23. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mdr 9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 9,13-18
Datum: 5. 9. 2010
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mdr 9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 9,13-18
; Flm 1,9b-10.12-17
; Lk 14,25-33
Datum: 5. 9. 2010
O moudrosti se v dnešní společnosti snad ani nemluví. Je vzácným
kořením, nedá se koupit (ani vyprosit). A přece nám je nabízena. (Ve
sdělovacích prostředcích se s ní nesetkáme.)
Je moudrost lidská a moudrost boží. Rozdíl je patrný …
Jak moudrost Boží získat?
Porozuměním Bohu.
To vyžaduje touhu srdce, otevřenost, odvahu přemýšlet a píli (bez práce nejsou koláče). /1
Místo komentáře ke knize Moudrosti je lépe se do textu ponořit (nejen do 9. kap., která je známou modlitbou o moudrost).
Protikladem moudrosti je hloupost
. /2
Může se úryvek evangelia týkat nás? Jak?
Kdybychom žili v Ježíšově době a setkávali se s ním, asi bychom také měli někdy pocit, že Ježíš někdy mluví nepříjemně.
Bylo by zajímavé vypočítat, která Ježíšova slova nám připadají nestravitelná.
Vzpomeňme např. na Ježíšovo tvrzení, že do božího království dost lidí nevstoupí. Na vše nelze jen lacině říkat: „To bude dobré“.
Potřebujeme si ujasnit, co Ježíš svými slovy míní.
V určitém období šel za Ježíšem veliký dav („veliké zástupy šly za ním“).
Na poušti bylo nasyceno několikatisícové shromáždění. Mnoho lidí Ježíšovi nadšeně naslouchalo v chrámě. Mnoho lidí chtělo Ježíše provolat králem (srov. J 6,15
Mnoho Ježíšových posluchačů (i apoštolové) netrpělivě čekalo, až Ježíš dá povel k povstání proti nenáviděným okupantům. Jenže si Mesiáše představovali podle lidové zbožnosti, podle svého vkusu. Proto nebyli schopni Ježíšovi naslouchat. Nesprávně přemýšleli o jeho slovech, nechápali jejich smysl a tak i mnozí z těch původních nadšenců začali Ježíše nenávidět. (Zklamání často vede k nenávisti.)/4
Na jedné straně stáli Ježíšovi příznivci – dav, zástup (z kterého se rekrutovali učedníci). Dav jako vždy okukoval (někdy čuměl), chvíli křičel „hurá“ a „sláva“ a potom řval „ukřižuj“.
Na druhé straně stáli nepřátelé především z řad farizeů, zákoníků, saduceů (velekněží), nesnášející myšlenku, že by oni(!) měli opravovat svou modlitbu, svou víru a svůj způsob myšlení…
Vrátíme se na začátek dnešního úryvku. Za Ježíšem šel dav. Ježíš se k zástupu obrátil: „Vy všichni se těšíte na Mesiáše a tvrdíte, že za ním – jen co se objeví – půjdete, dáte se do jeho služeb, necháte se jím vést. Tak to ovšem nedopadne, nedělejte si o sobě iluze!
Chtěl jsem vám pomoci, abyste našli cestu k Mesiáši, ale mnoho z vás mé varování nebere vážně (řada z vás mě bude nenávidět), proto vám nemohu pomoci. Můžete si porovnat, zda mám pravdu já nebo vaši učitelé náboženství (umíte číst, v synagógách se čte Písmo).“
A vypráví (i nám) podobenství:
- o stavbě - „Kolik chceš do božího království investovat“?
- o válce - „S jakým vojskem se chceš pustit do boje? Jak velké máte síly? Proti jak velkému
protivníkovi se stavíte? S kým můžete počítat? Koho si vyberete za vojevůdce?“
(Kdyby udělali náboženskou reformu podle Ježíše, Jeruzalém by zůstal, chrám by nebyl zničen a židé mohli mít svůj stát.)
„Ještě máte čas si rozmyslet, jestli se ode mě chcete nechat vést. Ale k tomu potřebujete vědět, proč za mnou půjdete. Nějaké koketování, polovičaté „chození za mnou“, vám nepomůže.
Jednou provždy se musíte rozhodnout, zda se stanete mými učedníky nebo ne. Jestli ovšem nechcete pořádně přemýšlet o tom, co říkám, jděte domů!
Jednou dát na mě, podruhé na mínění pana rabína, otce nebo rodiny, k ničemu nevede.
Bůh má rád veselo, ale věci nelze dělat napůl, odbývat je nebo zlehčovat. Svět je porušený a vaše náboženství, vaše „víra“, je napadena smrtelnou nemocí.
Potřebujete si ujasnit, kdo je poslán od Boha, kdo o něm víc svědčí.
Ovšem polovičaté rozhodování neobstojí.“
Ježíš věděl, že vnější svoboda nestačí. /5
Ježíš je zajisté knížetem pokoje. Ale také říká: „Nemyslete si, že přináším jen pohodu“. /6
„Přišel jsem vám na pomoc, ale protože neumíte myslet, protože se neřídíte Mojžíšovým učením, nejste schopni rozeznat pravého proroka od nepravého. Protože jste nesnášenliví a krutí, protože nehledáte, jste přesvědčení, že všechno víte – proto ze mne uděláte jablko sváru a kámen úrazu.
Budete se kvůli mým slovům hádat i ve svých rodinách, budete fanaticky pronásledovat ty, kteří mi dávají za pravdu.“
Větu “kdo nenese svůj kříž“ jsme si už vysvětlovali. /7
(Lidová zbožnost vydává manželství za kříž. Neposílá lidi do manželské poradny, ale vyzývá: „Obětuj to za spásu druhých“.)
Ježíš říká: „Buď budeš mým učedníkem, nebo učedníkem jiných náboženských učitelů“.
Ježíš nás nevyzývá k odříkání si radostí v životě, Máme se odříkat papouškování názorů kdejakých náboženským a duchovních učitelů. „Je jeden Mistr, jen jeden Učitel a jeden Otec.“ /8
Ježíšova slova jsou vážným varováním i pro nás!
Kdyby Ježíš po svém vzkříšení nevyhledal apoštoly a pracně jim nedokazoval, že je Mesiášem, zůstali by u rabínské představy, ke které se po ukřižování Ježíše vrátili.
My se také tvrdošíjně držíme svých náboženských představ!
Slyšeli jsme sice: „Proto každý, kdo se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář,
který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“ (srov. Mt 13,52
Slyšeli jsme příslib: „Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy“ (J 16,13
Čteme-li: „Ježíš se obrátil k velikým zástupům …“ Je to vážné napomenutí.
Děti rozhodně napomínáme: „Než přejdeš ulici, rozhlédni se, zda nejede auto!“
„Kluci, pamatujte si, na nikoho nemíříme zbraní, ani nenabitou!!“
Vůči Ježíšovu slovu o „obracení“ bychom měli mít veliký respekt.
Ježíš nás zve ke stolu, za kterým bude sedět ženich a nevěsta.
Ježíš se mnoho namáhá, abychom mohli patřit do množiny vytvářející „nevěstu Beránkovu“.
Bylo by škoda se o takovou krásu připravit. Nechceme, aby Ježíšovi jeho práce ztrpkla.
„Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Mt 6,21
----------------------
Poznámky:
/1 Máme pohanské představy o modlitbě (o rozhovoru s Bohem). Nemusím Bohu vykládat, co si přeji, co mě trápí a jak na tom jsem. Nečeká, že mu budu zpívat písničky, o nichž si myslím, že mu udělají dobře. Není závislý na našich ovacích. Ale potřebuji naslouchat Bohu.
Při jakémkoliv studiu nestačí jen poslouchat, co učitel říká. Vyučování vyžaduje samostatnou práci studenta nebo učedníka s vyučovanou látkou. Nestačí jen poslouchat v kostele kázání. Kdo je schopen si je zapamatovat? Vidím-li dobrý film nebo čtu-li knihu, zážitek z poznaného mě tak zaujme, že se k tomu ve volných chvílích samočinně vracím. (Proto si potřebuji obstarávat zážitky.) Jsem jako kráva, která se napase a pak přežvykuje. Chytří lidé si vyhradí hodinu týdně a pracuji se slovem božím. Může to být objevný zážitek. Tak mně slovo boží zprostředkovává nadhled a vhled do čehokoliv. Možnost vzdělání je dnes neslýchaná. Ne každému se dostane, ale selský rozum může získat kdekdo (také o něj ale můžeme přijít).
/2 Hloupost je zaviněná. Je hříchem, je následkem lenosti a pýchy (zbabělost se neptá, má strach: „Abych nevypadal hloupě“). Na počátku hlouposti je papouškování slov, kterým nerozumím.
/3 Ježíšem se na začátku nadchlo dost lidí. Ale sami víme, že nám nadšení dlouho nevydrží. Letná v r. 1989, návštěvy papeže, nadšení při svatbě, nadšení ze štěněte, nadšení a „hrdost“ z narození dítěte, a všechna dobrá předsevzetí! Jenže pocit „jak budu skvělý“ nestačí.
/4 Ježíš chtěl svému národu pomoci, přišel s určitou výukou, ale lidé na něj nedali, nechtěli mu naslouchat.
První Ježíšova vyučovací lekce byla: „Obraťte se !“ Dnes bychom řekli: „Naučte se pořádně myslet a pořádně číst Mojžíše a proroky“. Kdyby začali znovu od Mojžíše, byli by Ježíšovi porozuměli.
/5 Žijeme v porušeném světě a nejsme neviňátka, zlo se bezohledně prosazuje. (A nemáme co do činění jen se zlem lidským.)
/6 Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!
Mám být do něj ponořen, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!
Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem, budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni. (Lk 12,49-53
Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a `nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina´. (Mt 10,34-36
/7 Kříž byl nejhorším a nejpotupnějším druhem šibenice. U nás bylo nejpotupnější popravou vpletení do kola, ale kříž byl mnohem horší, proto Ježíš nemohl slovo kříž použít (před jeho ukřižováním by to navíc bylo naprosto nesrozumitelné).
Pokud někdo nazývá své těžkosti křížem, ostudně devalvuje, snižuje Ježíšovu vraždu a jeho ponížení!!
(Nemám rád, když někteří naši politici přirovnávají dnešní situace k „Sarajevu“, k „noci dlouhých nožů“, k „hitlerovým řáděním“ ..., jsou to nafoukaní mluvkové.)
Copak jenom my neseme trpělivě své těžkosti? Židé dlouho snášeli okupace a hrozné pogromy. Mnoho lidí neznajících Boha trpělivě snáší smrtelné nemoci a životní rány, a nehrají si na trpitele nebo dokonce na spasitele. Nedávno jsem byl smutný ze „zbožné“ moderní písně, která jásavou melodií zpívala o Ježíšově ukřižování. Copak by někdo takovým způsobem mohl zpívat o „cyklonu B“ (který nacisté používali k vraždění v plynových komorách? Aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil! Často si nevidíme do své „zbožné“ huby.
/8 Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. … Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (Mt 23,1-12
„Vaše slovo buď `ano, ano – ne, ne´; co je nad to, je ze zlého.“ (Mt 5,37
Je moudrost lidská a moudrost boží. Rozdíl je patrný …
Jak moudrost Boží získat?
Porozuměním Bohu.
To vyžaduje touhu srdce, otevřenost, odvahu přemýšlet a píli (bez práce nejsou koláče). /1
Místo komentáře ke knize Moudrosti je lépe se do textu ponořit (nejen do 9. kap., která je známou modlitbou o moudrost).
Protikladem moudrosti je hloupost
. /2
Může se úryvek evangelia týkat nás? Jak?
Kdybychom žili v Ježíšově době a setkávali se s ním, asi bychom také měli někdy pocit, že Ježíš někdy mluví nepříjemně.
Bylo by zajímavé vypočítat, která Ježíšova slova nám připadají nestravitelná.
Vzpomeňme např. na Ježíšovo tvrzení, že do božího království dost lidí nevstoupí. Na vše nelze jen lacině říkat: „To bude dobré“.
Potřebujeme si ujasnit, co Ježíš svými slovy míní.
V určitém období šel za Ježíšem veliký dav („veliké zástupy šly za ním“).
Na poušti bylo nasyceno několikatisícové shromáždění. Mnoho lidí Ježíšovi nadšeně naslouchalo v chrámě. Mnoho lidí chtělo Ježíše provolat králem (srov. J 6,15
) a mnoho učedníků jej opustilo a
už s ním nechodili (srov. J 6,66
). Mnoho volalo: „Hosana“. (Mnoho lidí
bylo nadšeno o Letnicích v Jeruzalémě při vylití Ducha svatého a
můžeme hledat nebo si domyslet, zda obstáli třeba při kamenování
Štěpána či v pronásledování Ježíšových učedníků, které
následně vypuklo. Odešel původně nadšený Jidáš. I apoštolové
přestali Ježíše po ukřižování pokládat za Mesiáše. /3
Mnoho Ježíšových posluchačů (i apoštolové) netrpělivě čekalo, až Ježíš dá povel k povstání proti nenáviděným okupantům. Jenže si Mesiáše představovali podle lidové zbožnosti, podle svého vkusu. Proto nebyli schopni Ježíšovi naslouchat. Nesprávně přemýšleli o jeho slovech, nechápali jejich smysl a tak i mnozí z těch původních nadšenců začali Ježíše nenávidět. (Zklamání často vede k nenávisti.)/4
Na jedné straně stáli Ježíšovi příznivci – dav, zástup (z kterého se rekrutovali učedníci). Dav jako vždy okukoval (někdy čuměl), chvíli křičel „hurá“ a „sláva“ a potom řval „ukřižuj“.
Na druhé straně stáli nepřátelé především z řad farizeů, zákoníků, saduceů (velekněží), nesnášející myšlenku, že by oni(!) měli opravovat svou modlitbu, svou víru a svůj způsob myšlení…
Vrátíme se na začátek dnešního úryvku. Za Ježíšem šel dav. Ježíš se k zástupu obrátil: „Vy všichni se těšíte na Mesiáše a tvrdíte, že za ním – jen co se objeví – půjdete, dáte se do jeho služeb, necháte se jím vést. Tak to ovšem nedopadne, nedělejte si o sobě iluze!
Chtěl jsem vám pomoci, abyste našli cestu k Mesiáši, ale mnoho z vás mé varování nebere vážně (řada z vás mě bude nenávidět), proto vám nemohu pomoci. Můžete si porovnat, zda mám pravdu já nebo vaši učitelé náboženství (umíte číst, v synagógách se čte Písmo).“
A vypráví (i nám) podobenství:
- o stavbě - „Kolik chceš do božího království investovat“?
- o válce - „S jakým vojskem se chceš pustit do boje? Jak velké máte síly? Proti jak velkému
protivníkovi se stavíte? S kým můžete počítat? Koho si vyberete za vojevůdce?“
(Kdyby udělali náboženskou reformu podle Ježíše, Jeruzalém by zůstal, chrám by nebyl zničen a židé mohli mít svůj stát.)
„Ještě máte čas si rozmyslet, jestli se ode mě chcete nechat vést. Ale k tomu potřebujete vědět, proč za mnou půjdete. Nějaké koketování, polovičaté „chození za mnou“, vám nepomůže.
Jednou provždy se musíte rozhodnout, zda se stanete mými učedníky nebo ne. Jestli ovšem nechcete pořádně přemýšlet o tom, co říkám, jděte domů!
Jednou dát na mě, podruhé na mínění pana rabína, otce nebo rodiny, k ničemu nevede.
Bůh má rád veselo, ale věci nelze dělat napůl, odbývat je nebo zlehčovat. Svět je porušený a vaše náboženství, vaše „víra“, je napadena smrtelnou nemocí.
Potřebujete si ujasnit, kdo je poslán od Boha, kdo o něm víc svědčí.
Ovšem polovičaté rozhodování neobstojí.“
Ježíš věděl, že vnější svoboda nestačí. /5
Ježíš je zajisté knížetem pokoje. Ale také říká: „Nemyslete si, že přináším jen pohodu“. /6
„Přišel jsem vám na pomoc, ale protože neumíte myslet, protože se neřídíte Mojžíšovým učením, nejste schopni rozeznat pravého proroka od nepravého. Protože jste nesnášenliví a krutí, protože nehledáte, jste přesvědčení, že všechno víte – proto ze mne uděláte jablko sváru a kámen úrazu.
Budete se kvůli mým slovům hádat i ve svých rodinách, budete fanaticky pronásledovat ty, kteří mi dávají za pravdu.“
Větu “kdo nenese svůj kříž“ jsme si už vysvětlovali. /7
(Lidová zbožnost vydává manželství za kříž. Neposílá lidi do manželské poradny, ale vyzývá: „Obětuj to za spásu druhých“.)
Ježíš říká: „Buď budeš mým učedníkem, nebo učedníkem jiných náboženských učitelů“.
Ježíš nás nevyzývá k odříkání si radostí v životě, Máme se odříkat papouškování názorů kdejakých náboženským a duchovních učitelů. „Je jeden Mistr, jen jeden Učitel a jeden Otec.“ /8
Ježíšova slova jsou vážným varováním i pro nás!
Kdyby Ježíš po svém vzkříšení nevyhledal apoštoly a pracně jim nedokazoval, že je Mesiášem, zůstali by u rabínské představy, ke které se po ukřižování Ježíše vrátili.
My se také tvrdošíjně držíme svých náboženských představ!
Slyšeli jsme sice: „Proto každý, kdo se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář,
který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“ (srov. Mt 13,52
).
Slyšeli jsme příslib: „Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy“ (J 16,13
), ale nepřijali jsme tato slova do svého života s Ježíšem.
Nanejvýš je papouškujeme.
Čteme-li: „Ježíš se obrátil k velikým zástupům …“ Je to vážné napomenutí.
Děti rozhodně napomínáme: „Než přejdeš ulici, rozhlédni se, zda nejede auto!“
„Kluci, pamatujte si, na nikoho nemíříme zbraní, ani nenabitou!!“
Vůči Ježíšovu slovu o „obracení“ bychom měli mít veliký respekt.
Ježíš nás zve ke stolu, za kterým bude sedět ženich a nevěsta.
Ježíš se mnoho namáhá, abychom mohli patřit do množiny vytvářející „nevěstu Beránkovu“.
Bylo by škoda se o takovou krásu připravit. Nechceme, aby Ježíšovi jeho práce ztrpkla.
„Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Mt 6,21
)
----------------------
Poznámky:
/1 Máme pohanské představy o modlitbě (o rozhovoru s Bohem). Nemusím Bohu vykládat, co si přeji, co mě trápí a jak na tom jsem. Nečeká, že mu budu zpívat písničky, o nichž si myslím, že mu udělají dobře. Není závislý na našich ovacích. Ale potřebuji naslouchat Bohu.
Při jakémkoliv studiu nestačí jen poslouchat, co učitel říká. Vyučování vyžaduje samostatnou práci studenta nebo učedníka s vyučovanou látkou. Nestačí jen poslouchat v kostele kázání. Kdo je schopen si je zapamatovat? Vidím-li dobrý film nebo čtu-li knihu, zážitek z poznaného mě tak zaujme, že se k tomu ve volných chvílích samočinně vracím. (Proto si potřebuji obstarávat zážitky.) Jsem jako kráva, která se napase a pak přežvykuje. Chytří lidé si vyhradí hodinu týdně a pracuji se slovem božím. Může to být objevný zážitek. Tak mně slovo boží zprostředkovává nadhled a vhled do čehokoliv. Možnost vzdělání je dnes neslýchaná. Ne každému se dostane, ale selský rozum může získat kdekdo (také o něj ale můžeme přijít).
/2 Hloupost je zaviněná. Je hříchem, je následkem lenosti a pýchy (zbabělost se neptá, má strach: „Abych nevypadal hloupě“). Na počátku hlouposti je papouškování slov, kterým nerozumím.
/3 Ježíšem se na začátku nadchlo dost lidí. Ale sami víme, že nám nadšení dlouho nevydrží. Letná v r. 1989, návštěvy papeže, nadšení při svatbě, nadšení ze štěněte, nadšení a „hrdost“ z narození dítěte, a všechna dobrá předsevzetí! Jenže pocit „jak budu skvělý“ nestačí.
/4 Ježíš chtěl svému národu pomoci, přišel s určitou výukou, ale lidé na něj nedali, nechtěli mu naslouchat.
První Ježíšova vyučovací lekce byla: „Obraťte se !“ Dnes bychom řekli: „Naučte se pořádně myslet a pořádně číst Mojžíše a proroky“. Kdyby začali znovu od Mojžíše, byli by Ježíšovi porozuměli.
/5 Žijeme v porušeném světě a nejsme neviňátka, zlo se bezohledně prosazuje. (A nemáme co do činění jen se zlem lidským.)
/6 Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!
Mám být do něj ponořen, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!
Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem, budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni. (Lk 12,49-53
)
Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a `nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina´. (Mt 10,34-36
)
/7 Kříž byl nejhorším a nejpotupnějším druhem šibenice. U nás bylo nejpotupnější popravou vpletení do kola, ale kříž byl mnohem horší, proto Ježíš nemohl slovo kříž použít (před jeho ukřižováním by to navíc bylo naprosto nesrozumitelné).
Pokud někdo nazývá své těžkosti křížem, ostudně devalvuje, snižuje Ježíšovu vraždu a jeho ponížení!!
(Nemám rád, když někteří naši politici přirovnávají dnešní situace k „Sarajevu“, k „noci dlouhých nožů“, k „hitlerovým řáděním“ ..., jsou to nafoukaní mluvkové.)
Copak jenom my neseme trpělivě své těžkosti? Židé dlouho snášeli okupace a hrozné pogromy. Mnoho lidí neznajících Boha trpělivě snáší smrtelné nemoci a životní rány, a nehrají si na trpitele nebo dokonce na spasitele. Nedávno jsem byl smutný ze „zbožné“ moderní písně, která jásavou melodií zpívala o Ježíšově ukřižování. Copak by někdo takovým způsobem mohl zpívat o „cyklonu B“ (který nacisté používali k vraždění v plynových komorách? Aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil! Často si nevidíme do své „zbožné“ huby.
/8 Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. … Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (Mt 23,1-12
)
„Vaše slovo buď `ano, ano – ne, ne´; co je nad to, je ze zlého.“ (Mt 5,37
)