17. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 20,19-31 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Kr 3,5.7-12
Datum: 24. 7. 2011
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 20,19-31 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Kr 3,5.7-12
; Řím 8,28-30
; Mt 13,44-52
Datum: 24. 7. 2011
V Somálsku je hladomor …
Jsem vděčný všem, kteří spravedlivě budovali naši kulturu, díky jim jsme bohatí. Máme tolik, že můžeme být všelijak užiteční současnému světu.
Jsem rád, že nejsem poddaný Jeho Milosti panu hraběti ani Jeho Veličenstvu císaři Pánu.
Jsem rád, že nežiji v Rusku, jsem rád, že komunismus v ČR je za námi.
Ale už ani nepotkávám naději na prosazení demokracie a spravedlnosti. Jak odstavit ty, kteří politický svět ovládli ostrými lokty?
Třeba někdo začne hledat něco lepšího, třeba uslyší něco o Božím království.
Jen si nejsem jistý, zda bychom mu uměli ukázat cestu. (V církvi se prosazují jiné projekty než boží království.)
Poprvé jsem viděl v televizi „Dobré ráno“, dostal jsem echo, že bude mluvit známý psycholog. Hrůza, televize je opravdu pro hloupé. V dlouhém pořadu dali skvělému psychologovi jen pár minut!!
Už třetí neděli dáváme Ježíšovi asi tři minuty(!), aby nám něco pověděl o božím království.
Ježíšova podobenství dostatečně vše objasňují tomu, kdo hledá.
Ale nepřeskočme první čtení. Usilování o boží moudrost je pro nás veledůležité. A prvotní.
Šalomoun věděl, že prosba o moudrost patří mezi základní prosby. Je vlastně modlitbou před prací.
K moudrosti nikdo nepřijde bez vlastního přičinění, nebude nám vlita.
Znovu připomenu, že židé měli o božím království konkrétní představu. Měli s péčí Hospodina staletou zkušenost.
Než Ježíš začal poopravovat a upřesňovat program a pravidla božího království, získal nejprve své posluchače na svou stranu (tak postupují i šikovní politici, dokonce i ďábel). /1
Boží království je teokracií. Je přijetím Boha za svého Pána. /2
Už starý Izrael si vyzkoušel výhody boží vlády. /3
Ježíš upřesňoval pravidla božího království a zval do něj. Nikdy nepřeháněl.
Ježíšovy posluchače nepřekvapilo, že Ježíš boží království přirovnává k nádherné perle a k pokladu. Po něčem tak cenném pochopitelně každý soudný člověk rád sáhne, ať už takovou cennost hledal (jako obchodník s perlami) nebo na ni narazil náhodou (jako oráč na poli).
Izrael je jako obchodník s perlami; zná jejich cenu, ví, že odkoupením cenné pery od lovce perel může ohromně vydělat.
Někteří pohané po setkání s Ježíšem objevili netušený poklad jako ten oráč.
My také patříme k Izraeli, měli bychom tedy znát velikou cenu božího království.
Chudáci někteří, když vymění perlu za bižuterii. Narážím např. na New Age.
Ale můžeme dopadnout ještě hůře, ještě hloupěji, zdědili jsme sice nádherný klenot, jenže my jeho cenu často neznáme, neceníme si ji, nezajímá nás. /4
V dalším podobenství o síti nás Ježíš upozorňuje, že Boží království nelze vlastnit jako krásnou věc.
Nestačí být na pravém místě, nestačí být obřezán nebo mít v kapse potvrzení o křtu.
Boží království je otázkou vztahů, sdílením stejných hodnot, je spoluprací na budování spravedlnosti. (Vztahy mají růst do nové krásy…, ale mohou se i zkazit.)
I některé ryby jsou nechutné, nejedlé nebo dokonce jedovaté.
Ježíš a jeho rybáři (záchranáři) jsou sítí snažící se zachránit všechny lidi unášené dravými vlnami k nenávisti, snažící se vyprostit lidi z vírů (nebo virů) zla stahujících lidi ke dnu.
Ne každý, kdo je v církvi, je použitelný nebo bude použitelný pro nebeské království.
Ale nikdo nebude vyhozen za malichernost, žádné „třikrát a dost“, peklo nemá kliku zvenku, ale uvnitř.
Na každém záleží, jak nakládá s velice cenným pokladem, který získal (za velice výhodnou cenu).
Ježíš nám dostatečně svým jednáním ukazuje, jak to v božím království chodí. Všechna pravidla vysvětluje a vyučuje. Nabízí pomoc.
Život v božím království voní svobodou, nadějí na lepší příští, skví se královskou důstojnosti. To vše podporuje jeho růst, činí jej pružným, neustrnulým.
Ježíš nás neštve k větším a větším výkonům (jako sportovní olympiády), ale zve nás výš a výš, a hloub a hloub.
Každé slovo, gesto, informace, prosba, dar, poděkování, služba …, to vše je životodárné, to vše nás vyzývá k odpovědi.
Je velikou krásou, že nikdy nebudeme hotovi s poznáváním a zakoušením božího přátelství.
Boží království je závratné, žádná nuda.
Někde už začalo, říká Ježíš.
Kdo chce, může jej poznat, porozumět mu. Někomu stojí za to, aby Ježíšova vyučování o božím království prostudoval, promyslel – případně přijal nabídku a požádal o přijetí. Pak se uvidí, zda se mu v něm zalíbí a stane se jeho stavitelem. (Nejprve v sobě.)
Pouhé podstoupení rituálů nestačí. (Víme, za jakých okolností nastává křesťanské manželství.)
Svěřit se někomu do rukou není jen tak (když Boha zatím nevidět ani neslyšet).
Dá práci si ověřit důvěryhodnost Boha, uznat, že Bůh je nejmoudřejší (někteří k tomu vůbec nedojdou). Je třeba pokory k objevení, že mi Bůh přeje víc než já sám sobě, víc než můj nejbližší člověk.
I Ježíš nás vede k rozvážnosti:
- jakou chceš být půdou pro slovo boží – podobenství o rozsévači
- zdalipak vytrváš v dobrém, zdalipak si budeš umět přiznávat chyby – budeš dobrou rybou?
- nestane se z tebe časem jílek?
- máš dost kapitálu na stavbu? (Srov. Lk 14,28-30
- máš dost síly k boji s nepřítelem? (Srv. Lk 14,31-32
- zdalipak budeš dost pružný, budeš se věrně držet svého Pána, aby sis s ním rozuměl? – To jsme u poslední rady dnešního úryvku evangelia:
„Každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové a staré“
.
V té větě si je třeba udělat věcný pořádek, pak můžeme porozumět jejímu smyslu:
Zákon – židé pokrčí rameny, slyší-li, že my mluvíme o Zákonu, v Bibli je přece řeč o Smlouvě. To je něco úplně jiného, ke smlouvě patří vztah (zvláště ve smlouvě manželské, navíc je-li manželem Hospodin).
Učitel – učiteli byli rabíni a vyšší učitelé („profesoři“).
Nebeské království – Matoušovo evangelium bylo psáno pro židy a ti z veliké úcty k Bohu nevyslovují slovo „Bůh“, ale opisují je. Proto Matoušovo evangeliu používá výraz „nebeské království“.
Učedník nebeského království – učedník se nechá vést Mistrem.
Nikodém byl učitelem – dnes by měl z teologie a církevního práva přinejmenším doktorát.
Ježíš mu řekl: „… nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží“.
Přestaň si hrát na Mistra, ponoř se do vody (přijmi za své proces „obracení se“ k Božímu slovu), nech se ponořit do Ducha a do ohně“, a začni chodit do školy Mesiáše jako školák. (Srv. J 3
Některým Ježíšovým slovům porozumíme později.
To je přirozené, známe to z dětství, řadu věcí, o kterých jsme slyšeli, jsme pochopili až z dalšího vzdělávání a ve světle dalších zkušeností.
Kdo už trochu promyslel evangelium, promýšlí jej znovu, zná význam Ježíšových slov: „Až povýšíte Syna člověka, dáte mu za pravdu.“
Uznáte, že jste mnohé ze slov Mojžíšových a slov proroků zanedbali, vytěsnili, překroutili, že jste byli jedovatým jílkem.
Až se přesvědčíte, že řadě věcí nerozumíte lépe než já. Až se namočíte do ukřižování, přestanete papouškovat své rabíny a konečně uznáte, že nerozumíte jak to s Mesiášem je, budu vám moci po svém vzkříšení otevřít mysl.
Necháte si ode mne doplnit Ducha, kterého jste předtím poztráceli (J 20,22
Pak se vám Duch stane Průvodcem (nikoliv Utěšitelem),
bude vám připomínat slova, která jsem vám říkal (srv. J 14,26
a necháte se jím uvádět do celé pravdy, kterou jsem vám zjevil. (Srv. J 16,13
To, co jste dříve přehlédli, co jste se vzpírali pochopit a přijmout, se vám stane novým bohatstvím.
To vše je poněkud pracné, ale není to nepochopitelné.
Kdo se vydá touto cestou, bude obohacen životem v Božím království, přátelstvím s Ježíšem.
Zatím se ovšem podobáme Nikodémovi. /5
„Kdo má, bude mu dáno a přidáno.“ Ale musíme hnout svým líným zadkem.
Zatím jen žebráme o boží království, aniž víme, o co jde (nejsme ani jeho fanoušky).
Kdo se vydá na cestu, bude víc než překvapen.
--------------------
Poznámky:
/1 Ježíš nám je sympatický (mně ve všem).
Neutíkal do poustevny, neodstěhoval se na pustý ostrov, neodešel do pouště jako esejci, nezaložil žádný klášter.
Nesesadil velekněze, Heroda ani Piláta. Platil církevní i stání daně, nezavedl židy do války s okupanty, nerozpoutal válku náboženskou nebo občanskou.
Žil v našem – porušeném světě, a přesto si udržel svou svobodu a čest, nesnížil se k ničemu křivému.
Zdravil rabíny, zachovával společenská a kulturní pravidla, účastnil se bohoslužeb v synagóze (i když jeho způsob vnitřní modlitby byl naprosto dokonalý), dodržoval biblická přikázání (ne ta, které si přidávali rabíni). Nad nikoho se nepovyšoval, ale ani se nehrbil, měl zdravé sebevědomí.
Nebyl fanatikem, živil se vlastníma rukama, povýšil jakoukoliv práci k nové důstojnosti. Ale nesplynul v davu, šel proti proudu, aby nás dovedl výš a dál. Sloužil …
Jeho způsob života a jeho učení nás zaujalo. Přišel jako přítel a bratr – získal si naše srdce a my jsme jej přijali za svého Pána, Učitele a Mistra života.
/2 V polovině 80. let se stal novým církevním tajemníkem učitel. Nebezpečný člověk. Hned jsme spolu narazili. Vyhrožoval. „Aby bylo, pane tajemníku, mezi námi jasno“, pravil jsem. „Nepočítejte s tím, že vás budu ve všem poslouchat. Jsem svobodným člověkem. Mým jediným Pánem je Kristus.“
/3 Chceme-li porozumět co boží království obnáší, je samozřejmě nutné začít od Abraháma a Mojžíše a uvidíme, co Bůh svému lidu nabízí.
Je důležité všímat si, že Bůh drží své slovo, že všechna ustanovení smlouvy, slíbená požehnání, ale i „postihy“ (když Izrael neplní to málo, co bylo na něm) se naplňují. Ty přísliby nebyly odvolány. „Stará smlouva“ stále platí. „Nová“ přináší další přísliby.
/4 Někteří bláhoví lidé prodali z půdy poklady po svých předcích za babku mazaným překupníkům.
/5 Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.
Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.
Každý mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? (Srv. J 3,1n
Jsem vděčný všem, kteří spravedlivě budovali naši kulturu, díky jim jsme bohatí. Máme tolik, že můžeme být všelijak užiteční současnému světu.
Jsem rád, že nejsem poddaný Jeho Milosti panu hraběti ani Jeho Veličenstvu císaři Pánu.
Jsem rád, že nežiji v Rusku, jsem rád, že komunismus v ČR je za námi.
Ale už ani nepotkávám naději na prosazení demokracie a spravedlnosti. Jak odstavit ty, kteří politický svět ovládli ostrými lokty?
Třeba někdo začne hledat něco lepšího, třeba uslyší něco o Božím království.
Jen si nejsem jistý, zda bychom mu uměli ukázat cestu. (V církvi se prosazují jiné projekty než boží království.)
Poprvé jsem viděl v televizi „Dobré ráno“, dostal jsem echo, že bude mluvit známý psycholog. Hrůza, televize je opravdu pro hloupé. V dlouhém pořadu dali skvělému psychologovi jen pár minut!!
Už třetí neděli dáváme Ježíšovi asi tři minuty(!), aby nám něco pověděl o božím království.
Ježíšova podobenství dostatečně vše objasňují tomu, kdo hledá.
Ale nepřeskočme první čtení. Usilování o boží moudrost je pro nás veledůležité. A prvotní.
Šalomoun věděl, že prosba o moudrost patří mezi základní prosby. Je vlastně modlitbou před prací.
K moudrosti nikdo nepřijde bez vlastního přičinění, nebude nám vlita.
Znovu připomenu, že židé měli o božím království konkrétní představu. Měli s péčí Hospodina staletou zkušenost.
Než Ježíš začal poopravovat a upřesňovat program a pravidla božího království, získal nejprve své posluchače na svou stranu (tak postupují i šikovní politici, dokonce i ďábel). /1
Boží království je teokracií. Je přijetím Boha za svého Pána. /2
Už starý Izrael si vyzkoušel výhody boží vlády. /3
Ježíš upřesňoval pravidla božího království a zval do něj. Nikdy nepřeháněl.
Ježíšovy posluchače nepřekvapilo, že Ježíš boží království přirovnává k nádherné perle a k pokladu. Po něčem tak cenném pochopitelně každý soudný člověk rád sáhne, ať už takovou cennost hledal (jako obchodník s perlami) nebo na ni narazil náhodou (jako oráč na poli).
Izrael je jako obchodník s perlami; zná jejich cenu, ví, že odkoupením cenné pery od lovce perel může ohromně vydělat.
Někteří pohané po setkání s Ježíšem objevili netušený poklad jako ten oráč.
My také patříme k Izraeli, měli bychom tedy znát velikou cenu božího království.
Chudáci někteří, když vymění perlu za bižuterii. Narážím např. na New Age.
Ale můžeme dopadnout ještě hůře, ještě hloupěji, zdědili jsme sice nádherný klenot, jenže my jeho cenu často neznáme, neceníme si ji, nezajímá nás. /4
V dalším podobenství o síti nás Ježíš upozorňuje, že Boží království nelze vlastnit jako krásnou věc.
Nestačí být na pravém místě, nestačí být obřezán nebo mít v kapse potvrzení o křtu.
Boží království je otázkou vztahů, sdílením stejných hodnot, je spoluprací na budování spravedlnosti. (Vztahy mají růst do nové krásy…, ale mohou se i zkazit.)
I některé ryby jsou nechutné, nejedlé nebo dokonce jedovaté.
Ježíš a jeho rybáři (záchranáři) jsou sítí snažící se zachránit všechny lidi unášené dravými vlnami k nenávisti, snažící se vyprostit lidi z vírů (nebo virů) zla stahujících lidi ke dnu.
Ne každý, kdo je v církvi, je použitelný nebo bude použitelný pro nebeské království.
Ale nikdo nebude vyhozen za malichernost, žádné „třikrát a dost“, peklo nemá kliku zvenku, ale uvnitř.
Na každém záleží, jak nakládá s velice cenným pokladem, který získal (za velice výhodnou cenu).
Ježíš nám dostatečně svým jednáním ukazuje, jak to v božím království chodí. Všechna pravidla vysvětluje a vyučuje. Nabízí pomoc.
Život v božím království voní svobodou, nadějí na lepší příští, skví se královskou důstojnosti. To vše podporuje jeho růst, činí jej pružným, neustrnulým.
Ježíš nás neštve k větším a větším výkonům (jako sportovní olympiády), ale zve nás výš a výš, a hloub a hloub.
Každé slovo, gesto, informace, prosba, dar, poděkování, služba …, to vše je životodárné, to vše nás vyzývá k odpovědi.
Je velikou krásou, že nikdy nebudeme hotovi s poznáváním a zakoušením božího přátelství.
Boží království je závratné, žádná nuda.
Někde už začalo, říká Ježíš.
Kdo chce, může jej poznat, porozumět mu. Někomu stojí za to, aby Ježíšova vyučování o božím království prostudoval, promyslel – případně přijal nabídku a požádal o přijetí. Pak se uvidí, zda se mu v něm zalíbí a stane se jeho stavitelem. (Nejprve v sobě.)
Pouhé podstoupení rituálů nestačí. (Víme, za jakých okolností nastává křesťanské manželství.)
Svěřit se někomu do rukou není jen tak (když Boha zatím nevidět ani neslyšet).
Dá práci si ověřit důvěryhodnost Boha, uznat, že Bůh je nejmoudřejší (někteří k tomu vůbec nedojdou). Je třeba pokory k objevení, že mi Bůh přeje víc než já sám sobě, víc než můj nejbližší člověk.
I Ježíš nás vede k rozvážnosti:
- jakou chceš být půdou pro slovo boží – podobenství o rozsévači
- zdalipak vytrváš v dobrém, zdalipak si budeš umět přiznávat chyby – budeš dobrou rybou?
- nestane se z tebe časem jílek?
- máš dost kapitálu na stavbu? (Srov. Lk 14,28-30
)
- máš dost síly k boji s nepřítelem? (Srv. Lk 14,31-32
)
- zdalipak budeš dost pružný, budeš se věrně držet svého Pána, aby sis s ním rozuměl? – To jsme u poslední rady dnešního úryvku evangelia:
„Každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové a staré“
.
V té větě si je třeba udělat věcný pořádek, pak můžeme porozumět jejímu smyslu:
Zákon – židé pokrčí rameny, slyší-li, že my mluvíme o Zákonu, v Bibli je přece řeč o Smlouvě. To je něco úplně jiného, ke smlouvě patří vztah (zvláště ve smlouvě manželské, navíc je-li manželem Hospodin).
Učitel – učiteli byli rabíni a vyšší učitelé („profesoři“).
Nebeské království – Matoušovo evangelium bylo psáno pro židy a ti z veliké úcty k Bohu nevyslovují slovo „Bůh“, ale opisují je. Proto Matoušovo evangeliu používá výraz „nebeské království“.
Učedník nebeského království – učedník se nechá vést Mistrem.
Nikodém byl učitelem – dnes by měl z teologie a církevního práva přinejmenším doktorát.
Ježíš mu řekl: „… nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží“.
Přestaň si hrát na Mistra, ponoř se do vody (přijmi za své proces „obracení se“ k Božímu slovu), nech se ponořit do Ducha a do ohně“, a začni chodit do školy Mesiáše jako školák. (Srv. J 3
. kap.)
Některým Ježíšovým slovům porozumíme později.
To je přirozené, známe to z dětství, řadu věcí, o kterých jsme slyšeli, jsme pochopili až z dalšího vzdělávání a ve světle dalších zkušeností.
Kdo už trochu promyslel evangelium, promýšlí jej znovu, zná význam Ježíšových slov: „Až povýšíte Syna člověka, dáte mu za pravdu.“
Uznáte, že jste mnohé ze slov Mojžíšových a slov proroků zanedbali, vytěsnili, překroutili, že jste byli jedovatým jílkem.
Až se přesvědčíte, že řadě věcí nerozumíte lépe než já. Až se namočíte do ukřižování, přestanete papouškovat své rabíny a konečně uznáte, že nerozumíte jak to s Mesiášem je, budu vám moci po svém vzkříšení otevřít mysl.
Necháte si ode mne doplnit Ducha, kterého jste předtím poztráceli (J 20,22
)
Pak se vám Duch stane Průvodcem (nikoliv Utěšitelem),
bude vám připomínat slova, která jsem vám říkal (srv. J 14,26
),
a necháte se jím uvádět do celé pravdy, kterou jsem vám zjevil. (Srv. J 16,13
)
To, co jste dříve přehlédli, co jste se vzpírali pochopit a přijmout, se vám stane novým bohatstvím.
To vše je poněkud pracné, ale není to nepochopitelné.
Kdo se vydá touto cestou, bude obohacen životem v Božím království, přátelstvím s Ježíšem.
Zatím se ovšem podobáme Nikodémovi. /5
„Kdo má, bude mu dáno a přidáno.“ Ale musíme hnout svým líným zadkem.
Zatím jen žebráme o boží království, aniž víme, o co jde (nejsme ani jeho fanoušky).
Kdo se vydá na cestu, bude víc než překvapen.
--------------------
Poznámky:
/1 Ježíš nám je sympatický (mně ve všem).
Neutíkal do poustevny, neodstěhoval se na pustý ostrov, neodešel do pouště jako esejci, nezaložil žádný klášter.
Nesesadil velekněze, Heroda ani Piláta. Platil církevní i stání daně, nezavedl židy do války s okupanty, nerozpoutal válku náboženskou nebo občanskou.
Žil v našem – porušeném světě, a přesto si udržel svou svobodu a čest, nesnížil se k ničemu křivému.
Zdravil rabíny, zachovával společenská a kulturní pravidla, účastnil se bohoslužeb v synagóze (i když jeho způsob vnitřní modlitby byl naprosto dokonalý), dodržoval biblická přikázání (ne ta, které si přidávali rabíni). Nad nikoho se nepovyšoval, ale ani se nehrbil, měl zdravé sebevědomí.
Nebyl fanatikem, živil se vlastníma rukama, povýšil jakoukoliv práci k nové důstojnosti. Ale nesplynul v davu, šel proti proudu, aby nás dovedl výš a dál. Sloužil …
Jeho způsob života a jeho učení nás zaujalo. Přišel jako přítel a bratr – získal si naše srdce a my jsme jej přijali za svého Pána, Učitele a Mistra života.
/2 V polovině 80. let se stal novým církevním tajemníkem učitel. Nebezpečný člověk. Hned jsme spolu narazili. Vyhrožoval. „Aby bylo, pane tajemníku, mezi námi jasno“, pravil jsem. „Nepočítejte s tím, že vás budu ve všem poslouchat. Jsem svobodným člověkem. Mým jediným Pánem je Kristus.“
/3 Chceme-li porozumět co boží království obnáší, je samozřejmě nutné začít od Abraháma a Mojžíše a uvidíme, co Bůh svému lidu nabízí.
Je důležité všímat si, že Bůh drží své slovo, že všechna ustanovení smlouvy, slíbená požehnání, ale i „postihy“ (když Izrael neplní to málo, co bylo na něm) se naplňují. Ty přísliby nebyly odvolány. „Stará smlouva“ stále platí. „Nová“ přináší další přísliby.
/4 Někteří bláhoví lidé prodali z půdy poklady po svých předcích za babku mazaným překupníkům.
/5 Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.
Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.
Každý mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? (Srv. J 3,1n
)