31. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mdr 11,22-12,2 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Mdr 11,22-12,2
Datum: 31. 10. 2010
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mdr 11,22-12,2 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Mdr 11,22-12,2
(najít další); 2 Sol 1,11-2,2
; Lk 19,1-10
Datum: 31. 10. 2010
První čtení je jedním ze skvostů starozákonních modliteb. /1
Ježíš se v Jerichu ptal: „Chlapi, jak se tady máte?“
„Celkem by to šlo, ale máme tady jednu kolaborantskou svini. Ta nám pije krev. Zakomlexovanej pinďa. Přišel k nám vybírat daň – nás je doma dvanáct – a hned do chlíva a neomylně odvazoval naši nejlepší krávu. Ta má třikrát větší cenu, než daň císaři za celou naší rodinu, řval jsem na něj.
Hned mě jeho poskoci chytli pod krkem a pistoli mně tiskli ke spánku ...
Ale to nic není. Sousedka je vdova se sedmi dětmi, měli jedinou krávu. Zacheus jim krávu odvedl.
Tak jim dáváme nějaký mlíko, aby děti nejedly jen suchej chleba …“
„Hm, to teda je lotr! Chlapi, já do něj zkusím cvrnknout, někdy se to podaří …“
„Zacheus byl vždycky prevít. /2
A vždycky měl čuch, jak přijít k bohatství.
Za jednoho režimu kolaboroval, za druhého režimu hned skoupil laciný akcie od starejch lidí, pak za babku skoupil pozemky, kde dnes vede dálnice ... A teď, když se říká, že přichází Mesiáš a starej režim padne, najednou začal chodit do kostela a kamarádí se s tím novým poblázněným kazatelem z toho zapadákova – z Nazareta.“
Pokusíme-li se přemýšlet, jakým byl asi Zacheus typem, můžeme něco objevit pro sebe. /3
Zřejmě v něm něco dobrého zůstalo.
Možná navíc slyšel o Ježíšovi, že dává šanci hříšníkům. /4
Vylezením na strom odložil Zacheus svou důstojnost. Riskoval, že se mu budou lidé smát – na to byl od dětství zvláště citlivý.
„Opustil“ tedy nemálo pro naději …
Kdyby Bůh mlčel ke zlu, byl by spoluviníkem!
Ježíš za Zacheem nedolejzal, stejně jako otec marnotratného syna (i ten odložil svou důstojnost, když běžel kajícníkovi vstříc), ale veřejně se hlásil k „potomku Abraháma“ /5
Nepřehlédněme, že se Bůh o nás hříšné uchází, ale nepřehlédněme také nutnost snahy hříšníka o napravení nespravedlnosti. „Polovici majetku dám chudým a čtyřnásobně vynahradím krádeže“ – to
nebylo velkorysé gesto, ale povinnost. /6
Kdy, za jakých podmínek může být hříšníkovi odpuštěno, je každému nepokřivenému člověku jasné.
Nespravedlnost nelze pominout nebo obejít!
Škodu je třeba napravit, nebo se alespoň ze všech svých sil pokusit o nápravu.
Stačí k odpuštění jen poprosit za odpuštění?
„Bože, odpusť mi, že jsem Novákovým rozbil auto.“
„A co Novákovi?“
„Ále, ti mi to odpustí, jsou katolíci.“
„Bože, odpusť mi, viděl jsem, že Novotný naboural našemu sousedovi auto, ale policajtům jsem řekl, že jsem nic neviděl.“
„Paní, nutili nás v práci podepsat petici, aby vaši dceru (Miladu Horákovou) pověsili. Jestli ji oběsí, můžete mi odpustit?“
„Bože pomluvil jsem našeho učitele, odpusť mi, prosím.“
Stačí k odpuštění naše pohnutí svědomí nebo citů? Stačí ke spravedlnosti jen „lítost“?
Milovat bližního, milovat i nepřítele vyžaduje víc než jen city.
Samotná lítost k odpuštění nestačí. (Kdekdo u soudu lituje – z nejrůznějších důvodů.)
Kain (nakonec) přiznal vinu a byl ochoten přijmout trest za svůj zločin, ale nekál se. /7
V Jidášovi se hnulo svědomí, šel se udat (doufal, že jej velerada popraví s Ježíšem), když se mu vysmáli, vzal spravedlnost do svých rukou a potrestal se sám. Škoda, že nešel za Ježíšem. (Nevytvořil si návyk přicházet s vinou za Ježíšem. Kdo nezíská návyk chodit k zubaři, přijde o zuby.)
Spravedlnost je nejmenší mírou lásky. Bez snahy pachatele napravit nespravedlnost, nelze udělit milosrdenství.
Jestli se uvězněný vrah snaží ve vězení jen „šplhat“ u dozorců, ale např. nešetří-li dobrovolně peníze na odškodnění pozůstalých obětí, je dobré mu prominout část trestu? /8
Odpuštění zahlazuje vinu, ale nevymazává odpovědnost a následky. To by nás Bůh kazil.
Děti rozvedených rodičů by byli rádi, aby oba rodiče byli na svatbě. Jednají-li spolu rodiče slušně, je to možné.
Jestli ale někdo z nich neuznal svůj podíl viny na rozpadu rodiny, jestli se nesnaží zmenšit následky rozpadu, jestli dokonce z dětí dělá „dětské vojáky“ ve válce proti bývalému partnerovi, může jít takový člověk na svatbu?
Ke stolu zveme přátele. K přátelství nestačí pouze, zda já (nebo Bůh) stojím o druhého, také záleží i na tom druhém, zda stojí o mě (nebo o Boha).
Je-li Bůh (nebo člověk) velkorysý k tomu, kdo se provinil, pak záleží už jen na provinilci, zda se „obrátí“.
Ke svatebnímu stolu smějí jen přátelé novomanželů a jejich hostů.
Povinností hostitele je zařídit, aby se svatebčané cítili dobře, jinak se slavnost pokazí. Podle tohoto klíče má hostitel vybírat hosty.
Nezapomínejme především na „slabé“, na oběti, na poškozené. Ptejme se jich, zda se budou cítit dobře v přítomnosti těch, kteří je poškodili.
Nechceme stát proti nikomu, ale je třeba stát při obětech. Jinak se stávám spoluviníkem, mlčím ke zlu a sám páchám na poškozeném další násilí.
„Táto (mámo) tolik jsem si přál, abyste zůstali s mámou (a tátem) spolu u jednoho stolu. Přál jsem si vás mít oba na svatbě. Je pro mě životním neštěstím, žes nesplnil/a mé největší přání a nezůstali jste spolu. Druhým neštěstím pro mě je, že nemůžeš být na naší svatbě. (Tys zmařil/a svým odchodem z rodiny mé první a největší přání a tím zároveň maříš mé druhé veliké přání.)“
Děcko by chtělo mít oba rodiče na svatbě, ale v některých případech by byla přítomnost druhého rodiče nedobrá. „Černý Petr“ je v rukách rodiče, který víc selhal, boural výchovu dítěte a neuznává svou chybu.
Za nepřítomnost takového rodiče na svatbě nemá nikdo strkat „Černého Petra“ do rukou dítěte nebo postiženého manžela. /9
Nemohu odpustit za oběť. (Mohu snad já např. nacistům odpustit za pobité děti?)
Ježíš nikdy nebyl pacifista, vždy stál při slabších.
Po dvě neděle jsme se zamýšleli nad způsobem rozhovoru s Bohem podle Ježíšových instrukcí. (Bůh nám přeje víc a zná nás mnohem víc než nejlepší maminka a táta.)
V evangeliu jsou popsány první tři věty rozhovoru mezi Zacheem a Ježíšem – je to vlastně začátek modlitby.
V evangeliích je popsáno mnoho rozhovorů s Ježíšem. Některé byly modlitbou, jiné ne. (Kdo a co o tom rozhoduje?)
Důvod, proč Ježíš šel na oběd k Zacheovi a ne na faru, k starostovi nebo varhaníkovi, jsme už hledali.
Kdyby přišel Ježíš do naší obce, zdalipak by přišel na oběd k nám? Jak je vidět, důvod k Ježíšově návštěvě není v hříšnosti nebo dokonalosti života.
--------------------------
Poznámky:
/1 Nabízím text z ekumenického překladu (nepatrně upravený podle smyslu), který se mi zdá krásnější.
Bože, ty můžeš vždycky prosadit svou svrchovanou moc
a síle tvé paže nikdo neodolá.
Neboť jako prášek na misce vah je před tebou celý svět
a jako kapka ranní rosy padající na zem.
Nade všemi se smilováváš, protože všecko můžeš,
nehledíš na hříchy lidí, jen aby změnili svůj život.
Miluješ všecko, co je,
a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil,
vždyť bys ani nemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti.
A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys ty to nechtěl,
anebo být zachováno, kdybys to nepovolal k bytí?
Šetříš všecko, protože to je tvé,
Pane, který miluješ život. (Mdr 11,21-26
Jaký vztah má Bůh k satanovi?
Proč nemůže být satan v nebi?
/2 Prevét byl vysunutý záchod např. ve zdi hradu nad vodním příkopem.
Český název zněl: „výsernice“. Čeština je znělá. („Taková slova nebyla sprostá“, říká Vladimír Holan, „naši předkové je nezneužívali, vyslovili je o pravé věci a na pravém místě.“)
/3 Možná se Zacheovi už ve škole kluci smáli, že byl nejmenší …
Možná pak uvítal nabídku Římanů: „Chceš vybírat daně pro císaře? Dostaneš šavli a dva muže z ochranky …“ Konečně ukáže lidem, kým je.
Nějaký římský velitel určil (odhadl) kolik lidí asi žije v určitém okrsku a kolik bude císaři odvedeno peněz. Mincí bylo v oběhu obyvatelstva málo, výběrčí mohli zabavit majetek, jehož cenu sami určili(!), tak se nespravedlivě obohacovali na vlastních lidech. Navíc byli vlastizrádci.
Přesto, že Zacheus získal veliké bohatství, nemusel být šťastný … Možná měl hodnou maminku a bylo v něm něco dobrého.
/4 Ježíš viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?" On to uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: `Milosrdenství chci, a ne oběť´. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." (Mt 9,9-13
Mnozí šli za Ježíšem a on všechny nemocné uzdravil; ale přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: „Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. A v jeho jménu bude naděje národů.“ (Mt 12,15-21
/5 Nakolik si my ceníme, nakolik si já cením svého místa před Bohem? Vím, že mi nebude nikdy odňato? Že z něj nemohu být ničím a nikým degradován?
/6 Židé věděli, že ukradenou sekeru musí zloděj vrátit. Za ukradenou ovci před třemi roky musím vrátit čtyři kusy (ovce měla každý rok jehňata).
Některé okradené Zacheus nemohl dohledat, proto z důvodu spravedlnosti polovinu majetku rozdal.
/7 Kain zatvrzele prohlásil: „Já si trest do dna vypiju!“
/8 Jestli kluk udělá velikou škodu, je třeba, aby k uhrazení škody vysypal svou pokladničku, případně si vydělal nějaké peníze, třeba chodil na brigády – pak táta doplatí zbytek. („Já tu jsem pro tebe, od toho mě, synu, máš, abych při tobě stál.“)
Pokud táta všechno uhradí sám a nevede kluka k odpovědnosti, kazí ho.
/9 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: „Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?“ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: „Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů. Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“ (Mt 22,10-14
Víme, jak to je se „svatebním rouchem“ a co je „svatební roucho“.
Ten člověk se drze přišel napít, najíst, ohřát se, tvářil se jako přítel novomanželů a všech hostů, ale nevážil si velkorysého pozvání, nezměnil svůj postoj, nestal se přítelem druhých, přetvařoval se a hrál divadélko.
Ježíš se v Jerichu ptal: „Chlapi, jak se tady máte?“
„Celkem by to šlo, ale máme tady jednu kolaborantskou svini. Ta nám pije krev. Zakomlexovanej pinďa. Přišel k nám vybírat daň – nás je doma dvanáct – a hned do chlíva a neomylně odvazoval naši nejlepší krávu. Ta má třikrát větší cenu, než daň císaři za celou naší rodinu, řval jsem na něj.
Hned mě jeho poskoci chytli pod krkem a pistoli mně tiskli ke spánku ...
Ale to nic není. Sousedka je vdova se sedmi dětmi, měli jedinou krávu. Zacheus jim krávu odvedl.
Tak jim dáváme nějaký mlíko, aby děti nejedly jen suchej chleba …“
„Hm, to teda je lotr! Chlapi, já do něj zkusím cvrnknout, někdy se to podaří …“
„Zacheus byl vždycky prevít. /2
A vždycky měl čuch, jak přijít k bohatství.
Za jednoho režimu kolaboroval, za druhého režimu hned skoupil laciný akcie od starejch lidí, pak za babku skoupil pozemky, kde dnes vede dálnice ... A teď, když se říká, že přichází Mesiáš a starej režim padne, najednou začal chodit do kostela a kamarádí se s tím novým poblázněným kazatelem z toho zapadákova – z Nazareta.“
Pokusíme-li se přemýšlet, jakým byl asi Zacheus typem, můžeme něco objevit pro sebe. /3
Zřejmě v něm něco dobrého zůstalo.
Možná navíc slyšel o Ježíšovi, že dává šanci hříšníkům. /4
Vylezením na strom odložil Zacheus svou důstojnost. Riskoval, že se mu budou lidé smát – na to byl od dětství zvláště citlivý.
„Opustil“ tedy nemálo pro naději …
Kdyby Bůh mlčel ke zlu, byl by spoluviníkem!
Ježíš za Zacheem nedolejzal, stejně jako otec marnotratného syna (i ten odložil svou důstojnost, když běžel kajícníkovi vstříc), ale veřejně se hlásil k „potomku Abraháma“ /5
Nepřehlédněme, že se Bůh o nás hříšné uchází, ale nepřehlédněme také nutnost snahy hříšníka o napravení nespravedlnosti. „Polovici majetku dám chudým a čtyřnásobně vynahradím krádeže“ – to
nebylo velkorysé gesto, ale povinnost. /6
Kdy, za jakých podmínek může být hříšníkovi odpuštěno, je každému nepokřivenému člověku jasné.
Nespravedlnost nelze pominout nebo obejít!
Škodu je třeba napravit, nebo se alespoň ze všech svých sil pokusit o nápravu.
Stačí k odpuštění jen poprosit za odpuštění?
„Bože, odpusť mi, že jsem Novákovým rozbil auto.“
„A co Novákovi?“
„Ále, ti mi to odpustí, jsou katolíci.“
„Bože, odpusť mi, viděl jsem, že Novotný naboural našemu sousedovi auto, ale policajtům jsem řekl, že jsem nic neviděl.“
„Paní, nutili nás v práci podepsat petici, aby vaši dceru (Miladu Horákovou) pověsili. Jestli ji oběsí, můžete mi odpustit?“
„Bože pomluvil jsem našeho učitele, odpusť mi, prosím.“
Stačí k odpuštění naše pohnutí svědomí nebo citů? Stačí ke spravedlnosti jen „lítost“?
Milovat bližního, milovat i nepřítele vyžaduje víc než jen city.
Samotná lítost k odpuštění nestačí. (Kdekdo u soudu lituje – z nejrůznějších důvodů.)
Kain (nakonec) přiznal vinu a byl ochoten přijmout trest za svůj zločin, ale nekál se. /7
V Jidášovi se hnulo svědomí, šel se udat (doufal, že jej velerada popraví s Ježíšem), když se mu vysmáli, vzal spravedlnost do svých rukou a potrestal se sám. Škoda, že nešel za Ježíšem. (Nevytvořil si návyk přicházet s vinou za Ježíšem. Kdo nezíská návyk chodit k zubaři, přijde o zuby.)
Spravedlnost je nejmenší mírou lásky. Bez snahy pachatele napravit nespravedlnost, nelze udělit milosrdenství.
Jestli se uvězněný vrah snaží ve vězení jen „šplhat“ u dozorců, ale např. nešetří-li dobrovolně peníze na odškodnění pozůstalých obětí, je dobré mu prominout část trestu? /8
Odpuštění zahlazuje vinu, ale nevymazává odpovědnost a následky. To by nás Bůh kazil.
Děti rozvedených rodičů by byli rádi, aby oba rodiče byli na svatbě. Jednají-li spolu rodiče slušně, je to možné.
Jestli ale někdo z nich neuznal svůj podíl viny na rozpadu rodiny, jestli se nesnaží zmenšit následky rozpadu, jestli dokonce z dětí dělá „dětské vojáky“ ve válce proti bývalému partnerovi, může jít takový člověk na svatbu?
Ke stolu zveme přátele. K přátelství nestačí pouze, zda já (nebo Bůh) stojím o druhého, také záleží i na tom druhém, zda stojí o mě (nebo o Boha).
Je-li Bůh (nebo člověk) velkorysý k tomu, kdo se provinil, pak záleží už jen na provinilci, zda se „obrátí“.
Ke svatebnímu stolu smějí jen přátelé novomanželů a jejich hostů.
Povinností hostitele je zařídit, aby se svatebčané cítili dobře, jinak se slavnost pokazí. Podle tohoto klíče má hostitel vybírat hosty.
Nezapomínejme především na „slabé“, na oběti, na poškozené. Ptejme se jich, zda se budou cítit dobře v přítomnosti těch, kteří je poškodili.
Nechceme stát proti nikomu, ale je třeba stát při obětech. Jinak se stávám spoluviníkem, mlčím ke zlu a sám páchám na poškozeném další násilí.
„Táto (mámo) tolik jsem si přál, abyste zůstali s mámou (a tátem) spolu u jednoho stolu. Přál jsem si vás mít oba na svatbě. Je pro mě životním neštěstím, žes nesplnil/a mé největší přání a nezůstali jste spolu. Druhým neštěstím pro mě je, že nemůžeš být na naší svatbě. (Tys zmařil/a svým odchodem z rodiny mé první a největší přání a tím zároveň maříš mé druhé veliké přání.)“
Děcko by chtělo mít oba rodiče na svatbě, ale v některých případech by byla přítomnost druhého rodiče nedobrá. „Černý Petr“ je v rukách rodiče, který víc selhal, boural výchovu dítěte a neuznává svou chybu.
Za nepřítomnost takového rodiče na svatbě nemá nikdo strkat „Černého Petra“ do rukou dítěte nebo postiženého manžela. /9
Nemohu odpustit za oběť. (Mohu snad já např. nacistům odpustit za pobité děti?)
Ježíš nikdy nebyl pacifista, vždy stál při slabších.
Po dvě neděle jsme se zamýšleli nad způsobem rozhovoru s Bohem podle Ježíšových instrukcí. (Bůh nám přeje víc a zná nás mnohem víc než nejlepší maminka a táta.)
V evangeliu jsou popsány první tři věty rozhovoru mezi Zacheem a Ježíšem – je to vlastně začátek modlitby.
V evangeliích je popsáno mnoho rozhovorů s Ježíšem. Některé byly modlitbou, jiné ne. (Kdo a co o tom rozhoduje?)
Důvod, proč Ježíš šel na oběd k Zacheovi a ne na faru, k starostovi nebo varhaníkovi, jsme už hledali.
Kdyby přišel Ježíš do naší obce, zdalipak by přišel na oběd k nám? Jak je vidět, důvod k Ježíšově návštěvě není v hříšnosti nebo dokonalosti života.
--------------------------
Poznámky:
/1 Nabízím text z ekumenického překladu (nepatrně upravený podle smyslu), který se mi zdá krásnější.
Bože, ty můžeš vždycky prosadit svou svrchovanou moc
a síle tvé paže nikdo neodolá.
Neboť jako prášek na misce vah je před tebou celý svět
a jako kapka ranní rosy padající na zem.
Nade všemi se smilováváš, protože všecko můžeš,
nehledíš na hříchy lidí, jen aby změnili svůj život.
Miluješ všecko, co je,
a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil,
vždyť bys ani nemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti.
A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys ty to nechtěl,
anebo být zachováno, kdybys to nepovolal k bytí?
Šetříš všecko, protože to je tvé,
Pane, který miluješ život. (Mdr 11,21-26
(najít předchozí))
Jaký vztah má Bůh k satanovi?
Proč nemůže být satan v nebi?
/2 Prevét byl vysunutý záchod např. ve zdi hradu nad vodním příkopem.
Český název zněl: „výsernice“. Čeština je znělá. („Taková slova nebyla sprostá“, říká Vladimír Holan, „naši předkové je nezneužívali, vyslovili je o pravé věci a na pravém místě.“)
/3 Možná se Zacheovi už ve škole kluci smáli, že byl nejmenší …
Možná pak uvítal nabídku Římanů: „Chceš vybírat daně pro císaře? Dostaneš šavli a dva muže z ochranky …“ Konečně ukáže lidem, kým je.
Nějaký římský velitel určil (odhadl) kolik lidí asi žije v určitém okrsku a kolik bude císaři odvedeno peněz. Mincí bylo v oběhu obyvatelstva málo, výběrčí mohli zabavit majetek, jehož cenu sami určili(!), tak se nespravedlivě obohacovali na vlastních lidech. Navíc byli vlastizrádci.
Přesto, že Zacheus získal veliké bohatství, nemusel být šťastný … Možná měl hodnou maminku a bylo v něm něco dobrého.
/4 Ježíš viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?" On to uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: `Milosrdenství chci, a ne oběť´. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." (Mt 9,9-13
)
Mnozí šli za Ježíšem a on všechny nemocné uzdravil; ale přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: „Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. A v jeho jménu bude naděje národů.“ (Mt 12,15-21
)
/5 Nakolik si my ceníme, nakolik si já cením svého místa před Bohem? Vím, že mi nebude nikdy odňato? Že z něj nemohu být ničím a nikým degradován?
/6 Židé věděli, že ukradenou sekeru musí zloděj vrátit. Za ukradenou ovci před třemi roky musím vrátit čtyři kusy (ovce měla každý rok jehňata).
Některé okradené Zacheus nemohl dohledat, proto z důvodu spravedlnosti polovinu majetku rozdal.
/7 Kain zatvrzele prohlásil: „Já si trest do dna vypiju!“
/8 Jestli kluk udělá velikou škodu, je třeba, aby k uhrazení škody vysypal svou pokladničku, případně si vydělal nějaké peníze, třeba chodil na brigády – pak táta doplatí zbytek. („Já tu jsem pro tebe, od toho mě, synu, máš, abych při tobě stál.“)
Pokud táta všechno uhradí sám a nevede kluka k odpovědnosti, kazí ho.
/9 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: „Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?“ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: „Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů. Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“ (Mt 22,10-14
)
Víme, jak to je se „svatebním rouchem“ a co je „svatební roucho“.
Ten člověk se drze přišel napít, najíst, ohřát se, tvářil se jako přítel novomanželů a všech hostů, ale nevážil si velkorysého pozvání, nezměnil svůj postoj, nestal se přítelem druhých, přetvařoval se a hrál divadélko.