Svátek sv. Štěpána

Pan senátor Jaromír Štětina dal před Vánocemi na svůj Fb profil fotografii: nacistický důstojník střílí do týla Žida na pokraji hromadného hrobu. Několik lidí se pobouřilo: „Takové obrázky k Vánocům nepatří.“
Co by řekli nám, každoročně si na druhý svátek vánoční připomínáme vraždu jednoho žida.
(Vraždu ještě jiného žida máme před očima stále – abychom v sobě krotili svou násilnost.)

Jak přečíst Ježíšova slova z dnešního úryvku evangelia, abychom porozuměli a nezavedli posluchače mimo? Jakým tónem je asi Ježíš říkal?

První čtení nám to může nasvítit.
Je dobré si přečíst celý Štěpánův příběh.
Je důležité si všimnout, že Ježíšovi učedníci žili v oblibě ostatních a že přes několik napadení veleknězem a jeho party si několik let udrželi respekt vládnoucích saduceů.

Štěpán ve své řeči při výslechu vzpomenul pronásledování Josefa a Mojžíše a obvinil představené synagogy (židovské církve): „Vaši otcové pronásledovali boží proroky; vy se stejně protivíte Duchu svatému, zradili a zavraždili jste Spravedlivého …“
Dav zbožných Štěpána zlynčoval za souhlasu velekněze: „Hlas lidu – hlas boží“, tak se nemluví s „Nejvyšším“ ...“

Apoštolové Štěpána oplakali a pohřbili. Škoda, že nevyužili všech svých možností. Už jsme o tom mluvili. /1
Není ale podezřelé, že my se vždy vidíme na straně boží, na správné straně?
Ale co když se i my někdy protivíme Duchu svatému? /2
A co když i my jsme někdy nábožensky nesnášenliví?

Ježíš nás přišel z nenávisti uzdravit a naučit nás, jak se proti zlu bránit.
Pokud se nezkoumáme, zda v nás není náboženská nenávist, můžeme trčet v hříchu.
Ježíš, proroci, Štěpán …, byli pronásledováni velice náboženskými lidmi.Mnoho křesťanských světců bylo pronásledováno vlastními lidmi (např. sv. Metoděj byl vězněn biskupem).

Protože máme starost, zda byl arcibiskup Robert Bezák odvolán neprávem, žádali jsme o zveřejnění jeho obvinění (R. Bezák o to také žádal). Nic se nestalo, dokonce slovenští biskupové R. B. zakázali, nebo neumožňují sloužit mši. /3
Kdo myslí na matku arcibiskupa Bezáka označeného za zločince?

Sedmibolestná P. Maria je patronkou Slovenska. Lkáme nad jejím utrpením, ale nevšímáme si, že i ostatní pronásledovaní mají své matky (i sv. Štěpán, i Cyril a Metoděj) …

Muži se dopouštějí 90% všech násilných trestných činů, ale i některé zbožné ženy dokáží být kruté. /4
Na internetových stránkách některých „katolických“ uskupení se v anonymní žumpě objevují nenávistné příspěvky jak z Rudého práva.
Můžeme mít jiné názory než druhý, ale nenávist je smrtelně nebezpečná.

Ježíš nepřišel usmířit hněv Boha, od hněvu chce uzdravit a zachránit nás.
„Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.
Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu;
kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě;
kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (Mt 5,21-23)
(My jsme za nejtěžší hřích prohlásili smilstvo … ale Ježíšovo varování o nebezpečí hněvu jsme podcenili.)

Spravedlivý hněv může být ctností. Ale Ježíš nás upozorňuje, že je nutné se spravedlivým hněvem obezřetně zacházet, jinak se nám lehce vymkne z ruky a přeroste do hněvu nespravedlivého. (A od nespravedlivého hněvu je jen krůček k nenávisti.)
Je nám jasné, že za vraždu nebo zaviněné zabití budeme souzeni a potrestáni. Ale Ježíš říká: „V Boží rodině se vám dostává od Boha veliké péče a úcty – proto budete i vy budovat úctu k ostatním. Kdo se proviní, bude volán k odpovědnosti.“ (Souhlasíme s tím.)
- „Už za nespravedlivý hněv budete vydáni soudu!“
- „Kdo někoho snižuje, bude postaven před Nejvyšší soud!“ (Nejde jen o nadávku typu: „racha“ – „seš vylízanej mozek“, ale i o nespravedlivá nařčení – nejen Ježíše, nejen sv. Štěpána a Metoděje … )
- „Peklu propadá každý, kdo svévolně někoho označí za bludaře, kacíře, bezbožníka nebo posedlého!“
(Tak může být někdo označen jen řádným církevním soudem podle Ježíšových pravidel a
samozřejmě s možností řádné obhajoby. Mnozí, kteří byli nenávistně označeni za kacíře, budovali církev, z lásky k ní riskovali a nesli pronásledování od nehodných bratří.)

Ježíš nám ukazuje ochranu před virem nenávisti.

(Protikladem lásky je lhostejnost, ta dovoluje nenávistným konat zlo. Apoštol Pavel naříkal: „Nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili“ Srv. 2 Tim 4,16).



Prvním příznakem nelásky (zárodku nenávisti) je naše radost z chyby toho, kdo nám není sympatický.

(Tu radost dokážeme maskovat; i zbožnými frázemi.)



Ježíš nás také vyzbrojuje k obraně proti zlu.

Učedníkům vícekrát připomínal, jak se Abrahám, Mojžíš, Eliáš a Elíša při napadení ubránili. Učedníky obdaroval svou mocí uzdravovat, ale i bránit se. /5



Zabít – i v sebeobraně – nebo i nezabít útočníka, ohrožujícího na životě nevinného, poznamená člověka na celý život.

Ale už nezastat se ohroženého nás křiví, poznamenává a oslabuje. Každé „nadělání si do kalhot“ nás ponižuje, mrzačí a sráží pro příště.

Naopak každý statečný projev nás narovnává a do budoucna posiluje a povzbuzuje.



Vraťme se k úryvku evangelia.

„Mějte se na pozoru před lidmi …“ /6



Ježíš věděl, že apoštolové nevyužijí vší výbavy, kterou jim nabídl. Proto jim ze své strany přislíbil: „U výslechu při vás bude stát Duch, abyste se ctí obstáli a neskončili poníženi na kolenou.

„Ostatní je na vás – zda se ubráníte nebo ne …“ /7



Myslím si, že Ježíš slova našeho evangelijního úryvku říkal smutně.

Děsil se, jak to s námi dopadne, že v našich rodinách, v rodině církve, budeme jeden stát proti druhému. Máme sklon se vidět na straně ubližovaných, ale neptáme se, zda někdy nestojíme na straně útočníků.

Kamení neházíme, ale umíme se nejen slovy přesně trefovat do těch, kteří mají jiné náboženské názory než my.



Máme si opakovat podmínky k Ježíšovu pokoji, máme si opakovat jeho pravidla k hledání pravdy, řešení sporů a provinění. Nejprve pro sebe a pak i pro druhé.



Chartisté se odvolávali na deklaraci lidských práv, kterou podepsala i naše vláda. Augustin Navrátil se ve své petici odvolal na náboženská práva – a jeho petici podepsalo asi 800.000 lidí.

Ježíš podepsal novou smlouvu vlastní krví a my jsme se při svátosti křtu zavázali k jejímu dodržování.

Máme se na Ježíšova slova a odvolávat. Nikdo nemůžeme říci, že jsme Ježíšova pravidla (deklaraci) neslyšeli.

Máme právo žádat o sdělení důvodů k odvolání arcibiskupa Bezáka. Požádali jsme o to slušně.

Církev má být světlem, jako Jeruzalém vystavěný na kopci. Můžeme si dovolit nemít v církvi možnost odvolat se? Můžeme někomu upřít právo na spravedlivou obhajobu?

Nedáváme diktaturám špatný příklad? Nikdo, ani my, se nesmí stavět na místo neomylného.



Nevím přesně, kdo je vinen Bezákovým odvoláním. Papež je za to pochopitelně nějakým způsobem odpovědný. Neobviňuji papeže, ale máme své zkušenosti, možná jsme více zažili než on, ponižující zákaz

klást některé otázky.

Kolikrát nám byla strkána hlava do žumpy: „Věříte více Ústřednímu výboru komunistické strany Československa nebo podvratným živlům disentu?“



Omlouváme se za své obavy, že mohlo být Robertu Bezákovu ublíženo. Já se omlouvám za podezření, ale Ježíš nás učí, že podezření se odstraní prosbou k druhému o

vysvětlení. (Srv. Mt 5,23-26)

Který táta by odmítl dospělému děcku vysvětlit důvody svého jednání vůči dítěti?



Odvážím se zeptat: Není vina římských biskupů v tom, že si nechávají říkat Svatý Otče?

(Vím, že touto otázkou nesu kůži na trh, okamžitě mě někdo očerní, hned se zvedne nevole některých lidí.)

Ze svých dlouholetých zkušeností v totalitě, ale i v církvi, si myslím, že se tím mezi papežem a námi vytváří hradba zabraňující nám beze strachu vyslovit některé otázky a pochybnosti.

Ale Ježíš nikdy neokřikoval někoho, kdo se slušně ptal nebo měl námitky.

Vím, že za tato slova budu očerněn! Odvolám-li se na Ježíšova slova (Mt 23,9) přitíží mi to. Budu tím více nějakým způsobem obviněn (často po straně).

Každý, kdo chce dělat kariéru u knížecího dvora, má vědět, jaké otázky a jaká slova se nemají klást a jaká slova chce vrchnost slyšet.



Ale Ježíš buduje svou církev na modelu rodiny ...

Něco nás vyučil a učí.

Jsme teprve na cestě, jsme nedokonalí, neexistuje společenství ani rodina bez střetů, chyb a omylů. Ale Ježíš nás pozval také do boží rodiny. A vede nás k tomu, abychom s

druhými jednali jako on.

Proto každý z nás máme svým svěřeným (podřízeným) říkat: „Jednej se mnou tak, jako já jednám s tebou. S takovou úctou, s jakou já jednám s tebou.“

Jednejme s nadřízenými s takovou úctou, s jakou jedná Ježíš s námi.

Chceme, aby Ježíš byl mírou našeho jednání.



Dávejme pozor na nelásku v nás samotných.

A važme si prostoru svobody, který nám Ježíš dal a udržujme si jej.



„Ježíši, nikdo není tak moudrý, spravedlivý, milosrdný, nikdo nás nechrání víc než ty – proto jsme si tě zvolili za svého Pána.

Prosíme tě, říkej nám pravdu a upozorňuj nás na chyby, kterých se dopouštíme.“



------------------------------------------

Poznámky:

/1 Kdyby se apoštolové Štěpána zastali a bránili se, zamezili by pronásledování svých lidí. Pavel vzkřísil Eutycha (Sk 20,8-12). Mohli apoštolové vzkřísit Štěpána? Mohli pohrozit Veleknězi božím soudem jako Eliáš při vítězství nad bálovými kněžími?



/2 Ježíš přišel pohnout s námi, ne s Bohem. Přišel, abychom prohlédli, že naše zbožnost křižuje nevinné (dokud netekla krev, nevěřili jsme, že jsme schopni tohoto zločinu). Kdo vyzná viny, tomu může Bůh odpustit.

My ale tvrdíme, že Ježíšova smrt byla nutná k tomu, aby nám Bůh mohl odpustit. Není to odporováním proti Duchu svatému?



/3 Komunisté bez udání důvodů brali knězi souhlas k duchovenské činnosti. Např. nynější biskupové: Miloslav Vlk, Karel Herbst, Václav Malý a Josef Kajnek také nesměli sloužit mši s

lidmi, za to jim hrozily tři roky vězení. Tenkráte jsme také proti této svévoli protestovali.



/4 Nemyslím jen na islamistické ženy radující se z pobitých při teroristickém atentátu. Jedna matka mladého kněze se přidávala k pomluvám místního faráře. Pravil jsem jí: „Od vás jsem čekal něco jiného, myslel jsem si, že zrovna vy budete svého faráře hájit, má také svou maminku. Myslíte si, že váš syn je u všech oblíben? To nebyl ani Kristuspán. Jak vám je, když vašeho syna někdo pomlouvá a pronásleduje?“



/5 Když Petr bránil Ježíše s mečem v ruce, byl Ježíšem ostře napomenut. A pak všem Ježíš ukázal, jaké možnosti sebeobrany má k dispozici. Tu moc nám odevzdal: Petr potrestal Ananiáše a Safiru (Sk 5,1n), Pavel oslepil Elymase (Sk 13,8) …



/6 Už dříve Ježíš upozorňoval, že jeho „pokoj“ není bezbřehou a beztvarou pohodou a klídkem. „Boží království trpí násilím!“ (Proto také nepřijal některé zájemce o učednictví.)

„Pokud můžete, vyhněte se „vlkům, sviním a zmijím“, jsou nebezpeční“.



/7 Máme sklon ke zvláštní zálibě v přijímání utrpení. Léků tišících tělesné bolesti ani psychofarmak se neodříkáme. Umírající a jejich blízké ujišťujeme, že jejich drazí nebudou trpět. Ale

v kostele rádi vedeme lžizbožné řeči o důležitosti utrpení.

Ježíš tak nečinil.

Proč apoštolové místo obrany raději trpěli kruté příkoří? Bylo to tím, že si úplně neodpustili své selhání při Ježíšově zatčení?

Kde se v nás bere sklon k masochismu? Chceme si boží přízeň zasloužit?

Proč tvrdíme, že utrpení je surovinou k vykoupení?