2. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 17,21 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 62,1-5; 1 Kor 12,4-11; J 2,1-12
Datum: 20. 1. 2013
Bůh k nám mluví naší řečí. Nazývá nás svými dětmi, přáteli, manželkou.
Žádné jiné náboženství, žádní andělé, nám nenabízí tak blízký vztah.
Jsme dokonce pozvání být manželkou Krále – viz 1. čtení.

V evangeliích Ježíš vícekrát vystupuje jako ženich. Není náhodou, že v Janově evangeliu začíná jeho první vystoupení na svatbě.
O svatbě v Káni jsme vícekrát mluvili. (Dětem, prosím Vás, vše vysvětlete. Jak vypadala tehdejší svatba, co byla rituální koupel, proč se správce svatby zlobil …)

Navždy ctí Marii její skromnost, velká sociální inteligence, schopnost myslet na druhé, na chudé a ochota k rychlé a praktické pomoci.
To vše Ježíš na své matce viděl. Děti rostou do obrazu svých rodičů. Maria se ovšem také mnoho naučila od Ježíše. Všímáme si, v čem byla jeho velikou učednicí. /1

Na svatbu Maria nepřišla povzneseně jako „matka novokněze“ nebo rabína. Nenechala se obsluhovat, nebyla středem pozornosti, naopak svou pozornost směřovala k druhým. Všimla si, že novomanželé nejsou bohatí, přála jim, trnula, aby vše dobře dopadlo. Ona první zpozorovala nouzi.
Toho si na ní ceníme a jsme jí vděční. Taková je.

Jen nevím, kde berou kazatelé důvod k tvrzení, že Ježíš udělal první zázrak na přímluvu své matky.
To je okopírováno ze života nás, chlapů. My si nevšimneme tak často jako ženy, čeho je třeba. Ale Bůh je ve všem větší než člověk.
Tím naprosto neříkám nic proti Marii. Jde mi o velikost Boha a jeho přejícnost. Copak by si Ježíš nevšiml potřebných? To jen namyšlený nabob čeká, až mu někdo políbí střevíc a poníženě poprosí.

Prosebná modlitba má ctěné místo v naší kultuře.
- Prosím, protože nic neberu jako samozřejmost.
- Prosím, abych převzal odpovědnost za to, co si přeji. A pak za dar, který jsem dostal.
- Prosbou se také stavím pod moudrost Dárce, k jeho posouzení. („Dostaneš pejska, až budeš schopný se o něj starat.“)

Už Hebrejská bible (starý zákon) vyučuje o prosebné modlitbě. /2

Sám Ježíš k prosebné modlitbě vybízí. Ale je třeba vědět, do jaké polohy ji pozvedá. Pozvedl nás do postavení milovaného dítěte a přítele božího.
Nebuďte mnohomluvní, Boha není třeba přemlouvat jako souseda, natož jako nespravedlivého soudce. /3

Kdo si v tomto neudělá jasno a nedbá na Ježíšova slova, mrhá Ježíšovým vyučováním. Hrozí mu, že bude přeřazen do „pomocné školy“. Ježíš má právo na určité nároky na své učedníky.

Tam, kde se žid modlí celý žalm (Ježíš žalmy neruší), tam Ježíšův učedník nebo učednice řekne:
„Nemají víno.“
„Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“
„Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“
„Ježíši, smiluj se nade mnou.“
To je důvěrná modlitba přátelského vztahu.
Buď se snažíme být dobrým učedníkem (jako Marie) nebo ne.
(Je snad mariánská úcta něčím jiným?)

Řekl jsem, že jsem odpovědný za dar, který jsem dostal.
Jsme odpovědní za Ježíšovu péči, za jeho slova, za jeho vyučování a trpělivost.
Nebereme za samozřejmost, že nás Bůh slyší. Vážíme si toho, že nám naslouchá dřív, než na něj vůbec pomyslíme. Berme vážně, říká-li nám: „Stačí poprosit jednou, nejsem hluchý. Místo dlouhých modliteb promýšlej, co ti říkám, abys nebyl nedoslýchavý a zpožděný ty.“

Nikdy jsem se neposmíval způsobu modlitby jiných lidí. Ale je trapné a nevděčné, když se Ježíšův učedník modlí jako nevzdělaný pohan.
Kdyby se naše děcko zachovalo někde nepatřičně, vadilo by nám to a styděli bychom se: „Copak jsem ti mnohokráte neříkal, že se nevrtáme v nose?“
Psychiatr na stará kolena konvertoval. Modlí se: „Andělíčku, můj strážníčku“. Pochybuji, že je z toho Ježíš nadšený. Každý rodič a učitel si lehko představí Ježíšův pocit z marné snahy o osvětu.
Cucá-li si patnáctiletý palec, něco to znamená.

Všimněme si, že se Ježíš také někdy na své učedníky zlobí. Právem.
Jsme odpovědní za Ježíšovu námahu, za jeho informace, které mají větší cenu než zlato. Vážíme si toho nebo ne?

Svým potomkům nemáme zůstat dlužni Ježíšovu moudrost.

Co znamená Ježíšova výtka apoštolům na konci jeho života: „Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu (J 16,24a)? Znepokojuje nás to, ptáme se, co to znamená?



Můžeme se spokojit s pohanským způsobem života? (Tím nesnižuji některé krásné modlitby pohanů.)

V které třídě Ježíšova vyučování jsme zůstali lenošně trčet?

Ježíš neprovozuje bačkorovou kulturu. Některým zájemcům učednictví rozmluvil(!): „Víš, to by pro tebe nebylo.“ (Srv. Mt 8,19-23)

Kdo si váží Ježíšovy obětavosti, nemůže si neporovnávat, zda je jeho modlitba podle Ježíšových přestav, nebo ne. Zda je s jeho modlitbou Ježíš spokojen.



Je mi smutno, když větší děti u školy praští pomerančem o zem.Jak snášíte, když dospělý rozvrtá drahé jídlo a nechá ho? Jak se jednou podíváme do očí těm, kteří umřeli hladem?

Jak snášíte, když si studenti neváží možnosti vzdělání?

Řada našich předků by ráda chodila do školy, kdyby na to měli.

Nám pohané řeknou: „Vy jste se měli, vám se dostalo vzdělání z první ruky, od toho, který přišel z náruče boží (srv. J 1,18). To vám přejeme“.

Ježíš se nás možná bude ptát: „Kolik vynesly hřivny, které jsi dostal? Co si pamatuješ z mých slov? Proč se podle nich neřídíš? Ty nevíš, jak se přichází k příteli? Koho ze mě děláš? /4



Presidentské volby jsou zkouškou úrovně obyvatel. /5



I naše modlitby jsou zkouškou naší úrovně.

Poprosit stačí jednou. Jak bychom snášeli, kdyby nám někdo opakovaně říkal: „Prosím tě, podej mi rohlík. Prosím tě, podej mi rohlík. Prosím tě, podej mi rohlík.“

Jeden starý kostelník – ještě „předkoncilní“ – říkával: „Když Pán Bůh dá. – Jakože Bůh vždy dá.“



Ježíš říká nám – prosícím: „Naplňte džbány vodou. Udělejte, co máte udělat (já to za Vás dělat nebudu, nejste kojenci ani invalidé), pak teprve může přijít moje chvíle“.



Bůh nepotřebuje být přemlouván, modlitba slouží k přemlouvání nás samých. /6



Někteří nikdy nepřijmou něco, co jejich učitel neříkal. S odřenými lokty sotva odpapouškovali to, co ve škole slyšeli. Ale člověk není nádobou, do které se už víc nevejde. /7



„Udělejte všechno, co vám Ježíš řekne“, platí i modlitbě.

Dostalo se nám výsady studovat na nejlepší univerzitě (boží).

My si můžeme na milimetr přesně porovnávat své názory s Ježíšem. /8



V debatách s lidmi o kandidátech se držme Ježíšových způsobů.

Poprosme lidi, aby nepomlouvali, je to těžký hřích.

„Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“

Kéž bychom tolik pracovali pro boží království jako pro království své nebo království naší země.



---------------------

Poznámky:

/1 Uvedu jen jeden příklad: Učedníky ani napotřetí nenapadlo, že by Ježíš mohl nasytit zástupy. Marii ano. To vše nepřišlo samo. Např. v

Jeruzalémském chrámu neporozuměla tomu, co jí dvanáctiletý syn řekl.

Za dalších 18 let se mnoho naučila. (Doma měli skvělé biblické hodiny.)



/2 Pohané se snaží získat božstva na svou stranu, zavázat si je stejným způsobem jako svého pozemské vládce. Abrahám i Mojžíš rozmlouvají s

Hospodinem jako s přítelem. (Srv. Gn 18. kap. a Ex 32. kap.)



/3 „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“ (Mt 6,7)



Ježíš řekl učedníkům: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: `Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.´

On mu zevnitř odpoví: `Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.´

Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje.

A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o

vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!"

„Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: ,V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.

V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: `Zastaň se mne proti mému odpůrci.´ Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: `I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,

dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.´"

A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?

Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" (Lukáš 18,1-8)



/4 Snadno si dovedeme představit zklamání učitele, který dovedl třídu k maturitě a třída neuspěla. Jak je Ježíši, když se jeho učedníci modlí k

Bohu jako by nechodili do jeho školy?

Mluvili jsme o jeho výzvě: „Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!“

Jedná s námi Bůh jako s pejskem? „Bobíku, popros. Popros …“ A když pejsek pěkně poprosí, dostane sušenku. Jakou známku si z této vyučovací lekce dáme?

Jak může dospělý křesťan šermovat větou z Písma: „Ale Ježíš přece říká: ,Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.´“ (Mt 17,21) Zeptáte-li se: „Milý bratře, o čem mluvíte? Jak s

i Ježíš představuje modlitbu? Co říká o postu?“ Naštve se nebo začne říkat fráze.



/5 Nemyslím si, že by pan Karel Schwarzenberg ve volbách mohl vyhrát. Ale je obrovským překvapením, že mu tolik lidí dalo svůj hlas. To se zapíše do vědomí a podvědomí lidí. (Jako se zapsalo vše to, co v

myslích lidí provázelo pohřeb Václava Havla. Nebo Palachova oběť – ta 20 let v lidech spala, a přece přinesla ovoce, když se národ probral.)

Přesto má smysl nejen jít k volbám, ale i mluvit s lidmi, ukazovat, kdo se čeho drží.

Karel Schwarzenberg svými životními postoji říká: „Naše hodnoty určují čtyři kopce: Sinaj, Golgota, Akropolis a Kapitol (Desatero, Ježíšova obětavost, řecká demokracie, římské právo).

Všechna námaha, přemýšlení a tříbení, má smysl.



/6 Modlíš se za dobrou volbu? Co pro to uděláš: Mnoho lidí nezištně pracuje, lidé, kteří se vyjádřili pro Karla Schwarzenberga, něco riskují. M. Zeman je mstivý. Někteří naši novináři byli zbití.

Léta pozoruji, jak někteří vždy sedí za bukem.

Někteří budou do Vladislavského sálu zváni z titulu své funkce. Pak přijdou v plné parádě. Pak se budou klanět.

Jsem rád, že Ježíš nebyl „diplomat“.

Udělejme, co je na nás.

Před 20 lety bychom si sami nezvolili Václava Havla, byl nám dán.

Jsou určité křižovatky v životě člověka i lidí, na kterých se rozhoduje, kudy dlouho pojedeme. Když na křižovatce ve velkém městě odbočíme špatně, nebo na dálnici přehlédneme sjezd,

až za dlouho se to dá spravit. Někdy také další vlak už nejede.

Ale vyvarujme se nesnášenlivosti. Volby jsou svobodné.

Naše volba je výsledkem našeho dosavadního myšlení, hledání a osobního výběru informací. Je to jako u maturity. Na poslední chvíli se těžko dohání, co jsme se nenaučili. Co má Bůh dělat za nás?

Student se, po vytažení otázky, zděsil: „Ježíšmarijá.“ „Pane kolego“, pravila profesorka, „na modlitbu je už pozdě.“



/7 Líný služebník, který svou hřivnu zakopal, drze a nespravedlivě osočuje pána: „Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.“

I jedna hřivna může přinést veliký užitek.



/8 „Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí." (Mt 21,42b.44)

Stavět z neopracovaného kamene je mnohem obtížnější než z cihel nebo tvárnic. Zedníci měli kameny rozložené na prostranství u stavby a chodili si vybírat, který kámen se jim právě hodil.

I my si do stavby své osobnosti a názorů vybíráme, co se nám hodí nebo nehodí.

Na kvalitě rohového kamene v základech stavby velice záleží, nese tíhu stavby a váže obě zdi. Podle něj si zedník pečlivě kontroluje polohu dalších kamenů.

Zedník se učil u svého mistra. Nepoměřuje stavbu podle nějakého kamene v deseti nebo patnácti metrech. Jsem-li učedníkem Ježíše, pak se především poměřuj

i s Ježíšem. Svatý X. nebo ruský starec je úctyhodný, ale je jen asistentem, ne Profesorem.

Ale, každý je tvůrcem svého štěstí.