22. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Jer 20,7-9
Datum: 28. 8. 2011
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Jer 20,7-9
; Řím 12,1-2
; Mt 16,15-27
Datum: 28. 8. 2011
Proroci a ti, kteří jsou v jejich službách – svědčí o Bohu a
zastávají se Boha – jsou pronásledováni od vlastních(!).
(Buď budeme pronásledovat, nebo budeme pronásledováni.
Nebo budeme lhostejní.)
Minule jsme si dovolili mluvit o Petrově největším selhání. (Pozdější Petrovo zapření Ježíše a útěk učedníků po Ježíšově zatčení, bylo následkem toho, že v některých věcech nedokázal opustit své představy o Mesiáši.) V něčem Ježíši apoštolové nevěřili, jeho zatčení pro ně bylo šokem a krachem jejich víry (víra je přitakáním Ježíšovi).
Učedníci nebyli nábožensky nevzdělaní.
Mnoho muslimů je dnes nevzdělaných, mnoho jich neumí číst a psát. Jsou odkázáni na své autority, ty jim říkají, co stojí v Koránu.
U židů je to jinak. Mnoho (většina?) židovských kluků už v Ježíšově době bylo od dětství vzděláváno (pastýři ne, ti pásli stáda po kopcích a do synagógy se nedostali). Ve třinácti letech čekala kluky zkouška dospělosti, četli v synagóze z Písma. /1
Učedníci měli dost dobré znalosti Písma. Ježíš se s nimi mohl bavit na dost vysoké úrovni – viz texty evangelia. Měli za sebou „Mojžíšovu školu“, přinejmenším řada z nich navštěvovala vzdělávací kurz Jana Ponořovatele. /2
Ježíš je přijal do své pokračovací školy. Právem od nich mohl ve vyučování očekávat spolupráci. /3
Petrova výpověď o Mesiáši nebyla hádáním. Říkali jsme si, že byla výsledkem Petrova vzdělávání a spoluprací s darem od Boha.
Ale představy učedníků o Mesiáši potřebovaly Ježíšovy opravy.
Protože Písmo je živým vyučováním šitým i na naši míru, je důležité se ptát, zda také nemáme důležité mezery v poznávání Boha a pokroucené představy o Mesiáši.
Máme si všímat: za co Ježíš lidi chválí,
za co kárá,
a o co pro nás prosí Otce. /4
Bylo by mi příjemnější, kdyby byl Ježíš se mnou spokojen než aby mě musel napomínat takovým způsobem jako Petra.
Rádi prosíme svaté o přímluvu u Boha. Jenže žijeme ve velikém omylu. Apoštolové už vědí, jak mnoho nám Bůh přeje, není ani schopen na nás nějak šetřit. Boha není potřebné získávat pro dobrou věc.
Svatý Petr s ostatními apoštoly se přimlouvají v evangeliu u nás(!): „Neopakujte naše chyby, nepřeceňujte své porozumění Bohu. Dávejte si pozor na pozorné promýšlení Ježíšových slov.
Všímejte si v evangeliích, že my jsme si vícekrát mysleli – že něčemu rozumíme lépe než Ježíš. Nevědomky jsme jednali jako satan.“
Petr poctivě přiznává: „Nikdy jsem si nehrál na dokonalého. /5
Bůh mě vždy zajímal, byl jsem horlivým učedníkem, ale netušil jsem, jak jsem se kolikrát mýlil v náboženských otázkách.
Na jiných jsem viděl jejich zabedněnost, ale na sobě ne.
Myslel jsem si, že jsem přece dál než ti, kteří se nenechali Ježíšem vzdělávat. Vlastně jsem se nad ně povyšoval – byl jsem přece pokřtěn!
Nejhorší je, že jsem si od Ježíše nenechal poradit.
Prosím Vás, přimlouvám se u Vás – za Vás – važte pečlivě Ježíšova slova, jinak nad sebou zpláčete jako já.
Zjištění, že jste nevěřili nejlepšímu příteli a on byl pak v těžkých chvílích bolestně sám, je velice bolestné.
Byl jsem Ježíšův horlivý učedník, byl jsem přesvědčen, že Ježíši rozumím a že jsem schopen při něm stát i v ohrožení a zatím … Však si to můžete znovu kdykoliv přečíst.
Poradím Vám, nikdy netvrďte, jak mnoho Ježíše milujete … Raději jej proste, aby vám pomohl najít vaše slabá místa ve „víře“.
Ježíš nám stále nabízel zpětnou vazbu, ukázal nám, jak si můžeme zkontrolovat, zda jsme dobrými učedníky, /6
ale byli jsme příliš hrrr.
Už jsme se viděli po jeho boku, jako ministři v jeho vládě ...
Cenili jsme si, že s námi slavil Velikonoce, že nám všem nabídl svůj kalich, že nás pokládá za své nejbližší přátele ...
Všechno se nám zdálo docela jednoduché … a zatím jsme málo dávali pozor na to, co Mistr říká.
Já jsem v některých věcech Ježíšovi také hloupě a zatvrzele odporoval.“
Jak to je s námi?
Máme několik možností:
1. Buď se zachováme a dopadneme jako zbožní (farizeové a saduceové). /7
2. Nebo se zachováme jako apoštolové, kteří si mysleli, že v něčem Ježíš přehání.
3. Nebo se poučíme.
Petr nezůstal trčet mezi farizeji, poctivě přemýšlel, byl poctivý, když udělal chybu, přiznal ji.
Farizeové místo poctivého přemýšlení přidávali modlitby, posty a dobré skutky navíc a mysleli si, že jsou lepší než Ježíšovi učedníci (kolikráte na ně a na jejich Mistra útočili, že jsou málo zbožní).
Naprosto nepřipustili, že by mohli dalšího proroka (natož Mesiáše) zlikvidovat.
Někteří (nebylo jich mnoho) se vzpamatovali, až když se dopustili na Ježíšovi strašného zločinu.
Na lidech okolo Ježíše vidíme, že být obřezán nebo mít úřad (třeba i velekněze) nestačí.
Být pokřtěn, mít svatbu v kostele nebo přijmout další svátosti, ještě nestačí. Záleží, jak pracujeme s výbavou od Boha. Začíná to prací se slovem božím (víra je ze slyšení /8).
Ani Petr nepracoval s Ježíšovými slovy dostatečně.
Když Ježíš řekl, že Mesiáš bude zavražděn hodnostáři a vůdci náboženské společnosti – vykládal učedníkům Písmo, citoval Mojžíše a Proroky. A přesto Petr Ježíše káral: „To je nesmysl! Jak jsi na to přišel?“
Někdy Petr dával přednost rabínům (jejich vyučování) před Ježíšem. Sice neuvědoměle, ale je to tak.
S Ježíšem to cuklo, když viděl, jak Petr a ostatní smýšlí, „otočil se“ a naprosto změnil tón řeči: „Petře, to je strašné, mluvíš jako satan. Takhle začínal satan (myslel si, že je chytřejší). Takovým přístupem začíná cesta do pekla.
Rozmysli si, zda chceš být učedníkem farizeů (kteří vykládají, že Mesiáš přijde na Římany jako vojevůdce) nebo zda chceš být učedníkem mým.
Kdo chce být mým učedníkem, ať přestane papouškovat, co se naučil v náboženství od rabínů, pořádně přemýšlí a porovnává, ověřuje si – zda to, co říkám, ladí s Písmem.
Rabíni udělali ze svých přikázání a povídaček svou pevnost a číhají na druhé, kdo nedosahuje jejich měřítek, toho likvidují odsuzováním a prohlášením, že je bezbožný. (Však jste to na vlastní kůži zažili.)
Kdo chce být mým učedníkem, ať vytrhne svůj kůl z farizejské hradby a následuje mě do svobody synů božích.“
Vícekrát jsme si říkali, že Ježíš nemohl použít slovo kříž. /9
Učedník dbá na slova svého Mistra. Má klást otázky, má „hledat a tlouci“ (srv. Lk 11,10
Obecně platí, než budu druhému odporovat, mám si porovnat, kolik toho znám a kolik zná ten druhý. (O buňce jsme se ve škole učili jednu hodinu, dnes je o buňce celá tlustá učebnice. Žasnu, na co vše je každý odborníkem!)
Ověřovat si správnost tvrzení mám začínat u sebe.
Kdo si myslí, že se to jej (nás) netýká, nabízím mu test. /10
Koho slova platí víc, Ježíšova nebo pana rabína?
Smí se říkat, že je král nahý nebo ne?
Jistě, je to nebezpečné. /11
Nestačí s Bohem jen mluvit zdvořile v modlitbě, ale jednat s ním s úctou – jednat podle jeho rady.
Všimněme si, že Ježíš jednal s dospělými lidmi (dnešní děti si jen hrají, dnešní mládež se často jen baví). S lidmi, kteří za sebou už často měli nějaké selhání.
Dospělý je ten, který za sebe (za své jednání, za svá slova a za své myšlení) bere odpovědnost.
Naše výmluvy proč něco neděláme nebo naopak děláme, bývají inteligentní s nevyčerpatelné.
Proč nemám čas na partnera, na děti, proč si nerozumím s druhým, proč musím tolik pracovat, proč nemám práci, proč piju, proč jsme se rozvedli, proč se mi nelibí ten druhý, proč ho nemám rád ...
Boží slovo a boží pravda je sladká a je jako oheň – osvěcuje a hřeje. I druhé – ty, kteří po něm žízní.
------------------
Poznámky:
/1 Hebrejské písmo bylo tenkráte primitivnější, psaly se pouze souhlásky.
Kluci byli schopni přečíst jen známý text. Původně se biblické texty učily zpaměti.
Souhláskové písmo bylo pro čtenáře určitým vodítkem asi jako pro mě notový zápis. Nezazpívám podle not neznámou píseň, pouze známou – noty mi jsou jen určitým vodítkem, vidím, zda jde tón nahoru nebo dolů a jak má být dlouhý.
/2 Už to, že Ježíšovi učedníci objevili velikost Jana Baptisty, svědčí o jejich úrovni. A byli Janovými nejlepšími učedníky.
/3 Ježíšovi učedníci pokládali Ježíše z Nazareta od začátku za Proroka a zřejmě (alespoň někteří) zapisovali Ježíšova kázání okamžitě. Vždyť i texty, alespoň některých proroků, byly psány okamžitě. Pro učedníky byl Ježíš větším prorokem než ti dřívější.
Naši biblisté tvrdí, že evangelia byla napsána až dlouho po Ježíšově vzkříšení, ale to je jen jejich teorie. Jiní, např. Claude Tresmontant – pádně dokazuje, že přinejmenším první zápisky byly psány už za Ježíšova života.
/4 Ježíš nepotřebuje Boha prosit, aby nám něco přidal.
Ježíšova prosba je určena především nám – vidíme, co pro nás pokládá za důležité.
Nikde neprosí za naše peníze, dokonce neprosí ani za naše zdraví … „Hledejte nejprve boží království a ostatní vám Bůh rád přidá.“ (Mt 6,33
Bylo by dobré si vypsat Ježíšovy modlitby za nás. Mnoho důležitého se dozvíme.
/5 Petr se zhrozil: „Ježíši, kdo tedy může být spasen, když ne tento vzorný a zbožný mladík, to my nemáme vůbec šanci“. (srv. Mt 19,16-30
„Ježíši, omlouvám se Ti, nemohu být tvým učedníkem, jsem člověk hříšný.“ (srv. Lk 5,8
/6 „Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ (Mt 10,8
„Proč by měly zástupy odcházet, dejte jim vy najíst.“ (srv. Mt 14,16
„Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ (J 14,12
/7 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. Dovršte tedy činy svých otců!
Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.
Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! (Mt 23,29-37
Tito zbožní se urazili a začali na Ježíše útočit. Ani si nepřipustili, že by mohli likvidovat služebníky boží.
/8 „Víra je ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.“ (Ř 10,17
/9 Porušený svět je sice krutý a život v něj je tvrdý, ale Ježíšovi učedníci nemusí skončit na kříži.
Nesnižujme Ježíšovo ukřižování. Nehrajme si na vykupitele a nestavějme lacině svá trápení na roveň mučednické a ponižující smrti.
Z celé „Kytice“ Karla Jaromíra Erbena se mi od dětství nejvíce líbí „Záhořovo lože“.
Jenže Záhořův způsob pokání není způsobem pokání podle Ježíše.
Ježíš říká: „Obrať se a změň svůj život, pracuj pro druhé, pro potřebné a tím pro boží království. Bičování a půsty z tebe nebešťana neudělají.“
/10 Evangelium podle nás:
Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých monsignorů: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?"
Svatý Otec Petr I. odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Svatý Otče Petře I., protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Svatý Otec Skála – Petr I., a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."
Tehdy nařídil monsignorům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.
Od té doby začal Ježíš ukazovat svým monsignorům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
Svatý Otec Petr I. si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" Ale on se obrátil a řekl Svatému Otci Petru I.: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"
Tehdy řekl Ježíš svým monsignorům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.
Jednou zase Petr vzal Kristapána na procházku po zemi.
Na poli člověk kope, jen se z něj leje. „Prosím tě, co to znamená?“, ptal se Kristuspán.
„No vždyť jsi přece řekl: V potu tváře budeš dobývat chléb svůj.“
„Ale takhle jsem to snad nemyslel.“
Vešli do vesnice a u okna se ozývá strašný křik. „Co se tam děje?“
„Žena rodí. Řekl jsi: V bolestech budeš rodit syny své.“
„Ale takhle jsem to snad nemyslel.“
Přijdou do velkého města, k přepychovému hotelu přijíždějí v bourácích kardinálové a arcibiskupové. „A co má tohle znamenat?“
„No to jsou ti, kteří si myslí, žes to tak nemyslel.“
/11 „Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.“ (Mt 11,12
(Buď budeme pronásledovat, nebo budeme pronásledováni.
Nebo budeme lhostejní.)
Minule jsme si dovolili mluvit o Petrově největším selhání. (Pozdější Petrovo zapření Ježíše a útěk učedníků po Ježíšově zatčení, bylo následkem toho, že v některých věcech nedokázal opustit své představy o Mesiáši.) V něčem Ježíši apoštolové nevěřili, jeho zatčení pro ně bylo šokem a krachem jejich víry (víra je přitakáním Ježíšovi).
Učedníci nebyli nábožensky nevzdělaní.
Mnoho muslimů je dnes nevzdělaných, mnoho jich neumí číst a psát. Jsou odkázáni na své autority, ty jim říkají, co stojí v Koránu.
U židů je to jinak. Mnoho (většina?) židovských kluků už v Ježíšově době bylo od dětství vzděláváno (pastýři ne, ti pásli stáda po kopcích a do synagógy se nedostali). Ve třinácti letech čekala kluky zkouška dospělosti, četli v synagóze z Písma. /1
Učedníci měli dost dobré znalosti Písma. Ježíš se s nimi mohl bavit na dost vysoké úrovni – viz texty evangelia. Měli za sebou „Mojžíšovu školu“, přinejmenším řada z nich navštěvovala vzdělávací kurz Jana Ponořovatele. /2
Ježíš je přijal do své pokračovací školy. Právem od nich mohl ve vyučování očekávat spolupráci. /3
Petrova výpověď o Mesiáši nebyla hádáním. Říkali jsme si, že byla výsledkem Petrova vzdělávání a spoluprací s darem od Boha.
Ale představy učedníků o Mesiáši potřebovaly Ježíšovy opravy.
Protože Písmo je živým vyučováním šitým i na naši míru, je důležité se ptát, zda také nemáme důležité mezery v poznávání Boha a pokroucené představy o Mesiáši.
Máme si všímat: za co Ježíš lidi chválí,
za co kárá,
a o co pro nás prosí Otce. /4
Bylo by mi příjemnější, kdyby byl Ježíš se mnou spokojen než aby mě musel napomínat takovým způsobem jako Petra.
Rádi prosíme svaté o přímluvu u Boha. Jenže žijeme ve velikém omylu. Apoštolové už vědí, jak mnoho nám Bůh přeje, není ani schopen na nás nějak šetřit. Boha není potřebné získávat pro dobrou věc.
Svatý Petr s ostatními apoštoly se přimlouvají v evangeliu u nás(!): „Neopakujte naše chyby, nepřeceňujte své porozumění Bohu. Dávejte si pozor na pozorné promýšlení Ježíšových slov.
Všímejte si v evangeliích, že my jsme si vícekrát mysleli – že něčemu rozumíme lépe než Ježíš. Nevědomky jsme jednali jako satan.“
Petr poctivě přiznává: „Nikdy jsem si nehrál na dokonalého. /5
Bůh mě vždy zajímal, byl jsem horlivým učedníkem, ale netušil jsem, jak jsem se kolikrát mýlil v náboženských otázkách.
Na jiných jsem viděl jejich zabedněnost, ale na sobě ne.
Myslel jsem si, že jsem přece dál než ti, kteří se nenechali Ježíšem vzdělávat. Vlastně jsem se nad ně povyšoval – byl jsem přece pokřtěn!
Nejhorší je, že jsem si od Ježíše nenechal poradit.
Prosím Vás, přimlouvám se u Vás – za Vás – važte pečlivě Ježíšova slova, jinak nad sebou zpláčete jako já.
Zjištění, že jste nevěřili nejlepšímu příteli a on byl pak v těžkých chvílích bolestně sám, je velice bolestné.
Byl jsem Ježíšův horlivý učedník, byl jsem přesvědčen, že Ježíši rozumím a že jsem schopen při něm stát i v ohrožení a zatím … Však si to můžete znovu kdykoliv přečíst.
Poradím Vám, nikdy netvrďte, jak mnoho Ježíše milujete … Raději jej proste, aby vám pomohl najít vaše slabá místa ve „víře“.
Ježíš nám stále nabízel zpětnou vazbu, ukázal nám, jak si můžeme zkontrolovat, zda jsme dobrými učedníky, /6
ale byli jsme příliš hrrr.
Už jsme se viděli po jeho boku, jako ministři v jeho vládě ...
Cenili jsme si, že s námi slavil Velikonoce, že nám všem nabídl svůj kalich, že nás pokládá za své nejbližší přátele ...
Všechno se nám zdálo docela jednoduché … a zatím jsme málo dávali pozor na to, co Mistr říká.
Já jsem v některých věcech Ježíšovi také hloupě a zatvrzele odporoval.“
Jak to je s námi?
Máme několik možností:
1. Buď se zachováme a dopadneme jako zbožní (farizeové a saduceové). /7
2. Nebo se zachováme jako apoštolové, kteří si mysleli, že v něčem Ježíš přehání.
3. Nebo se poučíme.
Petr nezůstal trčet mezi farizeji, poctivě přemýšlel, byl poctivý, když udělal chybu, přiznal ji.
Farizeové místo poctivého přemýšlení přidávali modlitby, posty a dobré skutky navíc a mysleli si, že jsou lepší než Ježíšovi učedníci (kolikráte na ně a na jejich Mistra útočili, že jsou málo zbožní).
Naprosto nepřipustili, že by mohli dalšího proroka (natož Mesiáše) zlikvidovat.
Někteří (nebylo jich mnoho) se vzpamatovali, až když se dopustili na Ježíšovi strašného zločinu.
Na lidech okolo Ježíše vidíme, že být obřezán nebo mít úřad (třeba i velekněze) nestačí.
Být pokřtěn, mít svatbu v kostele nebo přijmout další svátosti, ještě nestačí. Záleží, jak pracujeme s výbavou od Boha. Začíná to prací se slovem božím (víra je ze slyšení /8).
Ani Petr nepracoval s Ježíšovými slovy dostatečně.
Když Ježíš řekl, že Mesiáš bude zavražděn hodnostáři a vůdci náboženské společnosti – vykládal učedníkům Písmo, citoval Mojžíše a Proroky. A přesto Petr Ježíše káral: „To je nesmysl! Jak jsi na to přišel?“
Někdy Petr dával přednost rabínům (jejich vyučování) před Ježíšem. Sice neuvědoměle, ale je to tak.
S Ježíšem to cuklo, když viděl, jak Petr a ostatní smýšlí, „otočil se“ a naprosto změnil tón řeči: „Petře, to je strašné, mluvíš jako satan. Takhle začínal satan (myslel si, že je chytřejší). Takovým přístupem začíná cesta do pekla.
Rozmysli si, zda chceš být učedníkem farizeů (kteří vykládají, že Mesiáš přijde na Římany jako vojevůdce) nebo zda chceš být učedníkem mým.
Kdo chce být mým učedníkem, ať přestane papouškovat, co se naučil v náboženství od rabínů, pořádně přemýšlí a porovnává, ověřuje si – zda to, co říkám, ladí s Písmem.
Rabíni udělali ze svých přikázání a povídaček svou pevnost a číhají na druhé, kdo nedosahuje jejich měřítek, toho likvidují odsuzováním a prohlášením, že je bezbožný. (Však jste to na vlastní kůži zažili.)
Kdo chce být mým učedníkem, ať vytrhne svůj kůl z farizejské hradby a následuje mě do svobody synů božích.“
Vícekrát jsme si říkali, že Ježíš nemohl použít slovo kříž. /9
Učedník dbá na slova svého Mistra. Má klást otázky, má „hledat a tlouci“ (srv. Lk 11,10
), má obhajovat své tvrzení, ale jednat bez úcty
(i v nevysloveném smyslu „ty tomu nerozumíš, já to vím lépe“) nebo
si nevážit darovaného slova – je nejen nepatřičné, ale
nebezpečné.
Obecně platí, než budu druhému odporovat, mám si porovnat, kolik toho znám a kolik zná ten druhý. (O buňce jsme se ve škole učili jednu hodinu, dnes je o buňce celá tlustá učebnice. Žasnu, na co vše je každý odborníkem!)
Ověřovat si správnost tvrzení mám začínat u sebe.
Kdo si myslí, že se to jej (nás) netýká, nabízím mu test. /10
Koho slova platí víc, Ježíšova nebo pana rabína?
Smí se říkat, že je král nahý nebo ne?
Jistě, je to nebezpečné. /11
Nestačí s Bohem jen mluvit zdvořile v modlitbě, ale jednat s ním s úctou – jednat podle jeho rady.
Všimněme si, že Ježíš jednal s dospělými lidmi (dnešní děti si jen hrají, dnešní mládež se často jen baví). S lidmi, kteří za sebou už často měli nějaké selhání.
Dospělý je ten, který za sebe (za své jednání, za svá slova a za své myšlení) bere odpovědnost.
Naše výmluvy proč něco neděláme nebo naopak děláme, bývají inteligentní s nevyčerpatelné.
Proč nemám čas na partnera, na děti, proč si nerozumím s druhým, proč musím tolik pracovat, proč nemám práci, proč piju, proč jsme se rozvedli, proč se mi nelibí ten druhý, proč ho nemám rád ...
Boží slovo a boží pravda je sladká a je jako oheň – osvěcuje a hřeje. I druhé – ty, kteří po něm žízní.
------------------
Poznámky:
/1 Hebrejské písmo bylo tenkráte primitivnější, psaly se pouze souhlásky.
Kluci byli schopni přečíst jen známý text. Původně se biblické texty učily zpaměti.
Souhláskové písmo bylo pro čtenáře určitým vodítkem asi jako pro mě notový zápis. Nezazpívám podle not neznámou píseň, pouze známou – noty mi jsou jen určitým vodítkem, vidím, zda jde tón nahoru nebo dolů a jak má být dlouhý.
/2 Už to, že Ježíšovi učedníci objevili velikost Jana Baptisty, svědčí o jejich úrovni. A byli Janovými nejlepšími učedníky.
/3 Ježíšovi učedníci pokládali Ježíše z Nazareta od začátku za Proroka a zřejmě (alespoň někteří) zapisovali Ježíšova kázání okamžitě. Vždyť i texty, alespoň některých proroků, byly psány okamžitě. Pro učedníky byl Ježíš větším prorokem než ti dřívější.
Naši biblisté tvrdí, že evangelia byla napsána až dlouho po Ježíšově vzkříšení, ale to je jen jejich teorie. Jiní, např. Claude Tresmontant – pádně dokazuje, že přinejmenším první zápisky byly psány už za Ježíšova života.
/4 Ježíš nepotřebuje Boha prosit, aby nám něco přidal.
Ježíšova prosba je určena především nám – vidíme, co pro nás pokládá za důležité.
Nikde neprosí za naše peníze, dokonce neprosí ani za naše zdraví … „Hledejte nejprve boží království a ostatní vám Bůh rád přidá.“ (Mt 6,33
)
Bylo by dobré si vypsat Ježíšovy modlitby za nás. Mnoho důležitého se dozvíme.
/5 Petr se zhrozil: „Ježíši, kdo tedy může být spasen, když ne tento vzorný a zbožný mladík, to my nemáme vůbec šanci“. (srv. Mt 19,16-30
)
„Ježíši, omlouvám se Ti, nemohu být tvým učedníkem, jsem člověk hříšný.“ (srv. Lk 5,8
)
/6 „Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ (Mt 10,8
)
„Proč by měly zástupy odcházet, dejte jim vy najíst.“ (srv. Mt 14,16
)
„Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ (J 14,12
)
/7 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. Dovršte tedy činy svých otců!
Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.
Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! (Mt 23,29-37
)
Tito zbožní se urazili a začali na Ježíše útočit. Ani si nepřipustili, že by mohli likvidovat služebníky boží.
/8 „Víra je ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.“ (Ř 10,17
)
/9 Porušený svět je sice krutý a život v něj je tvrdý, ale Ježíšovi učedníci nemusí skončit na kříži.
Nesnižujme Ježíšovo ukřižování. Nehrajme si na vykupitele a nestavějme lacině svá trápení na roveň mučednické a ponižující smrti.
Z celé „Kytice“ Karla Jaromíra Erbena se mi od dětství nejvíce líbí „Záhořovo lože“.
Jenže Záhořův způsob pokání není způsobem pokání podle Ježíše.
Ježíš říká: „Obrať se a změň svůj život, pracuj pro druhé, pro potřebné a tím pro boží království. Bičování a půsty z tebe nebešťana neudělají.“
/10 Evangelium podle nás:
Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých monsignorů: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?"
Svatý Otec Petr I. odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Svatý Otče Petře I., protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Svatý Otec Skála – Petr I., a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."
Tehdy nařídil monsignorům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.
Od té doby začal Ježíš ukazovat svým monsignorům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
Svatý Otec Petr I. si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" Ale on se obrátil a řekl Svatému Otci Petru I.: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"
Tehdy řekl Ježíš svým monsignorům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.
Jednou zase Petr vzal Kristapána na procházku po zemi.
Na poli člověk kope, jen se z něj leje. „Prosím tě, co to znamená?“, ptal se Kristuspán.
„No vždyť jsi přece řekl: V potu tváře budeš dobývat chléb svůj.“
„Ale takhle jsem to snad nemyslel.“
Vešli do vesnice a u okna se ozývá strašný křik. „Co se tam děje?“
„Žena rodí. Řekl jsi: V bolestech budeš rodit syny své.“
„Ale takhle jsem to snad nemyslel.“
Přijdou do velkého města, k přepychovému hotelu přijíždějí v bourácích kardinálové a arcibiskupové. „A co má tohle znamenat?“
„No to jsou ti, kteří si myslí, žes to tak nemyslel.“
/11 „Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.“ (Mt 11,12
)