Slavnost Ježíše Krista Krále

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 11,21 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Sam 5,1-3; Kol 1,12-20; Lk 23,35-43
Datum: 21. 11. 2010
Pilátův nápis „Ježíš  – židovský král“, byl posměšný.

Známe „grafiti“ z 2. století hanobící křesťany – zobrazuje ukřižovaného Ježíše s oslí hlavou. 

Snažili jsme se Ježíše rehabilitovat a prohlásit jej za krále králů. Ale často skrze světskou slávu. /1 

Svátek Krista Krále nebyl úplně šťastně založen, ale stavba svátku za nic nemůže, to my se potřebujeme narovnávat, vyvažovat do biblické rovnováhy. Máme k tomu velikou pomoc – „vodováhou“ slova božího, abychom nezůstávali pokřivlí. Nenapravíme-li se, nebudeme světu nic platní. Zřítíme se spolu s celou naší západní kulturou. /2

Slovo král je historicky zatížené. /3  

Slovy sice uznáváme, že Ježíš je jiný král než pozemští vládci, ale přece jen jsme přitahováni mocí a slávou jako můry světlem. /4

Dokonce i znamení kříže užíváme mocensky. Není nám varovným znamením ukazujícím, že se náboženská sebevědomá pýcha často nezastaví  před ničím.

To vysvětlím.

Až po dlouhých letech naslouchání Písmu jsem se zarazil nad Ježíšovým varováním zbožných:   Tehdy Ježíš počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání: „Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě.“  (Mt 11,20-23)

Ptal jsem se: „Co to je za hřích, který je horší než jednáních sodomských“?  

Mnoho lidí si myslí, protože nečte pozorněji Bibli, že Sodoma byla potrestána za homosexuální  jednání. /5

Kdepak, tam šlo o mnohem horší zvrhlost. Sodomští si bezuzdně a svévolně dělali, co se jim zlíbilo. Zneužít hosty, znamená skandálně  porušit všechna práva a zvyklosti, nejen slušnost. Je to naprosté bezpráví, nespravedlnost, zkaženost, pošlapání úplně všeho.

Znásilnění muže bylo nejen v Orientě (a dodneška mnohde je) největším ponížením. Žena je proti chlapovi bezbranná, ale muž se má bránit a raději padnout v zápase nebo v boji. /6

Lot byl sice v Sodomě přistěhovalcem, ale získal významné postavení („byl městským radním“ – abych to trochu přirovnal), „sedával v bráně města“. Pohostinství je v Orientě uznávanou a posvátnou službou. /7

My v Evropě známe podobnou strašnou bezbřehou zvrhlost nacistických a komunistických zločinců, kteří si naprosto dělali se svými oběťmi cokoliv se jim zachtělo a byli si bohorovně jisti, že je nikdo nikdy nepostaví před soud. /8
 

Co má ale Ježíš  na mysli, když prohlásil, že Kafarnaum klesne hlouběji než Sodoma?

Horší než znásilnění  je jen ukřižování. To je tak strašným ponížením člověka, proto křižovat bylo možné jen otroky. Člověk přibitý  jak červ řval bolestí, urážkami svých katů se je snažil vyprovokovat, aby ho zabili nebo je zoufale prosil, pro všechno možné na zemi i na nebi, aby se nad ním smilovali a jeho život ukončili. Kati se mučenému smáli, pásli se na jeho bezmoci a bolesti. „Milostivě“ mu dávali pít – žízeň byla součástí mučení – aby trápení trvalo co nejdéle.  
 

Vyprávění o biblické  „Sodomě“ není historickou zprávou o dávném městě. Sodomští  jsou typem zvrhlých a bezuzdných. /9 

Kafarnaum bylo „Ježíšovým městem“. Tam jej lidé ochotně přijali, když jej nazaretští málem lynčovali k smrti. Jestli v Kafarnau Ježíš mohl vykonat mnoho zázraků, pak to znamená, že Ježíše uznávali. Proč tedy hrozba nejlepším farnostem, nejlepším sborům (Kafarnau, Chorazinu a Betsaidě)?

Zřejmě jde opět o typ lidských postojů. Tentokráte na rozdíl od pohanských měst Sodomy a Gomory /10    jde ovšem o lidi, kterým se dostalo Hospodinova vedení. Byli nejen absolventy „Mojžíšovy školy“, ale měli možnost vyučování Ježíšova (někteří možná byli i absolventy „Ježíšovy školy“ – to se týká nás křesťanů.) To je ale strašné!!

Kdo dostal víc, od toho bude víc požadováno, má větší odpovědnost!  

Ježíšova slova se tedy netýkají  jen příšerné pomsty Kaifášovy. Ten nemohl Ježíšovi zapomenout všechny jeho vyhrané spory a léčky. (Podle židovského práva mohl být žid popraven kamenováním a nanejvýše mrtvé tělo mohlo být jako odstrašující gesto a výraz prokletí pověšeno do západu slunce na nějaké dřevo.) Ale Kaifáš byl starý lišák a ve své nenávisti se pomstil Ježíšovi krutým způsobem. Dostal ďábelský nápad obvinit Nazaretského u nenáviděné okupační moci. Chytře to navlékl a dokonce donutil Piláta Ježíše ukřižovat. Sám si umyl ruce víc než Pilát. (Ježíše nám popravili okupanté, já jsem kamenem nehodil, já jsem hřeby nezatloukal.) „Tomu se říká, politika a diplomacie“. /11
 

Pro přemýšlivého člověka je nepochopitelné, jak se vzdělaný, inteligentní a zbožný velekněz, snížil k takovému zločinu. Jak to, že byl tak šikovný manipulátor? Jak šikovně manipuloval se svým svědomím? 

Kdo má oči otevřené, dojde mu na tomto případě, jak silným pokušením je moc a sláva.  

Jako v případě „Sodomy“ nejde o jednu minulou událost, ale o stálé nebezpečí. Každý je v pokušení jednat jako bůh, který „ví“ co je správné.

Toto nebezpečí ale nehrozí  jen pohanům („sodomským“), nýbrž i lidem, kteří se setkali se zjevením Boha. Lidem typu Kaifáše a i lidem typu Kafarnaa, typu „jidášského“, o lidi, kteří chodili do Ježíšovy školy. Neuchrání nás dokonce ani vysokoškolské teologické tituly nebo nejvyšší církevní svěcení.

Ohrožen tímto hříchem je každý, kdo si je jistý, že si s Bohem rozumí.  

Děsíme se, jak mohli někteří lidé před pár lety v bývalé Jugoslávii mučit lidí stejným způsobem jako nacisté nebo komunisté. Copak se nikdy neděsili takových zvěrstev?

Děsíme se, jak někteří křesťané mohli a mohou strašně někoho ničit a ponižovat.  

Ježíšovi učedníci byli poctiví. Píší-li: „Židé ukřižovali Krista Pána“, mluvili pravdivě do vlastních řad. /12

Nezamlčují ani svá vlastní selhání.

Varují-li evangelia před nebezpečným jednáním „židů“, my si to překládáme a ta varování si vztahujeme především na nás – kteří patříme do „lidu božího“ (ke křesťanům nebo židům, já používám často název „kosteloví lidé“ ). To se ví, že k tomuto ohroženému druhu patřím i já (poměrně často přicházím do kostela).

Nekostelovým hrozí jiná  nebezpečí.

       

Nám všem – kostelovým i nekostelovým – velice záleží na našem vzdělání a na vzdělání našich dětí. Své děti posíláme do hudebních a dalších zájmových kroužků.

Ale nepřehlédněme, že mezi nacistickými zločinci bylo mnoho vysokoškolsky vzdělaných lidí  (právníci, lékaři atd.) Mnoho z nich bylo např. milovníky vážné hudby. Řada z nich měla ráda své ženy, své děti, psy nebo koně, řada z nich se zachovala lidsky i k pár vězňům koncentračních táborů, ale ostatní strašným způsobem ničila.

Komunističtí zločinci v SSSR byli velikými milovníky literatury a poezie. Západní levicoví intelektuálové velebili sovětský režim za veliké náklady hodnotných knih. Přehlédli ovšem miliony nevinných obětí zvrhlého režimu.

Vzdělání nám rozšiřuje obzory a možnosti konat dobro. Krása a umění nás má činit lepšími. 

Nepřehlédněme, že mravnost se neučí na univerzitách ani v uměleckých školách!

(Kde se učí? Učí se někde? Učím se ji já? Učíme ji ve vlastní rodině? Učíme se jí  v kostele?

Proč bych jinak chodil do kostela? K čemu jinému by byla modlitba?

Proč by se nám Ježíš  tolik věnoval, kdyby nás nemínil učit?) 

My kosteloví si navíc potřebujeme hlídat své neblahé sklony. Znovu připomínám, že i příslušnost k pravému náboženství nestačí k porozumění Bohu a spolupráci s ním. /13

Ježíš nikdy nepřeháněl a nevaroval nadarmo. Jeho varování před jedovatou zbožností nemáme přehlédnout. Je to životně důležité. (Odkazy nebudu uvádět, jsou nepřehlédnutelné.)
 

Jestli Ježíšova námaha, jeho láska a jeho utrpení nepovedou ke stálému velikému úsilí  křesťanů o odstranění všech nízkostí, ponižování a nadvládě nad druhými, k větší lidskosti, pak bylo Ježíšovo úsilí nadarmo.

Podceníme-li Ježíšovo varování  před náboženskou pýchou, jeho snaha nás zachránit bude nejen zmařena, dokonce nám hrozí, že budeme těmi, kteří pracují proti němu.
 

Vraťme se ke kráse Ježíšova královského jednání – vyhněme se raději označení Ježíše za krále – je tolik poznamenané násilím, pýchou a krví. 

Ježíš nepřichází  jako král, který chce mít další ctitele a poddané. 

Snad nejúžasnější na něm je to, že si svou vznešenost, ušlechtilost a důstojnost nenechává jen pro sebe, ale nabízí ji každému z nás. Ovlivňuje nás svým příkladem, zve a láká nás ke královskému jednání s druhými. Jeho touhou je, abychom se k sobě chovali jako v královské rodině. Aby se naše vzájemné jednání zvýšilo a úroveň našich vztahů aby narostla.
 

Dobří rodiče jednají  se svými dětmi s láskou, jsou přece z jejich rodu (a my si svých rodin většinou vážíme.)  Ale jestli navíc poznám (uvěřím), že moje dítě je z královského rodu, že je sourozencem Ježíšovým, pak budu i s vlastním dítětem jednat ještě na nové úrovni.
 

Budu-li si všímat, jak se mnou jedná Bůh, bude mi to zdrojem radosti, posily, veliké  krásy a nového sebevědomí. Budu se učit mít se rád jako mě  má rád Bůh. Moje děti ve mně budou mít zdravějšího a lepšího rodiče, než na co bych se zmohl jen vlastními silami.
 

Budu si všímat, jak šlechetně  Ježíš jedná s mým dítětem a jak mnoho mu na něm záleží. (Pro rodiče to je ještě důležitější, než Ježíšovo šlechetné jednání s ním.)

Vědomí, že starost a odpovědnost za své dítě nenesu jen s manželkou /manželem, pro mě bude nejen velikým bohatstvím, ale bude snižovat můj strach o dítě a tíhu z (někdy drtící) odpovědnosti. (Poctivý rodič ví, že řadu věcí dítěti zůstává dlužen – svou vinou, svými chybami, svou nevědomostí …)  

To vše mě může ovlivňovat natolik, že já sám i s vlastním dítětem mohu jednat jako s královským dítětem.

Tak se může naplnit Boží příslib: „Budete mi královstvím kněží“. /14 

Boží příslib není  nikdy jen v nějakém slovním prohlášení. To není pouze kusem papíru, ale velikou pomocí.

Na Ježíši tu pomoc a přátelství  vidíme ještě v dalších konkrétních činech, než jaké zažili židé.  

Občas znovu promýšlím, proč Ježíš založil Církev. Nemáme přece dobrou pověst, děláme mu velikou ostudu.

Někteří rodiče adoptují  dítě z cizí rodiny, možná bychom řekli, z méně urozené rodiny. Chovají v sobě naději, že dítěti poskytnou dobré zázemí, aby mohlo prospívat na těle i na duchu. Více ovlivníme druhého zevnitř než zvenku. Je lepší mít druhého doma než v sousedství.

Možná proto si nás Bůh vzal do nejbližší rodiny. 

Dobří rodiče pak nerozlišují  vlastní a „nevlastní“ dítě. 

Je pravdou, že ne vždy se adopce povede.  

Jsem vděčný Bohu, že mi přes všechnu mou povrchnost a bídu ještě dává příležitost k růstu.

Nikdo jiný nám nenabízí  tak velikou a milou blízkost. Ježíš nás přišel povýšit. Jsme z královského rodu. Má naději, že jeho královské způsoby jednání s druhými převezmeme.
 

----------------------

Poznámky:

                  /1     V Polsku teď postavili 36ti metrovou sochu Ježíše Krista (na 16ti metrovém kopečku).  Socha Krista v Rio de Janeiru měří 30 metrů a stojí na osmimetrovém podstavci.  

(Socha Stalina na Letné  v Praze měřila jen 15,5 m a stála na 15 m podstavci.) 

                  /2     Život v církvi zatuhnul dávno a dávno před 1. světovou válkou.

Církev hájila své  pozice uvnitř svých hradeb. Ke svým reformátorům byla tradičně  tvrdá. 

V 1. světové válce proti sobě bojovali převážné pokřtění vojáci. Jejich Veličenstva, za něž se po bohoslužbách pravidelně modlili, z nich udělala potravu pro děla. Církev vojákům poskytovala před smrtí odpuštění hříchů.

Ani po válce církev patřičně  nereagovala, nekála se, nereformovala se.

V r. 1925 zavedla ideologický Svátek Krista Krále. Ale úcta ke Kristu Králi nebyla tak silná, aby zabránila ještě horší světové válce (opět v ní proti sobě bojovalo mnoho pokřtěných).

Reformy II. vatikánského koncilu přišly s velikým zpožděním. (Dodneška nebyly přijaty, dokonce se od nich ledaskde rádo odstupuje.)

 

                  /3     Víme, jak a kým je v Německu zatížené slovo Fürher.

Slovo láska je dnes devalvované, zatížené nevěrou a pouhým sexem, slovo erotika je posunuté  na kdejaké prasárničky.

Kdybych řekl: Toto je moje přítelkyně, ublížil bych jí  i sobě. Lidé by si mysleli, že spolu spíme.

Vládci se nechávají  nazývat dobrodinci.

Králové  mají převážně ruce od krve.

Nezapomeňme, že ustanovením krále Izraelité  pohrdli Hospodinem. Modlíme-li se vědomě: „Přijď království tvé“, hlásíme se do práce na budování božího království. (To stojí na službě, ne na povyšování.)

     Ježíš řekl dvanácti: „Jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí  ho na smrt a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“ Přistoupila k němu matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat.

On jí  řekl: „Co chceš?“ 

„Řekla: „Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království.“

Když  to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.

Ježíš  si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové  panují na národy a velicí  je utlačují.

Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Srov. Mt 20,17-28)

      Apoštolové se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, který ho zrazuje.

Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.

Ježíš  jim řekl: „Králové panují  nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají  si říkat dobrodinci. Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.  (Lk 22,23-27)
 

                  /4     Usvědčuje nás v tom i církevní paráda.

Začalo to stejně  jako u Krále Davida. Vladaři si postavili honosný  palác, a jako náplast na špatné  svědomí prohlásili, že Bohu postaví  pěkný kostel. Bůh nevyžaduje palác, natož  přepychový (To my si vše  „zbožně“ zdůvodníme: „Pro Boha jen pravé zlato a pravé perly“.)

Maminka vstane v noci k plačícímu děcku v noční košili a dítě ji pozná. Máma nepotřebuje k „výkonu své služby“ parádní uniformu. 

Každý  zdravý člověk chce dobře vypadat. Vidíme-li skupinovou fotografii, nejdříve si kontrolujeme, jak tam vypadáme. Péče o vlastní vzhled může být modlitbou.

Nebo modloslužbou.

Ježíš  nepotřeboval mít jiný klobouk a jinou uniformu, šaty, než ostatní, nejedl v jídelně pro důstojníky. Neměl okolo sebe ochranku. Nepotřeboval se předvádět jako mocní tohoto světa.

Ježíš  nežil nuzně, nuzota ponižuje, přepych je zbytečný  a uráží potřebné. (Známe to ze školy, značkové ustrojení  dětí ve škole ponižuje děti z nemajetných rodin.)

Ať  už je někdo biskupem nebo metařem, mělo by o každém z nás platit: „Druhý Kristus“ (O biskupech se to říká latinsky.)

Za minulého režimu v Polsku jsem s hrdostí ukazoval fotografii Štěpána Trochty: „To je náš kardinál“ (seděl v montérkách a placaté čepici v sadu u starého stolu s pilkou na prořezávání stromů).
 

                 /5     „Křesťanští“ bijci dodneška bezcitně tlučou jiné lidi svévolně vytrhanými citáty z Bible po hlavě, aniž jim rozumí.

Je nebetyčný  rozdíl mezi sexuálním jednáním gayů  nebo zvrhlými sexuálními praktikami lidí, kteří  „už nevědí, co roupama dělat“  a nic nepokládají za zvrhlost.  
 

                  /6     Vzpomeňme na Boží pomoc Samsonovi, když  jej jeho nepřátelé chtěli tímto způsobem ponížit.)   

                  /7     Lot se tak zděsil jednání  sodomských, že byl dokonce ochoten předhodit svévolníkům své dcery(!), jen aby zabránil tak strašnému činu a zneuctění svých hostů. (Přesto se mu nechtělo dvakrát ochotně opustit svůj majetek a své postavení v Sodomě, poslové jej museli vyvést.)   
 

                 /8     Odsouzena byla jen malá  část těchto zločinců.

Kupodivu i někteří příslušníci církve jim po válce pomáhali utéci před spravedlivým soudem.   

                  /9     Podobně  „ninivští“ jsou typem pohanů, kteří se obrátili. Mezi ně  patří Syrský Náman, kananejská  žena nebo římští důstojníci, kteří přitakali Ježíšovi. Kniha Jonáš také není historickou knihou v našem slova smyslu.  

„Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání – a hle, zde je více než Jonáš.“ (Lk 11,32)   

                  /10    K hříšné Sodomě byla v biblickém úsloví připojena i Gomora. Později i Adma a Sebójím, aniž je objasněno proč.   

                  /11    Ke vzbouření  židů o svátcích nedošlo. Autorita židovského papeže byla tak veliká,  že se nikdo proti jeho rozhodnutí neodvážil protestovat. Ježíš byl rychle odstraněn a pak se nic nedělo. Vše vypadalo, že se Ježíše nezastal ani Hospodin. Chvilkové zatmění slunce a nějaké slabé zemětřesení si vyložili po svém pouze Ježíšovi ustrašení blízcí.
 

                  /12    Setkali jste se s tvrzením, že Janovo evangelium je antižidovské?

Jan se ale nezřekl svého židovství. Jen smutně vyznává:  „Mesiáš přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní  ho nepřijali“. (J 1,11

                  /13    Církev má  na svém hřbitově veliké oddělení mučedníků. Ale v něm je mnoho a mnoho mučedníků, které si církev vyrobila sama.  

Kdo zná  špatné zacházení církevních úředníků s Bernardem Häringem, velikým teologem, koncilovým poradcem, moralistou první velikosti, velice laskavým a mírným člověkem, je mu velice smutno! Bohu žalováno, nebyl jediným pronásledovaným své doby.

Teď  právě vyšla kniha českého biskupa Jana Konzala: „Duch a nevěsta“. Je hrozné, jak bylo naloženo s kněžími a biskupy z podzemní církve doby komunismu. Byli nejen odsouzeni k vymření, byli poníženi. (V sobotu 20. listopadu má pohřeb jeden z jejich biskupů Stanislav Krátký. Možná znáte jeho knihu: „K plnosti“.)

Co s tím budeme dělat?  

                  /14    Mojžíš  vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“ (Ex 19,3-6)