6. neděle velikonoční

V druhé půlce velikonočních nedělí si čteme něco málo z vrcholných slov Ježíšova vyznání přátelům.

Než připomenu jednu závratnou krásu, udělejme si malou inventuru, abychom tu krásu nepřehlédli.   

Kdo z nás je sytý pocitem, že je milovaným dítětem božím?

Řada lidí trpí pocitem, že je Bohu lhostejná.  

Proč jsme nevšímaví  vůči božímu vyznání jeho přátelství k nám? Kolikrát za rok si pomalu procházíme Ježíšova slova po Poslední večeři, jak jsou zaznamenaná v Janově evangeliu ve 14. – 17. kapitole?

Proč si raději čteme noviny?

Květen je nejkrásnější měsíc, proč si tento text nečteme? Proč se neopájíme boží láskou, když je „lásky čas“?

Proč se promýšlením těchto slov nepřipravujeme na slavnost Seslání Ducha svatého? Proč raději opakujeme mnohá slova modliteb místo naslouchání  a promýšlení toho, co nám Ježíš řekl a co nám nabízí? 
 

Už jsme si něco říkali o slovech: „Duch svatý vás  naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“ (J 14,26). Tomu, kdo Ježíšova slova nezná, tomu Duch nemá co připomenout.

Podobáme se studentovi, kterému nejde o to, aby se něco naučil, chce udělat maturitu, získat dobrou známku. Proč by se učil, když dostane taháky? Na svatbě v Káni řekla Maria stěžejní slova: „Udělejte, co vám Ježíš řekne“.

Pohodlní tvrdí:  „Svatí se za nás přimluví, aby nás Bůh pustil do nebe“. /1 

Co znamená „Pokoj“  (Šalom)  a „pozdravení pokoje“? Měli bychom to někdy znovu promyslet. Zkusme se ptát dětí, co pro ně znamená slovo „pokoj“ a jaké pokoje znají.

Zdalipak na nás vidí, jak veliký obsah a dosah má „pozdravení pokoje“  při bohoslužbě? 

Je to z naší strany jen hra?

Ježíš nás bere naprosto vážně.  

Dost kostelových lidí si myslí, že Ježíše miluje.

„Kdo mně miluje, zachovává moje slovo.“ To je závažné a přehlížené slovo. Nebereme je vážně. Kolik z nás Ježíšova slova zná?
 

Desatero je jen malou částí božích pravidel k dobrému životu (božích přikázání).

Ježíš k nim přidal řadu dalších:

- hlásat evangelium druhým

- vyříkávat si spory podle jeho pravidel

- nejít na bohoslužby, dokud se nepokusíme s druhými domluvit

- uzdravovat nemocné

- modlit se v jeho jménu

- jednat s druhými s úctou

- nepomlouvat, říkat pravdu, nepřísahat /2

- usilovat o větší spravedlnost než farizeové a zákoníci

- kdo chce být největší, ať nezištně slouží všem

- pečovat o druhé –  především o nejbližší 

…

 „Kdo mě miluje, zachovává moje slovo.“  –  A k tomu, kdo zachovává Ježíšovo slovo, přijde Bůh a bude s ním bydlet.

Pohané mají chrámy, kde bydlí božstvo. Židé a křesťané chrámy nemají. /3

Bůh chce bydlet v nás a přebývat uprostřed nás. Tělo a Krev Páně je „přestupní stanicí“ Krista na jeho cestě do nás. Tělo a Krev Páně jsou „nosičem“ Vzkříšeného. Cílem – konečnou stanicí jsme my. (Používám kazatelské příměry, ne dogmatické pojmy.) 

Při Ježíšově hostině  se setkáváme s tím, který nechce jen jít vedle nás jako přítel, chce nás prostupovat, proměňovat, chce s námi propojit svůj život, chce se s námi sjednotit.

To je nepopsatelné lidskými slovy. /4 

My, křesťané můžeme být u Boha víc „doma“ než židé. Ježíš  nás vyhledává a zve nás domů. /5 

Někteří tvrdí, že eucharistická přítomnost trvá čtvrt hodiny.

Jak u koho. Můžeme mít zavřené dveře svého srdce. S někým může Ježíš z kostela „odejít“ v nové intenzitě do jeho domova do jeho života. /6

Z kostela bychom měli odejít „jiní“ než jsme přišli.  

V kostele se scházíme jednou týdně. Doma jsme mnohem víc. Bůh nás nečeká jen v kostele, ale především u dveří našeho domova. 

Známe slovo: „Co jste komukoliv prokázali, jako byste to prokázali mě a Otci nebeskému.   

Kdybychom přijali Ježíše do svého života, do svých vztahů, do svých manželství a do svých rodin, jinak by to u nás vypadalo.
 

Děti by odmala viděli, proč jsme i doma pěkně ustrojení, proč pěkně stolujeme, proč dáváme věci na své místo (uklízíme) – chceme, aby s námi Bůh bydlel a aby se mu u nás líbilo.

Znáte silnější motiv –  důvod k pěknému životu? /7 

---------------------------

Poznámky:            

                  /1     Proto sháníme přímluvy u svatých.

Až  nám bude řečeno: „Tys nikdy nečetl, jak Ježíš  jednou pro vždy odmítl protekci: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí  venku a chtějí s tebou mluvit.“  On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“ (Mt 12,46-50) – Pak možná zaklekneme před P. Marii: „Matko Ježíšova, vypros mi nebe, celý život jsem opakoval modlitbu, že nebylo slýcháno, že bys opustila někoho, kdo se k tobě utíkal.“

Je otázkou, zda do nebe budeme vpuštěni.  

                  /2     Než  se pan arcibiskup Duka ujal svého úřadu, musel znovu vyznávat víru (jakoby jeho slova při liturgii každou neděli neplatila), a musel přísahat poslušnost. Tak je to teď při každém přijímání církevního úřadu. Naše slovo v církvi nemá váhu, že se musí přísahat?  (Srov.  Mt 5,33-37  Jak 5,12)  
 

                  /3     Naše kostely nejsou chrámy.  Kostel (církev) je shromážděním křesťanů spolupracujících s Bohem. Křesťanský kostel vyšel ze synagógy (ta byla původně školou) a z jídelny. Dodneška je první část Večeře Páně vyučováním a druhá část hostinou s velikým děkováním a dáváním se Krista nám.  
 

                  /4     Když  se manželé, kteří jsou přáteli, milují, může to být setkání  na všech úrovních: tělesné, duševní  a duchovní. Je to setkání mezi lidmi. Při Večeři Páně  může (a má) dojít k ještě hlubšímu setkání. A je to setkání mezi člověkem a Bohočlověkem. Skrze Krista setkáním Boha s člověkem.
 

                   /5    Domov není jen místo nebo uspořádání věcí. Doma nás někdo čeká, těší se na nás, doma máme své místo, svou židli a svou postel, doma nám druzí přejí, jsou tu pro nás svou ochotou obětavostí a odpovědností …)
 

                  /6     Samozřejmě,  že sjednocení s Ježíšem (latinsky „communio“) nelze uskutečnit zbožným polknutím a nucením se do zbožných pocitů. Bez znalosti Ježíšových slov a bez jejich zachovávání v nás Bůh nebude přebývat.  
 

                  /7     Různí  „léčitelé“ řeknou: „Buďte doma pěkně  ustrojení, mějte doma pořádek a vytvořte si pěkné  prostředí.“ A „křesťan“  dá rád „léčiteli“  za tuto radu pětistovku.