27. neděle v mezidobí (C)
Hledaný citát: Mt 8,5-13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledáníNedávno jsem říkal, že jsme v Ježíšově vyučování letošního
liturgického roku pokročili a čeká nás několik upozornění, abychom se
nepřipravili o to, co je nám Bohem nabízeno a co jsme už dostali. Před
týdnem jsme slyšeli o nebezpečí těch, kteří se dostali na určitou
úroveň poznání a morálky a začali ze sebe dělat mistry. Už „vědí“
jak to s Bohem je a nejsou schopni přijmout další informace nebo opravu, ani
od toho, kdo vstal z mrtvých, ani od Mesiáše.
Dnes budeme varováni před dalším nebezpečím.
Ježíš někdy přímo vystoupil proti páchání nepravostí, jindy mluvil
obrazně, aby získal i své odpůrce. My máme výhodu, že nejsme zkoušeni
„na stupínku před celou třídou“, ani nestojíme „na pranýři“
uprostřed náměstí. Apoštolové nebo další biblické osoby dělají
figuranty. Na každém z nás pak je, zda hledáme poučení.
V rozhovoru s apoštoly Ježíš mluvil o víře.
Často slyšíme: „Víra je dar“. „Prosme Boha o dar víry“. „Bože,
dej víru tomu a tomu“. „Svatá Monika vyprosila víru svému synu
Augustinovi“. /1
Víra je poznáváním, přitakáním, je vztahem. Je důvěřujícím vztahem
a spoluprací.
O vztahu se snad něco dá říci (mám dobrý, slabý … vztah,
důvěřuji mu, moc si nevěříme, rozumíme si …). O vnitřním
prožívání se mluví těžko, neumíme mnoho popsat ani chuť určitého
jídla, vůně, muziky, západu slunce,… natož blízkost s druhým. /2
„Co je důležité, je očím neviditelné, správně vidíme srdcem“,
říká liška Malému princi.
Než se začneme zamýšlet nad slovy dnešního úryvku, je dobré se
podívat na předchozí Ježíšova slova.
Ježíš už od vyprávění o starším bratrovi marnotratného mluví o
nebezpečí falešné zbožnosti. Pak je řeč o „zbožných“ (ne o
pohanech) páchajících násilí na božím království. /3
S tím souvisí vyprávění o boháči a Lazarovi. /4
Jenže apoštolové na tato závažná Ježíšova slova nereagovali.
Nereagovali, ani když mluvil o pravidlech k obdržení odpuštění.
(Neptají se třeba: „Jak se to dělá, abych byl schopen odpouštět tomu,
kdo mi opakovaně ubližuje?)
Místo toho apoštolové řekli náboženskou frází: „Dej nám více
víry“.
Na to Ježíš řekl: „Cóóó? O jaké víře mluvíte? Nakolik vy mně
důvěřujete?
„Kdybyste měli živou důvěru ve mne velikosti 2 mm, nadělali byste
spoustu práce.
V některých názorech dáváte přednost tomu, co jste se naučili v
náboženství od svých učitelů.“
Aby někdo mohl důvěřovat učiteli, trenérovi, mistrovi, dirigentovi,
režisérovi, tátovi, nesmí si sám hrát na Mistra (nejen, když šéf
není doma).
V poznámce připomenu, co o víře známe. /5
Víra vyžaduje: poznat co druhý říká,
ověřit si, zda je to pravda
a pak tomu přitakat.
Uvěřit v Ježíše – jak je psáno v evangeliích, znamená přitakat
Ježíšovým názorům (svým životem).
(Boží království je uspořádáním sebe a vztahů s druhými podle
Ježíšových pravidel.)
Samozřejmě na začátku našeho vztahu stojí veliký dar od Boha.
Nabídka jeho pomoci, jeho péče, jeho uzdravování člověka,
domilovávání člověka, vyučování, milosrdenství atd. /6
„O jaké víře, pánové mluvíte“, tedy říká Ježíš.
„Kdybyste mně důvěřovali alespoň tak málo jako (je malé) semínko
hořčice, to by bylo jiné kafe.“
V něčem, v nějaké míře, mi důvěřujete, ale brzo jste ustrnuli. V
něčem s vámi nemohu hnout.“/7
„Společně právem kritizujeme farizeje a saduceje za jejich pokrytectví a
sami se chováte podobně. (Sice v menší míře, ale vám bylo více dáno.)
Také jste ustrnuli, vaše důvěřování zamrzlo, zkamenělo, neroste, není
živé.“
Co se stalo některým farizeům (a náboženským pokrytcům)? Jaká je
diagnóza jejich nemoci?
Ti lidé dostali počáteční dar – přinejmenším jednu hřivnu), ale
časem s ní přestali hospodařit nebo s ní nehospodařili vůbec.
(Zakopali ji.)
Víme, co se nám stává i v našich školách. Někteří žáci
opakují vyučovanou látku, aniž jí rozumějí. V náboženství je to
podobné, dokonce více rozšířené.
Přijdou-li do kostela noví lidé, jsou zmatení. Všichni okolo se tváří
jako by už všemu rozuměli a všechno ovládali. Poctivý člověk se pak
mezi námi necítí dobře. Nikdo se na nic neptá, nikdo nepřizná, že
něčemu nerozumí nebo se mu v něčem nedaří.
Aby zakryli svou nevědomost, tváří se jako profesionálové.
Zkuste se v kostele zeptat: Kdo komu podává ruku? Podle jakého pravidla kdo
komu žehná? K čemu je dobré „svaté přijímání“?
Maloměšťáci a snobové neumí přiznat nějakou neznalost, používají
cizí slova, aniž jim rozumí, předstírají znalosti a hrají si na někoho,
kým nejsou. Hrají divadélko.
Známe pohádku „Císařovy nové šaty“.
Komupak z nás nehrozí pokrytectví?
Ježíš odhalil bohatého mladíka tvrdícího: „Všechno mám od mládí
zmáknuté (i přikázání miluj svého bližního jako sám sebe)“.
(Srov. )
Ježíš odhalil náboženské pokrytce, kteří přišli s otázkou, zda se
má platit daň císaři, i ty, kteří přivlekli cizoložnou ženu.
Odhalil ty, kteří „cedili komára“ a žonglovali s přikázáními
(srov. . kap.)
Ježíš káral i apoštoly.
Jak s jeho slovy naložíme my – je na nás. /8
Známe podobenství o svatební hostině. Jeden přišel bez „svatebního
roucha“. /9
Známe také pravidlo, podle kterého Bůh hospodaří se svými dary: „Kdo
má, bude mu přidáno, kdo nemá, bude mu vzato i to co má“. Kdo využil
první hřivnu, dostane další.
Jsme pouze služebníci, nikoliv majitelé božího království. Služebník
je zaměstnanec. Dostáváme královskou odměnu. To Bůh dává ze svého.
Jsme jen služebníci!
Uděláme-li vše, co jsme měli učinit, jsme služebníky neužitečnými!
Užitečný služebník udělá rád něco navíc. Ale kdo z nás pracujeme
na 100%?
Pokud jsme neudělali správně něco navíc, nemáme právo se nadýmat.
Eliášův zápas s bálovými proroky byl možná prorokovou
vlastní iniciativou. /10
Eliáš ale zůstal v pokorném postavení vůči Bohu, nezpychl. /11
Víra je poznáváním, vztahem a soužitím. Vyžaduje spolupráci a nedá se
ani vyprosit ani koupit ani něčím nahradit. /12
První hřivnu – rozum, jsme dostali. Podle toho, jak s ní kdo
hospodaří, dostává od Boha zdarma další dary.
Poznámky:
Je třeba vědět, co mě druhý nabízí, čeho je schopen, a co
je na mně, co spolupráce vyžaduje ode mě. Rodič a dítě, učitel a žák,
učedník a mistr, lékař a pacient potřebuji navzájem spolupracovat.
S člověkem má být a může být lepší spolupráce než se zvířetem.
Věc se nebrání.
Slepá víra je nebezpečná, zneužitelná, lehko může
naletět.
Biblický jazyk říká: „Manžel poznal svou manželku. Ale s prostitutkou
jen ležel.“
Bůh se nás neptá: „Kdo jsi?“ ani se neptá: „Kdo to
je?“ Zná nás.
My se ptáme Boha: „Kdo jsi?“ My jeho teprve poznáváme.
Ani malé dítě nedůvěřuje rodičům automaticky. Od
narození o ně rodiče pečují. Když začíná rozumět slovům, má
za sebou už mnoho hmatatelných důkazů, že může slovům rodičů
důvěřovat. Tyto zkušenosti pomáhají dítěti důvěřovat rodičům,
když jej posílají do nových neznámých a riskantních kroků.
(Podobně je to i s důvěřováním Bohu.)
V pubertě si dítě potřebuje znovu ověřit, že je rodiče
mají nezištně a nepodmíněně rádi (ne pro výkon, „jen tak,
protože jsi naše“).
(Podobně je to s pubertou vůči Bohu. Důvěra potřebuje živý vztah.
Věřit Bohu pro autoritu druhého člověka je nedostačující.)
Pokud rodiči nestačí dech ve vztahu s dítětem, dochází k odcizení,
dítě ztrácí důvěru v rodiče.
Je jednodušší si rozumět s dítětem pětiletým než s
patnáctiletým.
(Bůh nás nezanedbává.)
Některé děti mají dobré rodiče, ale nespolupracují-li s nimi, jejich
vztah k rodičům se nevyvíjí, neroste, ustrne a mizí.
(Podobně se to může stát s naším vztahem k Bohu. Pokud neživíme víru,
pokud neobjevíme v dospělém věku víru jako osobní přátelství s Bohem,
odejdeme k jiným nabídkám.)
Zamilovaní v sobě naleznou vzájemnou příchylnost a
zalíbení. Ale pokud dostatečně neživí svůj vzájemný vztah, nepracují
na vzájemném porozumění, jejich vztah slábne, onemocní nebo umírá.
Jejich vztah dopadne jako rostlina, kterou patřičně nezaléváme a
neopečováváme.
Bůh nikoho nikdy neopustil, to my jsme malí nebo velcí, krátkodobí nebo
dlouhodobí marnotratní synové.
Jak to, že někdo věří a jiný ne? Je-li víra darem,
dává Bůh dar víry především dětem z kostelových rodin? Jsou jeho
prostředky omezeny? Grant na opravu památek má svůj strop, na některé
zájemce se nedostane.
Proč Ježíš chválí za víru „setníka z Kafarnaum“ (),
„Krvotokou ženu“ (), „Kananejskou ženu ()“ a
proč např. někdy hubuje apoštoly za malou víru? V a podobně
také v .
Pokud je víra darem, nemohu hubovat toho, kdo nevyhrál v loterii a pokud
vyhrál, nemá žádné zásluhy.
My, starší, to známe z minulého režimu. Vyráběli jsme nejvíce ocele na
hlavu (dováželi jsme železnou rudu ze Sovětského svazu, která byla
natolik mizerná, že se do ní (aby se vůbec dala zpracovat) musela
přidávat ruda ze Švédska.
I v náboženské oblasti se tak často děje (např. místo porozumění
modlitbě Páně vršíme množství „očenášů“).