Poznámky k nedělní liturgii 9. září 2012
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Večeře Páně XX.
Hledaný citát: Mt 12,38-42 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 9. 9. 2012
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Večeře Páně XX.
Hledaný citát: Mt 12,38-42 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 9. 9. 2012
XX. KDE JE TVŮJ POKLAD, TAM JE TVÉ SRDCE
Matouš 6,21
To, co jsme si dosud říkali o Večeři Páně, je možné poznat jen díky tomu, že s námi Bůh mluví. Copak bychom mohli sami o Bohu říci? Jaké fantasmagorie by z některých lidí vypadly? (Jaké vypadávají.)
Od začátku mluvil Bůh k lidem skrze své dílo, ale už po staletí k nám také promlouvá lidskými slovy. V Ježíši dopověděl vše. „Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (J 15,15b
Jedna milá paní vyprávěla, jak jezdí do Medžugorie a tam prý každý den P. Maria mluví s vizionáři. Mnoho lidí přijíždí, modlí se růženec – a jak přijde ta chvíle –
všichni zmlknou a pozorují vizionáře.
Řekl jsem té paní, že já si mohu povídat s Bohem několikrát denně, ale asi tomu nerozuměla.
K nám přece mluví Bůh kdykoliv, když čteme nebo slyšíme slovo boží. Kdykoliv si uděláme čas a poctivě nasloucháme Bibli, můžeme se dozvědět úžasné věci.
Na koncertě někdy tleskáme, aby přidali. Od televize se nemůžeme utrhnout, z hospody nebo ze setkání s přítelem se nám nechce, dobrého jídla si přidáváme, jen na mši hlídáme hodinky…
Kdo řekne: „Přečtěme si ještě něco ze slova Božího“. Kdyby přišel dnes Ježíš v rouchu papeže, to bychom se cpali dopředu … Pokud by přišel v montérkách místní firmy, kdo z nás by lezl na strom jako Zacheus?
Přesto se s námi Bůh snaží domluvit. Každou eucharistickou bohoslužbu předchází bohoslužba slova Božího.
Mluvíme na psy a na kočky, někdo i na květiny. Žížala pro nás může být těžko partnerem. Nebereme za samozřejmost, že se s námi Bůh baví.
Ale Bůh je tak veliký, že mu žádný člověk není malý. Vybral si nás za společníky a vybavil nás, abychom mu mohli porozumět; i intelektuálně.
I úctyhodná nekřesťanská náboženství se snaží porozumět Bohu. /1
Jenže kam sami dohlédneme nebo dosáhneme?
Židé, křesťané a muslimové se považují za lid Knihy. /2
Sdílíme přesvědčení, že nejsme odkázáni jen na své lidské možnosti, na svou intuici a na vlastní moudrost, ale že s námi Bůh žije, promlouvá a ukazuje nám svou tvář.
Synagóga byla původně školou. Dodneška se židé snaží porozumět slovu Božímu, proto
studium Bible považují za stejně hodnotné jako modlitbu. Jak by ne. Naslouchání je prvotní./3
Základním prostředkem k dorozumění je řeč.
Nejdůležitějším a základním prostředkem k setkání a k porozumění s Bohem je slovo Boží.
„Víra je ze zvěstování.“ (Ř 10,17
Několikráte v Písmu stojí: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ (Např. Lukáš 14,35
Abychom o něčem mohli něco říci, musíme nejdříve určitou věc pečlivě zkoumat.
Než můžeme o Bohu něco říci, je zapotřebí mu řádně naslouchat. /5
Paráda okolo čtení Bible v kostele to nespraví. Ani když jen prohlásíme: „Slyšeli jsme slovo Boží“. Potřebujeme průvodce slovem Božím, abychom se naučili rozumět řeči Bible. Dnes máme možnosti jako nikdo před námi. /6
Víru nemáme jen pro sebe. Všechna obdarování mají nést další dobro.
Prvním posláním křesťanů je hlásat boží přátelství všem. Boží slovo nám je svěřeno také pro druhé, přinejmenším pro naše děti. /7
Být mluvčím Boha ovšem není samozřejmostí. /8
Židé se v porozumění slovu Božímu od pěti let vzdělávají. Ve třiceti letech mohou v synagóze kázat na knihy proroků (po pětadvaceti letech učení).
Vedeme děti k učení cizích jazyků. Pak se jim otevře nový svět. Ale porozuměním slovu Božímu se nám teprve otevírá nový prostor.
Pravoslavní neuchovávají na oltáři Tělo Páně, ale Bibli.
Sv. Cyril v předzpěvu k slovanskému překladu čtveroevangelia píše: „… Kdo přijmou knihy Páně – Moudrost Kristus z nich mluví a duše vaše posiluje …“ /9
Nejdůležitější Ježíšovo podobenství je „o rozsévači“. (Mt 13,1-23
Ne nadarmo je Ježíš nazván Slovem Božím. Kdo Jej přijímá – včetně jeho slov! – dostává moc stát se Božími dětmi. /10
Při rozhovoru s druhými získáváme ze slov jen čtvrtinu informací, ostatní z gest, postoje, mimiky obličeje … Při vyučování ale většinu vědomostí přijímáme skrze slova.
Ježíše (natož Boha) jsme neviděli, jen o něm a o jeho životě čteme a slyšíme. Vůči Bohu jsme zatím jako slepci. Ale slepí se mohou naučit v našem světě pohybovata mohou žít bohatým vnitřním životem. Jen si nesmějí hrát na vidoucí (to by za volantem dopadli).
Je nutné vzít naši „slepotu“ na vědomí a dostatečně využívat možností, které nám umožňují se s Bohem setkávat. /11
Ježíš je geniální učitel. To největší poznání (o Bohu) nám srozumitelně vysvětluje. Nemluví cizími slovy a nemlží jako řada politiků a podvodníků. Když něco nakousne, vždy to vysvětluje, abychom to pochopili.
Neskočte na únikové zaříkávadlo nás, farářů – když něco nevíme, nepřiznáme barvu, ale řekneme: „To je tajemství“, a záhadně se zatváříme.
Tajemství není něco nerozluštitelného, ale nevyčerpatelného. Sám sobě si jsem tajemstvím, druhý je pro mne tajemstvím a Bůh teprve je pro mne nevyčerpatelným tajemstvím. /12
Ježíš se nám věnuje, ale pro porozumění máme také my něco udělat. Máme naslouchat a přemýšlet, abychom poznali Ježíšovy názory a to, co od nás očekává.
„Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.“ (Mt 18,3-4
Čtu-li si před bohoslužbou text, a nerozumím-li mu, a stojím-li o porozumění, přicházím připraven na bohoslužbu, neboť: „Každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno“.
(Lk 11,10
My jsme si zapamatovali jen to: „kdo prosí,“ a jak nerozumíme Ježíšovým slovům, usoudili jsme, že prosit znamená žebrat. (Žádná maminka si nevyprosí na Bohu oběd pro děti. Musí se pustit do vaření.)
Máme úctu k nekřesťanským náboženstvím (pozvedají člověka a kultivují jej), ale to, co nám říká Hospodin skrze své slovo a Slovo (Ježíše), je v celých dějinách jedinečné. Takové informace nikde jinde neseženeme a nikdo jiný nám je neposkytne.
Někteří pohané bývají zbožní a úctyhodní lidé a velice se snaží porozumět Bohu. Objevili úctyhodné cesty, jak se setkat s Boží moudrostí (ledacos se od nich můžeme naučit). My máme nadosah něco exklusivního. Prastarou tradici Božího vyučování. Od Mojžíše k
Ježíšovi. /13
„Všichni budou vyučeni od Boha. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.“ (J 6,45
Kdo se může chlubit takovým Učitelem, kdo studoval u lepšího profesora?
Navíc jsme dostali od Ježíše veliký příslib: „Duch pravdy, vás uvede do veškeré pravdy“. (J 16,13
Jak to Duch dělá? „Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ ( J 14,26
Duch nám bude připomínat Ježíšova slova, ale jen pokud je budeme znát a pokud se mu naučíme naslouchat.
Jenže my, místo abychom se pustili do učení, raději stále jen žebráme: „Přijď, Ó duchu přesvatý...“ (Představme si, že bychom stále jen říkali mamince: „Prosím tě, dej nám oběd.“ Řekla by nám: „Kdy se konečně zvednete? Už půlhodinu jídlo chladne v
jídelně na stole.“)
Rozum je jedním z největších božích darů. Litujeme toho, kdo jej nepobral. Porozumět sobě je celoživotní prací. Někomu se nechce. Spokojí se s povrchností, opakuje
hloupé floskule.
Porozumět druhému je ještě obtížnější, dívá se na svět z jiného místa a úhlu. Kolik důležitých informací jsme získali díky druhým. Kolik pozorování stálo např. poznání chlorofylu v
rostlinách.
Začátek moudrosti spočívá v tom, že se necháme poučit.
Porozumět Bohu je teprve náročné. Bůh je naprosto jinou bytostí než my. A přece mu v mnohém rozumět můžeme. Jen je důležitě nezapomenout, že se k porozumění teprve blížíme.
Ježíš je jedinečným učitelem. „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl“. (J 1,18
Ježíšovy názory jsou překvapivé. Jeho lidskost je jiná než ta naše – narušená. Jeho spravedlnost, milosrdenství, jeho pevnost …
(Jistě,“ kam se hrabe na světce“ líčené jejich životopisci – to říkám ironicky.)
Ježíš se v evangeliích často chová úplně jinak, než bych očekával.
Navíc nás vede k přemýšlení(to je samostatným velikým tématem), abychom se nechali spoutat pravidly života (přikázáními), která mají sloužit životu. Je rizikem jednat podle svého svědomí (poučeného a vychovávaného Ježíše
m) než podle litery. Ale Ježíš povzbuzuje odvážné.
Jen je třeba vědět, že jsme stále jen začátečníky, učedníky, dětmi. /15
------------------------
Poznámky:
/1 Poslední koncil uznal, že i lidé těchto náboženství se otvírají Duchu božímu a něčeho se o Bohu dobrali – neboť Duch boží se první snaží s
námi lidmi domluvit a každému otevřenému se věnuje („vane, kde chce“).
/2 I muslimové pokládají Korán za zjevené slovo boží.
/3 Bibli neříkají Písmo, ale Učení. Písmo – kniha může zůstat ležet nečtená.
(Ježíš neměl studenty, ale učedníky. Učedník přináší svůj výtvor k posouzení a hned je vidět, zda pochopil a zvládl zadání.)
/4 Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností. (Př 28,9
Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jako hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého. ( Kaz 4,17b
/5 Než můžeme vydechnout, je třeba nejprve nadechnout. V modlitbách bychom měli většinu času věnovat naslouchání. Bůh nás překoukne mžiknutím oka, ale nám dá práci porozumět Bohu.
/6 V nebi se budeme červenat, až nám mnoho lidí bude blahopřát: „Vy jste se měli, uměli jste číst a psát.“ Lidé středověku řeknou: „Vy jste se měli, měli jste Bibli doma. Za nás
měla Bible cenu statku. Měli ji v klášteře, na některém královském dvoře nebo ji vlastnil některý z biskupů.“)
Svým současníkům Ježíš vytýká: „Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu
– a hle, zde je víc než Šalomoun.“ (Mt 12,42
/7 Toto jsou přikázání, nařízení a práva, kterým vás Hospodin, váš Bůh, přikázal vyučovat, abyste je dodržovali v zemi, do níž táhnete a kterou máte obsadit …
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.
Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.
Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. (Srov.Dt 6,1-9
Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. ( Mk 16,15
/8 Nedávno v novinách uveřejnili článek, ve kterém jsem figuroval. Mnoho jsem se nepoznal. Říkal jsem si, že je to jako kdyby nás někdo namaloval a obraz nám nebyl podobný. Uvědomil, jsem si, jak často je Bohu nepodobné to, jak jej líčíme.
Jak se k tomu může Bůh hlásit?
/9 Naše úcta ke sv. Cyrilu a Metoději se ovšem často smrskla na zpěv dvou písní:“Bože, cos ráčil“ a“Ejhle oltář“.
/10 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. Těm pak, kteří ho (Ježíše, samozřejmě i s jeho slovem) přijali a věří v jeho jméno, d
al moc stát se Božími dětmi.(J 1,1.12
Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím. (Lk 4,4
Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají. (Lk 8,21
Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (J 5,24
/11 Ježíš často o naší slepotě mluví. Farizeové řekli Ježíšovi: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“
(J 9,40b-41
/12 Boží dobrota nás překvapuje a ohromuje, ale je nám pochopitelná. Zlo je naprosto nepochopitelné, absurdní.
/13 Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Není v nebi, abys musel říkat: „Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“
Ani za mořem není, abys musel říkat: „Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“
Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. (Dt 30,11-14
/14 Vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou. A plní se na nich proroctví Izaiášovo: „Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se
– a já je neuzdravím.
Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli. (Mt 13,11-17
/15 Tovaryš složil úspěšně učňovskou zkoušku – zvládl základní dovednosti řemesla. (V určité době naši tovaryši vandrovali po Evropě a koukali, jak se vede řemeslo jinde.
) Mistr složil mistrovskou zkoušku – dostal za úkol vyřešit nový úkol a mistrovským dílem prokázal, že si dovede poradit v
nové situaci.
Rodiče si přejí, aby je děti přerostly, student může přerůst svého učitele. Jen ve vztahu k Ježíšovi máme pamatovat, že nemůžeme přerůst svého Mistra. Nehrajme si na spravedlivějšího, milosrdnějšího, odpovědnějšího než je on. Svět zachraňuje on, ne my.
„Učedník není nad učitele ani sluha nad svého pána. Stačí, aby učedník byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán.“ (Mt 10,24-25
Matouš 6,21
To, co jsme si dosud říkali o Večeři Páně, je možné poznat jen díky tomu, že s námi Bůh mluví. Copak bychom mohli sami o Bohu říci? Jaké fantasmagorie by z některých lidí vypadly? (Jaké vypadávají.)
Od začátku mluvil Bůh k lidem skrze své dílo, ale už po staletí k nám také promlouvá lidskými slovy. V Ježíši dopověděl vše. „Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (J 15,15b
.)
Jedna milá paní vyprávěla, jak jezdí do Medžugorie a tam prý každý den P. Maria mluví s vizionáři. Mnoho lidí přijíždí, modlí se růženec – a jak přijde ta chvíle –
všichni zmlknou a pozorují vizionáře.
Řekl jsem té paní, že já si mohu povídat s Bohem několikrát denně, ale asi tomu nerozuměla.
K nám přece mluví Bůh kdykoliv, když čteme nebo slyšíme slovo boží. Kdykoliv si uděláme čas a poctivě nasloucháme Bibli, můžeme se dozvědět úžasné věci.
Na koncertě někdy tleskáme, aby přidali. Od televize se nemůžeme utrhnout, z hospody nebo ze setkání s přítelem se nám nechce, dobrého jídla si přidáváme, jen na mši hlídáme hodinky…
Kdo řekne: „Přečtěme si ještě něco ze slova Božího“. Kdyby přišel dnes Ježíš v rouchu papeže, to bychom se cpali dopředu … Pokud by přišel v montérkách místní firmy, kdo z nás by lezl na strom jako Zacheus?
Přesto se s námi Bůh snaží domluvit. Každou eucharistickou bohoslužbu předchází bohoslužba slova Božího.
Mluvíme na psy a na kočky, někdo i na květiny. Žížala pro nás může být těžko partnerem. Nebereme za samozřejmost, že se s námi Bůh baví.
Ale Bůh je tak veliký, že mu žádný člověk není malý. Vybral si nás za společníky a vybavil nás, abychom mu mohli porozumět; i intelektuálně.
I úctyhodná nekřesťanská náboženství se snaží porozumět Bohu. /1
Jenže kam sami dohlédneme nebo dosáhneme?
Židé, křesťané a muslimové se považují za lid Knihy. /2
Sdílíme přesvědčení, že nejsme odkázáni jen na své lidské možnosti, na svou intuici a na vlastní moudrost, ale že s námi Bůh žije, promlouvá a ukazuje nám svou tvář.
Synagóga byla původně školou. Dodneška se židé snaží porozumět slovu Božímu, proto
studium Bible považují za stejně hodnotné jako modlitbu. Jak by ne. Naslouchání je prvotní./3
Základním prostředkem k dorozumění je řeč.
Nejdůležitějším a základním prostředkem k setkání a k porozumění s Bohem je slovo Boží.
„Víra je ze zvěstování.“ (Ř 10,17
)
Několikráte v Písmu stojí: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ (Např. Lukáš 14,35
) /4
Abychom o něčem mohli něco říci, musíme nejdříve určitou věc pečlivě zkoumat.
Než můžeme o Bohu něco říci, je zapotřebí mu řádně naslouchat. /5
Paráda okolo čtení Bible v kostele to nespraví. Ani když jen prohlásíme: „Slyšeli jsme slovo Boží“. Potřebujeme průvodce slovem Božím, abychom se naučili rozumět řeči Bible. Dnes máme možnosti jako nikdo před námi. /6
Víru nemáme jen pro sebe. Všechna obdarování mají nést další dobro.
Prvním posláním křesťanů je hlásat boží přátelství všem. Boží slovo nám je svěřeno také pro druhé, přinejmenším pro naše děti. /7
Být mluvčím Boha ovšem není samozřejmostí. /8
Židé se v porozumění slovu Božímu od pěti let vzdělávají. Ve třiceti letech mohou v synagóze kázat na knihy proroků (po pětadvaceti letech učení).
Vedeme děti k učení cizích jazyků. Pak se jim otevře nový svět. Ale porozuměním slovu Božímu se nám teprve otevírá nový prostor.
Pravoslavní neuchovávají na oltáři Tělo Páně, ale Bibli.
Sv. Cyril v předzpěvu k slovanskému překladu čtveroevangelia píše: „… Kdo přijmou knihy Páně – Moudrost Kristus z nich mluví a duše vaše posiluje …“ /9
Nejdůležitější Ježíšovo podobenství je „o rozsévači“. (Mt 13,1-23
) Každého z nás se Ježíš ptá: „Jak úrodnou půdou pro slovo
boží chceš být? Nakolik spolupracuješ se slovem Božím, aby mohlo vydat
úrodu?
Ne nadarmo je Ježíš nazván Slovem Božím. Kdo Jej přijímá – včetně jeho slov! – dostává moc stát se Božími dětmi. /10
Při rozhovoru s druhými získáváme ze slov jen čtvrtinu informací, ostatní z gest, postoje, mimiky obličeje … Při vyučování ale většinu vědomostí přijímáme skrze slova.
Ježíše (natož Boha) jsme neviděli, jen o něm a o jeho životě čteme a slyšíme. Vůči Bohu jsme zatím jako slepci. Ale slepí se mohou naučit v našem světě pohybovata mohou žít bohatým vnitřním životem. Jen si nesmějí hrát na vidoucí (to by za volantem dopadli).
Je nutné vzít naši „slepotu“ na vědomí a dostatečně využívat možností, které nám umožňují se s Bohem setkávat. /11
Ježíš je geniální učitel. To největší poznání (o Bohu) nám srozumitelně vysvětluje. Nemluví cizími slovy a nemlží jako řada politiků a podvodníků. Když něco nakousne, vždy to vysvětluje, abychom to pochopili.
Neskočte na únikové zaříkávadlo nás, farářů – když něco nevíme, nepřiznáme barvu, ale řekneme: „To je tajemství“, a záhadně se zatváříme.
Tajemství není něco nerozluštitelného, ale nevyčerpatelného. Sám sobě si jsem tajemstvím, druhý je pro mne tajemstvím a Bůh teprve je pro mne nevyčerpatelným tajemstvím. /12
Ježíš se nám věnuje, ale pro porozumění máme také my něco udělat. Máme naslouchat a přemýšlet, abychom poznali Ježíšovy názory a to, co od nás očekává.
„Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.“ (Mt 18,3-4
) Děti chtějí být velké a nestydí
se ptát. „Pokořit se“ – znamená, nehrát si na někoho, kdo už vše
zná.
Čtu-li si před bohoslužbou text, a nerozumím-li mu, a stojím-li o porozumění, přicházím připraven na bohoslužbu, neboť: „Každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno“.
(Lk 11,10
)
My jsme si zapamatovali jen to: „kdo prosí,“ a jak nerozumíme Ježíšovým slovům, usoudili jsme, že prosit znamená žebrat. (Žádná maminka si nevyprosí na Bohu oběd pro děti. Musí se pustit do vaření.)
Máme úctu k nekřesťanským náboženstvím (pozvedají člověka a kultivují jej), ale to, co nám říká Hospodin skrze své slovo a Slovo (Ježíše), je v celých dějinách jedinečné. Takové informace nikde jinde neseženeme a nikdo jiný nám je neposkytne.
Někteří pohané bývají zbožní a úctyhodní lidé a velice se snaží porozumět Bohu. Objevili úctyhodné cesty, jak se setkat s Boží moudrostí (ledacos se od nich můžeme naučit). My máme nadosah něco exklusivního. Prastarou tradici Božího vyučování. Od Mojžíše k
Ježíšovi. /13
„Všichni budou vyučeni od Boha. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.“ (J 6,45
) /14
Kdo se může chlubit takovým Učitelem, kdo studoval u lepšího profesora?
Navíc jsme dostali od Ježíše veliký příslib: „Duch pravdy, vás uvede do veškeré pravdy“. (J 16,13
)
Jak to Duch dělá? „Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ ( J 14,26
)
Duch nám bude připomínat Ježíšova slova, ale jen pokud je budeme znát a pokud se mu naučíme naslouchat.
Jenže my, místo abychom se pustili do učení, raději stále jen žebráme: „Přijď, Ó duchu přesvatý...“ (Představme si, že bychom stále jen říkali mamince: „Prosím tě, dej nám oběd.“ Řekla by nám: „Kdy se konečně zvednete? Už půlhodinu jídlo chladne v
jídelně na stole.“)
Rozum je jedním z největších božích darů. Litujeme toho, kdo jej nepobral. Porozumět sobě je celoživotní prací. Někomu se nechce. Spokojí se s povrchností, opakuje
hloupé floskule.
Porozumět druhému je ještě obtížnější, dívá se na svět z jiného místa a úhlu. Kolik důležitých informací jsme získali díky druhým. Kolik pozorování stálo např. poznání chlorofylu v
rostlinách.
Začátek moudrosti spočívá v tom, že se necháme poučit.
Porozumět Bohu je teprve náročné. Bůh je naprosto jinou bytostí než my. A přece mu v mnohém rozumět můžeme. Jen je důležitě nezapomenout, že se k porozumění teprve blížíme.
Ježíš je jedinečným učitelem. „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl“. (J 1,18
). Vyprávění
o Bohu máme z první ruky.
Ježíšovy názory jsou překvapivé. Jeho lidskost je jiná než ta naše – narušená. Jeho spravedlnost, milosrdenství, jeho pevnost …
(Jistě,“ kam se hrabe na světce“ líčené jejich životopisci – to říkám ironicky.)
Ježíš se v evangeliích často chová úplně jinak, než bych očekával.
Navíc nás vede k přemýšlení(to je samostatným velikým tématem), abychom se nechali spoutat pravidly života (přikázáními), která mají sloužit životu. Je rizikem jednat podle svého svědomí (poučeného a vychovávaného Ježíše
m) než podle litery. Ale Ježíš povzbuzuje odvážné.
Jen je třeba vědět, že jsme stále jen začátečníky, učedníky, dětmi. /15
------------------------
Poznámky:
/1 Poslední koncil uznal, že i lidé těchto náboženství se otvírají Duchu božímu a něčeho se o Bohu dobrali – neboť Duch boží se první snaží s
námi lidmi domluvit a každému otevřenému se věnuje („vane, kde chce“).
/2 I muslimové pokládají Korán za zjevené slovo boží.
/3 Bibli neříkají Písmo, ale Učení. Písmo – kniha může zůstat ležet nečtená.
(Ježíš neměl studenty, ale učedníky. Učedník přináší svůj výtvor k posouzení a hned je vidět, zda pochopil a zvládl zadání.)
/4 Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností. (Př 28,9
)
Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jako hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého. ( Kaz 4,17b
)
/5 Než můžeme vydechnout, je třeba nejprve nadechnout. V modlitbách bychom měli většinu času věnovat naslouchání. Bůh nás překoukne mžiknutím oka, ale nám dá práci porozumět Bohu.
/6 V nebi se budeme červenat, až nám mnoho lidí bude blahopřát: „Vy jste se měli, uměli jste číst a psát.“ Lidé středověku řeknou: „Vy jste se měli, měli jste Bibli doma. Za nás
měla Bible cenu statku. Měli ji v klášteře, na některém královském dvoře nebo ji vlastnil některý z biskupů.“)
Svým současníkům Ježíš vytýká: „Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu
– a hle, zde je víc než Šalomoun.“ (Mt 12,42
)
/7 Toto jsou přikázání, nařízení a práva, kterým vás Hospodin, váš Bůh, přikázal vyučovat, abyste je dodržovali v zemi, do níž táhnete a kterou máte obsadit …
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.
Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.
Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. (Srov.Dt 6,1-9
)
Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. ( Mk 16,15
)
/8 Nedávno v novinách uveřejnili článek, ve kterém jsem figuroval. Mnoho jsem se nepoznal. Říkal jsem si, že je to jako kdyby nás někdo namaloval a obraz nám nebyl podobný. Uvědomil, jsem si, jak často je Bohu nepodobné to, jak jej líčíme.
Jak se k tomu může Bůh hlásit?
/9 Naše úcta ke sv. Cyrilu a Metoději se ovšem často smrskla na zpěv dvou písní:“Bože, cos ráčil“ a“Ejhle oltář“.
/10 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. Těm pak, kteří ho (Ježíše, samozřejmě i s jeho slovem) přijali a věří v jeho jméno, d
al moc stát se Božími dětmi.(J 1,1.12
)
Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím. (Lk 4,4
)
Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají. (Lk 8,21
)
Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (J 5,24
)
/11 Ježíš často o naší slepotě mluví. Farizeové řekli Ježíšovi: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“
(J 9,40b-41
)
/12 Boží dobrota nás překvapuje a ohromuje, ale je nám pochopitelná. Zlo je naprosto nepochopitelné, absurdní.
/13 Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Není v nebi, abys musel říkat: „Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“
Ani za mořem není, abys musel říkat: „Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“
Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. (Dt 30,11-14
)
/14 Vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou. A plní se na nich proroctví Izaiášovo: „Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se
– a já je neuzdravím.
Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli. (Mt 13,11-17
)
/15 Tovaryš složil úspěšně učňovskou zkoušku – zvládl základní dovednosti řemesla. (V určité době naši tovaryši vandrovali po Evropě a koukali, jak se vede řemeslo jinde.
) Mistr složil mistrovskou zkoušku – dostal za úkol vyřešit nový úkol a mistrovským dílem prokázal, že si dovede poradit v
nové situaci.
Rodiče si přejí, aby je děti přerostly, student může přerůst svého učitele. Jen ve vztahu k Ježíšovi máme pamatovat, že nemůžeme přerůst svého Mistra. Nehrajme si na spravedlivějšího, milosrdnějšího, odpovědnějšího než je on. Svět zachraňuje on, ne my.
„Učedník není nad učitele ani sluha nad svého pána. Stačí, aby učedník byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán.“ (Mt 10,24-25
)