Příprava k biblickým textům na neděli 8. července 2012
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ez 1,1-2,3 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 2,2-5
Datum: 8. 7. 2012
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ez 1,1-2,3 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 2,2-5
; 2 Kor 12,7-10
; Mk 6,1-6
Datum: 8. 7. 2012
Hospodin nám nic nezamlčuje, žádné nebezpečí. Připravuje nás do
náročné služby.
Přijmout poslání od Boha, být jeho hlasatelem, vyžaduje odvahu. Boží pravda se dostává do střetu s názory světa. /1
I některé naše děti nám někdy vyčítají, že jsme jim ztížili život ve společnosti a vedli je k jiným hodnotám, než které vyznává svět. Mohou si připadat, že se do světa nehodí.
Může to být tím, že jsme jim neřekli, co obnáší Boží království. Pak děti nemohly jeho krásu a jasnost objevit.
O vzpurnosti Izraele nepochybujeme. Co bychom od židů (od druhých) čekali, že ano? („Vždyť i Krista Pána ukřižovali!“).
My jsme sebejistě prohlásili: že my máme pravdu, že jsme v pravé církvi a že nejdůležitější ctností je poslušnost. /2
Každý pokřtěný přijímá prorockou službu – má svědčit o pravdě boží.
Má vědět, že tato služba není snadná, že může přinášet nepříjemnosti, někdy dokonce pronásledování. Nejen od cizích, ale hojně i od vlastních. /3
Každý bychom se měli připravovat na hájení pravdy, „otužovat se“ proti nepřízni, učit se nést protivenství proti šikaně a umět se bránit. A zastávat se druhých. (Co jsme kterémukoliv člověku prokázali, jako bychom Kristu prokázali.)
Pan Kardinál Tomášek se pochlapil jako stařec – a získal si tím všeobecnou úctu.
Znějí nám v uších Ježíšova slova apoštolům ze Slavnosti sv. Cyrila a Metoděje: „Posílám vás jako ovce mezi vlky“.
Každý se hned samozřejmě zařazujeme mezi ovce …
Ale nejen Ježíšův příběh nám ukazuje, že největším vlkem byl tenkráte velekněz. A velerada vlčí smečkou. V rouše beránčím samozřejmě!
Zvlčel i Jidáš, který byl původně výstavní ovečkou.
Dnešní evangelium o Ježíšově „primici“ v Nazaretě ukazuje, že i lidé dole mohou být krvežíznivými vlky – přesto, že se sami prohlašují za ovce stáda Hospodinova a modlí se k Dobrému pastýři.
Nazaretští znali Ježíšovu spravedlivost a ušlechtilost. Neunesli, že je Ježíš lepší, že to dotáhl dál než oni. „Kde se to u něho vzalo?“
Máme v evangeliu přesně popsány výroky mudrlantů …
Jak to, že se tam nevyskytl jediný člověk, který by se Ježíše zastal a okřikl drzouny?
Co to bylo za spravedlnost, kterou vzaly do svých rukou? Pravidelní návštěvníci kostela, pokládající se za slušné lidi!
Ta zloba v nich musela být už dříve.
Jak to, že ji u sebe nepozorovali? Příběhy proroků a jejich osudy přece četli …
T.G. Masaryk se zastal Žida Hilsnera z Polné. (Který biskup se k Masarykovi přidal?)
V Nazaretě se Ježíše nezastal nikdo.
Hon na židy a na kohokoliv jiného už nesmíme opakovat. Je to hanebné.
Do takové hanby už nesmíme příště upadnout.
Ale hlavně sami nesmíme nikoho křivě obviňovat. A mlčet ke křivému obviňování.
I zločinci mají právo na spravedlivou obhajobu.
-----------------------
Poznámky:
/1 Svět má své vlastní souřadnice. Dnešní společnosti se nedokáže shodnout ani na tom, co je dobré a co špatné, co je a co není normální, přirozené … „Krást, lhát je normální, všichni kradou“, slyšíme někdy i od některých kostelových lidí.
Většina nemusí mít pravdu.
My si nenecháme normy svědomí určovat poslanci. Bohu jsme vděčni za životní normy. Vděčně jsme Boha přijali za nevyššího formovatele našeho svědomí.
/2 V každé totalitě se poddaným vyplácí oddanost a poslušnost milostivé vrchnosti. Disidenty všeho druhu a všech dob nesnášejí nejen vrchnost, ale i poddaní – „budeme mít kvůli nespokojencům potíže“.
Samosebou, vrchnost k upevnění moci nejen neposlušnost tvrdě trestá, zastrašuje, ale používá k ovládání poddaných i kolektivní tresty.
Kněží, kteří podepsali Chartu, měli veliké potíže nejen od kolaborantské vrstvy církve, ale i od pana biskupa Tomáška. (Zeptejte se na to biskupů Václava Malého nebo Karla Herbsta.)
Před rokem naši biskupové slavili Slavnost sv. Cyrila a Metoděje s trnavským arcibiskupem Belákem. Obědvali spolu a jedli z jednoho Chleba a pili z
jednoho Kalicha. Kdo z nich by se jej dnes zastal, stal by se sám prašivým.
(Nevím, co arcibiskup Belák spáchal. Byl vyzván k odstoupení. Neodstoupil. Nechť je tady zveřejněna jeho vina. Provinil-li se, ať nese veřejnou ostudu, způsobil-li si ji sám.
Ale je nutné mu dát možnost obhajoby. A my máme právo znát, jak se věci mají. Nejsme malé děti, jsme dospělí. Za minulého režimu jsme zažili příliš mnoho manipulací – i v
církvi.
Nikdo nejsme neomylní ani bez hříchu. Už ve starém pohanském Římě platila zásada: „Nechť je slyšena druhá strana“.)
/3 V r. 1991 byl u nás na faře jeden polský biskup. Využil jsem příležitosti a ptal jsem se jej, proč byli všichni světci a velké osobnosti pronásledováni církví. „To jest taká pruba“, vykroutil se. V
Ježíšových pravidlech o božím království nic takového ale nikde nečtu.
Přijmout poslání od Boha, být jeho hlasatelem, vyžaduje odvahu. Boží pravda se dostává do střetu s názory světa. /1
I některé naše děti nám někdy vyčítají, že jsme jim ztížili život ve společnosti a vedli je k jiným hodnotám, než které vyznává svět. Mohou si připadat, že se do světa nehodí.
Může to být tím, že jsme jim neřekli, co obnáší Boží království. Pak děti nemohly jeho krásu a jasnost objevit.
O vzpurnosti Izraele nepochybujeme. Co bychom od židů (od druhých) čekali, že ano? („Vždyť i Krista Pána ukřižovali!“).
My jsme sebejistě prohlásili: že my máme pravdu, že jsme v pravé církvi a že nejdůležitější ctností je poslušnost. /2
Každý pokřtěný přijímá prorockou službu – má svědčit o pravdě boží.
Má vědět, že tato služba není snadná, že může přinášet nepříjemnosti, někdy dokonce pronásledování. Nejen od cizích, ale hojně i od vlastních. /3
Každý bychom se měli připravovat na hájení pravdy, „otužovat se“ proti nepřízni, učit se nést protivenství proti šikaně a umět se bránit. A zastávat se druhých. (Co jsme kterémukoliv člověku prokázali, jako bychom Kristu prokázali.)
Pan Kardinál Tomášek se pochlapil jako stařec – a získal si tím všeobecnou úctu.
Znějí nám v uších Ježíšova slova apoštolům ze Slavnosti sv. Cyrila a Metoděje: „Posílám vás jako ovce mezi vlky“.
Každý se hned samozřejmě zařazujeme mezi ovce …
Ale nejen Ježíšův příběh nám ukazuje, že největším vlkem byl tenkráte velekněz. A velerada vlčí smečkou. V rouše beránčím samozřejmě!
Zvlčel i Jidáš, který byl původně výstavní ovečkou.
Dnešní evangelium o Ježíšově „primici“ v Nazaretě ukazuje, že i lidé dole mohou být krvežíznivými vlky – přesto, že se sami prohlašují za ovce stáda Hospodinova a modlí se k Dobrému pastýři.
Nazaretští znali Ježíšovu spravedlivost a ušlechtilost. Neunesli, že je Ježíš lepší, že to dotáhl dál než oni. „Kde se to u něho vzalo?“
Máme v evangeliu přesně popsány výroky mudrlantů …
Jak to, že se tam nevyskytl jediný člověk, který by se Ježíše zastal a okřikl drzouny?
Co to bylo za spravedlnost, kterou vzaly do svých rukou? Pravidelní návštěvníci kostela, pokládající se za slušné lidi!
Ta zloba v nich musela být už dříve.
Jak to, že ji u sebe nepozorovali? Příběhy proroků a jejich osudy přece četli …
T.G. Masaryk se zastal Žida Hilsnera z Polné. (Který biskup se k Masarykovi přidal?)
V Nazaretě se Ježíše nezastal nikdo.
Hon na židy a na kohokoliv jiného už nesmíme opakovat. Je to hanebné.
Do takové hanby už nesmíme příště upadnout.
Ale hlavně sami nesmíme nikoho křivě obviňovat. A mlčet ke křivému obviňování.
I zločinci mají právo na spravedlivou obhajobu.
-----------------------
Poznámky:
/1 Svět má své vlastní souřadnice. Dnešní společnosti se nedokáže shodnout ani na tom, co je dobré a co špatné, co je a co není normální, přirozené … „Krást, lhát je normální, všichni kradou“, slyšíme někdy i od některých kostelových lidí.
Většina nemusí mít pravdu.
My si nenecháme normy svědomí určovat poslanci. Bohu jsme vděčni za životní normy. Vděčně jsme Boha přijali za nevyššího formovatele našeho svědomí.
/2 V každé totalitě se poddaným vyplácí oddanost a poslušnost milostivé vrchnosti. Disidenty všeho druhu a všech dob nesnášejí nejen vrchnost, ale i poddaní – „budeme mít kvůli nespokojencům potíže“.
Samosebou, vrchnost k upevnění moci nejen neposlušnost tvrdě trestá, zastrašuje, ale používá k ovládání poddaných i kolektivní tresty.
Kněží, kteří podepsali Chartu, měli veliké potíže nejen od kolaborantské vrstvy církve, ale i od pana biskupa Tomáška. (Zeptejte se na to biskupů Václava Malého nebo Karla Herbsta.)
Před rokem naši biskupové slavili Slavnost sv. Cyrila a Metoděje s trnavským arcibiskupem Belákem. Obědvali spolu a jedli z jednoho Chleba a pili z
jednoho Kalicha. Kdo z nich by se jej dnes zastal, stal by se sám prašivým.
(Nevím, co arcibiskup Belák spáchal. Byl vyzván k odstoupení. Neodstoupil. Nechť je tady zveřejněna jeho vina. Provinil-li se, ať nese veřejnou ostudu, způsobil-li si ji sám.
Ale je nutné mu dát možnost obhajoby. A my máme právo znát, jak se věci mají. Nejsme malé děti, jsme dospělí. Za minulého režimu jsme zažili příliš mnoho manipulací – i v
církvi.
Nikdo nejsme neomylní ani bez hříchu. Už ve starém pohanském Římě platila zásada: „Nechť je slyšena druhá strana“.)
/3 V r. 1991 byl u nás na faře jeden polský biskup. Využil jsem příležitosti a ptal jsem se jej, proč byli všichni světci a velké osobnosti pronásledováni církví. „To jest taká pruba“, vykroutil se. V
Ježíšových pravidlech o božím království nic takového ale nikde nečtu.