30. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sir 35,15b-17.20-22a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 35,15a-22a; 2 Tim 4,6-8.16-18; Lk 18,9-14
Datum: 24. 10. 2010
Odpověď na otázku z minulých Poznámek: Ježíš byl žid, zřejmě se nejčastěji modlil modlitbu Šema. /1 

I dnes je nám nabízena lekce o modlitbě.  Připomenu:

Zná-li mě Bůh dokonale, nehrozí, že by došlo z jeho strany k přehlédnutí nebo opomenutí něčeho důležitého pro můj život. Pak je důležitější, abych Bohu naslouchal, než říkal něco, co Bůh ví a zná.

Židé vědí, že studium Tóry, naslouchání božímu slovu, je důležitější než naše modlitby. Je prvním a nejdůležitějším krokem v modlitbě, k setkání a k porozumění Bohu. /2
 

Ze všeho umění je i pro nás nejdůležitější literatura. /3

V Prologu Janova evangelia je Ježíš nazván „Slovem“ (ne obrazem, ikonou nebo něčím jiným).

Ježíšem nám Bůh o sobě  i o nás nejvíce vypráví. (Zákaz výtvarného zpodobení Boha má svůj veliký význam!)

Skrze slova získáváme nejvíce informací. /4 

Kolik bylo třeba otázek a kolik pozorování než biologové mohli něco říci např. o chlorofylu v rostlinách? Kolik hledání, pozorování, omylů a sporů předcházelo poznání o kulatosti země a heliocentrismu?

Jen lenoši zpochybňují  význam naslouchání Božímu slovu v modlitbě.

Lze snad poznávat spravedlnost beze slov?

Existuje důležitější a přednější prostředek poznání než slovo? /5

Pro rozvoj dítěte je těžším postižením hluchota než slepota.

Vynucené mlčení  je kruté, nerozumět si s druhým může být mučivé. /6 

Ježíšovo hodnocení  modlitby zbožného člověka a modlitby kolaboranta je víc než překvapivé. Nedovolíme si proti němu nic namítat, ale málokdo přijímá Ježíšův pohled.
 

Zbožný člověk z podobenství (nechce se mi říkat „farizej“, my jsme farizeje chybně ztotožnili s pokrytci) je poučen o modlitbě, nesnaží se pohnout s Bohem, děkuje Bohu, ale jeho chybou je vlastní spokojenost. Dosáhl dost vysoké úrovně, neporušuje přikázání, ale je spokojen sám se sebou. Jeho zbožnost je zakonzervovaná, jak švestky v kompotu, z jejich pecek nevyrostou stromy, které by mohly rodit ovoce. /7

Modlitba mu neslouží k růstu, nic nového neobjevuje, k žádné práci se nechystá, je jako důchodce v náboženském životě, vybírající si rentu. Splnil to, o čem byl přesvědčen, že je Bohu povinen. Veliký zločinec je proti farizeovi ve veliké propasti, ale ví o svém dluhu (to není úplně samozřejmé, mnoho lidí má za to, že žije slušně.)

Výběrčí daní ví,  že je závislý na Bohu, stojí o milosrdenství, aby mohl žít. (Možná nakradený majetek prohýřil a nemá  čím nahradit to, co uloupil a nemůže tedy dosáhnout odpuštění. Židé věděli, že bez narovnání způsobené nespravedlnosti nemohou Boha prosit o odpuštění. To my si často povýšeně myslíme, že stačí jakási lítost a Bůh se už třese nedočkavostí, aby nám odpustil.  
 

Nikdo neví, jak blízko se „celník“ v životě přiblíží k Bohu, ale o to „teď“ nejde. Celník touží se pohnout z místa. Farizej ustrnul, je se sebou spokojený. Má splněno, „nic Bohu nedluží“.
 

Důležité je nepřehlédnout, komu a proč Ježíš podobenství předkládá. 

Úsilí o spravedlnost nemá vést k samolibosti, k vlastní spokojenosti, k povyšování nad jiné, k pocitu zásluh před Bohem.

Snaha o spravedlnost nezbytně  obnáší spravedlnost vůči Bohu; včetně uznání  pravosti proroka a přitakání tomu, co říká. (Přitakání  znamená přijmout to, k čemu prorok vyzývá.)

Totéž platí – ještě ve větší míře – o přitakání Mesiáši. V hebrejském způsobu řeči bychom řekli: „Jsme synové Ježíšových přikázání“.

Nestačí chodit do kostela a ubezpečovat Boha o své lásce. /8

K tomu, abych mohl Boha milovat celým srdcem, je potřeba nejprve poznat co si Bůh přeje, co mě radí a k čemu nás vede. Mám jej tedy poznávat celým srdcem. („Poznat“ v biblické řeči znamená víc než jen intelektuální, rozumové přitakání. Bible řekne: „Muž poznal svou ženu“. Ale „s  prostitutkou se (jen) vyspal.“) 

Ježíš nás samozřejmě nevede jen k modlitbě: „Bože, buď milostiv mně hříšnému“. /9  

Ježíš je nejen „Synem Tóry“ (jako člověk), ale je zároveň:

     „Slovem, které je na počátku u Boha, je Slovem Božím“. 

     Je „Světlem („slovem“), které osvěcuje každého člověka“.

     „Těm, kteří jej (Ježíše) přijímají, dává moc stát se dětmi božími“.

     Je dovršením Zjevení o Bohu, vždyť: 

„Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Tóra (její úchvatné bohatství) nám byla dána skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl. (Srov. J 1,1.9.12.16-18)
 

Zachráněný („vykoupený“) je ten, který poznává Boha skrze Ježíšovo vyučování  (nikdo Boha nezná jako Ježíš), kdo Bohu důvěřuje, kdo se nechá Ježíšem vyučit a kdo jej „následuje“.

Záchrana („vykoupení) spočívá  v přijetí Ježíšova jednání, mluvení i myšlení, jeho životního stylu. /10 

Vážíme si Božího milosrdenství  i toho, že neustoupil ze svých velkolepých plánů s lidmi, s námi, se mnou.

Vážíme si jeho úsilí  nás dovést na úroveň jeho milovaných dcer a synů, na úroveň  nevěsty. 

Už jen spravedlnost (a pečlivost, přesnost, svědomitost a úcta) vyžaduje, abych si své  názory, své svědomí a postoje, porovnával a formoval podle Ježíše. 

Nikdo si nemůže vystačit jen s modlitbou „Bože, buď milostiv mně hříšnému“. Byl bych pouhým žebrákem. Bůh z nás chce mít „své děti“! (Srov. J 1,12)  I marnotratný syn, který říká: Otče, prosím tě, můžeš mě přijmout jako kopáče?, slyší: „Nikdy jsi nepřestal být mým synem.“
 

Rád a často si donekonečna zpívám modlitbou „Bože, buď milostiv mně hříšnému“, ale také promýšlím Ježíšův návod k setkávání se s Bohem, „modlitbu“: „Otče náš“.  

Jen stručně nadhodím několik poznámek k jejímu začátku:

Otče náš, ty jsi na nebesích

Ty vidíš dál a hloub než  my … 

do srdce každého z nás …

víš o nás víc než  naše mámy (které toho o nás vědí překvapivě mnoho) …

Ty znáš všechny naše potřeby, touhy, přání a …

máš s námi nejvelkolepější plány …

Ty nám přeješ jako nikdo jiný … 

     …

posvěť se jméno tvé

díky Tobě a Ježíši o Tobě víme dost, abychom Ti mohli porozumět … 

poznáváme Tvé „jméno“  …

(o Tobě vypráví  všechna krása stvoření, inteligence vložená do Tvého díla, úžasný program, podle kterého pracuje, ladí a existuje celý makrokosmos i mikrokosmos …

Ty sám nám navíc vyprávíš v Bibli, kým pro nás jsi a kým jsme my pro Tebe …)

      víme, že Ty jsi nám zasvětil svůj život …

rádi se přidáváme k Tvému Synu, rádi jsme se při křtu zasvětili Tvým plánům …

chci svým životem ukazovat Tvou dobrotu a zájem o člověka, chci sloužit životu

      … 

Přijď  království Tvé

nikdo jiný nám nenabídl moudřejší uspořádání sebe sama s uspořádání vztahů s druhými …

rádi je přijímáme jako životní moudrost a poklad …

pomoz mi poznat, co mohu a mám tento den vykonat pro přiblížení Tvé vlády tam, kde žiji, tam kam já dosáhnu …

      … 

Buď  vůle tvá jako v nebi tak i na zemi

Ty nám odhaluješ své  plány, dáváš nám poznat své úmysly …

vyučuješ nás pěknému životu a soužití …

pomoz mi, prosím, vyladit se na Tvůj tón, srovnat si s Tebou svůj krok …

pomoz mi poznat moje předsudky, chyby v myšlení a jednání …

abych nekřížil Tvé  úmysly … 

abych nebyl překážkou druhým na cestě k Tobě …

pomoz mi porozumět Tvému slovu, Tvým úmyslům „na nebi“…

aby se poznání Tvého království šířilo tady „na zemi“ …

… 

Modlitba Páně vede k pohotovému setkání s Bohem. /11

Není oslavným zpěvem, nepřicházíme s mávátkem, ale je prostorem k živému a pohotovému setkání. Není kladením věnců k pomníku neznámého hrdiny, ale pracovní poradou s nejvyšším šéfem. Pokaždé nám může otevřít nové obzory, zve nás k dalšímu hledání, vydávání se na cestu a vystupování. Pro každý den mi z té porady vyplyne určitá práce, ledaskdy objevím něco objevného, co se mohu od Ježíše a s Bohem naučit.
 

Když jsem chodil do školy a pracoval v továrně, používali jsme k počítání logaritmické pravítko. (Dnešní děti vůbec nevědí co to je.) Před patnácti léty jsme v ruských obchodech viděli pokladní, jak sčítaly ceny zakoupeného zboží na „sčotech“ (počítadla s desítkami kuliček pod sebou na drátech).

Proč pít krabicové  víno, když můžeme pít mnohem lepší víno značkové?  

Novozákonní modlitba má nejvyšší úroveň. U Ježíše se vyučila Maria: „Už  nemají víno“. I sestry Lazarovy: „Pane, ten, kterého máš rád je nemocen.“ Modlitba Páně k tomu patří. Málo slov svědčí o předcházejícím velikém naslouchání a o velikém porozumění.

Pak někdy stačí jen pohled nebo jednoduché gesto. Ale postup nelze zaměnit.

Bytostné porozumění  stojí na určité – nenahraditelné práci.

Ať nikdo nemluví o mystice, když neví, o co jde.  

O povyšování a ponižování  jsme už mluvili. /12 

------------------------------

Poznámky:

                  /1     „Slyš, Izraeli,  Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.

Budeš  milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

A tato slova, která  ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.  Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.  Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.  Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“ (Dt 6,4-9)
 

                  /2     Tóra znamená  učení. Kdo viděl tančící  židy o svátku Simchat Tóra, může lépe porozumět tomu, co pro ně znamená, že se s nimi Bůh baví a vyučuje je.

Jen židé přijali Bibli, po tisíciletí  je pro ně čítankou, knihovnou a osnovou nejdůležitějšího vyučování. 

Při iniciačním rituálu židovských chlapců (ve třinácti letech) bar mikva jsou mladíci pozváni k „výstupu k Tóře“ („k povolání“). Čtení bylo kdysi velikým intelektuálním výkonem, hebrejské písmo zapisovalo pouze souhlásky a mezi slovy nebyly mezery. Kluci byli schopni číst jen text, který znali. (Samohlásky byly židovskými učenci přidány k textu až v 10. stol. n. l.) 

Mladík je obřadem přijat mezi muže, stává se „synem micvót“  (nešikovně přeloženo „synem přikázání“, spíše „synem  moudrostí Tóry“). Prokazuje, že zná biblická pravidla k životu, umí rozlišit dobro a zlo, spravedlnost a nespravedlnost, přijímá před Bohem odpovědnost za sebe, za svůj život. S ostatními muži chce dál poznávat moudrost Tóry a umění života.
 

                  /3     Při své  první bohoslužbě jsem děkoval také  rodičům, rodákům, učitelům a spisovatelům (ti nám odkývají  veliké krásy, dělí se s námi o veliká poznání,  o své objevy, otázky a přinášejí nám odpovědi, které by třeba nás nenapadly).
 

                  /4     V současné  době je u nás móda pravoslavných ikon. (I v Římě je najdete v každém kostele.  Mám rád ikony, v r. 1980 jsem za nimi putoval po Kosovu po pravoslavných klášterech, ale nevyměnil bych je za Písmo.

Mám rád výtvarné  umění, ale co by bylo bez slova? Bez něj bych nepochopil řeč gotické ani impresionistické  malby.

Stáli jsme v Itálii před obrazy vrcholných malířů. Vysokoškolští učitelé dějin umění věděli samozřejmě mnohem a mnohem víc než já o obrazech a autorech, ale překvapilo mě, jak málo věděli o samotné biblické události na obraze – to se z výjevu nedá bez znalostí biblického vyprávění vyčíst.

Na pustý  ostrov nebo do kriminálu bych si vzal raději dopisy manželky než její fotografii, raději knihu než hudební nebo filmovou nahrávku, o Bibli ani nemluvě – tam je všechno..

Uznáváme, v čem je Bible jedinečná, Bůh nám v ní vypráví o nás, o sobě, kým si jsme navzájem, učí nás rozlišit dobro a zlo, spravedlnost a nespravedlnost (neštěstí vedoucí do záhuby je, že se neshodneme na tom, co je dobré, co je normální a co je nebezpečné a co škodí). 

Co je třeba k přátelství s Bohem a lidmi, jak přátelství budovat, udržet a rozvíjet.  

                  /5     Lze se v nedorozumění domluvit beze slov? Obhájit se u soudu?  Při dopravní nehodě? Kráva u svého lékaře jen bučí.

Izraelité  měli jen jeden chrám (a Hospodin jej nevyžadoval!) a spousty ošuntělých synagóg. Ty byly původně školami. V Ježíšově době měli v synagógách Písmo. 

Bylo omylem, když  křesťané položili důraz na oběť a začali stavět množství  (často až příliš nákladných)  kostelů. Jsem milovníkem architektury a výtvarného umění, my jsme měli Bibli na rozdíl od židů v kostele nebo doma až po II. vatikánském koncilu (bratři protestanté o několik století dříve). V kostele byla pouze kniha vybraných biblických míst, určených pro četbu při mši (každý rok se četly stejné texty).

Ani jedna svátost se nemůže obejít beze slov. Nakolik bychom bez Ježíšova komentáře pochopili např. Eucharistii?

Při debatě  o liturgické reformě na II. vatikánském koncilu jeden významný konzervativní  kardinál namítal: „Snad byste nechtěli, aby modlitba rozhřešení  (kterou zpovědník zvěstuje kajícníkovi odpuštění) byla v rodné řeči?“

Naši kulturu neformovala poutní místa (nic proti náboženským zážitkům a poutím), ale především Boží slovo, předávané  v rodinách, v kostelích farností, při vyučování náboženství, při slavení křtů, svateb, při pohřbech atd. (Protestanté měli nepatrně poutních míst.)
 

                  /6     Na vojně  nadřízený umlčí podřízeného, u soudu může být někomu odňato slovo – není odvolání

Ustat v rozhovoru, mlčet, nebavit se s druhým je jedním z nejtěžších projevů asertivity.

Tichá  domácnost blokuje domluvu.  

                  /7     K porozumění Ježíšovy výtky na adresu farizeje je dobré se podívat do konkordance na heslo „Běda“ třeba u Izajáše a v evangeliích.    

                  /8     Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane“, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: „Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?“ A tehdy já prohlásím: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. (Mt 7,21-24)

Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. (Lk 6,40)

Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. (J 13,14)   

                  /9     To je známá  modlitba ruského poutníka, má  krásný nápěv. Modlící  se ji opakuje třeba celý život, do nekonečna.  

                  /10    Jak to, že jsme záchranu („vykoupení“) zúžili na „vykoupení od hříchů“ (na „zadostiučiní za naše hříchy“)? To by Ježíšova Matka (o které říkáme, že byla bez hříchu) nepotřebovala záchranu („vykoupení“). Ale i ona přijala Ježíšovo vyučování o Bohu, i Ježíšův způsob lásky a služby k životu. 
 

                  /11     Mimochodem, k Modlitbě Páně patří spíše stání než klečení, neboť stání je základním postojem modlitby, dostatečným postojem úcty (a výsadou svobodných dcer a synů božích), stání je postojem pohotovosti (i voják stojí, přijímá-li rozkaz). 
 

                  /12    Nad Mojžíše se povyšuje ten, kdo přidává  nebo ubírá přikázání  z Tóry. Nad Ježíše se povyšuje ten, kdo nedbá na jeho slova, přidává nebo ubírá jeho „přikázání“. Kdo se činí Mistrem, Učitelem, Otcem nebo Matkou. Bude sesazen.

Kdo ví,  že je jen začátečníkem, učedníkem, kdo neustrnul a snaží se nechat vést Ježíšem, bude povýšen. „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ (Srov. J 15,14-15)