13. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kral 17,1 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,16b.19-21; Gal 5,1.13-18; Lk 9,51-62
Datum: 27. 6. 2010
Bylo škoda, když se z úryvku dnešního evangelia dělal jen ubohý a falešný závěr pro řeholníky a řeholnice – zákaz jet svým rodičům na pohřeb, neboť: „Kdo položil ruku na pluh, se už nesmí ohlížet na svou rodinu“.      Copak si Ježíš necení rodičů? (Nejen svých?)  
 

Kdo se zamýšlí nad biblickými texty o Eliášovi a Elizeovi (Elíšovi), tomu dnešní  úryvek mnoho připomene. (1 Kr 17; 1 Kr 18; 1 Kr 19; 2 Kr 1; 2 Kr 2)

Kdo je nezná, možná  nad vytrženým úryvkem jen pokývá hlavou. Kdo chce být učedníkem Ježíšovým, tomu znalost příběhů Eliáše a Elizea nasvítí, co učednictví obnáší. /1 

Přinejmenším si něco zopakujeme.  

Elizeus  nejen rozpoznal v Eliášovi proroka, ale také velice toužil stát se jeho učedníkem.

Elizeovy znamení (zázraky) jsou podobné znamením Eliášovým.   

Naši bratři evangelíci oceňují  Jana Husa, jeho odpovědnost a statečnost za nápravu společnosti. Za svou kritiku ručil hlavou (žádné nadáváni po straně, žádné přikrčené „nehas, co tě nepálí“). Každý slušný člověk si váží paní Milady Horákové (jejích statečných postojů za války i za komunistů) a těch, co bojovali za svobodu a spravedlnost.

Eliáš ale navíc důsledně využil nabídky boží pomoci. Tak byla jeho pomoc lidem účinnější.  

Eliáš byl možná konvertita. Není popsáno, jak nebo skrze koho přišel k setkání s Hospodinem. Z jeho jednání je vidět, že byl Božím přátelstvím uchvácen.

Pokud původně vyšel z pohanství, tím víc ocenil velikost, přejícnost a eleganci vztahu Hospodina k lidem. Tím více se děsil, kam se Izrael sesouvá – od přejícného a pečujícího Hospodina k nesmyslným, primitivním a pomyslným službám pohanským božstvům (včetně lidských obětí). Děsil se svévole krále a jeho Ježibaby. /2

Eliáš horlil pro Hospodina. (Srov. 1 Kr 19,10.14)  

Elizeus chtěl velice získat ducha Eliášova. /3

Elizeus chtěl – jako prvorozený  syn, dostat dva díly z otcova dědictví.

Pro své vyučení  u Eliáše udělal víc než apoštolové u Ježíše. /4

Apoštolové často nedosáhli Elizeovy úrovně. 

My zase nedosahujeme úrovně  Ježíšových učedníků. 

Porovnejme si to.  

Eliáš vyzval Bálovy proroky na souboj, na boží soud.

Proč totéž neudělali apoštolové? Proč Petr nevrátil život ukamenovanému  Štěpánovi? Uzdravovat apoštolové uměli, Pavel např. vrátil Eutychosovi život (oba zemřeli na zhmožděninu mozku). /5

Proč Petr nepřivedl živého Štěpána před velekněze jako důkaz moci Vzkříšeného? Proč Petr nedal veleknězi  ultimatum: „Jestli ještě jednou někoho ukamenujete, vyzvu tebe a veleradu (Nejvyšší církevní shromáždění a Nejvyšší soudní dvůr) na boží soud! Vyberete dva malomocné. Nejdříve se budete modlit vy k Hospodinu, aby uzdravil „vašeho“ malomocného. Pak se budeme modlit my za uzdravení druhého malomocného ve jménu Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, ale který žije, neboť ho Bůh vzkřísil z mrtvých ...“

Církev mohla mít pokoj od židů jako před ukamenováním Štěpána.

Na velekněze si apoštolové  netroufli, ale na Ananiáše a Safíru si troufli! (srov. Sk 5,1-16)

Na samaritánskou vesnici si troufali.  

Eliáš zachránil vdovu ze Sarepty a jejího syna od smrti hladem, syna později probudil ze spánku smrti.

Elizeus učinil totéž jako jeho učitel Eliáš.

Jak jednali apoštolové? Než  Ježíš nasytil zástupy na poušti, vyzval učedníky: „Dejte jim najíst“.

To se několikráte opakovalo – bez odezvy apoštolů./6 Nevzpomněli si na Eliášovo a Elizeovo rozmnožení potravy. Neřekli: „Ježíši, Eliáš rozmnožil potravu, máme tady pár dalamánků a jedny sardinky – to je pro tebe hračka“.

Ani později neřekli: „Ježíši, Eliáš „naučil“ Elizea rozmnožit potravu. Ty jsi větší prorok než Eliáš, a my jsme tvoji učedníci, myslíš, že bychom se mohli pokusit o to, co se povedlo Elizeovi a rozmnožit tu trochu jídla, co se tady mezi lidem našlo?“ (Znamení Ježíšových učedníků by bylo větším svědectvím pro lidi než znamení jejich Učitele.) 

Učedníci si nevzpomněli na Ježíšovo proměnění vody ve víno na svatbě v Káni Galilejské.

Učedníky nenapadlo proměnění  vody ve víno aplikovat na proměnění hlíny na chleba. Na „poušti“ bylo dost hlíny – satana to napadlo hned, že Ježíš je schopen z „kamení“ udělat chléb rychlejším způsobem než to umí obilí (tomu to trvá čtvrt roku). /7
 

Ale při trestání fungovala učedníkům paměť dobře. Když jim Samařani odepřeli nocleh, hned si vzpomněli na Eliášovo zničení vojenského trestného komanda, které ho mělo zajmout. Hned chtěli vesnici vypálit: „Máme svolat z nebe oheň?“
 

Apoštolové nevystudovali s červeným diplomem jako Ježíšova máma. Ta hned na svatbě zareagovala: „Došlo jim víno, nedalo by se pro svatebčany něco udělat?  Eliáš by jim uměl pomoci.“
 

Jak jsme na tom my, si můžeme lehce zkontrolovat.

My bereme Eliášovu a Elizeovu obranu proti vojenskému komandu možná jen jako legendární  vyprávění. Ale copak se nebránil Ježíš podobným způsobem? /8 

My, místo uzdravování,  doporučujeme lidem analgetikum: „Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje“, „Nes trpělivě svůj kříž“, „Obětuj své utrpení Bohu za své děti, za duše v očistci …“
 

My, místo postavení  se proti zlu, radíme druhým: „Kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou a kdo se chce s tebou soudit o košili, nech mu i svůj plášť“. (Mt 5,39-40)  (Ježíšova slova citujeme jen jako náboženskou frázi, nedáme si práci jim porozumět. /9)
 

Eliáš byl větší průkopník v porozumění a spolupráci s Bohem než Elíša.

Elíša byl větší průkopník než apoštolové. 

Apoštolové byli větší průkopníci než my – dnešní učedníci Ježíšovi. Ale jako měli apoštolové předčit Elíšu, tak bychom my měli předčit apoštoly.  

Dnešní rodiče nemohou vychovávat své děti tak, jako byli vychováni oni (ani ve vztahu k Bohu). Podobně my nemůžeme ve svém křesťanství a učednictví zůstat na úrovni našich předků. Tragédie 20. století nás k tomu mají vyburcovat. Nestačí jen říci: „To se nesmí už opakovat“, ale co pro to uděláme a jaké máme možnosti? A jakou pomoc nám nabízí Bůh?
 

Dnešní „západní  svět“ je v řadě věcí zušlechtěn křesťanskou kulturou. /10

Ale ve svém křesťanství  proti prvním učedníkům zůstáváme pod míru.  

Apoštolové byli lidmi blízkými Ježíši. Obdivujeme jejich velikost, ale také se máme poučit z jejich chyb. Jim samotným záleží na tom, abychom jejich chyby neopakovali.
 

Za Ježíšovo vyučování  a využívání jeho nabídky a péči jsme dnes odpovědní  my.

I kdybychom uměli odříkat celý katechismus, k učednictví nám to nestačí. (Proto nám Bůh nechal pořídit Bibli.)  

Dobře víme, že řadu věci vlastní vinou zapomínáme. Řada věcí nám – stejně jako apoštolům – nedochází, nejsme zvyklí se slovem božím pracovat.

Mnoho nezdarů v životě a mnoho nevyslyšených modliteb si zaviňujeme sami.  

Charismatické hnutí  nám připomnělo nabídku Ducha svatého. Žijeme v době Otce, Ježíše i Ducha božího. Např. uzdravování už nepokládáme za něco dnešní době nedostupného.

Byl jsem svědkem některých uzdravení skrze svátost nemocných i skrze modlitbu, ale přeci jen je to dost řídké. Sám jsem se modlil za uzdravení některých lidí. Před 35 lety nám umřela ve svých 46 letech teta, kterou jsem měl velice rád. Ptal jsem se: „Bože, proč umřela máma od tří dětí? Proč jsi nevyslyšel naše modlitby? Proč nás v Bibli na něco nalákáš a pak mlčíš?

Čí jsou slova: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.

(J 15,7) Jsou to tvoje slova nebo nějaký lidský přílepek?  

Také jste se tak ptali? Co vám bylo odpovězeno?

Bůh se mi nezjevil, a přesto si myslím, že jsem našel v Bibli odpověď.

Trampoty ve světě nás mají vyburcovat k horlivějšímu a pečlivějšímu přístupu k božímu slovu. Veliké množství lidí se např. vážně zabývá hledáním léků proti rakovině. Myslím si, že se snaží víc než my ve vztahu s Bohem.

Nad každým neuzdraveným nemocným si uvědomuji svou nízkou úroveň. Mluvím o své bídě.  Kdybych „uměl uzdravovat“ (omlouvám se za primitivní  pojmenování), mohl bych si myslet, že Bůh potvrzuje moji náboženskou úroveň. Operovat v nemocnici může až ten, kdo má tuším dvě atestace a předtím řadu semestrů pečlivého studia. (Ne vždy, když jsem dostal nezaslouženě lepší známku, jsem se studijní látce znovu věnoval natolik, aby mé znalosti obdržené známce odpovídaly.)

To není povzdech lišky: „Hrozny jsou kyselé“. 

K čemu jste došli vy?

Nejde o naši dokonalost, ale o úroveň našeho hlásání evangelia, aby odpovídalo Ježíšově  nauce.   

Jsme naučení odříkávat různé modlitby, ale nejsme zvyklí hledat porozumění  s Bohem. Naším ideálem by měla být modlitba vycházející na základě pochopení Bohu. „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“

Eliáš a Elizeus přemýšleli, hledali, reagovali na to, co pochopili.

V manželství také nekomunikujeme tak, že by jeden stále recitoval Máchův Máj a druhý mu odpovídal písní „Vyletěla holubička ze skály“. (Tím nechci snižovat velikost některých modliteb.)
 

Téměř si nepřipouštíme, že spousta našich představ o Bohu a o Ježíši je nesprávných.

Na apoštololech můžeme vidět, jak jejich špatné představy blokovaly spolupráci s Ježíšem. Nejednou proti Ježíšovi prosazovali svou.

Nemylme se, že těmito chybami netrpíme. Podobáme se jisté, blíže nejmenovaná dámě, která, když jí někdo vezl na motorce, se v zatáčce nakláněla na opačnou stranu než řidič. A ještě byla neomylně přesvědčená, že vyvažuje rovnováhu.  
 

Přijde-li mezi nás do kostela někdo cizí, má pocit, že v kostele jsou lidé na úrovni a že každý všemu rozumí (tak se všichni tváříme). Takový člověk má pocit naprostého neumětela. Buď se začne tvářit podobně (tak vzniká církevní maloměšťáctví) nebo odejde.
 

Nenuťme se „věřit“  něčemu, čemu nerozumíme. Nespěchejme. Některým věcem –  v jakémkoliv vztahu – porozumíme postupně, některým větám rodičů, některému jednání druhého, porozumíme až časem, něčemu přijdeme na kloub asi až po smrti.

Na prvním místě nejde o množství informací, ale o poctivé hledání. Důležité  je neutíkat od toho, čemu nerozumím a neobelhávat se.  

Všimněme si skvostného líčení v 2 Kr 2,1-18, jak Eliáš na oko odháněl Elizea, a jak se Eliezer držel jak klíště. Věděl, co chce! 

Eliáš, Elizeus a další osobnosti i Ježíšovi učedníci brali boží vyučování vážně. /11 

Že se dopouštíme chyb, není tak podstatné (chyba se dá za určitých podmínek a s pomocí boží spravit), důležité je vytrvat ve vztahu a nerozejít se s druhým, v tomto případě nerozejít se s Bohem a pracovat na vztahu, porozumění a spolupráci s ním.

Příště budeme pokračovat.  

---------------------------------

Poznámky:

                  /1     Učedník si to, co pochopil teoreticky hned ověřuje praxí. 

 

                  /2     České  slovo Ježibaba je od Jezábel.

 

                  /3     Elizeus chtěl  – tak, jako prvorozený syn – dostat dva díly z otcova dědictví.  

                  /4     Nový zákon nemá tak velké osobnosti jako Eliáš a Mojžíš (mimo Jana Baptisty a Ježíšovy matky). 

                  /5     Nějaký  mladík jménem Eutychos seděl na okně, a protože Pavel mluvil dlouho, přemáhal ho spánek. Usnul a spadl z třetího poschodí a když ho zvedli, byl mrtvý. Pavel sešel dolů, sklonil se nad ním, objal ho a řekl: „Upokojte se, je v něm život.“ Pak se vrátil nahoru, lámal a jedl chléb, dlouho do rána s nimi rozmlouval a potom odešel. Chlapce přivedli živého a to je velice povzbudilo. (Sk 20,9-12)
 

                  /6    První nasycení:  „Dejte jim najíst vy.“ (srov. Mt 14,13-21)

                         Druhé nasycení  (Mt 15,32-38

                         Třetí nedostatek jídla (o nepřímé  úměře: „Kolik máte s sebou chlebů a kolik nás je?   (Mk 8,14-21)  

                  /7     „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů  jsou chleby.“ (Mt 4,3)

        

                  /8     Ochromení  lynčujících z nazaretské synagógy (Lk 4,16-30)

     Při vyhánění prodavačů a směnárníků v chrámu si nikdo nedovolil Ježíše zatknout nebo mu zabránit v jeho počínání. Respektovali jeho moc, obávali se jí.

     Při zatýkání Ježíše: uzdravení  odseknutého ucha (Lk 22,51) a sražení  vojáků na zem (J 18,6).

                       

                  /9     Už jste viděli faráře nebo biskupa, který by takto „nastavil druhou tvář“? Ty věty se říkají jen z kazatelny, to je jen taková naše hra.

Máme se bránit (jen jde o to, jak si Ježíš obranu proti zlu představuje). 

Slyšeli jsme: „Chcete-li katedrálu? Přidáme vám ještě deset monstrancí a pět kalichů“.

Nenazývejme to pokorou. Nepoužívejme zkreslené biblické věty jako výmluvy a náboženské fráze.   

                  /10    Západní  společnost přijala za své hodnoty hlásané  židovstvím a křesťanstvím a  vytvořila z nich dnešní formy péče o společnost: vzdělání pro všechny, nemocnice, chudobince, domovy pro různě potřebné, všeobecné zdravotní, sociální a důchodové pojištění, Deklaraci lidských práv, psychologické a další poradny, předpisy hygienické, bezpečnosti práce, péči o  zvířata (některá) a životní prostředí …
 

                  /11    Abrahám, Mojžíš, Jákob, apoštolové, ale i kananejská žena, setník, žena krvotoká, sestry Lazarovy, lotr po pravici…