33. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Zid 10,11-14.18 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dan 12,1-3; Žid 10,11-14.18; Mk 13,24-32
Datum: 18. 11. 2012
Druhému čtení z listu Židům nasloucháme svýma pohanskýma ušima. /1
 
Liturgický rok a jeho letošní biblické vyučování se chýlí ke konci. Po tři neděle budeme číst texty vztahující se ke druhému příchodu Krista a konci světa. Budeme si jich trochu všímat.
Zatím se v nich mnoho nevyznáme, jsou nám vzdáleny jako prvňáčkovi maturita. (Ochotně je přenecháváme Svědkům Jehovovým a Adventistům.)
V porozumění Písmu jsme ustrnuli někde na začátku. Druhý příchod Krista spojujeme s koncem světa  a katastrofou, proto jej nijak nevyhlížíme ...
Ale vícekrát jsme si říkali, že Bible nikomu nenasazuje růžové brýle a je pomocí a útěchou pronásledovaným. (Zlo je jako plevel, který se stále objevuje. Srv. Mt 13,24-30.36-42)
 
Letos se opět objevují „zaručené informace“ o kritickém prosinci, naopak leden prý bude skvělý a svět se prý po vyšším zásahu projasní.
My víme své!! /2
 
Ale i v našich kruzích vyšla brožurka: „Ježíš Kristus varuje lidstvo“. /3
 
Boží slovo nás ujišťuje o boží pomoci, varuje před zlem, nabízí pomoc, abychom ze zla povstávali, nezůstávali v jeho područí a stavěli se proti němu.
Už křtem nám Bůh říká: „Vždy budu s tebou proti zlu.“  /4
Nečekáme na předpovědi o zlu, vidíme ho okolo sebe dost a dost. /5
Vždy jsme si cenili vzdělání. Vzdělávání Božím slovem si teprve ceníme.
 
Hospodin vysvobodil (několikráte) Izrael z otroctví a nabídl mu (už několikráte) veliké přátelství, bohatý život a ochranu. Svěřil Izraeli veliké poslání – všechny národy mají poznat a přijmout boží péči. 
Izrael si ale časem raději zvolil své krále, kteří politikařili a přivedli několikráte Izrael do katastrofy …
Když lidé volali k Hospodinu o pomoc, poslal nakonec Mesiáše.
Jenže toho přijala jen malá část židů. Proto Ježíš odešel. Židé dostali dost dlouhý čas, aby za Mesiáše Ježíše přijali... 
 
První křesťané očekávali Ježíšův druhý příchod ještě ve své generaci … Časem rozpoznali, že bude zřejmě ještě dlouho trvat, než Ježíš přijde …
Ježíš nás nechává hospodařit s tím, co nám objevil a předal. Nevnucuje se.
Rád by přišel, aby nám pomohl boží plány se světem uskutečnit.
(Ani Hospodin ani Ježíš není utopista. Boží záměr se dá naplnit (jinak než jak zamýšleli nacisté, komunisté, kteří slibovali mír na zemi …).
Jenže my – křesťané – se v mnohém necháváme svést pohanstvím. V ledasčem přistupujeme na pohanské způsoby …  /6
 
Ani my se nijak moc se k Ježíšovu způsobu života nepřibližujeme. /7
Nakolik jednáme podle Ježíšových pravidel v soužití s druhými, si může každý podle evangelia porovnat. /8 
 
Vůbec nevěříme, že by bylo možné, aby nám Ježíš přišel na pomoc jako apoštolům po svém zmrtvýchvstání.
Proč odešel? Proč se občas neukáže jako apoštolům?
Copak někdo stojí o konzultaci s ním? Všechno víme nejlépe. /9
 
Na politiky – ani církevní – přímý vliv nemáme, zaměřme se na sebe.
Ke vztahu je třeba úsilí obou. Sami sebe a vztahy s druhými si můžeme uspořádávat podle Ježíšových pravidel. Nikdo nám nebrání.
Manželé mají být přáteli. Ano, přátelství je pracné, ale je možné. Nedá se předat druhému, ale můžeme jej budovat a svým dětem a vnukům ukázat, že Ježíšova moudrost není utopií a že křesťanství je prakticky ověřitelné, použitelné a obohacující. 
Snad známe ve svém okolí manžele, kteří oslavili zlatou svatbu a nežijí jen trpně vedle sebe.
Kéž by se nám takové svědectví života povedlo.
Existují rodiče, kteří nepodcenili výchovu dětí a odmala se jim věnují.
Na formování osobnosti má ze třetiny vliv genetická výbava děcka po jeho předcích, třetinou ovlivní děcko společnost, ve které dítě žije, a na třetinu dětí má vliv rodičovská výchova. Tak mnoho mohou rodiče pro své děti vykonat.
 
Vztah ani víra se předat nedají. A můžeme dětem ukázat, že pěkné manželství a rodičovství existuje a není utopií nebo pohádkou.
Nedávno jsem vyprávěl o jedné paní, které popravili manžela, když byla v 7. měsíci těhotenství. Její syn tátu viděl jen na fotografii. Ale táta byl v rodině duchovně přítomen, byl vážen. Klukovi říkali: „Toto a toto tvůj táta říkal, tak a tak by jednal …“
Z kluka vyrostl spravedlivý chlap, dobrý manžel a táta.
Některý táta je doma – fyzicky – přítomen až moc. Nechodí do práce, čumí do bedny …, o rodinu a dům se nestará, ale duševně a duchovně v rodině nefunguje. 
Někteří lidé si léta dopisovali třeba přes moře, do vězení, a vybudovali si a udrželi silný vztah. Podobně nás některé osobnosti (světci, myslitelé, spisovatelé …), které jsme v

 životě neviděli, velice formovali a životně ovlivnili.

Boha ani Ježíše jsme neviděli a přesto se jimi můžeme nechat bytostně ovlivnit. Výsledek může být patrný i pro druhé lidi, děti a vnuky. 

 

Z některých křtů, svateb a pohřbů se radujeme, z jiných je i nám farářům těžko.

Vícekrát přišli lidé a chtěli tyto slavnosti mít v kostele, aniž pro ně Bůh něco znamená: „Z tradice. Všichni jsou pokřtění. My na Boha nevěříme, přeje si to babička, maminka, my …“

Žádám je: „Prosím vás, já jsem nechal kariéry, vztah s Bohem chci žít čestně a nejsem „přestrojený medvěd“, se kterým byste se nechali vyfotografovat“.

Takoví si dělají blázna i z kmotrů a Pána Boha. Možná nevědomě, ale dělají.

 

První křesťané měli mezi sebou všelijaké názorové spory – tak to v životě chodí – ale Ježíš jim učaroval. Pěkně a rovně spolu jednali, byli oblíbení u pohanů a měli respekt i u svých nepřátel.  Nakolik bereme my Boha

vážně?

Mohou na nás děti vidět, že se ptáme, když něčemu z Písma nerozumíme?

Vidí děti, že nás těší rozhovor s Bohem?

Je pro nás Bůh vážený přítel?

Záleží nám na tom, aby měli děti dobré kamarády? Aby si dobře vybrali budoucího partnera?

Aby viděli, že se vyplatí na Boha v životě dát?

 

I lidé z nefunkčních rodin můžou objevit boží přátelství, ale my svým dětem a vnukům můžeme ukázat ovoce a cestu k velikému bohatství.

 

Víme, že pokaždé neplatí Karamazovo (Dostojevský): „Není-li Boha, je vše dovoleno“. I vy jste možná potkali ušlechtilé lidi, kteří nezažili přátelství s Bohem.

Ale jakýkoliv „sirotek“ má život těžší než ten, kdo má někoho, s jehož pomocí a přátelstvím může počítat.   

 

Až na Ježíše dáme, bude moci opět přijít mezi nás. (Podmínkou není naše bezhříšnost. Ale uznání Ježíšových pravidel a snaha podle nich uspořádávat vlastní osobnost a vztahy s

 druhými.)

 

Jednou provždy nám Ježíš vysvětlil, jak cenné a důležité je světlo, sůl a kvas v těstě. Ani starý ani nový Izrael tu není pro sebe. Chceme s Bohem pomáhat jiným.

 

Příště si znovu všimneme Božího království. Můžeme toužebně vyhlížet, budovat a připravovat Ježíšův příchod. Nejen čekat jako na nádraží příjezd vlaku s rukama v

 klíně. Ani v nebeském království nelítají pečení holuby přímo do huby. 

 

-----------------------

Poznámky:

                  /1     Židé Ježíšovy doby měli za sebou víc jak tisíciletý zápas Bible s pohanstvím.

My – původně z pohanských národů – jsme hebrejskou Bibli nazvali „starým zákonem“, odložili ji jako obnošený kabát a nevymanili se z pohanského myšlení. Stále pohansky smýšlíme o oběti, máme přinejmenším vnitřní pocit, že Bůh potřeboval Ježíšovu krev, aby nám mohl odpustit naše viny.

Biblický pojem oběti je značně jiný než pohanský ...

Bůh je natolik bohatý a velkorysý, že nezištně dává, ničeho mu pro nás nebylo málo. Souhlasil s misí svého syna. A ten bezmezně a ochotně přispěl k

 záchraně lidstva. Ježíš se obětoval především pro nás. Ne Bůh, ale my jsme si nedali říci, dokud netekla Mesiášova krev. Neotřásla s námi prolévaná zvířecí krev v chrámě (hřích odskáče někdo nevinný) ani lidská krev hříšně prolévaná kdekoliv jinde!!

 

                  /2     Nikomu – ani Ježíšově matce Bůh nedovoluje nějaká data prozrazovat. Někdo by si třeba bláhově myslel, že je dost a dost času na svědomité budování vztahů a lajdačil by.

Nám Ježíš moudře poradil, že se nemáme vzájemně šidit a máme být připraveni kdykoliv se setkat s Bohem a nechat se jim obejmout.

 

                  /3    Brožurku hoďme do kamen.

I děti učíme jak poznat podvodníky. I staré lidi varujeme, aby „podle sebe nesoudili druhé“ a nebyli naivní.

Každý úřední dokument, i církevní, má mít určité náležitosti: Název a adresu firmy, razítko, podpis odpovědné osoby, datum a místo.

Podle brožurky prý papež o „prosincové předpovědi“ ví. Biskupové prý také vědí – ale bojí se (?!)  Nedávno v Itálii odsoudili čtyři „zemětřesenílogy“ do vězení, neboť zanedbali varovat obyvatelstvo. (Srv. Ez 2,10-19)

(V 50. letech minulého století také někteří katolíci nakupovali potraviny, připravovali zatemnění oken, prosili Boha, aby zadržel svou trestající ruku a hledali mezi nebešťany, kdo by byl ochoten spravedlivého Boha ohnout k

 milosrdenství.)

Učíme se rozpoznávat podvodníky všeho druhu.

Někteří rádi straší sebe i druhé. A někteří se rádi nechají strašit.

Někteří lidé pokládají za ctnost v náboženských otázkách vypínat rozum. (Rádi tvrdí: „Nedá se vše změřit a zvážit, musíš věřit!“)

 

                  /4     Formulace: „Křtem je nám odpuštěna dědičná vina“ nám nestačí a zužovala by Boží pomoc a milosrdenství.

 

                  /5     Lidé se nechávají otrávit z politiky, ale o mnoha věcích rozhodujeme sami: za rozvodovost, sebevraždy (i v sebevraždách dětí vedeme), kouření mladistvých, hrací automaty … si můžeme ve značné míře sami, nebo s

 tím můžeme něco dělat). 

Už větším dětem vysvětlujeme, jak je otrávenost velice nebezpečná – jak vede ke lhostejnosti – a ta k pasivitě. Z historie víme, jak snadno v takovém stavu získávají vládu extrémisté (nacisté, komunisté ...)

 

                  /6     Např: biskupové a papež si mysleli, že leskem bohatství, mocí a politickými hrami získají svět pro Boha.

Ve Vatikánu jsem byl smutný z ohromujícího bohatství, papežský palác si v ničem nezadá s „jantarovou komnatou“ a paláci císařů a králů. I dnes jsme každou chvíli zklamaní církevním politikařením …

 

                  /7     Karel Čapek kdysi prohlásil: „podle Horského kázání se politika dělat nedá“. Škoda, že nepotkal faráře, který by mu to objasnil.

Hind Mahátma Gándhí s Horským kázáním uspěl – osvobodil Indii z koloniálního útlaku Anglie (a zastavil náboženskou válku mezi mohamedány a hindy).

 

                  /8      Nebyl by toho krátký seznam …

Uvedu alespoň jeden: Apoštolové si určitým způsobem nechali vybrat náhradníka za Jidáše ... (Srv. Sk 2,15-26)

Dnes tento způsob praktikují už jen koptové při volbě svého papeže. (My působení Ducha svatého nevěříme nebo jej nenecháme do naší politiky mluvit?) 

 

                  /9     Lazar z pekla zvolal: „Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.“

Ale Abraham mu odpověděl: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!“

On řekl: „Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, obrátí se.“

Řekl mu: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých."  (Srv. Lk 16,19-31) Ježíšovo vyprávění „o boháči a Lazarovi“ nadepisují naše Bible jako podobenství. Ale tento text je především proroctvím.

Do jaké míry se vztahuje toto proroctví na nás: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani zmrtvýchvstalým Ježíšem.

    Při setkání mládeže letos v létě si na mši mladí lidé po communiu kreslili vzájemně na čelo křížek. Zdalipak si podobně kreslili křížek na čele čeští a slovenští biskupové s

 arcibiskupem Bezákem, když spolu slavili Večeři Páně nebo Bezáka vizitovali?