Poznámky k nedělní liturgii 2. září 2012

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Večeře Páně XIX.
Hledaný citát: 1Kral 19,4-8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání

Datum: 2. 9. 2012
XIX. O KRVI PÁNĚ
„Toto je moje tělo … Toto je moje krev … Vezměte a jezte … Vezměte a pijte …“
Nepijeme!
A proč o Krvi Páně téměř nemluvíme?

Krev živočichů je dokonalejším výtvorem než míza v rostlinách.
Od pradávna lidé věděli, že krev je zvláštní, drahocenná a životodárná tekutina.
Některé národy pily krev přemožených bojovníků a měli za to, že tak získají životní sílu. S krví se také často čarovalo …
Prolití krve bylo kdysi trestáno krevní mstou.
Objevila-li se při našich dětských hrách krev, zarazili jsme se a hra skončila. Je-li někdo na silnici v krvi, často se zastaví provoz.

Od školních let jsme se začali o krvi dozvídat úžasné informace. Prý cévy v našem těle měří 100 tisíc km. Lidské srdce za 24 hodin vykoná práci, která odpovídá zdvižení 87 tun do výše jednoho metru. Ještě větším zázrakem ovšem je, jak krev zásobuje každou buňku našeho těla kyslíkem, vodou, živinami, hormony a protilátkami, a že odplavuje všechen odpad a kysličník uhličitý. (Začneme-li si o krvi povídat s lékařem, nebude mít rozhovor konce …)

Krev a srdce má v biblické, obrazné řeči, své významy. /1
Něco málo o nich připomenu.
Ve Starém Zákoně nacházíme prastaré představy, že v krvi sídlí život, duše. Život patří Bohu. Je přísně zakázáno ji nejen požívat, ale i s ní manipulovat – čarovat s ní. Setkání s krví kulticky znečišťovalo – vyřazovalo člověka na čas ze shromáždění nejen bohoslužebného.
Zabít zvíře bylo možné jen pro obživu, a vždy bylo spojeno s poděkováním za maso a kůži. Krev, jako princip života, byla odevzdána Bohu, byla vylita na zem nebo na oltář.
Svévolně prolitá krev volá k Bohu o pomstu, např. krev Abelova. (Srov. Gn 4,10n)
„Krev jeho na nás a na naše děti“, prohlašují korunní svědkové při soudu. (Mt 27,25)
Pilát si myje ruce „od krve: „Já nejsem vinen krví tohoto člověka; je to vaše věc.“ (Mt 27,24)

Když Izraelité vyšli z Egypta, vyšli ze svých domů, jejichž veřeje před tím pomazali krví velikonočního beránka (srov. Ex 29,12; Ex 12,7.22). Co to znamená? Tomuto obrazu předcházejí staré zkušenosti. Každý z nás jsme při narození prošli branou života potřísnění krví. Do svobody lidu Božího izraelité vstupovali, „narodili se“ dveřmi označenými krví beránka.

Manželství je dovršeno deflorací, tedy krví ženy, která jednou provždy zpečeťuje manželskou smlouvu. (U mnoha národů je tato krev důležitá.)

Obřízka je spojena s krví. Obřízka znamená zřeknutí se všeho, co by člověku bránilo v přátelství s Hospodinem. /2
(Při křtu se také odříkáme všeho zlého. Zřeknutí se něčeho nás něco stojí, „teče krev“, jako při rituálu obřízky. U jiných národů byli obřezáváni až mladíci při iniciačním rituálu.)
Obřízka Izraelitů byla znamením (manželské) smlouvy s Hospodinem. /3

Také manželé před manželstvím opouštějí vše, co by je svazovalo a bránilo jim, aby mohli přilnout jeden k druhému, vytvořit spolu nové společenství, byli „jednou
bytostí“. „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ (Gn 2,24)

„Ježíš vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: ,Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu.“ (Smlouva se vždy zapíjela. Svatba se oslavuje.)
Ale Ježíšova slova pokračují: „ a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů“. (Mt 26,27-28)

Co znamená „krev se prolévá na odpuštění hříchů“?
Každý hřích otvírá dveře do záhuby. Nezřídka vede hřích ke smrti. Vzpomínáte jak synové Jákobovi a jejich potomci zůstali trčet v Egyptě? Dali přednost faraónovi před Hospodinem. Víme, jak vše vyústilo do likvidování Izraelitů. Naštěstí se Hospodin nad nimi smiloval, „beránkovou krví“ byli uchráněni.
Do dneška zabitý beránek (i Beránek) ukazuje, jak někdo, často nevinný, doplácí na selhání a hřích. Rituál zabíjeného beránka měl Izraelity varovat: příčinou smrti je hřích nebo selhání. Následkem hříchu je někdy smrt.
Ale Bůh je odvždy milosrdný, nechce smrt člověka, ale aby se polepšil a mohl žít. Kain není potrestán smrtí, stejně tak Josefovi bratři, kteří propadli trestu smrti nebo král David za několikanásobnou úkladnou vraždu Uriáše a jeho bojovníků …

Ježíš je nový Beránek (srov. J 1,29). Přišel zachránit zbožné Izraelity, když se vydali cestou nebezpečné (nesnášenlivé a fanatické) zbožnosti. Vybízel je k náboženské reformě.
Co všechno podnikl, aby lidi přivedl k Hospodinu. Nevěřili mu!

Když řekl vše, co měl a vykonal vše, co vykonat měl, aby se mohli přesvědčit, že přichází od Boha, zbyla mu už jen poslední možnost. „Snad se mi ještě podaří získat mnohé až na kříži uvidí, jak mnoho mně jde o jejich záchranu, snad pro

hlédnou.“

Ježíš se přestal skrývat a bránit. Představení Synagógy (dnes bychom řekli Církve) dokončili své dílo …

Některé pak Ježíšova láska, nadevše dokázaná smrtí, konečně přesvědčila. Prohlédli a uvěřili, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

(J 3,16) /4



Jen se musíme stále bránit naší utkvělé představě, že smrt musí být odčiněna krví. Podle strohé spravedlnosti by to tak mělo být (i Ježíšovi protivníci, po jeho vyprávění „o zlých vinařích“, prohlásili vinaře za hodné smrti

; srov. Mt 21,33-39).

Ani Ježíš nežádal smrt svých katanů: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. (Lk 23,34)

„Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.

Kdo v něho věří, není souzen.“ (J 3,17-18a)

Proto Ježíš o svých posledních Velikonocích znovu prohlásil, že Hospodinova smlouva platí a dodal, že Bůh své přátelství k lidem nikdy neodvolá („Toto je smlouva nová a věčná“). Nad kalichem prohlásil: „T

oto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů“. (Mt 26,28)

Do své hostiny předem a navždy vložil svou lásku až k prolití krve, dokonce až za hrob – navždycky!



„Na odpuštění hříchů“ – Ježíš nám umožnil prohlédnout i když jej to stálo strašné ponížení, ztratil dobrou pověst, byl prohlášen za největšího zločince (byl ukřižován

„uprostřed“ velkých zločinců). Konečně jsme prohlédli. Svou láskou nám Ježíš navíc umožnil přiznat si svou vinu, aby nám mohlo být odpuštěno. „Kdo v něho věří, není souzen.“ (J 3,17-18a)





Jako byla krev znamením smlouvy za Mojžíše (srov. Ex 12,13), tak je i znamením smlouvy skrze Ježíše.

Krev smlouvy byla vylévána na oltář, byli kropení lidé, veřeje domu natírali krví beránka.

Znovu upozorňuji, že krví obětovaných zvířat nebyl usmiřován Bůh. Smrt obětovaného zvířete jen názorně ukazovala, že selháním, hříchem, je někdo postižen.



Tentokráte tekla krev Beránka. Tu jsme si vynutili my. /5

To my jsme neuvěřili dříve, než tekla krev. Krev ovšem nemusela téci kvůli spravedlnosti a pro Boží usmíření. Bůh není Moloch, který pije krev. Beránkovu krev Bůh

nevyžadoval. Přece nebude přestupovat zákaz prolévání nevinné krve, který sám vydal.

Vždyť už Jan Baptista na poušti a kázal: „Čiňte pokání a dejte se ponořit na odpuštění hříchů.“ (Mk 1,4) „Kdo věří v Syna božího, není souzen.“ (J 3,18a)

Už od Mojžíše je psáno: „Obřežte tedy svá neobřezaná srdce a už nebuďte tvrdošíjní.“ (Dt 10,16; Jr 4,4) Řekli jsme: obřízka znamená zřeknutí se všeho, co nás vzdaluje Bohu.

Ježíš nám pomohl „obřezat naše srdce“ – dopomohl nám k odřeknutí se všeho, co nás vzdaluje od Boha. Aby nemusela téci naše krev, svolil k vykrvácení vlastního srdce.

Dopomohl nám přiznat náš hrůzný zločin. To není jednoduché. Náboženská zaslepenost je sebejistá a je těžké ji prorazit i po dobrém.

Dali jsme Ježíši zapravdu, až když tekla krev. Pro naši neústupnost, tvrdošíjnost a tvrdé srdce.



Život začíná ve vodě (plodové), narození je spojené s krví.

Voda z boku Kristova nám ukazuje na křest, vylévaná krev jeho srdce ukazuje na jeho lásku a na vylití Ducha. (Krev považovali dříve za sídlo duše.)



Ježíš říká: „Vezměte a jezte“, (už jsme mluvili o Chlebu z nebe) a také říká: „Vezměte a pijte“.

Chléb má svou „řeč“, ale když neslyšíme, když nám Ježíšova slova nestačí, je Ježíš nucen sáhnout k výmluvnější řeči krve.



Jen si – pro Kristovu lásku – přiznejme svou tvrdohlavost a svůj hřích a nevymýšlejme si, že Otec potřeboval Ježíšovu krev pro naše vykoupení. (Zločinci se vymlouvají, svádějí vinu na kdekoho a shánějí polehčující okolnosti.)

Naslouchejme výpovědím Božích slov a nepřipisujeme už nikdy prolití krve Bohu.



Ježíš se nechal popravit, aby nám dokázal své přátelství a varoval nás, neboť nedáme-li si od něj říci, vedeme-li znovu a znovu svou, teče krev.



Každou chvíli si potřebujeme „připomínat“ věrnost Božího přátelství.

Každou chvíli potřebujeme novou transfúzi – neboť každou chvíli krvácíme, když nám hřích pouští žilou.



Ze všech uměleckých výtvorů má pro mě největší hloubku socha Matyáše Brauna na Karlově mostě: „Sen svaté Luitgardy“.

Obrazy kojící maminky jsou dojemné.

Pieta je výmluvnější nad mnoho slov.

Ukřižování je strašným a zároveň fascinujícím svědectvím o neuvěřitelné lásce Boží.

Ale plastika M. Brauna ukazuje záměr Ježíšova života. Ježíš nás přichází osvítit.

Slepá Luitgarda se dotápe k Ježíši, ten si vytrhne ruku z hřebu, objímá jí a chce jí nakojit svou krví ze svého probodeného srdce. My slepí jsme osvíceni! Konečně! A že to trvalo (a co to stálo Otce a co Syna).

Ježíš si získal naše srdce, obřezal je – i když mu tekla krev z jeho srdce (aby nemusela téci z našeho).



„Vezměte a pijte“. Židé nepřipijí: „Na zdraví“, ale: „Na život“ („L-chaim“).

Ježíš nám nalévá a říká: „Na život (věčný)“. /6

V písni Tomáše Akvinského „K svátku tajemnému“, zpíváme: „Tento kalich, praví (náš Pán), je vám pro spasení, pijte z něho věčné zdraví.“



Ježíš nás přichází nakojit svým přátelstvím a to je tak strhující, že uzdravuje i naše mezilidská zranění (to je proces). Přivádí nás k Otci i jednoho k druhému.



Ježíš je ženich, který s námi uzavírá nové společenství (při svatbě přijímáme nejen partnera, ale celé jeho příbuzenství) – jsme spříznění krví s jeho rodinou.

(Mauglí v Kiplingově „Knize džunglí“ prohlašuje: „Jsme jedné krve ty i já“.)



Živá bytost má tělo a krev. K novému bytí potřebujeme nové tělo a novou krev. Chléb živí tělo, transfúze krve zachraňuje, dává život. Na Mojžíšovy lidi byla stříkána krev smlouvy k

jejich očištění a zasvěcení. Nám se dostává transfúze Ježíšovou krví, jeho Duch není vyléván na nás, ale proudí do nás.



Naplňuje se na nás veliké slovo skrze proroka Ezechiela. „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.

(Ez 36,26). Ježíš si získal naše srdce, chceme se mu podobat. Jsme mu vděční, že nás opět a opět oživuje svou Krví.



Ježíš ví, co dělá. Jestli do své hostiny vložil jídlo a pití, pak to zřejmě pokládá za důležité.

Známe krásné a hluboké vyprávění o hledání svatého grálu. Hledejme a nepřehlédněme, že svatý grál – kalich s Krví Páně – je nám s Tělem Páně srdečně nabízen.



Skoro tisíc let se v západní církvi podávalo Tělo a Krev Páně. Pak po několik století následkem strachu ze hříchů, přestali lidé přistupovat ke stolu Páně. Eucharistie byla nošena jen umírajícím. Těm

se téměř výhradně nosilo jen Tělo Páně, a tak se za tu dobu několika staletí zapomnělo, že k normálnímu přijímáni patří obojí. Ve východní církvi

se ale po celou dobu podává až dodneška Tělo i Krev.



-----------------------------------

Poznámky:

/1 Biblické vyučování je geniální. Vedle příběhů, které jsou královským způsobem vyjadřování, používá mnoho obrazů a podobenství. Kdo si dá trochu práce, aby jim porozuměl, bude si je pamatovat (na rozdíl od školních definic, které rychle zapomínáme). Poznávání slova Božího odkrývá moudrost, jež se netýká jen vztahu s

Bohem, ale má často nejširší použití pro život. V biblickém světě není oddělen život od náboženství.



/2 „Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán.

Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi.

Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou.

Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“ (Gn 17,10-17)



/3 „Mojžíš vzal polovinu krve a vlil ji do mís a druhou polovinou pokropil oltář. Potom vzal Knihu smlouvy a předčítal lidu. Prohlásili: ,Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.´ Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: ,Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.´ “ (Ex 24,6-8)

Pan Profesor Jan Heller ve svých knihách („Znamení odkazující k nebi“ a „Obtížné oddíly knih Mojžíšových“) na příběhu Sipory obřezávající svého syna (Ex 4,24-26) vysvětluje, co to znamená „Ženich krve“.



/4 Židé prohlédli, až když tekla krev. (Někteří.)

Až dodatečně uznali, že Ježíš měl pravdu, že nepřeháněl, když je varoval, aby nedopadli stejně jako jejich otcové, kteří zabíjeli proroky.

„Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (J 17,3)



/5 My jsme sice nekřičeli „Ukřižuj“, ale přitakáváme modlitbě proroka Eliáše: „Nejsme lepší než naši otcové“. (Srov. 1 Kr 19,4)



/6 „… nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (J 6,53-56)