1. neděle postní

O účelu Ježíšova pobytu na poušti jsme mluvili. /1
Vyprávění o pokoušení je důležité pro nás. /2

Všimněme si ale základní věty: „Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.“
Co to znamená?
První čtení nás zve k hledání (je důležité si přečíst celou 26. kapitolu 5. knihy Mojžíšovy).
Ovšem k porozumění smyslu starozákonních oběti si potřebujeme připomenout náboženské představy pohanů.
Proč? Protože Bible (Starý zákon) nás od pohanských představ o Bohu osvobozuje. Uvidíme, nakolik my sami v pohanských představách ještě trčíme.
Pohané si představovali bohy podle svých vládců – ti ale usilovali především o moc, bohatství a slávu. /3

Ve starém Katechismu stálo: „Proč jsme na světě?
Abychom Pánu, Bohu sloužili a za to se dostali do nebe.“

Bible vyučuje zajímavěji než Katechismus. Abychom Bohu porozuměli, používá Bible našich slov a zkušeností.
Známe rozdíl mezi rodičem a dítětem. Rodiče jsou odpovědní za děti, slouží dětem, ne naopak. Rodiče mají rádi své děti dříve, než si to děti uvědomují. Rodiče se ucházejí dřív o děti než děti o přízeň rodičů.
Nebylo by dobré, kdyby byl rodič dítěti jen kamarádem. Být rodičem je velké a úctyhodné poslání.
(Víme, jak je zlé, udělá-li si rodič ze svého dítěte „partnera“ nebo dokonce „rodiče“, přenese-li na něj nepatřičnou odpovědnost.)
Na dobrém rodičovství můžeme porozumět Bohu.
Bůh o nás pečuje, je za nás odpovědný – sobě samému, slouží nám (ne my jemu), vydává se pro nás,
mnoho jej „ stojíme“ …
Vždy nás bude mít víc rád než my jeho …
„Bohem jsem já, ne ty“, říká Bůh člověku.
Být Bohem – Rodičem všeho stvoření, Hospodářem být nelze; kdo by mohl na sebe vzít odpovědnost za svět? Vždyť se zdráháme přijmout odpovědnost i za sebe sama a bez božího odpuštění bychom nemohli existovat.

Jak a čím může člověk sloužit Bohu?
Rodičovství je mnohem větším uměním než zvládnutí zaměstnání.
Rodiče nepotřebují, aby je děti denně opěvaly a klaněly se jim, jako Korejci svému Velikému Vůdci.
Rodiče si přejí, aby děti přijaly to, co rodiče pokládají za nejdůležitější, aby děti objevily krásu služby životu, aby z nich vyrostli pěkní lidé, dobří manželé a rodiče.

Pohané obětují božstvům oběti, aby obdrželi boží přízeň (pohané jsou zbožní lidé).
Oběti Izraelitů mají úplně jiný význam. 26. kapitola Deuteronomia to vysvětluje. /4

„Izraeli, svobodu jsi obdržel z mé ruky, při putování na poušti jsem tě živil a tys mi žádné oběti nepřinášel. Ale až se ti poprvé urodí v zemi otců, přineseš prvotiny a desátky a vyznáš: „Naši otcové byli nevzdělanými pohany (bydleli v jeskyních, lezli po stromech …), otročili Egypťanům …
Díky Tvému daru svobody a požehnání se nám urodilo desetkrát více než co přinášíme. Díky Tobě jsme svobodní a bohatí.“
„Izraeli, takto budeš děkovat navždy. (Prvotiny a desátky nejsou daně – ty jsme v pokušení krátit).
Toto bude tvou modlitbou, činem spravedlnosti; pravdivě uznáš, že jsi svůj blahobyt nezískal jen vlastní přičinlivostí.
Dobře víš, že pro sebe nic nepotřebuji, má je celá země, všechny moře i nebesa nebes. Dobře víšIzraeli, že rád dávám. Dám ti víc, než sám spotřebuješ, objevíš radost z dávání, z nezištné služby a solidarity s potřebnými. Láska je čin. Činy – štědrostí a službou potřebným – se mi budete podobat.

Přidáš-li se k mé službě druhým, budeš mým lidem podle mého gusta, díky tobě i ostatní národy objeví, jak je krásné být lidem Božím. Objeví, že božstva jsou nesmysl, objeví, že se mohou svěřit do mé péče, i oni zakusí mou péči, a ochranu. Objeví pravou svobodu a krásu služby druhým.

Připojme si k tomu ještě nařízení o prvorozených a o představení všeho nového Hospodinu.
Hospodin po Mojžíši vzkázal otrokáři faraonovi: „Propusť můj lid“.
Farao odmítl. Až po desáté ráně svolil.
„Když nastala půlnoc, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného syna faraónova, který seděl na jeho trůnu, až po prvorozeného syna zajatce v žalářní kobce, i všechno prvorozené z dobytka.“ (Ex 12,29)

Pak Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
"Posvěť mi všechno prvorozené, co mezi Izraelci otvírá lůno, ať z lidí či z dobytka. Je to moje!"
Mojžíš řekl lidu: "Pamatujte na tento den, kdy jste vyšli z Egypta, z domu otroctví. Hospodin vás odtud vyvedl pevnou rukou. /5

„Až tě Hospodin uvede do země Kenaanců, jak přísežně zaslíbil tobě i tvým otcům, a až ti ji dá, všechno, co otvírá lůno, odevzdáš Hospodinu. Všichni samečci, které tvůj dobytek vrhne nejprve, budou patřit Hospodinu.

Každého osla, který se narodil jako první, vyplatíš jehnětem. Kdybys jej nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Také každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš.

Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá, co to znamená, odpovíš mu: »Hospodin nás vyvedl pevnou rukou z Egypta, z domu otroctví.Když se farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného z lidí až po prvorozené z dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím.«

To bude jako znamení na tvé ruce a jako pásek na čele mezi tvýma očima. Neboť pevnou rukou nás vyvedl Hospodin z Egypta.

…" /6

(srv. Ex 13,1-18)



I Ježíšovi rodiče jednali podle tohoto ustanovení. „Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina

– jak je psáno v zákoně Páně: `vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu´ – a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.

(Lk 2,22-24)



Jaký má smysl toto ustanovení o prvorozených? A jak souvisí s naší službou a klaněním se Bohu?



„Izraeli, ode mne jsi dostal zemi, děti a život ve svobodě.

Jenže vaši otcové dali přednost nabídce Egypta. Byli zotročeni.

Kdyby se vaši otcové včas vrátili z Egypta do země, kterou jsem vám dal, nepřišli by o svobodu, nebyli by vystaveni násilí otrokářů, nebyly by zabíjeny Izraelské děti, nebyli by později kvůli nim pobiti prvorození synové Eg

ypta, egyptští vojáci a koně by nezahynuli ve vodách moře.



Proto, Izraeli – abys nezapomněl, jak cenná je svoboda, jak pracná je její obnova, abys nezapomněl na pobité lidi (Izraelity i Egypťany), aby sis napříště svobodyvážil a udržoval ji jako životadárný dar – proto vyplatíš každého prvorozeného.



Vaše prvorozené jsem v Egyptě přeskočil. Beze mě, byste už nebyli, nebyly by žádné vaše děti.

Abyste nezapomněli, že svoboda a život je velikým darem,

abyste nezapomněli, že ztráta svobody přináší neštěstí, násilí a smrt,

abyste nezapomněli, že opětovné získání svobody je pracné a je nákladné (osvobození Izraele i Hospodina něco stojí: i pobytí Egypťanů) – proto budeš v každé generaci vyplácet všechno prvorozené, i zvířata.

“



Proč se nenecháváme vyučovat Hospodinem?

Proč ustrnout v pohanském myšlení, že je třeba výkonu k tomu, aby si nás Bůh zalíbil?

Proč přehlížíme, že vše, co máme a čím jsme, máme díky Bohu a lidem, kteří nám slouží.



Zapomněli jsme, že nám je vše svěřeno na čas. Veškeré bohatství nám má sloužit k našemu růstu.

Ježíš říká: „Kdo je věrný v malé věci, bývá věrný ve velké; kdo je v malé věci nepoctivý, bývá nepoctivý i ve velké. Učiňte si přítele z majetku, abyste – až majetek pomine

– mohli být přijati do příbytků věčných.“ (Srv. Lk 16,9-13)

Zapomněli jsme, že spravedlivé bohatství je také požehnáním od Boha. Že je nemáme jen pro sebe.

Člověka činí člověkem i to, že může sloužit druhému, obdarovat druhého, dávat potřebnému.

(V socialistických domovech důchodců byli lidé velice poníženi. Nic neměli svého, nemohli své návštěvě uvařit ani kávu.)



Bohu nesloužíme svými modlitbami, Bůh nepotřebuje noční modlitby ani žádnou modlitební stráž, ani naše pobožnosti, ani půst ani oběti.

Bůh slouží nám a ne my jemu.

Tím nepopíráme důležitost modlitby a prostředků k přátelství s Bohem. K přátelství patří porozumění, spolupráce, důvěrný rozhovor, vzájemné spočinutí i slavení. Jedno nemůže nahradit druhé. Jako v

manželství a rodině.

Cílem je důvěřující vztah. Ten je životadárný a otevřený k druhým.

Cílem je služba životu (v nejrůznějších formách).

Cílem není co nejvíce vlastnit. Ale co nejvíce být požehnáním pro druhé – to je cesta k podobnosti s Bohem.

Bůh má se světem svůj program a my se můžeme do tohoto božího programu zapojit.

Tak můžeme „sloužit Bohu“ ve službě jeho dětem. „Co jste komukoliv prokázali – mně jste prokázali.“



Ďábel boží velikost popírá. My se „klaníme“ Bohu tehdy, když uznáváme jeho přejícnost a požehnání. To je aktem spravedlnosti. Rádi svědčíme o Boží velikosti a štědrosti. Bůh nám dává tolik, že máme z

čeho dávat potřebným. /7



Ďábel říká, nikomu sloužit nebudu. Boha (a jeho služebníky) pomlouvá a snaží se lživě svádět druhé k sobectví.

Slibuje moc, bohatství a církevní slávu. Lže, nikdy nikomu nedal ani haléř. /8



Sám Bůh nám o sobě vypráví, vyučuje nás a vyvádí nás z primitivních představ o Bohu.

Z otroků a poddaných nás povyšuje na královské dcery a syny.

V rodině s radostí slouží jeden druhému.



----------------------

Poznámky:

/1 40 let putovali Izraelité po poušti. Na poušti promýšlel Jan Baptista Bibli, aby porozuměl Božím úmyslům a byl pohotově připraven k

příchodu Mesiáše.

Ježíš si potřeboval v klidu promyslet osnovu vyučování.



/2 Zatímco Izraelité na poušti selhávali, zůstávajíce v duchu otroctví, Ježíš nám ukazuje hodnotu svobody a porozumění s Otcem. Ničím a nikým se nenechá svést nebo koupit.

Vždy je dobré znát strategii nepřítele. Ďábel ke „kostelovým lidem“ mluví přezbožně (nás by k vyloupení banky nesvedl).



/3 Vladaři se povětšinou dostali k vládě nad druhými svou neurvalostí a mazaností.

Vládce byl velice často synem božím nebo velvyslancem božstva na zemi. V nejstarších dobách byl král také nejvyšším knězem (později se úřad velekněze oddělil, ale král si držel vyšší pozici nad veleknězem).

Vládce spravoval (řídil) a chránil říši i poddané, byl i nejvyšší autoritou soudcovskou. Nikomu nepodléhal a nikým nemohl být souzen. Jeho slovo bylo zákonem, jeho přání rozkazem

. Na co ukázal, bylo jeho. Všichni mu sloužili. Přisvojil si nejvyšší tituly. Ve všem vyčníval nad ostatními, sídlil v

nejhonosnějším paláci, zasedal na vyvýšeném místě, žil v přepychu, byl nejvíce vyparáděn, obklopoval se nádherou, drahocennostmi, dostával nejlepší jídlo, byl obklopen tělesnou stráží, družinou, dvorem, nejkrásnějšími ženami, otroky a otrokyněmi.

(Je neštěstím, že se papežové stali nejen světskými vládci, ale osobovali si i nejvyšší autoritu nad všemi vládci. Necítil jsem se dobře v papežském paláci, nedělá mi dobře ani dnešní lesk církevních dvorů a liturgických slavnosti. Některé reformované církve se na základě biblického poznání pohanské nádhery zřekly.)

Pohané si mysleli, že musí božstvo a jeho životodárnou sílu udržovat oběťmi na vysoké úrovni. I obětováním lidí. Např. Mayové obětovali Slunci i své děti, když se nedostávalo válečných zajatců, ale kdyby Sluce nevyšlo, zahynuli by všichni.



/4 Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, a obsadíš ji a usadíš se v ní, vezmeš z prvotin všech polních plodů, které vytěžíš ze své země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, vložíš je do koše a půjdeš k místu, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno.

Přijdeš ke knězi, který tam bude v těch dnech, a řekneš mu: "Vyznávám dnes Hospodinu, tvému Bohu, že jsem vstoupil do země, o které přísahal Hospodin našim otcům, že nám ji dá."

Kněz vezme koš z tvé ruky a postaví jej před oltář Hospodina, tvého Boha. Ty pak promluvíš před Hospodinem, svým Bohem, takto: "Můj otec byl Aramejec bloudící bez domova, sestoupil do Egypta a s hrstkou lidí tam pobýval jako host. Tam se stal velikým, zdatným a početným národem.

Ale Egypťané s námi zle nakládali, trýznili nás a tvrdě nás zotročovali.

Tu jsme úpěli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin nás vyslyšel, shlédl na naše pokoření, plahočení a útlak.

Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou a vztaženou paží, za veliké hrůzy, se znameními a zázraky, a přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zemi, zemi oplývající mlékem a medem.

Nyní tedy, hle, přinesl jsem prvotiny z plodů role, kterou jsi mi dal, Hospodine." A postavíš koš před Hospodina, svého Boha, a pokloníš se před Hospodinem, svým Bohem.

Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu, ty i lévijec i bezdomovec, který bude mezi vámi.

Když pak třetího roku, v roce desátků, odvedeš všechny desátky ze své úrody a dáš je lévijci, bezdomovci, sirotku a vdově, aby jedli v tvých branách a nasytili se,

řekneš před Hospodinem, svým Bohem: "Vynesl jsem z domu, co bylo svaté, a dal jsem to lévijci a bezdomovci, sirotku a vdově, zcela podle tvého příkazu, který jsi mi dal. Nepřestoupil jsem ani neopomenul žádné z tvých přikázání. Nejedl jsem z toho, když jsem měl zármutek, neodstranil jsem z toho nic, když jsem byl nečistý, nedal jsem z toho nic pro mrtvého. Poslechl jsem Hospodina, svého Boha, a učinil jsem vše, jak jsi mi přikázal.

Shlédni ze svého svatého obydlí, z nebes, a požehnej svému izraelskému lidu i půdě, kterou jsi nám dal, jak jsi přísežně slíbil našim otcům, tu zemi oplývající mlékem a medem."

Dnešního dne ti Hospodin, tvůj Bůh, přikazuje, abys dodržoval tato nařízení a právní ustanovení. Budeš je bedlivě dodržovat celým svým srdcem a celou svou duší.



Prohlásil jsi při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a dbát na jeho nařízení, přikázání a právní ustanovení a že ho budeš poslouchat.

A Hospodin prohlásil dnes tobě, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím, jak k tobě mluvil. Budeš dbát na všechna jeho přikázání a on tě vyvýší nade všechny pronárody, které učinil. Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina, svého Boha, jak mluvil. (Dt 26,1-19

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 1. neděle postní (C) (Bible na neděli) 1. neděle čtyřicetidenní (C) (Václav Vacek) 1. neděle postní (C) (Bible na neděli) 1. neděle čtyřicetidenní (C) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

(najít předchozí))



/5 „Proto se nesmí jíst nic kvašeného. Až tě Hospodin uvede do země oplývající mlékem a medem, budeš v ní tohoto měsíce konat tuto službu: Sedm dní budeš jíst nekvašené chleby. Sedmého dne bude slavnost Hospodinova. Nekvašené chleby se budou jíst po sedm dní. Nespatří se u tebe nic kvašeného, na celém tvém území se u tebe nespatří žádný kvas. V onen den svému synovi oznámíš: »To je pro to, co mi prokázal Hospodin, když jsem vycházel z Egypta«.

A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby v tvých ústech zůstal Hospodinův zákon, neboť pevnou rukou tě vyvedl Hospodin z Egypta. Budeš dbát na toto nařízení ve stanovený čas rok co rok.“ (Ex 13,3b-10)



Co znamená kvas otroctví? – Potřebuješ se zbavit strachu (dokáže člověka ochromit), abys nebyl přizdisráčem. Někteří Izraelité zůstali ze strachu v

Egyptě. Ne všichni vězňové využili možnosti utéci z koncentráku – báli se. (My Češi dlouhodobě trpíme předposraností.)



/6 Když farao lid propustil, nevedl je Bůh cestou směřující do země Pelištejců, i když byla kratší. Bůh totiž řekl: "Aby lid nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka, a nevrátil se do Egypta." Proto Bůh vedl lid oklikou, cestou přes poušť k Rákosovému moři. Izraelci vytáhli z egyptské země rozděleni do bojových útvar

ů. (Ex 13,17-18)



/7 Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.

(Lk 14,12)

Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice … (srv. Mt 6,1n)



/8 Už se staráme, zda bude církev M. Zemanovi v katedrále žehnat.