Příprava k biblickým textům na neděli 25. března 2012
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 11,1-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 31,31-34
Datum: 25. 3. 2012
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 11,1-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 31,31-34
; Žid 5,7-9
; J 12,20-33
Datum: 25. 3. 2012
Hospodin slíbil Izraeli „novou“ smlouvu, „bohatší“. /1
Bůh nenabízí přátelství jako mnohé dnešní reklamy: nejprve zaplať. Neprodává nám zajíce v pytli.
Nepřichází anonymně, ani s maskou, ukazuje nám svou „tvář“ – svou nezištnou pomocí.
Vede nás k ověřování hodnověrnosti toho, kdo nám něco nabízí, včetně jeho hodnověrnosti. Každý si může ověřit, že boží „přikázání“ vedou k dobrému uspořádání života a vztahů.
Na Ježíšově jednání můžeme velice zřetelně vidět, jak a čím si Bůh získává srdce člověka. /2
Ježíš nabídl smlouvu i nám – původně pohanům. Tak nás uchvátil, že se mu chceme podobat.
Kdopak z „duchovních autorit“ nám nabídne přátelství „na život a na smrt“? /3
Sám Bůh nás osobně vyučuje, aby nebyl nikdo maten nějakou „tichou poštou“. /4
Ten, kdo hledá a poznává Hospodina, jde cestou k Bohu a lidem – nemusí být trestán.
„Jejich nepravosti jim odpustím, a na jejich hřích už nevzpomenu.“ – (Zachráněný je ten, kdo dokáže důvěřovat Bohu a řídit se jeho moudrostí.)
„Pro slova evangelia, kéž nám Bůh odpustí naše viny“, říká ten, kdo četl při liturgii evangelium. (Platí to natolik, nakolik boží slovo přijímáme do svého života.)
O obětavosti pro druhé mluvíme často.
(Dnes dám přednost bohatství a kultuře Božího přátelství. Také proto, abyste mě nevynesli v zubech.)
Omlouvám se, že to bude spíše kázání než poznámky k textu. Nejen druzí, i já někdy naříkám nad těžkostí a závažností Ježíšových slov. Ježíšova vina to není. Dokud neteče krev, většinou Ježíši nenasloucháme. /5
Po Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma přišli za apoštoly Galilejci, s kterými přišli pohané, kteří objevili krásu židovství a možná už slyšeli o slavném rabi Ješuovi. „Ježíši, jsou tady nějací lidé, chtěli by tě vidět a pohovořit si. Slyšeli, že uzdravuješ, také bys jim mohl nějakým znamením dokázat, že přicházíš od Boha.“
Jenže Ježíši už nezbýval čas.
„Přišla hodina … Jen zaseté zrno přináší úrodu …“
Apoštolové nám zaznamenali i ta Ježíšova slova, kterým tenkráte nerozuměli.
(Chyba nebyla u Ježíše, ale u učedníků. Ježíš si osnovu svého vyučování dobře promýšlel „na poušti“).
Ježíšova trpělivost s námi je obdivuhodná.
Některé dítě koktá, jiné má tik, některé se počurává … Možná rodiče na tyto děti moc tlačí.
Ježíš se k apoštolům choval výborně. Nikdo z nich nebyl neurotický.
Ježíš své učedníky dostatečně povzbuzoval, tak akorát je káral a přiměřeně bral ohled na jejich růst i jejich zpoždění. Nepráskal bičem.
(Ano, někteří jej opustili, srv. J 6,66
Nemáme možnost žít s Ježíšem tak, jako apoštolové. A přesto můžeme mít veliký užitek z jeho blízkosti.
Kdyby se k nám přistěhovala nějaká veliká osobnost, asi bychom se velice snažili, abychom ji nezklamali, ale možná bychom byli za nějaký čas úplně vyřízení. Nebýváme schopni dlouhodobě ve všem pracovat na 100%. /6
Od praotce Jákoba víme, že Bůh je tam, kde jsme my. Není to nepříjemné. /7
Někteří lidé by měli rádi doma kapli se svatostánkem (naštěstí se to téměř nepovoluje). Všímejme si, že Bůh je naším milým stálým společníkem.
Za našich teologických studií jsme měli v Litoměřicích fakultu na Dómském náměstí. O velké přednášce řada bohoslovců (býval jsem mezi nimi) šla přes náměstí do katedrály (tenkráte byla od rána do večera otevřená).
Místo pro modlitbu má svou velikou cenu, jen je třeba se učit vnímat Boha všude, kde jsme. V seminární jídelně jsme seděli po deseti okolo dlouhých stolů. Na modlitbu před a po jídle jsme se ale všichni otočili ke kříži pověšenému na přední stěně. To mně vadilo, Písmo převratně říká, že člověk (i ten vedle nás) je obrazem Božím.
Jeden starší bohoslovec (původním povoláním učitel) každému z nás říkal „bratře“. „Proč nám říkáš bratře“, ptal jsem se. „Jak se jmenuje ten a ten a ten?“ Nevěděl.
Když sloužím Večeři Páně kde je oltář zády k lidem, stojím trochu vedle o devadesát stupňů pootočen k lidem.
Mám to výchovou v sobě nastaveno tak, že když říkám modlitby k Bohu, obracím se automaticky ke kříži, ke svatostánku, k retablu (nástavci menzy s obrazem). Ale rozumem si musím upravovat „kurz“ a obracet se k lidem. /8
Bůh nepřebývá na nějakém místě našeho prostoru, chce bydlet v nás a uprostřed nás.
Ježíš chce proměňovat nás a ne potraviny (tomu se pochopitelně bráníme). /9
Nemusíme se jej bát.
Měli jsme ve vesnici starého koženého úředníka. Když se jim narodil vnouček, ten starý nesnášenlivýpedant napsat na dveře ceduli: „Pomalu otvírat, pomalu zavírat, dveře se kazí, hoch se leká“.
V jednom semináři ustanovili spirituálem (kněz, který má bohoslovce duchovně doprovázet) starého řeholníka. Řádové sestry o něm prohlásili: „Možná, kdyby žil v poustevně, zemřel by v pověsti svatosti“. Ale svou nerudnost a nesnášenlivost nemohl přiznat. Jeho pokoj v budově semináře se nacházel v blízkosti kaple. Na dveře kaple napsal nápis: V celém domě se chovejme tiše a tiše zavírejme dveře, abychom nerušili Krista svátostného v
Nejsvětější Svátosti Oltářní ve svatostánku.“
Žije-li Bůh s námi je to veliké bohatství, ale není to zničující a nepříjemné. Snáší nás s našimi chybami a vede nás vzhůru.
V Ježíšově době kladlo kněžstvo jediný důraz na kult a oběti. „Farizeové“ na literu. Člověk je tolik nezajímal. Ten, kdo se jim (nám) protiví, toho hodíme přes palubu –
nábožensky důvod lehko najdeme.
Nechceme mít Boha kdekoliv, Obtěžuje nás, zavíráme jej do posvátného prostoru. Náš „kult“ a naše zbožnost vítězí nad Bohem. Z Ježíše jsme udělali vězně svatostánku.
Ježíš je moudrý, snášenlivý, jemný, citlivý, ohleduplný … Každému z nás, každému v rodině (boží) se věnuje. Věnuje se poškozenému, netlačí jej k odpuštění viníkovi. Ví, že je třeba
věnovat se mu a uzdravit jeho rány. /10
Ale i zločinec je dítětem božím a potřebuje pomoc. /11
Je nesmírně důležité, aby se někdo věnoval obětem.
Je naším štěstím, že se někdo věnuje i pachatelům. Nejen v kriminále.
Bůh by si přál, aby bylo peklo prázdné. /12
Až ve stáří začínám rozumět svému tátovi a dalším, kteří v sobě nemají nenávist k nepřátelům. (Trochu si dovedu představit, jak strašné násilí táta v koncentráku viděl ...) Ale lidé tohoto druhu nebyli zbabělci, byli v
odboji …, jen došli ještě někam dál …
Jen lacině neopakujme jejich slova o odpuštění!! Příliš mnoho srabů, tak činí, když neteče jejich krev.
V jedné rodině mohou být různí sourozenci: Kain i Abel, Ezau a Jákob, Josef a bratří …
Otec marnotratného syna (který se velice provinil) vyšel vstříc vzornému synu a zval jej ke stolu.
Každý strádáme, kdo z nás dostal dost spravedlnosti, uznání, úcty, pozornosti a lásky?
Ale kdo z nás také dal druhým to, co potřebují?
Jsme oběti a pachatelé. /13
I kvůli mně tekly druhým slzy a nemohu je vrátit zpět.
Matky, které se dívají do hrobu umučených dětí, prožívají nepředstavitelnou bolest.
Ale nechtěli by si vyměnit místo s matkami vrahů a násilníků jejich dětí. /14
Myslívám na utrpení Boha, který soucítí se všemi oběťmi. Velice si jej za to vážím. Ani bych nemohl žít bez naděje, že bude nakonec setřena každá slza z jejich tváří.
Ale neméně žasnu nad velikostí Boha, který se ujímá každého Kaina a dává mu čas a nabízí mu pomoc, aby si uvědomil, kým je on sám a kým je jeho bratr.
Toto je vyšší škola života s Bohem. Můžeme jí porozumět většinou až později, až když víme také o své vině. /15
Jsem vděčný Bohu, že nebydlí v chrámě a ve svatostánku, vážím si jej, že si mě neoškliví, není nervózní z mého loudavého kroku.
Uchází se o nás – viníky – abychom dokázali jít ke světlu, nechali se uzdravit a nesli svou vinu až ke konečnému uzdravení lidí (ne zvířat) a světa. /16
Pro nás – lenochy – by bylo možná pohodlnější, kdyby Bůh přebýval nahoře ve hvězdách, nebo ve svatostánku … Ale, co by z nás bylo?
Bůh přebývá v nás, mluví k nám, k mému svědomí (mé svědomí se snaží ovlivňovat kdekdo, např. někdo říká: „Lhát, krást, … je normální.“).
Nemusím se „vznášet“ a bloumat v dálkách, Bůh tiše přebývá ve mně. Čeká, rád by byl se mnou,
Rád by se mnou vedl rozhovor, rád by mi nabídl bohatství svého srdce. Rád by mi pomohl hledat pravý smysl života.
Lze si přát víc?
--------------------------
Poznámky:
/1 Jak Izrael časem rostl, tak mu Hospodin mohl nabídnout další obdarování. Svým dětem také nejprve dáme tříkolku, pak koloběžku, potom kolo, později třeba motorku. Pětiletému děcku nemůžeme dát 40.000 Kč, neumělo by s
nimi hospodařit.
(Poznámka na okraj: I cizímu děcku můžeme dát kolo. Bůh žádné cizí děti nemá.)
/2 Také radíme dětem: Hledej hodnověrného partnera a pozoruj, nakolik drží slovo.
(Naše slova mají něco vážit. Zvláště některá mají patřit mezi naše nejváženější činy.
Např.: Já, Adam, se odevzdávám tobě, Evo, a přijímám tě za manželku.
Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost. Že tě nikdy neopustím a ponesu s tebou všechno dobré a zlé až do smrti.
Manželská smlouva má předlohu ve smlouvě Hospodina s Izraelem a ve smlouvě Ježíšově.
(Srov. Ježíšova slova při Poslední večeři, i jeho předchozí jednání, které jeho „svatebnímu slibu“ předcházelo.)
/3 Všimněme si, co a jak nabízejí ti, kteří se tváří jako naši dobrodinci. Čím se liší od Ježíše?
Jedna paní poslala svého inteligentního otce na akci slibujícím důchodcům modré z nebe: „Potřebuji, abys mně popsal, jakým způsobem ohlupují lidi, ale rozhodně nic nekupuj!!!“
Koupil.
Obchodníci s duchovnem si nechávají zaplatit nejen bezmeznou úctou a poslušnost svých žáků.
Kdejaký šaman nabízí nejrůznější terapii.
Kdekdo tvrdí, že měl zjevení. („Zjeví-li se ti Kristus, plivni mu do tváře, ukáže se, zda to nebyl ďábel“, radí sv. Terezie.)
Ježíš žádné kursovné nevybírá, ale my raději zaplatíme, než bychom hnuli sami sebou. Máme raději něco „pozitivního“, než milá a zároveň náročná slova Ježíše.
/4 Pohané se často obdivuhodně snaží porozumět Bohu (božstvům) vlastními silami. My máme výhodu, že nám sám Bůh o sobě vypráví.
Izraelští proroci hájili zjevení Boha před ideologizací mocných (králů a kněžstva) náboženství.
Nejen politici se snaží přizpůsobovat ideály, které původně hlásali a slibovali podle svých zájmů.
/5 Kdo v r. 1910, 1935, 1945 alespoň tušil, jak veliké katastrofy nás čekají?
Nikdo si nikdy nedovedl představit – natož ve století demokracie a humanismu – že budou Evropané schopni něčeho tak strašného jako bylo šoa.
Kdo by u nás v r. 1945 čekal, nebo by si uměl představit procesy 50. let?
Lidé před těmito katastrofami 20. století chodili do kostelíčka, slavili Vánoce i Velikonoce, dokonce i Svatodušní svátky …
Ale veliké dějinné katastrofy předcházejí dlouhodobé veliké krize, není to žádný blesk z čistého nebe.
/6 Někdy se úplně věnujeme práci a necháme vše stranou. Máme-li nemocné dítě nebo sloužíme-li třeba rodiči na konci jeho života, jde vše stranou.
Ale takové zatížení je vyčerpávající.
/7 Odmala jsem neměl rád zobrazení Trojúhelníku s okem uprostřed. Oko, které nemrká, není úplně příjemné.
/8 To je namáhavější a náročnější. Pokud vám někdo bude říkat, že zbožnější je být obrácen dopředu, nevěřte mu. Ještě nepochopil velikost –
a náročnost(!) společné modlitby.
/9 Tělo a Krev Páně je „pouze“ nosič. Ježíšovým cílem jsme my. My máme být svatostánkem.
/10 Říkali jsme si nedávno: děvče, které otec zneužíval a matka k tomu mlčela, je třeba ošetřovat a uzdravovat. Všimněme si, jak zbabělci, kteří se neumí postavit zlu, tlačí oběť k
odpuštění – tím se staví po bok pachateli.
/11 Léta jsem byl pohoršen nářkem Davida nad Abšalómem. (Ten hajzl – promiňte – vyvolal občanskou válku, tátu vyhnal a ponížil – jeho ženské znásilnil …) Souhlasil jsem s
pohoršením vojáků …
To je tím, že nemám děti. Konečně jsem pochopil, že spravedlnost je jedna věc a rodičovské srdce je druhá věc.
(Kdo všechno se nechá oslovovat: „otče“? Jen ten, kdo je ochotný dát za druhé svůj život jako David za svého zločinného syna.)
/12 Bůh ale respektuje svobodu člověka; peklo je lidskou volbou.
Nemám rád modlitbu: „Bože svrhni zlosyny do pekel“. Chápu psychologii ponižovaných, ale tato modlitba není z boží dílny, zavání pomstou, dav se rád pase na veřejných popravách, touží po krvi.
/13 Byl jsem se svým psem na návštěvě v jedné rodině s třemi dětmi. Dvěma staršími syny a malou dcerou. Ta si ode mne půjčila psa na vodítko.
Došlo mi to: rodiče rychtovali kluky, starší syn rychtoval mladšího a oba malou sestru. Ta teď trochu rychtovala psa. Pes rychtuje kočky, a kočky rychtují myši. Myši r
ychtují náš majetek.
Každý jsme někým utiskován a asi každý utiskuje někoho dalšího. Nejsme nevinní.
/14 Někdy se říká, že prý Ježíšova matka prožívala největší utrpení (protože stále tvrdíme, že jsme byli vykoupeni utrpením). Prosím Vás, kdo bude měřit utrpení a k
čemu by to bylo dobré?
/15 Víte, že se veřejně přiznávám, že nerozumím tomu, jak by mohl někdo být potrestán spravedlivým soudcem místo viníka. Celý život velice myslím na ponížené!!
Víte, že nerozumím tomu, jak by někdo vinu druhých mohl vzít na sebe.
Vážím si toho, že Bůh touží všechny dovést k porozumění a blízkosti.
Potkal jsem hlasatele sladkého „přátelství“, ale tomu jsem to nevěřil. Nebyl to chléb, ale pouťové srdce s barevnou a slaďounkou polevou. Bůh suď.
/16 I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.
Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši,
nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka
. Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit.
Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu.
Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě.Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.
V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné. (Iz 11,1-10
Bůh nenabízí přátelství jako mnohé dnešní reklamy: nejprve zaplať. Neprodává nám zajíce v pytli.
Nepřichází anonymně, ani s maskou, ukazuje nám svou „tvář“ – svou nezištnou pomocí.
Vede nás k ověřování hodnověrnosti toho, kdo nám něco nabízí, včetně jeho hodnověrnosti. Každý si může ověřit, že boží „přikázání“ vedou k dobrému uspořádání života a vztahů.
Na Ježíšově jednání můžeme velice zřetelně vidět, jak a čím si Bůh získává srdce člověka. /2
Ježíš nabídl smlouvu i nám – původně pohanům. Tak nás uchvátil, že se mu chceme podobat.
Kdopak z „duchovních autorit“ nám nabídne přátelství „na život a na smrt“? /3
Sám Bůh nás osobně vyučuje, aby nebyl nikdo maten nějakou „tichou poštou“. /4
Ten, kdo hledá a poznává Hospodina, jde cestou k Bohu a lidem – nemusí být trestán.
„Jejich nepravosti jim odpustím, a na jejich hřích už nevzpomenu.“ – (Zachráněný je ten, kdo dokáže důvěřovat Bohu a řídit se jeho moudrostí.)
„Pro slova evangelia, kéž nám Bůh odpustí naše viny“, říká ten, kdo četl při liturgii evangelium. (Platí to natolik, nakolik boží slovo přijímáme do svého života.)
O obětavosti pro druhé mluvíme často.
(Dnes dám přednost bohatství a kultuře Božího přátelství. Také proto, abyste mě nevynesli v zubech.)
Omlouvám se, že to bude spíše kázání než poznámky k textu. Nejen druzí, i já někdy naříkám nad těžkostí a závažností Ježíšových slov. Ježíšova vina to není. Dokud neteče krev, většinou Ježíši nenasloucháme. /5
Po Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma přišli za apoštoly Galilejci, s kterými přišli pohané, kteří objevili krásu židovství a možná už slyšeli o slavném rabi Ješuovi. „Ježíši, jsou tady nějací lidé, chtěli by tě vidět a pohovořit si. Slyšeli, že uzdravuješ, také bys jim mohl nějakým znamením dokázat, že přicházíš od Boha.“
Jenže Ježíši už nezbýval čas.
„Přišla hodina … Jen zaseté zrno přináší úrodu …“
Apoštolové nám zaznamenali i ta Ježíšova slova, kterým tenkráte nerozuměli.
(Chyba nebyla u Ježíše, ale u učedníků. Ježíš si osnovu svého vyučování dobře promýšlel „na poušti“).
Ježíšova trpělivost s námi je obdivuhodná.
Některé dítě koktá, jiné má tik, některé se počurává … Možná rodiče na tyto děti moc tlačí.
Ježíš se k apoštolům choval výborně. Nikdo z nich nebyl neurotický.
Ježíš své učedníky dostatečně povzbuzoval, tak akorát je káral a přiměřeně bral ohled na jejich růst i jejich zpoždění. Nepráskal bičem.
(Ano, někteří jej opustili, srv. J 6,66
. I Jidáš se s Ježíšem
rozešel.)
Nemáme možnost žít s Ježíšem tak, jako apoštolové. A přesto můžeme mít veliký užitek z jeho blízkosti.
Kdyby se k nám přistěhovala nějaká veliká osobnost, asi bychom se velice snažili, abychom ji nezklamali, ale možná bychom byli za nějaký čas úplně vyřízení. Nebýváme schopni dlouhodobě ve všem pracovat na 100%. /6
Od praotce Jákoba víme, že Bůh je tam, kde jsme my. Není to nepříjemné. /7
Někteří lidé by měli rádi doma kapli se svatostánkem (naštěstí se to téměř nepovoluje). Všímejme si, že Bůh je naším milým stálým společníkem.
Za našich teologických studií jsme měli v Litoměřicích fakultu na Dómském náměstí. O velké přednášce řada bohoslovců (býval jsem mezi nimi) šla přes náměstí do katedrály (tenkráte byla od rána do večera otevřená).
Místo pro modlitbu má svou velikou cenu, jen je třeba se učit vnímat Boha všude, kde jsme. V seminární jídelně jsme seděli po deseti okolo dlouhých stolů. Na modlitbu před a po jídle jsme se ale všichni otočili ke kříži pověšenému na přední stěně. To mně vadilo, Písmo převratně říká, že člověk (i ten vedle nás) je obrazem Božím.
Jeden starší bohoslovec (původním povoláním učitel) každému z nás říkal „bratře“. „Proč nám říkáš bratře“, ptal jsem se. „Jak se jmenuje ten a ten a ten?“ Nevěděl.
Když sloužím Večeři Páně kde je oltář zády k lidem, stojím trochu vedle o devadesát stupňů pootočen k lidem.
Mám to výchovou v sobě nastaveno tak, že když říkám modlitby k Bohu, obracím se automaticky ke kříži, ke svatostánku, k retablu (nástavci menzy s obrazem). Ale rozumem si musím upravovat „kurz“ a obracet se k lidem. /8
Bůh nepřebývá na nějakém místě našeho prostoru, chce bydlet v nás a uprostřed nás.
Ježíš chce proměňovat nás a ne potraviny (tomu se pochopitelně bráníme). /9
Nemusíme se jej bát.
Měli jsme ve vesnici starého koženého úředníka. Když se jim narodil vnouček, ten starý nesnášenlivýpedant napsat na dveře ceduli: „Pomalu otvírat, pomalu zavírat, dveře se kazí, hoch se leká“.
V jednom semináři ustanovili spirituálem (kněz, který má bohoslovce duchovně doprovázet) starého řeholníka. Řádové sestry o něm prohlásili: „Možná, kdyby žil v poustevně, zemřel by v pověsti svatosti“. Ale svou nerudnost a nesnášenlivost nemohl přiznat. Jeho pokoj v budově semináře se nacházel v blízkosti kaple. Na dveře kaple napsal nápis: V celém domě se chovejme tiše a tiše zavírejme dveře, abychom nerušili Krista svátostného v
Nejsvětější Svátosti Oltářní ve svatostánku.“
Žije-li Bůh s námi je to veliké bohatství, ale není to zničující a nepříjemné. Snáší nás s našimi chybami a vede nás vzhůru.
V Ježíšově době kladlo kněžstvo jediný důraz na kult a oběti. „Farizeové“ na literu. Člověk je tolik nezajímal. Ten, kdo se jim (nám) protiví, toho hodíme přes palubu –
nábožensky důvod lehko najdeme.
Nechceme mít Boha kdekoliv, Obtěžuje nás, zavíráme jej do posvátného prostoru. Náš „kult“ a naše zbožnost vítězí nad Bohem. Z Ježíše jsme udělali vězně svatostánku.
Ježíš je moudrý, snášenlivý, jemný, citlivý, ohleduplný … Každému z nás, každému v rodině (boží) se věnuje. Věnuje se poškozenému, netlačí jej k odpuštění viníkovi. Ví, že je třeba
věnovat se mu a uzdravit jeho rány. /10
Ale i zločinec je dítětem božím a potřebuje pomoc. /11
Je nesmírně důležité, aby se někdo věnoval obětem.
Je naším štěstím, že se někdo věnuje i pachatelům. Nejen v kriminále.
Bůh by si přál, aby bylo peklo prázdné. /12
Až ve stáří začínám rozumět svému tátovi a dalším, kteří v sobě nemají nenávist k nepřátelům. (Trochu si dovedu představit, jak strašné násilí táta v koncentráku viděl ...) Ale lidé tohoto druhu nebyli zbabělci, byli v
odboji …, jen došli ještě někam dál …
Jen lacině neopakujme jejich slova o odpuštění!! Příliš mnoho srabů, tak činí, když neteče jejich krev.
V jedné rodině mohou být různí sourozenci: Kain i Abel, Ezau a Jákob, Josef a bratří …
Otec marnotratného syna (který se velice provinil) vyšel vstříc vzornému synu a zval jej ke stolu.
Každý strádáme, kdo z nás dostal dost spravedlnosti, uznání, úcty, pozornosti a lásky?
Ale kdo z nás také dal druhým to, co potřebují?
Jsme oběti a pachatelé. /13
I kvůli mně tekly druhým slzy a nemohu je vrátit zpět.
Matky, které se dívají do hrobu umučených dětí, prožívají nepředstavitelnou bolest.
Ale nechtěli by si vyměnit místo s matkami vrahů a násilníků jejich dětí. /14
Myslívám na utrpení Boha, který soucítí se všemi oběťmi. Velice si jej za to vážím. Ani bych nemohl žít bez naděje, že bude nakonec setřena každá slza z jejich tváří.
Ale neméně žasnu nad velikostí Boha, který se ujímá každého Kaina a dává mu čas a nabízí mu pomoc, aby si uvědomil, kým je on sám a kým je jeho bratr.
Toto je vyšší škola života s Bohem. Můžeme jí porozumět většinou až později, až když víme také o své vině. /15
Jsem vděčný Bohu, že nebydlí v chrámě a ve svatostánku, vážím si jej, že si mě neoškliví, není nervózní z mého loudavého kroku.
Uchází se o nás – viníky – abychom dokázali jít ke světlu, nechali se uzdravit a nesli svou vinu až ke konečnému uzdravení lidí (ne zvířat) a světa. /16
Pro nás – lenochy – by bylo možná pohodlnější, kdyby Bůh přebýval nahoře ve hvězdách, nebo ve svatostánku … Ale, co by z nás bylo?
Bůh přebývá v nás, mluví k nám, k mému svědomí (mé svědomí se snaží ovlivňovat kdekdo, např. někdo říká: „Lhát, krást, … je normální.“).
Nemusím se „vznášet“ a bloumat v dálkách, Bůh tiše přebývá ve mně. Čeká, rád by byl se mnou,
Rád by se mnou vedl rozhovor, rád by mi nabídl bohatství svého srdce. Rád by mi pomohl hledat pravý smysl života.
Lze si přát víc?
--------------------------
Poznámky:
/1 Jak Izrael časem rostl, tak mu Hospodin mohl nabídnout další obdarování. Svým dětem také nejprve dáme tříkolku, pak koloběžku, potom kolo, později třeba motorku. Pětiletému děcku nemůžeme dát 40.000 Kč, neumělo by s
nimi hospodařit.
(Poznámka na okraj: I cizímu děcku můžeme dát kolo. Bůh žádné cizí děti nemá.)
/2 Také radíme dětem: Hledej hodnověrného partnera a pozoruj, nakolik drží slovo.
(Naše slova mají něco vážit. Zvláště některá mají patřit mezi naše nejváženější činy.
Např.: Já, Adam, se odevzdávám tobě, Evo, a přijímám tě za manželku.
Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost. Že tě nikdy neopustím a ponesu s tebou všechno dobré a zlé až do smrti.
Manželská smlouva má předlohu ve smlouvě Hospodina s Izraelem a ve smlouvě Ježíšově.
(Srov. Ježíšova slova při Poslední večeři, i jeho předchozí jednání, které jeho „svatebnímu slibu“ předcházelo.)
/3 Všimněme si, co a jak nabízejí ti, kteří se tváří jako naši dobrodinci. Čím se liší od Ježíše?
Jedna paní poslala svého inteligentního otce na akci slibujícím důchodcům modré z nebe: „Potřebuji, abys mně popsal, jakým způsobem ohlupují lidi, ale rozhodně nic nekupuj!!!“
Koupil.
Obchodníci s duchovnem si nechávají zaplatit nejen bezmeznou úctou a poslušnost svých žáků.
Kdejaký šaman nabízí nejrůznější terapii.
Kdekdo tvrdí, že měl zjevení. („Zjeví-li se ti Kristus, plivni mu do tváře, ukáže se, zda to nebyl ďábel“, radí sv. Terezie.)
Ježíš žádné kursovné nevybírá, ale my raději zaplatíme, než bychom hnuli sami sebou. Máme raději něco „pozitivního“, než milá a zároveň náročná slova Ježíše.
/4 Pohané se často obdivuhodně snaží porozumět Bohu (božstvům) vlastními silami. My máme výhodu, že nám sám Bůh o sobě vypráví.
Izraelští proroci hájili zjevení Boha před ideologizací mocných (králů a kněžstva) náboženství.
Nejen politici se snaží přizpůsobovat ideály, které původně hlásali a slibovali podle svých zájmů.
/5 Kdo v r. 1910, 1935, 1945 alespoň tušil, jak veliké katastrofy nás čekají?
Nikdo si nikdy nedovedl představit – natož ve století demokracie a humanismu – že budou Evropané schopni něčeho tak strašného jako bylo šoa.
Kdo by u nás v r. 1945 čekal, nebo by si uměl představit procesy 50. let?
Lidé před těmito katastrofami 20. století chodili do kostelíčka, slavili Vánoce i Velikonoce, dokonce i Svatodušní svátky …
Ale veliké dějinné katastrofy předcházejí dlouhodobé veliké krize, není to žádný blesk z čistého nebe.
/6 Někdy se úplně věnujeme práci a necháme vše stranou. Máme-li nemocné dítě nebo sloužíme-li třeba rodiči na konci jeho života, jde vše stranou.
Ale takové zatížení je vyčerpávající.
/7 Odmala jsem neměl rád zobrazení Trojúhelníku s okem uprostřed. Oko, které nemrká, není úplně příjemné.
/8 To je namáhavější a náročnější. Pokud vám někdo bude říkat, že zbožnější je být obrácen dopředu, nevěřte mu. Ještě nepochopil velikost –
a náročnost(!) společné modlitby.
/9 Tělo a Krev Páně je „pouze“ nosič. Ježíšovým cílem jsme my. My máme být svatostánkem.
/10 Říkali jsme si nedávno: děvče, které otec zneužíval a matka k tomu mlčela, je třeba ošetřovat a uzdravovat. Všimněme si, jak zbabělci, kteří se neumí postavit zlu, tlačí oběť k
odpuštění – tím se staví po bok pachateli.
/11 Léta jsem byl pohoršen nářkem Davida nad Abšalómem. (Ten hajzl – promiňte – vyvolal občanskou válku, tátu vyhnal a ponížil – jeho ženské znásilnil …) Souhlasil jsem s
pohoršením vojáků …
To je tím, že nemám děti. Konečně jsem pochopil, že spravedlnost je jedna věc a rodičovské srdce je druhá věc.
(Kdo všechno se nechá oslovovat: „otče“? Jen ten, kdo je ochotný dát za druhé svůj život jako David za svého zločinného syna.)
/12 Bůh ale respektuje svobodu člověka; peklo je lidskou volbou.
Nemám rád modlitbu: „Bože svrhni zlosyny do pekel“. Chápu psychologii ponižovaných, ale tato modlitba není z boží dílny, zavání pomstou, dav se rád pase na veřejných popravách, touží po krvi.
/13 Byl jsem se svým psem na návštěvě v jedné rodině s třemi dětmi. Dvěma staršími syny a malou dcerou. Ta si ode mne půjčila psa na vodítko.
Došlo mi to: rodiče rychtovali kluky, starší syn rychtoval mladšího a oba malou sestru. Ta teď trochu rychtovala psa. Pes rychtuje kočky, a kočky rychtují myši. Myši r
ychtují náš majetek.
Každý jsme někým utiskován a asi každý utiskuje někoho dalšího. Nejsme nevinní.
/14 Někdy se říká, že prý Ježíšova matka prožívala největší utrpení (protože stále tvrdíme, že jsme byli vykoupeni utrpením). Prosím Vás, kdo bude měřit utrpení a k
čemu by to bylo dobré?
/15 Víte, že se veřejně přiznávám, že nerozumím tomu, jak by mohl někdo být potrestán spravedlivým soudcem místo viníka. Celý život velice myslím na ponížené!!
Víte, že nerozumím tomu, jak by někdo vinu druhých mohl vzít na sebe.
Vážím si toho, že Bůh touží všechny dovést k porozumění a blízkosti.
Potkal jsem hlasatele sladkého „přátelství“, ale tomu jsem to nevěřil. Nebyl to chléb, ale pouťové srdce s barevnou a slaďounkou polevou. Bůh suď.
/16 I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.
Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši,
nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka
. Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit.
Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu.
Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě.Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.
V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné. (Iz 11,1-10
)