4. neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 7,10-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 7,10-14
Datum: 19. 12. 2010
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 7,10-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 7,10-14
; Řím 1,1-7
; Mt 1,18-24
Datum: 19. 12. 2010
Marie má před svatbou, těší se na svého ženicha – je to dobrý a
poctivý řemeslník, pevný a rovný jako jedle, pěkný a uvážlivý
člověk (Bible navíc řekne „muž spravedlivý“). Marie je velkorysá,
osud Izraele jí leží na srdci, je ochotná pro boží království obětovat
cokoliv. Bylo by pěkné, kdyby jeden z jejich dětí – pokud by
samozřejmě Hospodin dal – byl Mesiášem. Co by za to dala, je ochotná
sloužit třeba do roztrhání těla.
„Vyhrála jsi konkurz, Mesiáše ti dá sám Bůh!“
Je posel pravdivý? Co Josef, který se jí líbí, má ho ráda a váží si ho. Co řeknou lidi, že někdo nasadil Josefovi parohy? Jak bude Josefovi? Co jeho čest?
O Josefovi jsme už mluvili.
Kam se nám v životě církve Josef vytratil? /1
Marie nebyla puťka, měla odvahu vybočit z pravidel tehdejší společnosti. Možná ji ledaskdo měl pro její názory za svévolnou a příliš hrdou. S Josefem nepatřili mezi ty, kdo plují s proudem.
Možná později bylo slyšet na adresu syna: „Vona je celá rodina taková zvláštní a svobodomyslná.“ /2
Král Achaz takovou odvahu vybočit neměl. /3
O Ježíšových rodičích jsme si v minulých letech něco říkali. Jsou obdivuhodní a můžeme se od nich mnoho naučit.
Všimněme si znovu Marie. S vysvětlením jejího jména je dost potíž. Křesťanská tradice se do něho postupně snažila vkládat co nejvíce z Mariina významu. /4
Mojžíšova sestra Mariamé znamená „milovaná (boha) Amonova“ (jména obou sourozenců jsou původně egyptská).
„Stella maris“ (hvězda moře), je pozdější konstrukcí, začínající od sv. Jeronýma.
Noemi (Rozkošná) po návratu z Moabu do Izraele říká: „Neúspěšná se vracím domů jako vdova, říkejte mi Mara (Trpká), neboť mě potkal trpký úděl.“
Volně se jméno Maria dá vyložit jako „vznešená“ (která je ke své vznešenosti pozvednuta „vznešeným“), říká Jan Heller.
U „trpké“ a „vznešené“ se chci zastavit. Ta pojmenování jsou výstižnější a podstatnější než všechny další čestné tituly, než legendy /5 a prvotnější než pozdější mariánská úcta. /6
Právem Ježíše podle jeho údělu nazýváme Ukřižovaným. Častěji zde mluvíme o příčinách jeho zavraždění. Podobně nechceme odbíhat od trpkosti a hořkosti v Mariině životě. Není třeba ji dnes litovat, nemá toho zapotřebí, je ale třeba se vyvarovat postojů těch, kteří pomáhali Ježíše zlikvidovat.
Simeon na útok tohoto zla Marii připravoval: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat, aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.
I tvou vlastní duši pronikne meč. Zažiješ hořké, trpké časy (od zbožných lidí).“
Lidová zbožnost Marii nazývá Sedmibolestnou, dokonce některé kruhy opět tlačí, aby byla prohlášena za Spoluvykupitelku svého syna. Mají za to, že jsme byli z hříchu vykoupeni utrpením. Zapomínají, že Ježíš přišel zachránit („vykoupit“) i svou matku. Ne od hříchů, ale k růstu božího člověka (nebešťanem se může stát ten, kdo přijme Ježíšův životní styl).
Dobu Ježíšova veřejného působení Marie prožila v trápení mámy, trpící pomlouváním, nespravedlivým osočováním, pronásledováním a umučením syna.
Že nezatrpkla a nezahořkla, je obdivuhodné.
Nejenže za synem stála, ale také se od něj mnohému naučila a od něj převzala.
Chce-li se někdo nazývat Mariánským ctitelem nebo chce-li někdo vstoupit do mariánských bratrstev, měl by být zapřisáhlým nepřítelem pomluv, nactiutrhání, intrik, nesnášenlivosti a fanatismu. Tyto hříchy přivedly Ježíše na kříž a byly příčinou Mariiných slz.
Marie je ženou statečnou. Byla formována příkladem biblických žen, které dostaly syna od Boha (Sára, Rebeka, Ráchel, Chana), i od těch, které riskovaly svou pověst a život (Támar, Rút, Rachab, Ester, …)
I ona si nejen přála, jako mnoho zbožných židovek, aby se jí narodil Mesiáš. Nabídku být matkou Mesiáše přijala i s rizikem, že bude ukamenovaná jako nevěrnice.
Její důvěra spoléhající na Boha vycházela z práce na vztahu s Bohem.
Víru, lásku a moudrost nedostáváme jako hotovou věc od Boha. Za tím vším je poctivá a vytrvalá práce.
Známe to i z lidských vztahů např. z manželství. Z Josefova postoje vytušíme nejen jeho hledání a námahu, aby mohl své snoubence dál důvěřovat, ale aby ji nějakým způsobem neublížil (chtěl vzít otcovství na sebe, aby se nikdo o jeho snoubenku nemohl ani slovem otřít). /7
Josef je ale navíc otevřen Bohu.
Proto se dozví, že je použitelný k výchově jedinečného syna.
O nic nepřišel. Nesmírně získal. Smí se oženit s matkou Mesiáše. (To my máme sklon předepisovat druhým, co můžou a co nesmí.)
Jen ten, kdo ví o své ceně a kdo si váží své cti, může ctít důstojnost druhého. O Marii a Josefovi to platí.
Rozumíme Bohu, proč pro svého syna vybral rodiče takové úrovně. Vedli svého syna k hodnotám, které sami vyznávali svým životem. (Postoje rodičů velice ovlivňují charakter dětí.)
V Ježíšově rodině se nepomlouvalo, nikdo si na nic nehrál. Ale věděli, že podlaha se stírá také pro božího syna, že květiny se nosí matce božího syna, že táta váží svá slova a poctivě pracuje, aby se nemusel před nikým stydět a aby se za něj nikdo nestyděl.
Marie a Josef syna nezbožňovali, ale tuto úroveň jednání rozšířili i na druhé. Je možné, že jim Ježíš doma řekl to, co po letech prohlásil pro všechny: „Cokoliv jste učinili komukoliv, jako byste to učili Bohu“.
Teď posledních pár dní před svátky na to můžeme myslet.
Bohatství našich vánoc a dárků v nás může zavalit to původní a nejdůležitější.
Zrovna tak nás od podstatného může vzdálit takzvaná „křesťanská“ vánoční tradice. /8
Máme rádi poezii vánoc i dobré jídlo. Ale nechceme ztratit samotný pramen živé vody.
Je dobré se pokorně ptát druhého, co si ode mne – v mém jednání – přeje.
A jaký dárek by mu udělal radost (bylo by zbytečné, aby se musel nutit do tvrzení, že se mu líbí dárek, který jsem pro něj vybral).
To se tyká lidí i Boha. Jinak se můžeme lehce míjet.
Jak se můžeme míjet v rodině, popisovat nemusím.
Ježíš ani jeho matka rozhodně netouží ani po zlatých hodinkách (co by s nimi dělali), ani po zlatých korunkách (co by s nimi dělali) nebo nových šatičkách pro Pražské Jezulátko. /9
Už teď, tady na zemi, můžeme zjistit, co je v nebi více ceněno, zda tituly a církevní paráda /10
nebo zda objevíme to, co poznali Marie s Josefem: „Bůh není na nebesích, ale tady!“
Emanuel znamená: „Bůh s námi“.
Každá dobrá práce má svou vlastní hodnotu, ale poznání: „To, co prokazujete komukoliv, má stejnou cenu jako byste prokázali Bohu“, nás přivádí k nové důstojnosti prokazované navzájem.
To je největší obdarování Vánoc.
Chceme je znovu a hlouběji přijmout.
Peču-li cukroví, jako bych to pekla Svaté rodině.
Vyčistím-li boty manželce nebo mamince, je to stejné, jako bych je vyčistil Ježíšově matce nebo Bohu. Ošetřuji-li pacienta nebo jsem vlídný na zákazníka – jako bych …
Jakoukoliv práci a pozornost si tam můžeme dosadit. Bůh je nám blízko, je snadné pro něj něco udělat.
To není berlička, ani namyšlenost. To je prohlédnutí!
To je lék na pošramocené a zraněné vztahy.
Bůh je tu pro nás, pro druhé. Bůh slouží.
Kdo k tomuto poznání dojde a podle toho se zařídí, snaží se podle toho jednat, ten vstupuje do království božího. Boží království v něm a i skrze něho začíná, raší.
Tak umožňujeme Hospodinu – králi slávy vstoupit do naší rodiny a našeho okolí (viz poutnický
žalm 24., který se dnes při bohoslužbě zpívá). /11
(A je dobré si sednout, rozvážit a poradit se, čím můžeme lehce narušit sváteční atmosféru a na co si budeme dávat pozor.
V rozladěných vztazích lze sice v kostele okuřovat kadidlem, ale nejde myslet na věci boží a na naši vzájemnou blízkost dětí božích.)
------------------------
Poznámky:
/1 Ptal jsem se: „Děti, kteří lidé jsou vám nejbližší?
A pak: „Kdo byl nejbližší Ježíšovi?“ Hned říkali: „Jeho maminka, táta, babička, dědeček, děti, …“
Malinko jsem je poopravil.
V eucharistické modlitbě jmenujeme Ježíšovu matku a pak další osobnosti, ale chybí tam Mariin manžel Josef. Co tím vypovídáme o sobě? Nechybí nám Josef jako vzorný manžel? Proč jej církev nazývá snoubencem? Copak žil s Marií na hromádce? (Dalších otázek se zdržím.)
/2 Co všechno drbny a „malí“ lidé vymyslí a kritizují: „Málo nebo hodně dětí, počet navštívených bohoslužeb, teplé nebo studené večeře, jestli chlap v domácnosti pracuje nebo ne, zda chodí nebo nechodí do hospody …“)
/3 Achaz byl králem judským. Nad Judeou bylo severní království – Izraelské, jeho králem v Samaří byl Pekach. Ještě severněji bylo království aramejské s hlavním městem Damaškem a králem Resínem. Ještě výš a na západ a na východ byla veliká a mocná říše Asyrská. Asyřané si brousili zuby také na jižní území. Resín a Pekach se spojili proti Asyřanům, ale potřebovali ke spojenectví dotlačit i Achaze. Ten nechtěl, krutých asyřanů se bál. Jenže teď ale měl v kalhotách i z války s Resínem a Pekachem. Hospodin skrze proroka nabízí Achazovi svou pomoc. Vyber si nějaké znamení, abys mi mohl důvěřovat. Achaz se vykroutí zbožnou frází: „Kdo jsem já, abych pokoušel Hospodina“. Nechce se odhodlat ke spolehnutí na Hospodina. Raději se spojil s Aramejcem – dokonce přestavěl jeruzalémský chrám, postavil nový oltář podle aramejského vzoru a obětoval na něm asyrským božstvům.
I my vidíme, že nestačí znamení, to je jen povzbuzením ve víře. Známe to z našich svátostí – svátostné znamení (obřad) bez důvěry (života podle Ježíše) nestačí.
/4 Ideologové vždy kouzlí se slovy a vytvářejí své konstrukce podle toho, co chtěl kdo slyšet.
/5 Legendy se snažily co nejvíce vyplnit nedostatek informací z Písma a do velikých podrobností popsat Mariin život. Nechali jsme se jimi svést a míjeli to podstatné.
/6 Na efezkém koncilu (r. 431) se o Ježíši prosadilo tvrzení alexandrijské školy: „Ježíš je člověk a boží syn, Marie je Bohorodička“. Proti ní tvrdila antiošská škola v čele s cařihradským patriarchou Nestorem: „Slovo bydlí v člověku Ježíši jako v chrámu“.
/7 Tak jedná charakterní muž při rozvodu.
/8 Např. vánoční stromek pochází až z 19. stol. Jedlička je zelená i v zimě. Představovala strom z ráje. Věšelo se na ni jablko, připomínající provinění prvních lidí (kteří si sami chtěli určovat, co je pro ně dobré a co zlé) a oplatek hostie, připomínající Krista (který naši neposlušnost uzdravuje tím, že nám poslušnost Bohu objevuje jako krásnou a životadárnou, neboť život stojí na obětavosti dávání). Vše ukazovalo k podstatě a nejhlubšímu bohatství Vánoc.
Později bylo jablko nahrazeno barevnými skleněnými koulemi a hostie čokoládovými bonbóny.
A je to! „Kdo by ještě chtěl o Vánocích přemýšlet, zacpěte mu pusu čokoládou, ať dá pokoj!“
/9 Zdravé děti si odbudou hraní s panenkami do 12 let.
Jedna akademicky vzdělaná žena má několik set medvídků, na které šije a obléká je.
Jedna mladá kuchařka z naší farnosti v době své rekonvalescence ušila téměř pětset panenek do projektu OSN-UNICEF: „Adoptuj panenku a zachráníš dítě“. (Panenky si kupují lidé za 600 Kč. Peníze slouží k očkování dětí proti šesti hlavním smrtelným chorobám. Díky této kampani se každoročně daří zachránit až 3 milióny dětí.)
/10 Někdo si myslí, že Boha a Ježíšovu matku uctíváme tituly (např. „Bohorodička“) nebo církevní parádou.
Jako druhému ucpáváme pusu sladkostmi, tak si myslíme, že Boha „opijeme nějakým zbožným rohlíkem“.
Lidová víra a zbožnost nebývá vzdělaná, navíc od knížecích dvorů odkoukala lichocení a pochlebování. Dodneška místo úsilí na vlastním pozdvižení hledá protekci a zalíbení u milostivé vrchnosti. (Dnes má spíše formu fanoušků vůči nějaké populární „Hvězdě“, ale projevy jsou podobné.)
Projevy církevní hierarchie to podporují. Zatímco americký president přijede v civilním obleku a nemá zapotřebí mít ve vlasech ani jedno orlí pero, zatímco ruský president už nenosí ani jedno vyznamenání z toho velikého množství, které nosil ještě Brežněv, naši „služebníci“ se rádi drží vznešených titulů a celé řady insignií, drahých rouch a krajek.
/11 Že už nemusím připomínat, že bohoslužba neznamená naši službu Bohu, ale službu Boha nám?
„Vyhrála jsi konkurz, Mesiáše ti dá sám Bůh!“
Je posel pravdivý? Co Josef, který se jí líbí, má ho ráda a váží si ho. Co řeknou lidi, že někdo nasadil Josefovi parohy? Jak bude Josefovi? Co jeho čest?
O Josefovi jsme už mluvili.
Kam se nám v životě církve Josef vytratil? /1
Marie nebyla puťka, měla odvahu vybočit z pravidel tehdejší společnosti. Možná ji ledaskdo měl pro její názory za svévolnou a příliš hrdou. S Josefem nepatřili mezi ty, kdo plují s proudem.
Možná později bylo slyšet na adresu syna: „Vona je celá rodina taková zvláštní a svobodomyslná.“ /2
Král Achaz takovou odvahu vybočit neměl. /3
O Ježíšových rodičích jsme si v minulých letech něco říkali. Jsou obdivuhodní a můžeme se od nich mnoho naučit.
Všimněme si znovu Marie. S vysvětlením jejího jména je dost potíž. Křesťanská tradice se do něho postupně snažila vkládat co nejvíce z Mariina významu. /4
Mojžíšova sestra Mariamé znamená „milovaná (boha) Amonova“ (jména obou sourozenců jsou původně egyptská).
„Stella maris“ (hvězda moře), je pozdější konstrukcí, začínající od sv. Jeronýma.
Noemi (Rozkošná) po návratu z Moabu do Izraele říká: „Neúspěšná se vracím domů jako vdova, říkejte mi Mara (Trpká), neboť mě potkal trpký úděl.“
Volně se jméno Maria dá vyložit jako „vznešená“ (která je ke své vznešenosti pozvednuta „vznešeným“), říká Jan Heller.
U „trpké“ a „vznešené“ se chci zastavit. Ta pojmenování jsou výstižnější a podstatnější než všechny další čestné tituly, než legendy /5 a prvotnější než pozdější mariánská úcta. /6
Právem Ježíše podle jeho údělu nazýváme Ukřižovaným. Častěji zde mluvíme o příčinách jeho zavraždění. Podobně nechceme odbíhat od trpkosti a hořkosti v Mariině životě. Není třeba ji dnes litovat, nemá toho zapotřebí, je ale třeba se vyvarovat postojů těch, kteří pomáhali Ježíše zlikvidovat.
Simeon na útok tohoto zla Marii připravoval: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat, aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.
I tvou vlastní duši pronikne meč. Zažiješ hořké, trpké časy (od zbožných lidí).“
Lidová zbožnost Marii nazývá Sedmibolestnou, dokonce některé kruhy opět tlačí, aby byla prohlášena za Spoluvykupitelku svého syna. Mají za to, že jsme byli z hříchu vykoupeni utrpením. Zapomínají, že Ježíš přišel zachránit („vykoupit“) i svou matku. Ne od hříchů, ale k růstu božího člověka (nebešťanem se může stát ten, kdo přijme Ježíšův životní styl).
Dobu Ježíšova veřejného působení Marie prožila v trápení mámy, trpící pomlouváním, nespravedlivým osočováním, pronásledováním a umučením syna.
Že nezatrpkla a nezahořkla, je obdivuhodné.
Nejenže za synem stála, ale také se od něj mnohému naučila a od něj převzala.
Chce-li se někdo nazývat Mariánským ctitelem nebo chce-li někdo vstoupit do mariánských bratrstev, měl by být zapřisáhlým nepřítelem pomluv, nactiutrhání, intrik, nesnášenlivosti a fanatismu. Tyto hříchy přivedly Ježíše na kříž a byly příčinou Mariiných slz.
Marie je ženou statečnou. Byla formována příkladem biblických žen, které dostaly syna od Boha (Sára, Rebeka, Ráchel, Chana), i od těch, které riskovaly svou pověst a život (Támar, Rút, Rachab, Ester, …)
I ona si nejen přála, jako mnoho zbožných židovek, aby se jí narodil Mesiáš. Nabídku být matkou Mesiáše přijala i s rizikem, že bude ukamenovaná jako nevěrnice.
Její důvěra spoléhající na Boha vycházela z práce na vztahu s Bohem.
Víru, lásku a moudrost nedostáváme jako hotovou věc od Boha. Za tím vším je poctivá a vytrvalá práce.
Známe to i z lidských vztahů např. z manželství. Z Josefova postoje vytušíme nejen jeho hledání a námahu, aby mohl své snoubence dál důvěřovat, ale aby ji nějakým způsobem neublížil (chtěl vzít otcovství na sebe, aby se nikdo o jeho snoubenku nemohl ani slovem otřít). /7
Josef je ale navíc otevřen Bohu.
Proto se dozví, že je použitelný k výchově jedinečného syna.
O nic nepřišel. Nesmírně získal. Smí se oženit s matkou Mesiáše. (To my máme sklon předepisovat druhým, co můžou a co nesmí.)
Jen ten, kdo ví o své ceně a kdo si váží své cti, může ctít důstojnost druhého. O Marii a Josefovi to platí.
Rozumíme Bohu, proč pro svého syna vybral rodiče takové úrovně. Vedli svého syna k hodnotám, které sami vyznávali svým životem. (Postoje rodičů velice ovlivňují charakter dětí.)
V Ježíšově rodině se nepomlouvalo, nikdo si na nic nehrál. Ale věděli, že podlaha se stírá také pro božího syna, že květiny se nosí matce božího syna, že táta váží svá slova a poctivě pracuje, aby se nemusel před nikým stydět a aby se za něj nikdo nestyděl.
Marie a Josef syna nezbožňovali, ale tuto úroveň jednání rozšířili i na druhé. Je možné, že jim Ježíš doma řekl to, co po letech prohlásil pro všechny: „Cokoliv jste učinili komukoliv, jako byste to učili Bohu“.
Teď posledních pár dní před svátky na to můžeme myslet.
Bohatství našich vánoc a dárků v nás může zavalit to původní a nejdůležitější.
Zrovna tak nás od podstatného může vzdálit takzvaná „křesťanská“ vánoční tradice. /8
Máme rádi poezii vánoc i dobré jídlo. Ale nechceme ztratit samotný pramen živé vody.
Je dobré se pokorně ptát druhého, co si ode mne – v mém jednání – přeje.
A jaký dárek by mu udělal radost (bylo by zbytečné, aby se musel nutit do tvrzení, že se mu líbí dárek, který jsem pro něj vybral).
To se tyká lidí i Boha. Jinak se můžeme lehce míjet.
Jak se můžeme míjet v rodině, popisovat nemusím.
Ježíš ani jeho matka rozhodně netouží ani po zlatých hodinkách (co by s nimi dělali), ani po zlatých korunkách (co by s nimi dělali) nebo nových šatičkách pro Pražské Jezulátko. /9
Už teď, tady na zemi, můžeme zjistit, co je v nebi více ceněno, zda tituly a církevní paráda /10
nebo zda objevíme to, co poznali Marie s Josefem: „Bůh není na nebesích, ale tady!“
Emanuel znamená: „Bůh s námi“.
Každá dobrá práce má svou vlastní hodnotu, ale poznání: „To, co prokazujete komukoliv, má stejnou cenu jako byste prokázali Bohu“, nás přivádí k nové důstojnosti prokazované navzájem.
To je největší obdarování Vánoc.
Chceme je znovu a hlouběji přijmout.
Peču-li cukroví, jako bych to pekla Svaté rodině.
Vyčistím-li boty manželce nebo mamince, je to stejné, jako bych je vyčistil Ježíšově matce nebo Bohu. Ošetřuji-li pacienta nebo jsem vlídný na zákazníka – jako bych …
Jakoukoliv práci a pozornost si tam můžeme dosadit. Bůh je nám blízko, je snadné pro něj něco udělat.
To není berlička, ani namyšlenost. To je prohlédnutí!
To je lék na pošramocené a zraněné vztahy.
Bůh je tu pro nás, pro druhé. Bůh slouží.
Kdo k tomuto poznání dojde a podle toho se zařídí, snaží se podle toho jednat, ten vstupuje do království božího. Boží království v něm a i skrze něho začíná, raší.
Tak umožňujeme Hospodinu – králi slávy vstoupit do naší rodiny a našeho okolí (viz poutnický
žalm 24., který se dnes při bohoslužbě zpívá). /11
(A je dobré si sednout, rozvážit a poradit se, čím můžeme lehce narušit sváteční atmosféru a na co si budeme dávat pozor.
V rozladěných vztazích lze sice v kostele okuřovat kadidlem, ale nejde myslet na věci boží a na naši vzájemnou blízkost dětí božích.)
------------------------
Poznámky:
/1 Ptal jsem se: „Děti, kteří lidé jsou vám nejbližší?
A pak: „Kdo byl nejbližší Ježíšovi?“ Hned říkali: „Jeho maminka, táta, babička, dědeček, děti, …“
Malinko jsem je poopravil.
V eucharistické modlitbě jmenujeme Ježíšovu matku a pak další osobnosti, ale chybí tam Mariin manžel Josef. Co tím vypovídáme o sobě? Nechybí nám Josef jako vzorný manžel? Proč jej církev nazývá snoubencem? Copak žil s Marií na hromádce? (Dalších otázek se zdržím.)
/2 Co všechno drbny a „malí“ lidé vymyslí a kritizují: „Málo nebo hodně dětí, počet navštívených bohoslužeb, teplé nebo studené večeře, jestli chlap v domácnosti pracuje nebo ne, zda chodí nebo nechodí do hospody …“)
/3 Achaz byl králem judským. Nad Judeou bylo severní království – Izraelské, jeho králem v Samaří byl Pekach. Ještě severněji bylo království aramejské s hlavním městem Damaškem a králem Resínem. Ještě výš a na západ a na východ byla veliká a mocná říše Asyrská. Asyřané si brousili zuby také na jižní území. Resín a Pekach se spojili proti Asyřanům, ale potřebovali ke spojenectví dotlačit i Achaze. Ten nechtěl, krutých asyřanů se bál. Jenže teď ale měl v kalhotách i z války s Resínem a Pekachem. Hospodin skrze proroka nabízí Achazovi svou pomoc. Vyber si nějaké znamení, abys mi mohl důvěřovat. Achaz se vykroutí zbožnou frází: „Kdo jsem já, abych pokoušel Hospodina“. Nechce se odhodlat ke spolehnutí na Hospodina. Raději se spojil s Aramejcem – dokonce přestavěl jeruzalémský chrám, postavil nový oltář podle aramejského vzoru a obětoval na něm asyrským božstvům.
I my vidíme, že nestačí znamení, to je jen povzbuzením ve víře. Známe to z našich svátostí – svátostné znamení (obřad) bez důvěry (života podle Ježíše) nestačí.
/4 Ideologové vždy kouzlí se slovy a vytvářejí své konstrukce podle toho, co chtěl kdo slyšet.
/5 Legendy se snažily co nejvíce vyplnit nedostatek informací z Písma a do velikých podrobností popsat Mariin život. Nechali jsme se jimi svést a míjeli to podstatné.
/6 Na efezkém koncilu (r. 431) se o Ježíši prosadilo tvrzení alexandrijské školy: „Ježíš je člověk a boží syn, Marie je Bohorodička“. Proti ní tvrdila antiošská škola v čele s cařihradským patriarchou Nestorem: „Slovo bydlí v člověku Ježíši jako v chrámu“.
/7 Tak jedná charakterní muž při rozvodu.
/8 Např. vánoční stromek pochází až z 19. stol. Jedlička je zelená i v zimě. Představovala strom z ráje. Věšelo se na ni jablko, připomínající provinění prvních lidí (kteří si sami chtěli určovat, co je pro ně dobré a co zlé) a oplatek hostie, připomínající Krista (který naši neposlušnost uzdravuje tím, že nám poslušnost Bohu objevuje jako krásnou a životadárnou, neboť život stojí na obětavosti dávání). Vše ukazovalo k podstatě a nejhlubšímu bohatství Vánoc.
Později bylo jablko nahrazeno barevnými skleněnými koulemi a hostie čokoládovými bonbóny.
A je to! „Kdo by ještě chtěl o Vánocích přemýšlet, zacpěte mu pusu čokoládou, ať dá pokoj!“
/9 Zdravé děti si odbudou hraní s panenkami do 12 let.
Jedna akademicky vzdělaná žena má několik set medvídků, na které šije a obléká je.
Jedna mladá kuchařka z naší farnosti v době své rekonvalescence ušila téměř pětset panenek do projektu OSN-UNICEF: „Adoptuj panenku a zachráníš dítě“. (Panenky si kupují lidé za 600 Kč. Peníze slouží k očkování dětí proti šesti hlavním smrtelným chorobám. Díky této kampani se každoročně daří zachránit až 3 milióny dětí.)
/10 Někdo si myslí, že Boha a Ježíšovu matku uctíváme tituly (např. „Bohorodička“) nebo církevní parádou.
Jako druhému ucpáváme pusu sladkostmi, tak si myslíme, že Boha „opijeme nějakým zbožným rohlíkem“.
Lidová víra a zbožnost nebývá vzdělaná, navíc od knížecích dvorů odkoukala lichocení a pochlebování. Dodneška místo úsilí na vlastním pozdvižení hledá protekci a zalíbení u milostivé vrchnosti. (Dnes má spíše formu fanoušků vůči nějaké populární „Hvězdě“, ale projevy jsou podobné.)
Projevy církevní hierarchie to podporují. Zatímco americký president přijede v civilním obleku a nemá zapotřebí mít ve vlasech ani jedno orlí pero, zatímco ruský president už nenosí ani jedno vyznamenání z toho velikého množství, které nosil ještě Brežněv, naši „služebníci“ se rádi drží vznešených titulů a celé řady insignií, drahých rouch a krajek.
/11 Že už nemusím připomínat, že bohoslužba neznamená naši službu Bohu, ale službu Boha nám?