Příprava k biblickým textům na neděli 15. července 2012

Před týdnem jsme si připomínali náročnost prorocké služby.
Amos zažil tlak, aby odešel ze země, vyhrožování. Podobně Ježíš.
Vzpomínáme na tlak vůči chartistům: „Mlč, emigruj, jinak tě zavřeme nebo tě přejede auto …“

Víme, že mlčení mnohých umožnilo zlosynům způsobit strašlivá svinstva.
Statečných nebylo nikdy dost. Proto je třeba věnovat dvojnásob pozornosti vlastní bdělosti a statečnosti a trénovat si ji. Strach nás ochromuje, jeho přemáhání je naším stálým úkolem, k tomu máme vést už malé děti. /1

Markovo evangelium je nejstručnější. Kdo chce porozumět, co poslání učedníkůobnáší, přečte si o té věci v sousedních evangeliích, aby měl co nejvíce informací. (Různost některých detailů nás nevyvede z míry, jsme vedeni k hledání smyslu, ke spolupráci se slovem božím, ne k rajtování na liteře. Život, ani žádná doba se nedá sešněrovat do litery – vyžaduje naši pružnost.)

Učedníci už byli Ježíšem v něčem vyučení, když je Ježíš poslal k Izraelitům (po Ježíšově vzkříšení jsme dostali pozvání jít ke všem).
Židé té doby toužebně očekávali, že se Bůh ujme vlády nad Izraelem.
Ježíš učedníkům poopravil jejich myšlení. (Řeknu-li v kostele, že nás Ježíš chce naučit přesně a správně myslet – někteří lidé se okamžitě naštvou: „Co z nás děláš, copak neumíme přemýšlet?“)
Ježíš poopravil učedníkům jejich zkreslené představy o božím království, upřesnil jim, jak to v něm chodí, jaká pravidla v něm platí (viz např. horské kázání).
Svým uzdravováním a další pomocí lidem ukazoval, že se boží království přiblížilo – je kam se obrátit a co obrácení obnáší – jak se to dělá (navázal na Jana Baptistu).

Ježíš apoštoly i učedníky poslal do určitých míst, aby s lidmi probrali některé otázky, aby – až k nim přijde – mohl pokračovat.
Pro větší názornost, co poslání obnáší, připomenu jednání děvčátka uneseného Aramejci do otroctví – paní Námanové řeklo: "Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil." (2 Kr 5,3) /2

Vyslání Ježíšových učedníků vyžadovalo odvahu, proti Ježíšovi už začal odpor autorit i sebejistých věřících (viz pokus nazaretských věřících o vraždu na Ježíši).
Ježíš ale vyžaduje od (nás) učedníků nejen kuráž, ale i určitou zralost a znalosti. Proto mohli být posláni nejméně třicetiletí chlapi, kteří něco znají, mají své životní zkušenosti a budou schopni obstát proti starým zkušeným rabínům. Nadšení holobrádků nestačí. Ježíš nesvěřil výbavu uzdravování a vyhánění zlých duchů lacině (i Jidáš byl na vysoké úrovni).
Proto Ježíš říká: "Proste Pána žně, aby vyslal své dělníky na svou žeň". /3

Ženich a nevěsta se mají ptát (i Boha): „Mohu už založit rodinu?“ /4
Rodiče se mají ptát:
– „Bože, můžeme už počít dítě?
– Mohu své dítě nechat pokřtít? (Budu mu schopen zvěstovat evangelium, nezkreslím svému dítěti Ježíšovo učení?)
– Bože, mohu své dítě posílat na vyučování náboženství? (Mám se ptát, kdo bude děcko učit, zda je to člověk držící se evangelia.)
– „Mohu své dítě přivést ke Stolu Páně? (Nepopletu děcko, nezaseji mu do srdce falešnou zbožnost?
– Vedu své dítě k porozumění Bohu lépe, než jsem byl veden já?“

K hlásání evangelia ale nestačí jen absolutorium z určité školy. Nemluvím o typu některých studentů „plzeňských práv“ ani o dělnickém právním vzdělání prokurátorky Polednové. (Sám jsem maturoval na Střední škole pro pracující – to byl švindlkurz – mnoho mi ve vzdělání chybělo a ledascos mi dodneška chybí.)
Ani pravý diplom nestačí. (My Češi si směšně zakládáme na svých titulech.) Znal jsem trojnásobného doktora – „kam stoupl, deset let tráva nerostla“. Komu chybí selský rozum, je nepoužitelný. Čerstvý absolvent školy umí nanejvýše postavit lešení, ale ještě žádný dům nepostavil. /5

Text o poslání učedníků je velice obsáhlý a klade nám mnoho otázek.
Zdalipak by učedníci přišli do našeho domu? /6

„Boží království se přiblížilo.“ Jak se blíží, jako mrak nebo vlak?
Rodiče často zkouší děti, aby ve škole „při vyvolání“ obstály. Proč nepožádat své děti, aby nás přezkoušely, zda umíme vysvětlit, co znamená boží království, co přináší a jak se přibližuje. Ale můžeme si to vyzkoušet i bez dětí.

Poslal by Ježíš nás?
Nezáleží na tom, kolik let chodíme do kostela. Několik vojáků z naší roty za 9 let vyšlo z 6. třídy.
Proč si s druhými nezkusit, přehrát, jak apoštolové přišli do některého neznámého domu (podle čeho si asi vytipovali vhodný dům – povídali jste si někdy o tom na náboženství?) a co těm neznámým lidem říkali?


Království je určitým uspořádáním společnosti a vlády.

Demokracie je vládou většiny. Ne vládou nejlepších, ti mohou být někde na okraji společnosti (nejsou třeba ani v opoziční straně).

Úroveň demokracie závisí na osobní úrovni občanů. Většina stanoví zákony, nemusí mít pravdu.

Boží Království je teokracií. Často si ji pleteme s klerokracií (vládou kněžské kasty) nebo s monarchií.

V teokracii je králem Bůh jako jediný vládce. Nevoleného krále odvolat nelze.

Izrael si vybral Hospodina za svého krále svobodně – volbou.

Starý Zákon není zákonem, jak si myslíme podle českého názvu. Nový zákon není závětí podle latinského názvu „Testament“, je také smlouvou (např. Lk 22,20). Bůh je králem se všemi právy, ale i povinnostmi, víme, jak se staral o Izrae

l.

Izraelité časem dali přednost pozemskému králi a Hospodina sesadili. (1 Sam 8,1-22)



I v otroctví může člověk žít podle božích pravidel (např. zbožní židé v babylonském zajetí), jen je navíc v mnohém nucen poslouchat otrokáře a panovníka.

Herodes nebyl králem od Hospodina, byl dosazen okupačním Římem. Zbožní židé se nechali vést vládou kněžstva. Pro ně byl nejvyšší autoritou velekněz.

Nakolik ale velekněží poslouchají Hospodina lze posoudit. (Židé nebyli negramotní a nevzdělaní, my máme každý doma Písmo.)

Svých králů se židé přejedli, očekávali krále Hospodinova. Proto mohl Ježíš o příchodu božího království mluvit.

Židé si ovšem mesiáše představovali příliš politicky. Navíc byli tak ovládáni kněžstvem, že se jím nechali příliš ovlivňovat. Proto také Ježíš a později apoštolové na klérus silně naráželi.

„Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají,“ říká Ježíš (Mt 11,12

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 3. neděle adventní (A) (Václav Vacek) Jan Křtitel – posel připravující cestu Páně (Ranní slovo) Jan Křtitel připravil Kristův příchod (Ranní slovo)

Čtení je také zmíněno v textech: 21. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 4. neděle čtyřicetidenní (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

) a nemyslí tím především římského císaře nebo Heroda.

„Boha je třeba poslouchat, ne lidi“, prohlásili apoštolové před veleknězem a veleradou. (srov. Sk 5,29)

Ježíš se neprohlásil za krále, jako se prohlašují pozemští králové. Boží království nepřijde převratem. Je osobní volbou každého.



O božím království se v církvi nemluví. Zařídili jsme se po svém. Protože nečteme poctivě Písmo, myslíme si, že boží království nastane až na věčnosti. Ježíše jako krále nečekáme.

Co pro nás znamená prosba: „Přijď tvé království“, je velikou otázkou, kterou si většinou neklademe. /7



Kolik lidí si skutečně přeje boží přátelství? Naše modlitby někdy připomínají socialismus. Něco jiného jsme oficiálně říkali a něčím jiným jsme se řídili. Jenže Bůh je pravým a laskavým vládcem a my se přetvařujeme k

naší škodě. Něco tvrdíme („my v Tebe věříme, doufáme, nanejvýš Tě milujeme“) a pak stejně jednáme po svém. Jsme falešní vyznavači. /8



Boží království je třeba promýšlet, je to obrovské téma (na řadu hodin). Boží království může být vysvobozením pro nemocný svět. Ale kdo ví, o co jde a kdo s ním počítá? Slyšíte o něm? Byla někdy uspořádána nějaká konference?

Vyhlašujeme roky kde čeho, ale základní poznání si nedopřejeme.



Pokřtění jsme. Čas ještě máme, můžeme nějakou práci stihnout.

V naší společnosti má mnoho lidí zájem o „duchovno“. Přenecháme tento prostor šarlatánům? Nebo se

nabídneme: „Pane, překoukni mě, rád ti budu k ruce, pošli mě“?



Nedostali jsme se ke slovům: „Pokoj tomuto domu“.

Můžeme přinést druhým květinu, meloun, úsměv ...

Je „pokoj“ přáním, modlitbou … ?

Jak jej lze předat? Jak jej přijmout? Co pro to mohu udělat?

Co znamená, že se pokoj vrátí k učedníkovi zpět?

Co znamená: „Když někdo nepřijme mé učedníky a nebude na jejich slova dbát, dopadnou hůře než sodomští“? Je to výhružka? Ježíšova slova jsou přece vážná. Jsme my pokřtění z

tohoto nebezpečí vyňatí? Jak to vysvětlíme dětem?



To je mnoho dalších životně důležitých otázek. Ten, kdo stojí o Boží království a o Ježíšův pokoj toho tyto nabídky a otázky zajímají.

Kolik času věnujeme debatám nedůležitým?



Poznámka na okraj:

Hledání pravdy je náročné, k pravdě se jen blížíme. Vyslovím-li svůj názor, riskuji, že nemusí být jediný správný. Ale nejhorší je v důležitých sporech čekat zbaběle za bukem, jak to dopadne. „Hlavně si nepálit ruce“, je heslo zbabělých. Jsem ochotný se nechat poučit, v

čem se mýlím.

Rovné jednání je důležité. Dospělí lidé i velké děti mají právo na pravdivé informace. Pokud je jakákoliv autorita odmítá poskytnout, přispívá k nedorozumění, neklidu a zbytečným dohadům.

Dovoluji si připojit dopis, který jsem napsal chlapům. /9



---------------------------

Poznámky:

/1 Z psychologie známe mužské a ženské archetypy. Máme usilovat o harmonickou osobnost, slabší archetypy v sobě máme posilovat. „Bojovníci“ v

sobě potřebují posilovat „milovníka“ a naopak. Asertivitu si mají posilovat ti mírní a neprůbojní.

Ježíš byl dokonalou osobností, všechny archetypy rozvinul k dokonalosti. Často je ale líčen jako někdo, kdo stále „nastavuje druhou tvář“ (význam těch slov je většinou nepoznán).

My Češi se potřebujeme dvojnásobně narovnat. Příliš dlouho jsme byli nevolníky (o svou šlechtu jsme dávno přišli). V duchovním životě jsme byli vedeni také k

poddanství a slepé poslušnosti k představeným. „Nevzpouzej se nespravedlivému osočení, nehlas se o svá práva, obětuj své utrpení“. (Téměř nepamatuji případ, že by se kněží zastali svého spolubratra

– až na několik málo výjimek potvrzujících pravidlo).



/2 Ta řeč nebyla breptavostí malé holky. Věřit v otroctví, že Hospodin není poražen asyrskými božstvy, je obdivuhodné. Dovolit si tvrdit, že nějaký židáček může uzdravit Nejvyššího maršála říše, vyžaduje odvahou. Někteří vyznavači riskují krk. Holka mohla být za svou „drzost“ přinejmenším zmrskána.



/3 Každý učeň skládá zkoušku. Výuční list je podepsán mistry, potvrzujícími, že dotyčný zvládl základní dovednosti řemesla. Na lékařském diplomu svědčí příslušní profesoři univerzity svým podpisem, že tento lékař řádně absolvoval studia a prokázal své dovednosti k

léčení zvířat nebo lidí.



/4 Rodiče mají velikou odpovědnost za své děti. Mají svým dětem říci: „Jsi schopný být dobrým manželem a tátou“. Dnes už nevíme, co je rodičovské požehnání a nahrazujeme je přáním nebo modlitbou. Odepření rodičovského požehnání bylo těžkým postižením.

(Vrátili jsme se ve farnosti znovu k ohláškám před svatbou. Vícekrát jsem potkal případy, kdy „kosteloví“ rodiče neřekli nevěstě: „Neber si našeho syna, pije“. Když se pak za nějaké roky jejich syn dopouští na manželce a dětech fyzické a psychické šikany, nepomůže tutlání příbuzenstva a faráře. Zbožné rady manželce: „Obětuj to za děti“, jsou zvrhlé a případné prohlášení církevního soudu o neplatnosti manželství nevrátí dětem a ženě ztracené roky a postižení na těle i duchu.)



/5 Neobviňuji paní Vlastu Parkanovou, ale byl bych rád, kdyby jednou provždy platilo, že funkcionář je odpovědný za chyby své a svého úřadu. Přijmout opovážlivě úřad má být stihatelné. „Bílí koně“ nemají zůstat bez trestu. V

božím království odpovědnost platí. (Srv. Lk 12,47-48)

Souhlasíme s tímto pravidlem odpovědnosti nebo ne? Pokud ne, neříkejme: „Přijď boží království“.



/6 Zdalipak toužíme po Božím pokoji a chceme být jeho šiřiteli? Vím, co Ježíšův pokoj obnáší a vyžaduje?

Zdalipak jsme připraveni přispívat na poslání učedníků (nemyslím hned na zámořské misie) a na práci církve? Jak přispívám?

Nakolik si beru starost a podíl odpovědnosti za budování božího království?



/7 Kdo promýšlí uspořádání božího království? Která církev se drží jeho pravidel?

Ježíš si sám vybral apoštoly. Matěj byl vybrán Duchem božím z navržených kandidátů.

My už biskupy nevolíme. Vybírá je papež. Ten také vybírá kardinály – voliče příštího papeže. Kdekdo se zaštiťuje modlitbou k Duchu svatému, ale za

papeže a biskupy byla vybrána také řada nehodných. Proč riskujeme chyby a nenecháváme přímo volit Ducha božího jako v prvotní církvi?

Ježíšův příchod nepřipravujeme. Jednou do roka slavíme Slavnost Krista krále, každou chvíli znovu a znovu korunujeme milostné obrazy a sošky (podle hesla: „korunovací není nikdy dost“), máme své zlato, své parády, paláce a úřady.



/8 Kolik našich občanů má promyšlenou demokracii? Kolik jich dodržuje její pravidla? (Mnozí přešlapují na hranici tam a zpět, jak se jim to hodí. Žádají-li výhody a práva

– vstoupí jednou nohou do demokratického uspořádání. Když by měli platit poctivě daně – vystoupí ven, podle pravidel nejednají.)



/9 Chlapi,

o odvolání trnavského arcibiskupa R. Bezáka jsem si získal řadu informací.

Způsob odvolání mě zneklidňuje. Před týdnem jsem podepsal petici vyzývající k zveřejnění důvodů, pro které byl arcibiskup odvolán http://www.changenet.sk/?section=kampane&x=657108&act=list.

Máme právo slyšet důvody odvolání, nejsme malé děti.

Uvítal jsem slova Jana Pavla II.: „Církev má být domem ze skla“.

Nekonkrétní odsuzování nařčení, podezření a domněnky, páchají mnoho zla.



Mezi klérem žiji přes 40 let, nikdo nejsme neomylní. Vím, že zraňuji druhé, ale i já jsem nejednou zraňován – nejen ve své osobě. Např. vím své o ponižujícím jednání církevních úředníků vůči biskupům a kněžím naší „

skryté církve“, kteří riskovali život více než já. Od šoku z poměrů v církvi v prvním roce v semináři vím, že mi Kristus neslíbil, že mě bude nadřízený chápat, ale přesto jsem nesmírně smutný z nedobrých poměrů církve (pochopitelně i naší



společnosti).



Jako žádný jedinec ještě nejedná úplně podle Ježíšových představ, tak ani žádná z církví nežije bez chyb podle Ježíšových představ o církvi.

Přijal jsem odpovědnost za sebe a v nějaké míře za církev. Každý potřebujeme nejen pochvalu, ale i laskavou a pevnou kritiku. A každý ji máme druhému poskytnout. Směrem dolů to jde snadněji než nahoru.



36 let patřím mezi klérus. I mně je svěřena určitá – nemalá moc. Abychom ji nezneužívali, přijali jsme pravidlo, že se budeme vzájemně upozorňovat na to, co druhý pokládá za opom

enutí něčeho, co nás učí Ježíš.

Jako chlapi se učíme klást otázky.

Povzbuzujeme své syny, že se nás mohou na cokoliv ptát.

Ptali jsme se svých otců: „Střílel jsi v 1. světové válce? Byl jsi v Hitlerjugend? Byl jsi v KSČ?“

Naši synové se budou ptát nás: „K čemu jsi mlčel? Koho ses zastal a koho ne? Na které straně jsi stál?

Lituješ něčeho?“

Zatím se ve společnosti i v církvi dbá víc na práva pachatelů než postižených. Na každém záleží, zda se něco pohne k lepšímu.



Nejvíce ze svého života lituji dvou věcí: že jsem za minulého režimu nedělal ještě více proti zločineckému režimu (nekonal jsem málo) a že jsem dostatečně nevystoupil na sněmu české církve, když byly názory laiků hozeny do koše.





Chlap se nepozná podle toho, zda bubnuje nebo tluče pěstí do stolu v hospodě. Ale zda nese kůži na buben.

Ptát se není hříchem. Někdy to je nebezpečné. Ale o život nám zatím nejde.

Každý usilujeme o poznání a každý máme své životní zkušenosti. Každý máme právo na svůj názor a každý neseme odpovědnost za své názory a postoje. Časem se ukáže, zda jsem hájil správnou stranu. Vím, že můj pohled je

pouze pravděpodobný. Rád uznám svůj omyl; hledám Pravdu a jde mi o království boží podle Ježíšových pravidel.





S peticí si velikou naději nedělám. Myslím si, že ani milión podpisů s úředníky Vatikánu nepohne.

Ale zastání se druhého je věcí solidarity. Dobrá autorita ji ocení.

Mě by mrzelo, kdyby mě druhý neupozornil na možnou chybu.



Vím, že někteří z Vás jste také uvedenou petici podepsali. Myslíte si, že by slovenské chlapy naše podpisy povzbudily?

V r.1988 nás několik jelo na soudní proces s JUDr. Jánem Čarnogurským do Bratislavy. Cesty byly hlídány StB, přelíčení bylo odročeno, Čarnogurského jsme neviděli, ale Slováky naše přítomnost potěšila. (Čarnugurský skvěle

– a zdarma – hájil naše disidenty. Pak mu obhajoby StB zakázala.)



Chlapi, zdravím Vás. Václav Vacek