26. neděle v mezidobí

Co boháč provedl, že skončil v pekle? Které přikázání ze zpovědního zrcadla porušil?

Za co se jde do pekla? Je peklo na doživotí? Které hříchy jsou neodpustitelné? Na co stačí milosrdenství boží? Může někdo z pekla ven?

Na všechny tyto otázky samozřejmě  dnešní čtení neodpovídá.  

Mnohokráte je v Bibli řeč o nutnosti solidarity bohatých s chudými, ale tady, v Ježíšově vyprávění o boháči a Lazarovi, jde o něco jiného.

Udělejme si nejprve trochu pořádek. Kdo trochu pracuje s Biblí a přijal její vyučování (Tóra znamená Učení), ví, že Hospodin nabízí svému lidu veliké požehnání, včetně bohatství, počínajíc  Abrahámem, Izákem a Jákobem. /1

Už dobří rodiče jsou pro děti požehnáním.

Každé přátelství  je zdrojem bohatství. I Ježíšovo: „Každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě“. (Mt 9,29)

Samozřejmě, že bohatství  nemáme užívat jen pro sebe.

Někdo se zmocní bohatství  nečestně a nepoctivě. 

Je na uvážení každého, aby rozpoznal a přiznal si, zda je jeho život požehnaný od Boha.  

Saduceové doby Ježíšovy byli bohatí a své bohatství pokládali za boží požehnání, byli přesvědčení, že Hospodin je s nimi spokojen. Na rozdíl od farizeů nevěřili ve vzkříšení. Farizeové počítali s odměnou po smrti.

Saduceové ve svých sporech s farizei šermovali svým bohatstvím jako potvrzením a odměnou za jejich správné názory.

Naopak farizeové (ti byli převážně nemajetní) říkali na adresu saduceů:  „Počkejte, jen až přijde Mesiáš, ten vás usvědčí z vašich bludů a spočítá vám to“.

Chudí lidé měli z tlaku kněžstva (saduceů) pocit náboženské méněcennosti. Farizeové je ponižovali jiným způsobem, povyšovali se nad ně okázalými náboženskými projevy a přidáváním si svých přikázání navíc. Tvrdili, že obyčejní lidé, na rozdíl od nich – farizeů, nemají žádné zásluhy před Bohem.
 

Kdyby Ježíš svým vyprávěním o boháči a Lazarovi chtěl říci, že lidé materiálně bohatí přijdou do pekla, jak bychom obstáli my?

V každém případě  je ovšem nutné si svůj vztah k majetku občas znovu ve světle Písma řešit.

Jsme bohatí nebo chudí? Kde je hranice mezi bohatstvím a chudobou?   

Pokud nerozumíme Ježíšovu slovu „Blahoslavení chudí“, děláme z hmotné chudoby ctnost a pokládáme se za chudé. /2

Když Ježíš pronesl: „Blahoslavení chudí“, neměl na mysli hmotnou chudobu, ale chválil ty, kteří nejsou spokojeni se sebou, kteří si nemyslí, jak jsou dobří, že už všemu rozumí a jsou přesvědčeni, že jim sama příslušnost do správné církve zajistí budoucnost u Hospodina. 
 

Saduceové byli se svou zbožností spokojení. Horovali pro oběti (byli kněžími). Byli přesvědčení o správnosti svých postojů a svého života („Bůh mně žehná bohatstvím“), neměli důvod jít za Ježíšem, zejména byli-li zdraví.

Farizejové byli přesvědčeni, že Ježíše převyšují svými náboženskými výkony (Ježíš  kritizoval farizejská přikázání o sobotě, rituální  čistotě atd.), co by mohli od nazaretského tesaře získat? 
 

Ježíšovo vyprávění o boháči a Lazarovi mluví především k farizeům (vlastně všem lidem, kteří

si jsou jistí svým poznáním o Bohu a neporovnávají si je s učením Mojžíše a Ježíše).

Klíčovou větou je: „Jestliže neposlouchají Mojžíše a proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých“.

Ježíšova slova se naplnila, stalo se, jak řekl.  

Mnozí ale Ježíšovi nedali za pravdu (neuvěřili mu), ani pro svědectví vzkříšeného Lazara, ani když Ježíš vstal z mrtvých. Ježíšova slova tedy nejsou ani tak podobenstvím, ale jsou především  proroctvím. /3   
 

Ježíšovo vyprávění  není podobenstvím o konečném údělu materiálně bohatých a chudých. /4

Zrovna tak vyprávění  nelíčí, jak to vypadá v pekle. /5

Boháč žádá Abraháma, aby varoval jeho bratry. Nejde tedy o popis poměrů v pekle, ale o popis cesty, která je slepou cestou, která vede ke slepotě a tím do pekla. 

Zavržený člověk totiž  není schopný ani ochotný myslet na dobro druhých (svých bratří)! Žije v nepřejícnosti, jde mu jen o sebe sama.

Není sám se sebou vypořádán, žije ve vzteku, vzdoru, vzpouře, je přesvědčen, že Bůh nemá  pravdu, křivdí mu, zasedl si na něj, dělá vše špatně. Sám v sobě si hloubí propast a přikládá si na oheň sám pod sebou (v sobě). Není schopen přiznat, že by neměl pravdu nebo se dopustil chyby. Není schopen se vůbec s druhým domluvit, jen mele: „Já, Já, Já!“

Vůbec nepřipustí, že by někdo mohl být lepší než on. „Nemá čeho litovat“, myslí si, že je v pořádku, není nic, co by mu mělo být odpuštěno.

Toto vše – toto peklo – si člověk určuje a vytváří v sobě sám.  

Abrahám namítá boháčovi: „Vždyť mají Mojžíše a proroky.“ 

„To nestačí, je třeba, aby k nim přišel někdo ze záhrobí, pak se obrátí.“ 

„Co tě vede“, říká Abrahám, „když neposlouchají Mojžíše a proroky, nedají si říct, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“

Není náhodou, že má  stejné jméno jako později vzkříšený Lazar z Betánie.  

Pro saduceje byla Tóra povinnou četbou. Příliš o ní nepřemýšleli. Četli Tóru, ale nezamýšleli se nad ní, nakolik jí rozumí. /6

Navíc z biblických knih uznávali jen  Pět knih Mojžíšových, neuznávali Proroky. Ubírali z Bible, přehlíželi přislib Tóry, daný už Mojžíšovi. /7

Farizeové naopak k Bibli přidávali svá další přikázání (plot okolo Tóry).

Obě dvě skupiny – saduceové i farizeové – různým způsobem překračovali přikázání: „Nic nepřidáš a nic neubereš“.) /8

Opravovali Mojžíše, povyšovali se nad něj. /9

I my často opravujeme Mojžíše, dokonce i Ježíše. /10

 

Je otřesné, jak si „bohatí  duchem“ jsou jistí svým poznáním o Bohu, svými názory, svou představou co je správné a jak vypadá správná zbožnost. Nepotřebují se porovnávat s Mojžíšem nebo Ježíšem. Proč by četli Bibli? Stačí jim náboženské výkony nebo zbožné zážitky, spoléhají na své autority a především na svou vlastní autoritu.

„Člověku se vždycky zdá, že se chová dobře, je to však Hospodin, který zkouší srdce.“ (Př 12,2) /11 

Zbožná sebejistota je nebezpečná. Ježíš před ní častěji varuje. (Kolik znáte lidí, kteří berou vážně podobenství o jílku mámivém?)

Velice snadno předpokládáme, že dobře „věříme“. Dobré vysvědčení o sobě někdo podpírá tím, že se mu daří dobře. Jiný si dává dobré vysvědčení proto, že se mu daří špatně („Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje“).

Zapomínáme na to, že až se po smrti setkáme s Ježíšem, bude třeba Ježíš vypadat jinak, než jsme si jej vysnili.  

Proč nelze varovat „bohaté duchem“?

Neposlechnou nikoho. Ani Mesiáše!

To platí o satanovi, Kaifášovi, jinak, ale přece jen v něčem a na čas, to platilo i o Nikodémovi, dokonce v některých názorech to platilo i o apoštolech. Může to platit i o nás, i o mně(!). /12

První věc, s kterou je třeba se vypořádat, je přiznat svou chybu.

Jdu-li na opačnou stranu, je třeba se obrátit.

Jenže, pokud nedáme na Mojžíše a Proroky, /13  nic a nikdo nám nepomůže. Ani Kristus Pán.

Kdo neposlouchá Mojžíše, nemůže ani pořádně ocenit Ježíše. To se ukázalo na zbožných lidech, kteří Ježíše zabili. Omluvili si odklizení Lazara i Ježíše.

Neposlouchat Mojžíše je nebezpečnější než ostatní hříchy. Vidíme, kam to vede. Neposlouchat Mojžíše (nebo Ježíše) – „nic nepřidáš a nic neubereš“ ovšem v našich zpovědních zrcadlech nenajdeme.  
 

Všechno začíná ochotou uznat to, co vidíme – tím rozhodujeme o přístupu k životu, k pravdě, tím rozhodujeme, jak skončíme.

Prvním nebezpečím je obelhávání  sebe a obelhávání Boha. Tím se odsuzujeme k životu ve lži, ke vnitřní zapšklosti a k samotě. /14

Druhým nebezpečím je nepochopení  nebo překroucení významu biblických slov.

Týkalo se to např. úryvku minulé neděle a týká se to i úryvku dnešního. Pokud slovům přiřkneme jiný význam, než který mu dal Bůh, míjíme s dobrodiním božího poučení. Můžeme sejít z cesty k Bohu, můžeme se mu dokonce vzdalovat. (Proto Ježíš klade veliký důraz na proces „obracení se k Bohu“. )
 

Dnešní úryvek nás upozorňuje: „Pozor, člověče, máš Mojžíše, proroky a Ježíše. Pokud se nenaučíš poctivě a logicky myslet, pokud se nenaučíš správně zacházet s informacemi, zabloudíš. Nezískáš-li návyk poctivého ověřování a přiznávání si chyb, těžko tě po smrti bude někdo napravovat. Staneš se člověkem, který nepřipustí jiný názor než svůj. Nikdo tě nebude chopen zachránit.

Musíš se to naučit teď  hned. /15

Životní příběhy Abrahámem počínajíc, přes Ježíšovy současníky až po naše rodiče (i naše vlastní selhání) nás mohou varovat. Zaleží na tom, za koho Ježíše pokládáme, zda na něj ve všem dáme.
 

Máme nejlepší učení, jaké můžeme mít – učení Mojžíše, proroků i učení Ježíše. Nepotřebujeme žádné jiné zjevení. Nemusíme být nevědomí.

Kdo nechce – nechce.

Kdo se vymlouvá –  ošidí se.

Kdo si lže, zůstane lhářem.

Kdo hledá, aby neošidil sebe a druhé – bude velice obdarován.

Jedna holčička řekla: „Bůh je táta, který nás má rád jako maminka“.  

------------------

Poznámky:

                  /1     Hospodin slíbil Abramovi: Odejdi ze své  země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Gn 12,1-3)

     Správce Abrahamův řekl Lábanovi: „Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je zámožný. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly“.

     Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi. Gn 25,11)

     Izák žehná Jákobovi: „… Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu …“ (Gn 27,28

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: 26. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) Martina Talpová: Žehnání (Getsemany) Teologie Tóry (Ranní slovo)

)  

     Hospodin požehnal Jákobovi: „Já  jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země. Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ (Gn 28,13-15)

     Jákob se převelice vzmohl a měl mnoho ovcí  a koz, i služky a služebníky, i velbloudy a osly. (Gn 30,43)

     Jákob prosil: „Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, tys mi pravil: »Navrať se do své  země a do svého rodiště  a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.« Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi. Ty jsi přece řekl: »Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.« Jákob vzal z toho, co vyzískal, dar na usmířenou pro svého bratra Ezaua: dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě bahnic a dvacet beranů, třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů. (Gn 32,10-16) 

Když  Ezau spatřil ženy a děti, tázal se Jákoba: „Koho to máš s sebou?“ Jákob odvětil: „To jsou děti, jimiž Bůh milostivě  obdaroval tvého otroka.“

Jákob řekl Esauovi: „Jestliže jsem získal tvoji přízeň, přijmi prosím ode mne ten dar, vždyť smím vidět tvou tvář, a to je jako bych viděl tvář Boží. Tak přívětivě jsi mě přijal! Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh se nade mnou smiloval a mám všeho dost.“(Gn 33,5.10.11)

                  Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země. A spočinou na tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha: Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli. Požehnaný bude plod tvého života i plodiny tvé role, plod tvého dobytka, vrh tvého skotu a přírůstek tvého bravu. Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže. Požehnaný budeš při svém vcházení a požehnaný při svém vycházení. Hospodin dá, že tvoji nepřátelé, kteří proti tobě povstanou, budou před tebou poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou a sedmi cestami budou před tebou utíkat. Hospodin přikáže, aby s tebou bylo požehnání ve tvých sýpkách a na všem, k čemu přiložíš ruku. Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou ti dává. Hospodin si tě ustaví za svatý lid, jak ti přisáhl, když budeš na příkazy Hospodina, svého Boha, dbát a chodit po jeho cestách. Všechny národy země budou vidět, že se nazýváš Hospodinovým jménem, a budou se tě bát. Hospodin ti dá nadbytek dobrého: plodu tvého života a plodu tvého dobytka i plodin tvé role v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, že ti ji dá. Hospodin ti otevře svou štědrou pokladnici, nebesa, aby v pravý čas dal tvé zemi déšť a požehnal každé práci tvých rukou. Budeš půjčovat mnohým pronárodům, ale sám si nebudeš muset půjčovat.

Hospodin tě  učiní hlavou a ne chvostem, budeš  vždycky stoupat výš a neklesneš  níž, budeš-li poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes udílím, abys je bedlivě dodržoval.

Neuchýlíš se napravo ani nalevo od žádného ze slov, která  vám dnes přikazuji, tím, že bys chodil za jinými bohy a sloužil jim.

Jestliže však nebudeš  Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš  bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení: Prokletý budeš ve městě a prokletý budeš na poli. Prokletý bude … (Dt 28,1-16n)  
 

                  /2     Nedávno jsem říkal jednomu starému váženému řeholníkovi: „My, řeholníci a kněží, se nezřídka honosíme svou chudobou, čistotou a poslušností oproti lidem žijícím v manželství. Copak většina našich manželů žije v bohatství, nečistotě a svévoli? Ani nevíme, kolik stojí dětské botičky, jízdné středoškoláka a vysokoškoláka, kolik stojí taneční nebo autoškola. (Někdo spočítal, že dítě rodiče stojí 3 mil. korun.) Naši lidé mívají více dětí, musí šetřit. I oni žijí v čistotě a snaží se být poslušní Boha a jeden druhého. 

       Kde je hranice přípustného bohatství?

Naše farnost slouží historickému majetku za půl miliardy (osm kostelů  a další budovy, varhany, sochy, obrazy, kalichy a monstrance) – to nás neúměrně zatěžuje. Biskupové bývali velice bohatí, dodneška žijí v krásných palácích. „Chudí“ trapisté v Novém Dvoře žijí v úžasném prostředí, z milodarů postavili krásný klášter a kostel za půl miliardy.
 

                  /3     Mnozí  z Židů, kteří přišli k Martě a Marii a viděli vzkříšení Lazara, uvěřili v Ježíše. Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil. Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení. Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ." Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ." To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno. Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí. (J 11,45-53)

     Velekněží se uradili, že zabijí  i Lazara;  neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše. (J 12,10-11 ) 

                  /4     Někteří chudí velice lační po bohatství. Někteří bohatí s majetkem dobře nakládají.   

                  /5     „Náruč  Abraháma“ (starší překlady užívají  „ lůno Abrahámovo“) je obrazem pro spravedlivé  (kteří přitakali svým životem – vědomě nebo nevědomě – životnímu stylu Abraháma). Ti „čekali“ na Vzkříšeného Mesiáše, aby je pozval do nebe a ukázal jim cestu k úrovni nebešťanů. 

Nebešťany se mohou stát ti, kteří přijali Ježíšův životní  styl. 

                  /6     Kolik katolíků  by dokázalo vysvětlit: Co je podle Ježíše modlitba, boží království, víra (lze si ji vyprosit?)? Co znamenají Ježíšova slova: „Bože proč jsi mě opustil? (Může Bůh opustit člověka? Měl Ježíš krizi víry?) Co znamená žehnat druhému? Proč Ježíš řekl: „Vezměte a pijte“, a my nepijeme?

Proč  je tolik křesťanských církví? 

Stačí nám, katolíkům ke spáse tvrzení: „Patřím do pravé  církve, která je Skálou Petrovou?“

Stačí evangelíkům: „My stojíme pevně v Písmu svatém.“

Kdybychom my, křesťané, pořádně četli Bibli, byla by jen jedna jediná církev.

Je nám třeba pořádně  o slovu Božím přemýšlet a zařídit se podle něj v životě.

A ne jen šermovat s vytrženými (a nepochopenými) větami.

Je třeba hledat porozumění  nepříjemný místům. Žádnou práci, ani s porozuměním Bohu (nebo člověku) nelze nahradit modlitbou.  

                  /7    Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá  z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: "Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel." Hospodin mi řekl: "Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře." V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Dt 18,15-22)
 

                  /8     „Všechno, co vám přikazuji, budete bedlivě dodržovat. Nic k tomu nepřidáš a nic z toho neubereš.“ (Dt 13,1)  

                  /9     „Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“  (Mt 23,12)

„Povyšovat se“  – nad Mojžíše nebo nad Ježíše, opravovat je. 

„Ponižovat se“ je orientální vyjádřením uznání: „Jsem jen začátečníkem, učedníkem nikoliv Mistrem“.    

                  /10    Příkladů  je mnoho. Ani se mi je nechce uvádět, číst umí každý a Bible je dostupná. 

Někteří odvážnější dokonce mají svá „odvážná“ tvrzení.

Jedni tvrdí,  že řada míst z evangelia není závazná – protože nejsou slovy Ježíše, ale byla přidána pozdějšími výroky církve. (Copak o nich prozrazují místa, která popírají jako hodnověrná?

Podle nich zřejmě  Bůh nebyl schopen si zajistit hodnověrný biblický text Nového zákona.)

Jiní  tvrdí, že text Bible byl časem falšován. Např. hlásají,  že původně v Bibli byly texty mluvící o převtělování.

Kšeftsmani rádi prodávají  tajemství, které „objevili“  (Např.: Ježíš nezemřel na kříži, odešel do Indie, oženil se s Magdalénou a měl s ní děti. Krev Ježíšova prosákla do skály Golgoty a …

Tajemství  grálu …)

Jsou to podobné  podvody jako všelijaká zaručená  zjevení, případně esoterické  a šamanské praktiky. Prohlédnout podvod není  nemožné. Každý závažný  text má být zaručen podpisem ručitele, jeho adresou, datem a místem. Bibličtí pisatelé za svou pravost ručili často svým životem a smrtí.

Je dobré  si všímat, co autor svým tvrzením sleduje, čemu se vyhýbá, jaké je ovoce jeho života, zda si umí přiznávat chyby. Za koho pokládá Ježíše. A kolik mu jeho tvrzení vynáší, co za to bere.

                  Kdyby povstal ve tvém středu prorok nebo někdo, kdo hádá ze snů, a nabídl ti znamení nebo zázrak, i kdyby se dostavilo to znamení nebo ten zázrak, o němž ti mluvil, když říkal: "Pojďme za jinými bohy", které jsi neznal, "a služme jim", neuposlechneš slov takového proroka nebo toho, kdo hádá ze snů. To vás zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší. Hospodina, svého Boha, budete následovat a jeho se budete bát, budete dbát na jeho přikázání a poslouchat ho, jemu budete sloužit a k němu se přimknete.

Avšak takový  prorok nebo ten, kdo hádá ze snů, bude usmrcen, protože přemlouval k odpadnutí od Hospodina, vašeho Boha, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví. Chtěl tě svést z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal chodit. I odstraníš zlo ze svého středu. Kdyby tě tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn nebo tvá dcera nebo tvá vlastní žena nebo tvůj nejmilejší přítel potají ponoukal: "Pojďme sloužit jiným bohům", které jsi neznal ty ani tvoji otcové, některým z bohů těch národů, které jsou kolem vás, ať blízko tebe nebo daleko od tebe, od jednoho konce země až k druhému konci země, nepřivolíš mu a neuposlechneš ho, nebudeš ho litovat ani s ním mít soucit ani ho krýt. Kdybys uslyšel o některém svém městě, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh, aby ses v něm usadil, že z tvého středu vyšli muži ničemní a svádějí obyvatele města slovy: "Pojďme sloužit jiným bohům", které jste neznali, budeš pátrat a zkoumat a dobře se vyptávat; bude-li to jistá pravda, že se taková ohavnost ve tvém středu stala. (Dt 13,2-15)
 

                  /11    Ne každé  setkání a každá řeč  s Ježíšem (nebo Bohem) je modlitbou. Návrh sv. apoštolů Jana a Jakuba na vypálení samařské vesnice a slova sv. apoštola Petra, Ježíš označil za spolupráci se satanem. (Nepomohlo, že to mysleli upřímně a dobře.)
 

                  /12    Satan si myslí,  že mu Ježíš křivdí  a neumí jej ocenit. Má naprosto jiné názory než Ježíš. Opovrhuje jím.

Kaifáš měl Ježíše za nepřítele, kterého je třeba zlikvidovat.

Nikodém přiznal Ježíšovi, že je zbožný a spravedlivý, ale pokládal jej za snílka a podivína.

Apoštolové  si někdy mysleli, že některým (náboženským) věcem rozumí lépe než Ježíš a že někdy Ježíš přehání.   

                  /13    Mojžíš  je jedinečnou postavou, velikým učitelem a prorokem. Byl jedním z nejvzdělanějších lidí – vystudoval egyptskou akademii pro královské prince a byl vyučován Hospodinem. 
 

                  /14    Samotka je hrozným trestem. Být ve společnosti lháře (sebe sama) je neúnosné. 

Nejbližším společníkem si jsem já sám. (Mám si být příjemným společníkem.) 

                  /15    Jistě, dá  se ledacos po smrti dohnat, ale je to velice draze placené.

Ovšem kam se strom nahne, tam padá. Ať si nikdo nenamlouvá,  že po smrti bude schopen si přiznat své  chyby. Bůh nikoho do pekla neuvrhne, do pekla člověk směřuje sám.