Slavnost Nejsvětější Trojice

Bůh je úplně jiná  bytost než my. Je těžké o něm mluvit slovy z našeho lidského života – ale jiná nemáme. 

Mluvíme-li o Bohu, těžko si můžeme něco počít s čísly. Přesto říkáme: „Věříme v jednoho Boha, ne ve více božstev“. Bůh není do sebe zahleděné „Já“, je otevřeným společenstvím v sobě i pro druhé.

Už Mojžíšovi Hospodin říká: „Jsem tu a vždy budu pro vás“. 

Bible všemi svými slovy a příběhy vypráví o „Jménu Božím“, kým pro nás Bůh je.

Vypráví o Otci, Synu i Duchu.  

Máme zkušenost, že k lásce je zapotřebí nejméně dvou (jinak jde o narcismus). Bůh žije ve společenství těch, kteří žijí a myslí jeden na druhého (dokonce i na své tvorstvo, včetně lidí), jeden druhému prokazují úctu a dávají si vzájemně přednost. To je pro nás důležité poznání, máme-li být obrazem božím.

Obrazem božím mohu být jen společně s druhými, nikoliv já sám. (Proto má společná činnost větší hodnotu než vystoupení sólisty – od modlitby až po soužití v rodině.) 

Spolu s druhými zmůžeme mnohem víc než každý sám. Jedna včela neznamená  a nezmůže nic …

Bible všemi svými slovy a příběhy popisuje „Jméno Boží“.  

Rád bych se ještě jednou vrátil k Duchu a jeho dílu v nás a s námi. Duch nás chce uvádět do veškeré pravdy. /1

„Pravda je to, co mě  činí lepším“, říká Mahátma Gándhí.

Pravda není to, co tvrdím, ale to, jak boží pravdou žiji. Nakolik s ní souzním. /2

K pravdivému „poznání“ se svým životem teprve blížím.

Máme štěstí, že se máme možnost nechávat vychovávat Bohem.  

Léta naříkám, že naše  „Pozdravení pokoje“ při bohoslužbě nebereme příliš  vážně, že nemá mnoho vliv na náš život – nemáme ve společnosti pověst lidí moudrých, vstřícných, „tvůrců pokoje“.   Kdybychom přistoupili na Ježíšova pravidla a soužití v „pokoji“, naše manželství by se nerozpadala. Řešili bychom své spory podle Ježíšových pravidel. /3
 

Před týdnem jsem psal, že naše slovo „pokoj“ je pro současné lidi nevýstižné. Josef Schreier z „konference chlapů“ se dobře ozval. (Jeho cenné postřehy vložím do diskuse na web. stránkách naší farnosti www.letohrad.farnost.cz) Rád bych, kdyby význam slova „pokoj“ ožil v jeho šířce i hloubce. Ale hlavně: Ježíš si přeje, abychom byli „tvůrci pokoje“.
 

Před týdnem jsem připomínal, že už starozákonní „pokoj“ není něco bezbřehého, není postojem „dobráků“, má pevné „tvary“ a má zjevná pravidla. /4  

Ježíš starozákonní  pravidla dovršuje.  /5 

K dopravnímu provozu nestačí říci: „Chovejte se všichni na silnicích a ulicích ohleduplně“, dost dlouhá řada pravidel stanovuje, jak se máme v určitých situacích zachovat. Podobně v soužití s druhými nestačí výzva: „Mějte se rádi“, Bůh nám radí a ukazuje, jak je dobré v určitých situacích jednat. Rádi se u něho učíme.

Na Ježíšově životě  vidíme jak jednat s přáteli i nepřáteli, s mocnými i podřízenými, jak se nehrbit a nepovyšovat. Jak udržovat dobré soužití, budovat o přátelství a vytvářet podmínky pro „pokoj“. /6
 

K Ježíšově výzvě: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“ (Mt 5,44) se budeme snad někdy věnovat zvlášť.  

Kdykoliv se někde na světě  vytvoří něco dobrého, má v tom prsty také Bůh. 

Kdykoliv uděláme něco dobrého vědomě nebo nevědomě, spolupracujeme s Duchem Božím

Kdykoliv udělám něco zlého, vědomě nebo nevědomě spolupracuji se Zlým. /7 

Podobně někteří lidé  vědomě a jiní nevědomě spolupracovali s StB (z některých estébák získal, co potřeboval). 

Za minulého režimu jsme vydávali a šířili náboženský tisk. V r. 1988 nám StB zabavila 11 rozmnožovacích strojů a několik lidí odsoudila. /8  U paní Strejcové našla uložené naše tiskoviny. Estébáci paní Strejcovou vyhodili z práce (byla nejlepší vychovatelkou na zdravotní škole v H.K.), šikanovali ji, ale nedovolili si sáhnout na její pověst. Krajský církevní tajemník ji (státní úředník pro potlačování církví propojený s StB) před dvěma kněžími (jeden byl členem kolaborantského kněžského spolku „Pacem in teris“, druhý byl spolupracovníkem StB) pomlouval: „Strejcová v pronajaté faře pořádá mejdany s chartisty, pijou a vyvádí tam“. Ti dva duchovní drb ochotně šířili dál.
 

Paní Dr. Jiřinu Prekopovou někdo pomluvil za svobodna jejímu snoubenci, že mu zahýbá. Snoubenec byl zdrcen, nezjišťoval, zda je to pravda, beze slova se s ní rozešel.
 

Kdybychom byli „tvůrci pokoje“  podle Ježíšových pravidel, dokázali bychom řešit spory, byli bychom schopní si navzájem vyjasňovat nedorozumění a pomluvy. 

Místo ujišťování Ježíše jak převelice jej milujeme, bychom měli raději brát vážně pravidlo (přikázání), které ustanovil: „Nechoď do kostela, pokud si nevyříkáš s druhým co proti tobě má“. (Srov. Mt 5,23-26)

 

Ředitelka odborné školy z krajského města vyprávěla: „Byli jsme v Kanadě na exkurzi středních škol. Studenti si tam váží školy i studia. Snaží se svou školu reprezentovat. Obrovským společenským trestem pro studenta je nesmět na dva tři dny do školy.“
 

Maminka v neděli nosila na stůl oběd. Kluk prohlásil: „To je hnusný žr…“ Táta chytil kluka za límec a vyhodil ho před dveře. „Až se omluvíš, můžeš dovnitř. Jídlo jíst nemusíš, ale nebudeš říkat, že naše maminka vaří něco hnusného“.
 

Kdybychom objevili Večeři Páně jako Bohem nám prokázanou velikou čest a veliký  dar (alespoň jako kanadští studenti školu nebo jako zlobivý kluk hodnotu rodinného stolování), pak by na nás setkání s Bohem mělo vliv.

Kdy prohlédneme, že bohoslužba není naší službou Bohu, ale nesmírnou službou Boha nám?  

Každý dar zavazuje. Přijímáme svou odpovědnost.

Bůh má zdravé  sebevědomí, ví, co nám dává a co ho péče o nás stojí. Nabízí zdarma, ale nikoho k ničemu nenutí. Vyžaduje ovšem rovné jednání. Stojí o poctivé vztahy. Dopředu prohlásil, že nebude tolerovat pokrytectví. /9

Nepřináším pohodičku za každou cenu: „ Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. (Mt 10,34)

Ve světě se daří manipulátorům, mocným, lichotníkům, lokajům a překabátěncům. Ježíš  nabízí ryzí přátelství, nevyžaduje bezchybnost, ale upřímnost a poctivost. „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám“. (J 14,27)
 

Častěji si říkáme, že se k nám Ježíš sklání, jednou rukou nás pozvedá, druhou objímá a pak nám ukazuje cestu.  

Každý si může přečíst, že Večeře Páně je svatební hostinou, na které  nejsme svatebčany – ale milovanou nevěstou!

Chuďoučkou nevěstou z obecní pastoušky, kterou si král vybral za královnu!

V životě bychom si na takové postavení nepomysleli a netroufli.

Ježíš nekouká  na velikost našeho věna. Ušlechtilá nevěsta, ráda přijme nabízenou vznešenost (samozřejmě, že nemá zapotřebí zlozvyků pavlačových klepen a nectností ulice).
 

Do takto veliké a krásné  pravdy nás Duch uvádí. A pomáhám ji přijmout. 

-------------------

Poznámky:  

                   /1    „Co je pravda?“,  „Každý má svou pravdu“, žonglují se slovy Pilátové.

Pes má  jen to, co urval a drží v zubech.

Ze své  krtčí hromádky každý vidíme jen to, co obsáhne naše omezené  zorné pole. Bůh ví o všem z jiného nadhledu, je „na nebesích“, „zná“ vše a každého. Jeho nadhled nás přitahuje a osvobozuje (ví, čeho dobrého jsme schopni a kam je ochotný nás dovést).  

Vyslechnu-li druhého, nechám-li si ukázat to, co on vidí ze svého místa, můj pohled se rozšíří.

Ježíš  nám ukazuje Otce. „Správně  vidíme srdcem“, říká  liška v Malém princi. Naše smysly mapují jen povrch. My jen odhadujeme co je uvnitř, za tím co vidíme, tušíme  a vnímáme.
 

                  /2     Bylo tu pravé  světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,9-14);

      Ducha pravdy svět přijmout nemůže, poněvadž  ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť  s vámi zůstává a ve vás bude. ( J 14,17)  

       Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně  vydá svědectví. (J 15,26)  

      Proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví  pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.       (J 18,37b)

      Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé  si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu. (J 3,19-21)  
 

                  /3     „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“. (J 20,22-23) Ta slova jsou určena všem, nejen zpovědníkům, dokud si neodpustíme mezi sebou, nemůže nám ani Bůh odpustit. 

     „Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře“. (Mt 5,23-26)

     „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si říci, získal jsi svého bratra“.  (srov. Mt 18,15-18

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 23. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 23. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 23. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 23. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 23. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

) To je pravidlo zdvořilého a láskyplného napomenutí.

     „Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát za tebou přijde s prosbou: ,Je mi to líto´, odpustíš mu!“  Lk 17,3b-4  To je nutná podmínka k odpuštění.

     „Otče, odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. (Mt 6,12)

      „Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří  vám“. (Srov. Lk 6,38)   

                  /4     Např.: „Nebudeš netečně přihlížet, jak se zaběhl býk tvého bratra nebo jeho ovce. Vrátíš je svému bratru. Jestliže tvůj bratr není blízko tebe a ty ho neznáš, zaženeš dobytče do svého domu a bude u tebe. Až tvůj bratr bude po něm pátrat, vrátíš mu je. Stejně naložíš s jeho oslem, stejně naložíš s jeho pláštěm, stejně naložíš s každou ztracenou věcí svého bratra, která se mu ztratila a tys ji nalezl. Nesmíš být netečný.

Nebudeš  netečně přihlížet, jak na cestě  klesl osel tvého bratra nebo jeho býk. Pozdvihneš  jej spolu s ním.

Když  přijdeš cestou na ptačí hnízdo s holátky nebo s vejci, s matkou sedící na holátkách nebo na vejcích na nějakém stromě  nebo na zemi, nevezmeš matku od mláďat. Matku pustíš, mláďátka si smíš vzít. Tak ti bude dobře a budeš dlouho živ.

Když  vystavíš nový dům, uděláš na střeše zábradlí. Neuvalíš na svůj dům vinu za prolitou krev, kdyby z něho někdo spadl.“ (Dt 22,1-8) 

                  /5     Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. (Mt 5,17)

      Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mt 9,13)   „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celá Tóra i Proroci.“ (Mt 7,22)

      „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.“  (Lk 6,31)  

      „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.“ (J 13,15) 

                  /6     Ježíš  pro sebe nic zvláštního nevyžaduje: „Jak chceš, aby lidé jednali s tebou, tak jednej s druhým, i se mnou“. (Nemusíme mu líbat prsten, nevyžaduje zvláštní titulaturu, můžeme mu dokonce tykat, smíme se jej ptát, říci svůj názor …)
 

                  /7      „Nevíte jakého ducha jste“, pokáral, napomenul Ježíš apoštoly, kteří chtěli vypálit samařskou vesnici. (Lk 9,55).

Petrovi stanovil diagnózu za jeho (upřímnou a dobře míněnou) radu: „Teď mluvíš jako satan“. (Srov. Mt 16,23)     

                  /8     Byl souzen Dr. Fučík, Ing. Adolf Rázek a paní Kuželová. 

Paní  Strejcovou výborně hájil JUDr. Ján  Čarnogurský.  

                  /9     Nikomu nepomůže tvrzení: „V naší rodině jsme všichni pokřtění a chodili jsme do kostela“. Lidem jalové zbožnosti Ježíš řekne: „Co my máme spolu společného?“ (Srov. Lk 13,26-30)