19. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 20,25-28 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 18,6-9
Datum: 8. 8. 2010
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 20,25-28 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 18,6-9
; Žd 11,1-2.8-19
; Lk 12,32-48
Datum: 8. 8. 2010
Úryvek z evangelia je velice obsažný, ale může nám třeba
dopomoci k velikému objevu. (I dovolenou můžeme obohatit krásou Božího
slova).
Úryvek je určen pokročilým, kteří mají už zpracované jednotlivé vyučovací lekce a mají dostatečné znalosti. To není vyučovací hodina pro 3. třídu, ale pro 8. třídu (Osmáci toho hodně znají, mnoho nás starších jsme už ledacos zapomněli – i v „náboženství“. ) Nebo by se dalo říci poslední přednáška po dvou semestrech (na strojní fakultě jsme měli dva semestry chemie).
K pochopení je třeba vědět, co obnáší boží království…
jakým osidlem může být bohatství (jakékoliv) …
jak vypadala svatba v Izraeli,
rozumět podobenství o družičkách,
co vše se krade a kdo všechno patří mezi zloděje,
jak se hospodaří s hřivnami a jak má pracovat zaměstnanec (služebník) božího království. Neobejdeme se bez porozumění největšímu obrazu o vztahu Boha k lidem - snoubenectví a manželství Boha s lidmi.
A poznání, že Ježíš přišel jako ženich.
Bez těchto vědomostí nemá valný význam dnešnímu čtení naslouchat, bez nich nelze porozumět.
Kdo vytrvá, možná jej čeká překvapení.
Můžeme si položit kontrolní otázku?
Na co myslíš, co promýšlíš, k čemu s odhodláváš a o co prosíš, když říkáš: „Přijď tvé království“ v Modlitbě Páně? Nebo to říkáš mechanicky jako pohanský „modlitební mlýnek“?
„Bůh se rozhodl nám dát království!“ - Tady bychom měli zpozornět.
V pohádkách král - chce-li jít do důchodu, předat žezlo - vyhlásí konkurz na ženichy pro své dcery nebo se princ vydá hledat nevěstu. (Pohádky nabízejí velikou životní moudrost. Vyprávěli si je především dospělí!)
Kdo ví, co „obnáší“ biblické boží království, ví, že nejde o iluzi, utopii. Ježíš nebyl snílek ani fantasta.
„Obraťte se, neboť se přiblížilo království nebeské.“ (Mt 3,2
Výzvě: „Prodejte a rozdejte bohatství (které nepotřebujete)“, snad rozumíme. /2
K dobrým vztahům v manželství, s druhými lidmi, s Bohem, je třeba porozumění a spolupráce. Vše chce své, v podobenstvích nás Ježíš učí (o rozsévači, o hřivnách, družičkách na svatbě …), jak nepromarnit příležitost.
V našem úryvku používá Ježíš nejprve obrazu služebníků, kteří připravují svatbu a ženicha s nevěstou mají přivítat světelným průvodem. Ale pak slyšíme něco podivného, ženich začne obsluhovat služebníky. Co to znamená? Ženich a nevěsta na své svatbě přece nevaří, neprostírají, neobsluhují, nemyjí nádobí … A kde je v Ježíšově vyprávění nevěsta? Není to nějak pomotané?
Víme, jak tenkráte vypadala svatba. V domě ženicha se připravovalo, zdobilo, peklo …
V první den svatby se ženich se svou družinou vydal do rodného domu nevěsty. Rodiče se loučili s dcerou, dávali ji požehnání, patřilo k tomu děkování, pohoštění, zpěv, tanec, dary pro rodiče, rod a nevěstu – byla to krásná slavnost. Někdy se protáhla do noci, někdy až do rána.
Pak vedl ženich nevěstu i s její družinou do svého domu, na svatbu trvající často více dní. Ženich se snažil ukázat rodině nevěsty, že si své nastávající váží, dokáže se o ni postarat, že jeho paní bude v novém domě vítaná a ctěná.
V domě ženichově pokračovaly přípravy. Někdo hlídal, až se průvod ženicha a nevěstou bude blížit (mobily nebyly).
„Rodiče naší nové paní mají svou dceru velice rádi, navíc jsou štědří a pohostinní, kdož ví, kdy průvod přijde …“
„Už jdou! – honem, světelný průvod, chlapi: sako, uzel vázanky utáhnout, ženský“ obout lodičky, poslední pohled do zrcadla, šup, šup, seřadit …“ a už všichni spěchají naproti – aby nevěsta viděla, že je očekávána a ženich měl radost – tolik mu na všem záleží. (Tak to na svatbách chodilo.)
Domácí už vidí ženicha a jeho kamarády, průvod je dlouhý, honem špalír pro přicházející. Ozdobená vrata a dům, otevřené dveře, nádherně připravená tabule …
Kdo má kde sedět (vizitky neměli)? Ale v Ježíšově líčení se stane něco zvláštního - ženich usazuje lidi ke stolu, děkuje všem, kteří připravovali svatbu a pracují pro jeho dům a hospodářství. Usazuje je ke svatební tabuli - a sám je začne obsluhovat!!
„Co to je za podivný pořádek? Přece především ženich a nevěsta mají být na své svatbě obsluhováni. Ženich obsluhuje nanejvýš svou nevěstu, svou paní. Jo, a kde je nevěsta?“ (Svatba je veliká).
„Ženichu, kde máš svou nevěstu, nás přece nebudeš obsluhovat, věnuj se nevěstě!
Kde je nevěsta?“
Ženich se usmívá: „Máte pravdu. Samozřejmě, ženich obsluhuje svou nevěstu! …
Co to, znamená?! To je něco neslýchaného.
Moudrý a odpovědný ženich si budoucí manželku pečlivě vybírá. Aby si spolu rozuměli, měli stejně srovnané hodnoty, měli stejný cíl, uměli spolupracovat … /3
Jak to je s námi, co důležitého nám podobenství připomíná?
Lidský život je příležitostí k slušnému životu pozemskému a k hospodaření se světem, který nám Bůh svěřil.
Ježíš přišel na pomoc porušenému světu.
Možná víte o nějakém páru, který se rozešel a po letech měli znovu svatbu. Izrael Hospodinu zahýbal, rozešel se s ním,
Ježíš přichází jako ženich, namlouvá si nás, získal si naše srdce, zamilovali jsme si jej a chceme se mu podobat. Přijali jsme jeho nabídku učednictví.
Nejprve se u něj začínáme učit, pak se dáváme do jeho služeb.
Zakoušíme jeho pomoc, jeho přátelství a nechceme jej v jeho práci nechat samotného.
Ježíš vítá každého ochotného a použitelného.
Ty, kteří mu rozumějí povyšuje na přátelé. /4
To není vše, prohlašuje je za příbuzné. /5
A nakonec dokonce na svou nevěstu!
Ježíš navazuje na starozákonní obraz ženicha a nevěsty (mnohokráte v Bibli používaný) a přichází coby ženich. /6
Od křtu je nám nabízena kariéry královny. /7
Veškerou snahou Boha je přivést všechny lidi do království nebeského.
Budou všichni nevěstou Boha, nebo jen někteří?
Nakonec nás čeká veliké překvapení, kdo bude vybrán, kdo bude smět patřit k nevěstě. Ten, který spolupracuje s ženichem, který se osvědčil.
„Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni …“ (1 J 3,2
Nevěstou, královnou ovšem nebude žádný jednotlivec, ale společenství lidí. /8
Tomu není těžké porozumět, víme, že obrazem božím nemohu být sám, ale jen společně s druhými (Bůh ke svému obrazu stvořil: muže a ženu). I v Bohu je společenství (mluvíme o Trojici). Obraz boží mohou tedy zrcadlit nejméně dva a více (manželé, rodina, farnost, komunita, církev). /9
V manželství se učíme co znamená být s druhým jedním tělem a jednou duší, jednou bytostí.
O delší nepřítomnosti ženicha v jeho domě je také v evangeliích vícekrát řeč. /10
Nepřehlédněme důležitá slova o otevření dveří ženichovi.
Co tím Ježíš chce říct? Potřebujeme se připravit na setkání s Ježíšem.
Židé Ježíšova doby byli v pravé církvi, setkali se s Mesiášem a neotevřeli mu. Nepřijali Mesiáše ne proto, že by jim Bůh poskytl málo „milostí“, ale protože nestáli o poznání Boha. /11
Byli přesvědčení, že znají Boha víc než nějaký nazaretský tesař.
I tak dobří chlapi, jako apoštolové, občas narazili. Vůbec nepochopili velice zásadní věc - proč se nechal popravit. Nejen nepochopili, odmítali o tom přemýšlet, i když se jim to Ježíš snažil několikráte vysvětlit. /12
I my můžeme Ježíšovi zabouchnout dveře před nosem.
Jak?
Začíná to tím, že mu neotvíráme při možnosti se s ním setkat. Mnoho lidí se s ním setkalo fyzicky, ale Ježíš jim zůstal lhostejný, neměli zájem. Mnozí se dokonce stavěli proti němu.
Někdo přijde z povinnosti do kostela, ale tam se nudí, zevluje, slovo Boží jej netáhne, proto jej nezpracovává. Nesetkal se s Ježíšem. Může zbožně polknout Tělo Páně a spínat ruce, ale jestli neví k čemu a jak slouží Nebeským pokrmem, nesetkal se s Ježíšem. Svátosti nepůsobí jako léky, samy sebou.Umožňují setkání a obdarování.
Mohu odříkat všechny hláska a souhlásky z „Otčenáše“ a vůbec se nemusím setkat s Bohem a dobrodiním Modlitby Páně.
Do kostela nechodíme proto, že Bůh potřebuje, aby mu někdo poklepával na rameno, jak je dobrý. Lékař slouží nemocným, učitel se trápí s některými žáky, Bůh slouží nám, ne my jemu.
Ježíš nám svým vyučováním a vedením umožňuje připravit se na konečné setkání s ním tváří v tvář.
Evangelia nám poctivě ukazují, jak náročné je přijmout názor od Boha za vlastní (ne z poslušnosti). Mnoho zbožných lidí si je tak jistých, co se na začátku naučili opakovat po druhých, že nejsou schopni přijmout něco, co by nabouralo jejich zkamenělé názory. Jiný názor než svůj, nepřipustí.
Každému z nás hrozí, že s Bohem jednou narazíme – proto nás Ježíš vzdělává a vede k pružnosti.
Zatím se často bráníme Ježíšovým slovům, když se nám nelíbí, „zacpáváme si uši“ nebo otočíme stránku Bible nebo si raději čteme ve zbožných knížkách než v evangeliu.
Kdo ví, jak bude vypadat naše setkání s Ježíšem tváří v tvář.
Často nehledáme porozumění Božímu slovu, šermujeme náboženskými frázemi.
Dnes by Ježíš přišel třeba jako montér z místní firmy.
I svědek Jehovův nám může někdy říci pravdu.
Lidi nepřijdou: „Pane faráři, nemáte pravdu, tady Bible říká něco jiného“. Nehledají, co Ježíšova slova znamenají, ale pomlouvají po straně.
Zacpávám-li si uši, slyším-li, že i apoštolové několikrát havarovali, pak je dost veliká pravděpodobnost, že i já budu Bohu odporovat.
Ježíšova slova Petrovi: „Jdi mi z očí satane“, nejsou vyzváním k tanci.
Učedníci neopustili Ježíše, jen jednu chvíli utekli, když je pak po vzkříšení vyhledal, otevřeli mu své srdce. Mnoho lidí ale Ježíš osobně nevyhledal (nejen představené tehdejší církve), bylo by to zbytečné.
Vraťme se opět k našemu úryvku.
Napadlo by vás, že i království Boží je možno člověku ukrást? Mně ne.
Mohu se o něj připravit sám, existují i jeho zloději a lupiči.
Ježíšova zmínka o zlodějích v dnešním úryvku opět předpokládá znalost jednotlivých vyučovacích lekcí na toto téma (podobenství o rozsévači, o jílku mámivém, o hřivnách …).
znalost Ježíšova varování o slepotě /13,
znalost o vydání se napospas zlým duchům /14 atd.
O každý dar a každou hodnotu je třeba pečovat, nejen o zdraví, byt, auto … ale i o manželství, o výchovu dětí, o vztah s Bohem! Věci materiální hlídáme. Proč si nehlídáme nejcennější hodnoty? /15
Na chybách a na postižení druhých se máme poučit, aby se nám nestalo něco podobného. (Osudy Izraele - až dodneška - nám mají být v mnohém poučením, mnohokráte se nacházíme v podobných situacích.) /16
Nebýt Hospodina, dávno by nebylo Židů. (1. a 2. čtení to připomíná.) /17
K jejich záchraně bylo třeba Hospodinovy nabídky, odvahy a námahy Mojžíšovy i odvahy izraelských otroků a touhy po svobodě.
K získání a udržení jakékoliv hodnoty je zapotřebí naděje, odvahy, vytrvalosti, práce a spolupráce. Platí to o svobodě a jejím udržení, o vybudování pěkné rodiny, uzdravení nebo vzdělání. /18
Totéž platí i o „víře“ - víra je vztahem a přitakáním v životě. (Ke vztahu patří poznávání, a poznávání se neobejde bez rozhovoru – nejsme vševědoucí.) Všechna dnešní k čtení se k tomu vyjadřují.
Kdo je dobrým služebníkem a kdo je věrným a rozvážným správcem je jasné každému učedníkovi z jiných lekcí Ježíšova vyučování– k tomu Ježíš nemusí nic dovysvětlovat.
Tomu, kdo dobře hospodaří, bude mu svěřeno mnohem a mnohem víc.
Ježíšova slova o dobrém nebo špatném správcovství jsou řečena především duchovenstvu (pak i každému, kdo má někoho na starosti). /19
Je možné, že nás jednou bude sám Ježíš obsluhovat!
Proč až jednou?
Už teď nám Ježíš „vaří“, už teď nás obsluhuje, už teď se nám dává.
Nabízí nám snad někdo něco takového? (Na hradech panovníků v Praze, Londýně ani v Římě, ani v jiných náboženstvích se nám něco podobného nestane).
Od křtu se stáváme snoubenkou, svým životem (s ostatními pokřtěnými) se snažíme, abychom mohli být pro Boha použitelnou manželkou. Víme, čeho je k tomu třeba. Při jakýchkoliv zkouškách víme, co se od bude vyžadovat. My víme k čemu jsme pozváni. Máme být jedno tělo a jedna duše se svým manželem. Království boží začalo. Chceme obstát při konečném setkání s Ježíšem. Připravujeme jeho druhý příchod. Rádi bychom, aby nás posadil ke stolu. Abychom modli padnout do náruče.
Bůh není králem, který má poddané, v nebi bude král královna.
----------------------------
Poznámky (protože jde o lekci, která završuje řadu předešlých lekcí, jsou poznámky rozsáhlé – pro připomenutí dřívějšího Ježíšova vyučování):
/1 Kdo má počítač, lehko si najde místa, kde všude v Bibli je řeč o království božím (a nebeském), ostatní možná mají knihu konkordanci.
Umět používat mobil také stojí nějaký čas. Autoškola obnáší asi 80 hodin vyučování, manželství vyžaduje celoživotní vyučování.
„Království boží se přiblížilo“, už „je uprostřed vás“ - některým manželům se daří, v některých rodinách se řídí pravidly soužití podle Ježíšových pravidel, některé komunity se přiblížily k Ježíšově představě o dobrém soužití.
Kdo by netoužil po harmonii, přátelství, porozumění …
/2 Minule jsme si připomněli, že nás Ježíš nežene mezi bezdomovce. Je zapotřebí štědrých a aby bylo z čeho pomáhat. Nevím, zda žebravé řády byly přesným pochopením Ježíše.
Z čeho se budou platit čím dál dražší operace v nemocnicích?
/3 K tomu nestačí jen zblázněné hormony, o tom všem ví každá kultura své … (i pohádkami vypravuje, co je podstatné, co škodí, co je třeba prozkoumat, co nepřehlédnout a nepodcenit …
Zkuste si při nedělním obědě s dětmi nebo vnoučaty – nebo s partnerem(!) vzpomenout na pohádky a co nás která pohádka učí. To vše patří k naší cenné (někdy zapomínané) kultuře a přispívá k získání životní moudrosti.
/4 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo (a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu). (J 15,15-16
/5 Když ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit.
Někdo mu řekl: "Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit."
On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?"
Ukázal na své učedníky a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři.
Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka." (Mt 12,46-50
Uvnitř s Ježíšem byli jeho skuteční přátelé, kteří o něj stáli, chtěli mu rozumět, přišli mu naslouchat. Příbuzní jej měli za blázna a chtěli jej odvést a zavřít do blázince, aby jim nedělal ostudu.
Později jiní „příbuzní“ – ze stejné líhně, děti Izraele, budou řvát jako davy při soudu Milady Horákové a dalších: „Provaz! Provaz!, …“ (Na kříž! Ukřižovat! Ukřižuj jej! …“)
/6 Více k tomu píšu v knize „Pozvání k Večeři Páně“, ve dvou kapitolách. V knize je ale (ne moje) chyba. Na výtku zbožných: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí“, Ježíš odpovídá: „Mohou se synové svatebního stanu na svatbě postit, když je ženich s nimi?“ (Srov. Mk 2,19
Ježíšovo vyučování je navíc nejen moudré, ale i krásné a poetické vyprávění.
/7 Přijdou-li rodiče s žádostí o pokřtění děcka, ptám se: „Proč chcete křtít dítě“?
„Všichni jsme doma pokřtění.“
A hodilo se nám někdy to, že jste byli pokřtění“?
„To ne.“
Zeptám-li se: V jaké bance máte uloženy peníze“?
„V té a té.“
„Proč v té a té?“
„Ta naše si neúčtuje poplatky za své služby.!
Při křtu Bůh o křtěnci veřejně prohlašuje: „Jsi moje milovaná dcera, můj vyvolený syn“.
Křtem se nám otevírají dveře do boží náruče (křestní formule zní: „Jsi ponořen do lásky Otce, Syna i Ducha svatého“) a dostáváme od těch dveří klíč.
Kdykoliv a kdekoliv se můžeme do sytosti setkávat s Bohem. U Boha jsme doma.
Při každé Večeři Páně nás Ježíš obsluhuje u dvou bohatě prostřených stolů (u stolu svého Slova a u stolu své Hostiny). Nabízí nám svou moudrost, dělí se s námi o to nejcennější co má - o přátelství Otce, dává nám sebe (do krajnosti), vybavuje nás svým a Otcovým Duchem.
Na konci každého evangelia čteme o daru Ježíšovy Večeře. Té se smíme účastnit už tady na zemi. Dovršena bude v nebeském království.
Na několika místech v evangeliích se také dozvídáme co na Ježíšově svatební hostině podává. A v Janově 6. kap. (i jinde) se dozvídáme, k čemu Ježíšovo jídlo a pití slouží.
/8 Za včelí královnou je celé včelstvo, za mravenčí královnou mraveniště. Partnerem dirigenta je někdy veliký orchestr. Jen generál se svou armádou může přemoci velikého nepřítele, na objev některých léků nestačí jen jeden vědecký ústav …
O co všechno se stará instituce obec? Od sekání trávníků, vylepování plakátů až po školy a koncerty. Co všechno dnešní moderní stát dokáže zajistit v souhře a práci jednotlivých občanů. (Před 150 roky nebyli naši předkové závislí na elektrické energii, ale naopak na umírali na obyčejný zánět slepého střeva a při povodni jim nepomohli ani lidé ze sousedního údolí).
/9 Společná činnost a společné konání je bohatší o jeden rozměr navíc, oproti usilování jednotlivce. Ke společnému konání je třeba shody, umění domlouvat se a spolupracovat s jinými.
Jsme stvoření do spřežení, jsme odkázáni jeden na druhého.
Dobré spolupráce je samozřejmě schopen jen ten, kdo zvládá svou vlastní práci a úkol. I společná modlitba stojí na modlitbě osobní. Nemohu nabídnout to, co neumím.
/10 Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.
Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. (Srov. Mt 21,33-46
Pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned. Proto řekl: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven a řekl jim: `Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.´
Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: `Nechceme tohoto člověka za krále!´
Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil. (Lk 19,11-15
/11 Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.
Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je více než Šalomoun.
Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle, zde je více než Jonáš. (Lk 16,29-32
Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové. Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.
Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili. (Lk 16,47.52
Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.
Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.
Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.
Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?
Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste."
(J 8,43-47
/12 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“
Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ (Mt 16,21-23
Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl:
„Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt
a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“
Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat.
On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království.“
Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte ...“ „Mt 20,17-22
/13 Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“
Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“ (J 9,40-41
/14 Pokud nezabezpečím svůj dům a nezabydlím jej Duchem božím, obsadí můj dům zlý duch. Případně se v něm časem zabarikáduje se svými kumpány.
„Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá.
Tu řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“ (Mt 12,43-45
/15 Po r. 1990 jsme museli honem opatřit na všechny dveře kostelů alespoň dva zámky a navíc bezpečnostní zařízení. Mnoho kostelů bylo vykradeno.
Holčička řekla mamince: „Maminko, já bych chtěla sourozence.“
„To ale musíš říct tatínkovi a tetě Marcele.“
„Ale já nechci víc maminek.“
Jen bláhoví lidé si myslí, že by se měly zakázat rozvody. Zámky nepomohou. Ježíš má jiné řešení.
Ježíš vícekrát mluví o zlodějích.
Někdo mi může ukradnout (odloudit) ženu – kdo neví, co dělat pro to, aby se to nestalo, ať se ptá. Někdo mě může připravit o děti (nejen alkohol a hrací automat)
Něco (co způsobuje nemoc) mě může připravit o zdraví …
Sám mohu přijít o selský rozum, o svědomí, o vztah s Bohem, o správné poznání, o jakoukoliv hřivnu …
Nikdo si nemyslí, že stačí firmu založit ani nestačí dům jen vybudovat. Každý podnik je třeba udržovat.
Rozumný podnikatel si nechá poradit, aby neopomenul zaplatit účty, pohledávky a daně a jak neplatit zbytečně.
Proč si ale mnoho manželů myslí, že k manželství stačí jen „láska“?
Proč jen někteří manželů si nechají včas poradit.
Ježíš nás varuje nejen před špatným hospodařením s výbavou od Boha, s hřivnami (v podobenství o jedné hřivně jde především o správné myšlení), ale upozorňuje nás na někoho, kdo nám nejen nepřeje, ale kdo nám krade a je naším nepřítelem: „Počítejte s tím, nebuďte naivní, neklimbejte, bděte, nepodceňujte nebezpečí, nepřeceňujte sami sebe, připravte se proti nepříteli“.
/16 Izraelité si za zotročení v Egyptě mohli částečně sami. (Tím není omluvena zločinnost „faraónů“.) Po letech hladu se měli vrátit do země, kterou jim dal Hospodin. Jenže oni si mysleli, že kraj, který jim nabídl farao, je bohatší. Ztvrdli v Egyptě. Nesledovali politiku (jen tvrdili: „politika je svinstvo“), nečetli noviny, nevšímali si včas, kam se poměry sunou, že s novou vládou (dynastii faraónů) se zhoršuje jejich postavení až k zotročení, ze kterého se nemohli sami vymanit.
(Bratry Mašíny a Milana Palmera pomlouvají převážně zbabělci. Jenom „Gándhíové“ by je mohli soudit.)
/17 Nezapomeňme, co Hospodin řekl Izraelitům na Sinaji: „Jste svobodní, jestli si chcete svobodu udržet a neupadnout opět do otroctví a závislostí, nabízím vám k tomu pomoc. Pak jim dal pravidla dobrého soužití a ukazatele cesty k svobodnému a bohatému životu“. „Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu.“ (Ex 19,8
/18 Proč se Židé téměř nebránili nacistům? Po staletí na ně byly pořádány pogromy, zvykli si neprovokovat, moc na sebe neupozorňovat, nedráždit, nezavdávat příčinu. Byli přikrčení.
Dnes jsou svobodným a sebevědomým národem. Mají být na co hrdí. Mnoho dokázali.
Kteří jiní lidé by jen s rancem odjeli do nehostinné země (Izrael byl většinou jen zemí písku a kamení)?
Kdo si nezabezpečí svůj byt je bláhový.
Kdo vstupuje do manželství nepřipravený, je nezodpovědný. Kdo své manželství nebuduje, je nebezpečný sobě a partnerovi, dětem …
Už hloupost je hříchem! (je ovocem lenosti a zbabělosti).
V soužití s nejbližšími poznáváme jak náročné je vzájemné porozumění. Po tisíciletí se to řešilo nadvládou mužů, ti byli pány svých manželek, není to tak dlouho, co nevěsta slibovala svému muži poslušnost. Křesťanům trvalo dva tisíce let, než si všimli, že Ježíš dává žene stejnou rovnoprávnost.
/19 Ježíš uspořádal partu učedníků podle rodinného modelu. (Srov. např. Mt 23
My jsme ale po prvních století církev v mnohém přebudovali podle modelu římského státu a později podle feudálního uspořádání společnosti.
I naše kostely se podobají šlechtickým zámkům. O parádách, špercích, hodnostářských atributech, titulech a kulisách odkoukaných od světských hodnostářů ani nemluvě. Máma nepotřebuje k péči o děti uniformu, ty ji poznají i v noční košili. Ježíš nenosil indiánskou čelenku ani nebeské epolety. Církev nemá být uspořádána hierarchicky jako firma, vojsko nebo smečky.
Demokracie v církvi zůstala jen v řádech. Ztěžka a často neochotně se vracíme k Ježíšovu modelu. A přitom dobře známe, co Ježíš řekl apoštolům:
„Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“ Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat.
On jí řekl: „Co chceš?“
Řekla: "Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království."
Ježíš však odpověděl: „ … udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“
Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.
Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují.
Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mt 20,20-28
Úryvek je určen pokročilým, kteří mají už zpracované jednotlivé vyučovací lekce a mají dostatečné znalosti. To není vyučovací hodina pro 3. třídu, ale pro 8. třídu (Osmáci toho hodně znají, mnoho nás starších jsme už ledacos zapomněli – i v „náboženství“. ) Nebo by se dalo říci poslední přednáška po dvou semestrech (na strojní fakultě jsme měli dva semestry chemie).
K pochopení je třeba vědět, co obnáší boží království…
jakým osidlem může být bohatství (jakékoliv) …
jak vypadala svatba v Izraeli,
rozumět podobenství o družičkách,
co vše se krade a kdo všechno patří mezi zloděje,
jak se hospodaří s hřivnami a jak má pracovat zaměstnanec (služebník) božího království. Neobejdeme se bez porozumění největšímu obrazu o vztahu Boha k lidem - snoubenectví a manželství Boha s lidmi.
A poznání, že Ježíš přišel jako ženich.
Bez těchto vědomostí nemá valný význam dnešnímu čtení naslouchat, bez nich nelze porozumět.
Kdo vytrvá, možná jej čeká překvapení.
Můžeme si položit kontrolní otázku?
Na co myslíš, co promýšlíš, k čemu s odhodláváš a o co prosíš, když říkáš: „Přijď tvé království“ v Modlitbě Páně? Nebo to říkáš mechanicky jako pohanský „modlitební mlýnek“?
„Bůh se rozhodl nám dát království!“ - Tady bychom měli zpozornět.
V pohádkách král - chce-li jít do důchodu, předat žezlo - vyhlásí konkurz na ženichy pro své dcery nebo se princ vydá hledat nevěstu. (Pohádky nabízejí velikou životní moudrost. Vyprávěli si je především dospělí!)
Kdo ví, co „obnáší“ biblické boží království, ví, že nejde o iluzi, utopii. Ježíš nebyl snílek ani fantasta.
„Obraťte se, neboť se přiblížilo království nebeské.“ (Mt 3,2
) /1
Výzvě: „Prodejte a rozdejte bohatství (které nepotřebujete)“, snad rozumíme. /2
K dobrým vztahům v manželství, s druhými lidmi, s Bohem, je třeba porozumění a spolupráce. Vše chce své, v podobenstvích nás Ježíš učí (o rozsévači, o hřivnách, družičkách na svatbě …), jak nepromarnit příležitost.
V našem úryvku používá Ježíš nejprve obrazu služebníků, kteří připravují svatbu a ženicha s nevěstou mají přivítat světelným průvodem. Ale pak slyšíme něco podivného, ženich začne obsluhovat služebníky. Co to znamená? Ženich a nevěsta na své svatbě přece nevaří, neprostírají, neobsluhují, nemyjí nádobí … A kde je v Ježíšově vyprávění nevěsta? Není to nějak pomotané?
Víme, jak tenkráte vypadala svatba. V domě ženicha se připravovalo, zdobilo, peklo …
V první den svatby se ženich se svou družinou vydal do rodného domu nevěsty. Rodiče se loučili s dcerou, dávali ji požehnání, patřilo k tomu děkování, pohoštění, zpěv, tanec, dary pro rodiče, rod a nevěstu – byla to krásná slavnost. Někdy se protáhla do noci, někdy až do rána.
Pak vedl ženich nevěstu i s její družinou do svého domu, na svatbu trvající často více dní. Ženich se snažil ukázat rodině nevěsty, že si své nastávající váží, dokáže se o ni postarat, že jeho paní bude v novém domě vítaná a ctěná.
V domě ženichově pokračovaly přípravy. Někdo hlídal, až se průvod ženicha a nevěstou bude blížit (mobily nebyly).
„Rodiče naší nové paní mají svou dceru velice rádi, navíc jsou štědří a pohostinní, kdož ví, kdy průvod přijde …“
„Už jdou! – honem, světelný průvod, chlapi: sako, uzel vázanky utáhnout, ženský“ obout lodičky, poslední pohled do zrcadla, šup, šup, seřadit …“ a už všichni spěchají naproti – aby nevěsta viděla, že je očekávána a ženich měl radost – tolik mu na všem záleží. (Tak to na svatbách chodilo.)
Domácí už vidí ženicha a jeho kamarády, průvod je dlouhý, honem špalír pro přicházející. Ozdobená vrata a dům, otevřené dveře, nádherně připravená tabule …
Kdo má kde sedět (vizitky neměli)? Ale v Ježíšově líčení se stane něco zvláštního - ženich usazuje lidi ke stolu, děkuje všem, kteří připravovali svatbu a pracují pro jeho dům a hospodářství. Usazuje je ke svatební tabuli - a sám je začne obsluhovat!!
„Co to je za podivný pořádek? Přece především ženich a nevěsta mají být na své svatbě obsluhováni. Ženich obsluhuje nanejvýš svou nevěstu, svou paní. Jo, a kde je nevěsta?“ (Svatba je veliká).
„Ženichu, kde máš svou nevěstu, nás přece nebudeš obsluhovat, věnuj se nevěstě!
Kde je nevěsta?“
Ženich se usmívá: „Máte pravdu. Samozřejmě, ženich obsluhuje svou nevěstu! …
Co to, znamená?! To je něco neslýchaného.
Moudrý a odpovědný ženich si budoucí manželku pečlivě vybírá. Aby si spolu rozuměli, měli stejně srovnané hodnoty, měli stejný cíl, uměli spolupracovat … /3
Jak to je s námi, co důležitého nám podobenství připomíná?
Lidský život je příležitostí k slušnému životu pozemskému a k hospodaření se světem, který nám Bůh svěřil.
Ježíš přišel na pomoc porušenému světu.
Možná víte o nějakém páru, který se rozešel a po letech měli znovu svatbu. Izrael Hospodinu zahýbal, rozešel se s ním,
Ježíš přichází jako ženich, namlouvá si nás, získal si naše srdce, zamilovali jsme si jej a chceme se mu podobat. Přijali jsme jeho nabídku učednictví.
Nejprve se u něj začínáme učit, pak se dáváme do jeho služeb.
Zakoušíme jeho pomoc, jeho přátelství a nechceme jej v jeho práci nechat samotného.
Ježíš vítá každého ochotného a použitelného.
Ty, kteří mu rozumějí povyšuje na přátelé. /4
To není vše, prohlašuje je za příbuzné. /5
A nakonec dokonce na svou nevěstu!
Ježíš navazuje na starozákonní obraz ženicha a nevěsty (mnohokráte v Bibli používaný) a přichází coby ženich. /6
Od křtu je nám nabízena kariéry královny. /7
Veškerou snahou Boha je přivést všechny lidi do království nebeského.
Budou všichni nevěstou Boha, nebo jen někteří?
Nakonec nás čeká veliké překvapení, kdo bude vybrán, kdo bude smět patřit k nevěstě. Ten, který spolupracuje s ženichem, který se osvědčil.
„Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni …“ (1 J 3,2
) (Pracovitá a skromná Popelka byla také překvapena, že si jí princ
vybral.)
Nevěstou, královnou ovšem nebude žádný jednotlivec, ale společenství lidí. /8
Tomu není těžké porozumět, víme, že obrazem božím nemohu být sám, ale jen společně s druhými (Bůh ke svému obrazu stvořil: muže a ženu). I v Bohu je společenství (mluvíme o Trojici). Obraz boží mohou tedy zrcadlit nejméně dva a více (manželé, rodina, farnost, komunita, církev). /9
V manželství se učíme co znamená být s druhým jedním tělem a jednou duší, jednou bytostí.
O delší nepřítomnosti ženicha v jeho domě je také v evangeliích vícekrát řeč. /10
Nepřehlédněme důležitá slova o otevření dveří ženichovi.
Co tím Ježíš chce říct? Potřebujeme se připravit na setkání s Ježíšem.
Židé Ježíšova doby byli v pravé církvi, setkali se s Mesiášem a neotevřeli mu. Nepřijali Mesiáše ne proto, že by jim Bůh poskytl málo „milostí“, ale protože nestáli o poznání Boha. /11
Byli přesvědčení, že znají Boha víc než nějaký nazaretský tesař.
I tak dobří chlapi, jako apoštolové, občas narazili. Vůbec nepochopili velice zásadní věc - proč se nechal popravit. Nejen nepochopili, odmítali o tom přemýšlet, i když se jim to Ježíš snažil několikráte vysvětlit. /12
I my můžeme Ježíšovi zabouchnout dveře před nosem.
Jak?
Začíná to tím, že mu neotvíráme při možnosti se s ním setkat. Mnoho lidí se s ním setkalo fyzicky, ale Ježíš jim zůstal lhostejný, neměli zájem. Mnozí se dokonce stavěli proti němu.
Někdo přijde z povinnosti do kostela, ale tam se nudí, zevluje, slovo Boží jej netáhne, proto jej nezpracovává. Nesetkal se s Ježíšem. Může zbožně polknout Tělo Páně a spínat ruce, ale jestli neví k čemu a jak slouží Nebeským pokrmem, nesetkal se s Ježíšem. Svátosti nepůsobí jako léky, samy sebou.Umožňují setkání a obdarování.
Mohu odříkat všechny hláska a souhlásky z „Otčenáše“ a vůbec se nemusím setkat s Bohem a dobrodiním Modlitby Páně.
Do kostela nechodíme proto, že Bůh potřebuje, aby mu někdo poklepával na rameno, jak je dobrý. Lékař slouží nemocným, učitel se trápí s některými žáky, Bůh slouží nám, ne my jemu.
Ježíš nám svým vyučováním a vedením umožňuje připravit se na konečné setkání s ním tváří v tvář.
Evangelia nám poctivě ukazují, jak náročné je přijmout názor od Boha za vlastní (ne z poslušnosti). Mnoho zbožných lidí si je tak jistých, co se na začátku naučili opakovat po druhých, že nejsou schopni přijmout něco, co by nabouralo jejich zkamenělé názory. Jiný názor než svůj, nepřipustí.
Každému z nás hrozí, že s Bohem jednou narazíme – proto nás Ježíš vzdělává a vede k pružnosti.
Zatím se často bráníme Ježíšovým slovům, když se nám nelíbí, „zacpáváme si uši“ nebo otočíme stránku Bible nebo si raději čteme ve zbožných knížkách než v evangeliu.
Kdo ví, jak bude vypadat naše setkání s Ježíšem tváří v tvář.
Často nehledáme porozumění Božímu slovu, šermujeme náboženskými frázemi.
Dnes by Ježíš přišel třeba jako montér z místní firmy.
I svědek Jehovův nám může někdy říci pravdu.
Lidi nepřijdou: „Pane faráři, nemáte pravdu, tady Bible říká něco jiného“. Nehledají, co Ježíšova slova znamenají, ale pomlouvají po straně.
Zacpávám-li si uši, slyším-li, že i apoštolové několikrát havarovali, pak je dost veliká pravděpodobnost, že i já budu Bohu odporovat.
Ježíšova slova Petrovi: „Jdi mi z očí satane“, nejsou vyzváním k tanci.
Učedníci neopustili Ježíše, jen jednu chvíli utekli, když je pak po vzkříšení vyhledal, otevřeli mu své srdce. Mnoho lidí ale Ježíš osobně nevyhledal (nejen představené tehdejší církve), bylo by to zbytečné.
Vraťme se opět k našemu úryvku.
Napadlo by vás, že i království Boží je možno člověku ukrást? Mně ne.
Mohu se o něj připravit sám, existují i jeho zloději a lupiči.
Ježíšova zmínka o zlodějích v dnešním úryvku opět předpokládá znalost jednotlivých vyučovacích lekcí na toto téma (podobenství o rozsévači, o jílku mámivém, o hřivnách …).
znalost Ježíšova varování o slepotě /13,
znalost o vydání se napospas zlým duchům /14 atd.
O každý dar a každou hodnotu je třeba pečovat, nejen o zdraví, byt, auto … ale i o manželství, o výchovu dětí, o vztah s Bohem! Věci materiální hlídáme. Proč si nehlídáme nejcennější hodnoty? /15
Na chybách a na postižení druhých se máme poučit, aby se nám nestalo něco podobného. (Osudy Izraele - až dodneška - nám mají být v mnohém poučením, mnohokráte se nacházíme v podobných situacích.) /16
Nebýt Hospodina, dávno by nebylo Židů. (1. a 2. čtení to připomíná.) /17
K jejich záchraně bylo třeba Hospodinovy nabídky, odvahy a námahy Mojžíšovy i odvahy izraelských otroků a touhy po svobodě.
K získání a udržení jakékoliv hodnoty je zapotřebí naděje, odvahy, vytrvalosti, práce a spolupráce. Platí to o svobodě a jejím udržení, o vybudování pěkné rodiny, uzdravení nebo vzdělání. /18
Totéž platí i o „víře“ - víra je vztahem a přitakáním v životě. (Ke vztahu patří poznávání, a poznávání se neobejde bez rozhovoru – nejsme vševědoucí.) Všechna dnešní k čtení se k tomu vyjadřují.
Kdo je dobrým služebníkem a kdo je věrným a rozvážným správcem je jasné každému učedníkovi z jiných lekcí Ježíšova vyučování– k tomu Ježíš nemusí nic dovysvětlovat.
Tomu, kdo dobře hospodaří, bude mu svěřeno mnohem a mnohem víc.
Ježíšova slova o dobrém nebo špatném správcovství jsou řečena především duchovenstvu (pak i každému, kdo má někoho na starosti). /19
Je možné, že nás jednou bude sám Ježíš obsluhovat!
Proč až jednou?
Už teď nám Ježíš „vaří“, už teď nás obsluhuje, už teď se nám dává.
Nabízí nám snad někdo něco takového? (Na hradech panovníků v Praze, Londýně ani v Římě, ani v jiných náboženstvích se nám něco podobného nestane).
Od křtu se stáváme snoubenkou, svým životem (s ostatními pokřtěnými) se snažíme, abychom mohli být pro Boha použitelnou manželkou. Víme, čeho je k tomu třeba. Při jakýchkoliv zkouškách víme, co se od bude vyžadovat. My víme k čemu jsme pozváni. Máme být jedno tělo a jedna duše se svým manželem. Království boží začalo. Chceme obstát při konečném setkání s Ježíšem. Připravujeme jeho druhý příchod. Rádi bychom, aby nás posadil ke stolu. Abychom modli padnout do náruče.
Bůh není králem, který má poddané, v nebi bude král královna.
----------------------------
Poznámky (protože jde o lekci, která završuje řadu předešlých lekcí, jsou poznámky rozsáhlé – pro připomenutí dřívějšího Ježíšova vyučování):
/1 Kdo má počítač, lehko si najde místa, kde všude v Bibli je řeč o království božím (a nebeském), ostatní možná mají knihu konkordanci.
Umět používat mobil také stojí nějaký čas. Autoškola obnáší asi 80 hodin vyučování, manželství vyžaduje celoživotní vyučování.
„Království boží se přiblížilo“, už „je uprostřed vás“ - některým manželům se daří, v některých rodinách se řídí pravidly soužití podle Ježíšových pravidel, některé komunity se přiblížily k Ježíšově představě o dobrém soužití.
Kdo by netoužil po harmonii, přátelství, porozumění …
/2 Minule jsme si připomněli, že nás Ježíš nežene mezi bezdomovce. Je zapotřebí štědrých a aby bylo z čeho pomáhat. Nevím, zda žebravé řády byly přesným pochopením Ježíše.
Z čeho se budou platit čím dál dražší operace v nemocnicích?
/3 K tomu nestačí jen zblázněné hormony, o tom všem ví každá kultura své … (i pohádkami vypravuje, co je podstatné, co škodí, co je třeba prozkoumat, co nepřehlédnout a nepodcenit …
Zkuste si při nedělním obědě s dětmi nebo vnoučaty – nebo s partnerem(!) vzpomenout na pohádky a co nás která pohádka učí. To vše patří k naší cenné (někdy zapomínané) kultuře a přispívá k získání životní moudrosti.
/4 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo (a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu). (J 15,15-16
)
/5 Když ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit.
Někdo mu řekl: "Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit."
On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?"
Ukázal na své učedníky a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři.
Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka." (Mt 12,46-50
)
Uvnitř s Ježíšem byli jeho skuteční přátelé, kteří o něj stáli, chtěli mu rozumět, přišli mu naslouchat. Příbuzní jej měli za blázna a chtěli jej odvést a zavřít do blázince, aby jim nedělal ostudu.
Později jiní „příbuzní“ – ze stejné líhně, děti Izraele, budou řvát jako davy při soudu Milady Horákové a dalších: „Provaz! Provaz!, …“ (Na kříž! Ukřižovat! Ukřižuj jej! …“)
/6 Více k tomu píšu v knize „Pozvání k Večeři Páně“, ve dvou kapitolách. V knize je ale (ne moje) chyba. Na výtku zbožných: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí“, Ježíš odpovídá: „Mohou se synové svatebního stanu na svatbě postit, když je ženich s nimi?“ (Srov. Mk 2,19
)
Svatební stan je manželskou ložnicí. Do ní vstupuje jen ženich a
nevěsta, tam nemá nikdo ze svatebních hostů co hledat. Ježíš totiž
nemluví o svatebních hostech, ale ani o „nevěstě“ coby jedné osobě,
ale o „synech svatebního stanu“. To je zvláštní, jedinečné.
Ježíšovo vyučování je navíc nejen moudré, ale i krásné a poetické vyprávění.
/7 Přijdou-li rodiče s žádostí o pokřtění děcka, ptám se: „Proč chcete křtít dítě“?
„Všichni jsme doma pokřtění.“
A hodilo se nám někdy to, že jste byli pokřtění“?
„To ne.“
Zeptám-li se: V jaké bance máte uloženy peníze“?
„V té a té.“
„Proč v té a té?“
„Ta naše si neúčtuje poplatky za své služby.!
Při křtu Bůh o křtěnci veřejně prohlašuje: „Jsi moje milovaná dcera, můj vyvolený syn“.
Křtem se nám otevírají dveře do boží náruče (křestní formule zní: „Jsi ponořen do lásky Otce, Syna i Ducha svatého“) a dostáváme od těch dveří klíč.
Kdykoliv a kdekoliv se můžeme do sytosti setkávat s Bohem. U Boha jsme doma.
Při každé Večeři Páně nás Ježíš obsluhuje u dvou bohatě prostřených stolů (u stolu svého Slova a u stolu své Hostiny). Nabízí nám svou moudrost, dělí se s námi o to nejcennější co má - o přátelství Otce, dává nám sebe (do krajnosti), vybavuje nás svým a Otcovým Duchem.
Na konci každého evangelia čteme o daru Ježíšovy Večeře. Té se smíme účastnit už tady na zemi. Dovršena bude v nebeském království.
Na několika místech v evangeliích se také dozvídáme co na Ježíšově svatební hostině podává. A v Janově 6. kap. (i jinde) se dozvídáme, k čemu Ježíšovo jídlo a pití slouží.
/8 Za včelí královnou je celé včelstvo, za mravenčí královnou mraveniště. Partnerem dirigenta je někdy veliký orchestr. Jen generál se svou armádou může přemoci velikého nepřítele, na objev některých léků nestačí jen jeden vědecký ústav …
O co všechno se stará instituce obec? Od sekání trávníků, vylepování plakátů až po školy a koncerty. Co všechno dnešní moderní stát dokáže zajistit v souhře a práci jednotlivých občanů. (Před 150 roky nebyli naši předkové závislí na elektrické energii, ale naopak na umírali na obyčejný zánět slepého střeva a při povodni jim nepomohli ani lidé ze sousedního údolí).
/9 Společná činnost a společné konání je bohatší o jeden rozměr navíc, oproti usilování jednotlivce. Ke společnému konání je třeba shody, umění domlouvat se a spolupracovat s jinými.
Jsme stvoření do spřežení, jsme odkázáni jeden na druhého.
Dobré spolupráce je samozřejmě schopen jen ten, kdo zvládá svou vlastní práci a úkol. I společná modlitba stojí na modlitbě osobní. Nemohu nabídnout to, co neumím.
/10 Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.
Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. (Srov. Mt 21,33-46
)
Pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned. Proto řekl: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven a řekl jim: `Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.´
Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: `Nechceme tohoto člověka za krále!´
Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil. (Lk 19,11-15
)
/11 Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.
Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je více než Šalomoun.
Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle, zde je více než Jonáš. (Lk 16,29-32
)
Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové. Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.
Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili. (Lk 16,47.52
)
Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.
Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.
Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.
Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?
Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste."
(J 8,43-47
)
/12 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“
Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ (Mt 16,21-23
)
Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl:
„Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt
a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“
Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat.
On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království.“
Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte ...“ „Mt 20,17-22
)
/13 Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“
Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“ (J 9,40-41
)
/14 Pokud nezabezpečím svůj dům a nezabydlím jej Duchem božím, obsadí můj dům zlý duch. Případně se v něm časem zabarikáduje se svými kumpány.
„Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá.
Tu řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“ (Mt 12,43-45
)
/15 Po r. 1990 jsme museli honem opatřit na všechny dveře kostelů alespoň dva zámky a navíc bezpečnostní zařízení. Mnoho kostelů bylo vykradeno.
Holčička řekla mamince: „Maminko, já bych chtěla sourozence.“
„To ale musíš říct tatínkovi a tetě Marcele.“
„Ale já nechci víc maminek.“
Jen bláhoví lidé si myslí, že by se měly zakázat rozvody. Zámky nepomohou. Ježíš má jiné řešení.
Ježíš vícekrát mluví o zlodějích.
Někdo mi může ukradnout (odloudit) ženu – kdo neví, co dělat pro to, aby se to nestalo, ať se ptá. Někdo mě může připravit o děti (nejen alkohol a hrací automat)
Něco (co způsobuje nemoc) mě může připravit o zdraví …
Sám mohu přijít o selský rozum, o svědomí, o vztah s Bohem, o správné poznání, o jakoukoliv hřivnu …
Nikdo si nemyslí, že stačí firmu založit ani nestačí dům jen vybudovat. Každý podnik je třeba udržovat.
Rozumný podnikatel si nechá poradit, aby neopomenul zaplatit účty, pohledávky a daně a jak neplatit zbytečně.
Proč si ale mnoho manželů myslí, že k manželství stačí jen „láska“?
Proč jen někteří manželů si nechají včas poradit.
Ježíš nás varuje nejen před špatným hospodařením s výbavou od Boha, s hřivnami (v podobenství o jedné hřivně jde především o správné myšlení), ale upozorňuje nás na někoho, kdo nám nejen nepřeje, ale kdo nám krade a je naším nepřítelem: „Počítejte s tím, nebuďte naivní, neklimbejte, bděte, nepodceňujte nebezpečí, nepřeceňujte sami sebe, připravte se proti nepříteli“.
/16 Izraelité si za zotročení v Egyptě mohli částečně sami. (Tím není omluvena zločinnost „faraónů“.) Po letech hladu se měli vrátit do země, kterou jim dal Hospodin. Jenže oni si mysleli, že kraj, který jim nabídl farao, je bohatší. Ztvrdli v Egyptě. Nesledovali politiku (jen tvrdili: „politika je svinstvo“), nečetli noviny, nevšímali si včas, kam se poměry sunou, že s novou vládou (dynastii faraónů) se zhoršuje jejich postavení až k zotročení, ze kterého se nemohli sami vymanit.
(Bratry Mašíny a Milana Palmera pomlouvají převážně zbabělci. Jenom „Gándhíové“ by je mohli soudit.)
/17 Nezapomeňme, co Hospodin řekl Izraelitům na Sinaji: „Jste svobodní, jestli si chcete svobodu udržet a neupadnout opět do otroctví a závislostí, nabízím vám k tomu pomoc. Pak jim dal pravidla dobrého soužití a ukazatele cesty k svobodnému a bohatému životu“. „Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu.“ (Ex 19,8
)
/18 Proč se Židé téměř nebránili nacistům? Po staletí na ně byly pořádány pogromy, zvykli si neprovokovat, moc na sebe neupozorňovat, nedráždit, nezavdávat příčinu. Byli přikrčení.
Dnes jsou svobodným a sebevědomým národem. Mají být na co hrdí. Mnoho dokázali.
Kteří jiní lidé by jen s rancem odjeli do nehostinné země (Izrael byl většinou jen zemí písku a kamení)?
Kdo si nezabezpečí svůj byt je bláhový.
Kdo vstupuje do manželství nepřipravený, je nezodpovědný. Kdo své manželství nebuduje, je nebezpečný sobě a partnerovi, dětem …
Už hloupost je hříchem! (je ovocem lenosti a zbabělosti).
V soužití s nejbližšími poznáváme jak náročné je vzájemné porozumění. Po tisíciletí se to řešilo nadvládou mužů, ti byli pány svých manželek, není to tak dlouho, co nevěsta slibovala svému muži poslušnost. Křesťanům trvalo dva tisíce let, než si všimli, že Ježíš dává žene stejnou rovnoprávnost.
/19 Ježíš uspořádal partu učedníků podle rodinného modelu. (Srov. např. Mt 23
. kap.)
My jsme ale po prvních století církev v mnohém přebudovali podle modelu římského státu a později podle feudálního uspořádání společnosti.
I naše kostely se podobají šlechtickým zámkům. O parádách, špercích, hodnostářských atributech, titulech a kulisách odkoukaných od světských hodnostářů ani nemluvě. Máma nepotřebuje k péči o děti uniformu, ty ji poznají i v noční košili. Ježíš nenosil indiánskou čelenku ani nebeské epolety. Církev nemá být uspořádána hierarchicky jako firma, vojsko nebo smečky.
Demokracie v církvi zůstala jen v řádech. Ztěžka a často neochotně se vracíme k Ježíšovu modelu. A přitom dobře známe, co Ježíš řekl apoštolům:
„Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“ Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat.
On jí řekl: „Co chceš?“
Řekla: "Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království."
Ježíš však odpověděl: „ … udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“
Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.
Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují.
Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mt 20,20-28
)