3. neděle postní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 17,3-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 17,3-7
Datum: 27. 3. 2011
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 17,3-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 17,3-7
; Žl 95
; Řím 5,1-2.5-8
; Jan 4,5-42
Datum: 27. 3. 2011
V naší krajině je dostatek vody, u nás nikdo žízní neumírá. Ale
ještě pamatuji některá stavení bez vodovodu, vodu museli každý den
vytahovat ze studně, donést do domu a do chléva. Některé ženy ještě
chodily máchat prádlo do potoka.
Víme, že v mnoha zemích je o vodu veliká nouze …
Ale jsou i jiné životodárné zdroje. /1
Ježíše potkala řada lidí, někteří jej minuli, jiné zaujal, jen někteří mu přitakali.
Někteří oslovili Ježíše, některých si on sám všimnul. (Ježíš má oproti nám výhodu, vidí do lidí a nemýlí se v nás.)
Čím Ježíše zaujala samařská žena, jsme schopni říci až po vyslechnutí celého příběhu.
Nedávno jsme četli z evangelia: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“ (Mt 5,8
Na samaritánce je vidět, co znamená „čisté srdce“.
Samařanka pětkrát ovdověla a současný mužský si ji nechtěl vzít, možná měl strach, aby také neumřel. (Vzpomeňme na Sáru, pozdější ženu Tobiášovu a na Támar.)
Troufla si vybočit ze slušné společnosti, žila „na hromádce“, ale příjemné jí to nebylo. Proto chodila pro vodu raději v největším vedru, jen aby nepotkala někoho, kdo si před ní bude uplivovat.
Nebyla chudinka, měla svou hlavu. Ani s Ježíšem nemluvila jako zakřiknutá.
Netvářila se zbožně, nepředstírala, že její život je v pořádku.
Neupravila svědomí podle svých názorů. Neuměla vyřešit svou nouzi lépe, ale o vztah s Bohem stála. Byla poctivá, nezakrývala, co ji chybí a nedělala se lepší.
Ježíš se jí mohl představit jako Mesiáš. /2
Jestlipak by se Ježíš jako Mesiáš představil nám?
Nepřehlédněme, že Ježíš přichází jako pan Novák./3
Zkusme vyjmenovat, kterým lidem se Ježíš sám představil.
Kterým to nepomohlo? Proč?
Pilát si otázky po Mesiáši nekladl.
Kaifáš a jemu oddaní saduceové měli svou hotovou představu o Mesiáši. Farizeové zrovna tak. Neuměli se poučit od Mojžíše a od Proroků (saduceové Prorocké knihy neuznávali), že se boží věci stále vzpíráme. Nepřipustili si, že se jim jejich poznání stává mocí, kterou zneužívají vůči ostatním lidem.
Pyšně nadřadili pravost svého náboženství nad snahu porozumět Bohu. Už jen tím, že směli patřit do božího lidu pokládali za osobní přednost. Byli se sebou spokojení.
Samařanka byla také odmala vychovávaná, že jejich náboženství je pravé. (Samaritáni uznávají jen Tóru, Pět knih Mojžíšových.) Ale zřejmě na sobě viděla, že pouhá příslušnost k „pravé víře“ nestačí.
Velekněz, saduceové i farizeové měli zřejmě manželství v pořádku, V Písmu si sice četli, že i světci dělají chyby, i jejich výjimečný první král Saul vnitřně (ne navenek) odpadl od Hospodina a neslavně skončil, ale mysleli si, že jim by se to nemohlo stát.
Samaritánka se uměla ptát.
„Které náboženství je pravé“?
Sama nic druhým nevnucovala: „Pojďte se podívat, zda u studny neodpočívá Mesiáš?“ Dobře to řekla.
A Samaritáni vyslechli ženskou, kterou měli v opovržení, neodplivli si před ní – když mluvila o Mesiáši – a šli se přesvědčit. (K Ježíšovu hrobu se po zprávě žen šli přesvědčit pouze dva z Ježíšových učedníků.)
Samaritáni pak přijali člověka z nábožensky nepřátelského tábora - Žida! A dali mu za pravdu.
Rozpoznali jedinečnost Ježíšova pramene a pili z něj.
Ježíš přijal Samaritány (pro židy kulticky nečisté). /4
Mohl jim říci: „Blahopřeji vám: blahoslavení čistého srdce, neboť uzříte Boha.“ /5
Všimněme si Ježíšovy krásy.
Je otevřený k rozhovoru. „Zná“ nás, vidí do nás, ale nezařazuje si nás navždy do určitých přihrádek. Nikoho nesnižuje, neodrazuje.
Mluvil i s ženou (na veřejnosti, o Bohu, dokonce se samaritánkou, která navíc žila na hromádce). Dokonce z ní udělal hlasatele dobré zprávy – evangelia.
Podobně použil Marii Magdalskou, aby zvěstovala apoštolům(!) jeho vzkříšení. /6
Kdo je čistý a kdo nečistý?
„Novozákonní nečistota“ je velice nebezpečná. „Nečistý“ podle Ježíše je ten, který své nesprávné náboženské názory pokládá za správné. Taková nečistota postihuje každého z nás. Proto nás přichází Ježíš očistit.
Čím?
„Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: „Ne všichni jste čistí“. (J 13,10-11
„Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ (Srv. J 15,1-12
Samařanka i ti ostatní Samaritáni byli „nečistí“, ale Ježíš je svým slovem očistil od jejich omylu. Stáli o to, byli schopní s Ježíšem na očištění spolupracovat.
Aby si židé uvědomili svou „nečistotu“, šel Ježíš na smrt.
Samaritáni mu uvěřili, že je třeba si opravit své představy o Bohu.
Nikodém, který byl velice slušným člověkem, nechápal, proč „musí být Mesiáš „vyvýšen podobně jako Mojžíš vyvýšil na kůl něco tak oporného jako je had“. (Srov. J 3,15
I Nikodém a apoštolové nazřeli svou „nečistotu“ až díky ukřižování.
Samařanka položila Ježíšovi více otázek než pan profesor Nikodém.
Ježíšovi stála za odpověď.
Na co bychom se zeptali Ježíše my?
Lidé všech velkých kultur došli k určité moudrosti, ale Bůh nám skrze Mojžíše nabízí svou modrost, větší než je naše.
Výrobce nám poskytuje návod k používání svého výrobku nebo své technologie. Rozumí svému dílu více než uživatel. Nemusíme získávat poznání přes kruté chybování. Život není věc.
Ježíš je nám novým zdrojem poznání, další pomocí k porozumění Bohu a životu. Je nám pramenem čisté a životodárné vody. Je nám stromem života.
Ježíš nám svůj pramen nabízí zdarma. /7
Čerpat z něj dá určitou práci. Polykat také musíme sami.
---------------------------------------------
Poznámky:
/1 Mám radost z Vaší péče o děti. Vy, kteří jste učili děti přemýšlet a klást otázky, sklízíte krásné ovoce. Nejen že Vaše děti studující na školách Vás už obohacují svým poznáním, když se vrací na víkend domu, ale je s nimi i dobrá řeč o podstatných věcech.
Jel jsem nedávno vlakem do Prahy s nejmladším synem jedné rodiny, byl jsem potěšen jaký vhled má do poměrů v naší společnosti a jaké má názory.
Rodina je místem, kde se děti mohou naučit klást životně důležité otázky. Univerzity a umělecké akademie nic takového nevyučují. Tam o odpovědnosti a svědomí řeč nebývá.
Na mnoha pohřbech (i svatbách) je většina lidí nekostelových. Jaký text z Písma zvolit? Jak mu mohou porozumět? O čem mluvit? Pokud se lidé do čtyřiceti let nenaučí některé otázky klást, jsou k nim později už hluší.
Slyším-li řeč o oboru, který neznám, také mi otázky zasvěcených nic neříkají, jsem bezradný. Nedávno jsem vedl pohřeb v kostele, sympatická rodina si přála úplně civilní pohřeb, byl jsem v civilu, četl jsem krásný text z Malého prince, ale myslím, že ani Exupéryho slova o naději nedošla odezvy.
V některých rodinách je nejvyšším zdrojem poznávání a zábavy televize.
/2 Víme proč se Ježíš nepředstavil židům jako Mesiáš. Zdvihli by se vozbrojené povstání vůči Římanům. (Vnější svoboda nestačí. A navíc by si židé mysleli, že jsou nábožensky v pořádku, že nepotřebují náboženskou reformu - „obracení se“.
/3 Bůh by mohl přijít i jako paní Nováková. /
Nikdo mu nemá co předepisovat „jaký oblek“ má mít na sobě.
To vlk si obstarává vzezření maminky kozičky, aby oklamal kůzlátka nebo se přestrojí za babičku, aby dostal Karkulku. Ďábel si potrpí na parádu. Bůh nemá zapotřebí zbožného třepení.
Je důležité, „aby se zjevilo smýšlení našich srdcí“ (srv. Lk 2,35
To Bible demaskuje ďábla jako hada. Zvířata a lidé mají své ustrojení, had je „nahý“.
Mesiáše nikdo sám nepoznal, ani Jan, ani Simeon, Petr, ani Josef, nepoznala by jej ani jeho vlastní matka.
/4 Kultická nečistota nebyla způsobena hříchem, ale znemožňovala člověku setkání s člověkem a Bohem. Po staletí židé viděli, že existuje něco, co staví zeď mezi mnou a druhým, mezi mnou a Bohem.
/5 My jsme nečistotu ztotožnili se 6. přikázáním! Ďábel nám to šikovně podstrčil a my jsem mu to neprokoukli.
Novozákonní nečistota se netýká těla, ale smýšlení. Zabraňuje setkání s člověkem nebo Bohem.
Např. nemá-li k nám někdo dostatečnou úctu, nelze vést debatu. Podezřívám-li druhého za lajdáka, nejsem ochotný a schopný naslouchat jeho argumentům. Je mezi námi zeď. Nemám „čisté srdce“.
/6 Občas nastražím na udici třešničku: „Představte si, že se žid denně modlil: ,Bože, děkuji ti, žes mě neučinil ženou´“.
Když se lidé začnou pohoršovat, pokračuji: „Je špatné říci, Bože děkuji ti za to, že vidím, že jsem se nenarodil slepý? Nepohoršujme se lacině nad druhými, žena neměla u židů stejné postavení jako muž.
Žádný náš biskup se asi nemodlí: ,Bože, děkuji ti, žes mě neučinil ženou´. Ale je rád, že není ženou, nemohl by v naších církevních souřadnicích být biskupem.“
Ještě že Ježíš má jiné názory než my.
Škoda, že jeho názory nepřijímáme. Odporujeme mu jako židé tenkráte.
Biskupovi Davídkovi se v kriminále rozsvítilo. Začal promýšlet svěcení žen na kněze.
Muži se někdy v kriminále dostali k eucharistii. Když za komunistů nesměli být vězeňští kaplani, dostali se kněží do vězení jako muklové. Podařilo se jim občas tajně sloužit Večeři Páně a vězňům pak strčit v cigaretovém papírku kousek Těla Páně! (Slyšel jsem od nic, co to pro ně znamenalo!)
Ženy ve vězení takovou možnost neměli. (Je otřesné, nespravedlivě a krutě věznit chlapy, ale ženy teprve!! Možná jste četli např. knihu Dagmar Šimkové: „Byly jsme tam taky“.)
Ovšem „sytý hladovému nevěří“, jsme schopni druhému na dálku žehnat a doporučovat mu, aby utrpení obětoval za hříšníky. Ti, kteří zamítají svěcení žen většinou v kriminále nebyli, ani ti, kteří vášnivě hájí zákaz svěcení žen. Možná by je to netrklo, ani kdyby se do kriminálu dostali. Jeden kněz, který komunistický koncentrák nepřežil, řekl: „Někomu nepomůže ani kriminál, je to jako se spolknutou skleněnou kuličkou, jaká vejde, taková vyjde“.
Ježíš myslel na všechno dřív než se do kriminálu dostal. Naštěstí nebyl svázán „posvátnou tradicí“, vždy mu šlo o člověka. I o ženy!
/7 Za našeho mládí by nás nikdy nenapadlo, že se voda bude prodávat.
Kolik všelijakých guru nabízí své „zdroje poznání“, všimněme si, že nikoliv zdarma.
Víme, že v mnoha zemích je o vodu veliká nouze …
Ale jsou i jiné životodárné zdroje. /1
Ježíše potkala řada lidí, někteří jej minuli, jiné zaujal, jen někteří mu přitakali.
Někteří oslovili Ježíše, některých si on sám všimnul. (Ježíš má oproti nám výhodu, vidí do lidí a nemýlí se v nás.)
Čím Ježíše zaujala samařská žena, jsme schopni říci až po vyslechnutí celého příběhu.
Nedávno jsme četli z evangelia: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“ (Mt 5,8
)
Na samaritánce je vidět, co znamená „čisté srdce“.
Samařanka pětkrát ovdověla a současný mužský si ji nechtěl vzít, možná měl strach, aby také neumřel. (Vzpomeňme na Sáru, pozdější ženu Tobiášovu a na Támar.)
Troufla si vybočit ze slušné společnosti, žila „na hromádce“, ale příjemné jí to nebylo. Proto chodila pro vodu raději v největším vedru, jen aby nepotkala někoho, kdo si před ní bude uplivovat.
Nebyla chudinka, měla svou hlavu. Ani s Ježíšem nemluvila jako zakřiknutá.
Netvářila se zbožně, nepředstírala, že její život je v pořádku.
Neupravila svědomí podle svých názorů. Neuměla vyřešit svou nouzi lépe, ale o vztah s Bohem stála. Byla poctivá, nezakrývala, co ji chybí a nedělala se lepší.
Ježíš se jí mohl představit jako Mesiáš. /2
Jestlipak by se Ježíš jako Mesiáš představil nám?
Nepřehlédněme, že Ježíš přichází jako pan Novák./3
Zkusme vyjmenovat, kterým lidem se Ježíš sám představil.
Kterým to nepomohlo? Proč?
Pilát si otázky po Mesiáši nekladl.
Kaifáš a jemu oddaní saduceové měli svou hotovou představu o Mesiáši. Farizeové zrovna tak. Neuměli se poučit od Mojžíše a od Proroků (saduceové Prorocké knihy neuznávali), že se boží věci stále vzpíráme. Nepřipustili si, že se jim jejich poznání stává mocí, kterou zneužívají vůči ostatním lidem.
Pyšně nadřadili pravost svého náboženství nad snahu porozumět Bohu. Už jen tím, že směli patřit do božího lidu pokládali za osobní přednost. Byli se sebou spokojení.
Samařanka byla také odmala vychovávaná, že jejich náboženství je pravé. (Samaritáni uznávají jen Tóru, Pět knih Mojžíšových.) Ale zřejmě na sobě viděla, že pouhá příslušnost k „pravé víře“ nestačí.
Velekněz, saduceové i farizeové měli zřejmě manželství v pořádku, V Písmu si sice četli, že i světci dělají chyby, i jejich výjimečný první král Saul vnitřně (ne navenek) odpadl od Hospodina a neslavně skončil, ale mysleli si, že jim by se to nemohlo stát.
Samaritánka se uměla ptát.
„Které náboženství je pravé“?
Sama nic druhým nevnucovala: „Pojďte se podívat, zda u studny neodpočívá Mesiáš?“ Dobře to řekla.
A Samaritáni vyslechli ženskou, kterou měli v opovržení, neodplivli si před ní – když mluvila o Mesiáši – a šli se přesvědčit. (K Ježíšovu hrobu se po zprávě žen šli přesvědčit pouze dva z Ježíšových učedníků.)
Samaritáni pak přijali člověka z nábožensky nepřátelského tábora - Žida! A dali mu za pravdu.
Rozpoznali jedinečnost Ježíšova pramene a pili z něj.
Ježíš přijal Samaritány (pro židy kulticky nečisté). /4
Mohl jim říci: „Blahopřeji vám: blahoslavení čistého srdce, neboť uzříte Boha.“ /5
Všimněme si Ježíšovy krásy.
Je otevřený k rozhovoru. „Zná“ nás, vidí do nás, ale nezařazuje si nás navždy do určitých přihrádek. Nikoho nesnižuje, neodrazuje.
Mluvil i s ženou (na veřejnosti, o Bohu, dokonce se samaritánkou, která navíc žila na hromádce). Dokonce z ní udělal hlasatele dobré zprávy – evangelia.
Podobně použil Marii Magdalskou, aby zvěstovala apoštolům(!) jeho vzkříšení. /6
Kdo je čistý a kdo nečistý?
„Novozákonní nečistota“ je velice nebezpečná. „Nečistý“ podle Ježíše je ten, který své nesprávné náboženské názory pokládá za správné. Taková nečistota postihuje každého z nás. Proto nás přichází Ježíš očistit.
Čím?
„Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: „Ne všichni jste čistí“. (J 13,10-11
)
„Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ (Srv. J 15,1-12
)
Samařanka i ti ostatní Samaritáni byli „nečistí“, ale Ježíš je svým slovem očistil od jejich omylu. Stáli o to, byli schopní s Ježíšem na očištění spolupracovat.
Aby si židé uvědomili svou „nečistotu“, šel Ježíš na smrt.
Samaritáni mu uvěřili, že je třeba si opravit své představy o Bohu.
Nikodém, který byl velice slušným člověkem, nechápal, proč „musí být Mesiáš „vyvýšen podobně jako Mojžíš vyvýšil na kůl něco tak oporného jako je had“. (Srov. J 3,15
)
I Nikodém a apoštolové nazřeli svou „nečistotu“ až díky ukřižování.
Samařanka položila Ježíšovi více otázek než pan profesor Nikodém.
Ježíšovi stála za odpověď.
Na co bychom se zeptali Ježíše my?
Lidé všech velkých kultur došli k určité moudrosti, ale Bůh nám skrze Mojžíše nabízí svou modrost, větší než je naše.
Výrobce nám poskytuje návod k používání svého výrobku nebo své technologie. Rozumí svému dílu více než uživatel. Nemusíme získávat poznání přes kruté chybování. Život není věc.
Ježíš je nám novým zdrojem poznání, další pomocí k porozumění Bohu a životu. Je nám pramenem čisté a životodárné vody. Je nám stromem života.
Ježíš nám svůj pramen nabízí zdarma. /7
Čerpat z něj dá určitou práci. Polykat také musíme sami.
---------------------------------------------
Poznámky:
/1 Mám radost z Vaší péče o děti. Vy, kteří jste učili děti přemýšlet a klást otázky, sklízíte krásné ovoce. Nejen že Vaše děti studující na školách Vás už obohacují svým poznáním, když se vrací na víkend domu, ale je s nimi i dobrá řeč o podstatných věcech.
Jel jsem nedávno vlakem do Prahy s nejmladším synem jedné rodiny, byl jsem potěšen jaký vhled má do poměrů v naší společnosti a jaké má názory.
Rodina je místem, kde se děti mohou naučit klást životně důležité otázky. Univerzity a umělecké akademie nic takového nevyučují. Tam o odpovědnosti a svědomí řeč nebývá.
Na mnoha pohřbech (i svatbách) je většina lidí nekostelových. Jaký text z Písma zvolit? Jak mu mohou porozumět? O čem mluvit? Pokud se lidé do čtyřiceti let nenaučí některé otázky klást, jsou k nim později už hluší.
Slyším-li řeč o oboru, který neznám, také mi otázky zasvěcených nic neříkají, jsem bezradný. Nedávno jsem vedl pohřeb v kostele, sympatická rodina si přála úplně civilní pohřeb, byl jsem v civilu, četl jsem krásný text z Malého prince, ale myslím, že ani Exupéryho slova o naději nedošla odezvy.
V některých rodinách je nejvyšším zdrojem poznávání a zábavy televize.
/2 Víme proč se Ježíš nepředstavil židům jako Mesiáš. Zdvihli by se vozbrojené povstání vůči Římanům. (Vnější svoboda nestačí. A navíc by si židé mysleli, že jsou nábožensky v pořádku, že nepotřebují náboženskou reformu - „obracení se“.
/3 Bůh by mohl přijít i jako paní Nováková. /
Nikdo mu nemá co předepisovat „jaký oblek“ má mít na sobě.
To vlk si obstarává vzezření maminky kozičky, aby oklamal kůzlátka nebo se přestrojí za babičku, aby dostal Karkulku. Ďábel si potrpí na parádu. Bůh nemá zapotřebí zbožného třepení.
Je důležité, „aby se zjevilo smýšlení našich srdcí“ (srv. Lk 2,35
).
To Bible demaskuje ďábla jako hada. Zvířata a lidé mají své ustrojení, had je „nahý“.
Mesiáše nikdo sám nepoznal, ani Jan, ani Simeon, Petr, ani Josef, nepoznala by jej ani jeho vlastní matka.
/4 Kultická nečistota nebyla způsobena hříchem, ale znemožňovala člověku setkání s člověkem a Bohem. Po staletí židé viděli, že existuje něco, co staví zeď mezi mnou a druhým, mezi mnou a Bohem.
/5 My jsme nečistotu ztotožnili se 6. přikázáním! Ďábel nám to šikovně podstrčil a my jsem mu to neprokoukli.
Novozákonní nečistota se netýká těla, ale smýšlení. Zabraňuje setkání s člověkem nebo Bohem.
Např. nemá-li k nám někdo dostatečnou úctu, nelze vést debatu. Podezřívám-li druhého za lajdáka, nejsem ochotný a schopný naslouchat jeho argumentům. Je mezi námi zeď. Nemám „čisté srdce“.
/6 Občas nastražím na udici třešničku: „Představte si, že se žid denně modlil: ,Bože, děkuji ti, žes mě neučinil ženou´“.
Když se lidé začnou pohoršovat, pokračuji: „Je špatné říci, Bože děkuji ti za to, že vidím, že jsem se nenarodil slepý? Nepohoršujme se lacině nad druhými, žena neměla u židů stejné postavení jako muž.
Žádný náš biskup se asi nemodlí: ,Bože, děkuji ti, žes mě neučinil ženou´. Ale je rád, že není ženou, nemohl by v naších církevních souřadnicích být biskupem.“
Ještě že Ježíš má jiné názory než my.
Škoda, že jeho názory nepřijímáme. Odporujeme mu jako židé tenkráte.
Biskupovi Davídkovi se v kriminále rozsvítilo. Začal promýšlet svěcení žen na kněze.
Muži se někdy v kriminále dostali k eucharistii. Když za komunistů nesměli být vězeňští kaplani, dostali se kněží do vězení jako muklové. Podařilo se jim občas tajně sloužit Večeři Páně a vězňům pak strčit v cigaretovém papírku kousek Těla Páně! (Slyšel jsem od nic, co to pro ně znamenalo!)
Ženy ve vězení takovou možnost neměli. (Je otřesné, nespravedlivě a krutě věznit chlapy, ale ženy teprve!! Možná jste četli např. knihu Dagmar Šimkové: „Byly jsme tam taky“.)
Ovšem „sytý hladovému nevěří“, jsme schopni druhému na dálku žehnat a doporučovat mu, aby utrpení obětoval za hříšníky. Ti, kteří zamítají svěcení žen většinou v kriminále nebyli, ani ti, kteří vášnivě hájí zákaz svěcení žen. Možná by je to netrklo, ani kdyby se do kriminálu dostali. Jeden kněz, který komunistický koncentrák nepřežil, řekl: „Někomu nepomůže ani kriminál, je to jako se spolknutou skleněnou kuličkou, jaká vejde, taková vyjde“.
Ježíš myslel na všechno dřív než se do kriminálu dostal. Naštěstí nebyl svázán „posvátnou tradicí“, vždy mu šlo o člověka. I o ženy!
/7 Za našeho mládí by nás nikdy nenapadlo, že se voda bude prodávat.
Kolik všelijakých guru nabízí své „zdroje poznání“, všimněme si, že nikoliv zdarma.