22. neděle v mezidobí

Je před námi poslední  čtvrtina liturgického roku, za sebou máme řadu probraných vyučovacích lekcí. 

Je pro nás důležité a praktické vědět, že nejsme náhodným produktem přírody, že jsme byli chtění, že nejme žebráky, ale pocházíme z královského rodu, že nemusíme živořit v údělu marnotratného syna, ale máme skvostný domov, kde máme každý své místo. 

O dalších nedělích nás bude Ježíš ve svém vyučování vést k tomu, abychom se určitou namyšleností (na své znalosti a zakládáním si na své snaze o dobrý život), nepřipravili o další souznění s Ježíšem.

(Ježíš nás namlsal na pozici nevěsty.)

Doufám, že poznání  z dnešní lekce nám přejde do praktického života.  

Kdybychom v úryvku evangelia vynechali uzdravení člověka postiženého vodnatelností, ošidili bychom se o úvod k následujícímu podobenství a o důležité vyučování. 

Podobenství má širší dosah než poučení. Z poučení bychom možná vytěžili jen společenský návod, jak se chovat na hostině a jak získat obdiv ostatních.

Je dobré si přečíst text až k 24. verši – k varující větě: „Nikdo z těch, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře“.  

Pokora je slovo v katolickém prostředí profláklé.

Pokora je láskou k pravdě. Pokorný si umí přiznat příjemnou pravdu o sobě (mnoho starších katolíků to neumí a trpí pocitem méněcennosti), umí si přiznat i nepříjemnou pravdu o sobě. /1

Umí přiznat pravdu i nepříteli.

   

Ježíš s uzdravením v sobotu neprovokoval. /2  Brojil-li proti „rabínským přikázáním“ (dnes bychom je  nazvali jiným slovem), pak jen proto, že hájil přejícnost a moudrost Boží. /3

Všimněme si reakce zbožných. Na otázku: „Je to dovoleno?“ Mlčeli. Byli zbabělí, nešli do diskuze.

Ježíš logicky zdůvodnil, proč uzdravuje. /4

Zase mlčeli. Ovšem po straně  pomlouvali.

„Když von každýho utluče argumenty!“ 

Kolikrát jsem byl svědkem takových nízkých napadání. 

V kartách platí trumfy, u soudu fakta, důkazy a výpovědi svědků.

V hledání a rozpravě není přece jiné řešení.  Jestli chce někdo vyvrátit určitou teorii, je nutné, aby přinesl poctivé argumenty.  

Zbabělci jsou potichu, přesvědčit se nedají. „Vědí vše nejlépe“. 

„Co tady nějaký začínající učitýlek náboženství převrací naše pravdy. Na co si hraje? Všechny naše autority a svatí otcové říkají něco jiného než on – pouhý tesař.“  

Nejsem-li v diskusi stejně vzdělaným odborníkem jako ten druhý, mám si pravdivě přiznat: nejsem mu partnerem pro diskuzi. V zedničení je lékař slabším partnerem zedníkovi, v medicíně naopak. /5

Buď si určitou věc nastuduji, nebo jsem odsouzen k mlčení.

Řadě věcí nerozumím, to se tolik neděje, ale mám vždy usilovat o spravedlnost a poctivost. Jakmile pomlouvám – přidávám se ke zlu. Budu-li druhého mlátit po hlavě, dopouštím se zločinu. /6
 

Domýšlivost je nebezpečná!

Komunistická propaganda tiskla brožurku DIAMAT. Na 27 stránkách formátu A5se vypořádala se vším i s „buržoazními pavědami“ jako dědičnost, kybernetika, teorie relativity nebo víra v „boha“.

V určitých hospodách někteří štamgasti rozumí všemu: politice, ekonomice, sportu … a „fšemu“. Podobně někteří zbožní rozumí „fšemu“ z náboženství. (Ani k tomu nepotřebují vzdělání). Kdyby jen sami zakrněli, tak by to šlo, ale jsou nesnášenliví a nebezpeční. Sobě i druhým.
 

Bohužel si myslíme, že  nemáme s farizeji nic společného (vícekrát jsem se farizeů zastával, poukazoval na jejich kvality). Máme se těšit z toho, že smíme znát Boha a že od něj můžeme odkoukat spravedlnost, milosrdenství a věrnost. Ale jakmile si na tom někdo zakládá a povyšuje se nad druhé, ubližuje jim.

Cenné bohatství  se nám pak stává kamenem úrazu („bohatí nevejdou do království božího“).

Nepít, nechodit za cizími ženskými, řádně platit daně, odvádět poctivou práci, zdravit, slušně vychovat děti a dávat jim dobrý příklad, být slušným člověkem není zásluhou, tak žijí i někteří z těch, kteří o Bohu nic nevědí.
 

Sebejistí a nesnášenliví  věřící všech dob a náboženství jsou nebezpeční  sobě, svým dětem a druhým lidem: 

-  Sobě – Bůh jim nemůže pomoci, protože se Bohu už nesnaží dál porozumět, nejsou schopní s Bohem spolupracovat na svém uzdravení.

-  Dětem jsou nebezpeční  – ukazují jim karikaturu Boha. Tím brání dětem přijít k Ježíši. /7

-  Druhým lidem škodí  – ubližují a zavádí druhé na špatnou cestu. /8

    Zmrzačí je, jako byli zmrzačeni oni. /9

    Škodí  i tím, že jsou ochotní přijmout funkci, na kterou nemají vybavení. /10 

Lidé, domýšliví na svou „zbožnost“ se povyšují nad druhé, jsou fanatičtí. Jako číhali na Ježíše, aby jej chytili za slovo, tak i dnes číhají na jinak smýšlející. Majitelé pravdy mají ne-milosrdné, tedy zlé srdce.

Místo poctivé debaty, místo poctivého hledání, číhají, hledají chybu v jednání druhého, často rádi opakují drby – ty jim „dávají za pravdu“, že jejich „protivník“ je lump. 
 

Proti domýšlivosti není léku! Proč?

Domýšliví už  všechno vědí nejlépe, Ježíš o nich říká: „Jsou „bohatí“, nejsou „chudí“. Nestojí o další poznání, odmítají otázky, které by jim nabourávaly něco falešného z jejich představy o Bohu.

Zamítají další diskuse (někdy se maskují prohlášením: „To je tajemství“).

Proč? „Uchytilo se v nich ošklivé býlí“ – jsou zabydlení ve vlastním přesvědčení, že už „vědí“. A vědí nejlépe! 

Živý vztah nahrazují výkonem – dodržováním svých (ne božích) přikázání. /11

A předstíráním a zbožnými frázemi jako bohatý mladík /12 

Ježíš nám všechno trpělivě vysvětluje. Chce, abychom mu rozuměli – nerozumět si s někým, kdo nás má rád nebo s tím, koho máme rádi, je mučivé.  

Psychologie potvrdila důležitost puberty. I děti, které zakusily milující péči rodičů, si znovu potřebují pro dospělý život ověřit, zda je rodiče mají opravdu rádi. (Rodiče mají vydržet „trhací zkoušku“. Marnotratný syn ovšem překročil slušnou mez.)

Podobně je pro ty, kteří odmala vyrůstali v křesťanství, důležitá náboženská puberta!!

Pro dospělý vztah s Bohem je nutné si ověřit solidnost Boha. Nelze spoléhat na zkušenost někoho jiného ani na zkušenost tak blízkých jako jsou rodiče nebo náboženské autority. /13

(Ježíše a proroky jsme ovšem ve svém nenávistném vzdoru napínali na skřipec tak dlouho, až jsme je přetrhli. Přesto se Ježíš (a Bůh) od nás neodvrátil! (Jeho přátelství je prověřené!) 

I o nás mohou platit strašná  slova o číhajících na spravedlivého. /14 

Ježíš nedbal nebezpečí, o druhé mu šlo víc než o sebe. Věnoval se i „zbožným“.

Nešel do každého sporu. Některé spory nelze vyhrát (např. „tvrzení proti tvrzení“). Ale všechny spory, do kterých šel, vyhrál.

Nezneužíval svou moc. Získal některé zbožné (Nikodéma, Josefa z Arimatie …)

Čím? Logickou argumentací  (zdůvodněními, důkazy), znameními, mocnými skutky, /15

– včetně toho na kříži – „aby poznali, že miluji Otce“, „aby se ukázalo, že nejsem podvodník, beznaboh, bludař, spolupracovník ďábla …“ (Srov. J 14,31) 

Ježíš ve své  řeči o místech na svatbě nemluví o zasedacím pořádku na našich hostinách, ale o našem hodnocení sebe samých.

Jako si mnoho lidí myslí,  že by si zasloužili mnohem větší plat v zaměstnání (ale nepoměřují plat podle poctivosti a úrovně své práce), tak mnoho zbožných lidí pokládá sebe za zbožnější než druhé.

„Rozvedení nesmí ke Stolu Páně – zůstávají ve svém hříchu! My můžeme!“

Člověče, copak my nejsme zatvrzelí hříšníci? Není nikoho, kdo by neselhával.

Večeře Páně je hostinou hříšníků! Ovšemže těch, kteří přiznávají své  chyby, prosí o milosrdenství a jsou milosrdní k druhým. /16

Byl-li kněz v kolaborantském spolku (Pacem in terris) tolik „nevadilo“, hlavně když byl „mariánským ctitelem“.

Invalidé a nemocní  jsou „kriminálníky“ – provinili se v minulém životě (říkají věřící v převtělování). A to „my jsme ti dobří“? – ptáme se.   

Až někteří poznají  poměry v nebi, nebudou chtít vejít (to je i případ satana): „Pravím vám: nikdo z pozvaných neokusí mé večeře“ (večeře je hostinou na konci dne).  

Jiní se budou naopak tlačit ke stolu, jak jsme slyšeli před týdnem: „Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: `Pane, otevři nám´, tu on vám odpoví: `Neznám vás, odkud jste!´

Pak budete říkat: `Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!´

On však odpoví: `Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.´“ (Lk 13,25-27)

 

Oceňme, že nás Ježíš  vyučuje a varuje nás přesto, že jsme šelmy a že věděl, že ho zabijí, a že my často jeho varováním pohrdáme.

Víme, čím mu udělat radost. Zbytečná námaha a vydanost pro druhého ztrpkne.  

O povyšování a ponižování  jsme již vícekrát hovořili. /17

              

Chytří lidé vymysleli a dobře formulovali podrobnější pravidla pro rozhovor a diskusi.

Ježíšova vyučovací  lekce říká: uctivé setkání s druhým stojí na slušnosti a poctivosti.

To je velice praktické.  

-------------------

Poznámky:

                  /1     Mojžíš  se neurazil, když mu Hospodin řekl: „Nevejdeš do zaslíbené  země“.

David přiznával své  hříchy (2 Sam 12,13; 2 Sam 24,10.17), Saul lhal a vymlouval se (srov. 1 Sam 13. kap. a 1 Sam 15. kap.). 

Nazaretští  se urazili až na smrt, když  se jich Ježíš pouze zeptal, zda se poučili z chyb svých otců, zda budou schopní přijmout Mesiáše. Farizeové se urazili, když jim Ježíš vytkl jejich pojetí zbožnosti. Naopak kananejská žena se neurazila, když ji Ježíš zařadil mezi „pohanské psy“ (srov. Mt 15,1-28)

Apoštolové  se neurazili, když je Ježíš  káral, farizeové, zákoníci a kněžstvo se vícekrát smrtelně  urazili. (Např. J 9,39-40)

Ale Davidova reakce na Šimeiovo zlořečení králi: „Nechte ho, ať zlořečí  …“ byla hrbatou pokorou! (srov. 2 Sam 16,5-13)

Ani prosba apoštolů:  „Dej nám více víry!“ ( Lk 17,5), nebyla projevem pokory. 

                  /2     Dnes by jej někteří napomínali: „Nebourej jednotu, sám říkáš: „Aby jedno byli“. Zkazíš bohoslužbu, uzdrav maroda zítra, vydrží, nejde mu o život.“
 

                  /3     U Mojžíše stojí:  „ K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím. (Dt 4,2)

Plot okolo Tóry škrtil život lidí. Ze strachu a pečlivosti si jej rabíni vymýšleli (a vymýšlíme).  

                  /4     „Sedmý  den nám je dán k radosti nad životem. Jestli Hospodin dbá i na odpočinek dobytka a vede k pomoci zvířeti i v sobotu, pak mi nezbývá než uzdravit nemocného. Zdravý člověk má o důvod k slavení víc než nemocný.“
 

                  /5     Nedávno jsme mluvili o císaři Josefu II. Nemohu do diskuse mnoho vstupovat, četl jsem o něm jen od několika historiků.

Když  náš táta vynesl svůj trumf: „Páter Novák nám  říkal: ,Zednáři jsou lumpové,  židé nalejvali kořalku …“ namítal jsem mu: „A řekl vám Páter Novák, že křesťané zakázali židům vlastnit půdu a vykonávat jakékoliv řemeslo a že ještě za Marie Terezie se směl oženit jen jeden ze synů v rodině? „Až Josef II. jim Tolerančním patentem umožnil stejná práva jako ostatním.“
 

                  /6     Tento hřích – náboženská nesnášenlivost a nenávist – přivedl Ježíše na kříž!!

Tento hřích činí náboženské války strašně  krutými. (Podle židovského práva by měl být skutečný  bludař ukamenovaný. Z náboženské nenávisti krutě a rafinovaně se církevní představení Ježíšovi pomstili tím nehorším a nejvíce ponižujícím způsobem – ukřižováním!

Bylo mnoho a mnoho náboženských válek proti jednotlivci nejen Ježíšovo ukřižování.   

                  /7    Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť  takovým patří království  nebeské. (Srov. Mt 19,14)  

                  /8     Každou chvíli někdo pláče nad svým životem: „Táta bil maminku i nás děti.“

„Manžel propíjí peníze.“ „Říkali mi: násilí a nevěru manžela obětuj Bohu za vaše děti“.

„77x odpouštěj (už neřekli, že k odpuštění nutně patří uznání chyby a prosba o odpuštění), láska všechno vydrží, máme nastavit druhou tvář, poslušnost je první ctnost“.

„Tolik jsem se modlila a Bůh mě nikdy nevyslyšel, umřelo mi dítě, narodilo se mi dítě s postižením. Já bych se pro děti rozkrájela, proč mě Bůh nikdy neopověděl?“„Říkali mi: odevzdej Bohu, co nemůžeš unést. Jak se to dělá? K čemu to je? Dvacet let se trápím, už nemohu, jsem na všechno sama.“

Děláme z Boha nelidskou stvůru, dali jsme lidem špatné telefonní číslo, na kterém nikdo neodpovídá.  

                  /9     Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami. (Srov Mt 23,13.15)

           

                  /10    Jótam mluvil k shromážděnému lidu: „Slyšte mě, šekemští občané, a vás nechť slyší Bůh!

Sešly se pospolu stromy, aby si nad sebou pomazaly krále. Vyzvaly olivu: »Kraluj nad námi!«

Oliva jim však odpověděla: »Mám se vzdát své tučnosti, jíž se uctívají bohové i lidé, a kymácet se nad stromy?«

Stromy pak vyzvaly fík: »Pojď nad námi kralovat ty!«

Fík jim však odpověděl: »Mám se vzdát své sladkosti a svých výborných plodů  a kymácet se nad stromy?«

Stromy pak vyzvaly vinnou révu: »Pojď nad námi kralovat ty!«

Vinná  réva jim však odpověděla: »Mám se vzdát svého moštu, který  je k radosti bohům i lidem, a kymácet se nad stromy?«

I vyzvaly všechny stromy trnitý keř: »Pojď  nad námi kralovat ty!«

A trnitý  keř stromům odpověděl: »Jestliže mě doopravdy chcete pomazat za krále nad sebou, pojďte se schoulit do mého stínu! Jestliže však ne, vyšlehne z trnitého keře oheň a pozře i libanónské cedry!« (srov. Sd 9,1-15) (Místo „trnitý keř“ kraličtí píší „bodlák“. Trnité keříky na předním východě jsou ani ne půlmetrové.)
 

                  /11    Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství  a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní  nezanedbávat. Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete! (Mt 23,23-24)

        

                  /12    „Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?

„Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“ 

„Která?“

„Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“

„To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“ (Srov. Mt 19,16n) 

                  /13    Hospodin pravil Jákobovi: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův … Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude … nikdy tě neopustím, učiním, co jsem ti slíbil.“

A Jákob si začal ověřovat spolehlivost Hospodina ...   

                  /14     Počíhejme si na spravedlivého …  protiví se našim činům a vytýká  nám prohřešky proti Zákonu, viní nás ze zrady na našem vychování. Honosí se, že došel poznání Boha … Stal se obžalobou našeho smýšlení, je nám na obtíž i jenom na něj pohledět …  Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé, a přezkoumejme, jak to s ním nakonec dopadne. … Vyzkoušejme ho tupením a mučením, ať poznáme jeho mírnost a přesvědčíme se o jeho trpělivosti. … (Srov. Mdr 2,12-19)

Kaifáš si byl dobře vědom toho, že Ježíše hodil přes palubu, ale ani na chvíli nezapochyboval, že by Ježíš mohl být Mesiášem.  

                  /15    Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.  (J 10,25)  

     Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! (J 10,37)  

     Filipe, nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. (J 14,10.11-12)

      Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké  nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. (J 15,24)
 

                  /16     A odpusť  nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.

A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

Neboť  jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí  váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. (Mt 6,12-15)
 

                  /17       Kdo se povyšuje (vědomě nebo nevědomě)?

Kdo se tváří,  že ví. 

Kdo „opisuje“ od druhého, kdo říká náboženské a jiné  fráze, aniž jim rozumí  – povyšuje se.

Kdo si neověřuje tvrzení  druhého a nechá se podvést, je hloupý.

Kdo si neověřuje tvrzení  druhého a myslí si, že je chytřejší  – ten se povyšuje.

Kdo si neporovnává  své názory s názory Ježíšovými – povyšuje se. 

Kdo mávne rukou nad Ježíšovými slovy – povyšuje se.

Kdo nad Ježíšovými slovy nepřemýšlí – povyšuje se.

Nikdo neřekneme, že jsme chytřejší než Ježíš, ale často podle něj nejednáme. Neptám-li se jaký  názor má on a jednám-li jinak než  on – povyšuji se nad Ježíše.

Kdo se nenaučí přiznávat pravdu o sobě, hrozí mu, že nepřijme názory Boží. Bude odhaleno, že se povyšoval a bude „ponížen“.

       Kdo se „ponižuje“?

Ten, kdo ví,  že je jen učedník, začátečník, kdo si nehraje na Mistra.

       Kdo může být povýšen?

Ten, který  se ptá, když neví. 

Ten, kdo se učí  „odstydět se“, aby se odvážil zeptat.

Ten, kdo umí přiznat chybu nebo nevědomost.

Ti všichni, pokud hledají, mohou být obdarováni, mohou se něco nového dozvědět a pokud s tím budou pracovat, mohou se něčemu novému naučit.  

Každý, kdo si všimne potřebného nebo se skloní k někomu dole, bude oceněn.

Každý, kdo naslouchá  druhému, otevírá dveře možnosti obdarovat nebo být obdarován.