19. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,9a.11-13a
Datum: 7. 8. 2011
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,9a.11-13a
; Řím 9,1-5
; Mt 14,22-33
Datum: 7. 8. 2011
O prázdninách nemám více času na „Poznámky“, před týdnem jsem byl
ve velké časové tísni. Snažil jsem upozornit na předpoklady
k setkávání s Bohem, na pozorování, žasnutí …
I na našich pouštích se může nečekaně a nesamozřejmě objevit veliké bohatství. /1
Kdo má oči otevřené, ví, že nic není samozřejmé.
Než se budeme věnovat dnešnímu úryvku evangelia, nechme se připravit prvním čtením.
Eliáš patří mezi největší postavy Božího lidu.
Setkával se s Hospodinem podobně jako Mojžíš.
Nepřekvapuje nás, že setkání Mojžíše s Hospodinem na Sinaji provázely projevy veliké moci. /2
Okolnosti setkání Eliáše s Hospodinem jsou ale úplně jiné.
Eliáš měl o moci boží inteligentní představu a nepotřeboval u setkání žádný ohňostroj a vojenskou přehlídku z Rudého náměstí. (Putin s Medvěděvem letos v Moskvě zase světu předváděli své bohatýry.)
Tři tisíce let už víme o setkání s Bohem v „tichém vánku“. Ale dost lidí stále tíhne k předvádění. /3
To nám ale často překáží a zabraňuje v pochopení některých biblických událostí. Máme o nich své strnulé představy (pozoruji to sám na sobě).
Ticho od sebe často odstrkujeme. /4
O možnosti jakési Ježíšovy hry s chůzí na vodě jsme mluvili před třemi roky. Je to něco tak nezvyklého, že se to opovážím říci jen známým. Mnoho lidí by nad tím hned opovržlivě mávlo rukou. (Nejen ti, kteří si svou představu o Ježíši nechali formovat jen kýčovitými obrázky.)
„Nasycení na poušti“ bylo pro apoštoly velikým triumfem. Za jejich(!) Mistrem přišlo pět tisíc chlapů (žen a dětí nepočítaje) a zakusilo jej jako nového Eliáše! („Eliáš nasytil jen jednu vdovu a jejího syna, kdežto náš Rabi …“)
Koho by to netěšilo? Ježíšova hvězda stoupala a s jeho hvězdou stoupala i hvězda apoštolů.
V Janově 6. kap. čteme: „Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: ,Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!´ Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.“
Ježíš se šel „provětrat“ … „Lidská sláva polní tráva.“ S Otcem si rozuměli …
Proč šel Ježíš po vodě? Mnoho nám to nezapadá do našich představ? Náš Ježíš je příliš vážný a nemá čas na hraní. Cpeme jej do zlatohlavů a nebeského lesku. /5
Bylo Ježíšovi po setkání s Otcem do zpěvu? (Nemáme někdy potřebu zpívat, z radosti utíkat, tancovat…?) /6
Měl Ježíšův nápad s chůzí po vodě odvést apoštoly od spřádání představ na Ježíšovu korunovaci v Jeruzalémě? (Víme, že tuto představu v sobě živili až do Ježíšovy popravy.) /7
Chtěl Ježíš postavit apoštoly nohama na zem (dokonce na vodu?!), aby se nenechali omámit pocitem vlastní důležitosti? Aby nepřišli o smysl pro humor, hru a pravou radost ze života?
Ježíšova chůze po vodě byla pro apoštoly něčím nepředstavitelným (rybáři znali vodu důvěrně). Když se uklidnili, že k nim nepřichází strašidlo /8, Petr skvěle zareagoval (byl v něm stále kus kluka).
Zatímco před pár hodinami nepochopil Ježíšova slova: „Dejte vy najíst zástupu“, na lodi okamžitě bez zaváhání z něj vyhrklo: „Pane, jsi-li to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě“.
Ale pak to pokazil.
Je překvapivé, že Petr neopakoval chůzi na vodě?
Proč to nezkusili ostatní apoštolové?
Kdo pracuje s lidmi, ví, že některé nápady nevyjdou, některé slavnosti se nemusí vydařit. Ani Ježíš s apoštoly neslavil vždy úspěchy.
Zřejmě už jako malý kluk vedl partu dětí a setkal se i s otrávenými dětmi. /9
Víme, jak je důležité, aby přeskočila jiskra, mezi rodičem a dítětem, učitelem a žákem, herci a diváky, mezi krásou a člověkem, mezi přáteli, mezi Bohem a člověkem.
Nepopírám, že chůze na moři má větší význam než jen ten, o kterém teď mluvím, ale bylo Ježíšovým záměrem, aby učedníkům předvedl svou moc, aby je dovedl ke klanění? /10
Šlo mu o klanění? (Nikde k němu nevyzývá, jen k následování. To pro nás je klanění pohodlnější než následováni, proto je tolik obhajujeme.)
Pravá a čistá radost je darem a projevem Ducha (ďábel je vážný).
Jako je důležité se nechávat ochočovat od Boha,
jako je důležité si pěstovat odvahu a překonávat zbytečný strach,
tak je důležité se zbavovat bláhové povýšenosti a namyšlené vlastní důstojnosti.
Práci na sobě a spolupráci s druhým nelze nahradit modlitbou nebo „zbožnými“ postoji.
Ježíš potřebuje svobodné, inteligentní, odvážné, dospělé a podnikavé spolupracovníky. Ani Ježíšova matka nebyla typem děvčete: „Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“.
Při některých představeních jsou vyzváni dobrovolníci, aby přišli na jeviště. Herec Víťa Marčík umí lidi zapojit. Pozoroval jsem, že si často vybere nesmělého člověka, udělá z něj hvězdu a zvedne mu sebevědomí. Kdyby ale pozvaný odmítl, zůstane sedět na svém místě.
Zve-li nás někam nebo k něčemu Bůh, máme pozvání přijmout, nemáme se upejpat ani zdráhat.
Proč neumíme s druhými mluvit o Bohu? Proč se ostýcháme?
Proč mnoho lidí při setkání s Bohem používá jen oficiálních modliteb?
Proč je v našich kostelích často sladkokyselý nálev? /11
(K těmto třem otázkám příště ještě přidám poznámku pod čarou, zatím vás nechci rušit v přemýšlení.)
Všechno to vychází z našich představ o božím jednání. Ale my nejsme oproti zbožným pohanům odkázáni jen na lidské představy o Bohu. Nám Bůh sám o sobě vypráví. (Nesvěřil to lidem, to by z toho byla za chvíli „tichá pošta“.)
Ježíš nám přichází dovyprávět to, co ke svému životu s Bohem potřebujeme znát.
Přichází nás vyrušit, pozvat, pozvednout někam dojít …
--------------------------
Poznámky:
/1 Jedni manželé po narození holčičky, přijali postupně do pěstounství dva kluky. Jenže se časem ukázalo se, že oba mají veliké postižení osobnosti. Pak se jim narodila další holčička – s downovým postižením.
Manžel to neunesl a rodinu opustil.
Kdo by si vzal opuštěnou ženu se čtyřmi dětmi?
Po čase si tuto rodinu jeden muž vzal. Vystavěl krásný dům, vzorně se stará (nechodí do kostela, asi se neživí pocitem zásluh a oběti).
Zázrak na poušti.
/2 Když nadešel třetí den a nastalo jitro, hřmělo a blýskalo se, na hoře byl těžký oblak a zazněl velmi pronikavý zvuk polnice. Všechen lid, který byl v táboře, se třásl. Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a postavili se při úpatí hory. Celá hora Sínaj byla zahalena kouřem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni. Kouř z ní stoupal jako z hutě a celá hora se silně chvěla. Zvuk polnice víc a více sílil. Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal. (Ex 19,16-19
Vládcové vždy předváděli svou moc a bohatství. Často je doprovázela ozbrojená vyparáděná tělesná garda ozbrojenců.
Mojžíšovi lidé, kteří slyšeli o strašné a nepřemožitelné moci faraóna (jehož tvář nemohli jako otroci nikdy spatřit), potřebovali zažít velikou moc Hospodina – aby se egyptského krále přestali bát.
Viděl jsem mumii Ramsese II., dnes je farao docela malý seschlý strejček.
/3 Od římského a byzantského císařského dvora jsme rádi přijali lesk zlata, nákladné stavby, velkolepou parádu a drahé oděvy a insignie vládců.
Americký president už nepřijíždí s náčelnickou čelenkou, ani s jediným orlím perem ve vlasech, ruský president už nemá na saku ani jednu medaili (Brežněv si myslel, že nás ohromí svou velikou sbírkou metálů). Snad už jen Kaddáfí se orientálně předváděl.
Tvrdošíjně se někdy držíme svých představ, co se Bohu líbí, a co je vhodné a nevhodné pro Boha a jeho dvořany.
I pro židy bylo Ježíšovo prosté vystoupení matoucí, až pohoršlivé. Kdyby přijel na bílém koni a alespoň v liturgickém rouchu velekněze, dav by jásal. Kdyby přijel v doprovodu dvanácti legií vojska nebeského, kdo by mu nepadl k nohám?
/4 Při tichém a trpělivém pozorování v přírodě můžeme pozorovat zvířata a ptáky. Při jízdě autem se nám jen někdy mihnou. Hlučný člověk se nudí a přehlušuje vlastní prázdnotu.
Jen v tichu vlastního srdce se můžeme setkat s Bohem. Jen ten, kdo vlastní prázdnotu vydrží, kdo se nenechá odradit tím, že napoprvé „nechytí velkého kapra“, ale vytrvale chodí na „rande“ jako myslivec na posed nebo rybář k vodě, jen ten objeví novou krásu Božího setkání. Ne ten, který neustále mele slova modliteb.
/5 Zlatohlav je těžká, bohatě zdobená tkanina, např. brokát protkávaný zlatem.
V ilustrovaných biblích 19. stol. je mnoho paprsků, blesků, nebeských oblak, křídel, zbraní – síly a moci.
„Proměnění na hoře“ vykládáme jako Ježíšův triumf, ale evangelia jej popisují jako událost, kterou apoštolové nezpracovali, propadli jak ve škole.
/6 Pozor, rarach v nás ovšem okamžitě předepíše Ježíšovi pouze gregoriánský chorál a varhany. A důstojnou chůzi po červeném koberci nebo nosítka. (Rarach rád cituje z Písma: „Vždyť je psáno: `Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!“ Mt 3,6
Vážení rabíni při náboženských slavnostech v synagógách ale tančí!
/7 Bible je kniha básnická, velice bohatá na významy slov (moře, rozvodněný proud řeky, vysoké vlny rozbouřené hladiny jsou názorným příkladem projevů zla). Ale nenechme se odvést alegorickou školou vykládající Písmo od prvotního smyslu události jen do vznešených úvah.
(Alegorické teologické školy vytrhují významy jednotlivých slov a skládají si své konstrukce podle vlastní fantazie. Z podobného fantazírování může kdokoliv obvinit i mě, ale záleží nakolik nám náš výklad zapadá do celku. Jednou uvidíme tváří v tvář.)
/8 Jednou jsem na stráni před sebou proti vycházejícímu slunci viděl laň.
Ale u nás jeleni přece nejsou!!
Byla to srna. Jen se proti slunci jevila mnohem větší.
/9 Čemu připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali,´
Přišel Jan Baptista, nejedl chléb a nepil víno – říkáte: `Je posedlý.´
Přišel Syn člověka, jí a pije – říkáte: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ (Lk 7,31-34
/10 Učedníci se Ježíšovi klaněli a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“ (Srv. Mt 14,33
/11 Kostel přece není ani místo popravčí ani márnice. Je svatební síní a my jsme nevěstou. (Přiznáváme, že jsme se zachovali hůř než kudlanka nábožná – ta manžela sežere až po svatbě.) Náš Ženich je neuvěřitelně velkorysý ... Nelíbí se mu na nevěstě černý závoj, zvedá nás do své náruče a zve nás k tanci.
Proč lidé nepřijdou blíž k oltáři, když jsou předsedajícím pozváni?
Nevěří, že jsou na Ježíšově slavnosti? Kdyby přijel papež, strkali by se o přední místa.
Proč si nejdou sednout k druhým, ale zůstávají osaměle sedět na „svém“ místě?
Proč nezpívají? (Nezažil jsem, že by na svatbě někdo nezpíval.)
I na našich pouštích se může nečekaně a nesamozřejmě objevit veliké bohatství. /1
Kdo má oči otevřené, ví, že nic není samozřejmé.
Než se budeme věnovat dnešnímu úryvku evangelia, nechme se připravit prvním čtením.
Eliáš patří mezi největší postavy Božího lidu.
Setkával se s Hospodinem podobně jako Mojžíš.
Nepřekvapuje nás, že setkání Mojžíše s Hospodinem na Sinaji provázely projevy veliké moci. /2
Okolnosti setkání Eliáše s Hospodinem jsou ale úplně jiné.
Eliáš měl o moci boží inteligentní představu a nepotřeboval u setkání žádný ohňostroj a vojenskou přehlídku z Rudého náměstí. (Putin s Medvěděvem letos v Moskvě zase světu předváděli své bohatýry.)
Tři tisíce let už víme o setkání s Bohem v „tichém vánku“. Ale dost lidí stále tíhne k předvádění. /3
To nám ale často překáží a zabraňuje v pochopení některých biblických událostí. Máme o nich své strnulé představy (pozoruji to sám na sobě).
Ticho od sebe často odstrkujeme. /4
O možnosti jakési Ježíšovy hry s chůzí na vodě jsme mluvili před třemi roky. Je to něco tak nezvyklého, že se to opovážím říci jen známým. Mnoho lidí by nad tím hned opovržlivě mávlo rukou. (Nejen ti, kteří si svou představu o Ježíši nechali formovat jen kýčovitými obrázky.)
„Nasycení na poušti“ bylo pro apoštoly velikým triumfem. Za jejich(!) Mistrem přišlo pět tisíc chlapů (žen a dětí nepočítaje) a zakusilo jej jako nového Eliáše! („Eliáš nasytil jen jednu vdovu a jejího syna, kdežto náš Rabi …“)
Koho by to netěšilo? Ježíšova hvězda stoupala a s jeho hvězdou stoupala i hvězda apoštolů.
V Janově 6. kap. čteme: „Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: ,Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!´ Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.“
Ježíš se šel „provětrat“ … „Lidská sláva polní tráva.“ S Otcem si rozuměli …
Proč šel Ježíš po vodě? Mnoho nám to nezapadá do našich představ? Náš Ježíš je příliš vážný a nemá čas na hraní. Cpeme jej do zlatohlavů a nebeského lesku. /5
Bylo Ježíšovi po setkání s Otcem do zpěvu? (Nemáme někdy potřebu zpívat, z radosti utíkat, tancovat…?) /6
Měl Ježíšův nápad s chůzí po vodě odvést apoštoly od spřádání představ na Ježíšovu korunovaci v Jeruzalémě? (Víme, že tuto představu v sobě živili až do Ježíšovy popravy.) /7
Chtěl Ježíš postavit apoštoly nohama na zem (dokonce na vodu?!), aby se nenechali omámit pocitem vlastní důležitosti? Aby nepřišli o smysl pro humor, hru a pravou radost ze života?
Ježíšova chůze po vodě byla pro apoštoly něčím nepředstavitelným (rybáři znali vodu důvěrně). Když se uklidnili, že k nim nepřichází strašidlo /8, Petr skvěle zareagoval (byl v něm stále kus kluka).
Zatímco před pár hodinami nepochopil Ježíšova slova: „Dejte vy najíst zástupu“, na lodi okamžitě bez zaváhání z něj vyhrklo: „Pane, jsi-li to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě“.
Ale pak to pokazil.
Je překvapivé, že Petr neopakoval chůzi na vodě?
Proč to nezkusili ostatní apoštolové?
Kdo pracuje s lidmi, ví, že některé nápady nevyjdou, některé slavnosti se nemusí vydařit. Ani Ježíš s apoštoly neslavil vždy úspěchy.
Zřejmě už jako malý kluk vedl partu dětí a setkal se i s otrávenými dětmi. /9
Víme, jak je důležité, aby přeskočila jiskra, mezi rodičem a dítětem, učitelem a žákem, herci a diváky, mezi krásou a člověkem, mezi přáteli, mezi Bohem a člověkem.
Nepopírám, že chůze na moři má větší význam než jen ten, o kterém teď mluvím, ale bylo Ježíšovým záměrem, aby učedníkům předvedl svou moc, aby je dovedl ke klanění? /10
Šlo mu o klanění? (Nikde k němu nevyzývá, jen k následování. To pro nás je klanění pohodlnější než následováni, proto je tolik obhajujeme.)
Pravá a čistá radost je darem a projevem Ducha (ďábel je vážný).
Jako je důležité se nechávat ochočovat od Boha,
jako je důležité si pěstovat odvahu a překonávat zbytečný strach,
tak je důležité se zbavovat bláhové povýšenosti a namyšlené vlastní důstojnosti.
Práci na sobě a spolupráci s druhým nelze nahradit modlitbou nebo „zbožnými“ postoji.
Ježíš potřebuje svobodné, inteligentní, odvážné, dospělé a podnikavé spolupracovníky. Ani Ježíšova matka nebyla typem děvčete: „Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“.
Při některých představeních jsou vyzváni dobrovolníci, aby přišli na jeviště. Herec Víťa Marčík umí lidi zapojit. Pozoroval jsem, že si často vybere nesmělého člověka, udělá z něj hvězdu a zvedne mu sebevědomí. Kdyby ale pozvaný odmítl, zůstane sedět na svém místě.
Zve-li nás někam nebo k něčemu Bůh, máme pozvání přijmout, nemáme se upejpat ani zdráhat.
Proč neumíme s druhými mluvit o Bohu? Proč se ostýcháme?
Proč mnoho lidí při setkání s Bohem používá jen oficiálních modliteb?
Proč je v našich kostelích často sladkokyselý nálev? /11
(K těmto třem otázkám příště ještě přidám poznámku pod čarou, zatím vás nechci rušit v přemýšlení.)
Všechno to vychází z našich představ o božím jednání. Ale my nejsme oproti zbožným pohanům odkázáni jen na lidské představy o Bohu. Nám Bůh sám o sobě vypráví. (Nesvěřil to lidem, to by z toho byla za chvíli „tichá pošta“.)
Ježíš nám přichází dovyprávět to, co ke svému životu s Bohem potřebujeme znát.
Přichází nás vyrušit, pozvat, pozvednout někam dojít …
--------------------------
Poznámky:
/1 Jedni manželé po narození holčičky, přijali postupně do pěstounství dva kluky. Jenže se časem ukázalo se, že oba mají veliké postižení osobnosti. Pak se jim narodila další holčička – s downovým postižením.
Manžel to neunesl a rodinu opustil.
Kdo by si vzal opuštěnou ženu se čtyřmi dětmi?
Po čase si tuto rodinu jeden muž vzal. Vystavěl krásný dům, vzorně se stará (nechodí do kostela, asi se neživí pocitem zásluh a oběti).
Zázrak na poušti.
/2 Když nadešel třetí den a nastalo jitro, hřmělo a blýskalo se, na hoře byl těžký oblak a zazněl velmi pronikavý zvuk polnice. Všechen lid, který byl v táboře, se třásl. Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a postavili se při úpatí hory. Celá hora Sínaj byla zahalena kouřem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni. Kouř z ní stoupal jako z hutě a celá hora se silně chvěla. Zvuk polnice víc a více sílil. Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal. (Ex 19,16-19
)
Vládcové vždy předváděli svou moc a bohatství. Často je doprovázela ozbrojená vyparáděná tělesná garda ozbrojenců.
Mojžíšovi lidé, kteří slyšeli o strašné a nepřemožitelné moci faraóna (jehož tvář nemohli jako otroci nikdy spatřit), potřebovali zažít velikou moc Hospodina – aby se egyptského krále přestali bát.
Viděl jsem mumii Ramsese II., dnes je farao docela malý seschlý strejček.
/3 Od římského a byzantského císařského dvora jsme rádi přijali lesk zlata, nákladné stavby, velkolepou parádu a drahé oděvy a insignie vládců.
Americký president už nepřijíždí s náčelnickou čelenkou, ani s jediným orlím perem ve vlasech, ruský president už nemá na saku ani jednu medaili (Brežněv si myslel, že nás ohromí svou velikou sbírkou metálů). Snad už jen Kaddáfí se orientálně předváděl.
Tvrdošíjně se někdy držíme svých představ, co se Bohu líbí, a co je vhodné a nevhodné pro Boha a jeho dvořany.
I pro židy bylo Ježíšovo prosté vystoupení matoucí, až pohoršlivé. Kdyby přijel na bílém koni a alespoň v liturgickém rouchu velekněze, dav by jásal. Kdyby přijel v doprovodu dvanácti legií vojska nebeského, kdo by mu nepadl k nohám?
/4 Při tichém a trpělivém pozorování v přírodě můžeme pozorovat zvířata a ptáky. Při jízdě autem se nám jen někdy mihnou. Hlučný člověk se nudí a přehlušuje vlastní prázdnotu.
Jen v tichu vlastního srdce se můžeme setkat s Bohem. Jen ten, kdo vlastní prázdnotu vydrží, kdo se nenechá odradit tím, že napoprvé „nechytí velkého kapra“, ale vytrvale chodí na „rande“ jako myslivec na posed nebo rybář k vodě, jen ten objeví novou krásu Božího setkání. Ne ten, který neustále mele slova modliteb.
/5 Zlatohlav je těžká, bohatě zdobená tkanina, např. brokát protkávaný zlatem.
V ilustrovaných biblích 19. stol. je mnoho paprsků, blesků, nebeských oblak, křídel, zbraní – síly a moci.
„Proměnění na hoře“ vykládáme jako Ježíšův triumf, ale evangelia jej popisují jako událost, kterou apoštolové nezpracovali, propadli jak ve škole.
/6 Pozor, rarach v nás ovšem okamžitě předepíše Ježíšovi pouze gregoriánský chorál a varhany. A důstojnou chůzi po červeném koberci nebo nosítka. (Rarach rád cituje z Písma: „Vždyť je psáno: `Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!“ Mt 3,6
)
Vážení rabíni při náboženských slavnostech v synagógách ale tančí!
/7 Bible je kniha básnická, velice bohatá na významy slov (moře, rozvodněný proud řeky, vysoké vlny rozbouřené hladiny jsou názorným příkladem projevů zla). Ale nenechme se odvést alegorickou školou vykládající Písmo od prvotního smyslu události jen do vznešených úvah.
(Alegorické teologické školy vytrhují významy jednotlivých slov a skládají si své konstrukce podle vlastní fantazie. Z podobného fantazírování může kdokoliv obvinit i mě, ale záleží nakolik nám náš výklad zapadá do celku. Jednou uvidíme tváří v tvář.)
/8 Jednou jsem na stráni před sebou proti vycházejícímu slunci viděl laň.
Ale u nás jeleni přece nejsou!!
Byla to srna. Jen se proti slunci jevila mnohem větší.
/9 Čemu připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali,´
Přišel Jan Baptista, nejedl chléb a nepil víno – říkáte: `Je posedlý.´
Přišel Syn člověka, jí a pije – říkáte: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ (Lk 7,31-34
)
/10 Učedníci se Ježíšovi klaněli a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“ (Srv. Mt 14,33
)
/11 Kostel přece není ani místo popravčí ani márnice. Je svatební síní a my jsme nevěstou. (Přiznáváme, že jsme se zachovali hůř než kudlanka nábožná – ta manžela sežere až po svatbě.) Náš Ženich je neuvěřitelně velkorysý ... Nelíbí se mu na nevěstě černý závoj, zvedá nás do své náruče a zve nás k tanci.
Proč lidé nepřijdou blíž k oltáři, když jsou předsedajícím pozváni?
Nevěří, že jsou na Ježíšově slavnosti? Kdyby přijel papež, strkali by se o přední místa.
Proč si nejdou sednout k druhým, ale zůstávají osaměle sedět na „svém“ místě?
Proč nezpívají? (Nezažil jsem, že by na svatbě někdo nezpíval.)