Poznámky na neděli 9. října 2011
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 29 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 9. 10. 2011
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 29 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 9. 10. 2011
IV. VEČEŘE PÁNĚ - NOVÁ SMLOUVA
Ježíš při poslední večeři říká: „Toto je nová smlouva …“
Jestliže nová, pak je třeba nejprve se v našem uvažování vrátit ke staré smlouvě.
Pro Židy je smlouva s Hospodinem základním pilířem jejich existence. (O Bibli by židé nikdy neřekli Zákon, ale SMLOUVA.) Smlouva pro ně znamená vztah, přátelství, spolupatřičnost.
Stará smlouva začala přibližně před čtyřmi tisíci léty vyvolením Abraháma: „Abrame, jsi schopný chlap, dosáhl jsi významného postavení, ale já ti nabízím ještě jiné možnosti …“.
A Abram je pro.
Abram, svobodný a rovný člověk (po určité zkušenosti s Hospodinem), se ptá: „Můžeme zajít k notáři“?
„Samozřejmě.“ /1
Papír sežerou myši, Lomikar upře Chodům privilegia, dnes se často nedodrží slovo. Tenkrát uzavírali smlouvy účinným způsobem. V Gn 15
Smluvní strany procházely uličkou mezi rozseknutými půlkami zvířat a zapřísahaly se a zaklínaly: „Jestli nedodržím, co jsem si slíbil, ať se mnou Bůh udělá toto (a rukou na sobě kreslili svislou čáru od hlavy dolů), a navíc ať přidá toto (vodorovně si rukou přejeli před hrudníkem) “. Nakreslili tak na sobě kříž – ať jsem rozčtvrcen, jestli nedodržím, co jsem slíbil.
(Mimochodem: Bůh nad nikým nikdy „kříž neudělal“, to my … nad ledaským …)
K obřadu uzavírání smlouvy patřila hostina, lámání chleba (o tom bude samostatná řeč) a sůl. /2
Hospodin nabídl Abrahámovi a jeho lidem zemi a syna (potomstvo) – obojí je dodneška pro Židy podstatné.
Ale už Abrahamovi pravnuci dali přednost faraónově nabídce: „Usaďte se v mé zemi“. (Každou chvíli lstivě nabízí nějaký farao nějaký „ráj“, „snadnější život“, který líčen lákavěji než nabídka boží a zdá se být na dosah ruky.)
Později byli Izraelité v Egyptě zotročeni a zakusili otroctví. Škoda, že se včas nevrátili domů, do země, kterou jim dal Bůh. /3
Hospodin zůstal Izraelitům, přes jejich selhání, věrným přítelem, dodržel smlouvu a svůj lid z Egypta vysvobodil. „Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.“ (Ex 19,4b
I této generaci navrátilců znovu nabídl smlouvu (přátelskou pomoc, aby neupadli zase do nějakého otroctví). V době Mojžíše už „notářský“ zápis vypadal jinak než za Abraháma.
Přečtěte si Ex 19,1-8
Ze strany Izraelitů bylo při uzavírání smlouvy důležité prohlášení: „Budeme poslušni!“
„Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ (Ex 24,8
Přesto smlouvu v dalších dějinách porušovali.
To Hospodin smlouvu ze své věrnosti znovu a znovu s dalšími generacemi obnovoval. /5
Smlouva Hospodina s jeho lidem je nerovnoměrná (mezi rodiči a dětmi je také přátelství nerovnoměrné, mezi manžely rovnoměrné). Hospodin (i rodiče) dává více. On se také zavázal, že svou smlouvu nevypoví ani v případě selhávání Izraele. (Jen prohlásil: „Nebudu mlčet k vašim nevěrnostem a v tom případě vás přestanu chránit, dokud nezměníte své jednání“.)
Smlouva má 3 kapitoly: o vojenské pomoci
o hospodářské pomoci
o přátelství („Nebudeme jen jako obchodní partneři nebo sousední
králové, nabízím vám pevné přátelství.
Víte co, já vás požádám „o ruku“, nabídl se Hospodin.“) /6
Židé si Hospodinovy smlouvy váží. Nikdo jiný by jim něco tak výhodného a úžasného nenabídl. Kdo si už delší dobu nečetl text Hospodinovy smlouvy, prosím vás, přečtěte si ji v 5. knize Mojžíšově (kapitoly Dt 28
Je to úžasná nabídka. Dodneška nebyla odvolaná a je nabídnuta i nám!
Jako židé každoročně, tak i Ježíš při svých posledních Velikonocích slavil s učedníky „platnost“ této smlouvy. Oslavovali přátelství s Hospodinem. Věrnost a trvalost Hospodinovy ochrany. Měli na paměti, jakým „inkoustem“ byla smlouva „podepsána“, čím byla potvrzena: „Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: ´Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.“
(Ex 24,8
Ježíš ale nezůstal u staré smlouvy. Šel dál, přidal ke staré smlouvě, ke starému přátelství, své přátelství na život a na smrt. A svou – Novou smlouvu, přesněji řečeno OBNOVENOU smlouvu – „podepsal“ svou krví.
„Když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: ,Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ (Lk 22,20
Jaký je rozdíl mezi „starou“ a „novou“ smlouvou?
Ve staré smlouvě stál na jedné straně Hospodin a na druhé Izraelité. Ti sice upřímně slibovali: „Budeme poslouchat“, ale pak selhávali.
Každý rok předstupoval velekněz před Hospodina v Den smíření s vyznáním vin. Pochopitelně se Izraelité cítili před Hospodinem pro svou nevěru dost stísněně.
My také o Velikonocích slavíme smlouvu a každoročně obnovujeme svůj křestní slib s vědomím svých vin, ale naše postavení se změnilo.
V Obnovené (Nové) smlouvě na naší straně provinilců (ne menších než židů) stojí navíc Ježíš – člověk podle Božích představ, člověk, který obstál. Jsme oproti starému Izraeli bohatší a silnější celou Ježíšovou láskou a péčí k nám, vším co pro nás a pro svět koná.
Naše postavení se změnilo. Je bohatší, nadějnější a radostnější než postavení lidí před Ježíšem. Ježíš – milovaný syn Boží – jde s námi, zaručil se za nás (ne Bohu, ale nám), že nás dovede do Ráje. S ním jsme silnější, odvážnější. Víme, že Ježíš svůj slib dovede do konce (památka na jeho druhý příchod).
Ježíšova OBNOVENÁ (Nová) smlouva se také liší rozšířením o pozvání pro nežidy (my pocházíme z pohanských národů). Vyvolení Židů samozřejmě trvá, ale i my jsme byli přijati mezi „Izraelity“: „Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.“
(Srov. Ex 19,5-6
Židé při uzavírání smlouvy i při každoročním slavení o Velikonocích dávali najevo: „Jsme ti, Hospodine, vděční za tvé přátelství, chceme na ně odpovědět svým přátelstvím. Budeme se chovat jako tvoji vděční přátelé. Jsi milující a moudrý, rádi na tebe dáme, budeme tě poslouchat.“
My také při každém slavení Večeře Páně přicházíme slavit Ježíšovo přátelství s námi, přicházíme slavit Obnovenou (Novou) smlouvu.
Proto je důležité tu smlouvu znát. Mám vědět, co mohu očekávat a co se očekává ode mne, co mám konat. K čemu se zavazuje Hospodin a k čemu se zavazujeme my.
Rozlišujeme rozdíl mezi „inkoustem“ krve obětních beránků a daleko cennějším „inkoustem“ Ježíšovy krve. (Později si ještě řekneme, že Ježíšovu krev Hospodin nevyžadoval.)
My jsme se vylitím Ježíšovy krve nechali přesvědčit, že Ježíši můžeme absolutně důvěřovat. O tuto zkušenost jsme bohatší.
Každá smlouva se pochopitelně potvrzovala hostinou. Nejen jídlem, také se „zapíjela“. K tomu se samozřejmě vrátíme.
Ježíš vše geniálně promyslel. (Šidíme se, říkáme-li, že „pití“ není důležité pro všechny.)
Ježíš vysloveně vložil do své Večeře své přátelství a svou věrnost.
Slavit s Ježíšem a bratřími znamená osobně přijímat jeho přátelství i jeho spolupatřičnost s Bohem. A také poskytovat (a přijímat) přátelství druhým učedníkům Ježíšovým. Spolu s nimi vytvářet spolupatřičnost s Bohem. Na přátelství odpovídáme přátelstvím.
Chceme slavit Večeři Páně v plnosti jejího obsahu a významu.
Chci se vědomě přidávat k Ježíši, který naši nevěrnost, neposlušnost a nespravedlnost převažuje svou věrností, poslušností a spravedlností.
Ježíšův postoj si chceme osvojovat a postupně, krok za krokem, přijímat za svůj.
-------------------------------------
Poznámky:
/1 Židé uzavírají před svatbou manželskou smlouvu. Ta není projevem nedůvěry, ale prohlášením, s čím ten druhý může napevno počítat.
/2 Každá smlouva se „solila“ (sůl konzervuje, znamená trvanlivost), aby se smlouva a přátelství neporušily a vydržely.
Dodneška, přijede-li někdo významný, vítáme jej na znamení přátelství chlebem a solí.
Podávání rukou (nejen při uzavírání smlouvy) ukazuje, že máme „čisté“ (prázdné) ruce.
Podaná a přijatá ruka znamená také sjednocení myslí.
/3 Je třeba rozpoznat a vědět o příčině egyptského otroctví. O příčině babylonské okupace dobře víme. Desítky a desítky let byli obyvatelé jižního království varováni, jaké chyby dělají, čeho špatného se dopouštějí a jak dopadnou, jestli nezmění své postoje a jednání. Budou okupováni nepřítelem a dopadnou stejně jako severní království (to padlo do područí Asyřanů). O příčině egyptského otroctví se v Písmu nepíše – ale máme je zjistit a dosadit na patřičné místo
Nevrátili se včas domů, nezajímali se o politiku, zapomněli na Hospodina. V určité míře si zapříčinili to zlé, co je pak v Egyptě potkalo. To samozřejmě neomlouvá zločinné jednání Egypta.
(V biblických příbězích nejde jen o historii Izraele, jsou napsány pro naše poučení. My jsme také ti bláhoví, kteří si někdy myslí, že nám nějaký farao nabízí víc než Bůh, znovu a znovu se necháváme zotročit.)
/4 Třetího měsíce potom, co Izraelci vyšli z egyptské země, téhož dne, přišli na Sínajskou poušť. Vytáhli z Refídimu, přišli na Sínajskou poušť a utábořili se v poušti; Izrael se tam utábořil naproti hoře. Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“ Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal. Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil." Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu“. (Ex 19,1-8
Potom Mojžíšovi řekl: „Vystup k Hospodinu, ty i Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát z izraelských starších. Budete se zdálky klanět. K Hospodinu přistoupí jen Mojžíš. Ostatní se přibližovat nebudou. Lid nesmí vystoupit vzhůru spolu s ním.“ Když Mojžíš přišel nazpět, vypravoval lidu všechna slova Hospodinova a předložil mu všechna právní ustanovení. Všechen lid odpověděl jako jedněmi ústy. Řekli: „Budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ Nato Mojžíš zapsal všechna Hospodinova slova. Za časného jitra postavil pod horou oltář a dvanáct posvátných sloupů podle dvanácti izraelských kmenů. Pak pověřil izraelské mládence, aby přinesli oběti zápalné a obětovali Hospodinu býčky k hodům oběti pokojné. Mojžíš vzal polovinu krve a vlil ji do mís a druhou polovinou pokropil oltář. Potom vzal Knihu smlouvy a předčítal lidu. Prohlásili: „Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.“ Pak Mojžíš a Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát z izraelských starších vystoupili vzhůru. Uviděli Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo cosi jako průzračný safír, jako čisté nebe. Ale nevztáhl ruku na nejpřednější z Izraelců, ačkoli uzřeli Boha; i jedli a pili. (Ex 24,1-11
/5 Ve 4. eucharistické modlitbě říkáme: „Když ti člověk odepřel poslušnost a ztratil své přátelství, … slitovával ses nad lidmi a častokrát jsi jim nabízel smlouvu …“
V Bibli je to několikráte popsáno, např. po babylonském zajetí, viz Neh 10
/6 Ježíš později řekne, už nejste zaměstnanci (služebníci), ale přátelé. ( Srov. J 15,15
Ježíš při poslední večeři říká: „Toto je nová smlouva …“
Jestliže nová, pak je třeba nejprve se v našem uvažování vrátit ke staré smlouvě.
Pro Židy je smlouva s Hospodinem základním pilířem jejich existence. (O Bibli by židé nikdy neřekli Zákon, ale SMLOUVA.) Smlouva pro ně znamená vztah, přátelství, spolupatřičnost.
Stará smlouva začala přibližně před čtyřmi tisíci léty vyvolením Abraháma: „Abrame, jsi schopný chlap, dosáhl jsi významného postavení, ale já ti nabízím ještě jiné možnosti …“.
A Abram je pro.
Abram, svobodný a rovný člověk (po určité zkušenosti s Hospodinem), se ptá: „Můžeme zajít k notáři“?
„Samozřejmě.“ /1
Papír sežerou myši, Lomikar upře Chodům privilegia, dnes se často nedodrží slovo. Tenkrát uzavírali smlouvy účinným způsobem. V Gn 15
.
kapitole je popsán tehdejší rituál uzavírání smlouvy.
Smluvní strany procházely uličkou mezi rozseknutými půlkami zvířat a zapřísahaly se a zaklínaly: „Jestli nedodržím, co jsem si slíbil, ať se mnou Bůh udělá toto (a rukou na sobě kreslili svislou čáru od hlavy dolů), a navíc ať přidá toto (vodorovně si rukou přejeli před hrudníkem) “. Nakreslili tak na sobě kříž – ať jsem rozčtvrcen, jestli nedodržím, co jsem slíbil.
(Mimochodem: Bůh nad nikým nikdy „kříž neudělal“, to my … nad ledaským …)
K obřadu uzavírání smlouvy patřila hostina, lámání chleba (o tom bude samostatná řeč) a sůl. /2
Hospodin nabídl Abrahámovi a jeho lidem zemi a syna (potomstvo) – obojí je dodneška pro Židy podstatné.
Ale už Abrahamovi pravnuci dali přednost faraónově nabídce: „Usaďte se v mé zemi“. (Každou chvíli lstivě nabízí nějaký farao nějaký „ráj“, „snadnější život“, který líčen lákavěji než nabídka boží a zdá se být na dosah ruky.)
Později byli Izraelité v Egyptě zotročeni a zakusili otroctví. Škoda, že se včas nevrátili domů, do země, kterou jim dal Bůh. /3
Hospodin zůstal Izraelitům, přes jejich selhání, věrným přítelem, dodržel smlouvu a svůj lid z Egypta vysvobodil. „Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.“ (Ex 19,4b
)
I této generaci navrátilců znovu nabídl smlouvu (přátelskou pomoc, aby neupadli zase do nějakého otroctví). V době Mojžíše už „notářský“ zápis vypadal jinak než za Abraháma.
Přečtěte si Ex 19,1-8
a Ex 24,1-11
. /4
Ze strany Izraelitů bylo při uzavírání smlouvy důležité prohlášení: „Budeme poslušni!“
„Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ (Ex 24,8
)
Přesto smlouvu v dalších dějinách porušovali.
To Hospodin smlouvu ze své věrnosti znovu a znovu s dalšími generacemi obnovoval. /5
Smlouva Hospodina s jeho lidem je nerovnoměrná (mezi rodiči a dětmi je také přátelství nerovnoměrné, mezi manžely rovnoměrné). Hospodin (i rodiče) dává více. On se také zavázal, že svou smlouvu nevypoví ani v případě selhávání Izraele. (Jen prohlásil: „Nebudu mlčet k vašim nevěrnostem a v tom případě vás přestanu chránit, dokud nezměníte své jednání“.)
Smlouva má 3 kapitoly: o vojenské pomoci
o hospodářské pomoci
o přátelství („Nebudeme jen jako obchodní partneři nebo sousední
králové, nabízím vám pevné přátelství.
Víte co, já vás požádám „o ruku“, nabídl se Hospodin.“) /6
Židé si Hospodinovy smlouvy váží. Nikdo jiný by jim něco tak výhodného a úžasného nenabídl. Kdo si už delší dobu nečetl text Hospodinovy smlouvy, prosím vás, přečtěte si ji v 5. knize Mojžíšově (kapitoly Dt 28
, Dt 29
, Dt 30
).
Je to úžasná nabídka. Dodneška nebyla odvolaná a je nabídnuta i nám!
Jako židé každoročně, tak i Ježíš při svých posledních Velikonocích slavil s učedníky „platnost“ této smlouvy. Oslavovali přátelství s Hospodinem. Věrnost a trvalost Hospodinovy ochrany. Měli na paměti, jakým „inkoustem“ byla smlouva „podepsána“, čím byla potvrzena: „Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: ´Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.“
(Ex 24,8
)
Ježíš ale nezůstal u staré smlouvy. Šel dál, přidal ke staré smlouvě, ke starému přátelství, své přátelství na život a na smrt. A svou – Novou smlouvu, přesněji řečeno OBNOVENOU smlouvu – „podepsal“ svou krví.
„Když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: ,Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ (Lk 22,20
)
Jaký je rozdíl mezi „starou“ a „novou“ smlouvou?
Ve staré smlouvě stál na jedné straně Hospodin a na druhé Izraelité. Ti sice upřímně slibovali: „Budeme poslouchat“, ale pak selhávali.
Každý rok předstupoval velekněz před Hospodina v Den smíření s vyznáním vin. Pochopitelně se Izraelité cítili před Hospodinem pro svou nevěru dost stísněně.
My také o Velikonocích slavíme smlouvu a každoročně obnovujeme svůj křestní slib s vědomím svých vin, ale naše postavení se změnilo.
V Obnovené (Nové) smlouvě na naší straně provinilců (ne menších než židů) stojí navíc Ježíš – člověk podle Božích představ, člověk, který obstál. Jsme oproti starému Izraeli bohatší a silnější celou Ježíšovou láskou a péčí k nám, vším co pro nás a pro svět koná.
Naše postavení se změnilo. Je bohatší, nadějnější a radostnější než postavení lidí před Ježíšem. Ježíš – milovaný syn Boží – jde s námi, zaručil se za nás (ne Bohu, ale nám), že nás dovede do Ráje. S ním jsme silnější, odvážnější. Víme, že Ježíš svůj slib dovede do konce (památka na jeho druhý příchod).
Ježíšova OBNOVENÁ (Nová) smlouva se také liší rozšířením o pozvání pro nežidy (my pocházíme z pohanských národů). Vyvolení Židů samozřejmě trvá, ale i my jsme byli přijati mezi „Izraelity“: „Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.“
(Srov. Ex 19,5-6
a Zj 1,4-6
)
Židé při uzavírání smlouvy i při každoročním slavení o Velikonocích dávali najevo: „Jsme ti, Hospodine, vděční za tvé přátelství, chceme na ně odpovědět svým přátelstvím. Budeme se chovat jako tvoji vděční přátelé. Jsi milující a moudrý, rádi na tebe dáme, budeme tě poslouchat.“
My také při každém slavení Večeře Páně přicházíme slavit Ježíšovo přátelství s námi, přicházíme slavit Obnovenou (Novou) smlouvu.
Proto je důležité tu smlouvu znát. Mám vědět, co mohu očekávat a co se očekává ode mne, co mám konat. K čemu se zavazuje Hospodin a k čemu se zavazujeme my.
Rozlišujeme rozdíl mezi „inkoustem“ krve obětních beránků a daleko cennějším „inkoustem“ Ježíšovy krve. (Později si ještě řekneme, že Ježíšovu krev Hospodin nevyžadoval.)
My jsme se vylitím Ježíšovy krve nechali přesvědčit, že Ježíši můžeme absolutně důvěřovat. O tuto zkušenost jsme bohatší.
Každá smlouva se pochopitelně potvrzovala hostinou. Nejen jídlem, také se „zapíjela“. K tomu se samozřejmě vrátíme.
Ježíš vše geniálně promyslel. (Šidíme se, říkáme-li, že „pití“ není důležité pro všechny.)
Ježíš vysloveně vložil do své Večeře své přátelství a svou věrnost.
Slavit s Ježíšem a bratřími znamená osobně přijímat jeho přátelství i jeho spolupatřičnost s Bohem. A také poskytovat (a přijímat) přátelství druhým učedníkům Ježíšovým. Spolu s nimi vytvářet spolupatřičnost s Bohem. Na přátelství odpovídáme přátelstvím.
Chceme slavit Večeři Páně v plnosti jejího obsahu a významu.
Chci se vědomě přidávat k Ježíši, který naši nevěrnost, neposlušnost a nespravedlnost převažuje svou věrností, poslušností a spravedlností.
Ježíšův postoj si chceme osvojovat a postupně, krok za krokem, přijímat za svůj.
-------------------------------------
Poznámky:
/1 Židé uzavírají před svatbou manželskou smlouvu. Ta není projevem nedůvěry, ale prohlášením, s čím ten druhý může napevno počítat.
/2 Každá smlouva se „solila“ (sůl konzervuje, znamená trvanlivost), aby se smlouva a přátelství neporušily a vydržely.
Dodneška, přijede-li někdo významný, vítáme jej na znamení přátelství chlebem a solí.
Podávání rukou (nejen při uzavírání smlouvy) ukazuje, že máme „čisté“ (prázdné) ruce.
Podaná a přijatá ruka znamená také sjednocení myslí.
/3 Je třeba rozpoznat a vědět o příčině egyptského otroctví. O příčině babylonské okupace dobře víme. Desítky a desítky let byli obyvatelé jižního království varováni, jaké chyby dělají, čeho špatného se dopouštějí a jak dopadnou, jestli nezmění své postoje a jednání. Budou okupováni nepřítelem a dopadnou stejně jako severní království (to padlo do područí Asyřanů). O příčině egyptského otroctví se v Písmu nepíše – ale máme je zjistit a dosadit na patřičné místo
Nevrátili se včas domů, nezajímali se o politiku, zapomněli na Hospodina. V určité míře si zapříčinili to zlé, co je pak v Egyptě potkalo. To samozřejmě neomlouvá zločinné jednání Egypta.
(V biblických příbězích nejde jen o historii Izraele, jsou napsány pro naše poučení. My jsme také ti bláhoví, kteří si někdy myslí, že nám nějaký farao nabízí víc než Bůh, znovu a znovu se necháváme zotročit.)
/4 Třetího měsíce potom, co Izraelci vyšli z egyptské země, téhož dne, přišli na Sínajskou poušť. Vytáhli z Refídimu, přišli na Sínajskou poušť a utábořili se v poušti; Izrael se tam utábořil naproti hoře. Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“ Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal. Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil." Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu“. (Ex 19,1-8
)
Potom Mojžíšovi řekl: „Vystup k Hospodinu, ty i Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát z izraelských starších. Budete se zdálky klanět. K Hospodinu přistoupí jen Mojžíš. Ostatní se přibližovat nebudou. Lid nesmí vystoupit vzhůru spolu s ním.“ Když Mojžíš přišel nazpět, vypravoval lidu všechna slova Hospodinova a předložil mu všechna právní ustanovení. Všechen lid odpověděl jako jedněmi ústy. Řekli: „Budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ Nato Mojžíš zapsal všechna Hospodinova slova. Za časného jitra postavil pod horou oltář a dvanáct posvátných sloupů podle dvanácti izraelských kmenů. Pak pověřil izraelské mládence, aby přinesli oběti zápalné a obětovali Hospodinu býčky k hodům oběti pokojné. Mojžíš vzal polovinu krve a vlil ji do mís a druhou polovinou pokropil oltář. Potom vzal Knihu smlouvy a předčítal lidu. Prohlásili: „Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.“ Pak Mojžíš a Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát z izraelských starších vystoupili vzhůru. Uviděli Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo cosi jako průzračný safír, jako čisté nebe. Ale nevztáhl ruku na nejpřednější z Izraelců, ačkoli uzřeli Boha; i jedli a pili. (Ex 24,1-11
)
/5 Ve 4. eucharistické modlitbě říkáme: „Když ti člověk odepřel poslušnost a ztratil své přátelství, … slitovával ses nad lidmi a častokrát jsi jim nabízel smlouvu …“
V Bibli je to několikráte popsáno, např. po babylonském zajetí, viz Neh 10
. kap.
/6 Ježíš později řekne, už nejste zaměstnanci (služebníci), ale přátelé. ( Srov. J 15,15
)