Poznámky k neděli 12. srpna 2012
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Večeře Páně XVI.
Hledaný citát: Mt 4,4 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 12. 8. 2012
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Večeře Páně XVI.
Hledaný citát: Mt 4,4 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 12. 8. 2012
XVI. VEČEŘE PÁNĚ - POKRM K ŽIVOTU VĚČNÉMU
V evangeliu 19. neděle (J 6,41-51
O jeho slova nestáli.
Dostanou-li se mohamedáni do sporu, jdou za znalcem koránu a ten jim řekne: „Mohamed říká to a to“. I ti, kteří neumí číst, přijmou rozhodnutí autority.
Dostanou-li se do sporu židé, vyhledají rabína a ten jim odcituje slova Tóry. Už v Ježíšově době umělo mnoho mužů nejen číst a psát, ale byli vedeni a vzdělávaní k porozumění Bibli. To, co jim pan rabín řekl, si mohli ověřit.
My si můžeme ověřit nakolik, v jaké míře je Bible slovem Božím.
Bůh sám nás vyučuje.
V dnešním úryvku evangelia Ježíš říká: „Já jsem chléb života … kdo z něho jí, nezemře ... živ bude na věky.“ (To ještě není řeč o Eucharistii.)
Ježíš je pro nás důležitý jako jídlo.
Každé jeho slovo a každý jeho čin je životodárný.
Boží slovo je pro nás prvním a základním zdrojem poznávání Boha!
(Bez božího slova a vyučování bychom neporozuměli ani Eucharistii.)
„Kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“ (J 8,51
„Ne jenom chlebem (ani eucharistickým, poznámka V.V.) bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4,4
Za týden uslyšíme:
„Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“
(J 6,54-55
Naši předkové se setkávali se smrtí často, nebylo úniku. Kolika mužům umřela milovaná manželka při porodu, umíralo mnoho dětí, operace nebyly …
Stále žijeme v obklíčení smrti. Není úniku.
Ale kdosi tímto obklíčením pronikl do prostoru nového života.
Apoštolové uvěřili (ne snadno), že Ježíš vstal z mrtvých.
Po řadu století lidé žasli nad zprávou, že Ježíš byl vzkříšen.
Jak to, že se dnes o Ježíšově vzkříšení nemluví? Nejen v médiích. Ani my mezi sebou o vzkříšení nemluvíme.
(O Velikonocích rádi v kostelíčku zapějeme: „Aleluja! Živ buď nad smrtí slavný vítěz …“, a tím to většinou končí.)
Jak je to možné? Copak vzkříšení Ježíše není největší událostí dějin (větší než vítězství ve 2. světové válce, neboť přináší Vítězství i padlým a ubitým)?
Zpráva o vzkříšení kdysi značně změnila velikou část světa.
Proč my zmrtvýchvstání nepromýšlíme? Nelišíme se mnoho od nevěřících. Téměř stejně se bojíme stáří i smrti. /1
Ježíš je nám jedinečným průvodcem v pozemském životě, ale navíc nám ukázal, že smrt je průchodná.
Biblická sdělení nám odkrývají a sdělují něco nesmírně důležitého, co jinde není k mání. /2
Dozvěděli jsme se, že vzkříšený život nebude pokračováním pozemského, ale proměněným životem v nové kvalitě a s novými možnostmi!
Dobrá zpráva (evangelium) přece směřuje k poznání, že s námi Bůh navždy počítá, vybral si nás navždy za své společníky. Nenechá se o nás připravit smrtí.
Můžeme a máme počítat s Budoucností! Můžeme se připravovat (kdo se naučí využívat možností pozemských, dostane se mu možností nebeských,viz podobenství o hřivnách).
Holčičky si hrají s panenkami na maminky, kluci stále něco montují a už se vidí za volantem nebo v letadle. Student je profesorem uváděn do světa medicíny. Za čas bude lékařem, vstoupí do světa nových možností.
Přátelíme se se vzkříšeným Ježíšem, který nás připravuje pro nový způsob života po smrti. Jeho základní nabídkou (evangelia) je pozvání do božího království. „Začalo už teď“,říká a bude dovršeno.
Ježíš nás zve k hostině, která má zvláštní působnost: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ (J 6,54-55
Eucharistie není tabletkou proti bolení hlavy nebo práškem proti hříchu. Vyživuje nás k životu věčnému. Umožňuje nám, abychom po vzkříšení mohli dostat nové „tělo“, novou existenci. Už teď může
me postupně přestavovat a budovat svou osobnost s Ježíšem („Boží království začalo“).
Student se připravuje na svou budoucnost lékaře. Studuje na univerzitě i doma, v menze a doma u stolu také jí (nejde jen o potravu, rodina a kamarádi mu svými vztahy a podporou
vytvářejí prostředí, aby se lékařem stal).
Podobně nás Ježíš vyučuje pro nový způsob života (věčnost začíná už teď) a živí nás u svého Stolu k novému způsobu života. Vnitřně nás přetváří (pokud se dáme, pokud o to stojíme a spolupracujeme s ním podle jeho plánu, podle jeho instrukcí, podle jeho slov).
Mysleme u Stolu Páně na to, že se setkáváme se Zmrtvýchvstalým. Přátelme se s ním; mnoho od něj získáme, budeme mu podobní. Jednou budeme mít podobné možnosti
jako on.
Nepotřebujeme se za každou cenu zachraňovat, jsme zachránění! (To pochopila řada lidí v ohrožení, včetně apoštolů po vzkříšení Ježíše – nakonec o něm vydali svědectví svou smrtí.)
Lidé při nějaké ošklivé události řeknou: „Brr, sáhla na mě smrt“. My můžeme říci: „Setkáváme se s Životem, s Vítězem nad smrtí“!
Poznání, že existuje zmrtvýchvstání, je osvobozující. Mít možnost se na tuto budoucnost připravit, je nejen zajímavé a potřebné, ale může nás to těšit a bavit. /3
Máme možnost získávat další dary, o kterých se nám zatím ani nesní. Nejde o snění, nýbrž o poctivé hospodaření s Božími dary teď. Tak se dobře na slavnou budoucnost připravíme.
Ježíšovo slova a jeho hostina v nás živí nový život, buduje novou existenci. Víme-li, kam a k čemu směřujeme, získáme nový motiv pro naše snažení.
Pro apoštoly bylo setkání se Vzkříšeným a vzkříšením novým a silným motivem k životu.
Takový náboj můžeme získat i my.
Jako se medik už vidí, jak bude zachraňovat v nemocnici lidi, tak se my můžeme těšit, že vstoupíme do nového světa nových možností a krásy.
Promýšlejme, co znamená setkání u Stolu Páně a jak a čím jsme živeni pro život věčný.
Nemusíme se děsit stáří ani konce. /4
U Stolu Páně si zvykáme na Ježíše vzkříšeného.
Až budeme jednou naposledy přijímat Tělo Páně, můžeme už mít s Ježíšemdlouholeté zkušenosti. Pak se při umírání už nebudeme tolik bát (umírání nebývá úplně jednoduché), pak můžeme lehčeji
přijmout Ježíšovu ochotně nabízenou ruku k provedení soutěskou smrti. Ježíš nám nebude „cizím pánem“, ale dlouhodobým přítelem a milým průvodcem, přicház
ejícím naproti.
Ale nejde jen o tu poslední pozemskou chvíli. Jde nejprve o současnost, o blízkost a jistotu Ježíšova přátelství, o zkušenost síly zmrtvýchvstání, že poslední slovo nemá nemoc, neštěstí, zlo nebo smrt. To nás bude posilovat v
kritických situacích.
Toto poznání souvisí s očekáváním druhého Ježíšova příchodu. (Každou bohoslužbu o něm mluvíme:
„Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme.“ /5
Zde je jádro pochopení evangelia (boží království začalo už teď, říká Ježíš). V tom je porozumění účelu a smyslu eucharistie.
Ježíš nás u svého Stolu vyživuje k novému způsobu života, abychom při vzkříšení dostali „nové tělo“, novou existenci. (Budeme to my, ale budeme v mnohém jiní. Naštěstí! Budeme „vylepšení“.)
Apoštol Pavel píše v 1 K 15,35-58
“
Zmrtvýchvstání je podle evangelií přestavbou „organismu“.
Jednou budeme moci s Bohem spolutvořit další díla, možná budeme schopni vládnout mnohem větším množstvím energie a dalšími možnostmi.
Počítá-li s námi Bůh navždy, pak pouhé zachování pozemské existence života není nejvyšší hodnotou. V kritických situacích se nemusíme o pozemský život tolik třást,
jsme zachráněni! Můžeme vítězit nad strachem z nebytí. Můžeme zemřít „vestoje“. Nejsme syny smrti, jsme svobodné dcery a synové Boží – zasvěcení Životu.
---------------------------
Poznámky:
/1 Myslet na stáří není lehké. Natož myslet na smrt.
„Pořád myslím na manželku“, říká pán, kterému před léty zemřela žena.
Někteří lidé, kteří přišli o dítě, nechávají dětský pokoj, jak byl. Nejsou schopní přijmout, co se stalo, žijí v minulosti. Není divu.
/2 Můžeme postoupit dál než ti, kteří prohlašují: „Na co si nemohu sáhnout, to prohlásím za nemožné“. Vždyť se ve vědeckých oborech pohybujeme ve sférách, které jsou pro nás dost těžko představitelné a přesto je nepopíráme. Pomocí různých modelů jsme schopni si nějak představit mikro
-
a makrokosmos nebo procesy probíhající v našem těle. V nemocnici nás zkoumají všelijakými přístroji a my neodmítáme. Nevidíme elektřinu, silové pole, elektromagnetické vlnění, rentgenové záření, vlny, částice atomu, atd.
Můžeme porozumět evangeliím, která popisují setkání učedníků se Vzkříšeným.
/3 Počítejme se vzkříšením. Povídejme si o tom. To je dobrá řeč.
V některých posvátných knihách jiných náboženství jsou popisy Ráje. V Bibli nejde o popis. Apoštol říká, pusťte si fantazii na špacír, jak chcete, stejně se netrefíte. „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“
(1 Kor 2,9
Můžeme myslet na budoucnost. Neříkejme: „Tatínek se nedožil“, „Kdyby to maminka viděla“. Copak nežijí přejícností nám? Copak nevidí, o co se pokoušíme?
/4 Pochopitelně myslíme na to, že budeme ochabovat, mnohé už nebude jako dříve, možná budeme „na obtíž“. Náš pozemský konec se blíží, ale
můžeme se také těšit na naše konečné setkání se Vzkříšeným a na přibližující se obdarování možnostmi vzkříšených. (Ježíš je pro nás bohatším „stromem života“
, než byl ten v Ráji.)
Myslíme na své zesnulé a na vlastní smrt, ale očekáváme další budoucnost.
/5 Přinejmenším dvakrát při Večeři Páně mluvíme o jeho dalším příchodu. V novějších textech se už konečně říká: „Tvůj příchod připravujeme“.
My křesťané se někdy podobáme lidem na nádraží. Tam se jen čeká na příjezd dopravního prostředku, který dopraví cestující do cíle.
Druhý příchod Mesiáše máme připravovat.
Ale potřebujeme nejprve vědět, co boží království znamená a obnáší.
(Židům se pozemští králové přejedli, proto očekávají Mesiáše. Kolik králů bylo osvícených?
Demokracie je řešením v nouzi. Copak většina je vždy osvícená?)
Boží království je uspořádáním vztahů podle Ježíšových pravidel.
Těšíme se, že nám Ježíš dopomůže k porozumění a ke spolupráci se všemi. Jeden pro druhého budeme přínosem.
Bez kardinála Berana, bez Komenského, bez svatého Vojtěcha by byli Češi chudí.
Bez Ježíše strádáme. Vyhnali jsme jej: „Nemluv nám do našeho života a do našeho náboženství.“ Podruhé přijde za delší čas. Máme se na co těšit. Ale přijde
, až o něj budeme stát!
Kdy přijde, nevíme. V každém případě má být pozemský život přípravou na budoucnost s ním.
V evangeliu 19. neděle (J 6,41-51
slyšíme jak se zbožní lidé – které
Ježíš pohostil – Ježíšovi posmívali…
O jeho slova nestáli.
Dostanou-li se mohamedáni do sporu, jdou za znalcem koránu a ten jim řekne: „Mohamed říká to a to“. I ti, kteří neumí číst, přijmou rozhodnutí autority.
Dostanou-li se do sporu židé, vyhledají rabína a ten jim odcituje slova Tóry. Už v Ježíšově době umělo mnoho mužů nejen číst a psát, ale byli vedeni a vzdělávaní k porozumění Bibli. To, co jim pan rabín řekl, si mohli ověřit.
My si můžeme ověřit nakolik, v jaké míře je Bible slovem Božím.
Bůh sám nás vyučuje.
V dnešním úryvku evangelia Ježíš říká: „Já jsem chléb života … kdo z něho jí, nezemře ... živ bude na věky.“ (To ještě není řeč o Eucharistii.)
Ježíš je pro nás důležitý jako jídlo.
Každé jeho slovo a každý jeho čin je životodárný.
Boží slovo je pro nás prvním a základním zdrojem poznávání Boha!
(Bez božího slova a vyučování bychom neporozuměli ani Eucharistii.)
„Kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“ (J 8,51
)
„Ne jenom chlebem (ani eucharistickým, poznámka V.V.) bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4,4
)
Za týden uslyšíme:
„Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“
(J 6,54-55
)
Naši předkové se setkávali se smrtí často, nebylo úniku. Kolika mužům umřela milovaná manželka při porodu, umíralo mnoho dětí, operace nebyly …
Stále žijeme v obklíčení smrti. Není úniku.
Ale kdosi tímto obklíčením pronikl do prostoru nového života.
Apoštolové uvěřili (ne snadno), že Ježíš vstal z mrtvých.
Po řadu století lidé žasli nad zprávou, že Ježíš byl vzkříšen.
Jak to, že se dnes o Ježíšově vzkříšení nemluví? Nejen v médiích. Ani my mezi sebou o vzkříšení nemluvíme.
(O Velikonocích rádi v kostelíčku zapějeme: „Aleluja! Živ buď nad smrtí slavný vítěz …“, a tím to většinou končí.)
Jak je to možné? Copak vzkříšení Ježíše není největší událostí dějin (větší než vítězství ve 2. světové válce, neboť přináší Vítězství i padlým a ubitým)?
Zpráva o vzkříšení kdysi značně změnila velikou část světa.
Proč my zmrtvýchvstání nepromýšlíme? Nelišíme se mnoho od nevěřících. Téměř stejně se bojíme stáří i smrti. /1
Ježíš je nám jedinečným průvodcem v pozemském životě, ale navíc nám ukázal, že smrt je průchodná.
Biblická sdělení nám odkrývají a sdělují něco nesmírně důležitého, co jinde není k mání. /2
Dozvěděli jsme se, že vzkříšený život nebude pokračováním pozemského, ale proměněným životem v nové kvalitě a s novými možnostmi!
Dobrá zpráva (evangelium) přece směřuje k poznání, že s námi Bůh navždy počítá, vybral si nás navždy za své společníky. Nenechá se o nás připravit smrtí.
Můžeme a máme počítat s Budoucností! Můžeme se připravovat (kdo se naučí využívat možností pozemských, dostane se mu možností nebeských,viz podobenství o hřivnách).
Holčičky si hrají s panenkami na maminky, kluci stále něco montují a už se vidí za volantem nebo v letadle. Student je profesorem uváděn do světa medicíny. Za čas bude lékařem, vstoupí do světa nových možností.
Přátelíme se se vzkříšeným Ježíšem, který nás připravuje pro nový způsob života po smrti. Jeho základní nabídkou (evangelia) je pozvání do božího království. „Začalo už teď“,říká a bude dovršeno.
Ježíš nás zve k hostině, která má zvláštní působnost: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ (J 6,54-55
)
Eucharistie není tabletkou proti bolení hlavy nebo práškem proti hříchu. Vyživuje nás k životu věčnému. Umožňuje nám, abychom po vzkříšení mohli dostat nové „tělo“, novou existenci. Už teď může
me postupně přestavovat a budovat svou osobnost s Ježíšem („Boží království začalo“).
Student se připravuje na svou budoucnost lékaře. Studuje na univerzitě i doma, v menze a doma u stolu také jí (nejde jen o potravu, rodina a kamarádi mu svými vztahy a podporou
vytvářejí prostředí, aby se lékařem stal).
Podobně nás Ježíš vyučuje pro nový způsob života (věčnost začíná už teď) a živí nás u svého Stolu k novému způsobu života. Vnitřně nás přetváří (pokud se dáme, pokud o to stojíme a spolupracujeme s ním podle jeho plánu, podle jeho instrukcí, podle jeho slov).
Mysleme u Stolu Páně na to, že se setkáváme se Zmrtvýchvstalým. Přátelme se s ním; mnoho od něj získáme, budeme mu podobní. Jednou budeme mít podobné možnosti
jako on.
Nepotřebujeme se za každou cenu zachraňovat, jsme zachránění! (To pochopila řada lidí v ohrožení, včetně apoštolů po vzkříšení Ježíše – nakonec o něm vydali svědectví svou smrtí.)
Lidé při nějaké ošklivé události řeknou: „Brr, sáhla na mě smrt“. My můžeme říci: „Setkáváme se s Životem, s Vítězem nad smrtí“!
Poznání, že existuje zmrtvýchvstání, je osvobozující. Mít možnost se na tuto budoucnost připravit, je nejen zajímavé a potřebné, ale může nás to těšit a bavit. /3
Máme možnost získávat další dary, o kterých se nám zatím ani nesní. Nejde o snění, nýbrž o poctivé hospodaření s Božími dary teď. Tak se dobře na slavnou budoucnost připravíme.
Ježíšovo slova a jeho hostina v nás živí nový život, buduje novou existenci. Víme-li, kam a k čemu směřujeme, získáme nový motiv pro naše snažení.
Pro apoštoly bylo setkání se Vzkříšeným a vzkříšením novým a silným motivem k životu.
Takový náboj můžeme získat i my.
Jako se medik už vidí, jak bude zachraňovat v nemocnici lidi, tak se my můžeme těšit, že vstoupíme do nového světa nových možností a krásy.
Promýšlejme, co znamená setkání u Stolu Páně a jak a čím jsme živeni pro život věčný.
Nemusíme se děsit stáří ani konce. /4
U Stolu Páně si zvykáme na Ježíše vzkříšeného.
Až budeme jednou naposledy přijímat Tělo Páně, můžeme už mít s Ježíšemdlouholeté zkušenosti. Pak se při umírání už nebudeme tolik bát (umírání nebývá úplně jednoduché), pak můžeme lehčeji
přijmout Ježíšovu ochotně nabízenou ruku k provedení soutěskou smrti. Ježíš nám nebude „cizím pánem“, ale dlouhodobým přítelem a milým průvodcem, přicház
ejícím naproti.
Ale nejde jen o tu poslední pozemskou chvíli. Jde nejprve o současnost, o blízkost a jistotu Ježíšova přátelství, o zkušenost síly zmrtvýchvstání, že poslední slovo nemá nemoc, neštěstí, zlo nebo smrt. To nás bude posilovat v
kritických situacích.
Toto poznání souvisí s očekáváním druhého Ježíšova příchodu. (Každou bohoslužbu o něm mluvíme:
„Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme.“ /5
Zde je jádro pochopení evangelia (boží království začalo už teď, říká Ježíš). V tom je porozumění účelu a smyslu eucharistie.
Ježíš nás u svého Stolu vyživuje k novému způsobu života, abychom při vzkříšení dostali „nové tělo“, novou existenci. (Budeme to my, ale budeme v mnohém jiní. Naštěstí! Budeme „vylepšení“.)
Apoštol Pavel píše v 1 K 15,35-58
o vzkříšení: „Jsou různá těla,
pozemská, nebeská. Rozdíly mezi živočichy. Zrno nebo semeno vypadá jinak
než rostlina, která z něho vyroste (a zrno nakonec zanikne, „shnije“).
Teď máme tělo živočišné, ale po vzkříšení ze smrti budeme mít tělo
jiného typu. Budeme podobní vzkříšenému Ježíši.
“
Zmrtvýchvstání je podle evangelií přestavbou „organismu“.
Jednou budeme moci s Bohem spolutvořit další díla, možná budeme schopni vládnout mnohem větším množstvím energie a dalšími možnostmi.
Počítá-li s námi Bůh navždy, pak pouhé zachování pozemské existence života není nejvyšší hodnotou. V kritických situacích se nemusíme o pozemský život tolik třást,
jsme zachráněni! Můžeme vítězit nad strachem z nebytí. Můžeme zemřít „vestoje“. Nejsme syny smrti, jsme svobodné dcery a synové Boží – zasvěcení Životu.
---------------------------
Poznámky:
/1 Myslet na stáří není lehké. Natož myslet na smrt.
„Pořád myslím na manželku“, říká pán, kterému před léty zemřela žena.
Někteří lidé, kteří přišli o dítě, nechávají dětský pokoj, jak byl. Nejsou schopní přijmout, co se stalo, žijí v minulosti. Není divu.
/2 Můžeme postoupit dál než ti, kteří prohlašují: „Na co si nemohu sáhnout, to prohlásím za nemožné“. Vždyť se ve vědeckých oborech pohybujeme ve sférách, které jsou pro nás dost těžko představitelné a přesto je nepopíráme. Pomocí různých modelů jsme schopni si nějak představit mikro
-
a makrokosmos nebo procesy probíhající v našem těle. V nemocnici nás zkoumají všelijakými přístroji a my neodmítáme. Nevidíme elektřinu, silové pole, elektromagnetické vlnění, rentgenové záření, vlny, částice atomu, atd.
Můžeme porozumět evangeliím, která popisují setkání učedníků se Vzkříšeným.
/3 Počítejme se vzkříšením. Povídejme si o tom. To je dobrá řeč.
V některých posvátných knihách jiných náboženství jsou popisy Ráje. V Bibli nejde o popis. Apoštol říká, pusťte si fantazii na špacír, jak chcete, stejně se netrefíte. „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“
(1 Kor 2,9
) Ale to neznamená, že o tom nemůžeme mluvit. (Pětiletá
holčička nadšeně říkala: „Babi, když my se po vzkříšení podíváme
do všech zemí a taky na mořský dno!“)
Můžeme myslet na budoucnost. Neříkejme: „Tatínek se nedožil“, „Kdyby to maminka viděla“. Copak nežijí přejícností nám? Copak nevidí, o co se pokoušíme?
/4 Pochopitelně myslíme na to, že budeme ochabovat, mnohé už nebude jako dříve, možná budeme „na obtíž“. Náš pozemský konec se blíží, ale
můžeme se také těšit na naše konečné setkání se Vzkříšeným a na přibližující se obdarování možnostmi vzkříšených. (Ježíš je pro nás bohatším „stromem života“
, než byl ten v Ráji.)
Myslíme na své zesnulé a na vlastní smrt, ale očekáváme další budoucnost.
/5 Přinejmenším dvakrát při Večeři Páně mluvíme o jeho dalším příchodu. V novějších textech se už konečně říká: „Tvůj příchod připravujeme“.
My křesťané se někdy podobáme lidem na nádraží. Tam se jen čeká na příjezd dopravního prostředku, který dopraví cestující do cíle.
Druhý příchod Mesiáše máme připravovat.
Ale potřebujeme nejprve vědět, co boží království znamená a obnáší.
(Židům se pozemští králové přejedli, proto očekávají Mesiáše. Kolik králů bylo osvícených?
Demokracie je řešením v nouzi. Copak většina je vždy osvícená?)
Boží království je uspořádáním vztahů podle Ježíšových pravidel.
Těšíme se, že nám Ježíš dopomůže k porozumění a ke spolupráci se všemi. Jeden pro druhého budeme přínosem.
Bez kardinála Berana, bez Komenského, bez svatého Vojtěcha by byli Češi chudí.
Bez Ježíše strádáme. Vyhnali jsme jej: „Nemluv nám do našeho života a do našeho náboženství.“ Podruhé přijde za delší čas. Máme se na co těšit. Ale přijde
, až o něj budeme stát!
Kdy přijde, nevíme. V každém případě má být pozemský život přípravou na budoucnost s ním.