Poznámky k neděli 12. února 2012
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 14,11-12 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 12. 2. 2012
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 14,11-12 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 12. 2. 2012
Pokračujeme v cyklu úvah o Večeři Páně.
XIV. VEČEŘE PÁNĚ – JEŽÍŠ CHLEBEM ŽIVOTA
Než se dostaneme k vlastní Hostině Páně, chci znovu připomenout opomíjené vědomí katolických křesťanů: Ježíš je pro nás životně důležitý vším, co řekl a vykonal (nejen svou smrtí na kříži).
Slavnost Večeře Páně je Ježíšovou modlitbou. Zve nás k děkování Otci.
Zároveň je Ježíš „prodlouženou rukou“ Otce. Než nás zve ke stolu svého Těla a Krve, pokaždé nám nabízí své slovo jako Učitel a Mistr.
Ježíš říká: „Já jsem cesta“. (J 14,6
Ježíš nás chce dovést k Otci. Z naší hlouposti a bláhovosti nás vyvádí svou moudrostí, z našeho studeného odcizení nás zahřívá svým přátelstvím, ze samoty, viny a strachu nás osvobozuje, uzdravuje a vede poničeným světem až před Otcovu Tvář.
Boha si neumíme představit. Ale na Ježíši vidíme, jak je Bůh chápavý, příjemný, pozorný, statečný a věrný. /1
Ježíšova slavnost nás vede k setkání s pravým Bohem a jeho láskou. Jeho hostina ústí k jedinečnému setkání s Otcem. Skrze Syna.
Kudy nás vede?
Než jsme se narodili, nikdo se nás neptal, zda o život stojíme (nebylo koho se ptát).
Dostali jsme darem život jako nabídku a možnost.
Ale Bůh nás zve navíc ke zvláštnímu přátelství. Přátelství je ovšem věcí svobodné volby. Přátelství nám Bůh nevnucuje.
O těch, kteří odpoví na Boží přátelství svým přátelstvím, platí podivuhodná slova: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Srov. J 1,9-14
Jak se někdo stane dítětem Božím? Jak začne někdo jednat jako Ježíš?
Nikodémovi Ježíš řekl: „Potřebujete se znova narodit.“
Co to znamená?
Dítě nevznikne a nemůže žít bez rodičovské péče. Z těla matky (skrze jídlo, které maminka jí, skrze její krev) se utváří a roste tělo človíčka. Po narození se dostává dítěti další rodičovské péče – nejen o tělo, i o duši. Rodiče dítěti projevují svou náklonnost, vyprávějí, ukazují mu svět, co je dobré a na co si má dávat pozor… Dítě vrůstá do rodiny, nasává ducha rodiny a postupně objevuje další prostory světa a společnosti.
Podobně se v nás rodí a roste dítě boží. „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ (J 3,5-6n
Ponoření do vody a do Ducha je veliký novozákonní proces.
„Voda“ představuje obrácení, o kterém hlásal Jan Baptista i sám Ježíš.
Narodit se z vody znamená „obrátit“ se k Bohu: umět si poctivě přiznávat chyby a stát o pomoc Boží. Ježíš k „obrácení“ přidal ještě nutnost zamýšlet se nad svou představou Boha a opravovat si ji podle slova božího.
Lidé tenkrát sestupovali do Jordánu a Jan je jako porodní bába vyváděl do nového života.
(I dnes, než je pokřtěn dospělý, nejprve prochází touto „porodní cestou“ během přípravy na křest – až nakonec při samotném obřadu křtu vyjde jako nový člověk, dítě boží.)
„Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně.“ (Srov. Mt 3,11
K růstu se pokřtěnému dostává další výživy a péče. Roste ne už jen z přirozeného zdroje rodiny, ale ze zdroje Božího v rodině lidu Božího.
V dobré rodině se společně stoluje, vypráví se, pracuje, hrají se hry, zpívá se, učí, sedává u ohně, chodí na výlety nebo na zmrzlinu, slaví svátky …
V rodině, která pozve Ježíše (Boha) do svého života, je život prostupován, obohacován a veden jeho přítomností.
Ježíš vypráví dál: „Jako člověk potřebuje v pozemském životě „jídlo“, tak pro věčný život potřebujete jinou „potravu“. „Já jsem chléb života“. (J 6,35
Už jsme si říkali, čím nás Ježíš zachraňuje pro život s Bohem.
V Janově evangeliu čteme o zástupu dotírajícím druhý den po nasycení na poušti na Ježíše: „Dej nám najíst, co ti to udělá“.
Ježíš jim namítal: „Vám jde jen o jídlo.“ (Srov. J 6,22n
„Já jsem pro vás „Chlebem z nebe“ k růstu dětí božích v člověku“.
(Ježíš zde ještě nemluví o „eucharistii“. Až v druhé polovině 6. kapitoly Janovy mluví Ježíš o významu Těla a Krve Páně.)
„Chlebem“ míní Ježíš vše, co potřebujeme k životu: jídlo, oděv, bydlení, přátelství, kulturu … /4
„Vy jen pořád o jídle (o žvanci)“, říká Ježíš zástupu. /5
„Přece nejde jen o výkrmnu! Jako bez pozemské péče (kultury přirozeného života) nevyrostete k pořádnému lidství, tak bez mojí péče (kultury božího království) nevyrostete k božství.“
Ježíš je pro nás potřebný jako chléb (víc než „jako sůl“). Od Ježíše se učíme novému způsobu života. Ježíš nám vypráví o Otci a svým přátelstvím nám ukazuje přátelství Otce. Projevuje nám svou lásku, ponořuje nás do ní a dává nám svého Ducha, uvádí nás tak do nového života, do životního stylu svých přátel – budoucích nebešťanů.
„Boží království už je ve vás a uprostřed vás. Už začalo“. /6
Boží království je uspořádání sebe a vztahů podle Ježíše.
Pro pochopení vztahů v božím království vybral Ježíš model rodiny: „Nikdo se nebude na druhé povyšovat, kdo chce být první, ať horlivě slouží druhým, budeme si říkat pravdu, přiznávat chyby, omlouvat se“. /7
Svým příkladem Ježíš ukazuje, jak lze pěkně jednat s člověkem (aniž ztratíme svou důstojnost, aniž jen dobrohloupě ustupujeme druhému a necháme si štípat dříví na zádech).
Bez porozumění celému Ježíšovu vyučování (většina informací při vyučování přichází skrze slova) nejsme schopni přijmout jeho nabídku, a bez výživy jeho Stolu nejsme dost schopni dorůstat k jeho životnímu stylu.
Potřebujeme Bohu porozumět, slepá víra nefunguje a je nebezpečná.
„Ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, je můj bratr, má sestra i matka“. (Mt 12,50
Abych mohl udělat to, co si Bůh představuje, abych s ním mohl spolupracovat, musím naslouchat a poznávat Boží názory. /8
Ale Ježíš nám nenabízí jen nové informace. Není jen Učitelem a Mistrem, jakkoliv vzácným.
(Není jen přítelem „vedle nás“. Je manželem, s kterým máme být jednou bytostí.)
Jeho pomoc a jeho blízkost jde ještě dál. Když si nás svým jednáním získal, když nám ukázal Otce, zve nás ke své hostině, aby v nás živil to, co v nás Bůh „počal“.
Jsme zváni jako jeho přátelé a společníci, kteří mu čím dál víc rozumějí, kteří přijali jeho přátelství.
Ve Večeři Páně slavíme blízkost s Bohem, radujeme se z toho, co se nám povedlo vykonat pro boží království.
Ježíš nás zve ke své hostině, aby nás prostoupil a zevnitř nám pomáhal vybudovat naše synovství Boží. Ježíšova pomoc je dvousložková – Slovo a Hostina.
O hostině budeme mluvit v dalších lekcích.
------------------------------
Poznámky:
/1 Filip řekl Ježíšovi: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“
Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!“ (J 14,8-11
/2 Ježíš používá při vyučování trefné obrazy a přirovnání z našeho života.
Neřekl: „Jsem vaše rodinné stříbro“. Boží péče je spíš podobna chlebu na rodinném stolu, který voní, chutná, vyživuje, vytváří společenství a nepřejí se.
Drahý kov svým leskem svádí, pokouší se ovládat. Chléb je „mírumilovný“. Nevnucuje se. Chléb je jiný, buduje nás zevnitř a zároveň slouží k vytváření vztahu se spolustolujícími..
/3 „Proč neusilujete o pokrm k životu věčnému?“ (Srov. J 6,27n
„Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4,4
„Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ (Jan 4,34
/4 Stejný význam i obsah má prosba o každodenní chléb v modlitbě Páně.
V dětském domově nechybí jídlo, teplo, oblečení ani hračky. V dobré rodině děti žijí také blízkostí vztahů, přijímají a nasávají ducha rodiny – co je dobře a co se nedělá, kdy si myjeme ruce, kde se přezouváme, pomáháme si, zdravíme se, děkujeme a prosíme, modlíme se …)
/5 Ježíše mrzelo, že lidé po nasycení neřekli: „Ježíši, ty jsi Prorok, nevzkazuje nám něco Hospodin? Neděláme něco špatně, že jsme okupováni pohany? Nemá pro nás Hospodin nějaký návrh? Ten si vždycky věděl rady, když jsme se dostali do nějakého otroctví. Ježíši, nemá pro nás Bůh nějakou zprávu? Řekni nám, co můžeme udělat pro lepší vztahy s Bohem.“
/6 Ježíš nás vyhledal jako Plaváčka z pohádky mezi umouněnými uhlířovými dětmi. (Nás ovšem nikdo neposlal k vodě, my jsme se spíše narodili jako děti marnotratného syna.)
I nám bylo ale řečeno: „Jsi z královského rodu“. Míváme o tom pochybnosti, možná jako adoptovaný syn uhlíře (nám také neteče modrá krev), ani nám není jednoduché přijmout novou důstojnost a osvojit si vznešené jednání. Od Ježíše se tomu učíme, proto je pro nás důležitý vším,
co řekl i vykonal.
/7 Ježíš si zavolal apoštoly a řekl jim: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;
a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Srov. Mt 20,25-28
/8 „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova“. (J 14,23-24
„ Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání …“ (J 14,15
„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ (J 15,7
„ Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“ (J 15,10
„Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (J 17,3
„Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.“ (J 17,6
„Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (J 17,17
XIV. VEČEŘE PÁNĚ – JEŽÍŠ CHLEBEM ŽIVOTA
Než se dostaneme k vlastní Hostině Páně, chci znovu připomenout opomíjené vědomí katolických křesťanů: Ježíš je pro nás životně důležitý vším, co řekl a vykonal (nejen svou smrtí na kříži).
Slavnost Večeře Páně je Ježíšovou modlitbou. Zve nás k děkování Otci.
Zároveň je Ježíš „prodlouženou rukou“ Otce. Než nás zve ke stolu svého Těla a Krve, pokaždé nám nabízí své slovo jako Učitel a Mistr.
Ježíš říká: „Já jsem cesta“. (J 14,6
) Cesta se nabízí,
nevnucuje, neporoučí, zve.
Ježíš nás chce dovést k Otci. Z naší hlouposti a bláhovosti nás vyvádí svou moudrostí, z našeho studeného odcizení nás zahřívá svým přátelstvím, ze samoty, viny a strachu nás osvobozuje, uzdravuje a vede poničeným světem až před Otcovu Tvář.
Boha si neumíme představit. Ale na Ježíši vidíme, jak je Bůh chápavý, příjemný, pozorný, statečný a věrný. /1
Ježíšova slavnost nás vede k setkání s pravým Bohem a jeho láskou. Jeho hostina ústí k jedinečnému setkání s Otcem. Skrze Syna.
Kudy nás vede?
Než jsme se narodili, nikdo se nás neptal, zda o život stojíme (nebylo koho se ptát).
Dostali jsme darem život jako nabídku a možnost.
Ale Bůh nás zve navíc ke zvláštnímu přátelství. Přátelství je ovšem věcí svobodné volby. Přátelství nám Bůh nevnucuje.
O těch, kteří odpoví na Boží přátelství svým přátelstvím, platí podivuhodná slova: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Srov. J 1,9-14
)
Jak se někdo stane dítětem Božím? Jak začne někdo jednat jako Ježíš?
Nikodémovi Ježíš řekl: „Potřebujete se znova narodit.“
Co to znamená?
Dítě nevznikne a nemůže žít bez rodičovské péče. Z těla matky (skrze jídlo, které maminka jí, skrze její krev) se utváří a roste tělo človíčka. Po narození se dostává dítěti další rodičovské péče – nejen o tělo, i o duši. Rodiče dítěti projevují svou náklonnost, vyprávějí, ukazují mu svět, co je dobré a na co si má dávat pozor… Dítě vrůstá do rodiny, nasává ducha rodiny a postupně objevuje další prostory světa a společnosti.
Podobně se v nás rodí a roste dítě boží. „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ (J 3,5-6n
)
Ponoření do vody a do Ducha je veliký novozákonní proces.
„Voda“ představuje obrácení, o kterém hlásal Jan Baptista i sám Ježíš.
Narodit se z vody znamená „obrátit“ se k Bohu: umět si poctivě přiznávat chyby a stát o pomoc Boží. Ježíš k „obrácení“ přidal ještě nutnost zamýšlet se nad svou představou Boha a opravovat si ji podle slova božího.
Lidé tenkrát sestupovali do Jordánu a Jan je jako porodní bába vyváděl do nového života.
(I dnes, než je pokřtěn dospělý, nejprve prochází touto „porodní cestou“ během přípravy na křest – až nakonec při samotném obřadu křtu vyjde jako nový člověk, dítě boží.)
„Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně.“ (Srov. Mt 3,11
)
K růstu se pokřtěnému dostává další výživy a péče. Roste ne už jen z přirozeného zdroje rodiny, ale ze zdroje Božího v rodině lidu Božího.
V dobré rodině se společně stoluje, vypráví se, pracuje, hrají se hry, zpívá se, učí, sedává u ohně, chodí na výlety nebo na zmrzlinu, slaví svátky …
V rodině, která pozve Ježíše (Boha) do svého života, je život prostupován, obohacován a veden jeho přítomností.
Ježíš vypráví dál: „Jako člověk potřebuje v pozemském životě „jídlo“, tak pro věčný život potřebujete jinou „potravu“. „Já jsem chléb života“. (J 6,35
) /2
Už jsme si říkali, čím nás Ježíš zachraňuje pro život s Bohem.
V Janově evangeliu čteme o zástupu dotírajícím druhý den po nasycení na poušti na Ježíše: „Dej nám najíst, co ti to udělá“.
Ježíš jim namítal: „Vám jde jen o jídlo.“ (Srov. J 6,22n
) /3
„Já jsem pro vás „Chlebem z nebe“ k růstu dětí božích v člověku“.
(Ježíš zde ještě nemluví o „eucharistii“. Až v druhé polovině 6. kapitoly Janovy mluví Ježíš o významu Těla a Krve Páně.)
„Chlebem“ míní Ježíš vše, co potřebujeme k životu: jídlo, oděv, bydlení, přátelství, kulturu … /4
„Vy jen pořád o jídle (o žvanci)“, říká Ježíš zástupu. /5
„Přece nejde jen o výkrmnu! Jako bez pozemské péče (kultury přirozeného života) nevyrostete k pořádnému lidství, tak bez mojí péče (kultury božího království) nevyrostete k božství.“
Ježíš je pro nás potřebný jako chléb (víc než „jako sůl“). Od Ježíše se učíme novému způsobu života. Ježíš nám vypráví o Otci a svým přátelstvím nám ukazuje přátelství Otce. Projevuje nám svou lásku, ponořuje nás do ní a dává nám svého Ducha, uvádí nás tak do nového života, do životního stylu svých přátel – budoucích nebešťanů.
„Boží království už je ve vás a uprostřed vás. Už začalo“. /6
Boží království je uspořádání sebe a vztahů podle Ježíše.
Pro pochopení vztahů v božím království vybral Ježíš model rodiny: „Nikdo se nebude na druhé povyšovat, kdo chce být první, ať horlivě slouží druhým, budeme si říkat pravdu, přiznávat chyby, omlouvat se“. /7
Svým příkladem Ježíš ukazuje, jak lze pěkně jednat s člověkem (aniž ztratíme svou důstojnost, aniž jen dobrohloupě ustupujeme druhému a necháme si štípat dříví na zádech).
Bez porozumění celému Ježíšovu vyučování (většina informací při vyučování přichází skrze slova) nejsme schopni přijmout jeho nabídku, a bez výživy jeho Stolu nejsme dost schopni dorůstat k jeho životnímu stylu.
Potřebujeme Bohu porozumět, slepá víra nefunguje a je nebezpečná.
„Ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, je můj bratr, má sestra i matka“. (Mt 12,50
)
Abych mohl udělat to, co si Bůh představuje, abych s ním mohl spolupracovat, musím naslouchat a poznávat Boží názory. /8
Ale Ježíš nám nenabízí jen nové informace. Není jen Učitelem a Mistrem, jakkoliv vzácným.
(Není jen přítelem „vedle nás“. Je manželem, s kterým máme být jednou bytostí.)
Jeho pomoc a jeho blízkost jde ještě dál. Když si nás svým jednáním získal, když nám ukázal Otce, zve nás ke své hostině, aby v nás živil to, co v nás Bůh „počal“.
Jsme zváni jako jeho přátelé a společníci, kteří mu čím dál víc rozumějí, kteří přijali jeho přátelství.
Ve Večeři Páně slavíme blízkost s Bohem, radujeme se z toho, co se nám povedlo vykonat pro boží království.
Ježíš nás zve ke své hostině, aby nás prostoupil a zevnitř nám pomáhal vybudovat naše synovství Boží. Ježíšova pomoc je dvousložková – Slovo a Hostina.
O hostině budeme mluvit v dalších lekcích.
------------------------------
Poznámky:
/1 Filip řekl Ježíšovi: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“
Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!“ (J 14,8-11
)
/2 Ježíš používá při vyučování trefné obrazy a přirovnání z našeho života.
Neřekl: „Jsem vaše rodinné stříbro“. Boží péče je spíš podobna chlebu na rodinném stolu, který voní, chutná, vyživuje, vytváří společenství a nepřejí se.
Drahý kov svým leskem svádí, pokouší se ovládat. Chléb je „mírumilovný“. Nevnucuje se. Chléb je jiný, buduje nás zevnitř a zároveň slouží k vytváření vztahu se spolustolujícími..
/3 „Proč neusilujete o pokrm k životu věčnému?“ (Srov. J 6,27n
)
„Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4,4
)
„Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ (Jan 4,34
)
/4 Stejný význam i obsah má prosba o každodenní chléb v modlitbě Páně.
V dětském domově nechybí jídlo, teplo, oblečení ani hračky. V dobré rodině děti žijí také blízkostí vztahů, přijímají a nasávají ducha rodiny – co je dobře a co se nedělá, kdy si myjeme ruce, kde se přezouváme, pomáháme si, zdravíme se, děkujeme a prosíme, modlíme se …)
/5 Ježíše mrzelo, že lidé po nasycení neřekli: „Ježíši, ty jsi Prorok, nevzkazuje nám něco Hospodin? Neděláme něco špatně, že jsme okupováni pohany? Nemá pro nás Hospodin nějaký návrh? Ten si vždycky věděl rady, když jsme se dostali do nějakého otroctví. Ježíši, nemá pro nás Bůh nějakou zprávu? Řekni nám, co můžeme udělat pro lepší vztahy s Bohem.“
/6 Ježíš nás vyhledal jako Plaváčka z pohádky mezi umouněnými uhlířovými dětmi. (Nás ovšem nikdo neposlal k vodě, my jsme se spíše narodili jako děti marnotratného syna.)
I nám bylo ale řečeno: „Jsi z královského rodu“. Míváme o tom pochybnosti, možná jako adoptovaný syn uhlíře (nám také neteče modrá krev), ani nám není jednoduché přijmout novou důstojnost a osvojit si vznešené jednání. Od Ježíše se tomu učíme, proto je pro nás důležitý vším,
co řekl i vykonal.
/7 Ježíš si zavolal apoštoly a řekl jim: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;
a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Srov. Mt 20,25-28
)
/8 „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova“. (J 14,23-24
)
„ Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání …“ (J 14,15
)
„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ (J 15,7
)
„ Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“ (J 15,10
)
„Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (J 17,3
)
„Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.“ (J 17,6
)
„Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (J 17,17
)