Příprava k biblickým texům na Slavnost Narození Jana Baptisty 24. června 2012
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 1,57-66.80 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: Iz 49,1-6
Datum: 24. 6. 2012
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 1,57-66.80 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: Iz 49,1-6
; Sk 13,22-26
; Lk 1,57-66.80
(najít další)
Datum: 24. 6. 2012
Před týdnem jsme si všímali, jaká síla a jaké bohatství je v nabídce
Božího přátelství.
Tak jako semeno a rostlina nevzdávají svůj program, tak i Bůh o nás stále stojí.
Boží dary nás nesvazují, my sami za ně přijímáme odpovědnost.
Nikodém mluvil s Ježíšem jen jednou. My máme Ježíšova slova kdykoliv po ruce …
Stejně tak slova, která Hospodin řekl skrze své proroky. (Nemůžeme říci: „To a to jsem nikdy neslyšel!“) /1
Slova proroků jsou pro náš život důležitá.
Jan Baptista je největším z proroků (nepočítáme-li Ježíše).
O žádném člověku neřekl Ježíš pochvalnější slova než o Janovi.
Ježíš se s Janem dohodl, že Jan nebude Ježíšovým učedníkem. Ale Jan byl na Mesiáše nejvíce připraven.
Jan se narodil do rodiny, která se držela Boha a očekávala Mesiášův příchod.
„Zachariáš a Alžběta byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.“ (Lk 1,6-7
O veliké míře jejich porozumění Bohu svědčí jejich modlitby (Lk 1,42-45.68-80
Zachariáš a Alžběta mohli mít syna už dříve (třeba o 30 let), ale k tomu jim chyběla poslední „zkouška“, poslední dovednost ve vztahu, v důvěře Bohu.
(K té zkoušce byl Zachariáš dostrčen, čas už hořel – ohlašovatel Mesiáše musel být starší (od 30 let mohl u židů někdo začít kázat a svědčit).
Zachariáš a Alžběta se snažili Bohu porozumět.
Nečekali Mesiáše tak, jako čekáme na nádraží příjezd vlaku.
Nečekali jen, co jim Mesiáš vloží do klína, ptali se, co mohou pro Mesiáše udělat.
O úrovni porozumění Zachariáše a Alžběty Bohu např. svědčí i to, že synovi neprozradili, kdo je Mesiášem. Na to si má každý přijít sám!! /2
Lidé blízcí Janovým rodičům se neptali banálně: „To jsme zvědaví, co z kluka vyroste“.
Dokázali rozpoznat přízeň Hospodina, byli jí sami otevření.
Minulé generace křesťanů se snažili správně zakončit svůj život – na úmrtním oznámení se uvádělo, že se nebožtík smířil s Bohem (zda-li se smířil s lidmi, uváděno nebylo) a byl zaopatřen svatými svátostmi.
Nijak nesnižujeme dobré zakončení života, ale proč čekat na konec? Nejdůležitější je dobře začít (a vytrvat). Připravujeme se na zaměstnání, na ježdění s autem …, někdo se včas připravuje na manželství, na výchovu dětí i na pobyt v nebeském království.
Nejen z psychologie víme, že rodina může dítě velice nasměrovat.
Z modliteb Zachariáše a Alžběty (Lk 1,42-45.68-80
I my můžeme udělat mnoho pro to, aby naše děti objevily Mesiáše.
(Objevit Mesiáše je víc než chodit do kostela. I v Ježíšově době se na poutích v Jeruzalémě tlačilo tolik lidí, že nebylo k hnutí …)
Zachariáš nepronesl jen oslavnou řeč na počest narození syna: „ Budeš prorokem Nejvyššího, budeš kráčet před Pánem, připravovat mu cestu a pomáhat lidem poznat záchranu v odpuštění hříchů, slitování a milosrdenství Boha, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti a uvedl naše kroky na cestu pokoje."
Zachariáš s Alžbětou dali svému synovi nejlepší vzdělání – nejlepší náboženskou výchovu.
Je většího daru než se setkat s Mesiášem a dát se do jeho služeb?
To je nad dobrodiní všech ostatních krásných povolání. A dá se to stihnout zároveň s jakýmkoliv povoláním „civilním“.
Kdysi jsme si říkali, jak vypadá židovské vyučování. /3
Co pokládáme za nejdůležitější pro budoucnost svých dětí?
Jsme v tom výběru nějak ovlivnění božím vyučováním?
Je něco důležitějšího pro naše děti, než aby byli dobrými lidmi?
Co k tomu potřebují, co v tom pro ně můžeme udělat?
Co by nám poradil Zachariáš a Alžběta?
Co by k tomu přidal Jan Předchůdce Páně?
Co Ježíš?
(Ježíš mimochodem Janovu vyučování přitakal a poprosil Jana, aby v „Kurzu na přijetí do Mesiášovy školy“ pokračoval.)
V křížovkách (ani biblických soutěžích) takové otázky nenajdeme.
Známe Ježíšovu otázku: „Za koho mě lidé pokládají?“
Jan byl doma rodiči veden k přesnému a pružnému přemýšlení a k charakteru.
Většinu lidí zaujímají místodržitelé více než Jediný.
Místodržitelé a další autority vyžadují poslušnost především pro sebe. Nový tajemník KSČ byl – někde na neznámém místě – posuzován podle toho, zda je oddán
Ústředí. (V církvi to bývá podobné.) Jan byl už z rodiny veden jinak.
Po tátovi měl být knězem (tato služba se v Izraeli dědila), ale v „semináři“ nemohl vydržet, odešel na poušť: „Já už se nebudu dál s profesory dohadovat, co říká Bible“.
Nám v semináři ani neřekli, že Jan byl větší osobností než apoštolové. O jeho výzvě k „obracení se“ – jako celoživotnímu programu – nebyla vůbec řeč. Jen o obracení se
od hříchů.
Jenže pouhé vyvarování se hříchů je pro nebe málo. To by Ježíšova matka neměla nic na práci. (Stejně tak Jan syn Zachariášův.) /4
Jan díky rodičům získal úctu k Bibli a žízeň slovu Božímu porozumět. Kdyby naše děti mohly od nás totéž odkoukat.
Mnoha lidem v České republice se líbí „bonmoty“ Miloše Zemana.
Katolíci dávají přednost slovům mudrců a světců před slovem Božím. /5
Třeba naše děti potkají jiné křesťany, kteří jim vzácnost a nejvyšší hodnotu Božího slova pomohou objevit.
Za týden začnou prázdniny, pro někoho dovolená. Otázka: „Co dětem přejeme do života nejvíce?“, nemusí být zbytečná.
Zrovna tak otázka: „Jak dětem (nebo vnoučatům) můžeme tuto hodnotu ukázat?“
----------------------------
Poznámky:
/1 Uvedu příklad: Někdo předstoupí před Boha s bohatstvím mnoha růženců. Ale Bůh mu řekne: „Tys x-setkrát říkal, kterého jsi Panno v
chrámě nalezla, ale proč ses při výchově dětí nepoučil z chyby, která se svaté rodině přihodila? K čemu ti růženec pomohl? Proč jsi nevychovával dobře děti?
Modlitba má pohnout s člověkem, ne se mnou. Proč jsi zakopal hřivny, které jsem ti daroval?“
„Nám nikdo neřekl, že máme o slovech modlitby přemýšlet.“
„To je pravda, já si to s faráři vyřídím, ale dostal jsi ode mne rozum. Nevymlouvej se a nesváděj vinu na druhé, neslyšel jsi, že Ježíšova matka všechna důležitá slova uchovávala ve svém srdci a přemýšlela o nich?“
„Ano, Bože, já jsem ctitel mariánský. Byl jsem třicet roků v její družině. Miluji mariánské písně.“
„Co ses od Marie naučil?“
„Bože, jak rád jsem mariánské písně zpíval!“
/2 „Já jsem stále nevěděl, kdo je Mesiášem, ale ten, který mě poslal ponořovat do vody, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který ponořuje
do Ducha svatého.“ (J 1,33
/3 Židovské vyučování stojí na kladení otázek. Děti se rády ptají (proto nám je Ježíš dává za příklad) a židovské děti jsou v ptaní velice podporovány.
Odmala (od pěti let) se učí rozpoznávat dobro od zla a spravedlnost od nespravedlnosti. Jak porozumět druhým a jak budovat a udržovat vztahy.
Naše maminky se většinou dětí ptají: „Jaké známky jste dnes ve škole dostaly?
Ale židovské maminky se ptají: „Děti, podařilo se vám dnes položit vašim učitelům dobré otázky?“
„Dobrá otázka otevírá dveře odpovědi“, říká pan Prof. Smékal.
/4 Marii Ježíš brzy přerostl a ona se od svého syna mnoho naučila.
O Janovi Ježíš řekl, že je menší než nejmenší nebešťan – srv. Mt 11,11
/5 Křtít v lidové zbožnosti znamenalo „lít vodu“ na děcko. (Za lidovou zbožnost mohou faráři.) Onepoctivém hostinském se pak říkalo: „Ten křtí víno“. Společnost to od nás odkoukala, proto „křtí“ knížky, CD a bílé tygry. Někteří faráři u toho asistují. Horší je, když my pančujeme křesťanství („pančovat“ znamená „ředit vodou, kazit“), ředíme je a kazíme starými pohanskými zvyklostmi.
Někteří „duchovní vůdcové“ vedou lidi k opakování mnoha slov v modlitbě a nějak to zdůvodňují ...
Když jsem se jich zeptal, zda tuto metodu doporučují svým dětem k pochopení vyučovací látky ve škole nebo ve vztahu a komunikaci k manželce nebo k
zážitku krásy, nedostal jsem zatím od nikoho odpověď.
Ale podstatný není názor druhého, natož můj názor, nýbrž Ježíšův. Ježíšovo vyučování rozhovoru, porozumění a modlitby s Bohem.
Buď je Ježíš nejlepší psycholog, učitel a mistr láskyplného života, nebo není.
Vždy je ale nutné začínat otázkou: „Kým je pro mne tesař z Nazareta?“
Tak jako semeno a rostlina nevzdávají svůj program, tak i Bůh o nás stále stojí.
Boží dary nás nesvazují, my sami za ně přijímáme odpovědnost.
Nikodém mluvil s Ježíšem jen jednou. My máme Ježíšova slova kdykoliv po ruce …
Stejně tak slova, která Hospodin řekl skrze své proroky. (Nemůžeme říci: „To a to jsem nikdy neslyšel!“) /1
Slova proroků jsou pro náš život důležitá.
Jan Baptista je největším z proroků (nepočítáme-li Ježíše).
O žádném člověku neřekl Ježíš pochvalnější slova než o Janovi.
Ježíš se s Janem dohodl, že Jan nebude Ježíšovým učedníkem. Ale Jan byl na Mesiáše nejvíce připraven.
Jan se narodil do rodiny, která se držela Boha a očekávala Mesiášův příchod.
„Zachariáš a Alžběta byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.“ (Lk 1,6-7
)
O veliké míře jejich porozumění Bohu svědčí jejich modlitby (Lk 1,42-45.68-80
(najít předchozí, další)).
Zachariáš a Alžběta mohli mít syna už dříve (třeba o 30 let), ale k tomu jim chyběla poslední „zkouška“, poslední dovednost ve vztahu, v důvěře Bohu.
(K té zkoušce byl Zachariáš dostrčen, čas už hořel – ohlašovatel Mesiáše musel být starší (od 30 let mohl u židů někdo začít kázat a svědčit).
Zachariáš a Alžběta se snažili Bohu porozumět.
Nečekali Mesiáše tak, jako čekáme na nádraží příjezd vlaku.
Nečekali jen, co jim Mesiáš vloží do klína, ptali se, co mohou pro Mesiáše udělat.
O úrovni porozumění Zachariáše a Alžběty Bohu např. svědčí i to, že synovi neprozradili, kdo je Mesiášem. Na to si má každý přijít sám!! /2
Lidé blízcí Janovým rodičům se neptali banálně: „To jsme zvědaví, co z kluka vyroste“.
Dokázali rozpoznat přízeň Hospodina, byli jí sami otevření.
Minulé generace křesťanů se snažili správně zakončit svůj život – na úmrtním oznámení se uvádělo, že se nebožtík smířil s Bohem (zda-li se smířil s lidmi, uváděno nebylo) a byl zaopatřen svatými svátostmi.
Nijak nesnižujeme dobré zakončení života, ale proč čekat na konec? Nejdůležitější je dobře začít (a vytrvat). Připravujeme se na zaměstnání, na ježdění s autem …, někdo se včas připravuje na manželství, na výchovu dětí i na pobyt v nebeském království.
Nejen z psychologie víme, že rodina může dítě velice nasměrovat.
Z modliteb Zachariáše a Alžběty (Lk 1,42-45.68-80
(najít předchozí)) si můžeme vyhledat
program pro sebe a své děti.
I my můžeme udělat mnoho pro to, aby naše děti objevily Mesiáše.
(Objevit Mesiáše je víc než chodit do kostela. I v Ježíšově době se na poutích v Jeruzalémě tlačilo tolik lidí, že nebylo k hnutí …)
Zachariáš nepronesl jen oslavnou řeč na počest narození syna: „ Budeš prorokem Nejvyššího, budeš kráčet před Pánem, připravovat mu cestu a pomáhat lidem poznat záchranu v odpuštění hříchů, slitování a milosrdenství Boha, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti a uvedl naše kroky na cestu pokoje."
Zachariáš s Alžbětou dali svému synovi nejlepší vzdělání – nejlepší náboženskou výchovu.
Je většího daru než se setkat s Mesiášem a dát se do jeho služeb?
To je nad dobrodiní všech ostatních krásných povolání. A dá se to stihnout zároveň s jakýmkoliv povoláním „civilním“.
Kdysi jsme si říkali, jak vypadá židovské vyučování. /3
Co pokládáme za nejdůležitější pro budoucnost svých dětí?
Jsme v tom výběru nějak ovlivnění božím vyučováním?
Je něco důležitějšího pro naše děti, než aby byli dobrými lidmi?
Co k tomu potřebují, co v tom pro ně můžeme udělat?
Co by nám poradil Zachariáš a Alžběta?
Co by k tomu přidal Jan Předchůdce Páně?
Co Ježíš?
(Ježíš mimochodem Janovu vyučování přitakal a poprosil Jana, aby v „Kurzu na přijetí do Mesiášovy školy“ pokračoval.)
V křížovkách (ani biblických soutěžích) takové otázky nenajdeme.
Známe Ježíšovu otázku: „Za koho mě lidé pokládají?“
Jan byl doma rodiči veden k přesnému a pružnému přemýšlení a k charakteru.
Většinu lidí zaujímají místodržitelé více než Jediný.
Místodržitelé a další autority vyžadují poslušnost především pro sebe. Nový tajemník KSČ byl – někde na neznámém místě – posuzován podle toho, zda je oddán
Ústředí. (V církvi to bývá podobné.) Jan byl už z rodiny veden jinak.
Po tátovi měl být knězem (tato služba se v Izraeli dědila), ale v „semináři“ nemohl vydržet, odešel na poušť: „Já už se nebudu dál s profesory dohadovat, co říká Bible“.
Nám v semináři ani neřekli, že Jan byl větší osobností než apoštolové. O jeho výzvě k „obracení se“ – jako celoživotnímu programu – nebyla vůbec řeč. Jen o obracení se
od hříchů.
Jenže pouhé vyvarování se hříchů je pro nebe málo. To by Ježíšova matka neměla nic na práci. (Stejně tak Jan syn Zachariášův.) /4
Jan díky rodičům získal úctu k Bibli a žízeň slovu Božímu porozumět. Kdyby naše děti mohly od nás totéž odkoukat.
Mnoha lidem v České republice se líbí „bonmoty“ Miloše Zemana.
Katolíci dávají přednost slovům mudrců a světců před slovem Božím. /5
Třeba naše děti potkají jiné křesťany, kteří jim vzácnost a nejvyšší hodnotu Božího slova pomohou objevit.
Za týden začnou prázdniny, pro někoho dovolená. Otázka: „Co dětem přejeme do života nejvíce?“, nemusí být zbytečná.
Zrovna tak otázka: „Jak dětem (nebo vnoučatům) můžeme tuto hodnotu ukázat?“
----------------------------
Poznámky:
/1 Uvedu příklad: Někdo předstoupí před Boha s bohatstvím mnoha růženců. Ale Bůh mu řekne: „Tys x-setkrát říkal, kterého jsi Panno v
chrámě nalezla, ale proč ses při výchově dětí nepoučil z chyby, která se svaté rodině přihodila? K čemu ti růženec pomohl? Proč jsi nevychovával dobře děti?
Modlitba má pohnout s člověkem, ne se mnou. Proč jsi zakopal hřivny, které jsem ti daroval?“
„Nám nikdo neřekl, že máme o slovech modlitby přemýšlet.“
„To je pravda, já si to s faráři vyřídím, ale dostal jsi ode mne rozum. Nevymlouvej se a nesváděj vinu na druhé, neslyšel jsi, že Ježíšova matka všechna důležitá slova uchovávala ve svém srdci a přemýšlela o nich?“
„Ano, Bože, já jsem ctitel mariánský. Byl jsem třicet roků v její družině. Miluji mariánské písně.“
„Co ses od Marie naučil?“
„Bože, jak rád jsem mariánské písně zpíval!“
/2 „Já jsem stále nevěděl, kdo je Mesiášem, ale ten, který mě poslal ponořovat do vody, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který ponořuje
do Ducha svatého.“ (J 1,33
)
/3 Židovské vyučování stojí na kladení otázek. Děti se rády ptají (proto nám je Ježíš dává za příklad) a židovské děti jsou v ptaní velice podporovány.
Odmala (od pěti let) se učí rozpoznávat dobro od zla a spravedlnost od nespravedlnosti. Jak porozumět druhým a jak budovat a udržovat vztahy.
Naše maminky se většinou dětí ptají: „Jaké známky jste dnes ve škole dostaly?
Ale židovské maminky se ptají: „Děti, podařilo se vám dnes položit vašim učitelům dobré otázky?“
„Dobrá otázka otevírá dveře odpovědi“, říká pan Prof. Smékal.
/4 Marii Ježíš brzy přerostl a ona se od svého syna mnoho naučila.
O Janovi Ježíš řekl, že je menší než nejmenší nebešťan – srv. Mt 11,11
.
/5 Křtít v lidové zbožnosti znamenalo „lít vodu“ na děcko. (Za lidovou zbožnost mohou faráři.) Onepoctivém hostinském se pak říkalo: „Ten křtí víno“. Společnost to od nás odkoukala, proto „křtí“ knížky, CD a bílé tygry. Někteří faráři u toho asistují. Horší je, když my pančujeme křesťanství („pančovat“ znamená „ředit vodou, kazit“), ředíme je a kazíme starými pohanskými zvyklostmi.
Někteří „duchovní vůdcové“ vedou lidi k opakování mnoha slov v modlitbě a nějak to zdůvodňují ...
Když jsem se jich zeptal, zda tuto metodu doporučují svým dětem k pochopení vyučovací látky ve škole nebo ve vztahu a komunikaci k manželce nebo k
zážitku krásy, nedostal jsem zatím od nikoho odpověď.
Ale podstatný není názor druhého, natož můj názor, nýbrž Ježíšův. Ježíšovo vyučování rozhovoru, porozumění a modlitby s Bohem.
Buď je Ježíš nejlepší psycholog, učitel a mistr láskyplného života, nebo není.
Vždy je ale nutné začínat otázkou: „Kým je pro mne tesař z Nazareta?“