4. neděle postní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Joz 5,9a.10-12 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Joz 5,9a.10-12; 2 Kor 5,17-21; Lk 15,1-3.11-32
Datum: 10. 3. 2013
První čtení je i po 3 tisících letech lekcí k výchově: „Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu.“
„V zemi, kterou jsem vám opět dal, už sami bez dotací hospodaříte.“ – Ke svobodě patří samostatnost a odpovědnost. /1

Co znamenají slova 2. čtení: „S tím, který byl bez hříchu, jednal Bůh kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my…“
Může Bůh s někým jednat nespravedlivě nebo nemilosrdně?

Podobenství o milujícím a milosrdném otci je perlou světové a náboženské literatury (v žádných posvátných knihách jiných náboženství nic podobného nenajdeme). /2

Dopředu si řekněme jakým zatížením my, katolíci, trpíme. A pod jakým úhlem budeme text sledovat.
Každý člověk má nějaký stín, možná každé náboženství nebo národ. (Např. my Češi jsme předposraní.) Židé byli nesnášenliví vůči těm, kteří měli jiný názor na Hospodina, likvidovali proroky včetně posledního proroka – Ježíše. Ale dostali natolik do těla od křesťanů, že jsou už dávno snášenliví. V židovstvu je mnoho názorových skupin, a přesto se snášejí, nikdo druhého nekřižuje. My katolíci jsme dodneška velice nesnášenliví, jak někdo mluví o Bohu jinak než my, už jej nesnášíme. Naštěstí jsme byli zbaveni politické moci. Upálených kacířů byly asi stovky. Dodneška ale např. některé teology odepisujeme.

Ježíš přišel nejen židy obrátit k Hospodinu (když zabloudili ve svých představách o něm), ale také přišel (v ještě větší míře než židé znali) ukázat laskavou tvář Boha: „Bůh miluje každého, jako sám sebe“.
Přišel ukázat, jakou výbavu potřebujeme do nebe. Jak milovat člověka jako sebe. I člověka, který nám nevoní.
V soužití nebešťanů už zřejmě nebudou nutná žádná přikázání. Postačí: „Miluj a dělej, co chceš. Jak si přeješ, aby druzí jednali s tebou, tak jednej s nimi ty.“
Ježíš ukazuje, že můžeme začít už tady na zemi.
„To je utopie“, odporují někteří. „Lidé se musí něčeho bát. Je to sběř, řezat a řezat!“
Ježíš netvrdí, že jsou lidé nevinní. „Každá generace se potřebuje svému lidství – k obrazu božímu – učit. Od základu; krok za krokem, dál a dál, výš a výš. /3

Mnoho lidí se naučilo pečlivě pracovat, můžeme se naučit i vrcholnému umění – porozumění a spolupráci s druhými.
Ale nám ukazuje jak k tomu přijít.

Ježíš přicházel i k hříšníkům.
Když mu to vytýkali, vyprávěl třemi podobenstvími (Lk 15. kap.), jak je Bohu cenný každý člověk – bez výjimky: „Nemohu a nechci jednat jinak než Bůh.“

Bůh – nestojí o oslavy. Má jiný zájem, aby se lidem dobře dařilo.
Ježíš přišel pečovat o lidi. /4

Jen díky Božímu milosrdenství smíme my, hříšníci, znovu před Bohem stát jako svobodné a milované děti. Jen díky milosrdenství Ježíšovu můžeme být stolovníky jeho Hostiny. /5

Ježíš ale svým milosrdenstvím těžce narazil.
Mluvit o milosrdenství vůči velkým hříšníkům před zbožnými lidmi je nebezpečné. „Spravedliví“ vyžadují ocenění vlastního výkonu a pranýřování a potrestání zhýralců. /6

Milosrdenství je drahou záležitostí (to sami známe, odpustit druhému není vždy snadné, máme obavy, zda ten druhý nepřijme naši velkorysost lacině).
I Boha milosrdenství něco stojí:
Pro osvobození židovských otroků umírá vše prvorozené mužského rodu Egypťanů, faraónovi vojáci a jejich koně (tvorové boží) jsou utopeni.
V podobenství o dělnících na vinici dává majitel vinice nakonec dělníkům za jednu hodinu práce celý denár. Nenařizuje, aby se pracující dělníci rozdělili napůl s nezaměstnanými. Dává posledním z toho, co sám dříve získal vlastní prací. /7
Marnotratný syn je také obdarován z majetku otcova. (Starší syn s tím nesouhlasí.)
Ježíš je za své milosrdenství pomlouván a zavražděn.

My o milosrdenství Boha pro sebe a pro své oblíbené lidi prosíme. Horší je to s naší přejícností lidem, kteří nám nevoní. Jsme typ „staršího bratra“ z podobenství.
Pro „své lidi“ jsme schopni riskovat (pastýř se vydá hledat ztracenou ovci, i když riskuje bezpečnost stáda), dokážeme být velkorysí – z radosti pastýř hostí kamarády a žena své kamarádky.
Ale naše ochota k velkorysosti mívá někde své meze.
Něco jiného jsou moje možnosti a síly a něco jiného je moje nepřejícnost a tvrdost mého srdce.

Ale jak to, že žárlíme na milosrdenství Boží? Někomu je upíráme.


Ježíš přichází naše srdce uzdravit. Získat nás pro milosrdenství.

Jak?

Nenarodili jsme se šlechetní. Dětem vyprávíme, jak se mláďata navzájem odstrkují (koťata, štěňata, selátka), aby si každé mládě získalo potravu pro sebe. Rodiče svým příkladem a výchovou k

velkorysosti zbavují děti obav, že jim někdo doma něco sní nebo vezme. (Děti se učí rozdělit se se sourozenci, pak přát sestřenicím a bratrancům, pak kamarádům, skautům …)

Ježíš nás svým milosrdným přístupem (ke každému z nás) získává pro velkorysé jednání, rozšiřuje nám okruh těch, pro které jsme schopni nezištného jednání. (To je naše křesťanská kultura.)

Znovu zdůrazňuji: Ježíš nám nic nenařizuje. Nejprve nám poskytuje milosrdenství a až pak nás zve k podobnému přístupu k druhým. Dostáváme tolik, že máme z čeho dávat.

Samozřejmě má milosrdenství svá pravidla. /8

Je rozdíl mezi milosrdenstvím a amnestií.

K získání odpuštění je třeba činů, slova nestačí.



Kde chybí spravedlnost a bratrství, tam pro milosrdenství není prostor. Nad Ježíšem se nikdo nesmiloval.

Kritici a proroci bývají často smeteni (pokud se neubrání jako Mojžíš, Eliáš a Elíša).



Vše se potřebujeme učit. I milému srdci.

Nevymlouvejme se na předky. (Andělé měli pěkné „dětství“, ale někteří si zkazili srdce. Jidáš byl většinu svého života dobrý.)



Dokážeme se podělit o radost z nalezené ovce nebo zakutálené mince.

Přátelé se umějí radovat z našeho štěstí. Nepřátelé se radují z našeho neštěstí. Na jaké pozici stojí zbožný starší bratr marnotratného syna?

Kdybychom vyhráli milión, nedělalo by nám potíže zaplatit chlapům v hospodě štamprli a manželce koupit kytici.

Kolik dostáváme při Večeři Páně (každou neděli)?

O co se podělíme doma s manželkou s dětmi? Kolik rozdáme?



----------------------------------

Poznámky:

/1 Mnoho lidí u nás hubuje, že jim někdo nedává práci. Ale 90% lidí na světě se musí o sebe samo postarat.

V naší populaci je méně skutečně dospělých, než bylo dříve.

Mnoho velikých osobností začínalo u jakékoliv práce, časem se uchytlo a prosadilo v jiných oborech. Vzdělaný Ivan Medek v emigraci kapitalistické cizině léta myl nádobí a nepokládal to za ponižující. Vietnamci k

nám přijeli a nešli na pracovní úřad. V Polsku se Vietnamci neuchytili, Poláci si váží práce.

Některé děti vystudují zajímavý obor, ale pak naříkají, že neseženou práci. Nejsou vedeni k odpovědnosti uživit budoucí rodinu. Mnoho rodičů o velké děti předlouho pečuje v

mamahotelu, kazí je. Velké děti často ani nepřispívají na provoz domácnosti, odmalinka peníze utrácejí v zábavě. Od školních let se muchlají s

„přítelkyní“ nebo „přítelem“ i na veřejnosti, na Facebooku bez uzardění uveřejňují fotografie z postele a rodiče jim nosí snídani až do postele.

Mnoho z nich rodiče nenaučili pracovat a pomáhat potřebným. Jsou nedospělí, nezakořenili v rodině, ve společnosti ani ve vlastní kultuře. Ničí veřejný majetek. Nejsou schopni se postarat sami o sebe, natož založit vlastní rodinu a postarat se o ni.

Ještě před padesáti léty se u nás lidi brali okolo dvaceti let a založili rodinu. Uměli pracovat a šetřit. Mnoho z nich si pořídilo bydlení nebývalé úrovně.

Na světě je mnoho chudých, kteří se umí radovat ze života. U nás je mnoho zapšklých lidí, přestože jsou přejedení.

Ježíšovi současníci byli lidmi nejen vzdělanými, ale i odpovědnými za nabídnuté přátelství Boha Hospodina. (Stáli o smlouvu, kterou jim Bůh nabídl.) Ve 13 letech se mladíci stávali muži, přebírali za své jednání a život vlastní odpovědnost. Dokonce byli vedeni k

účinnému soucitu k potřebným.

(Na 1. neděli postní jsme si připomínali: „Vynesl jsem z domu, co bylo svaté a dal jsem to lévijci a bezdomovci, sirotku a vdově, zcela podle tvého příkazu, který jsi mi dal. Nepřestoupil jsem ani neopomenul žádné z tvých přikázání.“ Srv. Dt 26,13)



/2 Sami si celým vyprávěním tři podobenství z 15. kap. Lk znovu projděme slovo od slova (už jsme si je vysvětlovali). Lidé se každoročně na Štědrý den dívají v

televizi na pohádky, které už viděli vícekrát.



/3 Ptávám se někdy: „Můžeme si v nebi dělat, co chceme?“

Jedni odpovídají: „Nemůžeme!“

Druzí: „Můžeme.“

První namítnou: „V nebi přece nemůžeme házet odpadky na zem.“

Druzí: „Proč bychom to dělali …?“



/4 Ježíš vyhledává hříšníky, uzdravuje, odpouští, vyučuje. Pomáhal rybařit, připravoval snídani, stoloval s obyčejnými lidmi, slavil na svatbě a chodil na pohřby, hrál si s

dětmi … Žádné slavnosti pro sebe nezavedl.

Byli jsme tento týden svědky inaugurace nového presidenta (ta je oproti ceremoniím orientálních vládců skromná). Ale Ježíš nic podobného nevyžaduje, ani prapory, čestnou jednotku, špalír, dělostřelecké salvy, protokol knížecího dvoru nebo ochranku. Nenařídil vyvěšení svého portrétu …

Dotýkal se malomocných, nepotrestal ženu krvotokou, sedal si i k lidem nedobrých mravů, dodneška vyhledává i pochybné existence, aby je získal pro život. Svým milosrdenstvím ukazuje milosrdenství Boží: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (Lk 6,36)

Není jiné bohoslužby. („Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Mt 25,40)

I Ježíšova Večeře je milosrdnou službou lidem.



/5 Proč říkáme, že Ježíš zaplatil Bohu (svou krví)? Copak prolití krve vyžadoval Bůh?



/6 „Důstojný Otče, ty dvě děvčata přišly do kostela v krátkejch sukních!!“ pohoršovaly se po mši kostelové babky: „Vy si myslíte, že já se rád nepodívám?“, pravil řeholník se šelmovským úsměvem.

Ježíš byl obezřetnější – šlo mu o život. Věděl, že někteří lidé nemají smysl pro humor, jsou nebezpeční a nedají se přesvědčit, ani kdyby přišel Kristuspán.



/7 „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.

Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: `Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.´ Oni šli.

Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak.

Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: `Co tu stojíte celý den nečinně?´ Odpověděli mu: `Nikdo nás nenajal.´ On jim řekne: `Jděte i vy na mou vinici.´

Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: `Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!´ Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.

Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: `Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!´

On však odpověděl jednomu z nich: `Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;

nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?´“ (Mt 20,1-16)



/8 Petr se zeptal Ježíše: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?"

Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."

"S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.

Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.

Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!´

Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.

Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: `Zaplať mi, co jsi dlužen!´

Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!´ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.

Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil;

neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?´ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh.



Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru." (Mt 18,21-35)



Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: `Je mi to líto´, odpustíš mu!" (Lk 17,3-4)



Odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. (Mt 612.14-15)