3. neděle v mezidobí

Mnoho lidí, kterým Ježíš  otevřel dokořán veliké poznání, porozumění životu a nabídl své přátelství, se po zkušenosti s Ježíšovou obětavostí nadchlo pro jeho službu lidem. Mnoho hříšníků z vlastní zkušenosti s odpuštěním se stalo Ježíšovými spolupracovníky.
 

Jak se vám před týdnem dařilo domýšlet významu křtu pro nás? /1 

Hřích proti Duchu svatému nebude odpuštěn. Proč? Jak jste si to doma probrali? /2 

Ježíš přišel na pomoc porušenému světu. I my Ježíšovu pomoc oceňujeme, přijímáme ji a přidáváme se k němu. Pečlivě dáváme pozor, co nás učí, abychom mu byli nápomocní.
 

Začínáme jako učedníci. /3

Samotný obřad křtu nebo biřmování je jen prvním krokem.

Vyučit se řemeslo trvá  několik let. (Se základním vzděláním 12 let.)

Po vyprávění evangelií  se nechceme přeceňovat. Apoštolové měli vyučování z první ruky, nechyběla jim zbožnost. Selhali pár hodin po „prvním svatém přijímání“. Určitě dobře vykonali exercicie před Sesláním Ducha svatého a přece i pak někdy nedoslýchali. (Počítali jste si někdy, kolik let trvalo, než se vydali do misií?)

(Kdysi jsme si dělali zkoušku, zda patříme mezi Ježíšovy učedníky.) /4 

Dokud není učedník vyučený, je použitelný jen pro pomocné práce a chození pro pivo.

Pak se má nechat přezkoušet, aby věděl, co umí a k čemu je použitelný. "Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!" (Mt 9,37-38)  

Jan Baptista by nám mohl být veliký vzorem. /5

Na rozdíl od apoštolů  byl z význačnějšího rodu. Vzdal se církevní kariéry. Netoužil po moci ani slávě (na rozdíl od apoštolů). /6

V ničem nezacláněl Mesiáši. Pokorně přijal službu učitele přípravky (zůstal na břehu Jordánu a připravoval lidi, aby byli schopni přijmout Mesiáše). Dokonce přijal i úděl vězně, který se odvážil veřejně kritizovat vládce.
 

Kdo poznal, jak vypadalo Janovo ponořování (že Jan vytáhl kajícníka z hluboké vody na břeh), ten porozumí Ježíšovým slovům: „Udělám z vás rybáře lidí“. /7

Pozorujeme-li námahu rybářů  při lovení sítěmi, ledacos nám dojde.  

Jak a k čemu máme sloužit, ukazuje Ježíš na několika přirovnáních.

„Budete:

               kvasem, /8

       solí,       /9

       světlem.“  /10

To vše je krásným posláním.

Mluvili jsme před časem o vznešenosti snoubenky a možnosti patřit mezi Ježíšovy příbuzné, přátele a nakonec snad do množiny nevěsty. Jen si nesmíme myslet, že už jsme u cíle, nesmíme si hrát na lepší a důležité. Nesmíme zapomínat na službu.

Potřebujeme mít před očima službu Jana Předchůdce Páně i službu Ježíše.

Kvas, sůl, světlo ani rybáři – záchranáři, tu nejsou sami pro sebe, slouží. Není  větší kariéry.

(Říkali jsme si, jak nás porozumění Kristu vybavuje i do našich nejbližších vztahů  – objevujeme další velikost dítěte a partnera jako dceru nebo syna božího.) 

To vše máme mít na paměti, ale také si máme dávat pozor na své sklony k povýšenosti.

Dobře víme, že se v něčem podceňujeme a v něčem se naopak povyšujeme.

Ježíš nám zvyšuje zdravé sebevědomí, ale také nás upozorňuje na nebezpečí falešného přeceňování.  

Nechali jsme se pokřtít nebo jsme byli pokřtěni. I své děti se odvažujeme křtít.

To není samozřejmost.

Nemohli jsme se dětí  před jejich narozením nebo adoptováním kojenců ptát, zda zachtějí do naší rodiny. Ale přijali jsme odpovědnost za jejich péči, aby se jim v naší rodině líbilo.

Jako se židé odvažují  obřezávat své chlapečky – na znamení „manželské smlouvy s Bohem“, tak i my se odvažujeme křtít malé děti. Neptáme se jich, zda o křest stojí, ale přijali jsme odpovědnost za jejich objevování Boha a církve. Aby neměli Boha za karikaturu, a aby jim v církvi bylo dobře.
 

Podobný úkol máme vůči světu.

Rybáři páchají na rybách násilí, ale to už je mimo model Ježíšova přirovnání  o „lovení lidí“. Máme vyprošťovat, zachraňovat lidi z nebezpečí a zla. Samozřejmě s velikou úctou k nim a s respektováním jejich svobody.

Ježíš je nám nepřekonatelným Mistrem.  

Každá práce má  svá pravidla. /11

Potřebujeme nejen pečlivost, ohled, ale je třeba také dbát na bezpečnost práce. Aby nás to, co děláme, „nesemlelo“. /12 

Mnohokráte se stalo a stává,  že se my křesťané nejrůznějším způsobem povyšujeme nad druhé.

Povýšeně soudíme druhé:  „Ten a ten nesmí ke Stolu Páně.“ A sami jsme se možná neomluvili druhému za pomluvy, nikdy nepožádali ani svou ženu nebo děti za odpuštění. 

Svou „zbožnost“ (podle svého vkusu, ne podle Ježíšova vkusu) si pokládáme za zásluhy, ale spravedlnosti mnoho dlužíme. A přitom na Ježíšova slova: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského“ – odpovídáme: „Slyšeli jsme slovo Boží“. 

Odpuzujeme druhé náboženskými frázemi. (Ježíš nikdy žádnou frázi nevyslovil. Jeho zbožnost byla cudná.)

Myslíme si, že všechno víme.

Manipulujeme druhými.

Často nejsme upřímní. /13

Místo trpělivého vyučování  vyhrožujeme. Např., kdo popírá učení o Nejsvětější Trojici, je okamžitě prohlášen za bludaře. „Tři jsou v jednom a jeden ve třech. Buď uvěříš, nebo budeš zatracen.“

Co to je za způsoby? Jaký význam má vynucovaný souhlas?

Pak se divíme, že se lidé  bojí ptát. Nebo že je řeč o Bohu nebaví.

Pro mnoho lidí je naše mluva nejen nesrozumitelná, ale přímo odpuzující. 

Kam se podělo Ježíšovo umění vyučování. Slova o životě, záchraně a naději jsou pokroucena zkreslena do bezobsažnosti a vynucována tvrdou autoritativností.  

Neradi kritická slova slyšíme.

Ale proč nechceme připustit, že by naše zbožnost a naše křesťanství mělo být vylepšováno?

Přece dobří rodiče si přejí, aby se jejich děti měly lépe a měly lepší manželství než oni.

Kdo máme doma nábytek po rodičích (pokud není starožitný)?

Nikdo už nechodí  prát prádlo k potoku. Mnoho lidí používá mobilní telefon.  

Upřímnost, láskyplná  služba (ne pouhý cit „lásky“) a vzájemná úcta je naším úkolem.

Jsme teprve na cestě, uprostřed rozestavěné stavby.

Ježíš říká:  „Šimone, vyznávání o Mesiáši je skálou, na které  vystavím svou církev.“ Slova „vzdělám církev“ mluví  o budoucnosti.  (Srov. Mt 16,13-20, více v „Poznámkách k 2. neděli po Narození Páně“, v 8. poznámce pod čarou.)        
 

Proč si myslíme, že vyznávání Mesiáše svým životem, svými vztahy, svým jednáním a službou, nahradíme svými „jízdami králů“?

Všechny projevy vztahu k Bohu (modlitba, liturgie …) nemohou nahradit práci na božím království. Dávno víme, že Bůh není povýšeným panovníkem, potřebujícím služebnictvo k šíření své proslulosti, udržování jeho dobré nálady, nebo zvyšování jeho pohodlí.
 

Za totality křesťané  požívali dost veliké uznání slušných lidí. Církevní  vrchnost často veřejně a hlasitě kolaborovala, ale lidé věděli o poctivé a pokorné práci některých křesťanů. Těch nebylo mnoho – asi jako soli v jídle, ale byli nepřehlédnutelným světlem.
 

Ježíš poslal své  učedníky k lidem bohaté kultury Římské říše. Vybavil je, aby měli co nabídnout. Časem jsme ochotně přijali ledacos z pohanské slávy, bohatství a manýrů císařského dvora.

Zapomněli jsme na Ježíšovo varování:
„Až učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme služebníci  neužiteční, (jsme pouze služebníci), učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“ (Lk 17,10)  
 

Křesťanství v mnoha věcech ovlivnilo svět. Dnes se ovšem společnost propadá do džungle.

Kristus dnes spoléhá  na nás.

Slávu pódií a reflektory dnešního světa ke své službě nepotřebujeme. Máme žít poctivé křesťanství. Pokorně a obětavě tu být pro ty, kteří hledají a kteří se ptají.

 „Tak ať svítí  světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ ( Mt 5,16)

Potřebujeme znát krásu božího království – vztahů budovaných podle Ježíše. Osvojit si je, přijmout je za své – a pak budeme jako měsíc odrážející světlo slunce.

Kéž bychom rostli jako „narůstající“ měsíc k úplňku. 

-----------------------------

Poznámky:

                  /1     Nás  – bezdomovce, zatoulance a ztracence – vzal Bůh-Táta-Máma do náruče a uvedl k sobě do svého domu. Máme u něj své místo, navždycky jsme dostali klíč od jeho domu (i satan jej má), kdykoliv se s ním můžeme setkávat a těšit se z jeho přízně.

       Ježíš nás přišel smířit s Bohem (nikoliv Boha s námi, my jsme byli uražení nebo ztracení) a jednoho s druhým. (srov. Ř 5,11;  2 Kor 5,18)

Děcko i dospělý  „nalezenec“ se může těšit z nového domova, ale potřebujeme růst a učit se. Je nám nabídnut program (programem dítěte je růst, poznávání, získávání dovedností, spolupráce a později samostatná práce.)

       Bůh není samotář, jsme-li stvořeni k jeho obrazu – jsme zváni ke společenství.

Prožívám-li něco pěkného, přeji si, aby to zažil druhý. 

Slyšíme-li dobrý  vtip – hned nás to táhne k druhým … Hra je možná jen s druhým ...

Koncert jen pro jednoho, by nám připadal nepatřičný, marnotratný. 

Ve dvou lépe chutná, ve dvou se lépe táhne. Sdělená  radost …, bolest ...

Tanec osamoceného je bídou a nouzí. 

Jen ztroskotanci pijí  sami.

Porozumění  s druhými a spolupráce je největším uměním.

Objevujeme bohatství  boží rodiny.

Jednotlivec i rodiny jsou zvány k otevřenosti. Všímáme si, že Bůh slouží nám (ne my jemu).

Církev je společenstvím pro druhé. 

Ovšem samotné  přijetí křtu a dalších darů  bez životní odezvy, je víc než jen zmarněním (viz podobenství o hřivnách.) 

                  /2     Jakýkoliv hřích je odpustitelný! 

Kde je to zaseklé? U Boha?

Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu. Mt 23,31-32)

Jak to, že nás kolaboranti a děvky předejdou?

Viditelné  hříchy nelze jen tak popřít. Mrtvoly, nakradený  majetek, nemanželské děti … nelze snadno ukrýt. Ani slabosti není tak těžké přiznat. Pachatelé hrubých zlých činů bývají upřímnější než ti, kteří si hrají na slušné nebo zbožné lidí.

Ale pozor, to neplatí  všeobecně. Např. většina nacistických a komunistických zločinců  vinu nepřiznává (často nevraždili vlastní rukou). Zbyly po nich mrtvoly, poničené životy, stavení, pole … –  přesto si myjí ruce.

Přiznávání  skrytých selhání (např. povýšenosti, nesympatií, nespravedlivého posuzování, nenávisti) je obtížnější.

K Janovi vycházel celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu ponořovat. (Zástupy, celníci i vojáci se ptali: „Mistře, co máme dělat?“ Srov. Lk 3,7-14) Ale když spatřil, že k ponoření přichází mnoho farizeů, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Lopata je v ruce Mesiáše; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm." (srov. Mt 3,6-12)  

Pokrytectví  je velmi nebezpečné, je vnitřní  rakovinou, která úplně  umrtví svědomí! 

Kdo se nekaje, nemůže mu být odpuštěno, „není co odpouštět“.

Překážka je na straně  člověka ne Boha.

Ani nebešťané  o tyto „nevinné“ nestojí: 

„Dva budou na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán.

Dvě  budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá  zanechána.

Dva budou na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.“ (Lk 17,34-36

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: První neděle adventní (A) (Václav Vacek) 4. neděle adventní (A) (Václav Vacek) 1. neděle adventní (A) (Václav Vacek) 1. neděle adventní (A) (Václav Vacek) 3. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

) 

                  /3     Nejsme členy spolku, nejsme studenty (poznávajícími jen teorii), nejsme poddanými – (ti byli pracovní silou, která má držet hudbu a krok).   

                 /4     Kdo nečte evangelia,

kdo čte z evangelií jen něco, kdo si z nich vybírá jen něco,

kdo se neptá  na to, čemu nerozumí, 

koho nebaví  evangelia číst

               –   ten by s Ježíšem nechodil a zatím mezi učedníky nepatří.  

                  /5     „Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Baptista.“ (Mt 11,11)   

                  /6     Když  ostatní apoštolové uslyšeli, že synové Zebedeovi, usilují  získat ve vládě božího království  dvě nejpřednější místa, rozmrzeli se na oba bratry. Ale Ježíš jim řekl: „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Srov. J 20,18-28)
 

                  /7     Jako rybáři sítí  vytahovali ryby z vody na břeh, tak Ježíšovi spolupracovníci vytahují, zachraňují lidi ze zla (moře je nespoutaným živlem, v Bibli navíc symbolizující chaos a protibožské síly). Dnes by Ježíš asi řekl: „Udělám z vás záchranáře“.   
 

                  /8     „Království  nebeské je jako kvas, který  žena vmísí do tří měřic mouky, až  se všecko prokvasí.“ (Mt 13,33)  

Kvas hýbe potravinou, dává mu novou kvalitu, šetří práci pekaře – placky nekvašeného chleba jsou tenké, bochník chleba muže být i několikakilogramový.  

                  /9     Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již  není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. (Mt 5,13)  

Sůl zabraňuje hnilobě, konzervuje, dodává jídlu chuť. Sůl byla používána k očišťování  (oběti se solili, novorozeně  bylo potřeno solí, aby bylo chráněno před nečistými mocnostmi, Dodneška vítáme vzácnou návštěvu chlebem a solí. Nabídnout chléb je výrazem přátelství, přijmout chléb je znamením přijatého přátelství. Chléb se navíc solí, aby přátelství nic nenarušovalo a nekazilo.
 

                  /10    Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt 5,14-16) 

Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma? (Mt 6,22-23)  
 

                  /11    Buďte milosrdní, jako je milosrdný  váš Otec. Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám." Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru: `Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku´, a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

Dobrý  strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré  ovoce. Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává  dobré a zlý ze zlého vydává  zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká. Proč mne oslovujete `Pane, Pane´, a nečiníte, co říkám? (Lk 6,36-46)
 

                  /12    Jestli si nějaký  služebník myslí: „Můj pán dlouho nejde“  a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se, tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.

Ten služebník, který  zná vůli svého pána, a přece není  hotov podle vůle jednat, bude velmi bit.

Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

Ten, kdo ji nezná  a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více. (Lk 12,45-48)  
 

                  /13    Josef Zvěřina za minulého režimu přes zákazy StB cestoval po celé republice, vyučoval a slavil bohoslužby. Vyprávěl mně, jak jej jedny řádové sestry žádaly: „Stýkáte se s mladými lidmi, hledáme dorost, nemohl byste k nám přivést mladá děvčata?“

„Ty by k vám nešly.“

„Proč?“ 

„Nejste upřímné.

Jejich společenství  jim dá víc, než byste jim daly vy.“