1. neděle postní

Prosím Vás, v poznámce pod čarou připojuji dopis od Pavla i svou odpověď. Budu vám vděčný za názor nebo radu. /1 

Popeleční středou začala letošní Čtyřicetidenní příprava na Velikonoce. V Čechách je důraz na půst větší než jinde. (Více k tomu na www.letohrad.farnost.cz  – „Příprava na velikonoční svátky“. )

Kéž bychom se nechali vést biblickými texty víc než lidovou zbožností.  

Čím to je, že my křesťané máme často sklon pokládat sebezápor za záslužnější před Bohem než radost ze života? /2

Bůh přece dělá vše pro to, abychom byli lidmi úsměvu a zpěvu.  

Stvořitel je nesmírně štědrý, dal lidem Eden (zahrada je místo chráněné a pěstěné), víc než dostatek vody (čtyři řeky), poklady země, dokonce strom života (zdroj moudrosti a věčného života). Pohanská božstva si takové bohatství, zvláště nesmrtelnost, žárlivě střeží pro sebe – vyprávějí mýty a báje. /3
 

Už dříve jsme si všimli, že příčinou selhání lidí v Ráji bylo zanedbání vztahu s Bohem.

(Kdo neobjeví živý  vztah k Bohu nebo jej dostatečně neživí, odejde jinam. Platí to i ve vztahu k lidem.)

„Pád prvních lidí“ není dávnou historií, ale důležitým obrazem našich opakujících se situací a selhávání.  

Proto je důležité si udržovat živý a přátelský vztah s Bohem.

Vím-li, že mě Bůh nemiluje jen pro výkon, ale pro to, že jsem jeho – budu schopen si přiznávat chybu, nesvalovat vinu na  druhého, nebudu obviňovat ani Boha.

Budu nesen Božím přátelstvím.  

Ježíš přišel do námi porušeného světa a obstál. Přesto, že si jej zlo okamžitě, přednostně  a s velikým náporem vzalo na mušku. Ježíš provokoval „zbožné“ průzračností svého jednání a svou svobodou. To „zbožní“ neodpouští.

Zátěž nepřátelství  unesl díky silnému a blízkému spojení s Otcem.  

Ježíš si nenechal vzít svou královskou důstojnost a nikdy se nesnížil k nespravedlivému tlaku na člověka. To je pro nás inspirativní. Máme žít jako šlechtici ducha rozpoznávající co je hodnotné a přetrvávající. Někteří aristokraté o tom vydávají svědectví. I v tvrdém vězení si uchovali svou důstojnost a pravou radost. Myslím třeba na některé ženy vězněné v koncentrácích. Nesnížily se. 
 

Ježíš po svém  ponoření do Jordánu (to je vyhlášením programu otroka božího: „nezištná služba lidem uprostřed hříchu“) odešel na poušť.

Ježíš není poustevník zaměřující se jen na svůj vztah k Bohu, to by zůstal v nebi. Ví o ohrožení lidí. Hoří-li, nemůžeme zůstat na kolenou v kostele.  

Ježíš nepotřeboval poušť k modlitbě, uměl se soustředit kdekoliv. Na poušti si připravoval vyučovací program a osnovu. (Studovat nemusel, ale promyslet jak učit, co probírat dříve a co později, zvolit správné dávkováni, atd., to potřebuje každý učitel.)
 

Jako vyprávění o Ráji, tak i líčení o Ježíšově ponoření do Jordánu a vyprávění o pokušení Páně má mnohem větší význam než popis historické události.

Boží obdarování lidí  je větší než bohatství Ráje.

Vztah mezi Ježíšem a Otcem je větší než slova: „Ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení“.  Všechna lidská slova nejsou s to, popsat náš vztah s těmi, s kterými se máme rádi, natož vztah Otce a Syna.

Podobně i „pokušení  Páně“ má větší výpovědní hodnotu než pouhý  popis určité události. /4

Máme skvělou možnost se nechat vyučit Ježíšem k umění včasného rozpoznávání zla a zlých. /5 

Ježíš je plný  Ducha (vzpomeňme na sestupování Ducha při Ježíšově  ponoření do Jordánu), proto umí prohlédnout nástrahy pokušitele a umí správně odpovědět. /6 

Proč se Ježíš postil?

Jak to, že nás – tak dobře živené fascinuje půst? /7  

Na pokroucené posty upozorňuje Bible na více místech. Kdy si srovnáme s Písmem krok a kdy ty pohanské přístupy k Bohu konečně opustíme? /8 

I někteří světci, nejen pohané, dodneška užívají bičování na zkrocení těla a jeho žádostí. (Židy by to ani nenapadlo.)

Koho jsme si my vybrali za svého Mistra a Učitele.  

Proč se Ježíš  postil?

Měl naspěch, musel využívat čas. Už po prvním kázání mu šli tvrdě po krku. Na poušti se nezdržoval s jídlem. Myslím, že jiný důvod neměl. Čtyřicítka v Bibli znamená „dostatečné množství“. 

Pokud ovšem čteme Písmo jen tu a tam, pokud neporozumíme Ježíšovu podobenství o záplatování  šatů, o novém a starém víně a nových a starých měších, pokud neporozumíme, že staré a nové nelze míchat, potud se budeme vracet ke svým starým „pohanským“ představám o zbožnosti, modlitbě a půstu a jejich fungování. /9

Do té doby bude stačit, aby někdo vytrhl větu z evangelia: „Ale i Pán Ježíš řekl, některé duchy lze přemoci jen modlitbou a postem“ – a už nás vykolejí. /10

Kdo si dá práci s textem, kdo nemíchá hrušky a jabka, nové a staré, kdo se nechá vést Ježíšovým vyučováním, ten porozumí.

      Kdo si za slovo „modlitba“ dosadí Ježíšovu představu o modlitbě, 

                  za slovo „půst“ si dosadí Ježíšovo učení o postu,

                  za slovo „víra“ Ježíšovy názory na to, co obnáší  důvěra k druhému.  /11

Kdo nebude zaměňovat Ježíšovy názory za názory rabínů nebo pohanů – ten porozumí  a bude moci postoupit k dalším vyučovacím lekcím.   

Půst a sebezápor mě  nemusí Bohu přiblížit. I zbožná knížka mě může odvádět od podstatného, od evangelia.

Nikdo není lepší učitel než Ježíš. Pouze on „zná“ Boha a člověka.

I Ježíšova matka, která naslouchala Ježíšovi, všemu hned nerozuměla, ale uchovávala Ježíšova slova ve svém srdci a dál je promýšlela.  

Velikonoce jsou vyvrcholením Ježíšova díla. Zachránil nás každým slovem, které vychází z jeho úst, každé jeho gesto, každý čin je pro nás důležitý. /12 

Umenšili bychom Ježíšův život, kdybychom vše pouze zúžili do ukřižování. Jeho láska je silnější než smrt, jde až za hrob. 

Je velikým nepochopením, když někdo stále opakuje, že Bůh potřeboval Ježíšovo vykoupení  k odpuštění našich hříchů. Ježíš tvrdí něco jiného.  

Ježíšovy Velikonoce pak potvrdily, že Ježíš své slovo o přátelství k lidem myslí vážně. Obdivujeme jeho věrnost, statečnost a odvahu.

Naše cena je v pozornosti a péči, kterou nám Bůh prokazuje. /13

Natolik jsme znalí, že umíme posoudit, kde skončili pohané se svou představou o božstvech. A kam bychom se bez Krista znovu propadli.  

Ježíš potvrdil, že jsme z královského rodu. Brání nás před samohanou vlastních hříchů i před zotročováním – před ponižováním zla.  

Na Velikonoce se připravme pozorným nasloucháním Božímu slovu, nepodstatné pomiňme,

všimněme si, jak si nás Ježíš váží a jak s námi jedná.

To nás pozvedne víc než  negativní odříkání. 

Ježíš nás zve: „Patříš  do boží rodiny, jsi Bohem milován.

Choď s Bohem, narovnej se, nos svou královskou důstojnost, dostal jsi tolik, že máš z čeho rozdávat. Máš proč být laskavější, ochotnější a velkorysý.“    

----------------------

Poznámky:

                  /1      Milý  Václave.

Píši Ti jako příteli mezi čtyřma očima. Po přečtení  posledních Poznámek mám pocit rozmrzelosti. V celém textu jsem nenašel jedinou pochvalu, ale celou řadu výčitek. Jsou vlastně od počátku až do konce. Pochválils vícekrát Židy a jednou Adventisty a Svědky Jehovovi. Ale nás ne. A přitom dobrý pedagog každou výtku obalí pochvalou zepředu i zezadu. Navíc nepředpokládáš žádný pokrok mezi svými žáky. Ty výtky jsou po léta pořád stejné. Pravda, některé se mě třeba týkají, ale celá řada výtek jde mimo mě. Nevím, jak to udělat, sám nedokážu moc chválit, ale Ty jsi kněz a učitel, ne?

Příprava na liturgii plná výčitek a bez jediné pochvaly mě nedokáže slavnostně naladit. Jdu pak na mši zachmuřený a hlídám sebe i druhé, jestli správně chápu Slovo Boží.

Znám Tě  a vím, že se neurazíš.    Pěkný zbytek předpostní neděle.    P. 

       P., děkuji Ti za dopis.    Tvé poznámky jsou pro mě cenné.

Pokusím se vysvětlit můj přístup a budu Ti pak vděčný  za radu.

Za totality jsem jednou viděl výcvik učňů „chovatelů  koní“ v Kladrubech. Učňové na koních jezdili v kruhu, mistr výcviku stál uprostřed: „Jak to sedíš, narovnej se! Zadek dopředu! Zakloň se! Špičky k sobě! …“

Samá  kritika. Koukal jsem na jezdce, jestli za mistrovými zády nedělají  ksichty.

Nedělali, asi si mistra vážili a zřejmě se chtěli co nejlépe naučit jezdit.

Na místě  mistra bych také víc povzbuzoval a chválil.

Jsem moc rád, že je na Manželských setkáních veselo, jinak bychom utekli.

Večeře Páně  je nekrásnější slavnost na světě. (Pokusil jsem se o té kráse napsat knížku, měla se jmenovat „Jak přežít mši?“) Každou chvíli v kostele opakuji: „Ježíš nás nejprve jednou rukou objímá, druhou pozvedá a vede ke svému prostřenému stolu. Až pak nám ukazuje správný směr. My sami jej o to prosíme.

Bohoslužba začíná  zpěvem a pozdravem. U nás je v kostele velice dobrá rodinná atmosféra. Po přivítání oznámíme kdo má svátek, narozeniny, výročí, neopomenu využít jakékoliv příležitosti k veselí. Kdyby v kostele nebyla radost, míjeli bychom se s Bohem. I pohřeb je slavností života a naděje.

Často připomínám důležitost přípravy na bohoslužbu (i na svátost smíření). Nejprve se mám ptát, zda si dostatečně všímám jak mě má Bůh rád, co jsem se už naučil a za co přicházím poděkovat.

     Mé „Poznámky k liturgii“ nejsou totožné s mým kázáním.

Biblické  texty si nevybírám. Na ty, ve kterých se nám Bůh vyznává  ze svého vztahu, se moc těším, z jiných  nejsem moc nadšen. Jsem jen služebník.

Poznámky jsou obecné, na vás nevidím, poraď mi, jak v nich třeba pochválit.

Jsem někdy sám ze svých poznámek nešťastný. Připadám si jak zvon, který  stále bije: „Obrať se, obrať  se.“ Není mi to příjemné.  Víš, že nejsem škarohlíd. Ale církev je ve veliké krizi, mnoho na Ježíše nedáme. V čem jsme se v církvi poučili z hrozných tragédií 20. století? Poslední koncil je v mnohém odpískán.

Nepotkal jsem krásnějšího a laskavějšího člověka než  Ježíše, ale v evangeliích není jen samá sranda.

P., budu vděčný  Tobě i komukoliv jinému za dobrou radu.

Ještě  se Tě zeptám, na koho jsi byl posledně rozmrzelý: na mě, na sebe  …?

Velice Vás prosím, abyste si doma i s dětmi – přes moje nešikovné Poznámky – udržovali dobrou náladu ke slavení neděle. (Já si téměř každý den zpívám nebo pískám; i na ulici.)

 

                  /2     Kdysi jsme šli v Bělorusku s místními lidmi z bohoslužby a vypravovali jsme si a smáli se … Manželka popa se rozzlobila – byla postní doba(!) a zlostně od nás odjela na kole.

     Před léty jsem chodíval na oběd do jedné  rodiny. Jednou v pátek jsem zasedl ke stolu, ani ne desetiletý syn (odmala pracovitý a ochotný) prohlásil, že se postí. „Jé, tak já si budu u vás pochutnávat a ty ne, to se stydím“, pravil jsem.

„Já jsem mu říkala, aby raději zametl podlahu …“, říkala maminka, ale on řekl: „Já se postím!“ 

(Je jedním z nejhodnějších a nejpracovitějších mužských jaké znám. Až náhodou jsem se dozvěděl, že vystudoval s červeným diplomem. Je nejmladší, má staršího bratra a dvě sestry. Přestože kluci pracovali s tátou venku /mají dům, zahradu, vysázeli les/, myjí nádobí, perou žehlí, umí péci vánoční cukroví. Máma vařila, táta myl nádobí, proto se  kluci vždy přeli s děvčaty, že budou nádobí mýt oni. Už rodiče často pomáhali ve farnosti.)        

     Začátek Čtyřicetidenní přípravy na Velikonoce je pro nás jednou z příležitostí v roce k rodinné konferenci. Tatínek se zeptá maminky, co by si od něj přála, aby zlepšil. Pak se zeptá dětí, co by si přály ony. Potom se stejně ptá maminka. (Časem se začnou ptát děti rodičů a jeden druhého, děti chtějí být velké.) Všude se konají pracovní porady …

 

                  /3     Ztracenci z Ráje (nejen dávní alchymisté) dodneška hledají elixír života, kámen mudrců a nesmrtelnost. 

                  /4     Je-li poušť v Písmu místem setkávání s Bohem, pak nepochybujme, že se tam nenápadně připlazí i pokušitel.  Vzpomeňme na putování Izraele z egyptského otroctví pouští, na mocné činy boží péče a záchrany – i na pokušení, reptání a nevěru Izraele).

Přítel chodí  zpříma, přichází tváří  v tvář, představí se, jedná  s úctou, přichází beze zbraně a s dobrým úmyslem. Had, šelma a nepřítel se plazí, plíží, zůstává ve stínu, maskuje se, číhá v úkrytu, číhá v úkrytu, je zákeřný, napadá i zezadu, bije pod pás, nedodržuje pravidla.

     Ďábel je dobrý lovec. Nepromarní  svou příležitost. Šelmy a dravci často číhají na kořist u vody! Ďábel se nevzdává, když napoprvé neuspěje.

Má  své spolupracovníky i mezi „zbožnými“  (Bývá i v kostele a často tam má svoje lidi.)

Hodí-li se mu to, mluvívá  zbožnou řečí, nezřídka cituje Písmo (vytrhává  z něj citáty, používá je jako návnadu nebo falešný argument).

Rozhodně  není hloupý. Je dobré znát jeho taktiku.

„Jsi-li syn Boží ...“ (proroci měli povinnost se legitimovat a adresát má povinnost si ověřovat hodnověrnost posla).

(Vlk se vždy snaží mluvit a vypadat jako maminka kozička z pohádky „O neposlušných kůzlátkách“. Škoda, že dospělí nečtou alespoň pohádky, když už nečtou Písmo.)

 

                  /5     Pozor, zlo stále mutuje a používá  nové mimikry.

Ježíš  uměl rozpoznat ty, kteří nehledali poznání, ale pomocí  znamení chtěli Ježíše nalákat do svých léček a podlých záměrů: „Vám nebude znamení dáno!“ (Srv. Mt 12

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Rozdělená společnost (Spirituála) Znamení Jonáše proroka (Heller - Jak orat)

Čtení je také zmíněno v textech: 10. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) Svátek Svaté Rodiny (B) (Václav Vacek) 4. neděle čtyřicetidenní (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

kap.)  

Od Ježíše se máme učit rozpoznávat ty, kteří poctivě  hledají. Máme si dávat pozor na ty, kteří jsou nebezpečnými vlky (přestrojení v rouše beránčím), svině, nečistí psi a zmije, na ty si máme dávat pozor.

 

                  /6     Jsme chráněni před Zlým. Jsme varováni před naivitou, slepou vírou. (Hlupáci podceňují zlo, přeceňují sebe, lezou do klecí šelem, procházejí se minovým polem, koketují s „estébáky“.

Jako vědomě  nebo nevědomě spolupracujeme s Bohem, tak podobně můžeme vědomě nebo nevědomě spolupracovat se zlem a Zlým.  

Pohané  shánějí všelijaké amulety na ochranu před zlem. My můžeme být vybavení silou Ducha božího. Tomu, kdo se snaží naslouchat slovu božímu, tomu má co připomenout Duch boží, aby prohlédl svody a nahlédl pravdu. („Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“ (J 14,26). – Ovšem: „kde nic není, tam ani smrt nebere“, kdo nenaslouchal a neučil se, tomu žádné napovídávání nepomůže.)     

 

                  /7     Za minulého režimu jsme žili v dost velikém tlaku a ve velké skromnosti.

Proč  dnes újmu od jídla pokládáme za velikou ctnost a připisujeme jí  zásluhy, mystické a kdovíjaké  účinky? Je tolik chudých lidí  na světě! Mnoho a mnoho lidí žijících v bídě. Nabízeli bychom jim půst? Vyměnili bychom si s nimi pozice? Je snad bída lepší než bohatství?

Nebuďme trapní  a směšní, nehrajme si na obětavce a spasitele. Kolik lidí  je slepých, chromých, ponižovaných, zneužívaných, nemilovaných …

Napočítal jsem asi 9 druhu postů. (Který z nich asi Ježíš používal, co myslíte?) Všechny mají nějaký užitek, ale nakolik pomůže Bohu, mně nebo chudým moje nepatrné „hladovění“? 

Buďme poctiví. Osvoboďme se od pohanských představ o Bohu a záslužnosti před ním.

    Ovládání  se, kázeň vůle, vytrvalost, umění  volit lepší dobro, to vše je pro život důležité, v naší bohaté společnosti více než dříve. Skromnost člověku sluší, prospívá a umožňuje nám pomáhat druhým.  K tomu také vedeme své děti, nebudou-li moudré a pevné, budou všelijak hynout.

 

                  /8     Určitě  jste slyšeli, jak nebožtík přijde před Hospodina a ten pokynul Petrovi, aby nebožtíka provedl.

„Začneme od pekla“, bere do ruky apoštol klíče.

V prvním oddělení se stoly prohýbají pod neuvěřitelnou spoustou nevídaných jídel a všichni se cpou.

V druhém oddělení teče proudem chlast všeho druhu a nikdo už ani nemůže pít.

Ve třetím v kotlích vře olej, hříšníci se s řevem škvaří, všude smrad spáleného masa … Čerstvý nebožtík se bledý vypotácí ven, otírá zpocené čelo: „Petře, jak to, že v třetím oddělení je taková hrůza?“

„Tam jsou katolící.

Voni to tak chtěj!“  

                  /9     Učedníci Janovi a farizeové  se postili. Přišli k němu a ptali se: "Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?"

Ježíš  jim řekl: "Mohou se hosté  na svatbě postit, když  je ženich s nimi? Pokud mají  ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.

Nikdo nepřišívá  záplatu z neseprané látky na starý  šat, jinak se ten přišitý  kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě  větší. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!" (Mt 2,18-22)

 

                  /10    Ježíš  s třemi učedníky sestoupil z hory („proměnění“). Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli. A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.

Ježíš  se jich otázal: "Oč se s nimi přete?" Jeden člověk ze zástupu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit. Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to."

Odpověděl jim: "Pokolení  nevěřící, jak dlouho ještě  budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě  snášet? Přiveďte ho ke mně!"

I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.

Ježíš  se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpověděl: "Od dětství."

A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně  i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám."

Ježíš  mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří."

Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!"

Když  Ježíš viděl, že se sbíhá  zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý  a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už  do něho nevcházej!"

Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.

Ale Ježíš  ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.

Když  vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč  jsme ho nemohli vyhnat my?"

Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem." Mk 9,14-29  (Srov. Mt 17,20)   

                  /11    Modlitba podle Ježíše je naslouchání, konzultace s Bohem.

          Půst podle něj je odsunutí  všeho stranou a hledání chyby.

          Víra vyžaduje a obnáší: poznat, co Ježíš říká,

                                                 ověřit, zda je to pravda

                                                 a pak Ježíšovi přitakat.  

                  /12    Při narození  Mesiáše volají a vytrubují nebeští heroldové: „Sláva na výsosti Bohu a lidem na zemi pokoj (v nich má Bůh zalíbení – navzdory jejich hříšnosti)“.

Mesiáš je Knížetem Pokoje. Své veřejné vystoupení  oznamuje slovy: „Boží království  se přiblížilo, jste Bohu cenní, nabízí  vám milostivé léto. Máte se ke komu obrátit, boží náruč je otevřena všem. Každý může obrátit směr a styk svého dosavadního směřování.

 

                  /13    Ježíš  nás – ztracené ovce a děti ztracených ovcí  vyhledal, ujal se nás a vyvádí  nás ze živoření k životu. Někteří ztracenci skončili pod mostem, jiní v poušti nebo džungli vztahů. Mnoho z nás se už sice nenarodilo v brlozích, odmala slyšíme o Boží přízni, ale nějak tíhneme k návykům luzy: k neupřímnosti, nepoctivosti, všelijakému přikrádání, nepřejícnosti, pomlouvání a povyšování.