3. neděle v mezidobí

Izraelité se díky slitovnosti Hospodina mohli navrátit z babylonského zajetí. Nadále zůstali poddanými okupační moci, ale místodržitelem se stal Nehemiáš (velká a nekolaborující osobnost). Jeruzalém a chrám měl možnost povstat z trosek. Budoucnost i možnost úplné svobody národa byla dána lidem.
Hospodin pomáhal (a stále pomáhá) Izraeli ke svobodě, ale Izraelity čekala veliká práce a těžkosti s kolaboranty a s kolonisty dosazenými kdysi Babylónem.
Bůh se slitovává, přichází na pomoc, ale vede nás k odpovědnosti za naše činy. Nekřísí padlé, vyražené zuby nenarostou, vypíchnuté oči neprohlédnou. Vina může být odpuštěna, následky a odpovědnost zůstává na nás. Jsme spolutvůrci života svého i jiných. Ovlivňujeme dějiny.

Nepřehlédněme – v biblickém textu stojí dvakráte (to něco znamená): „Zákon byl čten všem mužům i ženám, všem, kteří byli schopni rozumět textu“. Text byl překládán, aby ti, kteří už neznali hebrejsky, rozuměli. Je možné, že to trvalo i několik dní.

Toto je způsob obrácení podle Hospodina – vzdělávání a přiznávání chyb. Ne oběti a sebemrskačství. /1

Škoda, přeškoda, že církev nepřijala Ezdrášův způsob obrácení (pokání) za svůj. /2

Izraelité plakali nad vinami svých otců. Pohrdli Hospodinem, jeho přísliby i pomocí. Ignorovali „přikázání“ boží, nedbali na opakovaná varování proroků. Výsledkem byla ztráta svobody, strašné ponížení, pogrom s množstvím prolité krve, znásilňování všeho druhu a odvlečení Judejců do otroctví.
Po uznání vin Ezdráš vybízel Izraelity k radosti nad tím, že znají cestu k udržení svobody a přátelství s Hospodinem.

Úryvek evangelia i Nehemiáše má společné to čtení a naslouchání Božímu slovu.

Kolik z naslouchání božímu slovu vytěžili staří Izraelité za Ezdráše a Nehemiáše, co se jim podařilo a co se jim nepodařilo, je známé. Kolik židů pak přijalo Ježíše, také víme.
Teď jsme na řadě my.
Ježíšovi současníci přikyvovali Mojžíšovi, Ezdrášovi, Nehemiášovi i ostatním prorokům, ale s Mesiášem se minuli.
My jsme si ke všem prorokům přidali i Ježíše. Prohlašujeme jej za prvního po Bohu (ještě víc).

Volby našeho presidenta jsou za námi (jen tuto větu jsem změnil, vše ostatní bylo napsáno před oznámením volebních výsledků). Jsou naším zrcadlem. /3

Další vlak nám ujel, ale povzbuzujme se v naději.
Dokud nepřijde Ježíš podruhé, pravda a láska nezvítězí. Ježíš nebyl snílek a utopista. Ale poslal nás budovat a uzdravovat tuto zemi.
Před dvaceti lety jsme dostali darem od Boha svobodu. Může být hůř a může být lépe. Záleží i na nás.

Nakolik se budeme držet slov: „Duch Páně je nad Ježíšem, poslal jej …“
Nakolik se v životě zařídíme podle slov, že Boží pomoc nám je dána, a už zůstává jen na nás, zda budeme „nosit dost vody“ tam, kam nás Ježíš posílá.
Nejdůležitější slova Ježíšovy matky jsou: „Udělejte, co vám Ježíš říká“.

-----------------------------
Poznámky:
/1 Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna? „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“ (Mich 6,6-8

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Hospodin žádá právo, milosrdenství a pokoru (Ranní slovo)

Čtení je také zmíněno v textech: 13. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 2. neděle velikonoční (B) (Václav Vacek) 8. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 3. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek)

)
Nepřehlédněme, že ještě za Micheáše hrozilo, že Izraelité budou Hospodinu přinášet lidské oběti!!
Judský král Menše (687-642), kolaborant asyřanských okupantů „Svého syna provedl ohněm …“ (2 Kr 21,6 srv. též 2 Pa 33,6)
„Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj.“ (Dt 18,10)
Přesto někdy my pohansky říkáme, že k usmíření Boha byla nutná Ježíšova krvavá smrt.

/2 Ani po tragediích 20. století nikdy církev nesvolala ani konferenci, na které by se hledaly chyby, kterých jsme se dopustili.
Kdo se pokládá za neomylného, ani nemůže chyby přiznávat.
Umíme jen hájit svou opatrnost a diplomacii, dokazujeme, že se nedalo víc dělat a pokaždé se oháníme počtem svých mučedníků.
Uvidíme, jak bude česká církev hodnotit svou úlohu po současné volbě presidenta.

/3 Pracujeme především na stavbě Božího království, ale povinnost občanská nás vedla i k volbě presidenta.
Kdo zná myšlení našich občanů, nečekal, že by Zeman nevyhrál. Přesto jsme silně pracovali pro dobrou volbu. Zázrak nepřišel.

Ukazuje-li nám Bůh jak přemýšlí a vysvětluje-li nám, jak s ním máme spolupracovat, pak víme, že modlitby nechyběly. (Ježíš přece říká: „Přítele nikdo přemlouvat nemusí“

– ani pomocí národních světců). Zřejmě jsme „nenanosili dost vody“ (viz evangelium minulé neděle), máme malý vliv na své sousedy a sami zřejmě Ježíši málo rozumíme. Modlitba nenahradí pravdivé informace ani práci na správném myšlení.



Ve volbách se znovu zjevila lež, podlost a podvody M. Zemana.

Mnoho lidí uvěřilo útočné propagandě Zemana.

Naivita a nesoudnost je nebezpečná.

Kdo nevěděl, že se Václav Klaus i Miloš Zeman dostali k vládě pomocí komunistů?

Kdo přesvědčoval druhé, že V. Klaus hlásá tradiční a rodinné hodnoty, spolupracoval vědomě nebo naivně pro vládu Klause i Zemana.

Je někomu ještě nezřejmá nízkost Klausovy rodiny?

Jak to, že jsme se – vedeni Nejlepším Učitelem – nenaučili rozlišovat mezi spravedlností a nespravedlností. Jak to, že nerozpoznáváme, jakým duchem je kdo veden?



Hitlerovy projevy nám jsou směšné. Přesto jim uvěřilo i dost vzdělaných i nevzdělaných. Zemanovy projevy budou za pár let všeobecně směšné.

Nejsme dospělí, neumíme přemýšlet. Mnozí viděli film „Králova řeč“ a přesto se nepřenesli přes logopedickou vadu řeči K. Schwarzenberga.

Mnoho kostelových lidí si opět myslelo, že stačí modlitby za dobrou volbu (tím jsme především vinni my, pastýři). Nemáme jasno, co dělá Bůh a co je na nás.

Mnoho lidí neví, že pomlouvat je smrtelných hříchem („K. Schwarzenberg je zednář …“)

Mnoho věřících nemá jasno o zločinech a vině některých Čechů při vyhánění Němců po válce bez řádného soudu.

Mnoho lidí je nedospěle závislých jen na slovech biskupů. (Ti se převážně drží diplomacie.)

Je důležité se především držet životního příkladu Ježíše.

Biskupové neznají situaci obyvatelstva. Už sněmovní kroužky Plenárního sněmu upozorňovaly na vzdálenost mezi biskupy a věřícími. Zdá se, že tato propast ještě narostla. Není nám nasloucháno.

(Názory kněží a laiků byly na Plenárním sněmu smeteny biskupy ze stolu. Diecézní rady laiků byly před léty zrušeny.

Na otázku, proč byl odvolán arcibiskup R. Bezák, nám bylo řečeno: „Neptej se. Na kolena a modli se!“)



Čtyřicet let jsme se styděli za poddanské klanění se církevních přestavitelů komunistickým vládcům. Ježíš nepodal ruku Pilátovi, Herodovi ani Kaifášovi.

Těžko jsme nesli projev presidenta Klause na Svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi …

Těžko neseme, že se představitelé církve veřejně nezastali Václav Havla, když jej veřejně špinil Václav Klaus a jeho tajemník Hájek …

(Koncem padesátých let přišel do komunistického kriminálu k uvězněným kněžím komunistický kolaborant a ministr zdravotnictví kněz Josef Plojhar. Čekalo se, že bude vězňům podávat ruku. Vězni s

Plojharem promluvit nesměli. Křížovník Václav Knitl si v bezmocnosti vězně alespoň před tím počural ruku

– to nebylo úplně bez nebezpečí).

Tíží nás, že biskupové přijali pozvání V. Klause na oběd v prezidentském paláci ve čtvrtek 24. ledna. Trneme, zda si biskupové potřásali rukou s V. Klausem, to by bylo i pro nás ponižující …

Komu na nás a na našich názorech v církvi záleží? Přece nejsme malé děti.



Jak bychom volili v Německu v r. 1934 za nástupu Hitlera nebo u nás v r. 1948 za nástupu komunistů a v atmosféře strachu? (To už si udavači a policie psala seznamy nepřátel nového režimu.)

Ježíš říká: „Kdo je věrný v nejmenším, bývá věrný i ve velkém. Kdo je však nespravedlivý v nejmenším, bývá nespravedlivý i ve velkém.“ (Lk 16,10)



Novináři, herci a další lidé, kteří podporovali K. Schwarzenberga, mají děti a jsou více ohroženi než my, celibátníci. Kdo byl statečnější a věrnější?



Morálním vítězem voleb je pan Karel Schwarzenberg a jeho voliči. Ale ve společnosti je dávno vytlačována morálka i slušnost.

Popularita pana K. Schwarzenberga začala po převratu v hlubokém mínusu (ve veliké nenávisti vůči šlechtě). K. Schwarzenberg se ale svou slušností a noblesou dostal neuvěřitelně vysoko (přesto, že je členem současné vlády a ty nebývají v

oblibě).

Průběh křivky oblíbenosti církve v široké veřejnosti je opačný, už před restitucemi jsme byli úplně na dně důvěry obyvatel. Nehledejme chybu u druhých, přijměme svou odpovědnost. Přiznáme si, že jsme neslaní a nemastní, že se nezastáváme utlačených, nesdílíme bídu, smutek a úzkost potřebných. (Kdy se církev rázně zastala vykořisťov

aných zahraničních dělníků, vyslovila se proti korupci nebo lhaní a podvodům politiků atd.?)

Občané mají zdravější myšlení než poslanci.



I kdyby byl zvolen presidentem K. Schwarzenberg, nesměli bychom složit ruce do klína a klimbat.

To, že se zvedla aktivita občanů, kteří volili pana K. Schwarzenberga, se může zapsat do povědomí i nevědomí národa.

Těší nás, že nepřehlédnutelné množství mladých lidí objevilo odpovědnost za svou zem. Podporujme je a povzbuzujme je. Ukažme jim, co znamenají slova Jana Lucemburského: „Český král z boje neutíká“.