2. neděle velikonoční

Co pro nás Ježíšovo vzkříšení znamená? Co z toho vytěžíme?
Uvěřit ve vzkříšení bylo (a je) pracné. Nemáme s ním žádnou přímou zkušenost.

Apoštolové nebyli lidmi kariéry, většinu z nich ale vždy zajímal Mesiáš.
Byli nadšení Ježíšovými názory a jeho pozorností k lidem. Pravda, nedovedli si představit vládu Mesiáše jinak než z Davidova paláce. „Bez krále se žít nedá, všechny země mají své krále.“ (Ježíšovu skromnost pokládali za přehnanou, ale „to se poddá“.) Sami sebe viděli na důležitých postech.
Ježíšovou smrtí se apoštolům zhroutily všechny životní plány a představy.
Těžko nesli, že jim Ježíš zabránil hájit se zbraněmi. („Proč nás k ozbrojení předtím vyzýval?“)
Přetěžko nesli, jak pak od Ježíše utekli. („Já se na to /mučení/ nemohu dívat.“)

Vzkříšení vrací apoštoly do hry.
Ale do jaké hry?
„Jak si to Ježíš představuje? Vyrazí převzít moc v královském paláci?“

„Po čtyřicet dní se učedníkům dával spatřit a učil je o království Božím.“
Ještě v poslední chvíli se ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“
„Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Budete ponořeni do Ducha svatého (jak už říkal Jan Baptista), v jeho síle mi budete svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Srv. Sk 1,3-8)

V naší církvi se stále s nostalgií vzpomíná, jak to v Evropě donedávna bylo. Doufáme, že se to vrátí do dřívějšího stavu. (Proto jsme obnovili církevní poutě a průvody.)
Jako děti jsme zpívali: „Chytil táta sojku, chytila máma sojku, chytil táta, chytila máma, chytily všechny děti, sojka neuletí“.
Do kostela chodil táta, chodila máma, chodili dědeček a babička a druhý děda s babičkou a strýcové a tety a sestřenice a bratranci, a u sousedů také chodil táta do kostela, chodila máma, všechny děti a dědečkové, babičky a bratranci, a u jejich sousedů zrovna tak …
„Jen strejček“, který se odstěhoval do města a vzal si tetu z rodiny, kde se do kostela chodilo jen dvakrát do roka, „ten do kostela asi už nechodí“, říkalo se doma.
Strejček s tetičkou byli hodní. Pak se strejček dal ke komunistům, ale na nás byl hodný pořád. Když přijel do vesnice na dovolenou, do kostela šel.
Jako všichni chytali sojku, tak celá vesnice chodila do kostela! (Až na ty výjimky.)
Všichni byli pokřtění, nebylo koho obracet na „víru“. Jak se děcko narodilo, hned pod křestní vodu.
A pak dodržovat pravidlo tří: Jednou denně (se pomodlit), jednou týdně (na mši) a jednou měsíčně (ke zpovědi).
Zachovávat Desatero a umřít s lítostí na rtech.
Znát hlavní hříchy a vyznání: „Ježíš byl počat z Marie Panny, umučen, vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa“.

Jenže svět se otřásal.
Je rozdíl opakovat zbožnou větu nebo se stavět proti zlu.
Křesťané zaměření jen na vlastí spásu nestáli dostatečně proti zlu a pak se staly ty strašné věci 20. století. /1

Jan XXIII. a jeho koncil otevřel okno církve, ale pak někteří dědové (i mladí starci) naříkali, že na ně táhne a okno honem zavírali.
Ti, kteří vyšli ven z paláců a kostelů, byli tvrdě okřikováni. (Dělničtí kněží byli zrušeni, kněžím naší podzemní církve bylo nařízeno: „Buď odpřísáhneš poslušnost diecéznímu biskupovi a půjdeš na faru – nebo nejsi nic.“)

Část církevní vrchnosti (prořímská) ale opět našla zalíbení sama v sobě, myslí si, že svět bude naslouchat církevním prohlášením a výzvám s otevřenou pusou.

My „věřící“ si zakládáme na dvou zázracích: Božího Těla a Vzkříšení.
A ledaskdy se díváme svrchu na ty, kteří tyto zázraky nepřijali a tvrdíme: Kdo tyto zázraky nepřijme, přijde do pekla“. /2

Osvíceným lidem (nejen v Latinské Americe) v honosných a vyparáděných barokních a rokokových kostelích zhořklo zlato tváří v tvář bídě světa.
Hořce si uvědomujeme, že rozvojové země („chudý jih“) nemohou nikdy dohnat bohatý sever. /3

Vítáme slova římského biskupa Františka: „Církev má být chudá a pro chudé“. Má vyjít z paláců a kostelů ven k potřebným.
Nesmí být zahleděná sama do sebe, do své důstojnosti. Církev nemá žít pro sebe, ale má sloužit chudým. Bůh nemá zapotřebí honosných obřadů, Bůh přece slouží lidem. V této službě je velikost a sláva Boha.
Naparovat se umí kdekdo.
Ježíš přišel jako „otrok“ a ukázal nám, kdo stojí na prvním místě. /4
Bohu lze sloužit jen v jeho dětech. /5
(Už víme, že Bůh nemá žádné nevlastní děti.)



Média se zajímají pouze o církevní show – mají o čem referovat. /6

Jenže církev svým materiálním bohatstvím nemůže zaujmout bohatý svět, natož zaujmout chudý svět.



„Co je nejhorší pro církev?“ – zeptala se novinářka pře léty argentinského kardinála Bergogliho:

„To, co de Lubac nazývá spiritualita světáctví – stavění sebe samého do středu dění. To je to, co Ježíš vidí na farizejích, kteří oslavují sami sebe a jeden druhého navzájem.“



Jak má být církev chudá, co znamená být „chudý“, ptáme se.

Na Ježíši to vidíme. Nebyl bezdomovec ani žebrák, mnoho v životě rozdal, nepotřeboval být asketou, zastával se malých a ponížených, sloužil (a občas přijal a ocenil službu druhého). Nad nikoho se nepovyšoval a nikoho neponížil.



Ježíš v blahoslavenství mluví o chudých.

„Chudý“ touží po božím království; nejen pro sebe, ale pro všechny. /7

Chudý se zajímá o plačící, odstrčené, zastává se těch, kterým chybí spravedlnost, kterým je upírána důstojnost.

Chudý usiluje o spravedlnost podle božích představ. Touží po poznávání a porozumění Bohu, ví, že je teprve začátečníkem.

Chudý ví, kde získat Pokoj a je šiřitelem, budovatelem Božího pokoje.

Chudý nespoléhá na vnější moc a světskou slávu.

Chudý není přejedený, sytý, nezakládá si na svém bohatství (jakéhokoliv druhu, zbožnosti, důstojnosti, ctnosti, úřadu). /8



Mnoho přemýšlivých a obětavých lidí (i nekostelových) nadchl a povzbudil římský biskup František svou lidskostí, chlapskou něhou a nepředstíraným zájmem o člověka. /9



Ježíš neřekl při Poslední večeři, pozdvihujte mé Tělo Páně co nejdéle a klečte co nejdéle.

Vyzývá nás: „Vezměte a jezte, vezměte a pijte všichni, nechte se mnou obejmout, pozvednout a proměnit na moje nové Tělo, ochotné k zachraňování vašeho současného nemocného světa.

Nepotřebuji vaše průvody, nepotřebuji vaše líbání kříže ani klečení u Božího hrobu.“



Biskup František ví, k čemu modlitba slouží. Ptal se: „Koho bych mohl na Zelený čtvrtek potěšit? Kdo by mi mohl pomoci, abych sloužil potřebným tak, jak má biskup sloužit?“

Poradili mu a František se vydal mýt nohy do věznice pro mladistvé v Casal del Marmo.

Pochopitelně takové gesto pobouřilo některé církevní hodnostáře a tradicionalisty. Není snadné uznat, že mě někdo předběhl a je poctivějším následovníkem Ježíše, než jsem já.



Vytrhujeme si z Písma jen to, co se nám hodí. „Křtem se nám dostává vysvobození z hříchu“. To je pravda, ale zapomněli jsme na Ježíšova další slova: „Budu vás ponořovat do ohně a do Ducha svatého.“

Ježíšův učedník sestupuje s Ježíšem do nebezpečí, aby zachránil a vynesl tonoucí ve zlu.

Ježíš byl ponořen do smrti, mnoho lidí, kteří se postavili zlu, přišlo o život.



U nás dospělé křtíme ponořením obličeje do umyvadla (i v umyvadle lze člověka utopit).

Křestní ponoření ukazuje nebezpečí a riziko stavění se zlu (riziko projití „Rudým mořem, rozbouřeným Jordánem). Svět je nespravedlivý a život je někdy krutý. V životě někdy procházíme nebezpečím.

Ale křest je také ponořením do Boží náruče. Přijetím Boží náruče. Bůh nás objímá a slibuje nám, že nás bude ze zla vždy zachraňovat.

Ježíš řekl, že si bez nás nedovede představit svůj život. Dal nám slovo, že nás probudí ze spánku smrti.

O tuto záruku jsme proti zlu silnější. Proto se s Ježíšem odvažujeme do nebezpečných míst a situací, tam, kde jsou jeho bratři ohroženi.

Tak má vypadat chudá církev, tak má sloužit chudým.



Svět nutně potřebuje záchranu a naši pomoc. S Ježíšem sbíráme odvahu k boji proti zlu. Potřebujeme se cvičit v odvaze. /10



Naše křesťanství nelze zúžit na víru ve dva zázraky – na zázrak Ježíšova vzkříšení a na zázrak Božího Těla. (Tím se nemůžeme mnoho chlubit, to nepopírá ani ďábel.)

Nestačí jen nehřešit, vyznáváme svou vinu i tam, když jsme nevykonali, co jsme měli vykonat.



Zmrtvýchvstalý vyhledal své přátele, přinesl jim dobrou zprávu a obdaroval je odpuštěním.

Nesmírně se jim ulevilo. Osvobodili se od strachu, dostali novou kuráž. Začali chodit za potřebnými a chudými – i do Šalamounova podloubí v jeruzalémském chrámu (na „nepřátelské území“ Ježíšových vrahů).



-----------------------

Poznámky:

/1 Po první světové válce naši pradědové řekli: „To se už nesmí nikdy opakovat!“

Po druhé světové válce naši dědové řekli: „To se už nesmí nikdy opakovat!“

Po pádu komunismu naši dědové řekli: „Nic takového se už nesmí nikdy opakovat!“

A přesto v Jugoslávii propukly bratrovražedné boje.



/2 Lidem, kteří nevěří v Boha, to máme za zlé, že nevěří. Přitom tvrdíme (nepřesně), že víra je dar. Proč jim vytýkáme, že jim Bůh nedal dar víry? Lze mít někomu za zlé, že nemá hudební sluch?

(Máme na „nevěřící“ vztek, že si – na rozdíl od nás – „užívají“?)



/3 Kdyby biskupové měli děti, viděli by, jak narůstají nároky a finanční náklady na vzdělání mladého člověka. Když se stavěly skvostné barokní kostely, uměl číst a psát jen stavitel, zedník se neuměl ani podepsat. Náš současný zedník má dvanáctileté vzdělání. O vzdělání učitele nebo lékaře nemluvě. V

zemích, kterým pomáháme s adopcí na dálku, v některých rodinách může studovat jedno dítě z rodiny. U nás všechny romské děti mohou chodit do školy – myslíte si, že nás mohou dohnat?



/4 „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;

a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupn

é za mnohé." (Mt 20,25-28)



/5 „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´ (Mt 25,40)



/6 Pro kameramana je nejdůležitější kadidelnice, bohaté liturgické roucho a výzdoba liturgického prostoru.

Pro média jsou důležité skandály církve a zpráva o těch, které některý církevní funkcionář naštval.



/7 Chudý neznamená být nutně nemajetný. I člověk žijící v bídě může nezřízeně dychtit po majetku.

Mezi Ježíšovými přáteli byla řada lidí majetných.



/8 O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství:"Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.

Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.

Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.´ Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: `Bože, slituj se nade mnou hříšným.´

Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to. (Lk 18,9-15)

Jeden z předních mužů se Ježíše otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš `dobrý´? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.

Ježíš řekl: "Proč mi říkáš `dobrý´? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku."

On řekl: "To všechno jsem dodržoval od svého mládí."Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: "Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.

Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království."

(Lk 18,18n)

"Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?"On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!"

Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe."

Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?" Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne."

Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského.

Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království."

Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: "Kdo potom může být spasen?" (Mt 19,16-25)



/9 Je snadnější klečet s hlavou na stranu, nebo kráčet v krajkách s mitrou na hlavě a žehnat davům obklopen ochrankou než se zastat slabého proti silnému násilníkovi.

Je snadnější s televizní kamerou v zádech jednou do roka navštívit vykoupaného nemocného ve vyvětraném pokoji a v čerstvě povlečené posteli než vstoupit do místnosti, kde je nepořádek, páchne tam moč a posloužit nemocné stařence, která má nezdravý dech a za nehtama stolici (protože je pomatená).

Je příjemnější stolovat s politiky než přijmout jídlo u starého člověka, kde vyžaduje sebezapření i sednout si na špinavou židli.



/10 Chováme se často zbaběle. Chlap neodpovědně opustí těhotnou manželku a kamarádi si k němu sednou v hospodě u stolu, jako by se nic nedělo.

Chlap bije manželku a švagři mu odpovídají na pozdrav a podávají mu ruku. (Případně řeknou: „Kdož ví, čím moje sestra svého manžela provokovala?“ Sestry se nezeptají, jsou zbabělí.)

Dost často myslím na americké (nebo ruské) vojáky, kteří padli ve válce. My bychom za svobodu cizích nebojovali.