2. neděle adventní

V našich krajinách je adventní čas nejméně barevný, v přírodě nejtišší a s nejmenším svitem. /1

Všechno to utlumení  nám může i dnes napomoci k ztišení a většímu naslouchání.

My máme čemu naslouchat. Znovu je nám připomínána životní a dějinná příležitost!!

Bůh o nás stále stojí  a přichází nám naproti jako první.  

Pro židy (před Ježíšem) byl už jen příslib nového krále důležitý. /2  

Žili nadějí lepší budoucnosti.

(Hospodin se pak opět velkoryse zachoval – Mesiáš přišel přímo od Boha. Nebo můžeme snad už říci – v Mesiáši přichází Bůh – nechci moc předbíhat naše osobní poznávání článkem víry). 

My už smíme zakoušet Ježíšovo přátelství a péči.  

Přesto, že víme, kdo je Mesiášem, pokládáme za důležité opět věnovat adventní  příležitosti dost času a pozornosti. Selhání tehdejších zbožných je nám varováním, abychom nepodcenili Janovo varování  a jeho nabídku k obrácení.
 

Kdo Janovu výzvu k přípravě cesty Boha k nám vynechá, uspěchá nebo odbude, nesklidí žádné ovoce.

Proto je chci znovu připomenout.

Dobře víme o Ježíšově  vysokém hodnocení Jana. /3     

(V liturgickém roce slavíme Slavnost Janova Narození a Památku jeho smrti.)

Pro jistotu připomenu, že Jan nebyl Křtitel. /4 

Raději uvedu text evangelia:

V té době vystoupil Jan Baptista a kázal v judské poušti: Obraťte se , neboť …

… dávali se od něho ponořit v řece …

… Když viděl, že k jeho ponoření přichází mnoho farizeů …

… Já vás ponořuji do vody, abyste se obrátili …

… Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně …

(… Ježíš  přišel za Janem, aby se od něj nechal ponořit, ale on se bránil … já bych měl být ponořen od tebe …

Když byl Ježíš  ponořen, hned vystoupil z vody …) 

Janův příběh i jeho příprava k přijetí Mesiáše je pro nás podstatná. Proto je důležité si jí pořádně všimnout.

Doporučuji si v klidu přečíst Lk 1,5-25.41-45.57-80.  

Janovi rodiče byli vzácní  a vynikající (byli prorockými lidmi – otevřenými Duchu božímu).

Alespoň stručně: 

„Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.  Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.“

To je jedinečné hodnocení  jejich života.

Ale všimněme si, nestačí jen žít bezúhonně a spravedlivě. Něco jim chybělo.

Předchůdce Páně se mohl narodit mnohem dříve. Mohl být třeba o třicet let starší.
(Otázka: proč musel být Mesiášův předchůdce starší?)

Jenže Janovi rodiče se poněkud loudali („komu je hodně dáno, od toho se více očekává“). /5

Protože „čas hořel“, musel být Zachariáš „nakopnut“ („postrčen“).

Zkoušku (v chrámě) nezvládl.

„Dostal další termín“.

Zkoušku pak za tři čtvrtě  roku zvládl „na výbornou“.

Slova anděla Páně a pak slova samotného Zachariáše jsou vyučovacím programem pro Jana.

Svádí mě všimnout si těch slov podrobně, ale nejsou tak obtížná. (Nepřehlédněme nečekané: „Jan má obrátit srdce otců k synům.“)  

To je program pro výchovu nás – božích služebníků.

V dětství jsem četl knížku „Cirkus Humberto“. Každý pořádný cirkusák od malinka své děti vychovával, aby byly lepšími cirkusáky než on. Má-li být kluk krotitelem lvů, musí odmalička chodit do klece a do manéže. 

Škoda, že nás rodiče (nebo v kněžském semináři) nevedli podle „Zachariášova“ návodu …

Mladší z vás ale mohou své děti takto vést.

My starší můžeme ještě  něco stihnout – na Janových rodičích vidíme, že máme možnost i v pokročilém věku růst a být užiteční božímu království. 

Zachariáš a Alžběta skvěle Jana vychovali.  (Naučili ho přemýšlet, protože k tomu také došli.)

Kněžství bylo dědičné, syn šel do semináře. Jenže tam to bylo jako za našich studií  v Litoměřicích – Písmo až na posledním místě.

Jan odešel: „Nebudu se přece pořád s profesory hádat“.

Uchýlil se stranou a usilovně se věnoval Hebrejské bibli. /6

Pak otevřel přípravku pro lidi očekávající Mesiáše.

Ti, kteří u něj „úspěšně  absolvovali“, posílal k tesaři z Nazareta (ne k „Mesiáši“).

(Otázka: proč Janovi rodiče synovi neprozradili, kdo je Mesiášem?)  

Janovi posluchači zažili strhující osobnost Janovu. /7

My máme zase, na rozdíl od nich, po ruce vzácný text z Lukášova evangelia – který nám je programem pro sebevýchovu a výchovu svých dětí.

Když si ten text projdeme, když slyšíme Ježíšovo uznání Jana za větší osobnost, než byli apoštolové, když nám dojde, že křesťanství nemá většího světce než je Jan, že je větší osobností než např. papežové – pak Janovým slovům nebudeme naslouchat jako něčemu, co už dnes nemá celkem velký význam.

Kdo se tenkráte „neobrátil“,  s Mesiášem se minul.     

Kdo dnes neprojde Janovým  „ponořením“ také se s Mesiášem mine.

Proto Janova slova vážíme. Mají obrovskou váhu!!  

Proto se Jan nikdy nedotkl vína, aby nikdo nemohl říci, že někdy slova nevážil.

Přišel sice „v duchu a moci Eliášově (Lk 1,17), ale nikdy se neprokázal žádným znamením.

(Otázka: Proč asi?)

Vyšetřovací komisi papežské inkvizice řekl: „Vůbec nezáleží na tom, kdo jsem, pouze připomínám slova svatého, uctívaného a námi často citovaného proroka Izaiáše:

                                               ,Je třeba Pánu připravit cestu´“. 

Je to bezpodmínečně  nutné!!

(Nezáleží na tom, kdo určitou věc říká, ale na tom, zda to, co slyšíme, je pravdou nebo ne.)  

My jsme pokřtění. Náš křest je víc než Janovo ponoření. Ale bez Janova ponoření do „obrácení“  je  ponoření do Ducha a do ohně neúčinné.  

Připomenu, co pro nás Janovo poselství znamená a v čem je nezastupitelné.   

Prvotní  krok k nám dělá Bůh. Jeho zájem o (každého) člověka je stěžejní. „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal nám svého Syna.“ ( 1 J 4,10)

Boží království se přiblížilo, je na dosah.

To není samozřejmé, Mesiáš mohl přijít později, my jsme se mohli narodit v jiném tisíciletí. 

(Co Boží království  obnáší, víme.)  

Na tuto nabídku máme odpovědět. /8

Jan říká jakých kroků  je třeba z naší strany.

Z Janova kázání máme zaznamenané pouze názvy jeho vyučovacích lekcí (jako kapitol v knize), ale vlastní obsah těch lekcí známe z vyučování samotného Ježíše.

I.  krok člověka k Bohu:

„Připravit Bohu cestu“ (aby se k nám Bůh mohl dostat). /9

(To neznamená odstranění  hříchů! Nespěchejme a nepřeskakujme jednotlivé kroky.)

Ježíš nás upozorňuje na základní překážky k setkání s druhým:

(Zásady slušnosti a úcty Ježíš samozřejmě předpokládá.) /10

1.  Potřebuji vědět, že znám Boha jen trochu a neznám zdaleka všechno.

Mám si přiznat, že jsem slepý. (Slepec je schopen žit a pracovat, ale nemůže dělat cokoliv, např. nemůže být řidičem autobusu.)

Stojí-li slepý o prohlédnutí, může být Ježíšem zachráněn. K porozumění této věci

můžeme dospět pochopením smyslu příběhu o uzdraveném slepci (J 9. kap.). „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“

Pokud už nehledám, pokud si myslím, že už vím, jak to je správně, pokud se oháním jen citováním jiných „autorit“ – pak jsem slepý a  platí o mě: „Vede-li slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ (Srov.  Mt 15,1-14

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: 26. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) 18. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 14. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) Slavnost Seslání Ducha svatého (B) (Václav Vacek) Slavnost Zjevení Pána (C) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)  

Nepřiznám-li, že jsem slepý, nemohu být uzdraven a míjím se s Ježíšem.

Jako se slepec nevyhne pádům, tak se bez prozření nevyhnu hříchům.   

2.  Druhým velikým nebezpečím a překážkou, aby se Bůh se mnou mohl setkat, je nepřiznávání  si pravdy, chyb a selhání, vymlouvání se na druhé a na okolnosti. Nejhorším hříchem je podsouvání někomu zlého úmyslu (srov. Mt 12,21-33).

Někteří Ježíše strašně  pomlouvali (alkoholik, děvkař, posedlý …) Někteří si to sami vymysleli, jiní opakovali pomluvy, které slyšeli od druhých.  

II.  krok člověka k Bohu:

 „Obracení se“  má být naším trvalým procesem. /11

Máme se ke komu obracet (Bůh mně přichází vstříc).

Mám si pečlivě  porovnávat své názory s Ježíšovými (Ježíše odepsala a zavraždila „lidová víra a lidová zbožnost“).

Obracení se znamená  změnu smýšlení, zřeknutí se zlého.

Nestačí si říci: „Nebudu druhého pomlouvat“. Moje neštěstí leží hlouběji. Nemám toho člověka rád, nepřeji mu dobro, nečekám od něj nic dobrého, nejsem schopen v jeho jednání uznat něco dobrého. Nemám k němu úctu. Odepsal jsem ho.

Potřebuji se na něj podívat z Ježíšovy pozice.

(Ježíš nás upozorňuje na správné hospodaření se spravedlivým hněvem.) /12 

Jan kázal: „Kdo z vás si je vědom, že je ohrožen zlem vnitřním i vnějším, kdo víte, že se sami nemůžete z tohoto ohrožení zachránit – sestupte do Jordánu a proste Boha o pomoc, kterou vám Hospodin nabízí.“
 

Ty, kteří tento rituál  „mikve“ (židovského očišťování) brali formálně, Jan káral. 

I z tohoto jeho upozornění  víme, že tomu, kdo Janovy kroky nezařadí trvale do svého přístupu k lidem a do svého duchovního života, nebude nic platné Ježíšovo ponořování do Ducha.
 

Záleží totiž na tom, jak se ponořím, v jaké poloze. Ponoří-li se nádoba dnem vzhůru, nic se do ní nedostane.

Ponořování farizeů, kritizované Janem, bylo „na hlavu postaveným“, neotevřeli se, nic do nich neproniklo. /13 

Před naším ponořením je důležité vyčistit svůj vnitřek od nepatřičného obsahu, od veškeré nečistoty od zla, od zlého smýšlení, od neúcty. /14

V sobě máme Duchu božímu zařídit slušný prostor k obývání. /15.

Až pak můžeme při slavení Večeře Páně toužebně porosit: „Bože, ať tvůj svatý Duch promění i mě na Nové Ježíšovo tělo.“

 

„Mesiáš vás bude ponořovat do ohně.“ 

Při něm se ukáže co je ryzí. Plevy a „nečistota“ shoří. Obilí bude uloženo do sýpky.  

------------------------

Poznámky:

                  /1    Je to také doba největší deprese, proto si naši předkové vymysleli postupné přicházení světla a dalších zvyků, které připomínali Příchod a naději.)
 

                  /2     Pozemští  králové se už židům přejedli. Co jim bylo platné,  že jejich králové prošli obřadem pomazání a slyšeli, že jim Hospodin nabízí svou pomoc? Přáli si slušného krále. (Škoda, že si už ani nedovedli představit, že by to šlo bez krále, že by se nechali znovu vést Hospodinem.)
 

                  /3     „Jan je víc než  (řadový) prorok. To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.´ Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on. Chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.“ (Srov. Mt 11,1-19) 
 

                  /4     Jan nekřtil, ale ponořoval. Není Křtitel, ale Ponořovatel (Baptista), nejme na to zvyklí, můžeme říkat, Jan Předchůdce Páně.

Křtít znamená, dělat z lidí kristovce, křesťany. Křesťan – pokřtěný je ten, který je Kristův.

Ježíš  nebyl pokřtěn, ale ponořen. 

Ježíš  ponořuje do Ducha a ohně.  

                  /5       Někdo vystuduje rychle (nemám na mysli plzeňskou právnickou fakultu) někdo je věčný  student. 

Jedno výborné děvče si kdysi stěžovalo, že ostatní kamarádky už jsou vdané a ona ještě nepotkala kloudného mužského. „Co když pro tebe má Bůh dobrého chlapa na 18. km? Je možné, že ti ještě 5 km chybí. (Od té doby jsme citovali z Pygmalión: „Hni tou svou línou prdelí“.)

Pak neměli hned děti, zas jsem jí připomněl příběh Janových rodičů i výrok té květinářky na dostizích.

(U Ježíšovy pomoci lidem se to několikráte také vyskytuje, např. Mk 8,22-26; Mt 15,21-28; J 2,3-8.)

Kdyby se někdo někdy vymlouval, že je Bible nepochopitelná, Jan ho jemně, ale rázně upozorní: „Proč to říkáš, měl jsi větší všeobecné vzdělání než já, kolik jsi porozumění Bibli věnoval času a pozornosti?
 

                  /6     Jan promyšlení  Bible podřídil celý svůj  život, stravování i šatník (dnes by si asi vzal konzervy a pevný riflový oblek – rifle byly původně montérky zlatokopů z plachtoviny, s cvočky v kapsách, aby něco vydržely). Jan dosvědčuje, že „Mojžíšovo vyučování“ je výtečně, kdo se nechá Písmem vést, je schopen rozpoznat nejen pravost proroků a i pravého Mesiáše.
 

                  /7     Nenechme se zmást tvrzením některých lidí, že Jan byl podivín, že přeháněl a netrefil se přesně  se svými předpověďmi o Mesiáši. Nečtou pozorně  Bibli.
 

                  /8     Toužím-li po božím království, zaujal-li mě Ježíšův život, jeho životní styl, chci-li být jeho učedníkem, musím splňovat základní podmínky. Je potřeba být hledajícím člověkem, ochotným se ptát, co Ježíš říká a zamýšlet se nad jeho slovy.
 

                  /9     Izraelité v babylonském zajetí viděli, jak při náboženských slavnostech vezli kněží ulicemi velikou sochu božstva. Aby byla jízda možná, musela se nejdříve upravit cesta.

My si můžeme k pochopení všimnout, jak se buduje dálnice. Naše staré silnice se všelijak klikatí, musí objíždět kopce a údolí. Dálnice je přímá, bez zbytečných zatáček, zbytečného stoupání a klesání, vyhýbá se městům, nejsou na ní semafory, zbytečné křižovatky, přejezdy železnice, atd.

Jak se dělá  dálnice k Bohu?

Co ve mně  brání Bohu, aby se Bůh se mnou mohl setkat?   

                  /10  Mít úctu k druhému. Neskákat do řeči. Připustit, že nemusím všechno vědět nejlépe, že se mohu mýlit. (Stojíme-li proti sobě, pak každý máme: „napravo, nalevo, přede mnou, za mnou“, jinde než druhý.

Hledat fakta.

Umění rozpravy s druhým je pro mě přípravou k setkávání s Bohem.  

                  /11   „Obracení se“ bývá často mylně překládáno jako „činit pokání“ (což v lidové představě znamená „chodit kanálama“, neradovat se ze života, odpírat si, případně se bičovat).  
 

                  /12   Máme si dávat dobrý pozor na spravedlivý hněv, lehce můžeme sklouznout do hněvu nespravedlivého.

Já  vám však pravím, že již ten, kdo se (nespravedlivě) hněvá na svého bratra (uvnitř, ve svém myšlení), bude vydán soudu;

kdo snižuje svého bratra (nadává mu slovně, např. „blázne“, ve smyslu „vylízanej mozek“), bude vydán radě;

kdo svého bratra zatracuje (prohlašuje ho za bludaře), propadne ohnivému peklu.

(Jde o tři stupně  hněvu: v mysli, ve slovech a činech.)

(Prohlásit někoho za bludaře může jen poctivý církevní soud spravedlivým procesem podle Ježíšových pravidel. Ježíšovi ani Janu Husovi se takového procesu nedostalo.

Hřích někoho svévolně  prohlašovat za bludaře je mezi katolíky dost rozšířený.) 

Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,

nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď  a přines svůj dar.

Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě  neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení.  Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře. (Mt 5,22-26)
 

                  /13   „Běda vám, slepí  vůdcové! … Slepý  farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek“. (Srov. Mt 23.kap.) 

                  /14    U nás doma se nepilo, neboť  se šetřilo. Jen když přišli řemeslníci, koupila se pro ně  „čistá“.  Štamprlata jsme měli, ale téměř se nepoužívala. Ukládaly se do nich šroubky, ulomené  všelijaké čudlíky – jednou se přilepí – , vytržené zuby dětí a podobně důležité věci.

Jednou po zednících zbyla trocha kořalky. Když přišel „strejček Vacku“, tatínek vzal dvě  štamprlata: „Pepku, na zdraví“. Po Pepkově  odchodu, tatínek zjistil, že Pepkova štamprle zůstala plná. Hodil ji do sebe, až se zakuckal a z pusy vytáhl – můj kdysi vytržený první zub s velkým kořenem.

(Později jsem slyšel, že i v jiných rodinách se dětské zuby schovávají.)

Vy ovšem máte smůlu – zub jsem, když jsme pořádali dědictví po našich, vyhodil – žádnou svatou relikvii po mě mít nebudete.  

                  /15   Když nečistý  duch vyjde z člověka, bloudí  po pustých místech a hledá  odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: „Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.“ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením. (Mt 12,43-45)