4. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 4,25-26 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 1,4-5.17-19; 1 Kor 12,31-13,13; Lk 4,21-30
Datum: 3. 2. 2013
Omlouvám se, že budu některé věci opakovat. Mrzí mě, jak pomalu postupujeme a jak se stále dopouštíme stejných chyb – protože je, přes Ježíšovu snahu, za chyby nepokládáme!!

Ve dvanácti letech syn Josefův kladl profesorům překvapivé otázky. (Od třinácti let zřejmě čím dál častěji v synagoze četl.) Ve třiceti kázal … (víc než jen odvážně). /1

Židé byli už dávno zvláštním národem. Mnoho lidí naslouchalo Tóře. /2
A přesto tito lidé byli schopní vraždit. Jak to je možné?
Z náboženských důvodů!
Začínající řidič by měl vidět havárii, mladému myslivci by měli ukázat zastřeleného myslivce (alespoň na videu). Snoubencům bychom měli promítnout 400 fotografií ze svatby (jak se k sobě na sto způsobů tulí) a pak video, kde se hádají a každý tvrdí, že ten druhý je jeho životním neštěstím.
Myslíte, že by jim to pomohlo?
Nám také nepomáhá krucifix v kuchyni, na krku nebo v kostele.

Proč jsme nepoučitelní?
Nevidím jinou možnost, než dělat to lépe než židé. /3
Ptal jsem se nedávno v kostele, kdo ukazoval vnoučatům, jak zedník na stavbě měří přesnost zdiva olovnicí a vodováhou. Ptal jsem se dětí, kolik stébel a kolik zrn vyroste z jednoho zasetého zrna za půl roku.
Neříkejme dětem čísla (teoretických informací mají dost), nechme je hádat kolik zrn …, a pak s nimi vyjděme na pole. Nemají-li na tento Ježíšův způsob vyučování rodiče čas, mají se této krásné úlohy ujmout prarodiče. Tím jim víc posloužíme než drahými dárky. Vsadím se, že si to děti budou pomatovat na celý život. Ocení Ježíšův zajímavý způsob vyučování a vám budou vděční. (Teď obilí neroste, napište si do kalendáře na začátek prázdnin: „Vydám se s vnoučaty k obilnému poli“.)

Bavme se spolu doma, jak je možné, že inteligentní židé, zběhlí v Písmu, poučení dějinami o pronásledovaných prorocích, se provinili nedokonaným zločinem vraždy (budou-li u toho děti nebo vnuci, tím lépe.)
Jak je možné, že ani pak mnoho z nich nezměnilo na Ježíše názor? Po jeho uzdravování a dalších mocných činech?
Co bylo příčinou? Malá víra? Zbožnost? Málo modliteb, postů, poutí do Chrámu, málo návštěv synagogy?
Jak bych si přál debatu v kostele.
Zeptejme se na tu příčinu někdy pana biskupa.
Ti zbožní pak Ježíše hrozným způsobem kamenovali pomluvami. Dny a dny, týdny a týdny, měsíce a měsíce. To bylo možná horší než Ježíšova poprava.

Víme, že účastníci silničního provozu jsou ohrožení víc, než doma v bytě. Víme, že manželé jsou velice ohroženou skupinou (každé druhé manželství se rozvede). Ale v kostele, ani při křtu, neslyšíme varování, že my věřící jsme velice ohroženou skupinou. Přesně řečeno ohrožující skupinou lidí. Jsme nebezpeční, mnoho z nás jsou nebo budou šelmami.
Řekl nám někdo, že máme prosit Boha o pomoc, abychom nekřižovali druhé?
Je kněz nebo biskup svým světitelem varován, aby si dával pozor, aby nepronásledoval proroky a ty, kteří v prorocké službě slouží?
Známe modlitbu: „Svatý Michali archanděli … braň nás před úklady ďábla … svrhni jej do pekla“.
Naši učitelé modliteb nám nesložili prosbu, abychom se nestavěli proti Bohu a nepronásledovali jeho služebníky?
Od svátku sv. Štěpána máme v čerstvé paměti slova svatého jáhna veleknězi a váženým církevním soudcům. /4
Ale my se pohoršujeme nad židovskými velekněžími. „Nám by se nic takového nemohlo stát, my jsme pravá církev.“
(A Izrael nebyl pravou církví?)

2. února slavíme svátek Uvedení Páně do chrámu. Simeon vzal vážně Malachiášovo proroctví (Mal 3,1-4): Mesiáš bude nejprve tříbit Izrael. Ne římské okupanty. Simon nebyl rabínem, církevním soudcem, levitou nebo veleknězem. Ale prosil Hospodina o pomoc, aby poctivě hledal a neminul se s Mesiášem. Držel se Písma.
(Saduceové, včetně velekněží, neuznávali spisy Proroků – ubírali. Farizeové přidávali svou Tradici.)

Jan Baptista mluvil o nutnosti „obracení se“ a o ohni, do kterého nás bude Mesiáš ponořovat.
Kdo bral Jana vážně?

V našem politickém životě jsme opět svědky názorového rozdělení. I inteligentní lidé volili Zemana. Rozhodně si nemyslím, že jsem chytřejší a že mám ve všem pravdu.
Jedna i druhá skupina se drží svých argumentů.
Kvůli tomu si nepůjdeme po krku. My politické hony na čarodějnice nevedeme. Žádný hon na komunisty nebyl (to ustrašení dopředu pištěli, že něco takového nastane).
Názorový příkop zůstává. Nepřestanu někoho zdravit kvůli tomu, že volil Zemana. Ale také neřeknu: „Je po volbách, zapomeňme. Co jsme si, to jsme si.“ Lež zůstává lží a podvod podvodem.
Pomluva, hřích a další druhy násilí se nepromlčují. Mohou nám být odpuštěny, když se kajeme.



Měli jsme příbuzné, kteří pro nás mnoho udělali. Strejda, bratranec naší maminky, vozil naší maminku za války do Terezína a pak za komunistů do komunistické věznice. Nikdy to strejdovi a tetě nezapomeneme. Naši si s

nimi v mnohém velice rozuměli, jen ne v politice a náboženství.

Do kostela přestali chodit a strejda byl u komunistů. Ctíme je, jsme jim zavázáni. Ale v nějaké míře pomáhali komunistům. To jsou dvě věci. Naši se s nimi nikdy nehádali, i když mírně, ale pevně, řekli své.



Nechci nikoho povýšeně nařknout, že je hloupý. Ale říkáme si, že hloupost je nebezpečná a je ovocem

lenosti a strachu. Někdo se nechce ptát, klást otázky, protože hledání je pro něj namáhavé, někdo se bojí říci svůj názor, aby nevypadal hloupě (Ježíš se nikomu neposmívá).



S politickými „protivníky“ nám nehrozí, že bychom si vjeli do vlasů. Ježíš říká: „Zříkejte se násilí, nechte to až do žní. (Mt 13,30) Z jílku mámivého se nemůže stát pšenice, ale někteří kolaborant

i, některé děvky všeho druhu, někteří z odpůrců a nepřátel, se mohou stát spojenci. Ne všichni, někteří.

Někomu to dlouho trvá. Němci prokoukli, až když v každé rodině měli víc jak jednoho padlého. Před tím hajlovali. Někteří lidé se teď stydí, když byli svědky podlých útoků Klausovy rodiny. Nepovyšujeme se nad ně, že jsme byli bystřejší

dříve.



Vraťme se k soužití v církvi. Pronásledování Ježíše nám má ukázat kam vede donášení, pomluvy, povrchní soudy a odsuzování druhého na základě svého vkusu.

Zbožní lidé, rabíni i velekněz měli strach z toho, jak budou vypadat před lidmi, když Ježíš říká něco jiného o Bohu než oni. Omlouvá je to?

Ježíš nás učí, že se nemáme ptát, kdo něco řekl, ale zda je pravda, co tvrdí.

Ježíš nás učí, že dobrá vůle nestačí (mnoho pacientů zemřelo chybným nebo pochybným léčením).

Mohou ti, kteří (ve jménu Boha Milosrdného) mučili Ježíše, nebo kohokoliv jiného říci: „Bože, já jsem to myslel dobře, podle nejlepšího svědomí“?

Tak mluví nacističtí zločinci, prokurátorka Brožová, JUDr. Vaše, církevní kolaboranti a církevní funkcionáři, kteří podporují nebo se nezřekli donášení, pomluv, povrchních soudů a trestů.



Jak se dá rozpoznat prorok?

Mohl bych patřit mezi ty, kteří proroky kamenují?



Nikoho nesmíme kamennost. Nikoho nesmíme pomlouvat.



„Dávejte pozor na to, co slyšíte! (Mk 4,24)

„Dávejte pozor na to, co slyšíte, učím vás hledat a rozpoznávat dobro od zla, spravedlnost od nespravedlnosti.“

To, co slyšíme, máme pečlivě zkoumat – podle Ježíšova návodu.

To, co si myslíme, si máme porovnávat s Ježíšovým myšlením a jeho vyučováním.

„Z každého špatného slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen." /5

„Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno.“



Potřebujeme ubrat z množství svých slov v našich modlitbách. (Bůh ví, co potřebuje.)

Potřebujeme přidat v pozorném naslouchání Bohu.

Potřebujeme se chovat ne jako studenti na přednáškách, ale jako Ježíšovi učedníci.

Učedník si to, co slyší od mistra, ověřuje v praxi. (Proto máme dětem na poli ukazovat, jak roste obilí, na stavbě, jak se klade zdivo, jak se peče chléb, co s těstem dělá kvas. Jak lze poznat kvas farizeů a jak kvas Ježíšův.)



Pokus o vraždu Ježíše je otřesná událost. Trestuhodná.



Když se později Ježíš přestal bránit, zbožní dokonali své dílo nenávisti.

Povýšenost, pýcha, hněv, lež, pomluva, nespravedlivost, nenávist a lhostejnost a násilí jsou průvodními znaky, na které si máme dávat pozor. U druhých, ale i u sebe. Nejprve u sebe. Za druhé souzeni nebudeme.



Někteří lidé se v autě před jízdou modlí, aby opatrně autem jeli.

Někteří manželé se spolu modlí, aby věděli, že jim Bůh žehná v jejich úsilí si porozumět a spolupracovat.

Někteří lidé nespoléhají jen na svá pověření v církvi (každý pokřtěný na svá veliká pověření) a prosí Boha o milost rozpoznávat ve svém myšlení, mluvení i jednání, co s

Ježíšem ladí a co ne – aby neubližovali druhým.



Pavlův chvalozpěv lásky (druhé čtení) je jednou z perel světové a náboženské literatury. Kdopak tato slova používá jako vyznávající modlitbu? /6



-----------------------------------------------------

Poznámky:

/1 Hned po narození na nás rodiče mluvili, i když jsme ještě nerozuměli smyslu slov. První slovo jsme vyslovili až po několika měsících naslouchání …

Ještě dlouho jsme víc naslouchali, než mluvili: mnoho let ve školách, při čtení knih, na koncertě, divadle, v kině …

Ježíš je zvláštní a výjimečný případ, a přesto i on nejprve mnoho naslouchal. I Otci nebeskému.

Vždy jsme se učili od starších a zkušenějších. Ale Ježíš jednou přišel s překvapující otázkou: „Co se – ty dospělý a „znalý“ můžeš naučit – od dítěte?“

Vrací nás nazpět k naslouchání.

Kdy se v našich modlitbách změní poměr mezi našimi slovy a nasloucháním Božímu slovu? Židé vědí, že v modlitbě je na prvním místě naslouchání Písmu, pracné hledání k

pochopení smyslu.



/2 Před týdnem jsme slyšeli (Neh 8,2-10) – všem lidem, nejméně od 12 let, byla čtena a vysvětlována kniha Smlouvy (nikoliv Zákona).

Žasnu nad jejich úrovní, o čem se bavili a jakým způsobem. (Často si to uvědomuji třeba na pohřbech, když se čte z Písma, že čím dál víc našich současníků vůbec nezná evangelia.)





/3 U každé synagogy, i u zdi nářku, je ješiva (knihovna a studovna). Náboženské knihy jsou tam používáním odřené. V některých ješivách mají židé Bibli na počítači a je radost vidět, jak se židovské děti v

Bibli vyznají, jak umí hledat a jak si se zájmem čtou.

Jak to židé dělají, že už děti mají o Bibli živý zájem?

V našem „domě božím“ ješivu nemáme. (Nikoho netrápí, že máme několik staletí dluh vůči studiu božího slova). O svátku nebo pouti jdeme na mši, případně navíc na nějakou pobožnost.

V lepším případě dostaneme cereální tyčinku božího slova. Tou se nikdo nenají.

Když už se o něčem bavíme ve společenství, např. o modlitbě, každý cituje svého oblíbeného „rabína“ (světce nebo guru). Proč se nedíváme do „Pravidel božího pravopisu“. (Nevíme-li, jak se píše správně nějaké slovo, díváme se do „Pravidel českého pravopisu“.)

Na náměstích se někdy předčítá Bible. Pokud někdo projeví zájem o hlubší porozumění Písmu, kam ho pozveme? Svědci Jehovovi mají kam zájemce zvát. My bychom je hned hnali ke zpovědi nebo ke křtu.

(Než k vám přijede do farnosti pan biskup, připravte si otázky z Bible a poproste jej, ať vám vysvětlí, čemu nerozumíte. To bude pozitivní a důležitější než debata o restitucích. Připravte si otázky dopředu, jinak je zapomenete. A vezměte si do kostela Bibli.)



/4 „Vy tvrdošíjní, máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili.

Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!"



Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby.

Ale Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží,

a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží."

Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho kamenovali. (Sk 7,51-58)



/5 Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.

Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.

Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.

Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.

Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen." (Srv. Mt 12,30-37)



/6 Tento Pavlův text nemůžeme citovat druhým (útočícím tradicionalistům rozhodně nepomůže), dá se použít jen k osobní modlitbě.