Příprava k biblickým textům na neděli 11. prosince 2011

Jan Baptista je anděl (posel), martyr (svědek).

Byl pokřtěný?  

Byl Ježíšovým učedníkem?  

Jan byl stejně jako Kaifáš obřezaný, oba uměli číst v Písmu, byli v pravé církvi, na pravém místě, obdarováni božími dary, oba se setkali s Ježíšem.  

„Proč ponořuješ, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani …“

„Já ponořuji (jen) do vody, Mesiáš bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně.“

Mezi Janovým ponořením a křestním ponořením je rozdíl, každý vede k jinému výsledku. /1 

Janovo i Ježíšovo ponoření  má člověka změnit.

Obojím ponořením je člověk obdarován.

Janovo ponoření do vody bylo přípravou (a pro nás také je) na setkání s Mesiášem a na Mesiášovo ponoření. /2  

Mluvili jsme o významu „obracení  se“ jako životním procesu, který má provázet křesťanův  život.

Pokusím se ještě něco říci ke křtu, který je vstupem k následování Krista a k „druhému křtu“ – svátosti smíření.  

Ten, kdo poznal Ježíše jako Zachránce a touží se stát Ježíšovým učedníkem, obvykle poprosí církev, aby ho s Ježíšem seznámila. („Co mám dělat, abych se Ježíšovi čím dál víc podobal a mohl sloužit jeho věci ve světě?“, ptá se.) To se děje obvykle v delším časovém období.

Aby mohl přilnout ke Kristu, odvrací se od zlého.

Při obřadu křtu se bude hlásit k Bohu a odříkat se zla. (Neprochází svátostí smíření.)

Jako snoubenci „opouští  rodiče“ – vyvazují se z nezdravých závislostí na rodičích, aby mohli přilnout jeden k druhému, tak i učedník Ježíšův se vyvazuje ze všeho, co by mu poutalo ruce, nohy a srdce, aby mohl přilnout ke svému Příteli. (Křest je větším rozhodnutím než sňatek.) /3 

Už před křtem je čekatel křtu uváděn do křesťanského způsobu života.

Obřad křtu je vyvrcholením přípravy. Katechumen je přijat, smí vstoupit, je pozván na cestu (žebřík – nejkratší cesta vzhůru). Stávat se křesťanem je procesem, úkolem, posláním na celý život.

Mahátma Gándhí  nebyl pokřtěný, mnoho se od Ježíše naučil.

Hitler byl pokřtěný. Byl křesťanem?

Některý pokřtěný  se stane křesťanem.  

Boží království se buduje prací, stojí na službě životu. Láska hledá prospěch druhých, „kdo chce být největší, ať je otrokem všech“. Láska nestojí na citu (konám, i když se mi momentálně nechce), ale je příjemné, že je citem provázena. (Zakoušíme-li někdy nechuť, je třeba hledat její příčinu.) 

„Víra“ je důvěřujícím vztahem, je odpovědí na boží přátelství.

Obřad křtu má velkou náplň. Je svobodným rozhodnutím všech stran: Boha, zájemce i společenství božího lidu. Předpokládá spolupráci.  

Celý život smíme prosit o pomoc, obracíme se a porovnáváme si své názory s Ježíšem.

Celý život se smíme nořit do Ducha.

Celý život jsme tříbeni: nejen událostmi života, ale i konfrontováním s Ježíšem, jeho otázkami a jeho příkladem.  

Přitakám Ježíši svým  životem jako jeho učedníci? Nebo půjdu cestou své zbožnosti jako mnoho Ježíšových židovských současníků?

Jak a podle čeho a podle koho se zachovám?  

Po křtu jsem novým člověkem – vím, že se mi zasvětil Bůh a já jsem se zasvětil jemu (jako se manželé zasvětili jeden druhému a spolu se rodiče zasvětili svým dětem).

Budu-li naslouchat Ježíšovým slovům, bude mi je moci Duch svatý připomínat. /4

Pak si budeme čím dál víc rozumět. Naše spolupráce bude víc a víc sehraná, snazší. /5

Ježíšova matka i Ježíšovi přátelé si s Ježíšem rozuměli, místo dlouhých modliteb a smlouvání jako Abrahám (srov. Gn 18,16n) jim stačila věta.  

„Obracení se“ je středem hlásání Jana Baptisty. Ježíš „obracení“ potvrdil. 

Jelikož jsme hříšníci, má být „obracení se“ naším celoživotním postojem, ctností.

„Obracení“ je odvracením se od hříchu a přikláněním se k Bohu.  

Kdo nezažil přátelství  a věrnost Boha, nepokládá chybu a přestupek za hřích. Hřích je pohrdnutím Bohem a jeho péčí. 

Hřích je vědomé nebo nevědomé – ale zaviněné – páchání zla.

Ale – pozor –  hřích je plodem, následkem odcizení se druhému.  

První část Genesis nejprve vypráví, jak Bůh žije pro lidi, kým pro něj jsme, jak krásnými dary nás vybavil do života.

Pak 1. kniha Mojžíšova odpovídá na závažnou otázku: „Kde se bere zlo“, vyprávěním o čtyřech typech hříchu. /6
                                 

Ty příběhy se stále dějí, opakují. 

Staří Izraelité – i my, noví Izraelité – se obracíme k svým bůžkům, když si nedospěle, pyšně a nespravedlivě myslíme, že se Bůh málo stará nebo má na nás přílišné nároky.

„Nemluv mně do života“, říká vědomě nebo podvědomě ledaskdo.   

Hříšník zneužívá  přátelství Boha, svobodu a další boží dary, jedná  proti Bohu.

Hřích je neposlušností, odvrácením se od Boha odmítnutím jeho přátelství. Je lží a nespravedlností.   

Pozvat znovu domů – někoho, kdo se svévolně postavil proti Bohu nebo si jde přezíravě svou cestou – k obnovení přátelství – je velikým darem.

Je záchranou ztroskotance.

 

Není příjemné  přiznat své selhání, zradu, spolupráci se zlem, odvrátit se od zlého jednání, ale pro toho, kdo ví, že je u Boha doma, není nepřekonatelné.

Janovo i Ježíšovo vystoupení  začíná pozváním: „Království Boží se přiblížilo“. Ani jeden ani druhý na hříšníky nedštili síru a oheň.  

Obrácení (podle Jana i Ježíše), ale není pouhým zbavením se hříchu, viny, očištěním se, zanecháním hříchu, odvrácením se od zla, ale je navíc novým přijetím Božího přátelství a obnovením ochoty žít pro boží království. 

(Jestli se odcizili manželé jeden druhému a pak se dopustili nějaké nevěry, nestačí přiznat provinění a požádat o odpuštění. Je třeba znovu vybudovat vztah vzájemného zájmu, přejícnosti a důvěry. Podobně ve vztahu rodiče a dítěte.

Ve vztahu s Bohem je obnova jednodušší, Bůh nám nezůstal nic dlužen. Poněkud obtížnější je v tom, že Bůh není vidět a slyšet.)  

Ježíš ve vyprávění  o Milosrdném otci marnotratného syna a jeho staršího bratra ukazuje, že se máme kam vrátit. Jsme očekáváni.

Náš návrat nikdy nebude ponižující, máme se kam vrátit.

Bůh nám otevírá svou náruč, můžeme k němu znovu přilnout.

Zakusíme-li odpuštění, zakusíme-li, že se nás Bůh ujímá a dokonce vynahrazuje těm, kterým nejsme schopni nahradit, co jsme jim provedli – pak naroste naše vděčnost a obdiv k Bohu a jeho milosrdenství.

S novou radostí a chutí se přidáme k práci na budování „nové spravedlnosti“, k přátelství s Bohem a lidmi, k ochotné službě životu.  

Je-li „víra“ důvěřujícím vztahem k Bohu, pak víme, že má růst, ale také může slábnout a vytratit se.  

Známe celý Ježíšův příběh.

Víme, že i Ježíšovi se některé vztahy rozpadly. Rozvedlo se s ním nemálo učedníků, Jidáš jej dokonce prodal. 

Izrael, Starý i Nový, je děvkou proradnou. (Srv. Ez 16 a Ez 23.)

A přece se Bůh smilovává  a my se k němu smíme navracet. /7 

Zase jsem nestihl mluvit o svátosti smíření, její krizi a výhledu.

Snad se mi to do příštího úterka ještě podaří a budu Vám moci poslat přílohu.   

-----------------------

Poznámky:

                  /1     Zatímco byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam se setkal s nějakými učedníky.  Zeptal se jich: "Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?" Odpověděli mu: "Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý."

Pavel řekl: "Jakým ponořením jste prošli?“

Oni řekli: "Ponořením Janovým."

Tu jim Pavel prohlásil: "Jan ponořoval ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který  přijde po něm – v Ježíše." 

Když  to uslyšeli, dali se ponořit do jména Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení.  (Srov. Sk 19,1-7)

       Mezi přírodním a smaženým (obalovaným) řízkem je také rozdíl.

Každý  řízek prošel jiným zpracováním. V obou případech je maso nejprve ponořeno  (naloženo) do oleje. Maso na smažený řízek ale navíc prochází ponořením do další lázně (rozšlehaného vajíčka se strouhankou). Pak je maso „ponořeno“ do tepla (do „ohně“). 

Jan ponořoval do vody. Ježíš navíc ponořoval do Ducha svatého a do ohně.  

                  /2     Zatímco jsme dříve říkali, křest je na odpuštění  dědičného hříchu, dnes říkáme: Obřadem křtu tě  Bůh zjevně (křest je smluvené  znamení) objímá: „Jsi moje milovaná  dcera, milovaný syn. Jsem tu pro tebe a neustále budu milující, pečující, chránící  a zachraňující náručí.“

Moje náruč  ti je navždy otevřená, kdykoliv přicházej, vyhlížím tě,  čekám tě, těším se. Jsem tu pro tebe. Můžeš  se ke mně a na mně kdykoliv, stále obracet. Jsme přátelé. 

 

                  /3     „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“. (Gn 2,24)

         „Amen, pravím vám, že bohatý  těžko vejde do království  nebeského.

Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království."

Když  to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: "Kdo potom může být spasen?"

Ježíš  na ně pohleděl a řekl: "U lidí  je to nemožné, ale u Boha je možné  všecko."

Na to mu řekl Petr: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?"

Ježíš  jim řekl: "Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. (Mt 19,23-29

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: O bohatém mladíkovi a o majetku (Ranní slovo) Opusť všechno a následuj mne! (Getsemany)

Čtení je také zmíněno v textech: 21. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) Slavnost Zjevení Páně (A) (Václav Vacek) První neděle adventní (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

 )  

         „… Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co psali proroci." A tu ho všichni učedníci opustili a utekli. (Mt 26,56 )   

                  /4    „Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás  naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (J 14,26) – Čím více budu znát z Ježíšova vyučování, tím větší možnost mi bude mít Duch svatý co „napovídat“. (Kde nic není ani čert nebere.) 

 

                  /5     Ježíšova matka řekla: "Už nemají  víno."

Ježíš  jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má  hodina." (J 2,3-4)

         Lazarovy sestry vzkázaly Ježíšovi: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen." (J 11,3) 

                  /6     Čtyři typy hříchu:

-  Lidé  v Ráji zanedbali budování vztahu s Hospodinem, odcizili se mu a pak se nechali hloupě svést. (Odcizení, jeho příčiny a následky známe nejen z manželství.)

-  Kain neposlechl Hospodina, jako když syn neposlechne rodiče a ze vzdoru vstoupí do mafie. 

-  Lámech se prohlásí svrchovaným pánem nad životem druhých („… poslyšte můj hlas:

    Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu. Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát!"  (Gn 4,23-24), Tím spouští lavinu svévole, bezohlednosti, krutosti – vedoucí k lavině zla. 

-  Stavitelé  babylonské věže se staví  na místo bohů.   

                  /7     V kostele každou neděli říkáme nebo zpíváme: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

Ale v evangeliu nebeské zástupy chválí Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v nich má Bůh zalíbení“.

Bůh má zalíbení v lidech. Ve všech. V dobrých i zlých. Taková je milosrdná láska a spravedlnost boží.

To neznamená, že je jedno, jak člověk žije. Ale Bůh neodepíše nikoho. Má nás rád přes to, že jsme hříšní.

Byl pro mě kdysi velký objev, když jsem si uvědomil, že mě Bůh nemá méně rád než Ježíšovu matku. Samozřejmě nejsem tak nafoukaný, abych si myslel, že Bohu dělám stejnou radost jako Marie.

Vy, kteří máte děti, tomu lehko rozumíte.