Příprava k bibl. textům na Velký pátek 6. dubna 2012
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 18,13-22 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 52,13-53,12
Datum: 6. 4. 2012
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 18,13-22 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 52,13-53,12
Datum: 6. 4. 2012
Mluvit někde o velkopátečním půstu jídla by mně připadalo trapné.
Půst od ne nezbytné činnosti, půst od neochoty naslouchat druhému, zvláště Božím slovům a činům je samozřejmý, ale ani o tom není třeba mluvit.
Překlad textu Iz 52
Na Velký pátek odpoledne si každý rok v kostele povídám s dětmi.
Ptal jsem se jich, proč si lidé dříve vyprávěli pohádky o strašidlech (o vodnících, polednici, klekánici …) tak, aby je děti slyšely?
Děti jsou chytré: „aby se děti bály chodit sami k vodě, včas přišli domů na oběd a večer byli do setmění v chalupě“. Možná strach některé děti uchránil před neštěstím.
Děti vzpomínaly: prastrýc jednoho kluka se utopil, prastrýc jiného zahynul při srážce autobusu s vlakem na nechráněném přejezdu. (Lidé před neštěstím marně upozorňovali ČSD na nebezpečný přejezd: „Dokud se tady nestane neštěstí, úřad se nepohne“. Pak asi šest lidí zahynulo.)
Dokud neteče krev, nedáme si říci.
Děti už nestrašíme strašidly, před nebezpečím je varujeme. V televizi občas děti vidí následky autonehody nebo jiného neštěstí.
Drastické filmy jsou dětem nepřístupné (zabití velikonočního beránka u židů bylo smutné, výchovné, ale ne kruté. Gibsonův film mně byl odporný už svou nesolidností.)
Děti pašije unesou, evangelia píší o umučení Páně cudně, např. „Tam ho ukřižovali“. Pobožnost křížové cesty bývá drastičtější.
Říkáme si s dětmi, že je třeba se stavět proti zlu …
Je třeba se zastávat ubližovaného, případně také pomoci útočníkovi, aby se uzdravil ze svého postižení (překvapilo mě, že se všechny děti se šikanou ve škole setkali).
Ukřižování Ježíše bylo kruté a nespravedlivé, ale jeho už litovat nemusíme, byl silný a statečný. Věděl, že v neděli vstane z mrtvých. /2
Židé se o posledních Ježíšových Velikonocích zaviněně tragicky minuli s Mesiášem … Jak je to možné, církevní představení měli plná ústa Mojžíše. /3
Může nás potkat něco podobného?
2. tisíce let hlásáme lásku k nepřátelům. Kolik bylo pogromů na židy a další jinověrce křesťané spáchali? (Pogromů se neúčastnila jen luza.)
Kdož ví, zda komunistická vláda po poslední válce nebyla „trestem“ za český pogrom na Sudetské Němce v r. 1945. Komunisté pak pozavírali a popravovali nevinné, včetně těch, kteří přežili nacistické koncentráky (např. arcibiskupa Berana a Miladu Horákovou).
V církvi sice mluvíme o lásce k nepřátelům, ale běda tomu, koho z vlastních řad věřící odsoudí.
Ježíš nebyl tím posledním.
Neposlušnost vůči církvi se neodpouští. Jak často se ukázalo, že neposlušnost vůči církvi byla poslušností Bohu? Nejen v Ježíšově případě.
Jako se židé zaštiťovali Mojžíšem vůči Ježíši, tak křesťané někdy šermovali a šermují některými slovy z evangelií proti jiným.
Ježíšovo umučení nás varuje: i „nejzbožnější“ se mohou splést ve svém „spravedlivém“ soudu.
Znamení kříže je strašné (šest století nebyl Ježíš zobrazován na kříži, lidé dlouho věděli o potupnosti té zvláštní šibenice).
Předposledním koncilem bylo devalvované, všude se jím tolik mrhalo …
Přestalo být modlitbou, jen jakýmsi návěstím modlitby.
Nerozumím sporům o kříže ve školách …
Neplýtvejme znamením kříže.
Odvažujeme-li se jej na sobě kreslit, mysleme na obsah této veliké modlitby:
„Tak daleko jde boží láska k člověku. Tak daleko může jít nenávist zbožných vůči druhému.
Prosím tě, Ježíši pomoz mi nacházet mezery v mém porozumění Božímu slovu, abych nikomu neubližoval.“
--------------------------
Poznámky:
/1 Iz 52,13-53,12
Hle, můj služebník (doslovně „otrok) bude mít úspěch,
zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.
Jak mnozí strnuli
úděsem nad tebou!
Jeho vzezření bylo tak nelidsky poničené,
a jeho vzhled nebyl vzhledem lidských synů.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví paže Hospodinova?
Vyrostl před ním jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země,
neměl královský vzhled ani důstojnost.
Prohlédli jsme si ho: Byl nevzhledný.
nedychtili jsme po něm.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený nemocemi,
jako ten, před nímž si Bůh zakrývá tvář.
Byl v opovržení, nepočítali jsme s ním.
On však nesl naše nemoci
a vzal na sebe naše bolesti.
A my? Mysleli jsme, že je zasažen,
ubit od Boha a pokořen.
Ale on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí,
naše výchova k pokoji na něj byla vložena
a naše uzdravení do jeho podlitin.
Všichni jsme vrávorali jako ovce,
každý se obrátil na vlastní cestu,
a Hospodin způsobil, že v něm byla sražena
nepravost nás všech.
Byl trápen, ale on se pokořil
a neotevřel ústa.
Jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači
zůstal němý, neotevřel ústa.
Byl vzat na popravu bez vazby, bez soudu.
Na jeho rod kdo pomyslí?
Neboť byl vyťat ze země živých
raněn nevěrností mého lidu.
Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když však umřel, byl pohřben s boháčem.
Ačkoliv se nedopustil násilí
a v jeho ústech nebylo lsti,
Hospodinu se zalíbila jeho odvaha nechat se rozdrtit.
Dopustil, aby onemocněl
a dal svůj život v oběť smíření.
Služebník spatří potomstvo,
bude dlouho živ
a co se Hospodinovi líbí, v jeho ruce se podaří.
Co vzejde z jeho útrap,
uvidí a nasytí se.
Svým poznáním učiní spravedlivými
můj spravedlivý služebník mnohé:
On vezme na sebe břemeno jejich nepravostí.
A tak mu dávám podíl mezi mnohými
kořist rozdělí s četnými,
protože obnažil svůj život vstříc smrti
a mezi nevěrníky byl počítán.
Ale on nesl hřích mnohých
a dal se srazit mezi nevěrné.
Článek biskupa Radivoje Jakovljeviče: „Nebezpečí teologie při překládání písma“ jsem uvedl v Poznámkách k biblickým textům liturgie 2. postní neděle jako 6. poznámku pod čarou.
/2 Někteří lidé tvrdí, že Ježíš a jeho matka trpěli nejvíce (zajímaly by mě psychologické důvody těchto hlasatelů).
Jistě, že Ježíš, i jeho matka, byli velice citliví, ale byly také velice silní svou nehříšností a blízkostí Bohu. Kdyby Ježíš chtěl nebo měl trpět nejvíce ze všech, mohl být živý na kříži třeba dva týdny – to by byl zázrak! Zapsali by jej do Guinessovy knihy rekordů.
Ježíš chce vyburcovat nás – abychom nepodceňovali uhrančivost zla a nepřeceňovali sebe.
Abychom věděli, že i náboženská nesnášenlivost je záhadně krutá.
/3 Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já.
Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha … (Dt 18,15
Farizeové se osopili na slepce, kterého Ježíš uzdravil: „Ty jsi Ježíšův učedník. My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ (J 9,28-29
Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. (J 7,19
Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději. Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?" (J 5,45-49
Abraham řekl zesnulému boháčovi: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!“
On řekl: „Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.“
Abraham řekl: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ (Mt 16,29-31
Ježíš řekl „emauzským“ učedníkům: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?"
Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. (Mt 24,25-27
Půst od ne nezbytné činnosti, půst od neochoty naslouchat druhému, zvláště Božím slovům a činům je samozřejmý, ale ani o tom není třeba mluvit.
Překlad textu Iz 52
. kap. biskupa Radivoje Jakovljeviče viz /1.
Na Velký pátek odpoledne si každý rok v kostele povídám s dětmi.
Ptal jsem se jich, proč si lidé dříve vyprávěli pohádky o strašidlech (o vodnících, polednici, klekánici …) tak, aby je děti slyšely?
Děti jsou chytré: „aby se děti bály chodit sami k vodě, včas přišli domů na oběd a večer byli do setmění v chalupě“. Možná strach některé děti uchránil před neštěstím.
Děti vzpomínaly: prastrýc jednoho kluka se utopil, prastrýc jiného zahynul při srážce autobusu s vlakem na nechráněném přejezdu. (Lidé před neštěstím marně upozorňovali ČSD na nebezpečný přejezd: „Dokud se tady nestane neštěstí, úřad se nepohne“. Pak asi šest lidí zahynulo.)
Dokud neteče krev, nedáme si říci.
Děti už nestrašíme strašidly, před nebezpečím je varujeme. V televizi občas děti vidí následky autonehody nebo jiného neštěstí.
Drastické filmy jsou dětem nepřístupné (zabití velikonočního beránka u židů bylo smutné, výchovné, ale ne kruté. Gibsonův film mně byl odporný už svou nesolidností.)
Děti pašije unesou, evangelia píší o umučení Páně cudně, např. „Tam ho ukřižovali“. Pobožnost křížové cesty bývá drastičtější.
Říkáme si s dětmi, že je třeba se stavět proti zlu …
Je třeba se zastávat ubližovaného, případně také pomoci útočníkovi, aby se uzdravil ze svého postižení (překvapilo mě, že se všechny děti se šikanou ve škole setkali).
Ukřižování Ježíše bylo kruté a nespravedlivé, ale jeho už litovat nemusíme, byl silný a statečný. Věděl, že v neděli vstane z mrtvých. /2
Židé se o posledních Ježíšových Velikonocích zaviněně tragicky minuli s Mesiášem … Jak je to možné, církevní představení měli plná ústa Mojžíše. /3
Může nás potkat něco podobného?
2. tisíce let hlásáme lásku k nepřátelům. Kolik bylo pogromů na židy a další jinověrce křesťané spáchali? (Pogromů se neúčastnila jen luza.)
Kdož ví, zda komunistická vláda po poslední válce nebyla „trestem“ za český pogrom na Sudetské Němce v r. 1945. Komunisté pak pozavírali a popravovali nevinné, včetně těch, kteří přežili nacistické koncentráky (např. arcibiskupa Berana a Miladu Horákovou).
V církvi sice mluvíme o lásce k nepřátelům, ale běda tomu, koho z vlastních řad věřící odsoudí.
Ježíš nebyl tím posledním.
Neposlušnost vůči církvi se neodpouští. Jak často se ukázalo, že neposlušnost vůči církvi byla poslušností Bohu? Nejen v Ježíšově případě.
Jako se židé zaštiťovali Mojžíšem vůči Ježíši, tak křesťané někdy šermovali a šermují některými slovy z evangelií proti jiným.
Ježíšovo umučení nás varuje: i „nejzbožnější“ se mohou splést ve svém „spravedlivém“ soudu.
Znamení kříže je strašné (šest století nebyl Ježíš zobrazován na kříži, lidé dlouho věděli o potupnosti té zvláštní šibenice).
Předposledním koncilem bylo devalvované, všude se jím tolik mrhalo …
Přestalo být modlitbou, jen jakýmsi návěstím modlitby.
Nerozumím sporům o kříže ve školách …
Neplýtvejme znamením kříže.
Odvažujeme-li se jej na sobě kreslit, mysleme na obsah této veliké modlitby:
„Tak daleko jde boží láska k člověku. Tak daleko může jít nenávist zbožných vůči druhému.
Prosím tě, Ježíši pomoz mi nacházet mezery v mém porozumění Božímu slovu, abych nikomu neubližoval.“
--------------------------
Poznámky:
/1 Iz 52,13-53,12
:
Hle, můj služebník (doslovně „otrok) bude mít úspěch,
zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.
Jak mnozí strnuli
úděsem nad tebou!
Jeho vzezření bylo tak nelidsky poničené,
a jeho vzhled nebyl vzhledem lidských synů.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví paže Hospodinova?
Vyrostl před ním jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země,
neměl královský vzhled ani důstojnost.
Prohlédli jsme si ho: Byl nevzhledný.
nedychtili jsme po něm.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený nemocemi,
jako ten, před nímž si Bůh zakrývá tvář.
Byl v opovržení, nepočítali jsme s ním.
On však nesl naše nemoci
a vzal na sebe naše bolesti.
A my? Mysleli jsme, že je zasažen,
ubit od Boha a pokořen.
Ale on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí,
naše výchova k pokoji na něj byla vložena
a naše uzdravení do jeho podlitin.
Všichni jsme vrávorali jako ovce,
každý se obrátil na vlastní cestu,
a Hospodin způsobil, že v něm byla sražena
nepravost nás všech.
Byl trápen, ale on se pokořil
a neotevřel ústa.
Jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači
zůstal němý, neotevřel ústa.
Byl vzat na popravu bez vazby, bez soudu.
Na jeho rod kdo pomyslí?
Neboť byl vyťat ze země živých
raněn nevěrností mého lidu.
Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když však umřel, byl pohřben s boháčem.
Ačkoliv se nedopustil násilí
a v jeho ústech nebylo lsti,
Hospodinu se zalíbila jeho odvaha nechat se rozdrtit.
Dopustil, aby onemocněl
a dal svůj život v oběť smíření.
Služebník spatří potomstvo,
bude dlouho živ
a co se Hospodinovi líbí, v jeho ruce se podaří.
Co vzejde z jeho útrap,
uvidí a nasytí se.
Svým poznáním učiní spravedlivými
můj spravedlivý služebník mnohé:
On vezme na sebe břemeno jejich nepravostí.
A tak mu dávám podíl mezi mnohými
kořist rozdělí s četnými,
protože obnažil svůj život vstříc smrti
a mezi nevěrníky byl počítán.
Ale on nesl hřích mnohých
a dal se srazit mezi nevěrné.
Článek biskupa Radivoje Jakovljeviče: „Nebezpečí teologie při překládání písma“ jsem uvedl v Poznámkách k biblickým textům liturgie 2. postní neděle jako 6. poznámku pod čarou.
/2 Někteří lidé tvrdí, že Ježíš a jeho matka trpěli nejvíce (zajímaly by mě psychologické důvody těchto hlasatelů).
Jistě, že Ježíš, i jeho matka, byli velice citliví, ale byly také velice silní svou nehříšností a blízkostí Bohu. Kdyby Ježíš chtěl nebo měl trpět nejvíce ze všech, mohl být živý na kříži třeba dva týdny – to by byl zázrak! Zapsali by jej do Guinessovy knihy rekordů.
Ježíš chce vyburcovat nás – abychom nepodceňovali uhrančivost zla a nepřeceňovali sebe.
Abychom věděli, že i náboženská nesnášenlivost je záhadně krutá.
/3 Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já.
Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha … (Dt 18,15
)
Farizeové se osopili na slepce, kterého Ježíš uzdravil: „Ty jsi Ježíšův učedník. My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ (J 9,28-29
)
Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. (J 7,19
)
Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději. Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?" (J 5,45-49
)
Abraham řekl zesnulému boháčovi: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!“
On řekl: „Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.“
Abraham řekl: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ (Mt 16,29-31
)
Ježíš řekl „emauzským“ učedníkům: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?"
Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. (Mt 24,25-27
)