2. neděle postní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 16,13 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: Gn 15,1-21
Datum: 24. 2. 2013
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 16,13 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: Gn 15,1-21
; Flp 3,17-4,1
; (Mt 16,13-24
(najít další)) Lk 9,28b-36
Datum: 24. 2. 2013
Před týdnem jsme si zopakovali, co si Bůh přeje pod slovy: „Pánu, svému
Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit“.
„Přineseš desetinu z toho, co získáš a řekneš: „Bože, desetkráte víc jsem získal díky tvému požehnání. Toto dávám těm, kteří trpí nouzí.
Bez tebe bychom už nebyli. Bože, vážím si svobody, kterou jsi nám nejednou znovu daroval. Ztratit ji, je strašné. Její znovuzískání a obnovení je bez tebe nemožné.
Nechci zapomenout na padlé na obou stranách, proto vyplácím všechno prvorozené. Klaním se před tebou náš Zachránce a děkuji ti.“ /1
Minulý týden jsme si na modelu vztahů mezi rodiči a dětmi všímali, jak Bůh slouží nám lidem. Co od nás očekává a čím mu děláme radost. Pochvalovali jsme si, jak jsme oproti zbožným pohanům osvícení ve svých představách o Bohu. Všímáme si, jak jsme bohatí – materiálně i tím nejcennějším – kulturou vztahů (nejen rodinných).
Na dnešních vyučovacích lekcích si porovnáme svou úroveň modlitby.
Božstva se s pohany nebaví. Vždy se lidé snaží zvědět, jaký krok mají v životě udělat. „Odborníci“ na zjišťování dobrého rozhodnutí – kněžstvo, věštci a šamani nabízejí – za úplatu(!) – vyložení znamení vyšších mocností. (Kdysi se věštilo z vnitřností nebo letů ptáků – živočichů nebeských, z mraků… dodneška z údajného dotazování zemřelých, pomocí kyvadélka, karet atd.) /2
Je dobré se občas znovu ptát sami sebe co je modlitba.
Opusťme definici, kterou nás učili. Zkusme sami o modlitbě něco říci (hodí se nám to pro vedení dětí nebo lidí zvenku, kteří se nás ptají).
Je rozdíl, řekneme-li dětem: „Pan Novák objevil podzemní chodbu a objevil v ní to a to“. Nebo: „Pan Novák objevil vchod do podzemní chodby, pojďme ji společně prozkoumat“.
Kdo je a kdo není ochoten nám naslouchat?
Naslouchání je darem, není samozřejmostí.
(Odkud víme, že je Bůh? Nakolik víme jaký je?)
Je ochoten nám naslouchat? Jak to víme?
Jak je to s naším strachem s někým promluvit?
Jak to je s naší bázní a úctou k Bohu?
Jak odpovíme druhému, zeptá-li se nás: „Je naše rozmluva s Bohem jednosměrkou?
Rozmlouvat s druhými se učíme (v rodině, v předmětech školního vyučování, ve svých oborech, s autoritami, partnery a podřízenými, v cizích jazycích …)
Naučená schémata nestačí (vzpomínáte na lekce starých učebnic cizího jazyka: v restauraci, v obchodě …)
To platí i o naučených modlitbách. Je rozdíl mezi úrovní modlitby pohanů, starozákonního člověka a učedníka Ježíšova.
Teď je novéna ke zvolení nového římského biskupa. Všichni si přejeme dobrého. Bůh na prvním místě! Způsob pomodlit se na tento úmysl Otčenáš, Zdrávas a Sláva Otci je modlitbou – ale na nejnižší úrovni.
Naši maminku stačí poprosit o oběd a ona jej ráda uvaří. Nemusím k tomu odříkat vybraná slova a malou násobilku.
Židé uměli číst a psát, naslouchali Bibli, často uměli biblické modlitby a žalmy nazpaměť.
Naši předkové stavěli honosné kostely, ale byli analfabeti. Mysleli si, že místo porozumění a rozhovoru bude Bohu stačit vysoká věž kostela a zlato a mramor v kostele. Tak jim duchovenstvo místo žalmů nabídlo růženec.
Nesnižuji tento způsob modlitby, ale Bible a církev nabízejí nejen bohatou a pestrou pokladnici modliteb, ale učí nás Bohu porozumět a domlouvat se s ním.
Opět si to můžeme představit na vztahu rodičů a dětí, učitelů a studentů.
Rozumět látce je víc, než jen na otázku odříkat naučenou odpověď. /3
Používat modlitbu jako mantru je pro křesťana velice a velice málo. /4
Bible nám ukazuje veliké množství rozhovorů lidí s Hospodinem a Ježíšem. Od biblických praotců a proroků se mnoho naučíme. „Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem.“ (Ex 33,11
Tak získáváme porozumění božímu myšlení a jeho plánům s lidmi.
V prvním čtení jsme pozváni k naslouchání rozhovoru mezi Hospodinem a Abrahámem.
Způsob uzavírání smluv doby Abrahámovy jsme si už kdysi popisovali. /5
Co činí rozhovor modlitbou?
Kdy už modlitbou není u stejného člověka?
Je to podobně jako v našich rozhovorech a setkáních s lidmi. Komunikace s druhými je náročná. Často je nejtěžší s nejbližšími. (Myslíme si, že už druhého „známe“. Sebe přeceňujeme, druhého podceňujeme. V rozhovorech často sdělíme druhému jen polovinu informací. Často nepečlivě nasloucháme – „jen jedním uchem“.
Často, dřív než druhého vyslechneme, „už víme“, co chce říci.
Biblické příběhy ukazují různá setkání různých lidí s Bohem nebo Ježíšem. Všimněme si, kdy je to setkání modlitbou nebo kdy modlitbou není.
V evangeliu si napřed přečtěme, co předcházelo např. z Mt 16,13-24
Pak čtěme úryvek z dnešního čtení Lukášova evangelia.
Vícekrát jsme si všímali, jak se Ježíšovi nepodařilo některé věci apoštolům sdělit. To nebyla pedagogická chyba Ježíše. Nepřišel příliš zakuklen. I někteří pohané (setník, kananejská žena, Samařanka …) Ježíšovi porozuměli.
Když Ježíš Petrovi řekl: „Pánové, nemylte se, váš národ Mesiáše nepřijme, nejvyšší představení církve jej umučí nejhorším způsobem“, Petr Ježíše káral. To už nebyla modlitba.
Modlitba je nejen uctivým, ale i pozorným, bystrým, pečlivým, přemýšlivým učednickým rozhovorem.
Je nebezpečné odmítat to, co jsme dříve neslyšeli. Ve „světských věcech to neděláme tolik jako při nových informacích o Bohu – zapomínáme na „dobrého hospodáře, který vy
náší ze svého pokladu nové a staré!“
Přestal snad Petr věřit (když Ježíše káral), že Ježíš není Mesiášem?
Ne.
Petr se jen(!) ve svém myšlení vrátil od Ježíše k tomu, co se jako malý kluk o Mesiáši naučil od pana rabína („Mesiáš zlikviduje pohany a bude vládnout celé zemi“).
Petr zapomněl na Ježíšovo vyučování 13. kap. Matoušova evangelia (o rozsévači, o jílku mámivém …) a z Mt 9,16-17
Petr přestal věřit, že je Ježíš je Mesiášem, až když Ježíše zatkli a popravili. Ale první příznak se objevil tady – když Ježíše poprvé káral.
Tuto příčinu apoštolové neodstranili ani na hoře Proměnění. Ani při dalších Ježíšových pokusech ukázat apoštolům hloubku jejich krize: „Plní se i na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.
Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se
– a já je nebudu moci uzdravit´“. (Mt 13,14-15
Prosíme my, ve svých modlitbách, abychom prohlédli? /7
Mojžíš a Eliáš už v životě na zemi byli pozornějšími posluchači Boha než apoštolové. Učme se od nich! Nejen od apoštolů.
Jak to, že apoštolové usnuli? /8
Jako v našich rozhovorech s lidmi si někdy během rozmluvy (z určitých důvodů a chyb) přestáváme rozumět – tak to je v modlitbě, v rozhovoru s Bohem. Hledejme ty chyby a učme se umění rozhovoru dál.
V modlitbě nehledejme chybu u Boha, ten nám rozumí – nemusíme mu nic dlouze vykládat (to neznamená, že popis naší situace je zbytečný, vyjádřit se slovy, má svou hodnotu).
O to víc ale pečlivě naslouchejme tomu, co nám Bůh říká. Ptejme se a hledejme, když něčemu nerozumíme.
Apoštolové byli bystří, proto si je Ježíš vybral. Nepřeceňujme sami sebe, počítejme s tím, že se Bohu vzpíráme a odporujeme mu častěji, než si myslíme.
Naučili nás mnoha modlitbám. Už méně nás učí umění Bohu porozumět. Podceňují nás.
Vtloukali nám do hlavy, že poslušnost (představeným) je největší ctností. Ale neučili nás jak rozpoznat proroka. Jak jej nekamenovat, jak mu neodporovat a jak s ním spolupracovat.
-------------------------------------
Poznámky:
/1 Na státní svátek 8. května (výročí osvobození z 2. světové války) přichází v Letohradě na hřbitov k pomníku padlým pan starosta, hrstka starých komunistů, hrstka starších katolíků a několik součastných radních (minulí starostové a radní už nechodí).
/2 Zbožní odborníci vám poradí, jak je důležité před použitím kyvadélka poprosit anděly, aby vás vedli a chránili před zlými mocnostmi. Pak se můžete spolehnout, že vaše božské síly budou působit skrze kyvadélko a můžete se spolehlivě ptát.
My známe varování: „Nevstupuj do klece šelem, mají větší sílu a bystřejší smysly než člověk. Nevstupuj do minového pole, tvoje smysly nedokáží odhalit miny. Dodržuj má varování, modlitba ti nepomůže!“
- „Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých.
Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha.
Tyto pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.
Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: "Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel.“
Hospodin mi řekl: „Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži.
Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře.“
V srdci si asi říkáš: „Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil? Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.“ (Dt 18,10-22
Biblické vyučování nás poučuje o taktice ďábla. Lstivý podvodník svou budoucí oběť nejprve nechává v něčem trochu vyhrát. Věštkyně, kartářky, většina léčitelů a podvodníků má různé schopnosti, do ledasčeho vidí, nepoučené lidi ohromí a svedou.
/3 Náš důvěřující vztah k Bohu (jednotlivce i společenství – církve) je cestou. Přesněji řečeno putováním. Není cestováním po silnici, natož po kolejích. (Už děti nám poví
, jaký je rozdíl mezi strojvůdcem a šoférem.) Naše dospělé putování životem (… manželstvím, rodičovstvím, stářím, umíráním) lze přirovnat spíše k
pouti pouští, plavbou mořem – prostorem, kterým jdeme poprvé, nikdo nám nepřipravil cestu. Známe směr, zkušenosti druhých, dostali jsme určitou výbavu. Zkušenosti z
putování minulých dnů jsou cenné, pomáhají nám, ale každý krok je jedinečný, neopakuje se. Dnes máme být jinde než včera.
(Úkolem nového římského biskupa, ale i každého křesťana, je vynášet ze svého pokladu nové a staré. Srv. Mt 13,52
I v umění domluvit se s druhými jsme se vydali na pouť. Ta má svůj směr a cíl – čím dál větší vzájemné porozumění.
/4 „Modlitba Páně“ je geniálním programem. Málo slovy jsme vedeni k čím dál většímu porozumění s Bohem.
Naše čtyřleté děti ji už umí. Ale je pro ně cizí řečí („Bůh má rád latinu“, tvrdí nejeden mladý kněz).
Je smutné, když dvacetiletý říká modlitbu jako čtyřletý. A pokud padesátiletý nepostoupil, je to úplně zakopaná hřivna.
/5 Za Mojžíše byly „notářské“ předpisy a zvyklosti uzavírání smluv jiné než v době chaldejské. Ježíš ve své smlouvě při Poslední večeři také použil jiné „pero a inkoust“.
/6 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?"
Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.“
Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!"
Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vytrhni svůj kůl a následuj mne (buď mým učedníkem a ne učedníkem rabínů). (Srv. Mt 16,13-27
/7 Ježíš řekl těm, kteří se pokládali za „zbožné“: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Zbožní, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu." (J 9,39-41
/8 Nevěřme laciným výkladům, že prý byli apoštolové výstupem na horu unavení. Ježíš byl skvělý pedagog, celou tuto vyučovací lekci na hoře Proměnění měl pečlivě promyšlenou.
Apoštolové přiznali, že při Ježíšově vyučování na hoře selhali. Važme si jejich upřímnosti a poctivosti a neutíkejme k laciným popisům, že Ježíš chtěl učedníky posílit ve víře při jejich budoucí krizi na Golgotě. To by nezakazoval třem apoštolům o zážitku při „proměnění“ mluvit.
„Přineseš desetinu z toho, co získáš a řekneš: „Bože, desetkráte víc jsem získal díky tvému požehnání. Toto dávám těm, kteří trpí nouzí.
Bez tebe bychom už nebyli. Bože, vážím si svobody, kterou jsi nám nejednou znovu daroval. Ztratit ji, je strašné. Její znovuzískání a obnovení je bez tebe nemožné.
Nechci zapomenout na padlé na obou stranách, proto vyplácím všechno prvorozené. Klaním se před tebou náš Zachránce a děkuji ti.“ /1
Minulý týden jsme si na modelu vztahů mezi rodiči a dětmi všímali, jak Bůh slouží nám lidem. Co od nás očekává a čím mu děláme radost. Pochvalovali jsme si, jak jsme oproti zbožným pohanům osvícení ve svých představách o Bohu. Všímáme si, jak jsme bohatí – materiálně i tím nejcennějším – kulturou vztahů (nejen rodinných).
Na dnešních vyučovacích lekcích si porovnáme svou úroveň modlitby.
Božstva se s pohany nebaví. Vždy se lidé snaží zvědět, jaký krok mají v životě udělat. „Odborníci“ na zjišťování dobrého rozhodnutí – kněžstvo, věštci a šamani nabízejí – za úplatu(!) – vyložení znamení vyšších mocností. (Kdysi se věštilo z vnitřností nebo letů ptáků – živočichů nebeských, z mraků… dodneška z údajného dotazování zemřelých, pomocí kyvadélka, karet atd.) /2
Je dobré se občas znovu ptát sami sebe co je modlitba.
Opusťme definici, kterou nás učili. Zkusme sami o modlitbě něco říci (hodí se nám to pro vedení dětí nebo lidí zvenku, kteří se nás ptají).
Je rozdíl, řekneme-li dětem: „Pan Novák objevil podzemní chodbu a objevil v ní to a to“. Nebo: „Pan Novák objevil vchod do podzemní chodby, pojďme ji společně prozkoumat“.
Kdo je a kdo není ochoten nám naslouchat?
Naslouchání je darem, není samozřejmostí.
(Odkud víme, že je Bůh? Nakolik víme jaký je?)
Je ochoten nám naslouchat? Jak to víme?
Jak je to s naším strachem s někým promluvit?
Jak to je s naší bázní a úctou k Bohu?
Jak odpovíme druhému, zeptá-li se nás: „Je naše rozmluva s Bohem jednosměrkou?
Rozmlouvat s druhými se učíme (v rodině, v předmětech školního vyučování, ve svých oborech, s autoritami, partnery a podřízenými, v cizích jazycích …)
Naučená schémata nestačí (vzpomínáte na lekce starých učebnic cizího jazyka: v restauraci, v obchodě …)
To platí i o naučených modlitbách. Je rozdíl mezi úrovní modlitby pohanů, starozákonního člověka a učedníka Ježíšova.
Teď je novéna ke zvolení nového římského biskupa. Všichni si přejeme dobrého. Bůh na prvním místě! Způsob pomodlit se na tento úmysl Otčenáš, Zdrávas a Sláva Otci je modlitbou – ale na nejnižší úrovni.
Naši maminku stačí poprosit o oběd a ona jej ráda uvaří. Nemusím k tomu odříkat vybraná slova a malou násobilku.
Židé uměli číst a psát, naslouchali Bibli, často uměli biblické modlitby a žalmy nazpaměť.
Naši předkové stavěli honosné kostely, ale byli analfabeti. Mysleli si, že místo porozumění a rozhovoru bude Bohu stačit vysoká věž kostela a zlato a mramor v kostele. Tak jim duchovenstvo místo žalmů nabídlo růženec.
Nesnižuji tento způsob modlitby, ale Bible a církev nabízejí nejen bohatou a pestrou pokladnici modliteb, ale učí nás Bohu porozumět a domlouvat se s ním.
Opět si to můžeme představit na vztahu rodičů a dětí, učitelů a studentů.
Rozumět látce je víc, než jen na otázku odříkat naučenou odpověď. /3
Používat modlitbu jako mantru je pro křesťana velice a velice málo. /4
Bible nám ukazuje veliké množství rozhovorů lidí s Hospodinem a Ježíšem. Od biblických praotců a proroků se mnoho naučíme. „Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem.“ (Ex 33,11
)
Tak získáváme porozumění božímu myšlení a jeho plánům s lidmi.
V prvním čtení jsme pozváni k naslouchání rozhovoru mezi Hospodinem a Abrahámem.
Způsob uzavírání smluv doby Abrahámovy jsme si už kdysi popisovali. /5
Co činí rozhovor modlitbou?
Kdy už modlitbou není u stejného člověka?
Je to podobně jako v našich rozhovorech a setkáních s lidmi. Komunikace s druhými je náročná. Často je nejtěžší s nejbližšími. (Myslíme si, že už druhého „známe“. Sebe přeceňujeme, druhého podceňujeme. V rozhovorech často sdělíme druhému jen polovinu informací. Často nepečlivě nasloucháme – „jen jedním uchem“.
Často, dřív než druhého vyslechneme, „už víme“, co chce říci.
Biblické příběhy ukazují různá setkání různých lidí s Bohem nebo Ježíšem. Všimněme si, kdy je to setkání modlitbou nebo kdy modlitbou není.
V evangeliu si napřed přečtěme, co předcházelo např. z Mt 16,13-24
(najít předchozí, další). /6
Pak čtěme úryvek z dnešního čtení Lukášova evangelia.
Vícekrát jsme si všímali, jak se Ježíšovi nepodařilo některé věci apoštolům sdělit. To nebyla pedagogická chyba Ježíše. Nepřišel příliš zakuklen. I někteří pohané (setník, kananejská žena, Samařanka …) Ježíšovi porozuměli.
Když Ježíš Petrovi řekl: „Pánové, nemylte se, váš národ Mesiáše nepřijme, nejvyšší představení církve jej umučí nejhorším způsobem“, Petr Ježíše káral. To už nebyla modlitba.
Modlitba je nejen uctivým, ale i pozorným, bystrým, pečlivým, přemýšlivým učednickým rozhovorem.
Je nebezpečné odmítat to, co jsme dříve neslyšeli. Ve „světských věcech to neděláme tolik jako při nových informacích o Bohu – zapomínáme na „dobrého hospodáře, který vy
náší ze svého pokladu nové a staré!“
Přestal snad Petr věřit (když Ježíše káral), že Ježíš není Mesiášem?
Ne.
Petr se jen(!) ve svém myšlení vrátil od Ježíše k tomu, co se jako malý kluk o Mesiáši naučil od pana rabína („Mesiáš zlikviduje pohany a bude vládnout celé zemi“).
Petr zapomněl na Ježíšovo vyučování 13. kap. Matoušova evangelia (o rozsévači, o jílku mámivém …) a z Mt 9,16-17
– o „starém a
novém“, o záplatování šatů a novém víně do nových měchů.
Petr přestal věřit, že je Ježíš je Mesiášem, až když Ježíše zatkli a popravili. Ale první příznak se objevil tady – když Ježíše poprvé káral.
Tuto příčinu apoštolové neodstranili ani na hoře Proměnění. Ani při dalších Ježíšových pokusech ukázat apoštolům hloubku jejich krize: „Plní se i na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.
Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se
– a já je nebudu moci uzdravit´“. (Mt 13,14-15
)
Prosíme my, ve svých modlitbách, abychom prohlédli? /7
Mojžíš a Eliáš už v životě na zemi byli pozornějšími posluchači Boha než apoštolové. Učme se od nich! Nejen od apoštolů.
Jak to, že apoštolové usnuli? /8
Jako v našich rozhovorech s lidmi si někdy během rozmluvy (z určitých důvodů a chyb) přestáváme rozumět – tak to je v modlitbě, v rozhovoru s Bohem. Hledejme ty chyby a učme se umění rozhovoru dál.
V modlitbě nehledejme chybu u Boha, ten nám rozumí – nemusíme mu nic dlouze vykládat (to neznamená, že popis naší situace je zbytečný, vyjádřit se slovy, má svou hodnotu).
O to víc ale pečlivě naslouchejme tomu, co nám Bůh říká. Ptejme se a hledejme, když něčemu nerozumíme.
Apoštolové byli bystří, proto si je Ježíš vybral. Nepřeceňujme sami sebe, počítejme s tím, že se Bohu vzpíráme a odporujeme mu častěji, než si myslíme.
Naučili nás mnoha modlitbám. Už méně nás učí umění Bohu porozumět. Podceňují nás.
Vtloukali nám do hlavy, že poslušnost (představeným) je největší ctností. Ale neučili nás jak rozpoznat proroka. Jak jej nekamenovat, jak mu neodporovat a jak s ním spolupracovat.
-------------------------------------
Poznámky:
/1 Na státní svátek 8. května (výročí osvobození z 2. světové války) přichází v Letohradě na hřbitov k pomníku padlým pan starosta, hrstka starých komunistů, hrstka starších katolíků a několik součastných radních (minulí starostové a radní už nechodí).
/2 Zbožní odborníci vám poradí, jak je důležité před použitím kyvadélka poprosit anděly, aby vás vedli a chránili před zlými mocnostmi. Pak se můžete spolehnout, že vaše božské síly budou působit skrze kyvadélko a můžete se spolehlivě ptát.
My známe varování: „Nevstupuj do klece šelem, mají větší sílu a bystřejší smysly než člověk. Nevstupuj do minového pole, tvoje smysly nedokáží odhalit miny. Dodržuj má varování, modlitba ti nepomůže!“
- „Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých.
Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha.
Tyto pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.
Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: "Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel.“
Hospodin mi řekl: „Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži.
Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře.“
V srdci si asi říkáš: „Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil? Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.“ (Dt 18,10-22
)
Biblické vyučování nás poučuje o taktice ďábla. Lstivý podvodník svou budoucí oběť nejprve nechává v něčem trochu vyhrát. Věštkyně, kartářky, většina léčitelů a podvodníků má různé schopnosti, do ledasčeho vidí, nepoučené lidi ohromí a svedou.
/3 Náš důvěřující vztah k Bohu (jednotlivce i společenství – církve) je cestou. Přesněji řečeno putováním. Není cestováním po silnici, natož po kolejích. (Už děti nám poví
, jaký je rozdíl mezi strojvůdcem a šoférem.) Naše dospělé putování životem (… manželstvím, rodičovstvím, stářím, umíráním) lze přirovnat spíše k
pouti pouští, plavbou mořem – prostorem, kterým jdeme poprvé, nikdo nám nepřipravil cestu. Známe směr, zkušenosti druhých, dostali jsme určitou výbavu. Zkušenosti z
putování minulých dnů jsou cenné, pomáhají nám, ale každý krok je jedinečný, neopakuje se. Dnes máme být jinde než včera.
(Úkolem nového římského biskupa, ale i každého křesťana, je vynášet ze svého pokladu nové a staré. Srv. Mt 13,52
).
I v umění domluvit se s druhými jsme se vydali na pouť. Ta má svůj směr a cíl – čím dál větší vzájemné porozumění.
/4 „Modlitba Páně“ je geniálním programem. Málo slovy jsme vedeni k čím dál většímu porozumění s Bohem.
Naše čtyřleté děti ji už umí. Ale je pro ně cizí řečí („Bůh má rád latinu“, tvrdí nejeden mladý kněz).
Je smutné, když dvacetiletý říká modlitbu jako čtyřletý. A pokud padesátiletý nepostoupil, je to úplně zakopaná hřivna.
/5 Za Mojžíše byly „notářské“ předpisy a zvyklosti uzavírání smluv jiné než v době chaldejské. Ježíš ve své smlouvě při Poslední večeři také použil jiné „pero a inkoust“.
/6 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?"
Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.“
Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!"
Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vytrhni svůj kůl a následuj mne (buď mým učedníkem a ne učedníkem rabínů). (Srv. Mt 16,13-27
(najít předchozí))
/7 Ježíš řekl těm, kteří se pokládali za „zbožné“: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Zbožní, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu." (J 9,39-41
)
/8 Nevěřme laciným výkladům, že prý byli apoštolové výstupem na horu unavení. Ježíš byl skvělý pedagog, celou tuto vyučovací lekci na hoře Proměnění měl pečlivě promyšlenou.
Apoštolové přiznali, že při Ježíšově vyučování na hoře selhali. Važme si jejich upřímnosti a poctivosti a neutíkejme k laciným popisům, že Ježíš chtěl učedníky posílit ve víře při jejich budoucí krizi na Golgotě. To by nezakazoval třem apoštolům o zážitku při „proměnění“ mluvit.