4. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 11,21 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sof 2,3; Sof 3,12-13; 1 Kor 1,26-31; Mt 5,1-12a
Datum: 30. 1. 2011
Představme si, že nám na dostizích někdo dá 10.000 Kč: „Vsaď si, můžeš  vyhrát“. 

Kdo by vsadil na koně  z Ježíšovy stáje blahoslavenství? Nemáme k blahoslavenstvím důvěru, vypadají divně.   

Blahoslavenství jsou v evangeliích uvedena jen jako nadpisy jednotlivých kapitol knihy. Každé blahoslavenství Ježíš vysvětloval a posluchači se mohli ptát, aby porozuměli. (Ovšem něco jiného je porozumět intelektem a něco jiného pochopit bytostně a zařídit se podle toho. /1

Při prvním čtení  je nám smysl blahoslavenství pochopitelně záhadou. A zůstane záhadou každému, kdo se nenaučí pracovat s Písmem.

Lidem, které Ježíšovo vyučování nezaujalo (a dají přednost náboženským poučkám a lidovým receptům ke zbožnosti) se blahoslavenství jeví nevábná. První blahoslavenství (blahoslavení chudí) především. (Zase stihneme jen kousek.)
 

Náš svět zná nejrůznější bohatství i chudobu. Trpět nedostatkem je zlé.

Materiální chudoba není  cílem, Bůh v ní nemá zalíbení. Naopak, Izraeli slibuje bohatství.

Ježíš nevolá  po hmotné chudobě. Ví o ponížení chudých, o bídě  všeho druhu, o hořkosti, závisti, pocitech vzdoru.

Zrovna tak zná nebezpečí pýchy, soběstačnosti, lhostejnosti, nevděčnosti a povýšenosti většiny mocných, slavných, bohatých.

Proto nám přichází  na pomoc. /2

Vedle bídy a viditelného zla nás ale ohrožuje jiné nebezpečí, dosti skryté. Jak je popsat nám – krátkozrakým?

Řeč blahoslavenství se o to pokouší. Ježíš používá našich běžných slov k vyjádření něčeho nám nového.  

Blahoslavení horského kázání nezakoušejí štěstí, naopak strádají, a přesto jim Ježíš blahopřeje.

Můžeme se dozvědět, k čemu blahopřeje. /3 

Bohatství nebo jeho nedostatek v tom nemusí hrát roli. Někdo je nemajetný a žije jen touhou vlastnit, jiný je bohatý mnoha způsoby a dary, ale zůstal svobodným člověkem.
 

Chudý v duchu si je vědom svých neznalostí, svých slabostí, své nedotažené zbožnosti. Naslouchá božímu slovu, chce růst jako dítě.

Na různých postavách z evangelií si můžeme všimnout kdo je „chudý duchem“ a kdo je „bohatý, sytý“.

Zopakuji, co jsme už  probírali:

Bohatý mladík měl velký  majetek a bohatství své zbožnosti. Nebyl chudý duchem, pouze předstíral, že něco hledá. Nevejde do božího království.

Kaifáš byl bohatý postavením, majetkem, častou účastí na obětech, inteligencí. Ale nebyl chudý duchem, pokládal se za nejdůležitějšího, žil komplexem zodpovědnosti. (Podobně Veliký Inkvizitor Dostojevského.)

Lazar byl bohatý majetkem a byl chudý duchem.

Zacheus byl bohatý majetkem, mocí a nakonec byl i chudý duchem.

Mudrci od východu byli bohatí  postavením, vědomostmi, inteligencí, majetkem a byli chudí  duchem.

Pastýři byli nevzdělaní  (nevíme, zda byli majiteli stáda nebo byli jen zaměstnanci) a byli chudí duchem.

Farizej modlící se v chrámě byl materiálně chudý, byl bohatý svou zbožností, množstvím modliteb a vědomostmi z Písma, ale nebyl chudý duchem. Naopak celník krčící se vzadu v chrámu si v životě mnoho nahrabal a byl chudý duchem, věděl, že si na nic nemůže hrát.

Nikodém byl profesorem a členem nejvyššího církevního soudu, byl slušným člověkem, ale do ukřižování Ježíše nebyl chudý duchem.

Apoštol Petr byl většinou chudý duchem, ale v některých situacích byl „bohatý“ duchem – když jednal jako ten, který ví víc a přesněji než Ježíš (kterého vyznával za Mesiáše).

(Zapření Ježíše byla slabost.) Ostatní apoštolové na tom byli podobně.    

Bohatství je nebezpečnější než chudoba. Bohatý může lehko ustrnout ve své spokojenosti nad něčím vnějším a nic podstatného už neočekává. Bohatství vede k sytosti, k přejedenosti.

Bohatí také bývají  dost zaměstnáni správou majetku a často touží po dalším zvyšování  svých pokladů. Těžko mohou hledat ty největší poklady. (Bohatí  nemívají přátele, do jejich blízkosti se vemlouvají pochlebníci, podvodníci a lidé lační bohatství.)

Jakékoliv bohatství  nám může uškodit, „bohatý člověk těžko vejde do božího království“. 

Je užitečné si vyhledat místa, ve kterých Ježíš říká: „Běda vám, bohatým a sytým“. /4 

Jakékoliv bohatství  nám může uškodit, „bohatý člověk těžko vejde do božího království“.

Někteří si mohli bohatství  ponechat, jiným zlomilo vaz. 

Být svobodný k nadbytku i nouzi, umět žít v hojnosti i nedostatku, je naším cílem. /5 

Bohatství je přece jen nebezpečnější než chudoba. Bohatí duchem se podobají dětem, které se před obědem nacpou sladkostmi a o pořádné jídlo, nutné k růstu a výživě, už nestojí.

S chudými bývá lepší práce, mohou být nasyceni a obdarováni. Pokud mají zájem, mohou růst v podstatném bohatství. /6 

Izraelitům Hospodin slíbil: „Pokud budete dodržovat mé pokyny a pravidla života a přátelství, budete bohatí a povede se vám dobře“. 

Bohatí si často mysleli – Bůh je se mnou spokojen a žehná mi.

Chudí židé nepropadali iluzi, že je s nimi Hospodin spokojen. Netíhli k pocitu záslužnosti chudoby. (To naopak někteří chudí křesťané se snažili si vsugerovat – vlivem neznalosti Písma, špatných kázání a ideologie bohatých – že jsou blahoslavení a Mesiáš jim jednou připne na prsa metál.) 
 

Chudý v duchu ví, že je chybujícím začátečníkem. Je otevřený, hladový po novém poznávání, porozumění a po přátelství, je ochotný vyslechnout druhého a přiznat svou chybu.

Chudý duchem ví,  že mnohému nerozumí. Křesťan chudý duchem neříká  náboženské fráze, nepovyšuje se nad druhé, nepoužívá nadnesená náboženská slova a neutlouká jiné katechismovými poučkami. Nemyslí si, že pouhá příslušnost k pravé partě stačí, aby byl příjemným člověkem lidem i Bohu. Chudý duchem touží po použitelnosti.

V dnešní bohaté a rozmazlené společnosti je vidět, že se často dá pracovat až s těmi, kteří odkryli svou slabost, zakopli, selhali a hledají východisko a smysl života. Prohlédli pozlátka a hledají moudrost. 

Chudoba duchem ale není  nic jednoduchého. Nestačí k ní tvrzení: „Ach, já bídný hříšník“. To jsou často jenom náplasti, kterými si zalepujeme oči. Ke skutečné chudobě  ducha se světci propracovali většinou dost pracně, často po řadě chybných přešlápnutí. Ježíšovo napomenutí Petra /7, je velikým upozorněním pro nás. /8

Je vidět, že bez chudoby ducha bychom se lehko minuli s Ježíšem.

O blahoslavenstvích se v církvi mnoho nemluví. Místo ní jsme tlačeni do „pokory“ a poslušnosti.

Ježíš má pro nás svůj program – blahoslavenství. Modlit se za porozumění a osvojení si blahoslavenství je možné. Možná to udělá Ježíši radost.   

----------------------------------------

Poznámky:

                  /1     Myslím si, že apoštolové pochopili blahoslavenství až po seslání Ducha svatého. Nebo Ježíš blahoslavenství vyslovil až krátce před svou smrtí.
 

                  /2     Křesťanství  pracuje k zbavení chudoby. Ježíš chválí ty, kteří si všímají potřebných. V podobenství o posledním soudu ukazuje rozhodující postoj k přijetí do Božího království. Ne křestní list, ale pomoc projevená i nejposlednějšímu, je prohlášena za nejdůležitější bohopoctu.

(Boha zatím nemůžeme vidět. Nemůžeme mu dát ani sedmikrásku nebo pětikorunu, ale dal nám k milování druhé, chudé na prvním místě. Ježíšova pozornost i k lidem nábožensky, a tudíž i společensky, odepsaným je převratná. Pro hierarchii a vyšší kasty pohanství něco naprosto nepochopitelného, pro farizeje, natož esejce, nemyslitelného.)

V náboženských kruzích je nezpochybnitelné, že Bůh přebývá  v nedostupných výšinách, ale že přebývá také v nížinách, uprostřed nejposlednějších, je těžko uvěřitelné. Ježíš se nejen narodil mezi chudými, pracoval mezi dělníky, byl odsouzen jako bludař a popraven smrtí otroků. Ze všech mesiášských titulů použil ten nejprostší „syn člověka“.

To vše známe.

„Mějte takové smýšlení, jaké má Kristus.“ (Flp 2,5)  

„Nepřišel, aby si nechal sloužit, naopak slouží všem jako otrok (až na smrt).“ (srov. Mt 20,28)

Ale komu by se do toho chtělo? Je to horší než lézt do ledové  vody nebo do trní. Přirozeně  tíhneme ke snadnějšímu. I církevní hierarchie s tím vždy měla a má potíže. (Svět miluje lesk a slávu a my máme strach, že budeme přehlížení. Nemůžeme si přivlastnit alespoň trochu lesku? „Vždyť to nechceme pro sebe, ale pro čest a slávu boží!!“

Význačným oděvem rádi zakrýváme všechny možné nedostatky. Kdo nemá „pod čepicí“ tím okázalejší čepice vyhledává. O dalších odznacích moci a úřadu raději nemluvit.

(Církev od byzantského císařského dvora převzala titul „Eminence“ a později „Excelence“, přece nemůže biskupům udělit méně cti než Mussolini svým prefektům. I naše biskupská konference vrátila kněžím zpět po r. 1990 titul R.D. (Důstojný pán).

Jenže, jak řekl Yves Congar na začátku II. vatikánského koncilu : „Obraz, který si uděláme o sobě, o své  funkci a způsob jakým s námi jedná naše okolí nás silně poznamenává. Může se stát, že by někdo pravidelně požíval výsady, a nedošel přitom k přesvědčení, že mu právem náležejí? Že by žil v jistém vnějším přepychu, a neosvojil by si určité zvyklosti? Že by byl předmětem poct, pochlebování, přednostního, slavnostního a oslňujícího zacházení a nestavěl se morálně na piedestal? Že by stále poroučel a soudil, přijímal lidi jako prosebníky, pohotové k poklonkování, a nenavykl si už jim opravdově nenaslouchat? Může někdo, konečně, mít před sebou pořád všelijaké okukovače, a nenadýchat se trochu vůně kadidla?“ (Pavel II. jmenoval Y. Congara poradcem koncilu. V devadesátidvou letech jej Jan Pavel II. jmenoval kardinálem.)
 

                  /3     Jako nemáme Ježíšův originální  výklad většiny podobenství (jen těch nejdůležitějších) a máme si výklad doplnit z evangelijního vyučování, tak i k porozumění blahoslavenstvím dospějeme jen pečlivým nasloucháním dalším Ježíšovým slovům.
 

                  /4     Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. (Mt 11,21)

Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně  přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou. (Mt 18,7)

Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království  nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí  vejít. (Mt 23,13)

Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím přísnější soud. (Mt 23,14)

Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami. (Mt 23,15)

Běda vám, slepí  vůdcové! Říkáte: `Kdo by přísahal u chrámu, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán.´ (Mt 23,16)

Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně  důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat. (Mt 23,23)

Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř  jsou plné hrabivosti a chtivosti. (Mt 23,25)

Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. (Mt 23,27)  

Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých. (Mt 23,29)

Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil! (Mt 26,24)  

Ale běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení  dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům. (Lk 6,24-26)  

Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí  se vám, když vás lidé na ulici zdraví. I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem. Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové. (Lk 11,43.46-47)  

Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili. (Lk 11,52

                  /5     Můžeme se těšit ze svého bohatství.  Židovství a křesťanství  řešilo chudobu více než jiné  kultury. Je příjemné být bohatý, nemusíme se za ně stydět, ale je třeba neustrnout.

Dnešní  časté nadávání a nekonečné  stesky na krizi jsou nedůstojné. (Podporuji revoltu lékařů proti rozkrádání a špatnému hospodaření.)

Plýtvání  je hříchem. Dobré hospodaření  a velkorysost je ctností. (Setníka, chudé  vdovy i milosrdného samaritána.)  

                  /6     Izrael nebyl početným národem, nebyl nikdy mocnou říší, nepřevyšoval ostatní  svými stavbami, uměním nebo filosofií. Byl vybrán pro svou použitelnost, pružnost, pohotovost, „touhu po programu“  (dítě má svůj program: růst, poznávat, učit se, osvojovat si nové dovednosti)

V biblických příbězích čteme, že už ve starozákonním božím lidu mají šanci i znevýhodnění, i neprvorození synové a děti dlouho a dlouho neplodných žen, i cizinci (dokonce i z nepřátelských pohanských zemí, Rút, Náman, Eliáš …)

(Oceňme velikost židovství: žádná privilegia, kasty, třídy)

U Ježíše mají  všechny možnosti i ženy. (Jen poslední  zamrzlí chlapi nepřipouští,  že by Mesiáš příště mohl přijít jako žena.) (Srov. Lk 2,46-55)  

                  /7     „Petře, teď mluvíš jako satan. Takto satan začínal, myslel si, že je chytřejší než Bůh. Rozmysli si, zda chceš být mým učedníkem nebo jestli si vystačíš s učením rabínů.“
 

                  /8      Telefonoval jsem si s Josefem Kordíkem, jedním z nejpoctivějších lidí jaké znám. „Uklouzl jsem na ledě a vykloubil jsem si rameno“, oznamoval.  Už nevím, jestli vězni (Josef chodí do věznice ve Valdicích) nebo zbožní, mu říkali: „Pane faráři, kde byl váš strážný anděl?“ Josef jim s úsměvem odpověděl: „Já mám s Hospodinem jinou smlouvu, aby mně včas podtrhl nohy, kdybych měl narazit hlavou“.