Příprava k biblickým textům na neděli 13. května 2012

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 6,27-38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 10,25-48; 1 J 4,7-10; J 15,9-17
Datum: 13. 5. 2012
Dnešní evangelium navazuje na podobenství o vinném keři. Ježíš je kmenem, my ratolestmi.
Mízou je Ježíšovo přátelství; z něho je na prvním místě jeho slovo, kterým nás vzdělává a čistí. Svým slovem nám také předává další své dary (včetně svátostí).
Bez Ježíšova slova a jeho darů  neponeseme hrozny jedinečné Ježíšovy odrůdy.
Ježíš (i Bible) mluví neotřelými slovy (např. o vinném keři), kterými je posluchač zván k přemýšlení. 
 
Přeškoda, že jsme Ježíšovy obřady i řadu jeho slov nechali vyblednout a okorat. /1
 
Začněme slovy z úryvku evangelia. Proč Ježíš mluví v minulém čase: „miloval jsem vás“?
Bůh je pro nás nepředstavitelnou bytostí. /2
Ovoce boží štědrosti umíme vnímat, ale Boha nevidíme.  Je-li ale Nazaretský také Synem božím – pak na jeho lidském životě vidíme, jak s námi Bůh jedná.
Ježíšovo (lidské) přátelství je víc hmatatelné. /3
Díky Ježíšovi můžeme Bohu víc porozumět a lépe s ním spolupracovat než židé (ti jsou odkázáni jen na nepředstavitelnost Boha.) /4
 
Kdo prožil pěkné dětství s milujícími rodiči, je obohacen na celý život. Může být snadněji dobrým partnerem, rodičem, tchyní, sousedem …,než ten, kdo se protloukal životem sám.
(Pokud někdo takové štěstí neměl, může se nechat Bohem v jakémkoliv věku domilovat. Ať se ptá, jak.)
Můžeme se těšit, že jsme žili v době Václava Havla, Arnošta Lustiga a řady dalších osobností.
(I když jsme se s nimi třeba nesetkali osobně, patří mezi naše blízké přátele, můžeme číst jejich knihy, jsme obdarováni tím, co vykonali.)
Ale nad to vše žijeme v době Ježíšově!
Máme pramen vody živé. Bůh nám rozumí jako nikdo z lidí – Ježíš o tom svědčí svým životem.
Do sytosti se mohu opájet jeho slovem a jeho osobním přátelstvím.
 
Jestli někdo neobjevil přátelství svých rodičů, ošidil se. Ve Felliniho filmu „Silnice“ si jeden komediant až po smrti své ženy uvědomil, jak mnoho jej měla ráda.
Jsou lidé, kteří nemají přátele. Ale my máme Ježíše nadosah.
Jestli se jeho přátelství naučím přijímat, budu lepším bližním (člověkem, manželem, rodičem, …) /5
 
„Mám vás rád“, říká Ježíš. „
Zůstaňte v mé lásce, žijte spolu, jako jsme žili spolu my. To je mé jediné přání.“
Vztah může zvlažnět a vystydnout.
Přátelství a láska má svá pravidla a svůj řád. /6
 
Přátelstvím Boha jsme ovlivňováni; učí nás pracovat i slavit.
Po celý týden si všímáme velikých pozorností našeho Tvůrce. Jsme zvyklí mu za ně děkovat, ale máme také potřebu se sejít a poděkovat společně – zvláště proto, že on první zve nás k hostině pořádané Ježíšem.
 
Ježíš má pro nás připraveno několik „chodů“.
Nejprve nás hostí svým slovem ...
My se pak připojujeme k Ježíšově děkovné modlitbě, on nás zve, abychom si s ním srovnali krok: „Zůstaňte v mé lásce, zachovávejte pravidla Otce i to, co vám kladu na srdce – mějte se rádi jako já vás“.
 
Sjednocení s Ježíšem je vrcholem bohoslužby ze strany Ježíšovy i ze strany naší.
 
Abychom měli z čeho a rozdávat, obdarovává nás Ježíš svým pokojem (o „pozdravení pokoje“ jsme trochu mluvili před týdnem). /7
 
Aby naše sjednocení s Ježíšem nebylo z Ježíšovy strany jen výzvou, zve nás Ježíš ke své hostině. Ta je pokrmem k jeho způsobu života, k přijetí jeho životního stylu. Je setkáním zvláštního druhu a intenzity.
K hostině nás Ježíš zve zadarmo. Bez zásluh.
Lituji, že někteří hodní lidé nepřijmou toto pozvání. Je rozdíl dívat se na svatbu nebo sedět u stolu. Poslouchat koncert nebo zpívat či hrát. Vidět jak se druzí drží za ruce nebo mít ruku v ruce druhého.
 
Jako toužíme po obdarování Ježíšovým pokojem, tak toužíme po největší blízkosti s Ježíšem. Co si přeje on, si můžeme spočítat – hostitelka si nepřeje nic více, než aby hostům chutnalo: „Proč bych vařila a prostírala stůl, kdybyste mé pozvánínepřijali?“
 
Necháme-li se unést dobrou hudbou, ocitneme se v novém světě. Nasloucháme-li hostiteli, co nám svou hostinou chce říci, něco nového se dozvíme, poznáme, zakusíme. Nejen všemi smysly, ale i svým srdcem. Láska je obdivuhodná

– a Ježíš je Mistr „krásného milování“.

 

Hostitel i host se těší, očekávají, připravují se, otevírají a prostírají svá srdce jeden pro druhého.

Náš Hostitel se nám zvláštním způsobem věnuje, je tu „jen pro nás“.

(I masér, zubař, operatér se věnuje jen nám, když přijdeme na řadu. Ale některá vyšetření jsem prospal (ne u zubaře) a nevadilo to. Usnout na „rande“, je ale absurdní.

Dovedeme si představit, že by někdo na hokejovém utkání (právě je mistrovství) mohl být duchem jinde?

 

Chápete, že někdo přichází ke Stolu Páně s rukama na zadku? Bez očekávání, bez jiskry v oku, bez hnutí jediného svalu v obličeji? Nebo jen aby zbožně polkl? 

Naše zbožnost má být cudná, ale ne frigidní. /8

 

Pojďme si navzájem říkat, jak porozumět Ježíšově hostině ...

 

Z hospody si někdo přinese „opici“, někdo dokonce doma ukáže, co povečeřel.

Z hádky si někdo přinese domů špatnou náladu nebo krvavé šrámy.

Ze záletu ošklivou nemoc nebo „motýlky lásky“.

Z koncertu, z veselohry, dobrého filmu povznesení, lepší náladu … 

Z Ježíšovy hostiny si můžeme odnést tolik, že máme z čeho obdarovávat jiné – a nebude nám ubývat.

 

Hledejme, co nám Ježíš nabízí a co od nás očekává.

Zda má opravdu potřebu se nás dotýkat, obdarovávat nás, zvát nás k niternému setkání, k proměně na úroveň   svobodných lidí z královského rodu.

Všímejme si, zda z boho-služby odcházíme jiní, než jací jsme přišli.

Zda jsme se nechali Ježíšem obsloužit(!). Snažme se odnést si Ježíšovu blízkost co nejdále a co nejdéle.

 

Vyjděme z našich zkušeností, z krásných setkání s krásou a nejbližšími. Z pocitů, kdy si přejeme, aby ta blažená chvíle porozumění a bytostného setkání neskončila.

Pozorujme. Odvozujme. Naslouchejme. Přemýšlejme.

Ježíš je nejlepší psycholog, pedagog, dramatik, umělec, rituálník. Mluví srozumitelně: naší řečí, používá naše prostředky – nám důvěrně známé, naše gesta, řeč našeho stolování.     

 

Při příchodu na bohoslužbu poklekáme. Proč ale poklekáme při odchodu? Copak odcházím sám? Nevede si mě Ježíš, jako vede ženich nevěstu od oltáře?

Čemu věříme nebo nevěříme?

Apoštolové zažili s Ježíšem úchvatné přátelství, které je krok za krokem proměňovalo. Za pár let byli jinými lidmi než před setkáním s Ježíšem.

Ježíš nám nabízí stejné dary jako apoštolům. Na nikom z nás nešetří. 

 

-------------------

Poznámky:

                  /1     Chléb voní, hostie ne. (Na Zelený čtvrtek přinášíme v Letohradě na bohoslužbu 150 velikých chlebových placek – celý kostel voní. Naše oplatky jsou bez chuti, tenounké

– nemají dobré proporce, vypadají jako papírové, jsou němé. Musíme se nutit „věřit“, že jsou chlebem.

Ježíšovo vyprávění probouzelo emoce, lidem se „sbíhala chuť“. My děláme vše pro to, aby naše bohoslužby byly sterilní. Naši zbožnost jsme vykastrovali – je bez účinku.

Krása přírody, kniha, koncert, film, sportovní utkání, setkání s dobrým člověkem, nás mohou obohatit.

Jak mnoho nás může obohatit služba Boha lidem?

Čím to je, že se lidé na koncertě usmívají víc než v kostele?

Co jim Bůh udělal, že se při bohoslužbě někteří mračí? (Nebo se mračí na faráře? Ale Ježíš je neskonale větší než farář.)

Věříme, že se u Stolu Páně setkáváme s Kristem nebo ne?

Slova modliteb jsou silným tvrzením (např. ve chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“), nelze je říkat mimochodem. Bůh je velikou osobností!  

Vzpomínáte na komunistická ideologická hesla a fráze? I na 1. máje a 9. května nás ty kecy utiskovaly. Bylo to odporné. Vyprávějte o tom dětem. Říkejte jim

, jak pečlivě máme volit slova, která říkáme Bohu, aby byla poctivá. Méně slov je lépe.) 

 

                  /2     Říkám-li bytostí, myslím někoho, kdo nás vnímá, má k nám blízký vztah a stojí o komunikaci s námi. Boha nepokládám za energii, neosobní princip …

 

                  /3     Apoštolové s Ježíšem chodili, zažili jej jako učitele, jedli s ním a pili, pracovali s ním, chytali ryby, pomáhali lidem, slavili. „Sami jste posoudili

, nakolik ladím s Otcem.“

Od Ježíše se jim dostalo naprosto výjimečného přátelství. Nikdo jim nikdy nevěnovat tolik pozornosti a přejícnosti ...

„Nic jsem si nenechal pro sebe, se vším jsem se s vámi rozdělil – i o závratné přátelství s Otcem.“

 

                  /4     Přátelství s Ježíšem bylo pro apoštoly závratné, ale také velmi náročné.

Mě by si Ježíš za apoštola nevybral.  Myslím si, že bych zatím nebyl schopen žít v Ježíšově blízkosti, nejsem v poctivosti a spravedlnosti na takové úrovni jako apoštolové. Oni vedle Ježíše „jeli stále na plný plyn“. To je náročné!

Říkal jsem nedávno, že apoštolové dostávali občas od Ježíše kapky. Přesto o Ježíše stáli ze všech sil.

Ježíš ale učedníky nepřetěžoval. Nenavalil na ně všechny své starosti, např. při Poslední večeři nedal najevo své trápení nad světem, uspořádal krásnou slavnost. Ne tryznu na rozloučenou nebo oběť Bohu.

Apoštolům se Ježíš dal do takové míry, že se to i Otci velice zamlouvalo.  

(Možná znáte nemocné, kteří také neobtěžují návštěvy svým trápením, dokáží myslet na druhé a pohostí návštěvu velkorysostí své osobnosti.)

 

                  /5     Lékařka, věnující se svým dětem, svými hřivnami nemrhá. Může dát svým dětem ještě více než hodná nevzdělaná maminka.

Masaryk byl synem kočího, ale přerostl jej. Paní Olga Havlová byla dámou i za komoušů.

Někomu ale nepomůže ani vysoká funkce, ani vzdělání.

 

                  /6     Nerozumní lidé kritizují svobodu, demokracii – aniž pořádně vědí, co to obnáší. Nejsou ochotní přijmout řád, pravidla a vlastní odpovědnost.

Co vše se dnes vydává za lásku …? 

 

                  /7     Pozdravení pokoje je víc než katolickým podáním ploutve.

Vím-li,  co je šalom, pak se na přijetí tohoto daru mám připravit. (Šalom je bytostné porozumění a harmonie se sebou, s druhými, s Bohem, s kosmem. Odpuštění je jeho součástí.)

Za mého mládí se chodilo pro mlíko s plechovou konvičkou. V košíku nebo v dlaních bych mléko domů nedonesl. Na bohoslužbu, na přijetí pokoje, se mám připravit.

Někdy si ublížíme natolik, že je obtížné si podat ruce. 

Apoštolové Ježíše opustili – přes všechno veliké přátelství, které s ním zažili. Jak by mohli čekat, že jim Ježíš znovu podá ruku?

Jan Baptista kdysi řekl: „Nejsem hoden vyčistit Mesiáši boty“. Někdo u nás říká: „O toho bych si ani neopřel kolo“. Ale Ježíš po vzkříšení vyhledal apoštoly a objal se s nimi. (Srv. J 20,19-23)

 

Jak to udělat, abychom si my znovu mohli mezi sebou podat ruce, když jsme si ublížili?  

Přicházím-li na bohoslužbu s touhou po pokoji, mám už napřed udělat to, co je pro odpuštění a porozumění s druhými v mých silách.

S něčím nemohu nebo neumím hnout – o to víc stojím o Ježíšův pokoj! Z jeho velikého obdarování – včetně Ježíšova odpuštění – pak budu bohatší a silnější.

Jako jsme donesli mléko domů a maminka z něj uvařila třeba v neděli ráno kakao, tak máme hospodařit s šalom a rozdávat z něj. Dostáváme jej zadarmo, ale máme k

 němu přidat své snažení, aby nesl své ovoce. Máme být tvůrci pokoje! (srov. „Blahoslavenství“ – Mt 5,1-12)

Šalom není lacinou záležitostí.

Jak v našich kostelích často vypadá pozdravení pokoje ani nebudu raději popisovat.

     Hledáme kdejaké modlitby (před týdnem jsem v kostele našel rozmnoženou modlitbu „Novény ke sv. Judovi Tadeášovi v beznadějných záležitostech“ –

manipulace v pohanském stylu!)

Proč místo všelijakých „svých hezkých modliteb“ nedáme na Ježíše – Mistra modlitby:

„Zavři pusu, naslouchej, co ti říkám. Otec ví, co potřebuješ, dříve než jej prosíš.“ (Srv. Mt 6,7-8)

„Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

„A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“  (Mk 11,25)

„Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.“  (Lk 6,37)

  „Buď budovatelem, šiřitelem království pokoje a vše ostatní ti bude přidáno.“

Čekal bych, že alespoň mariánští ctitelé se budou držet rady Ježíšovy Matky: „Dělejte, cokoli vám Ježíš radí“ (Srv. J 2,5).

Nevymotali jsme se z pohanství.

Ježíš nám bez kalkulačky jednou řekne: Tolikrát a tolikrát jsem ti na mši nabízel šalom. Jak jsi s ním hospodařil? Kam se ti jej podařilo zanést, před kostelní dveře? 

 

                  /8     Ach, ty povrchní spory, zda přijímat na ruku nebo do úst, v kleče nebo ve stoje ... 

Nebo šíření „zpráv“, že někdo léta žije (bez jakéhokoliv jídla) jen z Eucharistie. – Copak něco takového měl Ježíš na mysli?  

Nebo teologické výpočty, jak dlouho může trvat „eucharistická přítomnost Krista v člověku“.

(Neteologický pozorovatel usoudí: „Končí, když si pan biskup po přijímání nasadí svou čepičku“.)