9. neděle v mezidobí (A)
Hledaný citát: Mt 7,21-24 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledáníV dnešních čteních je dobré si podtrhnout slovo.
Jedinečnost člověka tvoří dar myšlení, řeči, vyslovit
své myšlenky, naslouchat druhému, dorozumívat se, vzájemně si
porozumět.
Řeč je základním prostředkem domlouvání, komunikace.
Žid ocení pozornost Boha a jeho řeč k nám.
My ne. Se slovem božím se tragicky míjíme.
My máme raději své obrazy, pobožnosti, akce, naučená a předepsaná
slova modliteb a obřadů. /1
Božímu slovu jsme se nenaučili naslouchat!
(Proto nás lehce strhává do svého víru dnešní inflace slov často
prázdných, laciných, nepoctivých nebo nedůležitých.)
Kdo někdy strávil sobotu u Adventistů, Svědků Jehovových, zastydí se nad
naším přístupem k Bibli, nad naším nezájmem, bezradností nad
biblickým textem a nad našimi neznalostmi.
Už v kostele, po slovech: „Slyšeli jsme slovo boží“, koukáme, aby
hlavně nebylo kázání dlouhé a nikdo nás netlačil k přemýšlení. /2
Teď budeme velice rádi mluvit o půstu. /3
Proč nemluvíme o Písmu? (Někdo má na řeč o Písmu už alergii.)
Ježíš mluví ke svým učedníkům, k těm, kteří mu naslouchají a
visí mu na rtech.
Dnešní úryvek evangelia není složitý k pochopení. Není ani
nesnadný k přijetí.
Kdo o Ježíšovo vyučování stojí, toho texty vracejí na začátek,
k základnímu významu božího slova.
Židé věděli, že Bůh svým slovem tvoří, udržuje život, mluví
s člověkem, vyučuje nás. /4
Ze všeho vyprávění Boha o sobě je nejvýstižnějším sdělením ten,
který je Slovem. /5
Bůh neříká slovo do prázdna, jeho slovo je ochotně vyslyšeno.
Dokonce i svobodný člověk je schopen naslouchat svému Tvůrci a Příteli:
„Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky,
nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě
tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí.
Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke
mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je
poslal. S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji.“ () /6
Slovo, které přišlo v Těle, pak znovu a v závratné míře svědčí o
přátelství Boha k člověku, slovem vyučuje, uzdravuje, pozvedá,
odpouští hříchy, vysvětluje, co znamená mytí nohou a jeho Hostina
nejbližších přátel (posvěcuje chléb a víno, sám se vydává coby
pravý chléb ke kvalitativně novému životu, napájí nás svým duchem
– Krví, prolitou pro život svých přátel …), přislibuje
vzkříšení.
Žasneme nad poetickou krásou božích slov, použitých v rozhovoru
k člověku, vzduch, vítr, oheň, oblak, olej, vůně, snoubenka a snoubenec,
ženich a nevěsta, nad mistrným vyučováním skrze podobenství …
Každý slušný člověk se snaží žít dobře a užitečně. Záleží
nám na hodnověrnosti našich slov, poctivé práci, na šlechetném
jednání. Každé společenství se snaží poznat a stanovit, co člověku a
soužití s druhými prospívá a co škodí. Každou chvíli se pokoušíme
zlepšovat zákonodárství.
V božích slovech, v božím vyučování se nám dostává jedinečného
vhledu do moudrosti toho, který je starší než my, má jiný nadhled než
my, a přeje nám jako nikdo.
Proč jsme my nepřijali slovo Boží alespoň jako židé? Jim je Tóra
slabikářem, čítankou a učebnicí.
Proč jsme opovrhli jejich slavnostmi okolo Písma?
Proč nosíme medailky, škapulíře, proč si necháváme světit kdeco?
Proč se nenecháváme osvěcovat, ovlivňovat, přetvářet a posvěcovat
(zasvěcovat) Božím slovem?
Není náhodné, že jsme Modlitbu Šema nepřijali do svých
nejdůležitějších modliteb. Přesto, že to byla nejčastější a
nejdůležitější modlitba člověka – žida – Ježíše. /7
Víme, co se stalo židům a proč Bůh riskoval životy proroků,
proč přišel Ježíš a zaplatil své poslání životem – od
vlastních. Židé sklouzávali a sklouzli k povýšení své tradice, svých
výkladů nad názory Písma. Jejich komentáře k Písmu a další
komentáře ke dřívějším komentářům obalily slovo Boží jak obrovská
sněhová koule.
Proto Ježíš nabádal a nabádá: „Obraťte se k Bohu“ – Ježíš se
dovolával Písma: stavěl na Mojžíšovi a Prorocích. Jeho náboženská
reforma vychází z návratu k Tóře. /8
My jme si sice dali do vývěsního štítu církve slova: „Církev se stále
reformuje“. Ale ta slova nám nepřešla do krve, do jednání. Nedodržujeme
je.
Židé nedbali na Ježíše. Zeď nářků a šoa (holocaust) s některými
tvrdě otřásly (s těmi, kteří jsou otevření se zamýšlet nad přísliby
a varováním Hospodina).
Jedinou možností jak se uzdravit z podobných omylů, včetně pyšné
sebejistoty („my jsme v pořádku, my jsme v té pravé církvi, my
rozumíme božímu slovu, my máme správný výklad“), je obrátit se
k Písmu. Jinak nám hrozí naše „zeď nářků“. /9
Je rozdíl postavit dům na skále nebo na písku,
říká stavař Ježíš (spíše než tesařem byl stavařem).
Skálou, jistotou je boží slovo, boží moudrost, opakuje Ježíš.
Proč jsme ale my za základ a skálu církve prohlásili úřad Petra, osobu
jeho a jeho nástupců? /10
Jedinou naší šancí je udržet se na Ježíšově vlně myšlení,
poctivě se stále vracet k Ježíšovým slovům a názorům. Jak jinak
Ježíše následovat?
Buď si vážíme Ježíšových slov a na nich budeme stavět svůj život,
nebo nám hrozí odsouzení: „Nikdy jsem vás neznal“.
Žádné jiné pobožnosti nás nezachrání.
Židé si váží, že s nimi Bůh vede rozhovor.
K rozhovoru patří naslouchání i mluvení.
Nejprve máme Bohu naslouchat, abychom neplácali.
Naslouchání božím slovům je tedy součástí modlitby, je podstatnou
součástí rozhovoru a pravou bohoslužbou (bohoslužba je služba Boha nám,
nikoliv naší službou Bohu).
Pro vyprávění Božích slov a jejich pravdivost jsme schopni Bohu
důvěřovat. Víra je ze slyšení Pravdy.
I naše mluvení k Bohu má svá pravidla. /11
Ježíš nám vypráví o Bohu a učí nás s ním rozmlouvat.
Dobré vztahy stojí na upřímnosti a pravdivosti.
Naše slovo má buď znamenat „ano“ nebo „ne“. („Co je mimo toho,
je ze zlého.“)
V modlitbě se nepředvádějte, nemluvte naprázdno jako pohané; oni si
myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni;
vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.
Vy se modlete takto: Otče náš … (srv )
Židé nikdy jméno boží JHWH nevysloví, ne ze strachu, ale z bázně –
z veliké úcty. A z obavy, aby jej nevyslovili lacině.
My, katolíci často mrháme svatými věcmi. Nemám na mysli jen kříže na
vojenských praporech (po staletí byli používány) nebo nápis „Gott mit
uns“ na přezkách nacistických vojáků. Máme příliš mnoho obrazů,
znamení kříže, požehnání, příliš mnoho nadnesených slov
v přebujelých modlitbách a řečech o Bohu.
Naše církev má přebujelé množství slov, modliteb, obřadů,
pobožností a na Boha a jeho slova nezůstává prostor a dost pozornosti.
V naších kostelech se často víc mluví o světcích a andělech než o
Bohu. (Kovář, nás má zajímat více než kováříček, říká lidová
moudrost. Myslíme si, že u kováříčka se obejdeme laciněji.)
Velikou hanbou svého druhu je braní jména božího nadarmo.
Židé to nechápou, evangelíci to nemají ve zvyku. Od povrchních katolíků
se to naučili nevěřící lidé. Je to většinou spíše zlozvyk než
hřích, ale je to naše hanba.
Mnoho to o nás vypovídá. My sami si nevážíme svých nejvyšších hodnot
ani svého postavení Božích dcer a synů. Sami sebe si nevážíme.
Neuctivě se dotknout proroka Mohameda je pro muslimy smrtelnou urážkou.
Reportéři ve sdělovacích prostředcích nesmí užívat vulgární slova.
Ale brát jména boží slyšíme nejen z televize, ale i v našem okolí.
Znovu říkám, můžeme si za to sami.
Nevyzývám, ke svaté válce ale k úctě.
Co si o nás lidé myslí? Pozorují, jak se chováme, jak přicházíme
ustrojeni do kostela, jak o Bohu mluvíme, jaké hodnoty vyznáváme a nakolik
hodnověrná jsou naše slova.
Nikdo se nesmí neuctivě dotknout cti mých rodičů a památky na ně.
/12
Nejsme zvyklí se pídit po porozumění Božím slovům. Kdejakou aférku v
našem okolí rozebíráme ze všech stran. Písmo obcházíme uctivým
obloukem.
U nás se o Písmu mluví jako o čtení, Kniha se okuřuje a zavře.
Proneseme slova: „Slyšeli jsme slovo boží“ a už to máme za sebou.
Nevyrostli jsme v naslouchání Božímu slovu. Každý se v kostele
tváří, že tomu rozumí.
Židé nazývají bibli Učením (Tórou), židé se učí, vzdělávají,
řada z nich se s Tórou radí. My jsme nikdy nezažili, že by se naši
otcové radili nad Biblí, se slovem Boha.
Poznámky:
Nejsem pokřtěná a moje rodina je naprosto ateistická. Přesto moji rodiče
vyznávají v podstatě velmi křesťanské hodnoty a vždycky mě k nim
vedli (jen vůbec netušili, že jsou křesťanské). Já v Boha věřím od
dětství, léta se večer modlím – je-li to vůbec modlitba. Děkuji Bohu
za to dobré a prosím ho za své blízké, aby se jim nestalo nic zlého,
případně pokud řeší nějaké trápení, aby jim pomohl.. Když jsem
poznala P., začala jsem objevovat křesťanství, oslovuje mě. Hodně si o
něm čtu, pokud je příležitost, doprovázím P. na mše. A samozřejmě se
snažím číst Písmo a zamýšlet se nad ním. Narážím ale na překážky.
Nevím, jak se modlit. Když jsme se zkoušeli modlit s P. společně,
nedokázala jsem vůbec ta slova říct nahlas (sama se modlím zásadně
potichu, „vnitřně“) – prostě mi nešla přes pusu.
Za slovy třeba Otčenáše nedovedu vnímat nic osobního, nic bytostného a
modlitby při mši jsou pro mě také jen ritualizovaná slova, jejichž obsah
mi zůstává zastřen … Něco mi osvětlilo „Pozvání k Večeři
Páně“, ale pořád ještě příliš tápu ve tmě. Neporadil byste mi
prosím, co si přečíst, nebo spíše jakým způsobem se „vyladit“, aby
pro mě Večeře Páně nebyla – neurazte se prosím – tyjátrem, ze
kterého je pro mě nejpodstatnější čtení z Písma a kázání, nad
kterými se můžu zamýšlet?
Stále jsou mi mnohem blíže třeba verše Jana Skácela nebo jiných mých
oblíbených básníků, než
modlitby..
(z jednoho dopisu)
„Víte, kdo bude dnes hostem v „Otázkách Václava Moravce“
v televizi?“ je častější otázka než: „Tomu a tomu jsem nerozuměl,
můžeš mi to vysvětlit“?
Nad řečmi politiků (na které často právem hubujeme) vedeme dlouhé
diskuze. Proč nad Ježíšovým vyučováním nikoliv?
Nenamlouvejme si, že by Ježíš přišel do našeho kostela. Co by u nás
našel? Kdo by mu položil dobrou otázku? Nejsme na to zvyklí.
Zkusme to, na co by ses jej zeptala/zeptal? Co ti leží na srdci?
Rádi se budeme zase odvolávat na sv. Františka a další světce, na
tvrdé posty pohanů, mnichů a mystiků, na doporučení postit se ve
středu a v pátek o vodě a chlebu.
Raději si něco odepřeme, než abychom si přečetli něco o Boží
představě půstu (např. . kap.).
Ježíšův pohled na půst nás už vůbec nezajímá. Kolik křesťanů
se snaží objevit, co znamená „novozákonní půst“ Ježíšův? Kdo o
tom kdy slyšel?
Nedosahujeme ani k Izajášovi.
Řekl: „Buď světlo!“ A bylo světlo. …
Zazelenej se země zelení: bylinami a ovocným
stromovím …
Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci
létejte …
Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší
podoby. (Srv. )
Bůh sesílá svého ducha, který nás znovu přetváří, tak obnovuje
tvářnost země. (Srv. )
Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. ()
Hle, všecko tvořím nové. ( ) Atd., atd.
Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově,
nám o něm řekl. ()
(Nechápavě kroutím hlavou nad těmi, kteří se shlížejí v myšlení
ortodoxního východu vyzdvihujícím malovaný obraz (ikonu) nad slovní
vyprávění (Bible).
Vyprávění slov je dokonalejší, vyžaduje kázeň naslouchajícího,
postupně jej vede (vyprávění nelze předbíhat), podporuje spolupráci na
porozumění, je mnohem živější. Není většího Učitele nad toho, který
zvolil řeč slov. Kampak se film hrabe nad knihu.)
slova rozhovoru a vyznání Milujícího k milovanému ...,
slova probouzející v nás novou radost z netušené blízkosti a
porozumění …
Těmto obdarováním také nejprve nasloucháme, žasneme nad nimi, obdivujeme
je a pak teprve za ně děkujeme.
Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší
a celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je
vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma
nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je
jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.
Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány. ()
Jestliže budete opravdu poslouchat má přikázání, která vám dnes
udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým
svým srdcem a celou svou duší,
dám vaší zemi déšť v pravý čas, déšť podzimní i jarní, a
budeš sklízet své obilí, svůj mošt a olej a na tvém poli dám růst
bylině pro tvůj dobytek; budeš jíst dosyta. Střezte se, aby se vaše
srdce nedalo zlákat, takže byste se odchýlili, sloužili jiným bohům a
klaněli se jim. To by Hospodin vzplanul proti vám hněvem a zavřel by
nebesa, takže by nebylo deště, z půdy by se nic neurodilo a vy byste v té
dobré zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynuli.
Tato má slova si vložte do srdce a do své duše, přivažte si je jako
znamení na ruku a ať jsou jako pásek na čele mezi vašima očima.
Budete jim vyučovat své syny a rozmlouvat o nich, ať budeš sedět doma
nebo půjdeš cestou, ať budeš uléhat nebo vstávat. Napíšeš je na
veřeje svého domu a na své brány, abyste na zemi, o které Hospodin
přísahal vašim otcům, že jim ji dá, dlouho žili vy i vaši synové, aby
vaše dny byly jako dny nebes nad zemí. ()
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil
lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však
zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. ()
Základem tohoto vyznání bylo Petrovo poctivé myšlení na
základě Písma. Když pak Petr odporoval Ježíšovi (podle rabínských
představ o Mesiáši): „Co to povídáš, Ježíši, proč bys měl být
popraven, to nikdy nedopustíme“, Ježíš Petra pokáral: „Teď mluvíš
jako satan“.
Rádi tato slova vytěsňujeme. Nedržíme se Ježíše, jednáme podle
vlastních úsudků. Abychom je protlačili, zaštiťujeme se tvrzením o
úřední a neomylné pravdě.
Apoštolové o sobě nikdy netvrdili, že jsou neomylní. (I po
„seslání Ducha svatého“ Ježíšovi leckdy odporovali. Uvedu
alespoň jeden příklad: .)
Jak jej oslovit?
Mocným se říká všelijakými tituly. Oslovení nejvyšších je jak
třípatrový dost. (V církvi to zůstává.) Mocné je třeba si
naklonit.
Bůh nic takového nevyžaduje. („Mluvte, jak vám zobák narost. Stačí
vám uctivost a vážení slov.“)
Zbavit se „braní jména nadarmo“ není tak složité. Když to
někomu vyklouzne z pusy, ať z toho udělá modlitbu. Třeba: „Promiň,
nevolal jsem tě. Ale když už s tebou mluvím, děkuji ti, že nikdy
nevypínáš telefon“.