Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - vigilie
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 21,23-46 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 24. 4. 2011
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 21,23-46 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 24. 4. 2011
O Velikonocích má farář nejvíce práce. Rád bych někdy stihl napsat
alespoň úvody k biblickým textům vigilie. Ta čtení jsou vzácnými
perlami a stojí za to se k nim vrátit.
Napíšu alespoň pár bodů ke vzkříšení.
Přesto, že jsme Mesiáše zločinným způsobem zlikvidovali, Bůh nám jej znovu daroval. Vzkříšeného.
Víme, že už od stvoření nám byla nabídnuta možnost podobat se Bohu. Nic tak vznešeného jsme nikdo nečekal.
Později nám Hospodin nabídl „manželství“. (Manželství Hospodina s lidmi je samozřejmě bližším a krásnějším stavem než manželství mezi lidmi, je to nerovnoměrný stav, pro nás nesmírně důstojný a výhodný.)
To, že nás – nevěrné a krvežíznivé – znovu Ježíš po vzkříšení vyhledal – a vyhledává – je mimo lidskou představivost a spravedlnost. „Vinaře, kteří zabili syna hospodáře, hospodář bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům …“, řekli Ježíšovi posluchači. /1
Bůh na nás není závislý. Není jako matinka nezdravě upnutá na zvrhlého synáčka, kterému cokoliv zlého odpouští.
Bůh je partner trvalých vztahů.
Ptáci a zvířata se věnují svým mláďatům jen nějaký čas (pěnkava několik týdnů, srna vodí koloucha rok, slonice několik roků). Ale pak se už nepotkávají ve vztahu matka a syn, vnučka a dědeček.
Hinduisté a budhisté se ve vztahu k druhému šetří. „Drž své city a blízkost k druhému na uzdě, vždyť tě brzy čeká odcizení a ztráta. Vztah maminky a dítěte je vztahem jen na chvíli, rozpojí se, zanikne. Nevkládej do vztahů příliš, jinak ti zbude jen trápení z nenaplněných očekávání. Za pár let bude tvoje maminka možná rosničkou, pak třeba ťuhýkem, jinou osobou, a pak zase něčím jiným. Potkáváme se jen na pár let.“
Křesťanská kultura nám ukazuje jedinečnost lidského života a zve nás do blízkosti s druhými navždy. Manželům Písmo říká: „Stanete se jedním tělem – jednou bytostí.“
„Nešetři na vztahu s druhým, přidej do kroku, přidej plyn.
Neboj se. Neboj se ani smrti.“
My lidé dostáváme jeden druhého navždy. Děti jsou pro nás (na rozdíl od mláďat) velikým a jedinečným bohatstvím (děti jsou Božími i našimi dětmi). Jistě, že rodičovství přináší také starosti, práci, obětavost a někdy i trápení, ale také radost navždy. (Na výchovu a život dětí nejsme sami.)
Potkal jsem několik lidí, kteří ztratili vztah s Bohem a naději na vzkříšení. Když jim zemřel milovaný partner v manželství, zakazovali si na zesnulého myslet, protože by si jinak zoufali. Měli za to, že navždy přišli o to nejkrásnější, co se jim podařilo vybudovat.
Některým lidem bylo dáno nové jméno, když se stali nebo měli stát někým novým – byli povoláni k novému poslání.
(Robinson dal novému společníkovi jméno Pátek.
Jákobe, už se nebudeš jmenovat Lstivý, ale Izrael – Za-tebe-bojuje-Bůh.
Šimone, budu ti říkat Skálo – na /tvém/ vyznávání Mesiáše vybuduji základy církve).
Rusové říkají neděli vaskresenie. Neuplyne týden, aby neslavili Ježíšovo vzkříšení – které je zároveň příslibem našeho vzkříšení.
Každý z nás – pokřtěných – jsme dostali také další jméno: Vzkříšení.
Každou neděli slavíme Den Páně – den Ježíšova vzkříšení. Kdo se dožije 70 let, má z toho 10 let vzkříšení.
„Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel (kdyby ho třeba zabili), bude žít.“ (J 11,25
Zvykáme si žít jako ti, nad kterými nemá smrt trvalé moci.
Kdybychom o vzkříšení více mluvili, pak by řada katolíků nepošilhávala po převtělování (před pár léty průzkum mezi katolíky ukázal, že jich 38% věří v převtělování).
Mnoho lidí se bojí smrti. Se starými lidmi, s umírajícími lidmi, s těmi, kteří mají ze smrti strach, se setkávám. V dnešní společnosti se o tomto svém trápení a nejistotě bojí mluvit.
Těšme se z příslibu vzkříšení. Buďme zvěstovateli naděje na konečné setkání.
Čtyřicet dní jsme se připravovali na Velikonoce, padesát dní je teď budeme slavit.
Velikonoce jsou svátky svobody, přátelství, života a vzkříšení. (Svobody božích dětí, přátelství až na smrt, až za hrob, nového života.)
Velikonoce jsou větším vítězstvím, než když na mistrovství světa vyhrajeme hokej, větším vítězstvím než konec 2. světové války!
Tak proč to my křesťané bouřlivě neslavíme?
Nevěříme? Stydíme se? /2
Židé o některých náboženských svátcích tančí …
A to jsme jim zabránili dostat se ke zprávě o vzkříšení.
---------------
Poznámky:
/1 Poslyšte podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.
Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.
Znovu poslal další služebníky, a to více než před tím, ale naložili s nimi právě tak.
Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: `Na mého syna budou mít přece ohled!´
Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: `To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!´ Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili.
Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?"
Řekli mu: "Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas." (Mt 21,33-41
/2 Lužických Srbů mnoho není, ale ve svých vesnicích po staletí drží krásnou tradici: Jezdci na koních zvěstují sousedním vesnicím Ježíšovo vzkříšení (každý rok jedou stovky vyparáděných jezdců a koní). To je rozdíl proti španělským kajícníkům nebo proti Filipíncům, kteří se nechávají křižovat!
Napíšu alespoň pár bodů ke vzkříšení.
Přesto, že jsme Mesiáše zločinným způsobem zlikvidovali, Bůh nám jej znovu daroval. Vzkříšeného.
Víme, že už od stvoření nám byla nabídnuta možnost podobat se Bohu. Nic tak vznešeného jsme nikdo nečekal.
Později nám Hospodin nabídl „manželství“. (Manželství Hospodina s lidmi je samozřejmě bližším a krásnějším stavem než manželství mezi lidmi, je to nerovnoměrný stav, pro nás nesmírně důstojný a výhodný.)
To, že nás – nevěrné a krvežíznivé – znovu Ježíš po vzkříšení vyhledal – a vyhledává – je mimo lidskou představivost a spravedlnost. „Vinaře, kteří zabili syna hospodáře, hospodář bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům …“, řekli Ježíšovi posluchači. /1
Bůh na nás není závislý. Není jako matinka nezdravě upnutá na zvrhlého synáčka, kterému cokoliv zlého odpouští.
Bůh je partner trvalých vztahů.
Ptáci a zvířata se věnují svým mláďatům jen nějaký čas (pěnkava několik týdnů, srna vodí koloucha rok, slonice několik roků). Ale pak se už nepotkávají ve vztahu matka a syn, vnučka a dědeček.
Hinduisté a budhisté se ve vztahu k druhému šetří. „Drž své city a blízkost k druhému na uzdě, vždyť tě brzy čeká odcizení a ztráta. Vztah maminky a dítěte je vztahem jen na chvíli, rozpojí se, zanikne. Nevkládej do vztahů příliš, jinak ti zbude jen trápení z nenaplněných očekávání. Za pár let bude tvoje maminka možná rosničkou, pak třeba ťuhýkem, jinou osobou, a pak zase něčím jiným. Potkáváme se jen na pár let.“
Křesťanská kultura nám ukazuje jedinečnost lidského života a zve nás do blízkosti s druhými navždy. Manželům Písmo říká: „Stanete se jedním tělem – jednou bytostí.“
„Nešetři na vztahu s druhým, přidej do kroku, přidej plyn.
Neboj se. Neboj se ani smrti.“
My lidé dostáváme jeden druhého navždy. Děti jsou pro nás (na rozdíl od mláďat) velikým a jedinečným bohatstvím (děti jsou Božími i našimi dětmi). Jistě, že rodičovství přináší také starosti, práci, obětavost a někdy i trápení, ale také radost navždy. (Na výchovu a život dětí nejsme sami.)
Potkal jsem několik lidí, kteří ztratili vztah s Bohem a naději na vzkříšení. Když jim zemřel milovaný partner v manželství, zakazovali si na zesnulého myslet, protože by si jinak zoufali. Měli za to, že navždy přišli o to nejkrásnější, co se jim podařilo vybudovat.
Některým lidem bylo dáno nové jméno, když se stali nebo měli stát někým novým – byli povoláni k novému poslání.
(Robinson dal novému společníkovi jméno Pátek.
Jákobe, už se nebudeš jmenovat Lstivý, ale Izrael – Za-tebe-bojuje-Bůh.
Šimone, budu ti říkat Skálo – na /tvém/ vyznávání Mesiáše vybuduji základy církve).
Rusové říkají neděli vaskresenie. Neuplyne týden, aby neslavili Ježíšovo vzkříšení – které je zároveň příslibem našeho vzkříšení.
Každý z nás – pokřtěných – jsme dostali také další jméno: Vzkříšení.
Každou neděli slavíme Den Páně – den Ježíšova vzkříšení. Kdo se dožije 70 let, má z toho 10 let vzkříšení.
„Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel (kdyby ho třeba zabili), bude žít.“ (J 11,25
) Co Ježíš řekl, platí.
Zvykáme si žít jako ti, nad kterými nemá smrt trvalé moci.
Kdybychom o vzkříšení více mluvili, pak by řada katolíků nepošilhávala po převtělování (před pár léty průzkum mezi katolíky ukázal, že jich 38% věří v převtělování).
Mnoho lidí se bojí smrti. Se starými lidmi, s umírajícími lidmi, s těmi, kteří mají ze smrti strach, se setkávám. V dnešní společnosti se o tomto svém trápení a nejistotě bojí mluvit.
Těšme se z příslibu vzkříšení. Buďme zvěstovateli naděje na konečné setkání.
Čtyřicet dní jsme se připravovali na Velikonoce, padesát dní je teď budeme slavit.
Velikonoce jsou svátky svobody, přátelství, života a vzkříšení. (Svobody božích dětí, přátelství až na smrt, až za hrob, nového života.)
Velikonoce jsou větším vítězstvím, než když na mistrovství světa vyhrajeme hokej, větším vítězstvím než konec 2. světové války!
Tak proč to my křesťané bouřlivě neslavíme?
Nevěříme? Stydíme se? /2
Židé o některých náboženských svátcích tančí …
A to jsme jim zabránili dostat se ke zprávě o vzkříšení.
---------------
Poznámky:
/1 Poslyšte podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.
Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.
Znovu poslal další služebníky, a to více než před tím, ale naložili s nimi právě tak.
Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: `Na mého syna budou mít přece ohled!´
Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: `To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!´ Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili.
Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?"
Řekli mu: "Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas." (Mt 21,33-41
)
/2 Lužických Srbů mnoho není, ale ve svých vesnicích po staletí drží krásnou tradici: Jezdci na koních zvěstují sousedním vesnicím Ježíšovo vzkříšení (každý rok jedou stovky vyparáděných jezdců a koní). To je rozdíl proti španělským kajícníkům nebo proti Filipíncům, kteří se nechávají křižovat!