20. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 56,1.6-7
Datum: 14. 8. 2011
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 56,1.6-7
; Řím 11,13-15.29-32
; Mt 15,21-28
Datum: 14. 8. 2011
Boží slovo nám pomáhá k získání životní moudrosti. Je praktické.
Může nám napomoci i k soužití s menšinami.
Mnohokráte Hospodin říká Izraelitům: pamatujte, že i vy jste byli otroky a že jste ve své zemi pouze cizinci, přistěhovalci a hosté. Podle toho se k lidem tohoto druhu chovejte.
Byl někdo jiný více veden a vychovávám k soucitu, než Izrael? /1
Izrael (včetně křesťanů) tady není pro sebe, ale pro druhé, máme být božím lidem a Bůh je tu pro nás, pro své děti (a nemá žádné cizí děti). /2
Nikdo nespočítá, kolik bylo na světě ponížených a zadupaných lidí do země. Pro citlivého člověka je to tíživé, velice si vážím Boha, že svou náruč otevírá každému.
I 56. kap. Izajášova o tom svědčí (bylo by škoda si přečíst jen tři verše.)
Bez porozumění hebrejské bibli (Starému zákonu) neporozumíme Ježíši. Vyučování Ježíšovo předpokládá znalost Mojžíšova vyučování. Podmínkou k přijetí na vysokou školu je znalost získaná na střední škole zakončená maturitou.
Je znepokojivé, že se i v naší zemi se objevují noví klerofašisté. Strach a vlastní nejistota v nich živí hledání nepřítele mimo sebe. /3
Ohání se pravdou a svobodou (vlastní).
Poukazují na pronásledování křesťanů ve světě a rádi by vyhnali muslimy z Evropy. /4
Fanaticky protestují proti stavění mešit v našich zemích, ohánějí se poukazováním, že v řadě muslimských zemí se nesmí stavět kostely. /5
Nadřazeně se povyšují nad druhé a dokonce se vydávají za lepší křesťany. /6
Text z prvního čtení mluví o cizincích, kteří lnou k Hospodinu. Ale, než někdo může být přitahován k Hospodinu, je třeba jej oslovit. Některé Hospodin oslovil sám (např. Abraháma, Mojžíše), jiné Bůh oslovil skrze své posly (Ježíš říká: „Budete záchranáři druhých“ – rybáři).
Někteří lidé u příběhu uzdravené kananejského děvčete říkají, že Ježíš změnil svůj názor na to, ke kterým lidem je poslán.
Ale Ježíš nejen znal Písmo, které na mnoha místech vyučuje Izraelity, že jsou posláni k ostatním národům, že mají být svědky toho, že každý člověk je zván k tomu, aby se „lidštil“ podle Božího obrazu, aby rostl do podoby s Bohem.
Ježíš zná názory Otce i Ducha a naprosto s nimi ladí. (Zapomínáme, že Ježíš je boží syn, byly doby, které zapomínaly, že Ježíš je člověkem.)
Ježíš byl poslán k Izraelitům, protože ti měli za sebou několikasetleté vyučování „Mojžíšem a Proroky“. Měl málo času (kdyby se nebránil, byl by už při primičním kázání zavražděn pravověrnými), nemohl učit pohanské začátečníky. /7
Ježíš neuzdravil všechny nemocné židy a uzdravil jen některé pohany. (K výběru používal svůj klíč.)
Před třemi roky jsme si podrobněji říkali, jak Ježíš kananejské ženě fandil a jak úmyslně celou událost vyhrotil. Obstála. Kdykoliv se může Ježíše zastat proti všem „pravověrným“, kteří jej pomlouvali a odsoudili.
Nazaretští se urazili, když se jich Ježíš ptal, zda jsou ve svém očekávání Mesiáše dál než jejich otcové (kteří každého proroka zlikvidovali), kananejská žena se neurazila, i když Ježíš její dceru přirovnal (nepřímo) k „nevěřícím psům“. (Byla si vědoma toho, že je pozadu, že se mohla mnohem dříve zajímat o Hospodina.)
Děvče mohlo být uzdraveno, nemocní z Nazareta nikoliv.
Kananejská paní poctivě přiznala svou bídu, nenechala se odradit. Svědčila pak svým krajanům o Ježíši.
Řada našich předků se stala misionáři a vydala se do cizích zemí svědčit o Kristu. /8
My, abychom mohli splnit Ježíšův příkaz o vyslání misionářsky působit, se nemusíme vydávat do cizích zemí. Okolo nás je mnoho těch, kteří potřebují nejrůznější uzdravení. Cizincům můžeme objevit velikost západní a křesťanské kultury. /9
Kdybychom jen hleděli na vlastní blahobyt a vlastní pozemskou budoucnost a s nesnášenlivci všeho druhu sočili na přistěhovalce, selhali bychom ve svém vynikajícím poslání, které nám Ježíš svěřil: „Svým zájmem o druhé, svým milosrdenstvím (milým srdcem) a pohostinstvím zvěte všechny do boží náruče.“ /10
Už po staletí mezi námi žijí Romové, léta s námi žijí Vietnamci, Ukrajinci, teď přichází Mongolové, někde muslimové.
Můžeme a máme k nim být pohostinní jako občané. Jako křesťané tím více. Platí i o nich: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili (neučinili) jednomu z těchto nepatrných, mně jste učinili (neučinili)“? (Srov. Mt 25,31-46
Možností, jak si jich všimnout, je mnoho.
Přistěhovalci neumí mnoho česky, mají potíže s vyřizováním dokladů na našich úřadech, nemohou svým dětem opravovat školní domácí úkoly.
Učitelé mi říkají, že vietnamské děti jsou často výbornými žáky nejen v matematice, ale i češtině. Po vyučování pomáhají do noci rodičům v obchodě. Rodiče jim nemohou opravovat úkoly, přinejmenším v češtině. (Řada těchto dětí už nebude prodávat levné oblečení a mizerné boty, budou patřit mezi naše lékaře, … možná učitele.)
My i naše děti si těchto dětí a jejich rodičů máme všímat, chránit je před ústrky, přezíráním a bezradností. Nebudeme je lanařit na bohoslužby, třeba někdo z nich projeví zájem i o naši křesťanskou kulturu.
Budeme je chránit před nesnášenlivostí, šikanou a vyháněním? /11
Mír ve světě není možný bez míru mezi náboženstvími.
Mír mezi náboženstvími není možný bez dialogu náboženství.
Mezináboženský dialog není možný bez vzájemného poznání.
Mír je nedělitelný – začíná v lidském nitru.
Víme jak politici: hinduista Mahátma Gándhí (a také „muslim“ a „křesťan“), křesťan Dag Hammaskjöld, muslim A. Sadat a buddhista U Thant přispěli podle svého náboženského přesvědčení k mírové politice.
Máme mnoho dalších svědků. Připomenu alespoň tři:Albert Schweitzer léčil nemocné bez rozdílu, Carlo Caretto, mnich a mučedník, žil mezi muslimy s velikou úctou k nim. Matka Tereza je ještě známější. /12
Jejich a především Ježíšovým vcítěním a soucítěním se chceme nechat formovat, ovlivňovat a přijímat je za své.
Necítím se ohrožován homosexuály, ale zlem v sobě a zvenčí jakoukoliv nesnášenlivostí, násilím, manipulací, nespravedlností, lží, fanatismem a krajnostmi všeho druhu. /13
Po listopadu jsem se zúčastnil demonstrace při televizní stávce a proti neonacistům.
Ježíš se proti nikomu nevymezuje jako naši noví klerofašisté (pozor, v Čechách a na Slovensku mají svou tradici).
Ježíš věděl o svém postavení před Bohem, nepotřeboval se zachraňovat, přišel chránit a zachraňovat druhé. Od Ježíše víme o svém postavení před Bohem, od něho jsme získali zdravé sebevědomí božích dětí a poslů, jím se necháváme posílat k potřebným.
-------------------------
Poznámky:
/1 Otroci, cizinci, přistěhovalci a hosté měli v Izraeli určené postavení.
Kdo chtěl konvertovat, stát se Izraelitou, musel „vstoupit do smlouvy s Hospodinem“ (přijmout všechna pravidla života Izraele a nechat se obřezat – obřízka je znamením manželské smlouvy).
Od Izraele bychom se měli poučit v jednání s přistěhovalci. Podmínkou k získání občanství by bylo přijetí místní kultury.
Všichni jsme tady na zemi jen přistěhovalci a hosté. Nazí jsme přišli a nazí odejdeme (židé byli pohřbíváni jen v rubáši, dnes v obyčejné bedně (truhle).
/2 Křtem se nestáváme božími dětmi (těmi jsme od začátku), ale vědomě vstupujeme do lidu božího, do náruče boží. Než jsme se narodili, nikdo se nás neptal, zda stojíme o život – nebylo koho se ptát. Ale život v rodině boží je svobodnou volbou – Bůh nám otevírá svou náruč a je na nás, zda se do ní rozeběhneme nebo odvážíme.
/3 Bohu buď žalováno, že se přidávají k těm, kteří vidí nepřítele v muslimech nebo jiných menšinách.
Zatím se projevují poměrně nenápadně. Až když si porovnáme řadu jejich projevů, projeví se jejich nesnášenlivost.
Moderní násilníci jsou poučenější a mazanější než ti staří, šíří svou nenávist k druhým v odstupňovaných, ale stále zvětšujících se dávkách. To platí o dnešních antisemitech, rasistech, neonacistech i komunistech.
Dovedu si představit, jak by propukla nenávist těch, kteří vidí nepřítele v muslimech, kdyby masakr v Norsku byl dílem islamistického teroristy.
Tragédie s Breivikem nám ukázala, jak i v našich řadách pod povrchem doutná nenávist.
(Souhlasíte s tím, že bychom neměli říkat: „Ten Nor, ale Breivik“?
Neměli bychom zobecňovat: „Cikáni, Němci, Rusové, farizeové, „
„Mluvit přesným jazykem znamená žít v pravdě a odbývat řeč je zvláštní způsob lhaní“, říká Martin Hilský.)
/4 Je pravda, že křesťané jsou nejvíce pronásledováni. Je to nespravedlivé a kruté! Ale my tím nejsme překvapeni, Ježíš o pronásledování mluvil. Z toho samozřejmě nevyplývá, že pronásledování budeme klidně přijímat. Ale Ježíš nás učí, jak jednat. (Škoda, že jsme se od něj nenaučili bránit se nepřátelům bez násilí.)
/5 Jsem pro to, aby cizinci zachovávali pravidla naší kultury a pokud se zde chtějí usadit, aby je přijali za svá, jinak ať se odstěhují mezi své.
/6 Všímejme si, zda znají poslání božího lidu a nakolik se životem hlásí ke Kristu. Proč nepřijali Ježíšovo přikázání (úmyslně používám slovo „přikázání“): „Jednejte s druhými tak, jak byste chtěli, aby oni jednali s vámi“?
II. vatikánský koncil říká, že muslimové patří mezi zvláštní boží lid a že v kultuře muslimů je mnoho projevem Ducha božího. Ale klerofašisté neuznávají poslední koncil a nerozlišují muslimy od islamistů.
/7 Ježíš ale vždy jednal s lidmi bez ohledu na to, kým kdo je. Neptal se: „Jsi samařan, pohan, žid nebo Říman, člověk svobodný nebo otrok, muž nebo žena, ženatý nebo rozvedený, heterosexuál nebo homosexuál …, vždy mu šlo o člověka, o pomoc potřebnému.
Uzdravil řadu pohanů.
/8 Misionáři se nejprve ujímali potřebných a teprve když pohany získali svým zájmem a pomocí, mohli mluvit o Kristu.
Nikdo z nás neschvaluje šíření křesťanství mečem a ohněm.
Umíme rozlišit a odmítnout to, co nesprávného řekli naši světci.
„Mimo církev není spásy“, tvrdil už Origenes, Cyprián i Augustin. Ekumenický koncil (r. 1442) prohlásil: Svatá římská církev … pevně věří, vyznává a zvěstuje, že nikdo vně katolické církve, ani pohan, ani žid, ani nevěřící nebo odpadlík od církve, nebude mít podíl na věčném životě, nýbrž propadne věčnému ohni, který chystá ďábel a jeho andělé, jestliže se k ní (katolické církvi) před svou smrtí nepřipojí (Denz 1351).
Ale v r. 1952 římská kongregace pro víru naopak exkomunikovala studentského faráře z Harvardu P.L. Feeneye SJ, který spolu se starými církevními otci a koncilem ve Florencii zastával názor, že všichni lidé vně viditelné katolické církve budou zatraceni.
II. vatikánský koncil ve své konstituci o církvi (r. 1964) jednoznačně prohlásil: Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí.
Plán spásy se vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy, a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude soudit lidi v posledním dnu.“ (čl.16).
/9 Naše pojmenování Večeře Páně „mše“ (ne úplně nejšťastnější) pochází z posledních – propouštěcích – slov liturgie: „Ite misaa est“. Ve smyslu: Byli jste obdarování hostinou Boží přízně, „jděte“ z tohoto bohatství rozdávat jiným.
/10 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. (Mt 5,11-17
Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Mk 16,15
/11 Samozřejmě, že v naší společnosti hrozí ekonomická krize a veliké a nebezpečné střety. Mezi důchodci a mladšími, mezi starousedlíky a přistěhovalci, mezi severem a jihem. Pokud se my této krize nedožijeme, zřejmě nemine naše děti nebo vnoučky.
(V těch střetech stačí, aby se objevil vůdce, který bude slibovat, že udělá pořádek. Mokráte se k těmto vůdcům v minulosti přádávalo i mnoho pokřtěných a ne malá řada církevních hodnostářů.)
/12 „Můj otec se neptal, zda existuje Bůh, který dokáže nečinně přihlížet lidskému utrpení anebo je tak roztržitý a necitelný, že dopouští, aby na hlavy chudáků padala krupobití a jiné pohromy.
Ne, neptal se na to. Pro něj a pro mou matku byl Bůh, ten, který existoval, Bohem naděje, Bohem, který po tobě žádá, aby ses po zemětřesení znovu zvedl ze sutin, abys po krupobití, jež tě uvrhlo do chudoby, začal bez dlouhých řečí znovu od začátku. Byl pro něj Bohem, který tě pobízí, abys v sobě našel sílu vydat se znovu na cestu a neočekával, že všechno za tebe udělají ostatní; a především tě nutí, aby ses osvobodil od hořkosti, již by snad v tobě mohl zanechat pocit nespravedlnosti nebo překvapení, že ti nikdo nepomohl.
Bůh mého otce byl Bohem života, přítomností neustále přítomnou a živou, jež v člověku působí.
Byl to Bůh, který ti nikdy nedá svolení k tomu, aby ses v zoufalství vrhl na zem a volal: „Je po všem!“
Není to totiž pravda, že je po všem: všechno se mění… A ty se musíš této změně otevřít, třebaže ti připadá tvrdá a nechápeš její smysl. Kdoví, zda ti tato změna, tato nová situace nepřinese něco dobrého!
A tak tomu také bylo…“ (Smysl pro odvahu a naději, Carlo Caretto)
/13 Mladíka líbajícího na ulici děvče okřikl starý chlap: „Ty prase, co se tady předvádíš, já jsem dal své ženě první pusu po čtvrtém děcku“. (To uvádím jako vtip.)
Mnohokráte Hospodin říká Izraelitům: pamatujte, že i vy jste byli otroky a že jste ve své zemi pouze cizinci, přistěhovalci a hosté. Podle toho se k lidem tohoto druhu chovejte.
Byl někdo jiný více veden a vychovávám k soucitu, než Izrael? /1
Izrael (včetně křesťanů) tady není pro sebe, ale pro druhé, máme být božím lidem a Bůh je tu pro nás, pro své děti (a nemá žádné cizí děti). /2
Nikdo nespočítá, kolik bylo na světě ponížených a zadupaných lidí do země. Pro citlivého člověka je to tíživé, velice si vážím Boha, že svou náruč otevírá každému.
I 56. kap. Izajášova o tom svědčí (bylo by škoda si přečíst jen tři verše.)
Bez porozumění hebrejské bibli (Starému zákonu) neporozumíme Ježíši. Vyučování Ježíšovo předpokládá znalost Mojžíšova vyučování. Podmínkou k přijetí na vysokou školu je znalost získaná na střední škole zakončená maturitou.
Je znepokojivé, že se i v naší zemi se objevují noví klerofašisté. Strach a vlastní nejistota v nich živí hledání nepřítele mimo sebe. /3
Ohání se pravdou a svobodou (vlastní).
Poukazují na pronásledování křesťanů ve světě a rádi by vyhnali muslimy z Evropy. /4
Fanaticky protestují proti stavění mešit v našich zemích, ohánějí se poukazováním, že v řadě muslimských zemí se nesmí stavět kostely. /5
Nadřazeně se povyšují nad druhé a dokonce se vydávají za lepší křesťany. /6
Text z prvního čtení mluví o cizincích, kteří lnou k Hospodinu. Ale, než někdo může být přitahován k Hospodinu, je třeba jej oslovit. Některé Hospodin oslovil sám (např. Abraháma, Mojžíše), jiné Bůh oslovil skrze své posly (Ježíš říká: „Budete záchranáři druhých“ – rybáři).
Někteří lidé u příběhu uzdravené kananejského děvčete říkají, že Ježíš změnil svůj názor na to, ke kterým lidem je poslán.
Ale Ježíš nejen znal Písmo, které na mnoha místech vyučuje Izraelity, že jsou posláni k ostatním národům, že mají být svědky toho, že každý člověk je zván k tomu, aby se „lidštil“ podle Božího obrazu, aby rostl do podoby s Bohem.
Ježíš zná názory Otce i Ducha a naprosto s nimi ladí. (Zapomínáme, že Ježíš je boží syn, byly doby, které zapomínaly, že Ježíš je člověkem.)
Ježíš byl poslán k Izraelitům, protože ti měli za sebou několikasetleté vyučování „Mojžíšem a Proroky“. Měl málo času (kdyby se nebránil, byl by už při primičním kázání zavražděn pravověrnými), nemohl učit pohanské začátečníky. /7
Ježíš neuzdravil všechny nemocné židy a uzdravil jen některé pohany. (K výběru používal svůj klíč.)
Před třemi roky jsme si podrobněji říkali, jak Ježíš kananejské ženě fandil a jak úmyslně celou událost vyhrotil. Obstála. Kdykoliv se může Ježíše zastat proti všem „pravověrným“, kteří jej pomlouvali a odsoudili.
Nazaretští se urazili, když se jich Ježíš ptal, zda jsou ve svém očekávání Mesiáše dál než jejich otcové (kteří každého proroka zlikvidovali), kananejská žena se neurazila, i když Ježíš její dceru přirovnal (nepřímo) k „nevěřícím psům“. (Byla si vědoma toho, že je pozadu, že se mohla mnohem dříve zajímat o Hospodina.)
Děvče mohlo být uzdraveno, nemocní z Nazareta nikoliv.
Kananejská paní poctivě přiznala svou bídu, nenechala se odradit. Svědčila pak svým krajanům o Ježíši.
Řada našich předků se stala misionáři a vydala se do cizích zemí svědčit o Kristu. /8
My, abychom mohli splnit Ježíšův příkaz o vyslání misionářsky působit, se nemusíme vydávat do cizích zemí. Okolo nás je mnoho těch, kteří potřebují nejrůznější uzdravení. Cizincům můžeme objevit velikost západní a křesťanské kultury. /9
Kdybychom jen hleděli na vlastní blahobyt a vlastní pozemskou budoucnost a s nesnášenlivci všeho druhu sočili na přistěhovalce, selhali bychom ve svém vynikajícím poslání, které nám Ježíš svěřil: „Svým zájmem o druhé, svým milosrdenstvím (milým srdcem) a pohostinstvím zvěte všechny do boží náruče.“ /10
Už po staletí mezi námi žijí Romové, léta s námi žijí Vietnamci, Ukrajinci, teď přichází Mongolové, někde muslimové.
Můžeme a máme k nim být pohostinní jako občané. Jako křesťané tím více. Platí i o nich: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili (neučinili) jednomu z těchto nepatrných, mně jste učinili (neučinili)“? (Srov. Mt 25,31-46
)
Možností, jak si jich všimnout, je mnoho.
Přistěhovalci neumí mnoho česky, mají potíže s vyřizováním dokladů na našich úřadech, nemohou svým dětem opravovat školní domácí úkoly.
Učitelé mi říkají, že vietnamské děti jsou často výbornými žáky nejen v matematice, ale i češtině. Po vyučování pomáhají do noci rodičům v obchodě. Rodiče jim nemohou opravovat úkoly, přinejmenším v češtině. (Řada těchto dětí už nebude prodávat levné oblečení a mizerné boty, budou patřit mezi naše lékaře, … možná učitele.)
My i naše děti si těchto dětí a jejich rodičů máme všímat, chránit je před ústrky, přezíráním a bezradností. Nebudeme je lanařit na bohoslužby, třeba někdo z nich projeví zájem i o naši křesťanskou kulturu.
Budeme je chránit před nesnášenlivostí, šikanou a vyháněním? /11
Mír ve světě není možný bez míru mezi náboženstvími.
Mír mezi náboženstvími není možný bez dialogu náboženství.
Mezináboženský dialog není možný bez vzájemného poznání.
Mír je nedělitelný – začíná v lidském nitru.
Víme jak politici: hinduista Mahátma Gándhí (a také „muslim“ a „křesťan“), křesťan Dag Hammaskjöld, muslim A. Sadat a buddhista U Thant přispěli podle svého náboženského přesvědčení k mírové politice.
Máme mnoho dalších svědků. Připomenu alespoň tři:Albert Schweitzer léčil nemocné bez rozdílu, Carlo Caretto, mnich a mučedník, žil mezi muslimy s velikou úctou k nim. Matka Tereza je ještě známější. /12
Jejich a především Ježíšovým vcítěním a soucítěním se chceme nechat formovat, ovlivňovat a přijímat je za své.
Necítím se ohrožován homosexuály, ale zlem v sobě a zvenčí jakoukoliv nesnášenlivostí, násilím, manipulací, nespravedlností, lží, fanatismem a krajnostmi všeho druhu. /13
Po listopadu jsem se zúčastnil demonstrace při televizní stávce a proti neonacistům.
Ježíš se proti nikomu nevymezuje jako naši noví klerofašisté (pozor, v Čechách a na Slovensku mají svou tradici).
Ježíš věděl o svém postavení před Bohem, nepotřeboval se zachraňovat, přišel chránit a zachraňovat druhé. Od Ježíše víme o svém postavení před Bohem, od něho jsme získali zdravé sebevědomí božích dětí a poslů, jím se necháváme posílat k potřebným.
-------------------------
Poznámky:
/1 Otroci, cizinci, přistěhovalci a hosté měli v Izraeli určené postavení.
Kdo chtěl konvertovat, stát se Izraelitou, musel „vstoupit do smlouvy s Hospodinem“ (přijmout všechna pravidla života Izraele a nechat se obřezat – obřízka je znamením manželské smlouvy).
Od Izraele bychom se měli poučit v jednání s přistěhovalci. Podmínkou k získání občanství by bylo přijetí místní kultury.
Všichni jsme tady na zemi jen přistěhovalci a hosté. Nazí jsme přišli a nazí odejdeme (židé byli pohřbíváni jen v rubáši, dnes v obyčejné bedně (truhle).
/2 Křtem se nestáváme božími dětmi (těmi jsme od začátku), ale vědomě vstupujeme do lidu božího, do náruče boží. Než jsme se narodili, nikdo se nás neptal, zda stojíme o život – nebylo koho se ptát. Ale život v rodině boží je svobodnou volbou – Bůh nám otevírá svou náruč a je na nás, zda se do ní rozeběhneme nebo odvážíme.
/3 Bohu buď žalováno, že se přidávají k těm, kteří vidí nepřítele v muslimech nebo jiných menšinách.
Zatím se projevují poměrně nenápadně. Až když si porovnáme řadu jejich projevů, projeví se jejich nesnášenlivost.
Moderní násilníci jsou poučenější a mazanější než ti staří, šíří svou nenávist k druhým v odstupňovaných, ale stále zvětšujících se dávkách. To platí o dnešních antisemitech, rasistech, neonacistech i komunistech.
Dovedu si představit, jak by propukla nenávist těch, kteří vidí nepřítele v muslimech, kdyby masakr v Norsku byl dílem islamistického teroristy.
Tragédie s Breivikem nám ukázala, jak i v našich řadách pod povrchem doutná nenávist.
(Souhlasíte s tím, že bychom neměli říkat: „Ten Nor, ale Breivik“?
Neměli bychom zobecňovat: „Cikáni, Němci, Rusové, farizeové, „
„Mluvit přesným jazykem znamená žít v pravdě a odbývat řeč je zvláštní způsob lhaní“, říká Martin Hilský.)
/4 Je pravda, že křesťané jsou nejvíce pronásledováni. Je to nespravedlivé a kruté! Ale my tím nejsme překvapeni, Ježíš o pronásledování mluvil. Z toho samozřejmě nevyplývá, že pronásledování budeme klidně přijímat. Ale Ježíš nás učí, jak jednat. (Škoda, že jsme se od něj nenaučili bránit se nepřátelům bez násilí.)
/5 Jsem pro to, aby cizinci zachovávali pravidla naší kultury a pokud se zde chtějí usadit, aby je přijali za svá, jinak ať se odstěhují mezi své.
/6 Všímejme si, zda znají poslání božího lidu a nakolik se životem hlásí ke Kristu. Proč nepřijali Ježíšovo přikázání (úmyslně používám slovo „přikázání“): „Jednejte s druhými tak, jak byste chtěli, aby oni jednali s vámi“?
II. vatikánský koncil říká, že muslimové patří mezi zvláštní boží lid a že v kultuře muslimů je mnoho projevem Ducha božího. Ale klerofašisté neuznávají poslední koncil a nerozlišují muslimy od islamistů.
/7 Ježíš ale vždy jednal s lidmi bez ohledu na to, kým kdo je. Neptal se: „Jsi samařan, pohan, žid nebo Říman, člověk svobodný nebo otrok, muž nebo žena, ženatý nebo rozvedený, heterosexuál nebo homosexuál …, vždy mu šlo o člověka, o pomoc potřebnému.
Uzdravil řadu pohanů.
/8 Misionáři se nejprve ujímali potřebných a teprve když pohany získali svým zájmem a pomocí, mohli mluvit o Kristu.
Nikdo z nás neschvaluje šíření křesťanství mečem a ohněm.
Umíme rozlišit a odmítnout to, co nesprávného řekli naši světci.
„Mimo církev není spásy“, tvrdil už Origenes, Cyprián i Augustin. Ekumenický koncil (r. 1442) prohlásil: Svatá římská církev … pevně věří, vyznává a zvěstuje, že nikdo vně katolické církve, ani pohan, ani žid, ani nevěřící nebo odpadlík od církve, nebude mít podíl na věčném životě, nýbrž propadne věčnému ohni, který chystá ďábel a jeho andělé, jestliže se k ní (katolické církvi) před svou smrtí nepřipojí (Denz 1351).
Ale v r. 1952 římská kongregace pro víru naopak exkomunikovala studentského faráře z Harvardu P.L. Feeneye SJ, který spolu se starými církevními otci a koncilem ve Florencii zastával názor, že všichni lidé vně viditelné katolické církve budou zatraceni.
II. vatikánský koncil ve své konstituci o církvi (r. 1964) jednoznačně prohlásil: Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí.
Plán spásy se vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy, a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude soudit lidi v posledním dnu.“ (čl.16).
/9 Naše pojmenování Večeře Páně „mše“ (ne úplně nejšťastnější) pochází z posledních – propouštěcích – slov liturgie: „Ite misaa est“. Ve smyslu: Byli jste obdarování hostinou Boží přízně, „jděte“ z tohoto bohatství rozdávat jiným.
/10 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. (Mt 5,11-17
)
Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Mk 16,15
)
/11 Samozřejmě, že v naší společnosti hrozí ekonomická krize a veliké a nebezpečné střety. Mezi důchodci a mladšími, mezi starousedlíky a přistěhovalci, mezi severem a jihem. Pokud se my této krize nedožijeme, zřejmě nemine naše děti nebo vnoučky.
(V těch střetech stačí, aby se objevil vůdce, který bude slibovat, že udělá pořádek. Mokráte se k těmto vůdcům v minulosti přádávalo i mnoho pokřtěných a ne malá řada církevních hodnostářů.)
/12 „Můj otec se neptal, zda existuje Bůh, který dokáže nečinně přihlížet lidskému utrpení anebo je tak roztržitý a necitelný, že dopouští, aby na hlavy chudáků padala krupobití a jiné pohromy.
Ne, neptal se na to. Pro něj a pro mou matku byl Bůh, ten, který existoval, Bohem naděje, Bohem, který po tobě žádá, aby ses po zemětřesení znovu zvedl ze sutin, abys po krupobití, jež tě uvrhlo do chudoby, začal bez dlouhých řečí znovu od začátku. Byl pro něj Bohem, který tě pobízí, abys v sobě našel sílu vydat se znovu na cestu a neočekával, že všechno za tebe udělají ostatní; a především tě nutí, aby ses osvobodil od hořkosti, již by snad v tobě mohl zanechat pocit nespravedlnosti nebo překvapení, že ti nikdo nepomohl.
Bůh mého otce byl Bohem života, přítomností neustále přítomnou a živou, jež v člověku působí.
Byl to Bůh, který ti nikdy nedá svolení k tomu, aby ses v zoufalství vrhl na zem a volal: „Je po všem!“
Není to totiž pravda, že je po všem: všechno se mění… A ty se musíš této změně otevřít, třebaže ti připadá tvrdá a nechápeš její smysl. Kdoví, zda ti tato změna, tato nová situace nepřinese něco dobrého!
A tak tomu také bylo…“ (Smysl pro odvahu a naději, Carlo Caretto)
/13 Mladíka líbajícího na ulici děvče okřikl starý chlap: „Ty prase, co se tady předvádíš, já jsem dal své ženě první pusu po čtvrtém děcku“. (To uvádím jako vtip.)