1. neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 17,34-37 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 2,1-5
Datum: 28. 11. 2010
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 17,34-37 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 2,1-5
; Řím 13,11-14
; Mt 24,37-44
Datum: 28. 11. 2010
K 1. čtení: Hora má v Bibli různou svou symboliku. Zde je použita
jako pevné místo (hrady se stavěly na hoře, pokud byla možnost).
Stanoviště na hoře také není ohroženo povodní.
Hospodinův dům je domovem pro všechny národy, pro každého člověka. /1
Dům Hospodinův je domovem, do kterého jsme všichni zváni. Určití lidé se do něj hrnou.
Kdo zažije Boží péči a jeho ochranu, /2
kdo se vydá cestou Hospodina, sám překuje zbraně na nářadí k hospodaření.
Každý se rozhodujeme pro útok, svévoli nebo službu životu. Jak si usteleme, tak si lehneme. Bůh nemusí ani soudit. U nebeské brány nebude někdo ukazovat doprava nebo doleva. Sami se svým jednáním stavíme na určitou stranu. (V evangeliu se to znovu objeví.)
Jsme zváni: „Jakubův dome, vzhůru,
choďme v Hospodinově světle!“
Ale jsou zváni lidé všech národů ...
K 2. čtení: Ledacos v životě máme ve svých rukou. (Před časem v Ústí n. Orl. vlak zajel dva mladé lidi. Copak nevěděli, že se po kolejích nechodí? Na pohřbu se vedly zbožné řeči.)
Ale Bůh první nás vyhledává a nabízí nám pomoc.
K evangeliu: zkusme si všimnout slova vzat.
Nejprve ztratím pár slov o potopě. Vyprávění patří mezi základní čtyři typy hříchu. /3
Ta čtyři vyprávění nejsou líčením dávné historické události – znovu a znovu se opakují.
Už před vyprávěním o potopě je řeč o Enochovi. (Enoch znamená zasvěcení) Enoch chodil bytostně s Bohem. Na jeho životě bylo vidět, jak jedná Bůh. . /4
Proto byl Bohem vzat (byl ušetřen smrti).
Enoch je jedním z předobrazů Krista.
Vyprávění o potopě začíná kap. Gn 6
„Synové božští, si svévolně brali nejkrásnější ženy“. /5
„Syny božskými“ jsou myšleni pozemští vládci, kteří se povyšují na božstva, aby mohli svévolně nakládat s kýmkoliv. /6
Ale rodily se jim zrůdy. /7
Bible těmito slovy odvážně strhává masku všem despotům. Navždycky nás vede k ostražitosti.
„Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.
I řekl Bůh Noemu: Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.“ (Gn 6,12-13
Biblická potopa je záchranou lidstva. Většina je zkažená, není „k chovu a plemenitbě“ (to je můj výraz). Už je nelze ani varovat, už si ani nezacpávají uší, jen se všemu vysmívají.
Noe je jediný spravedlivý, chodil (bytostně) s Bohem (v. 9) /8
Zatímco stará vyprávění mnoha kultur „o potopě“ (např. epos o Gilgamešovi) líčí, jak si božstvo svévolně zasedlo na lidi a chudáci lidé byli nespravedlivě potrestání, biblické vyprávění říká opak: „Lidé se zvrhli, jsou vinní. A Bůh zachraňuje poslední zbytek spravedlivých.“
Noe staví archu veřejně, ale lidé si ťukají na čelo. /9
Bůh je spravedlivý! Nemlčí k nespravedlnostem a zvrácenostem světa. Za potopu nemůže Bůh, ale my. My lidé si občas přivodíme povodeň zla, spustíme lavinu strašného bahna, která pak zavalí kus světa.
Chudáci ti, kteří hledají všude možně Noemovu archu.
Máme hledat a hlídat svou nespravedlnost. Proč se neptáme, jak a proč přichází zlo a nespravedlnost do nás a do společnosti? Mutace chřipkových a jiným virů si hlídáme, ale nové mutace, nové mimikry, nové tváře a podoby zla podceňujeme. Sebe pokládáme za docela spravedlivé.
Při potopě byl Noe vzat, ostatní byli ponecháni sami sobě.
Po záchraně těch, kteří byli schopni žít spravedlivě, Hospodin obnovuje zemi a uzavírá s lidmi další Smlouvu. /10
Ve smlouvě je zdůrazněna odpovědnost za život a úcta k životu. /11
Člověku, znajícímu biblický text o potopě, není pohled na duhu jen krásným zážitkem, je mu znamením, že Bůh není sklerotický, nezapomíná na svou smlouvu s námi.
Nevíme, kdy nastane naše konečné setkání tváří v tvář Kristu. Je možné, že nás ještě potká nějaká náročná situace, ve které se ukáže, nakolik máme úctu k životu.
Naši předkové, kteří se statečně zachovali třeba během 1. nebo 2. světové války nebo v jiné vypjaté situaci, byli většinou lidé, kteří už předtím žili spravedlivě a obětavě. Nemůžeme spoléhat na to, že se najednou vypneme k veliké odvaze. „Kam se strom nachýlí, tam padne.“
Ježíš říká, dva budou dělat stejnou práci nebo budou na stejném místě nebo dokonce na jedné posteli (Lk 17,34
Nebešťané jsou silně ovlivnění Bohem (kdyby byli nesnášenliví nebo nepřející nebyli by v nebi), ale nemysleme si, že si nechají kazit nebeské vztahy a krásnou atmosféru někým, kdo by to vše kazil svou nepřizpůsobivostí nebo sobectvím.
(Líbí se mi Ježíšovy příklady, včetně příkladu zlodějů; vytrhuje nás jimi z našich barvotiskových představ, nasládlé mluvy a „nebeského nářečí“.)
Kdysi jsem přirovnal liturgický rok k točitému schodišti. (Civilní čas vnímám spíše jako pochod kopcovitou krajinou.) Netočíme se v kruhu, vystupujeme vzhůru a zdíme další vrstvu života, pokládáme další kámen.
Každý rok se ocitneme nad určitým orientačním místem (teď právě je před námi advent nebo toto nedělní čtení – které nás má na týden nasměrovat), abychom si mohli porovnat, přeměřit, zkontrolovat, jak a kam další kámen položíme, aby stavba našeho života byla rovná a pevná. Aby souhlasila s plánem architekta a se základy, které založil stavitel.
Jedna otočka na velkém kruhovém schodišti církevního roku může vytvořit další patro, z kterého je opět vyšší pohled do života.
Advent je příležitostí se ohlédnout a rozhlédnout.
Kolik času jsme v minulém roce pracovali, kolik odpočívali, přemýšleli, promarnili?
Čemu jsme porozuměli, s kým jsme se sblížili, co nového jsme objevili, pochopili …
Kolik jsem za tu dobu asi přečetl novinových článků, strávil u televize?
Kolika větám z Písma jsem o něco víc porozuměl?
S určitým biblickým textem a vyučovací lekcí se znovu setkáváme vždy po třech letech.
Tři roky nejsou zanedbatelným úsekem života … /12
Každý máme jiné obdarování a jiné možnosti (Cyril a Metoděj, J.A. Komenský, Karel IV., naši dědové …, univerzitní profesor nebo truhlář).
Každý něčemu rozumíme a ostatním věcem už nerozumíme. /13
Lékaři nejsem partnerem v medicíně a on mi není partnerem v teologii.
Akademicky vzdělaný člověk, umělec má jistě větší rozhled, než člověk se základním vzděláním. Ale to není úplně nejpodstatnější.
V postavení božího dítěte jsme na tom stejně.
V lidskosti (k obrazu božímu) můžeme růst bez ohledu na vzdělání (samozřejmě, „komu bylo více dáno, od toho se více očekává“). Naše pravdivost, čestnost, spolehlivost, statečnost, uměřenost není omezena tím, že někdo neumí číst a psát. Popelář může být lepším tátou a poctivějším člověkem než bankovní úředník.
Dva budou mít stejnou práci, Josef Mengele a Albert Schweitzer byli oba lékaři. O jednoho stojíme, o druhého ne.
Jeden papež je světec, druhý možná proklatec.
Jeden prorok byl na nebe vzat, druhý byl zadáven lvem.
Jeden manžel je požehnáním, druhý může být neštěstím.
Jeden rodič nebo kněz může děti vést k Bohu, jiný k frázím.
Advent nám připomíná: Bůh je nám nakloněn, máme jedinečnou příležitost se k němu přiklonit.
O využití adventu vedeme na konferenci s chlapy rozpravu.
Čím dál víc si myslím, že je naše západní a křesťanská kultura ohrožena. Není pět minut po dvanácté, ale o půl druhé. Všechno zřejmě nezachráníme. Začínat potřebujeme u podstatného. /14
Občas slyším okolo sebe varování před nebezpečím islámu a o blížícím se střetu kultur. Nás neohrožuje islám, ale vlastní plytkost. Kdybychom – alespoň my, křesťané v Evropě, brali Bibli tak vážně jako muslimové Korán, k žádnému střetu civilizací nemuselo dojít. Možná by se k nám muslimové chodili učit – do domu Hospodina.
----------------------
Poznámky:
/1 Naše katedrála v Hradci Králové je vyšperkovaná, snad nikdy se tak neskvěla. (Možná na úkor jiného. Sám jsem protivný estét.) Ale prostor i bohoslužby tam jsou studené, necítíme se tam doma. Co nám je platný krásný kabát, když člověku není dobře.
/2 Zapomínáme na Boží příslib z jeho Smlouvy: „Ochráním vás před nepřáteli“ a nebereme to vážně. Ježíš ochránil své učedníky.
Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?"
Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského."
Řekl jim: "To jsem já."
Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil.
Jakmile jim řekl `to jsem já´, couvli a padli na zem.
Opět se jich otázal: "Koho hledáte?" A oni řekli: "Ježíše Nazaretského."
Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít."
Tak se mělo naplnit slovo: „Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.“ (J 18,4-9
Povrchním čtením Nového zákona jsme se nechali svést k přesvědčení, že Bůh potřebuje naše utrpení. Naší nepřiznané zbabělosti a pohodlnosti to vyhovuje.
/3 Selhání prvních lidí, bratrovražda, potopa a stavba babylónské věže.
/4 Světec je člověk, kterým prostupuje světlo, pravila pětiletá holčička.
„Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Srov. Mt 5,14-16
/5 Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.
Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprázdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."
Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.
I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."
Ale Noe našel u Hospodina milost.
Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem. (Gn 6,1-9
/6 Jedním ze zvrhlých despotů je Lámech: „Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu. Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát.“ (Gn 4,23b-24
Lámechem je např. Hitler, který za smrt R. Heydricha nechal popravil mnoho lidí a vypálit celé Lidice. Velitelé koncentračních táborů běžně za útěk vězně nechávali popravit mnoho vězňů.
/7 Hitlerovy, Leninovy, Stalinovy „děti“ byly hrozné zrůdy. Plány Hitlera, R. Heydricha, ruských běsů a dalších, byly zrůdné.
Služebníci despotů („jejich děti“) byli zbavováni citu, byly jim vymývány mozky. Nejen dozorcům v koncentračních táborech, Pavlík Morozov udal své rodiče. Mohli bychom pokračovat praktikami komunistické Číny, Severní Koreji atd.)
/8 Biblický text (nikoliv překlad) rozlišuje, že Enoch a Noe chodí s Bohem (bytostně) jinak než ostatní biblické osobnosti.
/9 „To nebude tak zlé“, říkali např. lidé před druhou světovou válkou (nejen Němci, Židé a Češi).
Církev zdaleka neplnila své prorocké poslání, nedostatečně se zastávala člověka.
/10 Jako v ostatních biblických vyprávěních o základních typech hříchu (selhání prvních lidí, bratrovražda a stavba babylónské věže), i po potopě Bůh přichází na pomoc lidem.
/11 Krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím. (Srov. Gn 9,1-17
/12 Někdo zažil pěknou svatbu, někde se narodilo dítě, někomu z našich známých se rozpadlo manželství, vyprovodili jsme někoho blízkého před Tvář boží, něčeho jsme dosáhli, něco nám třeba padlo. To vše nás ovlivňuje a může nás k něčemu dobrému dovést.
/13 Volal k nám na faru jakýsi člověk. Nebyl jsem doma, podvakrát lál Janě, jak jsme zničili kostel na Orlici, protože jsme se ke Kristu otočili zády ..“.
Napotřetí už lál mně.
„Prosím vás, nevím s kým mluvím, ani jste se nepředstavil“ ptal jsem se.
„Dr. Ševčík“.
„Pane doktore, to se nedělá, lát dámě.
Čehopak jste doktorem?“
„Medicíny.“
Tak to se budeme asi těžko domlouvat. Já pro vás nejsem partnerem v medicíně a vy zřejmě nebudete mně rovnocenným partnerem v teologii nebo liturgii. Copak máte z těchto oborů nastudováno nebo přečteno?“
„Já jsem pokřtěný katolík“ prohlásil pan doktor.
„To já také“, podotkl jsem.
Řeč s ním nebyla. Prohlásil, že proti našemu kostelu vyvolá protestní petici. Když jsem mu říkal, že se uspořádání kostela líbí panu arcibiskupovi a že nám vše schválil, pravil, že i pan arcibiskup se může mýlit.
Poslal ještě dva vyhrožující e-maily.
(Mimochodem, ten člověk – stejně jako ostatní podobní „katoličtí bijci“ mluví ve stínu a se spuštěným hledím. Tají své pravé jméno a na e-mailové adrese (i na diskuzních web. stránkách) uvádí místo svého jména jen číslo (asi datum narození – jak vypátrali naši detektivové).
Vyprávěl jsem to mládeži na náboženství. Divili se, jak si může někdo myslet, že je fyzicky zády ke Kristu. Přece Ježíšova přítomnost nemá třírozměrné souřadnice. Vymstilo se nám, když jsme pro Tělo Kristovo začali používat výrazy Nejsvětější svátost nebo Svátost oltářní – tak došlo ke zpředmětnění. (Mohli bychom se zeptat odborníků, zdali je také Krev Kristova Nejsvětější Svátostí Oltářní?) Ti, kteří uvízli v této pasti, už ani nejsou schopni pochopit, že zády ke Kristu se dostáváme tím, že Ježíšovy názory a postoje nepřijímáme za své.
Kdyby takoví lidé nebyli škůdci, mohli bychom, se nad tím zasmát. Nejsou ani schopni debaty, protože jim chybí úcta k druhému.
/14 Před čtyřmi lety jsme si řekli, máme málo času, ale jsme schopni si udělat hodinu týdně na biblickou nedělní vyučovací lekci. Jestli vydržíme 10 let, projdeme pět set lekcí. Za tu dobu možná budeme Bohu víc rozumět. To je nejdůležitější a podstatné.
Někteří se ozýváte, že Vám tyto Poznámky jsou k užitku (jsou samozřejmě i jiné zdroje). Pokusím se pokračovat.
Hospodinův dům je domovem pro všechny národy, pro každého člověka. /1
Dům Hospodinův je domovem, do kterého jsme všichni zváni. Určití lidé se do něj hrnou.
Kdo zažije Boží péči a jeho ochranu, /2
kdo se vydá cestou Hospodina, sám překuje zbraně na nářadí k hospodaření.
Každý se rozhodujeme pro útok, svévoli nebo službu životu. Jak si usteleme, tak si lehneme. Bůh nemusí ani soudit. U nebeské brány nebude někdo ukazovat doprava nebo doleva. Sami se svým jednáním stavíme na určitou stranu. (V evangeliu se to znovu objeví.)
Jsme zváni: „Jakubův dome, vzhůru,
choďme v Hospodinově světle!“
Ale jsou zváni lidé všech národů ...
K 2. čtení: Ledacos v životě máme ve svých rukou. (Před časem v Ústí n. Orl. vlak zajel dva mladé lidi. Copak nevěděli, že se po kolejích nechodí? Na pohřbu se vedly zbožné řeči.)
Ale Bůh první nás vyhledává a nabízí nám pomoc.
K evangeliu: zkusme si všimnout slova vzat.
Nejprve ztratím pár slov o potopě. Vyprávění patří mezi základní čtyři typy hříchu. /3
Ta čtyři vyprávění nejsou líčením dávné historické události – znovu a znovu se opakují.
Už před vyprávěním o potopě je řeč o Enochovi. (Enoch znamená zasvěcení) Enoch chodil bytostně s Bohem. Na jeho životě bylo vidět, jak jedná Bůh. . /4
Proto byl Bohem vzat (byl ušetřen smrti).
Enoch je jedním z předobrazů Krista.
Vyprávění o potopě začíná kap. Gn 6
.
„Synové božští, si svévolně brali nejkrásnější ženy“. /5
„Syny božskými“ jsou myšleni pozemští vládci, kteří se povyšují na božstva, aby mohli svévolně nakládat s kýmkoliv. /6
Ale rodily se jim zrůdy. /7
Bible těmito slovy odvážně strhává masku všem despotům. Navždycky nás vede k ostražitosti.
„Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.
I řekl Bůh Noemu: Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.“ (Gn 6,12-13
)
Biblická potopa je záchranou lidstva. Většina je zkažená, není „k chovu a plemenitbě“ (to je můj výraz). Už je nelze ani varovat, už si ani nezacpávají uší, jen se všemu vysmívají.
Noe je jediný spravedlivý, chodil (bytostně) s Bohem (v. 9) /8
Zatímco stará vyprávění mnoha kultur „o potopě“ (např. epos o Gilgamešovi) líčí, jak si božstvo svévolně zasedlo na lidi a chudáci lidé byli nespravedlivě potrestání, biblické vyprávění říká opak: „Lidé se zvrhli, jsou vinní. A Bůh zachraňuje poslední zbytek spravedlivých.“
Noe staví archu veřejně, ale lidé si ťukají na čelo. /9
Bůh je spravedlivý! Nemlčí k nespravedlnostem a zvrácenostem světa. Za potopu nemůže Bůh, ale my. My lidé si občas přivodíme povodeň zla, spustíme lavinu strašného bahna, která pak zavalí kus světa.
Chudáci ti, kteří hledají všude možně Noemovu archu.
Máme hledat a hlídat svou nespravedlnost. Proč se neptáme, jak a proč přichází zlo a nespravedlnost do nás a do společnosti? Mutace chřipkových a jiným virů si hlídáme, ale nové mutace, nové mimikry, nové tváře a podoby zla podceňujeme. Sebe pokládáme za docela spravedlivé.
Při potopě byl Noe vzat, ostatní byli ponecháni sami sobě.
Po záchraně těch, kteří byli schopni žít spravedlivě, Hospodin obnovuje zemi a uzavírá s lidmi další Smlouvu. /10
Ve smlouvě je zdůrazněna odpovědnost za život a úcta k životu. /11
Člověku, znajícímu biblický text o potopě, není pohled na duhu jen krásným zážitkem, je mu znamením, že Bůh není sklerotický, nezapomíná na svou smlouvu s námi.
Nevíme, kdy nastane naše konečné setkání tváří v tvář Kristu. Je možné, že nás ještě potká nějaká náročná situace, ve které se ukáže, nakolik máme úctu k životu.
Naši předkové, kteří se statečně zachovali třeba během 1. nebo 2. světové války nebo v jiné vypjaté situaci, byli většinou lidé, kteří už předtím žili spravedlivě a obětavě. Nemůžeme spoléhat na to, že se najednou vypneme k veliké odvaze. „Kam se strom nachýlí, tam padne.“
Ježíš říká, dva budou dělat stejnou práci nebo budou na stejném místě nebo dokonce na jedné posteli (Lk 17,34
) a jeden bude vzat, druhý
ponechán. Ne každý je použitelný, ne každý je příjemný, spravedlivý
a obětavý.
Nebešťané jsou silně ovlivnění Bohem (kdyby byli nesnášenliví nebo nepřející nebyli by v nebi), ale nemysleme si, že si nechají kazit nebeské vztahy a krásnou atmosféru někým, kdo by to vše kazil svou nepřizpůsobivostí nebo sobectvím.
(Líbí se mi Ježíšovy příklady, včetně příkladu zlodějů; vytrhuje nás jimi z našich barvotiskových představ, nasládlé mluvy a „nebeského nářečí“.)
Kdysi jsem přirovnal liturgický rok k točitému schodišti. (Civilní čas vnímám spíše jako pochod kopcovitou krajinou.) Netočíme se v kruhu, vystupujeme vzhůru a zdíme další vrstvu života, pokládáme další kámen.
Každý rok se ocitneme nad určitým orientačním místem (teď právě je před námi advent nebo toto nedělní čtení – které nás má na týden nasměrovat), abychom si mohli porovnat, přeměřit, zkontrolovat, jak a kam další kámen položíme, aby stavba našeho života byla rovná a pevná. Aby souhlasila s plánem architekta a se základy, které založil stavitel.
Jedna otočka na velkém kruhovém schodišti církevního roku může vytvořit další patro, z kterého je opět vyšší pohled do života.
Advent je příležitostí se ohlédnout a rozhlédnout.
Kolik času jsme v minulém roce pracovali, kolik odpočívali, přemýšleli, promarnili?
Čemu jsme porozuměli, s kým jsme se sblížili, co nového jsme objevili, pochopili …
Kolik jsem za tu dobu asi přečetl novinových článků, strávil u televize?
Kolika větám z Písma jsem o něco víc porozuměl?
S určitým biblickým textem a vyučovací lekcí se znovu setkáváme vždy po třech letech.
Tři roky nejsou zanedbatelným úsekem života … /12
Každý máme jiné obdarování a jiné možnosti (Cyril a Metoděj, J.A. Komenský, Karel IV., naši dědové …, univerzitní profesor nebo truhlář).
Každý něčemu rozumíme a ostatním věcem už nerozumíme. /13
Lékaři nejsem partnerem v medicíně a on mi není partnerem v teologii.
Akademicky vzdělaný člověk, umělec má jistě větší rozhled, než člověk se základním vzděláním. Ale to není úplně nejpodstatnější.
V postavení božího dítěte jsme na tom stejně.
V lidskosti (k obrazu božímu) můžeme růst bez ohledu na vzdělání (samozřejmě, „komu bylo více dáno, od toho se více očekává“). Naše pravdivost, čestnost, spolehlivost, statečnost, uměřenost není omezena tím, že někdo neumí číst a psát. Popelář může být lepším tátou a poctivějším člověkem než bankovní úředník.
Dva budou mít stejnou práci, Josef Mengele a Albert Schweitzer byli oba lékaři. O jednoho stojíme, o druhého ne.
Jeden papež je světec, druhý možná proklatec.
Jeden prorok byl na nebe vzat, druhý byl zadáven lvem.
Jeden manžel je požehnáním, druhý může být neštěstím.
Jeden rodič nebo kněz může děti vést k Bohu, jiný k frázím.
Advent nám připomíná: Bůh je nám nakloněn, máme jedinečnou příležitost se k němu přiklonit.
O využití adventu vedeme na konferenci s chlapy rozpravu.
Čím dál víc si myslím, že je naše západní a křesťanská kultura ohrožena. Není pět minut po dvanácté, ale o půl druhé. Všechno zřejmě nezachráníme. Začínat potřebujeme u podstatného. /14
Občas slyším okolo sebe varování před nebezpečím islámu a o blížícím se střetu kultur. Nás neohrožuje islám, ale vlastní plytkost. Kdybychom – alespoň my, křesťané v Evropě, brali Bibli tak vážně jako muslimové Korán, k žádnému střetu civilizací nemuselo dojít. Možná by se k nám muslimové chodili učit – do domu Hospodina.
----------------------
Poznámky:
/1 Naše katedrála v Hradci Králové je vyšperkovaná, snad nikdy se tak neskvěla. (Možná na úkor jiného. Sám jsem protivný estét.) Ale prostor i bohoslužby tam jsou studené, necítíme se tam doma. Co nám je platný krásný kabát, když člověku není dobře.
/2 Zapomínáme na Boží příslib z jeho Smlouvy: „Ochráním vás před nepřáteli“ a nebereme to vážně. Ježíš ochránil své učedníky.
Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?"
Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského."
Řekl jim: "To jsem já."
Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil.
Jakmile jim řekl `to jsem já´, couvli a padli na zem.
Opět se jich otázal: "Koho hledáte?" A oni řekli: "Ježíše Nazaretského."
Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít."
Tak se mělo naplnit slovo: „Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.“ (J 18,4-9
)
Povrchním čtením Nového zákona jsme se nechali svést k přesvědčení, že Bůh potřebuje naše utrpení. Naší nepřiznané zbabělosti a pohodlnosti to vyhovuje.
/3 Selhání prvních lidí, bratrovražda, potopa a stavba babylónské věže.
/4 Světec je člověk, kterým prostupuje světlo, pravila pětiletá holčička.
„Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Srov. Mt 5,14-16
)
/5 Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.
Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprázdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."
Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.
I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."
Ale Noe našel u Hospodina milost.
Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem. (Gn 6,1-9
)
/6 Jedním ze zvrhlých despotů je Lámech: „Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu. Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát.“ (Gn 4,23b-24
)
Lámechem je např. Hitler, který za smrt R. Heydricha nechal popravil mnoho lidí a vypálit celé Lidice. Velitelé koncentračních táborů běžně za útěk vězně nechávali popravit mnoho vězňů.
/7 Hitlerovy, Leninovy, Stalinovy „děti“ byly hrozné zrůdy. Plány Hitlera, R. Heydricha, ruských běsů a dalších, byly zrůdné.
Služebníci despotů („jejich děti“) byli zbavováni citu, byly jim vymývány mozky. Nejen dozorcům v koncentračních táborech, Pavlík Morozov udal své rodiče. Mohli bychom pokračovat praktikami komunistické Číny, Severní Koreji atd.)
/8 Biblický text (nikoliv překlad) rozlišuje, že Enoch a Noe chodí s Bohem (bytostně) jinak než ostatní biblické osobnosti.
/9 „To nebude tak zlé“, říkali např. lidé před druhou světovou válkou (nejen Němci, Židé a Češi).
Církev zdaleka neplnila své prorocké poslání, nedostatečně se zastávala člověka.
/10 Jako v ostatních biblických vyprávěních o základních typech hříchu (selhání prvních lidí, bratrovražda a stavba babylónské věže), i po potopě Bůh přichází na pomoc lidem.
/11 Krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím. (Srov. Gn 9,1-17
)
/12 Někdo zažil pěknou svatbu, někde se narodilo dítě, někomu z našich známých se rozpadlo manželství, vyprovodili jsme někoho blízkého před Tvář boží, něčeho jsme dosáhli, něco nám třeba padlo. To vše nás ovlivňuje a může nás k něčemu dobrému dovést.
/13 Volal k nám na faru jakýsi člověk. Nebyl jsem doma, podvakrát lál Janě, jak jsme zničili kostel na Orlici, protože jsme se ke Kristu otočili zády ..“.
Napotřetí už lál mně.
„Prosím vás, nevím s kým mluvím, ani jste se nepředstavil“ ptal jsem se.
„Dr. Ševčík“.
„Pane doktore, to se nedělá, lát dámě.
Čehopak jste doktorem?“
„Medicíny.“
Tak to se budeme asi těžko domlouvat. Já pro vás nejsem partnerem v medicíně a vy zřejmě nebudete mně rovnocenným partnerem v teologii nebo liturgii. Copak máte z těchto oborů nastudováno nebo přečteno?“
„Já jsem pokřtěný katolík“ prohlásil pan doktor.
„To já také“, podotkl jsem.
Řeč s ním nebyla. Prohlásil, že proti našemu kostelu vyvolá protestní petici. Když jsem mu říkal, že se uspořádání kostela líbí panu arcibiskupovi a že nám vše schválil, pravil, že i pan arcibiskup se může mýlit.
Poslal ještě dva vyhrožující e-maily.
(Mimochodem, ten člověk – stejně jako ostatní podobní „katoličtí bijci“ mluví ve stínu a se spuštěným hledím. Tají své pravé jméno a na e-mailové adrese (i na diskuzních web. stránkách) uvádí místo svého jména jen číslo (asi datum narození – jak vypátrali naši detektivové).
Vyprávěl jsem to mládeži na náboženství. Divili se, jak si může někdo myslet, že je fyzicky zády ke Kristu. Přece Ježíšova přítomnost nemá třírozměrné souřadnice. Vymstilo se nám, když jsme pro Tělo Kristovo začali používat výrazy Nejsvětější svátost nebo Svátost oltářní – tak došlo ke zpředmětnění. (Mohli bychom se zeptat odborníků, zdali je také Krev Kristova Nejsvětější Svátostí Oltářní?) Ti, kteří uvízli v této pasti, už ani nejsou schopni pochopit, že zády ke Kristu se dostáváme tím, že Ježíšovy názory a postoje nepřijímáme za své.
Kdyby takoví lidé nebyli škůdci, mohli bychom, se nad tím zasmát. Nejsou ani schopni debaty, protože jim chybí úcta k druhému.
/14 Před čtyřmi lety jsme si řekli, máme málo času, ale jsme schopni si udělat hodinu týdně na biblickou nedělní vyučovací lekci. Jestli vydržíme 10 let, projdeme pět set lekcí. Za tu dobu možná budeme Bohu víc rozumět. To je nejdůležitější a podstatné.
Někteří se ozýváte, že Vám tyto Poznámky jsou k užitku (jsou samozřejmě i jiné zdroje). Pokusím se pokračovat.