16. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Kol 1,24 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 18,1-10a
Datum: 18. 7. 2010
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Kol 1,24 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 18,1-10a
; Kol 1,24-28
; Lk 10,38-42
Datum: 18. 7. 2010
Jakpak se asi sestry s Ježíšem seznámily? /1
Marie a Marta nám ukazují dva přístupy (nejen) k Ježíši.
Marie má plnou hlavu Ježíšova kázání, kdežto Marta v kuchyni na Ježíšovo kázání zapomíná, má spoustu jiných „důležitých“ věcí. Stává se z ní už jen hospodyně, která nemyslí na nic jiného, než na svou práci.
Jsme často otroky svých vyježděných kolejí, zaběhnutých povinností, jednání, rutiny, kterým všechno podrobujeme (i v náboženském životě).
To Marie má plnou hlavu otázek, které jí vyvstávají v souvislosti s Ježíšovým kázáním a ráda by se Ježíše ptala.
Když se Marta obrátila na Ježíše, byla už zřejmě na Marii naštvaná. Párkrát ji před tím nějak dávala najevo, aby se chopila práce s pohoštěním – ale Marie byla „natvrdlá“.
Marta ví o své odpovědnosti hostitelů, Marie přemýšlí o slovech, která od Ježíše posledně slyšela.
Marta se v kostele modlí a zpívá, ale kostel je kostel a „práce je práce, tu za mě nikdo neudělá“.
Jak vyjde z kostela, myslí na své povinnosti (přece i „láska prochází žaludkem“). Pro Martu je důležitější kuchyně.
V Marii doznívá Ježíšovo kázání, vynořují se další otázky, ptá se Ježíše na to, co jí není jasné.
Ježíš ale dává přednost Mariinu přístupu. (Uměl ocenit všechno pěkné, krásu přírody, pohostinnost, dobré jídlo), ale také silně žije osobní krásou Otce a velice nám chce přátelství s Bohem ukázat. Proto přišel na svět.
Je rád, když o to stojíme.
Jak to, že u někoho má Ježíš úspěch a u někoho ne?
Někteří říkají: „Víra je dar!“
Jo? A že by Bůh byl k někomu méně štědrý? Že by boží granty měly omezené množství prostředků? Že by se na někoho nedostalo?
Ne, ne, Bůh dává každému dostatek darů, ale my jsme často Martou – máme řadu jiných zájmů, které jsou pro nás tisíckrát důležitější než porozumění a vztah s Bohem.
V neděli máme vymezený čas na mši (známe své povinnosti – a plníme je!), „pomodlil jsem se, ale teď už mě čekají jiné povinnosti. Povinnost vůči Bohu jsem už splnil.“ /2
Marie se liší od Marty svou průbojností, zájmem a vytrvalostí v porozumění s Bohem.
Co je v člověku silnější? Kuchyně nebo poučení Ježíšovo? Co pokládáme za důležitější?
Je v kostele víc Marií nebo Mart?
Pozor, nejde o to v sobě potlačit Martu, ale posílit Marii!
Přiznávám, že ve mně Marta převažuje a Marie ve mně skomírá. Martu mám (celkem) v pořádku, ale živoří-li ve mně Marie, pak ve mně Marta neúměrně převažuje a to je velice nezdravé.
Proč je ve mně Marie slabá?
Protože v sobě spoustu věcí nemám dořešených.
Je-li naše (moje) křesťanství slabé, pak a proto dochází k hříchu.
A protože je naše křesťanství slabé, proto máme o Boha slabý zájem.
Ten, kterému se něco daří, je nadšen pro další růst. /3
Kdyby přijel pan biskup a ptal se nás, proč přistupujeme ke stolu Páně, kdo ví, kolik odpovědí by bylo správných. /4
Marie se ptá: „K čemu a jak funguje modlitba, proč jdu do kostela?“
Nestydí se klást takové otázky a hledá odpověď (odpovídající úrovni Nejvyššího – předpokládá, že Bůh je nádhernou osobností).
Je nadšená, když slyší, že s námi doma není Bůh méně než v kostele. /5
Marta je v kostele povznesena atmosférou, možná ráda zpívá (možná navíc dobře zpívá), ale jakmile vyjde ven, už na to, co bylo v kostele nemyslí. Má to za sebou. /6
Je důležité si všimnout, proč obrácení hříšníci byli často z Ježíše nadšení.
Např. Matouš, Zacheus nebo Marie z Magdaly. Marie, sestra Marty, byla zřejmě také hříšnicí. /7
(Samozřejmě lze objevil krásu Boha i bez průšvihu – Ježíšova matka, Jan Baptista …)
Než se velcí hříšníci dají na špatnou dráhu, mávnou nad Bohem rukou. Řekl-li někdo Matoušovi: „Levi, ty nevíš, že už brzy přijede Mesiáš? Jak asi dopadneš?“
Levi mávl rukou: „Mesiáš? To jsou babské povídačky“ a kolaboroval.
V některé povětrné ženské možná hlodala myšlenka: „Co když je to s Mesiášem pravda a opravdu přijde?“, ale z rozjetého vlaku nevystoupila.
Zato Marta šla do synagogy s vědomím, že žije správně a své náboženské povinnosti plní (možná se i modlí za obrácení své nehodné sestry). /8
Když se začaly trousit zprávy o jakémsi tesaři z Nazareta uzdravujícím nemocné a „kdoví jestli to není nový prorok nebo dokonce Mesiáš“, Marta přitakala: „Už je to tady“ a zbožně sepnula ruce.
Ovšem pro lidi typu Matouše nebo Marie to znamenalo ohrožení: „Jak dopadnu? Pane jo, já jsem vsadil na špatného koně.“
Ježíš pro ně byl zdrojem nebezpečí, to se ví, že hned zbystřili uši. A Ježíš kázal: „Před Bohem není nikdo v pořádku. A vadná zbožnost je brzdou mnoha židů. Nikdo před Bohem není bez hříchu. Ale Bůh je ochoten každému hříchy odpustit a někteří celníci a nevěstky předejdou zbožné lidi.“
No tohle? Taková slova jsou pro některé hříšníky velikou nadějí.
„Co? Kteří celníci mají šanci a které nevěstky? Může se to týkat i mě? Jaké jsou pro to podmínky?“
Pro tyto lidi byl příchod Mesiáše životní výhrou, kdežto Marta spokojeně řekne: „Tak jsme se přece jenom Mesiáše dočkali. Jestli je Rabi Jošua prorokem, pozveme ho, to bude pro nás čest, udělám svíčkovou a upeču koláče.“
Ano, vaření Marty je koncertem, v domě to voní, Ježíšovi se sbíhají sliny, umí ocenit jídlo, pochválí, poděkuje. Ale Marie chytá každé slovíčko, které vychází z Ježíšových úst. Marta ne.
Nestavějme v sobě Marii proti Martě. /9
Posilujme v sobě „Marii“.
Marie se ptá, co znamená tohle, co tamto, jak tomu mám rozumět?
Tady je klíč k postoji Marie v nás.
Marie chce všechno promyslet. Marta svůj vztah s Bohem nahradila rutinou. Jako při vaření (skvělém – všechna čest), tak i v kostele se pokřižuje, poklekne (raději víckrát) při vaření také nic neošidí. Jako se naučila vařit, tak se naučila co se „sluší a patří“ v kostele a při modlitbě. /10
Prosím Vás, já neříkám, že ta Marta taková byla. To bych si nedovolil. Jí zřejmě Ježíšova jedna věta stačila, aby prokoukla. Biblický text je vždy nastaveným zrcadlem a vyučovací lekcí pro nás. (Přinejmenším pro mě!)
Víme, že židé vzdělávali jen chlapce. Proto můžeme ve větě Marty: „Ježíši, řekni jí přece, ať mi pomůže“, číst nejen výčitku, nejen stížnost, nejen žádost, aby Ježíš Marii napomenul, když na pokyny Marty (zřejmě starší sestry) nedá. Ve slovech Marty se odráží mínění tehdejší společnosti: „Náboženské otázky ženská nepochopí“, proč by měly chodit do školy na náboženství?
„Ježíši, Marie tady ztrácí čas, tvá slova přece nejsou určena ženám.“
Marie se nespokojí se zavedenými pořádky. Chce růst a překračovat hranice dosavadních a dobových omezení.
To se Ježíšovi na Marii líbí: „Marto, ty si také myslíš, že Bůh dal ženám menší rozum než chlapům? Já jsem poměrně dobrý učitel, to, co vykládám, pochopí i ženská.“ (To je jeden ze základných přelomů v dějinách náboženství!)
Zřejmě toto Ježíšovo upozornění Martě stačilo.
Kéž bychom přemýšleli jako Marie a kéž bychom byli jako Marta, která se necítila zahanbená nečekanými Ježíšovými slovy a s radostí přijala toto pozvání, přijala novou nabídku a možnost.
Marta díky Ježíšovi prohlédla, že zatímco v kuchyni už nemusí tolik přemýšlet (protože už vaří podle svých osvědčených metod, receptů a stereotypů), ve vztahu k Bohu by podobně rutinní jednání bylo ostudně nedostačující a neuctivé. /11
„Marto, že nejdřív čichneš k rozťuknutému vajíčku, jestli nesmrdí a teprve, je-li dobré, je vyklopíš do jídla?“
„Podobně nemůžeš odkývat všechno, co pan farář v kostele říká. /12
Nechci ani, abys odkývala něco z mých slov, dřív než jim budeš rozumět. /13
Ptej se, nespěchám, máme na sebe dost času. Kolik chceš. Místo dlouhých modliteb raději naslouchej. A ptej se.“
Vyprávění evangelia o Martě, Marii a Ježíšovi je stručně načrtnuto, ale kolik z toho můžeme vytěžit.
Biblické vyučování je krásné. (Kdepak Katechismus, ten je suchý, a tam se nezasmějeme.
(Karel Čapek napsal skvostný apokryf Marta a Marie)
-----------------
Poznámky:
/1 Ježíš nejprve působil v Galileji. Když získal učedníky, posílal je po dvou do širšího kraje. Pak Ježíš přicházel do „střediskových obcí“, kam byli lidé pozváni. Tam jej lidé zvali k sobě domů. Možná takto přišel do domu sester (velice pravděpodobně sester „Lazarových“).
/2 I učilo jedno kníže kněžské všechny snoubence: „Katolík má tři povinnosti: Jednou denně (se modlit), jednou týdně (jít na mši) a jednou měsíčně (ke zpovědi).“
Jednak to tak není a navíc je to zoufalé.
Jak např. přijdou lidé „ke zpovědi“ z povinnosti, nebaví je to. I zpovědník je otrávený, o Bohu nemluvě. Ovšem, přijdou-li, protože jim záleží na životě, na vztahu s Bohem, pak všichni zažijí velikou krásu božího přátelství.
Jak jde někdo do náruče z povinnosti, je to smutné. A nefunguje to (vtipy nebudu raději připojovat).
Jeden farář byl neochotný, neměl rád lidi, pastorace jej obtěžovala, byl spíš úředník. Lidi, si na něj právem stěžovali. Ale dost lidí – aby si splnili svou náboženskou povinnost – rádi chodili na jeho mši. (V neděli trvala jen 18 minut a to nic nevynechal. Mše kaplanů byla delší.).
/3 V letohradské Základní umělecké škole máme několik nadaných studentů. Už bez muziky nemohou ani žít. Mají dobré učitele a rodiče, talent, chuť, jsou pracovití a vytrvalí. Jiní žáci chodí do houslí z povinnosti, jsou slabí, tak je pochopitelné, že je celkem nebaví hrát.
/4 Dříve před biřmováním pan biskup zkoušel nejen biřmovance. (Bohužel se zkoušely jen otázky z katechismu.)
/5 Marie nehoní děti do úklidu, jen když má přijít návštěva, „aby nás lidi nepomluvili“. Nebo proto, že: „Pořádek musí být!“ (Ponížení lidé za války museli třeba drhnout podlahu zubními kartáčky.)
Marie dětem ukazuje, že doma s námi Bůh žije. Vypráví, že nám Bůh dal svět a zdraví, ukazuje jim, jak „příroda“ uklízí (mrchožrouti pošlá zvířata, mouchy likvidují odpadky, mouchy uklízejí pavouci a vlaštovky …) Možná jim vypráví, že dudci kadí do svého bytu v kotlině stromu a smrdí jak tchoři. („Maminko, proč to tak dudci dělají? „Proč je Bůh nenaučil pořádku?“ „Možná proto, aby bystré děti viděly, kam nepořádek vede.)
Marie dětem vypráví, že Bůh u nás není na návštěvě, ale že bydlí s námi, že my smíme bydlet s ním.
Záleží nám na tom, aby nám bylo spolu dobře a každému se u nás líbilo. Máme-li doma hezky, všem se doma víc líbí.
Bůh slouží nám a životu – a my můžeme také něco udělat pro větší krásu světa.
Marie ráda vypráví dětem, jak k Abrahámovi přišli na návštěvu tři muži a Abrahám poznal, že je to Bůh.
A bude šťastná, budou-li se děti ptát: „Maminko, jak Abrahám poznal, že je to Bůh? Přece ta návštěva mu slíbila narození syna až při odchodu? A klouček se narodil až za rok. Jak Abrahám poznal Boha?“
Pro Marii bude radostí přemýšlet, jak to dětem vysvětlit. A bude jim třeba číst jak manželka Odysea po mnoha a mnoha létech poznala svého manžela. A bude jim třeba říkat, jak máma někdy i na dálku vycítí, že její děcko má nějaké trápení. A jak apoštolové po vzkříšení nakonec poznávali Ježíše, ač na sebe bral (záměrně) pokaždé jinou podobu. A že správně vidíme jen srdcem, neboť to, co je důležité je očím neviditelné. (A bude šťastná, když si to děti budou opakovat a pamatovat jako Malý princ a budou z nich vyrůstat princezny a princové z královské rodiny božích dětí.)
/6 Bohužel někteří lidé v kostele už ani nezpívají. Nechápu, proč se mračí. Na koncertě nebo v hospodě se usmívají a bujaře zpívají.
Ptám se, co jsem jim provedl? Nebo, že by jim nějak ublížil Ježíš? (Farář přeci není v kostele ten nejdůležitější.)
/7 Tyto ženy měly štěstí, že je nikdo nechytl při činu (jinak by je kamenovali), výběrčí daní (celníci) dřeli peníze z lidí veřejně, ale chránila je okupační moc, samozřejmě byli lidmi opovrhováni.
/8 Přišla jednou v jednom městě do sákristie jistá rázná farnice a rázně chtěla „mši za svého bratra, který je nepolepšitelným hříšníkem“.
Povzdechl jsem: „Jejda, já jsem také nepolepšitelný hříšník“. „To je vaše věc!!“ uťala mě. (Ministranti se řehtali ...)
/9 Konat práci dobře, poctivě a pečlivě je otázkou naší cti a spravedlnosti. Opak by pro nás křesťany byl nejen nepoctivostí vůči zákazníkovi, ale navíc velikým pohoršením. (Nejednou se mi stalo, že jsem doporučil „naše lidi“ a pak jsem se styděl a byl zklamaný z jejich odbyté práce.)
Bůh nám (nejen) při bohoslužbě slouží, jak bychom se před něj mohli postavit, kdybychom svou práci odflákli? „Co jste udělali, nebo neudělali komukoliv, jako byste mně udělali, nebo neudělali.“
/10 Kdyby se Marty někdo zeptal: „Dala jsi opravdu do jídla osm vajec a čtvrt kila másla?“
„No dovol, přece neošidím svoje jídlo, je vyhlášené …“
„Modlil jsem se?“ „ Modlil!“
„Postil jsem se?“ „Postil.“
„A rozuměl jsi slovům modlitby?“
„Proč se ptáš, Pánbůh tomu rozumí! Ten si to přebere.“
„Proč chodíš ke stolu Páně?“
„Ty pořád do všeho vrtáš? Dej mě pokoj.“
„Náš farář je divnej. Ptal se, proč chceme pokřtít dítě. Von neví, proč se křtí? My jsme všichni pokřtěný, rodiče, prarodiče …“
„Já věřím všemu, co nám naše svatá římskokatolická církev k věření předkládá.“
„A čemu věříš?“
„To se mě neptejte, na to se zeptejte v Římě“, pravil jeden „pravověrný“.
/11 Možná Ježíš Martě ukázal na jejím mistrovství v kuchyni, jak to je i ve vztahu s Bohem: „Marto – když se dobrá kuchařka naučí dobře řemeslo a osvojí si určitá pravidla dovednosti – že si může dovolit experimentovat? Už nevaří jen podle vytištěné kuchařky, ale také používá i jiné zkušenosti, intuici a cit. Že to tak, Marto, děláš?
„Ano.“
„A vážíš přesně koření nebo sůl?“
„Ne.“
„Tak jak to děláš?“
„No „podle voka“ – „tak akorát“, podle chuti, při každém vaření ochutnávám, někdy i vícekrát.“
„Výborně. “
„A co uděláš, když máš třeba rýmu, máš-li oslabený čich nebo chuť?“
Tak někoho požádám, aby mě to překoukl, ochutnal a případně „opravil“ – dochutil.
Vidíš, Marto, a tak je to podobně se vztahy. I ve vztahu s Bohem.
Máš-li někoho, kdo je lepší „kuchař“ než ty (vzpomínáš, kdo tě učil vařit?), můžeš se ho ptát – třeba v modlitbě – jak se to dělá, jak se modlit, aby rozhovor s Bohem nebyl nudou nebo mechanickou rutinou, aby měl dobrou chuť a správný říz.
Vzpomínáš, jak ti řezník Jóchanan poradil, že lepší je nechat maso trochu odležet a potřít olejem? A tys mu byla vděčná. A pak Ti navíc dal několik svých skvělých receptů (nenechal si je pro sebe).
/12 Pan farář se jednou při kázání rozparádil a zakončil slovy: „A jestli se nepolepšíte, přijdete všichni do pekla!“
„Dejž to nebeskej Pámbu!“ – ozvalo se z lavic jako vždy hlasitě.
(Možná z radosti, že je už konec – to už je jako v Letohradě.)
/13 Možná se pak Ježíš „Lazarových“ ptal (nebo to bylo jindy?) jestli je také v dětství někdo posílal do obchodu koupit: „Za tři koruny semtele“.
A vyprávěl, jak s tátou na stavbě posílali kluky do truhlářství pro bublinky do vodováhy – a ukazoval, kde jsou podobná místa v Písmu a jak Bůh učí lidi přemýšlet a jak je varuje před mechanickými postupy. (Určitě se všichni nasmáli.)
Marie a Marta nám ukazují dva přístupy (nejen) k Ježíši.
Marie má plnou hlavu Ježíšova kázání, kdežto Marta v kuchyni na Ježíšovo kázání zapomíná, má spoustu jiných „důležitých“ věcí. Stává se z ní už jen hospodyně, která nemyslí na nic jiného, než na svou práci.
Jsme často otroky svých vyježděných kolejí, zaběhnutých povinností, jednání, rutiny, kterým všechno podrobujeme (i v náboženském životě).
To Marie má plnou hlavu otázek, které jí vyvstávají v souvislosti s Ježíšovým kázáním a ráda by se Ježíše ptala.
Když se Marta obrátila na Ježíše, byla už zřejmě na Marii naštvaná. Párkrát ji před tím nějak dávala najevo, aby se chopila práce s pohoštěním – ale Marie byla „natvrdlá“.
Marta ví o své odpovědnosti hostitelů, Marie přemýšlí o slovech, která od Ježíše posledně slyšela.
Marta se v kostele modlí a zpívá, ale kostel je kostel a „práce je práce, tu za mě nikdo neudělá“.
Jak vyjde z kostela, myslí na své povinnosti (přece i „láska prochází žaludkem“). Pro Martu je důležitější kuchyně.
V Marii doznívá Ježíšovo kázání, vynořují se další otázky, ptá se Ježíše na to, co jí není jasné.
Ježíš ale dává přednost Mariinu přístupu. (Uměl ocenit všechno pěkné, krásu přírody, pohostinnost, dobré jídlo), ale také silně žije osobní krásou Otce a velice nám chce přátelství s Bohem ukázat. Proto přišel na svět.
Je rád, když o to stojíme.
Jak to, že u někoho má Ježíš úspěch a u někoho ne?
Někteří říkají: „Víra je dar!“
Jo? A že by Bůh byl k někomu méně štědrý? Že by boží granty měly omezené množství prostředků? Že by se na někoho nedostalo?
Ne, ne, Bůh dává každému dostatek darů, ale my jsme často Martou – máme řadu jiných zájmů, které jsou pro nás tisíckrát důležitější než porozumění a vztah s Bohem.
V neděli máme vymezený čas na mši (známe své povinnosti – a plníme je!), „pomodlil jsem se, ale teď už mě čekají jiné povinnosti. Povinnost vůči Bohu jsem už splnil.“ /2
Marie se liší od Marty svou průbojností, zájmem a vytrvalostí v porozumění s Bohem.
Co je v člověku silnější? Kuchyně nebo poučení Ježíšovo? Co pokládáme za důležitější?
Je v kostele víc Marií nebo Mart?
Pozor, nejde o to v sobě potlačit Martu, ale posílit Marii!
Přiznávám, že ve mně Marta převažuje a Marie ve mně skomírá. Martu mám (celkem) v pořádku, ale živoří-li ve mně Marie, pak ve mně Marta neúměrně převažuje a to je velice nezdravé.
Proč je ve mně Marie slabá?
Protože v sobě spoustu věcí nemám dořešených.
Je-li naše (moje) křesťanství slabé, pak a proto dochází k hříchu.
A protože je naše křesťanství slabé, proto máme o Boha slabý zájem.
Ten, kterému se něco daří, je nadšen pro další růst. /3
Kdyby přijel pan biskup a ptal se nás, proč přistupujeme ke stolu Páně, kdo ví, kolik odpovědí by bylo správných. /4
Marie se ptá: „K čemu a jak funguje modlitba, proč jdu do kostela?“
Nestydí se klást takové otázky a hledá odpověď (odpovídající úrovni Nejvyššího – předpokládá, že Bůh je nádhernou osobností).
Je nadšená, když slyší, že s námi doma není Bůh méně než v kostele. /5
Marta je v kostele povznesena atmosférou, možná ráda zpívá (možná navíc dobře zpívá), ale jakmile vyjde ven, už na to, co bylo v kostele nemyslí. Má to za sebou. /6
Je důležité si všimnout, proč obrácení hříšníci byli často z Ježíše nadšení.
Např. Matouš, Zacheus nebo Marie z Magdaly. Marie, sestra Marty, byla zřejmě také hříšnicí. /7
(Samozřejmě lze objevil krásu Boha i bez průšvihu – Ježíšova matka, Jan Baptista …)
Než se velcí hříšníci dají na špatnou dráhu, mávnou nad Bohem rukou. Řekl-li někdo Matoušovi: „Levi, ty nevíš, že už brzy přijede Mesiáš? Jak asi dopadneš?“
Levi mávl rukou: „Mesiáš? To jsou babské povídačky“ a kolaboroval.
V některé povětrné ženské možná hlodala myšlenka: „Co když je to s Mesiášem pravda a opravdu přijde?“, ale z rozjetého vlaku nevystoupila.
Zato Marta šla do synagogy s vědomím, že žije správně a své náboženské povinnosti plní (možná se i modlí za obrácení své nehodné sestry). /8
Když se začaly trousit zprávy o jakémsi tesaři z Nazareta uzdravujícím nemocné a „kdoví jestli to není nový prorok nebo dokonce Mesiáš“, Marta přitakala: „Už je to tady“ a zbožně sepnula ruce.
Ovšem pro lidi typu Matouše nebo Marie to znamenalo ohrožení: „Jak dopadnu? Pane jo, já jsem vsadil na špatného koně.“
Ježíš pro ně byl zdrojem nebezpečí, to se ví, že hned zbystřili uši. A Ježíš kázal: „Před Bohem není nikdo v pořádku. A vadná zbožnost je brzdou mnoha židů. Nikdo před Bohem není bez hříchu. Ale Bůh je ochoten každému hříchy odpustit a někteří celníci a nevěstky předejdou zbožné lidi.“
No tohle? Taková slova jsou pro některé hříšníky velikou nadějí.
„Co? Kteří celníci mají šanci a které nevěstky? Může se to týkat i mě? Jaké jsou pro to podmínky?“
Pro tyto lidi byl příchod Mesiáše životní výhrou, kdežto Marta spokojeně řekne: „Tak jsme se přece jenom Mesiáše dočkali. Jestli je Rabi Jošua prorokem, pozveme ho, to bude pro nás čest, udělám svíčkovou a upeču koláče.“
Ano, vaření Marty je koncertem, v domě to voní, Ježíšovi se sbíhají sliny, umí ocenit jídlo, pochválí, poděkuje. Ale Marie chytá každé slovíčko, které vychází z Ježíšových úst. Marta ne.
Nestavějme v sobě Marii proti Martě. /9
Posilujme v sobě „Marii“.
Marie se ptá, co znamená tohle, co tamto, jak tomu mám rozumět?
Tady je klíč k postoji Marie v nás.
Marie chce všechno promyslet. Marta svůj vztah s Bohem nahradila rutinou. Jako při vaření (skvělém – všechna čest), tak i v kostele se pokřižuje, poklekne (raději víckrát) při vaření také nic neošidí. Jako se naučila vařit, tak se naučila co se „sluší a patří“ v kostele a při modlitbě. /10
Prosím Vás, já neříkám, že ta Marta taková byla. To bych si nedovolil. Jí zřejmě Ježíšova jedna věta stačila, aby prokoukla. Biblický text je vždy nastaveným zrcadlem a vyučovací lekcí pro nás. (Přinejmenším pro mě!)
Víme, že židé vzdělávali jen chlapce. Proto můžeme ve větě Marty: „Ježíši, řekni jí přece, ať mi pomůže“, číst nejen výčitku, nejen stížnost, nejen žádost, aby Ježíš Marii napomenul, když na pokyny Marty (zřejmě starší sestry) nedá. Ve slovech Marty se odráží mínění tehdejší společnosti: „Náboženské otázky ženská nepochopí“, proč by měly chodit do školy na náboženství?
„Ježíši, Marie tady ztrácí čas, tvá slova přece nejsou určena ženám.“
Marie se nespokojí se zavedenými pořádky. Chce růst a překračovat hranice dosavadních a dobových omezení.
To se Ježíšovi na Marii líbí: „Marto, ty si také myslíš, že Bůh dal ženám menší rozum než chlapům? Já jsem poměrně dobrý učitel, to, co vykládám, pochopí i ženská.“ (To je jeden ze základných přelomů v dějinách náboženství!)
Zřejmě toto Ježíšovo upozornění Martě stačilo.
Kéž bychom přemýšleli jako Marie a kéž bychom byli jako Marta, která se necítila zahanbená nečekanými Ježíšovými slovy a s radostí přijala toto pozvání, přijala novou nabídku a možnost.
Marta díky Ježíšovi prohlédla, že zatímco v kuchyni už nemusí tolik přemýšlet (protože už vaří podle svých osvědčených metod, receptů a stereotypů), ve vztahu k Bohu by podobně rutinní jednání bylo ostudně nedostačující a neuctivé. /11
„Marto, že nejdřív čichneš k rozťuknutému vajíčku, jestli nesmrdí a teprve, je-li dobré, je vyklopíš do jídla?“
„Podobně nemůžeš odkývat všechno, co pan farář v kostele říká. /12
Nechci ani, abys odkývala něco z mých slov, dřív než jim budeš rozumět. /13
Ptej se, nespěchám, máme na sebe dost času. Kolik chceš. Místo dlouhých modliteb raději naslouchej. A ptej se.“
Vyprávění evangelia o Martě, Marii a Ježíšovi je stručně načrtnuto, ale kolik z toho můžeme vytěžit.
Biblické vyučování je krásné. (Kdepak Katechismus, ten je suchý, a tam se nezasmějeme.
(Karel Čapek napsal skvostný apokryf Marta a Marie)
-----------------
Poznámky:
/1 Ježíš nejprve působil v Galileji. Když získal učedníky, posílal je po dvou do širšího kraje. Pak Ježíš přicházel do „střediskových obcí“, kam byli lidé pozváni. Tam jej lidé zvali k sobě domů. Možná takto přišel do domu sester (velice pravděpodobně sester „Lazarových“).
/2 I učilo jedno kníže kněžské všechny snoubence: „Katolík má tři povinnosti: Jednou denně (se modlit), jednou týdně (jít na mši) a jednou měsíčně (ke zpovědi).“
Jednak to tak není a navíc je to zoufalé.
Jak např. přijdou lidé „ke zpovědi“ z povinnosti, nebaví je to. I zpovědník je otrávený, o Bohu nemluvě. Ovšem, přijdou-li, protože jim záleží na životě, na vztahu s Bohem, pak všichni zažijí velikou krásu božího přátelství.
Jak jde někdo do náruče z povinnosti, je to smutné. A nefunguje to (vtipy nebudu raději připojovat).
Jeden farář byl neochotný, neměl rád lidi, pastorace jej obtěžovala, byl spíš úředník. Lidi, si na něj právem stěžovali. Ale dost lidí – aby si splnili svou náboženskou povinnost – rádi chodili na jeho mši. (V neděli trvala jen 18 minut a to nic nevynechal. Mše kaplanů byla delší.).
/3 V letohradské Základní umělecké škole máme několik nadaných studentů. Už bez muziky nemohou ani žít. Mají dobré učitele a rodiče, talent, chuť, jsou pracovití a vytrvalí. Jiní žáci chodí do houslí z povinnosti, jsou slabí, tak je pochopitelné, že je celkem nebaví hrát.
/4 Dříve před biřmováním pan biskup zkoušel nejen biřmovance. (Bohužel se zkoušely jen otázky z katechismu.)
/5 Marie nehoní děti do úklidu, jen když má přijít návštěva, „aby nás lidi nepomluvili“. Nebo proto, že: „Pořádek musí být!“ (Ponížení lidé za války museli třeba drhnout podlahu zubními kartáčky.)
Marie dětem ukazuje, že doma s námi Bůh žije. Vypráví, že nám Bůh dal svět a zdraví, ukazuje jim, jak „příroda“ uklízí (mrchožrouti pošlá zvířata, mouchy likvidují odpadky, mouchy uklízejí pavouci a vlaštovky …) Možná jim vypráví, že dudci kadí do svého bytu v kotlině stromu a smrdí jak tchoři. („Maminko, proč to tak dudci dělají? „Proč je Bůh nenaučil pořádku?“ „Možná proto, aby bystré děti viděly, kam nepořádek vede.)
Marie dětem vypráví, že Bůh u nás není na návštěvě, ale že bydlí s námi, že my smíme bydlet s ním.
Záleží nám na tom, aby nám bylo spolu dobře a každému se u nás líbilo. Máme-li doma hezky, všem se doma víc líbí.
Bůh slouží nám a životu – a my můžeme také něco udělat pro větší krásu světa.
Marie ráda vypráví dětem, jak k Abrahámovi přišli na návštěvu tři muži a Abrahám poznal, že je to Bůh.
A bude šťastná, budou-li se děti ptát: „Maminko, jak Abrahám poznal, že je to Bůh? Přece ta návštěva mu slíbila narození syna až při odchodu? A klouček se narodil až za rok. Jak Abrahám poznal Boha?“
Pro Marii bude radostí přemýšlet, jak to dětem vysvětlit. A bude jim třeba číst jak manželka Odysea po mnoha a mnoha létech poznala svého manžela. A bude jim třeba říkat, jak máma někdy i na dálku vycítí, že její děcko má nějaké trápení. A jak apoštolové po vzkříšení nakonec poznávali Ježíše, ač na sebe bral (záměrně) pokaždé jinou podobu. A že správně vidíme jen srdcem, neboť to, co je důležité je očím neviditelné. (A bude šťastná, když si to děti budou opakovat a pamatovat jako Malý princ a budou z nich vyrůstat princezny a princové z královské rodiny božích dětí.)
/6 Bohužel někteří lidé v kostele už ani nezpívají. Nechápu, proč se mračí. Na koncertě nebo v hospodě se usmívají a bujaře zpívají.
Ptám se, co jsem jim provedl? Nebo, že by jim nějak ublížil Ježíš? (Farář přeci není v kostele ten nejdůležitější.)
/7 Tyto ženy měly štěstí, že je nikdo nechytl při činu (jinak by je kamenovali), výběrčí daní (celníci) dřeli peníze z lidí veřejně, ale chránila je okupační moc, samozřejmě byli lidmi opovrhováni.
/8 Přišla jednou v jednom městě do sákristie jistá rázná farnice a rázně chtěla „mši za svého bratra, který je nepolepšitelným hříšníkem“.
Povzdechl jsem: „Jejda, já jsem také nepolepšitelný hříšník“. „To je vaše věc!!“ uťala mě. (Ministranti se řehtali ...)
/9 Konat práci dobře, poctivě a pečlivě je otázkou naší cti a spravedlnosti. Opak by pro nás křesťany byl nejen nepoctivostí vůči zákazníkovi, ale navíc velikým pohoršením. (Nejednou se mi stalo, že jsem doporučil „naše lidi“ a pak jsem se styděl a byl zklamaný z jejich odbyté práce.)
Bůh nám (nejen) při bohoslužbě slouží, jak bychom se před něj mohli postavit, kdybychom svou práci odflákli? „Co jste udělali, nebo neudělali komukoliv, jako byste mně udělali, nebo neudělali.“
/10 Kdyby se Marty někdo zeptal: „Dala jsi opravdu do jídla osm vajec a čtvrt kila másla?“
„No dovol, přece neošidím svoje jídlo, je vyhlášené …“
„Modlil jsem se?“ „ Modlil!“
„Postil jsem se?“ „Postil.“
„A rozuměl jsi slovům modlitby?“
„Proč se ptáš, Pánbůh tomu rozumí! Ten si to přebere.“
„Proč chodíš ke stolu Páně?“
„Ty pořád do všeho vrtáš? Dej mě pokoj.“
„Náš farář je divnej. Ptal se, proč chceme pokřtít dítě. Von neví, proč se křtí? My jsme všichni pokřtěný, rodiče, prarodiče …“
„Já věřím všemu, co nám naše svatá římskokatolická církev k věření předkládá.“
„A čemu věříš?“
„To se mě neptejte, na to se zeptejte v Římě“, pravil jeden „pravověrný“.
/11 Možná Ježíš Martě ukázal na jejím mistrovství v kuchyni, jak to je i ve vztahu s Bohem: „Marto – když se dobrá kuchařka naučí dobře řemeslo a osvojí si určitá pravidla dovednosti – že si může dovolit experimentovat? Už nevaří jen podle vytištěné kuchařky, ale také používá i jiné zkušenosti, intuici a cit. Že to tak, Marto, děláš?
„Ano.“
„A vážíš přesně koření nebo sůl?“
„Ne.“
„Tak jak to děláš?“
„No „podle voka“ – „tak akorát“, podle chuti, při každém vaření ochutnávám, někdy i vícekrát.“
„Výborně. “
„A co uděláš, když máš třeba rýmu, máš-li oslabený čich nebo chuť?“
Tak někoho požádám, aby mě to překoukl, ochutnal a případně „opravil“ – dochutil.
Vidíš, Marto, a tak je to podobně se vztahy. I ve vztahu s Bohem.
Máš-li někoho, kdo je lepší „kuchař“ než ty (vzpomínáš, kdo tě učil vařit?), můžeš se ho ptát – třeba v modlitbě – jak se to dělá, jak se modlit, aby rozhovor s Bohem nebyl nudou nebo mechanickou rutinou, aby měl dobrou chuť a správný říz.
Vzpomínáš, jak ti řezník Jóchanan poradil, že lepší je nechat maso trochu odležet a potřít olejem? A tys mu byla vděčná. A pak Ti navíc dal několik svých skvělých receptů (nenechal si je pro sebe).
/12 Pan farář se jednou při kázání rozparádil a zakončil slovy: „A jestli se nepolepšíte, přijdete všichni do pekla!“
„Dejž to nebeskej Pámbu!“ – ozvalo se z lavic jako vždy hlasitě.
(Možná z radosti, že je už konec – to už je jako v Letohradě.)
/13 Možná se pak Ježíš „Lazarových“ ptal (nebo to bylo jindy?) jestli je také v dětství někdo posílal do obchodu koupit: „Za tři koruny semtele“.
A vyprávěl, jak s tátou na stavbě posílali kluky do truhlářství pro bublinky do vodováhy – a ukazoval, kde jsou podobná místa v Písmu a jak Bůh učí lidi přemýšlet a jak je varuje před mechanickými postupy. (Určitě se všichni nasmáli.)