30. neděle v mezidobí (C)
Hledaný citát: Dt 6,4-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledáníOdpověď na otázku z minulých Poznámek: Ježíš byl žid, zřejmě se
nejčastěji modlil modlitbu Šema. /1
I dnes je nám nabízena lekce o modlitbě. Připomenu:
Zná-li mě Bůh dokonale, nehrozí, že by došlo z jeho strany
k přehlédnutí nebo opomenutí něčeho důležitého pro můj život. Pak
je důležitější, abych Bohu naslouchal, než říkal něco, co Bůh ví a
zná.
Židé vědí, že studium Tóry, naslouchání božímu slovu, je
důležitější než naše modlitby. Je prvním a nejdůležitějším krokem
v modlitbě, k setkání a k porozumění Bohu. /2
Ze všeho umění je i pro nás nejdůležitější literatura. /3
V Prologu Janova evangelia je Ježíš nazván „Slovem“ (ne obrazem,
ikonou nebo něčím jiným).
Ježíšem nám Bůh o sobě i o nás nejvíce vypráví. (Zákaz výtvarného
zpodobení Boha má svůj veliký význam!)
Skrze slova získáváme nejvíce informací. /4
Kolik bylo třeba otázek a kolik pozorování než biologové mohli něco
říci např. o chlorofylu v rostlinách? Kolik hledání, pozorování,
omylů a sporů předcházelo poznání o kulatosti země a heliocentrismu?
Jen lenoši zpochybňují význam naslouchání Božímu slovu v modlitbě.
Lze snad poznávat spravedlnost beze slov?
Existuje důležitější a přednější prostředek poznání než slovo?
/5
Pro rozvoj dítěte je těžším postižením hluchota než slepota.
Vynucené mlčení je kruté, nerozumět si s druhým může být mučivé.
/6
Ježíšovo hodnocení modlitby zbožného člověka a modlitby kolaboranta je
víc než překvapivé. Nedovolíme si proti němu nic namítat, ale málokdo
přijímá Ježíšův pohled.
Zbožný člověk z podobenství (nechce se mi říkat „farizej“, my jsme
farizeje chybně ztotožnili s pokrytci) je poučen o modlitbě, nesnaží se
pohnout s Bohem, děkuje Bohu, ale jeho chybou je vlastní spokojenost.
Dosáhl dost vysoké úrovně, neporušuje přikázání, ale je spokojen sám
se sebou. Jeho zbožnost je zakonzervovaná, jak švestky v kompotu, z jejich
pecek nevyrostou stromy, které by mohly rodit ovoce. /7
Modlitba mu neslouží k růstu, nic nového neobjevuje, k žádné práci se
nechystá, je jako důchodce v náboženském životě, vybírající si
rentu. Splnil to, o čem byl přesvědčen, že je Bohu povinen. Veliký
zločinec je proti farizeovi ve veliké propasti, ale ví o svém dluhu (to
není úplně samozřejmé, mnoho lidí má za to, že žije slušně.)
Výběrčí daní ví, že je závislý na Bohu, stojí o milosrdenství,
aby mohl žít. (Možná nakradený majetek prohýřil a nemá čím
nahradit to, co uloupil a nemůže tedy dosáhnout odpuštění. Židé
věděli, že bez narovnání způsobené nespravedlnosti nemohou Boha prosit o
odpuštění. To my si často povýšeně myslíme, že stačí jakási lítost
a Bůh se už třese nedočkavostí, aby nám odpustil.
Nikdo neví, jak blízko se „celník“ v životě přiblíží k Bohu, ale
o to „teď“ nejde. Celník touží se pohnout z místa. Farizej ustrnul,
je se sebou spokojený. Má splněno, „nic Bohu nedluží“.
Důležité je nepřehlédnout, komu a
proč Ježíš podobenství předkládá.
Úsilí o spravedlnost nemá vést k samolibosti, k vlastní spokojenosti,
k povyšování nad jiné, k pocitu zásluh před Bohem.
Snaha o spravedlnost nezbytně obnáší spravedlnost vůči Bohu;
včetně uznání pravosti proroka a přitakání tomu, co říká.
(Přitakání znamená přijmout to, k čemu prorok vyzývá.)
Totéž platí – ještě ve větší míře – o přitakání Mesiáši.
V hebrejském způsobu řeči bychom řekli: „Jsme synové Ježíšových
přikázání“.
Nestačí chodit do kostela a ubezpečovat Boha o své lásce. /8
K tomu, abych mohl Boha milovat celým srdcem, je potřeba nejprve poznat co
si Bůh přeje, co mě radí a k čemu nás vede. Mám jej tedy poznávat
celým srdcem. („Poznat“ v biblické řeči znamená víc než jen
intelektuální, rozumové přitakání. Bible řekne: „Muž poznal svou
ženu“. Ale „s prostitutkou se (jen) vyspal.“)
Ježíš nás samozřejmě nevede jen k modlitbě: „Bože, buď milostiv
mně hříšnému“. /9
Ježíš je nejen „Synem Tóry“ (jako člověk), ale je zároveň:
„Slovem, které je na počátku u Boha, je Slovem Božím“.
Je „Světlem („slovem“), které osvěcuje každého
člověka“.
„Těm, kteří jej (Ježíše) přijímají, dává moc stát se
dětmi božími“.
Je dovršením Zjevení o Bohu, vždyť:
„Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za
milostí. Neboť Tóra (její úchvatné bohatství) nám byla dána skrze
Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo
neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
(Srov. )
Zachráněný („vykoupený“) je ten, který poznává Boha skrze
Ježíšovo vyučování (nikdo Boha nezná jako Ježíš), kdo Bohu
důvěřuje, kdo se nechá Ježíšem vyučit a kdo jej „následuje“.
Záchrana („vykoupení) spočívá v přijetí Ježíšova jednání,
mluvení i myšlení, jeho životního stylu. /10
Vážíme si Božího milosrdenství i toho, že neustoupil ze svých
velkolepých plánů s lidmi, s námi, se mnou.
Vážíme si jeho úsilí nás dovést na úroveň jeho milovaných dcer a
synů, na úroveň nevěsty.
Už jen spravedlnost (a pečlivost, přesnost, svědomitost a úcta)
vyžaduje, abych si své názory, své svědomí a postoje, porovnával a
formoval podle Ježíše.
Nikdo si nemůže vystačit jen s modlitbou „Bože, buď milostiv mně
hříšnému“. Byl bych pouhým žebrákem. Bůh z nás chce mít „své
děti“! (Srov. ) I marnotratný syn, který říká: Otče, prosím
tě, můžeš mě přijmout jako kopáče?, slyší: „Nikdy jsi nepřestal
být mým synem.“
Rád a často si donekonečna zpívám modlitbou „Bože, buď milostiv
mně hříšnému“, ale také promýšlím Ježíšův návod
k setkávání se s Bohem, „modlitbu“: „Otče náš“.
Jen stručně nadhodím několik poznámek k jejímu začátku:
Otče náš, ty jsi na nebesích
Ty vidíš dál a hloub než my …
do srdce každého z nás …
víš o nás víc než naše mámy (které toho o nás
vědí překvapivě mnoho) …
Ty znáš všechny naše potřeby, touhy, přání a …
máš s námi nejvelkolepější plány …
Ty nám přeješ jako nikdo jiný …
…
posvěť se jméno tvé
díky Tobě a Ježíši o Tobě víme dost, abychom Ti mohli
porozumět …
poznáváme Tvé „jméno“ …
(o Tobě vypráví všechna krása stvoření, inteligence vložená do
Tvého díla, úžasný program, podle kterého pracuje, ladí a existuje
celý makrokosmos i mikrokosmos …
Ty sám nám navíc vyprávíš v Bibli, kým pro nás jsi a kým jsme my pro
Tebe …)
víme, že Ty jsi nám zasvětil svůj život …
rádi se přidáváme k Tvému Synu, rádi jsme se při křtu zasvětili Tvým
plánům …
chci svým životem ukazovat Tvou dobrotu a zájem o člověka, chci sloužit
životu
…
Přijď království Tvé
nikdo jiný nám nenabídl moudřejší uspořádání sebe sama
s uspořádání vztahů s druhými …
rádi je přijímáme jako životní moudrost a poklad …
pomoz mi poznat, co mohu a mám tento den vykonat pro přiblížení Tvé
vlády tam, kde žiji, tam kam já dosáhnu …
…
Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi
Ty nám odhaluješ své plány, dáváš nám poznat své úmysly …
vyučuješ nás pěknému životu a soužití …
pomoz mi, prosím, vyladit se na Tvůj tón, srovnat si s Tebou svůj krok …
pomoz mi poznat moje předsudky, chyby v myšlení a jednání …
abych nekřížil Tvé úmysly …
abych nebyl překážkou druhým na cestě k Tobě …
pomoz mi porozumět Tvému slovu, Tvým úmyslům „na nebi“…
aby se poznání Tvého království šířilo tady „na zemi“ …
…
Modlitba Páně vede k pohotovému setkání s Bohem. /11
Není oslavným zpěvem, nepřicházíme s mávátkem, ale je prostorem
k živému a pohotovému setkání. Není kladením věnců k pomníku
neznámého hrdiny, ale pracovní poradou s nejvyšším šéfem. Pokaždé
nám může otevřít nové obzory, zve nás k dalšímu hledání,
vydávání se na cestu a vystupování. Pro každý den mi z té porady
vyplyne určitá práce, ledaskdy objevím něco objevného, co se mohu od
Ježíše a s Bohem naučit.
Když jsem chodil do školy a pracoval v továrně, používali jsme
k počítání logaritmické pravítko. (Dnešní děti vůbec nevědí co to
je.) Před patnácti léty jsme v ruských obchodech viděli pokladní, jak
sčítaly ceny zakoupeného zboží na „sčotech“ (počítadla
s desítkami kuliček pod sebou na drátech).
Proč pít krabicové víno, když můžeme pít mnohem lepší víno
značkové?
Novozákonní modlitba má nejvyšší úroveň. U Ježíše se vyučila
Maria: „Už nemají víno“. I sestry Lazarovy: „Pane, ten, kterého
máš rád je nemocen.“ Modlitba Páně k tomu patří. Málo slov svědčí
o předcházejícím velikém naslouchání a o velikém porozumění.
Pak někdy stačí jen pohled nebo jednoduché gesto. Ale postup nelze
zaměnit.
Bytostné porozumění stojí na určité – nenahraditelné práci.
Ať nikdo nemluví o mystice, když neví, o co jde.
O povyšování a ponižování jsme už mluvili. /12
Poznámky:
Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší
a celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je
vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma
nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je
jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.
Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“ ()
Jen židé přijali Bibli, po tisíciletí je pro ně čítankou, knihovnou
a osnovou nejdůležitějšího vyučování.
Při iniciačním rituálu židovských chlapců (ve třinácti letech) bar
mikva jsou mladíci pozváni k „výstupu k Tóře“ („k povolání“).
Čtení bylo kdysi velikým intelektuálním výkonem, hebrejské písmo
zapisovalo pouze souhlásky a mezi slovy nebyly mezery. Kluci byli schopni
číst jen text, který znali. (Samohlásky byly židovskými učenci přidány
k textu až v 10. stol. n. l.)
Mladík je obřadem přijat mezi muže, stává se „synem micvót“
(nešikovně přeloženo „synem přikázání“, spíše „synem
moudrostí Tóry“). Prokazuje, že zná biblická pravidla k životu,
umí rozlišit dobro a zlo, spravedlnost a nespravedlnost, přijímá před
Bohem odpovědnost za sebe, za svůj život. S ostatními muži chce dál
poznávat moudrost Tóry a umění života.
Mám rád výtvarné umění, ale co by bylo bez slova? Bez něj bych
nepochopil řeč gotické ani impresionistické malby.
Stáli jsme v Itálii před obrazy vrcholných malířů. Vysokoškolští
učitelé dějin umění věděli samozřejmě mnohem a mnohem víc než já o
obrazech a autorech, ale překvapilo mě, jak málo věděli o samotné
biblické události na obraze – to se z výjevu nedá bez znalostí
biblického vyprávění vyčíst.
Na pustý ostrov nebo do kriminálu bych si vzal raději dopisy manželky než
její fotografii, raději knihu než hudební nebo filmovou nahrávku, o Bibli
ani nemluvě – tam je všechno..
Uznáváme, v čem je Bible jedinečná, Bůh nám v ní vypráví o nás, o
sobě, kým si jsme navzájem, učí nás rozlišit dobro a zlo, spravedlnost a
nespravedlnost (neštěstí vedoucí do záhuby je, že se neshodneme na tom,
co je dobré, co je normální a co je nebezpečné a co škodí).
Co je třeba k přátelství s Bohem a lidmi, jak přátelství budovat,
udržet a rozvíjet.
Izraelité měli jen jeden chrám (a Hospodin jej nevyžadoval!) a spousty
ošuntělých synagóg. Ty byly původně školami. V Ježíšově době
měli v synagógách Písmo.
Bylo omylem, když křesťané položili důraz na oběť a začali stavět
množství (často až příliš nákladných) kostelů. Jsem milovníkem
architektury a výtvarného umění, my jsme měli Bibli na rozdíl od židů
v kostele nebo doma až po II. vatikánském koncilu (bratři protestanté o
několik století dříve). V kostele byla pouze kniha vybraných biblických
míst, určených pro četbu při mši (každý rok se četly stejné texty).
Ani jedna svátost se nemůže obejít beze slov. Nakolik bychom bez
Ježíšova komentáře pochopili např. Eucharistii?
Při debatě o liturgické reformě na II. vatikánském koncilu jeden
významný konzervativní kardinál namítal: „Snad byste nechtěli, aby
modlitba rozhřešení (kterou zpovědník zvěstuje kajícníkovi
odpuštění) byla v rodné řeči?“
Naši kulturu neformovala poutní místa (nic proti náboženským zážitkům
a poutím), ale především Boží slovo, předávané v rodinách,
v kostelích farností, při vyučování náboženství, při slavení
křtů, svateb, při pohřbech atd. (Protestanté měli nepatrně poutních
míst.)
Ustat v rozhovoru, mlčet, nebavit se s druhým je jedním z nejtěžších
projevů asertivity.
Tichá domácnost blokuje domluvu.
Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. ()
Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden
druhému nohy umývat. ()
Kdo ví, že je jen začátečníkem, učedníkem, kdo neustrnul a snaží se
nechat vést Ježíšem, bude povýšen. „Už vás nenazývám služebníky,
protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli,
neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Vy jste
moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ (Srov. )