Slavnost Nejsvětější Trojice

Pokusme se z toho, co už známe, sestavit nějaký obraz. Nevadí, že nebude úplný, že části puzzle nám ještě zůstanou v ruce nerozluštěné a nezařazené.

 

K 1. čtení: Jak může někdo říkat, že Bůh ve starém Zákoně je spravedlivý a až v Novém milosrdný?

Z kusých a vytržených informací vznikají pomluvy …  
Všimněme si, jak s námi Bůh jedná, kdy o sobě Hospodin říká: „JsemBůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích …“

Nejedná hůře než  rodiče s dětmi. Než rodiče řeknou dítěti: „Jsem tvoje maminka, tvůj táta, který tě má rád a pečuje o tebe“, už o dítě měsíce a měsíce pečují. Slovům, která je dítě schopno pochopit, předchází dobrá zkušenost s rodičem. /1 

Hospodin nás nevzdělává  teoretickými abstraktními katechismovými definicemi.  Až  po zkušenosti s vysvobozením z otroctví a s velikou péčí Hospodina mohli Izraelité přitakat slovu o přátelství Boha. /2

Proto Mojžíš s nevýslovnou radostí a vděčností prosí: „Pane, putuj, prosím, uprostřed nás …“ /3 

„Mojžíš vzýval Hospodinovo Jméno.“ /4 

Jsme schopni o Bohu mluvit, i když víme, že je naprosto jinou bytostí (někým živým, majícím k nám osobní vztah, není nějakým principem, energií). Máme na paměti, že naše slova jsou jen koktáním.

Mluvíme-li o Bohu, víme, že je přinejmenším nešikovné mluvit o nějakém počtu. /5  

Mluví-li Bůh o sobě, neříká: „Jsem B12X4KLM55673921Y“,  ale, řekne-li: „Jsem vaším Otcem (TÁTAMÁMA), „Ženichem“, „Manželem“, „Přítelem“, „Zachráncem“ … – používá slova nám důvěrně známá, ověřená zkušeností. /6 

Použil jsem také výraz „Náruč“, která muže platit o vztahu Otce, Syna i Ducha k nám. Je jedním z důvěrných jmen Božích. /7 

Nasloucháme-li biblickému vyprávění o Otci, Synu a Duchu, naše poznávání Boha může stále narůstat.

Bůh na nás nešetří, dává  nám mnoho ze své inteligence, svobody, stejného citu, stejného vkusu krásy (materiální, duchovní i duševní), životního programu (radost z žití pro druhé).

Jde ještě dál, dělí  se s námi i o to, co má nejcennější, co má – o svého Syna i Ducha.

 

Protože poznání Ducha je nejmladší a dost opomíjené, vrátíme se k působení Ducha Božího v Bibli, abychom jeho projevy uměli rozpoznávat ve svém životě. (Před týdnem jsem to slíbil.)  

Vícekrát jsme mluvili o vdechnutí dechu života Stvořitelem člověku při jeho stvoření (k porozumění by nám mohlo pomoci podobenství o software a hardware), i o dalším Ježíšově vdechnutí Ducha po vzkříšení do apoštolů. /8  

Na biblických příbězích vidíme, jak s Duchem božím ladit, souznít, a spolupracovat.

Písmo nás ale upozorňuje, že i ten, kdo s Duchem kus cesty ušel, může o Ducha přijít, potratit jej.

Už čtyři základní  typy hříchu (stále lidmi opakované) nás varují.

Už příběh o propadu lidí z Ráje ukazuje na příčinu selhávání – zanedbání požívání ovoce Stromu Života.

Dobře víme, že zanedbávání  vztahu může mít tragické následky. /9

V prázdném vztahu strádáme, jsme oslabeni a pak často neprohlédneme lživost lákání svůdce. Ochutnání zla ovšem přináší následky. /10 

Člověk, který v sobě potratil Ducha božího, si do svého vnitřního domu často nechává vstoupit zloducha. Příběh o Kainovi a Ábelovi ukazuje, kam až se propadá ten, kdo se zřekl synovství božího, kdo už nestojí o přátelství Boha a je zahleděn pouze do sebe. /11 

Kam vede další zvrácené  bujení zla a působení ducha „nebožího“ popisuje zrůdné a naprosto bezuzdné jednání Kainových potomků.

Lámech zpupně prohlašuje: „Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát.“ /12

Dál čteme: „Synové  božští si brali za ženy všechny, jichž se jim zachtělo, ale ty jim rodily zrůdy(!)“ /13 

Porozumíme-li biblickým příběhům a vyprávíme-li je dětem – např. příběhy praotců – děti dokáží rozpoznat, co znamená stát o Ducha Hospodinova, spolupracovat s ním. 

 

„Praotcové“ a další osobnosti zachraňovali v síle Ducha Božího druhé lidi …

Ale když se nechali ovládnout „jiným duchem“, propadali se – jako později Petr – do rozbouřených vln zla. Abrahám obchodoval se svou krásnou ženou. „Duch neboží“ smýkal s Noem i Lotem, když se zpili pod obraz boží.)

Člověk buď roste k obrazu božímu, nebo k obrazu ďábla – který je opicí boží a hraje si na boha.  

Pavlovo vyučování, psychologie, Katechismus, to vše je cenné, ale suché. Biblické příběhy jsou geniálním vyučováním.

Ostatně Pavlovi posluchači byli odkojeni biblickými vyprávěními. Když apoštol prohlásil: „Ovocem Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Ga 5,22), posluchači přesně věděli, jak to vše vypadá a chutná.   

 

Příběhy praotců jsou určeny především dospělým, ale i dětem jsou srozumitelné  (vždyť v nich jde o rodinné vztahy). Lehce pochopí příběh o Jákobovi a Ezauovi, /14

o Josefovi a bratřích. /15 

Provedeme-li děti příběhy Saula a Davida, vdovy ze Sarepty, Námana Syrského, Daniela .., dali jsme jim mnoho. 

Na konkrétních událostech uvidí, že nás Hospodin zachraňuje z otroctví a vyvádí ke svobodě, k osobnímu přátelství, k velikému bohatství krásných vztahů s druhými a k zdravému životu.

To vše nám pomůže i ve výchově a našich vztazích k dětem i k jejich vztahům k nám.  

Chceme-li dětem předat to, co pokládáme za nejdůležitější pro život, rozumíme tomu, že nám Bůh klade na srdce to, co je velice důležité („přikázání“).

(Jako naše rodičovská  varování dětí předchází letitá odpovědnost a letitá nezištná péče o děti, tak i Hospodinovy pokyny pro naše dobro, předchází jeho péče o nás.) /16

 

Jako rodiče dbají, aby jejich děti měly dobré kamarády a varují je před kamarády nedobrými, tak i nás Hospodin varuje před zištnými a nedobrými společníky. Učí nás rozpoznávat přátele od kořistníků (varuje nás před vlky, které zajímá jen vlna a maso beránků).

 

Ve 20. stol. byli lidé  sváděni, vysáváni a likvidováni podvodnými politickými Mesiáši. Tyto šelmy 20. století jsme rozpoznali. Když u nás padl komunismus, objevili se škůdci v jiném kabátě, slibující jiný ráj než nacisté nebo komunisté. Nejsme ti, kteří by se nechali zlákat zjevnými špatnostmi, ale jsem překvapen, kolik naivních lidí se zadlužilo, kolik starých lidí se nechává ohlupovat těmi, kteří je podvádějí a prodávají jim nepotřebné zboží. Jsem překvapen kolik lidí je uhranuto ezoterií. (Stačí se podívat na internetu, kdo všechno a co vše nabízí, jaké osobní štěstí je slibováno. Vždy podle hesla: „Snadno a rychle“.)

 

Jako Izrael zapomínal na toho, kdo je vysvobodil z otroctví, tak i řada lidí příliš rychle zapomněla, že i naše svoboda je darem od Hospodina. (Copak se něco udělá samo?)

I lidé, kteří snad ušli kus s Bohem, se vydávají zdánlivě snadnější cestou. Vyměňují dávného a osvědčeného přítele za pochybné a neověřené kazatele slibující brzký vstup do Ráje.

Jakoby zapomněli, že s Hospodinem máme zkušenost čtyř tisíc let. S Ježíšem dva tisíce let.   

Potkal jsem pár lidí, kteří dostali dar od Boha k uzdravování. Vždy se ptají, zda mohou dotyčnému pomáhat (Ježíš také neuzdravil všechny lidi), nesmí  brát peníze („zadarmo jste dostali, zadarmo dejte“).

 

Nápadné je, jak esoterici působí – vždy poněkud ve stínu jako had, s chytrými mimikry. Tváří se přátelsky, „usmívají se“, sladce mluví (vlk není hloupý, snaží se vypadat a mluvit jako maminka kozička), předstírají zájem o člověka, ale jde jim o vlastní moc, slávu a peníze druhých.

Zatímco lékaři a psychologové  museli tvrdě studovat a skládat zkoušky a nesou trestní  odpovědnost za případné chyby – šamani, léčitelé, mágové a věštci se pouze odvolávají na zvláštní osvícení a odkryté vnitřní síly a schopnosti. Vydávají se za terapeuty, i když většinou mají jen pochybné kurzy.

„Podle ovoce se pozná strom“, říká Ježíš. Kohopak esoterici vyléčili? Vytvářejí závislost klientů na své osobě a nestydí se od nemocných brát často veliké peníze.  

Mojžíš studoval na nejprestižnější náboženské Egyptské univerzitě (tam se vyučovala veliká magie) a přece rozpoznal Hospodinova ducha a toho se držel. Už v knihách Mojžíšových máme veliké varování, abychom nepadli do pastí nepřátel. /17

 

Nenapadlo mě, že se – v 21. stol.(!) – setkám s čarodějnictvím a podivnými nabídkami, které svádějí lidi od Hospodina.

Paní, kterou jsem kdysi křtil, čaruje, její podřízení před ní klekají a klaní se jí jako božstvu, klientům nabízí domlouvání  s mrtvými, manipuluje s nemocnými lidmi a bere za to těžké peníze.

I někteří moji příbuzní  a kamarádi esoteriku přijali.

Doporučují pomoc andělů  (co všechno o nich ví!), ale zeptejte se jich na Archanděla Michaela (Michael znamená: „Kdo je jako Bůh?“) a oněmí. Bůh tyto „odborníky“ už nezajímá. 

Protože Bůh nám říká  „Já jsem tvůj Bůh“.

Dobře vím, že nejsem Bůh. Přiznávám, že jsem  hříšník. Od Boha vím, že jím jsem nezištně milován a mohu dorůst do jeho podoby.

Esoteriky ale Bůh nezajímá, jen energie, schopnosti, duchovní síly, pozitivní myšlení  … Nechtějí být ti druzí, jednají jako božstva.

Někteří vyrostli v církvi, ale jakoby oslepli, už nevidí veliký přínos křesťanské kultury. O Ježíši byli svými učiteli „správně“ poučeni. Není pro ně Mesiášem. Velkým obloukem ho míjejí (někteří si na něj vypěstovali alergii). Jsou uhranuti svými učiteli, žijí už jiným duchem.

Ježíšovi přátelé  a světci (typu Alberta Schweitzera, Matky Terezy, M. Gándhího, Ireny Sendlerové a dalších, dávajících život pro druhé) je už nezajímají.

Už nevidí Ježíše a působení jeho Ducha. Mají své kamarády a jiné zdroje.  

Zapomněli, nebo si nevšimli, že Zlý duch nám dokáže „vymazat program“ v našem mozku a nasadit nám své „viry“. 

Bůh od nás nechce slepou víru a poslušnost jako samozvaní „osvícení“ a náboženští  vůdci.

Jako jsme si ověřili přátelství našich rodičů, tak si můžeme ověřovat přátelství Hospodina.  

Naše rodiče nikdy ani nenapadlo, že by nás vyměnili. Mnoho z nás by nevyměnila rodiče za jiné, přesto, že víme o jejich i své křehkosti. .

„Nevyměňuj staré osvědčené přátele za nové“, říká Písmo. Bůh si o nás nedělá iluze, ale nikdy nás nevymění ...

Jako máme svou zkušenost s náručí našich blízkých, tak můžeme ochutnat náruč Otce, Syna i Ducha: Tvůrce Pokoje, mírumilovnosti, přejícnosti, spravedlnosti, obětavosti a solidarity se slabšími. Pak rozeznáme pravé zlato od falešného pozlátka. /18

 

----------------------

Poznámky:

                  /1     Děti (bylo jich 2.500), které  Irena Sendlerová za války vyvedla z Varšavského ghetta, pochopitelně plakaly. Někteří lidé přijali děti za své, ale pro děti byli cizími lidmi, i když dětem řekli, že na ně budou hodné. Až za čas děti poznaly jejich lásku.

Dnešní  snoubenci si nejsou cizí, už se nějaký čas navzájem ochočovali.   

                  /2     Řekne-li maminka: „Upekla jsem tvarohové, makové a povidlové frgále“, rozzáří se úsměv na tváři každému, komu chutnají. Řekne-li Bůh: „Jsem tvarohový, makový a povidlový“ – je nám jeho informace vítaná, příjemná, už se nám sbíhají sliny.

 

                  /3     „Ať  jde Pán uprostřed nás“ je základním přáním a ideou Izraele.

Bůh chce bydlet v nás a uprostřed nás.

Na nás je, abychom se ptali: „Co pro to můžeme udělat?“  

                  /4     Nejde o nějaký  „název“. „Jméno“, zastupuje Boha.

Kdysi se Mojžíš  ptal: „Bože, jaké je Tvé jméno, abych se na tebe mohl obracet a aby lidé věděli, jak Tě zavolat?“

„Mojžíši, všechny jazyky se svou obrovskou slovní zásobou mě nemohou popsat. Ale s tím se netrap. Jsem tu pro tebe a pro vás. A vždy tu budu pro vás a pro tebe. To je základní a určující zkratka mého jména, toho, kým jsem pro vás. Nemusíte mě volat jako Smolíček Pacholíček: „Mé zlaté parohy, kde se pasou?“ Nepotřebujete se mě dovolávat, naslouchám vám dříve, než na mě kdokoliv z vás pomyslí.“

(Filosofický  výklad božího jména: „Jsem, který jsem“, je naprosto mimo souřadnice hebrejského myšlení).    

                  /5     Geniálním vyprávěním je biblické  vyprávění o „Návštěvě“ u Abraháma (Gn 18 kap.) Počty „Návštěvy“ se každou chvíli mění. Nezasvěcený  nerozumí, zasvěcený nad tou jednoduchou krásou vyprávění žasne a číslovkami se už netrápí.

         Říkáme-li, že Bůh jeden, chceme říci, že je naprostý suverén, svobodný, nikomu nepodléhající, není na nikom závislý. To je osvobozující.

         Mluvíme-li o Trojici, pak chceme říci, že není narcisem zahleděným do sebe, který si stačí sám, ale je zvláštním „společenstvím“, ve kterém jeden myslí na druhého, jeden dává přednost druhému.

 

                  /6     Ta jména nás zároveň  zvou k tomu, kým se můžeme a máme stávat. Mám být rodičem, manželem podle příkladu Boha. Synem, dcerou, přítelem jako Ježíš. S druhými mám vytvářet množinou příjemné a krásné manželky Krále, královnou. (Víme, že všechna ta jména jsou jen kapkou v moři jeho „Jména“ a kapičkou jeho velikého vztahu k nám.)

 

                  /7     „Náruč“ je snad srozumitelná každému normálnímu člověku.

Je obdivuhodné, jak děti často něco nebo někoho chovají: hračku, zvířátko, menší dítě. Natolik jsou dobře poznamenané  zkušeností alespoň s vnitřní náručí matky – s dělohou. (Většina pak je také dobře poznamenaná i vnější náručí rodičů.) 

Každý  potřebujeme náruč rodiče, manžela, a nakonec i dětí.  

                  /8     Dětem jsem říkal, že byli apoštolové  jako píchlý balón nebo pneumatika, potřebovali opravit a dopumpovat Ducha božího.

Děti skoro všechno pochopí. Stačí si s nimi říkat, co všechno potřebujeme k životu (jídlo, vodu, vzduch, světlo, teplo, aby nás měl někdo rád – náruč …) – a pak jim s pomocí těchto pojmů přiblížíme, jak je Duch boží pro nás potřebný a jak v nás působí. To je skvělé, jak je biblické vyučování chytře vymyšlené, když pomocí těchto obrazů a podobenství umí učit o něčem tak velikém, jako je Duch boží.

 

                  /9     Vztah má  žít, růst a přinášet plody. Není-li náležitě  pěstován, může vadnout, zasychat a odumřít jako rostlina bez vody. Nepěstujeme-li dostatečně vztah s druhým, nepovídáme-li si navzájem, nehledáme-li spolu, neporovnáváme-li si své názory, neumožním-li druhému, aby viděl, co si myslím, co se ve mně odehrává, čím žiji, co mě trápí …, nejsme-li naladěni na stejnou strunu, neusilujeme-li o jednoho ducha – odcizujeme se.

Proto je důležité  se vzdělávat v pěstování  vztahů. (Manželství a rodina jsou dnes vystaveny novým a nebývalým zátěžím. Ale oproti dřívějším generacím máme nové  možnosti. Psychologie nám nabízí životně důležité informace pro manželství a rodičovství. Dobré manželské poradny jsou velikým přínosem pro rodiny, „Manželská setkání“ nás učí osvojování důležitých dovedností pro dobré vztahy.

 

                  /10    Zatímco Tvůrce vytváří dobro a ze svého vhledu ví, co k chodu života a vztahům prospívá a co škodí – člověk „poznává“ zakouší dobro i zlo až zkušeností. Ovšem „poznat“ zlo znamená nejen ochutnat, ale dopustit se zla, způsobit neštěstí. Nelze „poznat“ zlo bez hříchu, bez následků, poznamenání. (Kardinál Sienens říká: „Už nikdy nebudu takový jako dříve, než jsem přečetl špatnou knihu“.)

Většina psychologů  a mnoho teologů nerozumí  biblické řeči a otevírá (vykládá) si „Pád lidí v Ráji“ klíčem vlastní výroby a smysl příběhu jim pak úplně uniká. 

 

                  /11    Kainovo „já“ zbytňuje, bratr se mu stává  jen pouhým prostředkem k jeho vlastnímu prospěchu. Aby získal přízeň božstva, dopouští se rituální vraždy. (Slyšeli jsme, že někteří pro kariéru udávali StB své nejbližší.) (I tento hřích je stále opakován.)

 

                  /12    Hitler – jako další Lámech – nechal 77x pomstít smrt R. Heydricha vypálením Lidic. (I tento hřích je stále opakován.)  

                  /13    Hitler je jedním z mnoha Kainových synů. Také přivedl na svět další zrůdy: R. Heydricha, J. Mengele, J. Goebbelse, M. Bormanna … Ty příběhy se stále opakují.

 

                  /14    Jákob stál o „prvorozenectví“ (byl hospodářem („pastýřem“) pečujícím o jiné.

Děti přesně  rozpoznají, v čem bylo Jákobovo podlehnutí podvodu, který vymyslela matka. (I naše milovaná maminka se může někdy mýlit.) Nepoctivá výhra nepřináší štěstí. Když pak Jákob zakusil trpkost podvodů tchána, ledacos mu došlo. Ale také zakusil velikou přízeň Boží, držel se příslibu Boha a jeho Ducha, vyzkoušel si hodnověrnost Božího příslibu.

Jákob udělal první  krok ke smíření s bratrem a první se kál (Ezau se provinil víc než Jákob, chtěl bratra zabít), ale i Ezau se časem nechal vést Duchem božím a smířil se s Jákobem.

 

                   /15    Příběh Josefa a bratří je další perlou světové a náboženské literatury. I děti rozpoznají, kdo se kdy držel nebo nedržel Ducha božího, kudy vede cesta k odpuštění a ke smíření.

 

                  /16    Náš Tvůrce a věrný  Zachránce – nám (z vlastní vůle bloudícím) velkoryse dopředu nabízí: „Budeš-li opět(!) poslouchat Hospodina a dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, dám ti nadbytek dobrého …

Předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; miluj Hospodina, svého Boha, choď po jeho cestách a dbej na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat …

Jestliže se však tvé  srdce odvrátí a nebudeš  poslouchat, ale dáš se svést a budeš  se klanět jiným bohům a sloužit jim, úplně zaniknete.

Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé  potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu.“ (Srv. Dt 30. kap.)

 

                  /17      Ať  se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých.

Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat,

Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá  slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře. (srv. Dt 18. kap.)

                  Kdyby povstal ve tvém středu prorok nebo někdo, kdo hádá ze snů, a nabídl ti znamení nebo zázrak, i kdyby se dostavilo to znamení nebo ten zázrak, o němž ti mluvil, když říkal: "Pojďme za jinými bohy", které jsi neznal, "a služme jim", neuposlechneš slov takového proroka nebo toho, kdo hádá ze snů. To vás zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší.

Hospodina, svého Boha, budete následovat a jeho se budete bát, budete dbát na jeho přikázání  a poslouchat ho, jemu budete sloužit a k němu se přimknete.

Avšak takový  prorok nebo ten, kdo hádá ze snů, bude usmrcen, Chtěl tě  svést z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal chodit. I odstraníš zlo ze svého středu.

Kdyby tě  tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn nebo tvá dcera nebo tvá vlastní žena nebo tvůj nejmilejší přítel potají ponoukal: "Pojďme sloužit jiným bohům",  nepřivolíš mu a neuposlechneš ho, nebudeš ho litovat ani s ním mít soucit ani ho krýt. … (Srv. Dt 13. kap.)

 

                  /18    Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.

Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které  vede k vyznání, že Ježíš  Kristus přišel v těle, je z Boha; každé  vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. (Srv. 1 J 4. kap.)

                         Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše svévole. Ta vás staví proti Duchu Božímu.  

Skutky lidské  svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.

Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Srv. Ga 5,16-23)