Zelený čtvrtek
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 12,1-14
Datum: 21. 4. 2011
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 12,1-14
; 1 Kor 11,23-26
; Jan 13,1-15
Datum: 21. 4. 2011
Velikonoce jsou svátky svobody, přátelství, života a vzkříšení.
(Svobody božích dětí, přátelství až na smrt, až za hrob, nového
života.)
Židé vědí, že rodina je základem života. Zatímco ostatní velké kultury se snažili postavit veliké stavby (stavby přetrvají stavitele), židé se rozhodli dát přednost stavitelům. Staviteli budoucnosti jsou děti.
Tóra, sobota a rodina jsou životodárné.
Z Písma čerpáme boží moudrost k životu, slovo Boží nám vypráví kým je pro nás Bůh a kým jsme pro něj my.
Izrael není náboženským státem, a přesto v sobotu nejezdí veřejná doprava, obchody jsou zavřeny, veřejné záchody jsou otevřeny, ale bez obsluhy, izraelská letadla nikde po světě nelétají. Někdo by řekl, vždyť Židé prodělají. Kdepak, lidé si nakoupí, co chtějí v pátek, prodavačky mají být v sobotu u svých rodin. Lidé cestující letadlem se přizpůsobí, pěšky nepůjdou. Sobota je pro rodinu. Pro věřící rodinu je navíc sobota pro rodinu s Bohem.
Sederová hostina je pro židy největší slavností. Mnohem větší než naše štědrovečerní večeře.
Sederová večeře má veliký a nádherný obsah (slavnost vysvobození a svobody božích dětí), je plná vyprávění.
Počítá se s dětmi, ty kladou otázky, schovají kousek macesu …, pak dostanou dárky …
Ježíš zažil krásu a hloubku společného stolování v rodině. (I pro nás je největší slavností společné jídlo, především nedělní oběd.)
K naší největší slavnosti Ježíš použil rodinnou slavnost (velikonoční hostinu), povýšil ji a jako rodinnou slavnost ji ponechal! (To my jsme z ní udělali něco jiného, vtiskli jsme jí jiný charakter, tlačíme ji z jídelny na popraviště.) /1
(Je dobré si přečíst něco o slavení sederové hostiny a o smyslu beránka.)
Péči o nohy a o boty židé pokládali za ponižující. Žid nesměl požádat židovského otroka, aby mu umyl nohy nebo vyčistil boty, tím by jej ponížil.
Ježíš bourá všechny přehrady. Posloužil apoštolům jako nejnižší otrok. /2
Dětem vysvětlete rozdíl mezi služebníkem (zaměstnancem) a otrokem. Otrok nedostává plat.
Označit se za otroka v Bibli někdy znamená vyjádření nejvyšší oddanosti a nezištné služby.
Rodiče slouží dětem, ne děti rodičům … Bůh slouží nám.
V našem překladu Bible se mluví o božím služebníkovi (u Izajáše). V originále stojí „otrok boží“.
Kdo jím je?
My postavu božího otroka ztotožňujeme s Ježíšem. Nezištně nám slouží! Jako nikdo jiný.
Ale jeho program je i naším programem. Při naší svatbě ženich říká nevěstě: „Jsem tvým otrokem, jsem tu pro tebe.
Nevěsta říká totéž.
Rodiče bez slov takto slouží dětem.
Kdyby však někdo řekl o druhém: „Jsi můj otrok, otrokyně, byl by to hřích do nebe volající.
Když Ježíš umyl apoštolům nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?
Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.“ (J 13,12-17
V Letohradě nohy nemyjeme. Každý rok pozveme k oltáři dvanáct až čtrnáct lidí, kteří nezištně slouží druhým (např. maminku postižených dětí, pečujícího o staré a nemocné lidi, setru z ošetřovatelské charitní služby, obětavého, lékaře, učitelku, pečujícího o kostel, vedoucího skautů atd.). Poděkujeme jim (a všem ostatním, kteří podobně slouží druhým), dám jim kytičku, ženám políbím ruku a celý kostel tleská. Za dvacet let už to bylo veliké množství a stále máme komu děkovat – těm, kteří Ježíšova slova o službě jiným naplňují.
Boží království stojí na nezištné službě.
Mnoho z nás jsme v rodině z nezištné péče rodičů vyrostli.
A s dětmi si rád povídám. Kde je ve vejci kuře, z čeho vyroste, jak to bylo s námi. Jak děloha je maminčinou vnitřní náručí a jak nás maminka vyživovala krví přes pupeční šňůru a co nám krev předávala, jak mateřské mléko má souvislost s krví a jak jsme si pak už začali všímat obětavé péče maminky i táty. O krvi a transfůzi. A jak v Bibli dech a krev (a voda a oheň) jsou symboly Ducha božího.
A jak my přidušení potřebujeme občerstvovat dechem Božím a novou transfúzí Božího ducha skrze Ježíšovu krev.
Proč lidé stále tíhnou k představě, že Ježíš vylil svou krev jako oběť bohu na odpuštění hříchů.
Ježíš přece při Poslední večeři opustil symbol beránka (který má svou silnou výpovědní hodnotu), ač upečený beránek ležel na stole. Použil obraz chleba a vína.
Ježíš nevylil krev Bohu, ale nám – pro nás: „Vezměte a pijte!“ /3
Potřebujeme si vyčistit uši, abychom dobře slyšeli!
Kdo slyší a nespokojí se jen se zbožným polknutím, kdo se otevře Duchu božímu, tomu nebude zatěžko znovu říci svému partnerovi: „Jsem tvůj otrok.“
Ano, jsou to silná slova, ale my si je můžeme dovolit, vždyť zakoušíme Ježíšovu oddanou službu na život a na smrt.
Pokorně říkáme: „Jsem tu pro tebe, chci ti nezištně sloužit. Jen tě prosím, buď ke mně shovívavý, ještě to neumím tak, jako Ježíš.“
Kdo to řekne, prožije Velikonoce ve veliké radosti osvobození, přátelství, života a vzkříšení mnohého.
Židé při sederové večeři říkají krásnou modlitbu dajenu.
Slovo „dajenu“ vyjadřuje vděčnost z nezaslouženého daru, bránící nezřízené touze vlastnit. /4
MODLITBA DAJENU
Za kolik dobrodiní jsme Hospodinu vděčni!
Kdyby nás vyvedl z Egypta
a nevykonal nad nimi soud
dajenu (bylo by nám to stačilo).
Kdyby nad nimi vykonal soud
ne však nad jejich bohy,
dajenu (bylo by nám to stačilo).
Kdyby vykonal soud nad jejich bohy,
ale neusmrtil jejich prvorozence,
dajenu (bylo by nám to stačilo).
Kdyby usmrtil jejich prvorozence,
nedal nám však jejich jmění,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nám dal jejich jmění
a nerozdělil by před námi moře,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby před námi rozdělil moře,
ale nepřevedl nás středem suchou nohou,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nás převedl středem suchou nohou,
nenechal však utonout naše pronásledovatele,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nechal utonout naše pronásledovatele,
ale nestaral se o nás na poušti čtyřicet let,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby se staral o nás na poušti čtyřicet let,
ale nadal nám jíst manu,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nám dal jíst manu,
nedal nám však šabat,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nám dal šabat,
ale nepřivedl nás k hoře Sinaj,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nás přivedl k hoře Sinaj,
ale nedal nám Tóru,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nám dal Tóru,
neuvedl nás však do izraelské země,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nás uvedl do izraelské země,
ale nezbudoval by nám svatyni,
bylo by nám to stačilo.
Ne tedy jedno, ale mnohá a mnohá dobrodiní
nám Všemohoucí prokázal:
Vyvedl nás z Egypta,
vykonal nad nimi soud,
vykonal soud nad jejich bohy,
usmrtil jejich prvorozence,
dal nám jejich jmění,
rozdělil před námi moře,
převedl nás středem suchou nohou,
nechal utonout naše pronásledovatele,
staral se o nás na poušti čtyřicet let,
dal nám jíst manu,
dal nám šabat,
dal nám Tóru,
přivedl nás k hoře Sinaj,
uvedl nás do izraelské země,
zbudoval nám svatyni,
aby smířil všechny naše hříchy.
Co vše nám Bůh dal?
Co my ke své modlitbě dajenu přidáme?
Velikonoce nám nabízejí také čas, abychom si svého nesmírného bohatství všimli, všímali, ocenili je a poděkovali druhým i Bohu.
Máme kolem sebe ty, kteří slouží i našemu životu. Máme co slavit.
Sám Ježíš nám nabízí jedinečný přípitek: „Na Život!“ (věčný).
-------------------------
Poznámky:
/1 Večeře Páně je rodinnou slavností. I na velikonoční večeři byli a jsou zváni lidé ze sousedství, o židovských velikonocích nemá být nikdo sám.
/2 Židovský otrok měl vyšší postavení a důstojnost než pohanský. Otroci jedli u jednoho stolu jako židovský pán. Stejné jídlo. Ale židovský otrok byl sedmý rok propuštěn, pohanský až o Milostivém létu (to bylo každý padesátý rok).
/3 Ježíš při Poslední večeři některé věci změnil. Zatímco předsedající sederové hostiny poctil některého z hostí tím, že jej nechal napít ze svého poháru vína, Ježíš poctil všechny: „Napijte se z něho všichni“.
/4 Vzpomeňme na 10. přikázání z Desatera (biblického, ne toho našeho zmrzačeného): „Nebudeš mít zapotřebí po ničem nezřízeně dychtit“ (budu o tebe dostatečně pečovat).
Židé vědí, že rodina je základem života. Zatímco ostatní velké kultury se snažili postavit veliké stavby (stavby přetrvají stavitele), židé se rozhodli dát přednost stavitelům. Staviteli budoucnosti jsou děti.
Tóra, sobota a rodina jsou životodárné.
Z Písma čerpáme boží moudrost k životu, slovo Boží nám vypráví kým je pro nás Bůh a kým jsme pro něj my.
Izrael není náboženským státem, a přesto v sobotu nejezdí veřejná doprava, obchody jsou zavřeny, veřejné záchody jsou otevřeny, ale bez obsluhy, izraelská letadla nikde po světě nelétají. Někdo by řekl, vždyť Židé prodělají. Kdepak, lidé si nakoupí, co chtějí v pátek, prodavačky mají být v sobotu u svých rodin. Lidé cestující letadlem se přizpůsobí, pěšky nepůjdou. Sobota je pro rodinu. Pro věřící rodinu je navíc sobota pro rodinu s Bohem.
Sederová hostina je pro židy největší slavností. Mnohem větší než naše štědrovečerní večeře.
Sederová večeře má veliký a nádherný obsah (slavnost vysvobození a svobody božích dětí), je plná vyprávění.
Počítá se s dětmi, ty kladou otázky, schovají kousek macesu …, pak dostanou dárky …
Ježíš zažil krásu a hloubku společného stolování v rodině. (I pro nás je největší slavností společné jídlo, především nedělní oběd.)
K naší největší slavnosti Ježíš použil rodinnou slavnost (velikonoční hostinu), povýšil ji a jako rodinnou slavnost ji ponechal! (To my jsme z ní udělali něco jiného, vtiskli jsme jí jiný charakter, tlačíme ji z jídelny na popraviště.) /1
(Je dobré si přečíst něco o slavení sederové hostiny a o smyslu beránka.)
Péči o nohy a o boty židé pokládali za ponižující. Žid nesměl požádat židovského otroka, aby mu umyl nohy nebo vyčistil boty, tím by jej ponížil.
Ježíš bourá všechny přehrady. Posloužil apoštolům jako nejnižší otrok. /2
Dětem vysvětlete rozdíl mezi služebníkem (zaměstnancem) a otrokem. Otrok nedostává plat.
Označit se za otroka v Bibli někdy znamená vyjádření nejvyšší oddanosti a nezištné služby.
Rodiče slouží dětem, ne děti rodičům … Bůh slouží nám.
V našem překladu Bible se mluví o božím služebníkovi (u Izajáše). V originále stojí „otrok boží“.
Kdo jím je?
My postavu božího otroka ztotožňujeme s Ježíšem. Nezištně nám slouží! Jako nikdo jiný.
Ale jeho program je i naším programem. Při naší svatbě ženich říká nevěstě: „Jsem tvým otrokem, jsem tu pro tebe.
Nevěsta říká totéž.
Rodiče bez slov takto slouží dětem.
Kdyby však někdo řekl o druhém: „Jsi můj otrok, otrokyně, byl by to hřích do nebe volající.
Když Ježíš umyl apoštolům nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?
Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.“ (J 13,12-17
)
V Letohradě nohy nemyjeme. Každý rok pozveme k oltáři dvanáct až čtrnáct lidí, kteří nezištně slouží druhým (např. maminku postižených dětí, pečujícího o staré a nemocné lidi, setru z ošetřovatelské charitní služby, obětavého, lékaře, učitelku, pečujícího o kostel, vedoucího skautů atd.). Poděkujeme jim (a všem ostatním, kteří podobně slouží druhým), dám jim kytičku, ženám políbím ruku a celý kostel tleská. Za dvacet let už to bylo veliké množství a stále máme komu děkovat – těm, kteří Ježíšova slova o službě jiným naplňují.
Boží království stojí na nezištné službě.
Mnoho z nás jsme v rodině z nezištné péče rodičů vyrostli.
A s dětmi si rád povídám. Kde je ve vejci kuře, z čeho vyroste, jak to bylo s námi. Jak děloha je maminčinou vnitřní náručí a jak nás maminka vyživovala krví přes pupeční šňůru a co nám krev předávala, jak mateřské mléko má souvislost s krví a jak jsme si pak už začali všímat obětavé péče maminky i táty. O krvi a transfůzi. A jak v Bibli dech a krev (a voda a oheň) jsou symboly Ducha božího.
A jak my přidušení potřebujeme občerstvovat dechem Božím a novou transfúzí Božího ducha skrze Ježíšovu krev.
Proč lidé stále tíhnou k představě, že Ježíš vylil svou krev jako oběť bohu na odpuštění hříchů.
Ježíš přece při Poslední večeři opustil symbol beránka (který má svou silnou výpovědní hodnotu), ač upečený beránek ležel na stole. Použil obraz chleba a vína.
Ježíš nevylil krev Bohu, ale nám – pro nás: „Vezměte a pijte!“ /3
Potřebujeme si vyčistit uši, abychom dobře slyšeli!
Kdo slyší a nespokojí se jen se zbožným polknutím, kdo se otevře Duchu božímu, tomu nebude zatěžko znovu říci svému partnerovi: „Jsem tvůj otrok.“
Ano, jsou to silná slova, ale my si je můžeme dovolit, vždyť zakoušíme Ježíšovu oddanou službu na život a na smrt.
Pokorně říkáme: „Jsem tu pro tebe, chci ti nezištně sloužit. Jen tě prosím, buď ke mně shovívavý, ještě to neumím tak, jako Ježíš.“
Kdo to řekne, prožije Velikonoce ve veliké radosti osvobození, přátelství, života a vzkříšení mnohého.
Židé při sederové večeři říkají krásnou modlitbu dajenu.
Slovo „dajenu“ vyjadřuje vděčnost z nezaslouženého daru, bránící nezřízené touze vlastnit. /4
MODLITBA DAJENU
Za kolik dobrodiní jsme Hospodinu vděčni!
Kdyby nás vyvedl z Egypta
a nevykonal nad nimi soud
dajenu (bylo by nám to stačilo).
Kdyby nad nimi vykonal soud
ne však nad jejich bohy,
dajenu (bylo by nám to stačilo).
Kdyby vykonal soud nad jejich bohy,
ale neusmrtil jejich prvorozence,
dajenu (bylo by nám to stačilo).
Kdyby usmrtil jejich prvorozence,
nedal nám však jejich jmění,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nám dal jejich jmění
a nerozdělil by před námi moře,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby před námi rozdělil moře,
ale nepřevedl nás středem suchou nohou,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nás převedl středem suchou nohou,
nenechal však utonout naše pronásledovatele,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nechal utonout naše pronásledovatele,
ale nestaral se o nás na poušti čtyřicet let,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby se staral o nás na poušti čtyřicet let,
ale nadal nám jíst manu,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nám dal jíst manu,
nedal nám však šabat,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nám dal šabat,
ale nepřivedl nás k hoře Sinaj,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nás přivedl k hoře Sinaj,
ale nedal nám Tóru,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nám dal Tóru,
neuvedl nás však do izraelské země,
bylo by nám to stačilo.
Kdyby nás uvedl do izraelské země,
ale nezbudoval by nám svatyni,
bylo by nám to stačilo.
Ne tedy jedno, ale mnohá a mnohá dobrodiní
nám Všemohoucí prokázal:
Vyvedl nás z Egypta,
vykonal nad nimi soud,
vykonal soud nad jejich bohy,
usmrtil jejich prvorozence,
dal nám jejich jmění,
rozdělil před námi moře,
převedl nás středem suchou nohou,
nechal utonout naše pronásledovatele,
staral se o nás na poušti čtyřicet let,
dal nám jíst manu,
dal nám šabat,
dal nám Tóru,
přivedl nás k hoře Sinaj,
uvedl nás do izraelské země,
zbudoval nám svatyni,
aby smířil všechny naše hříchy.
Co vše nám Bůh dal?
Co my ke své modlitbě dajenu přidáme?
Velikonoce nám nabízejí také čas, abychom si svého nesmírného bohatství všimli, všímali, ocenili je a poděkovali druhým i Bohu.
Máme kolem sebe ty, kteří slouží i našemu životu. Máme co slavit.
Sám Ježíš nám nabízí jedinečný přípitek: „Na Život!“ (věčný).
-------------------------
Poznámky:
/1 Večeře Páně je rodinnou slavností. I na velikonoční večeři byli a jsou zváni lidé ze sousedství, o židovských velikonocích nemá být nikdo sám.
/2 Židovský otrok měl vyšší postavení a důstojnost než pohanský. Otroci jedli u jednoho stolu jako židovský pán. Stejné jídlo. Ale židovský otrok byl sedmý rok propuštěn, pohanský až o Milostivém létu (to bylo každý padesátý rok).
/3 Ježíš při Poslední večeři některé věci změnil. Zatímco předsedající sederové hostiny poctil některého z hostí tím, že jej nechal napít ze svého poháru vína, Ježíš poctil všechny: „Napijte se z něho všichni“.
/4 Vzpomeňme na 10. přikázání z Desatera (biblického, ne toho našeho zmrzačeného): „Nebudeš mít zapotřebí po ničem nezřízeně dychtit“ (budu o tebe dostatečně pečovat).