5. neděle velikonoční

„Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm; Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.“ – Už jsme o těchto slovech uvažovali.
 

Syn boží nepřišel mezi lidi převlečen, aby ho nikdo nepoznal, ale aby se zjevilo smýšlení  lidí. 

Simeon řekl Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“

Nepřišel podle našich přání  a představ. Bůh nepotřebuje slávu našeho druhu. /1 Nemá to zapotřebí.  

Otec ví o Synově  kráse a ušlechtilosti a samozřejmě si jej stále váží. Tím, že v určitých situacích svědčil o Ježíšově jedinečnosti, vícekrát potvrzoval učedníkům, že jdou po správné cestě poznání. Aby hledající měli dostatečnou jistotu, že Ježíš – nečekaně a neobvykle jednající – není podivínem, ale přichází od Boha. Proto i některé detaily z Ježíšova života byly předpovězeny Písmem.

Bůh se hlásí k Ježíšovi nejen znameními (zázraky), ale také: 

       -  Při Ježíšově ponoření do Jordánu /2

     -  Na hoře Proměnění. /3

     - Při vjezdu do Jeruzaléma. /4 

K vjezdu do Jeruzaléma se vztahuje také prohlášení z nebe (J 12,28) – učedníci byli, mírně řečeno, rozčarovaní, protože Ježíš nevjel do královského hradu: „Zas jedná jak podivín, korunovace byla na dosah“. 

Ježíš je Mesiášem! – jenom jiným než podle představ tehdejších židů  – proto se učedníkům ozval hlas z nebe o oslavě Ježíše. /5
 

I Ježíšovo mytí nohou nečekaným a neuvěřitelným způsobem potvrzuje velikost Syna božího. /6

Ježíšovo vydání se do rukou nepřátel je také výrazem jeho lásky k nám. /7 

Ale je třeba promýšlet důvod Ježíšova ukřižování a vážit slova, abychom Ježíši dobře rozuměli a aby nám mohli rozumět lidé okolo nás, aby nedošlo k omylu – Otcovo oslavení není v Ježíšově ukřižování!

Bůh nesnáší násilí  a smrt. Nikomu nedá místo chleba kámen a nikoho nevydá  k mučení jako Pilát, který chtěl Ježíše zachránit před smrtí.

Ukřižování je potupné, šibenice zůstane šibenicí a zločin zločinem. Vražda M. Gándhího zůstane vraždou a sebeupálení J. Palacha je strašnou smrtí.

Ježíšovou velikostí  a slávou je jeho obětavost vůči nám lidem. Bůh si Ježíše váží, v jeho očích Ježíš nic neztratil prokletím od velekněze, popliváním od davu, ani degradací a opuštěním od učedníků. /8
 

Boží oslava Syna se nepodobá  lidským oslavám. Nenechme se ovlivnit naší zálibou ve vnější parádě, velkolepých podívaných a folklórními slavnostmi. /9

Ježíš uměl žít, uměl se bavit a slavit (daroval svatebčanům veliké množství vína, zastal se ženy, která jej ovoněla parfémem v ceně ročního platu dělníka), ale nevyzýval k parádám, nýbrž ke spravedlnosti a šlechetnému jednání.
 

Všímejme si, čeho si nejvíce Ježíš cení. /10 

Slova: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm; Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned“, jsou oceněním Ježíšovy snahy za každou cenu získat lidi pro Boha. To, že se Ježíš nebránil a nechal se ukřižovat, způsobilo zřícení víry učedníků. Vzpomeňme na Pavlovo kázání Řekům. Ti si začali klepat na čelo, když slyšeli, že se Ježíš nebránil a nechal se popravit nejpotupnější smrtí.  
(Pro Řeky byl zápas a boj ctností.)  

Čím my se přidáme k Otcově a Synově oslavě?

Aby si o nás v nebi nevypravovali podobné vtipy, jako jsme my říkali o esenbácích. /11 

„Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“. (Mt 5,17)

„Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv …“

„Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice …“

„Když se modlíš, modli se ve skrytu …“

„Při modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov ...“ (Srov. Mt 6,1n)
 

„Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.“

 

Před týdnem jsme si četli Ježíšova slova: „Ovcím, které mě slyší, dávám věčný život. Nezahynou na věky a nikdo mi je z ruky nevyrve.“

Při kázání jsem řekl: Některá slova se nám vryla do srdce a rádi si je znovu a znovu opakujeme. Jestli se manželé snaží o pěkný vztah, pak jim jsou slova manželského slibu příjemná a drahá:

„Já se ti odevzdáván a přijímám tě …

Slibuji ti lásku, úctu a věrnost … 

navždy s tebou ponesu dobré a zlé …“

Bylo to kázání pro dospělé, děti si hrály … a jedna čtyřletá holčička řekla: „Dědečku, náš tatínek si to také při svatbě s maminkou řekli …“
 

„Ty jsi nejcennější a nejkrásnější klenot mého života …“, řekl manžel své 93leté manželce.  

Inteligentní člověk necpe někomu, koho chce uctít, dary podle svých zálib, ale ptá se, co se tomu druhému líbí. Ježíš se od nás liší ve svých názorech na to, co je nejdůležitější.  
 

-----------------------

Poznámky:

                  /1     Při setkání  s nebezpečím někteří živočichové zvětšují zdánlivě svou velikost, ptáci se načepýří, kočka nebo pes se naježí. Jeleni dávají najevo svůj význam a sílu velkými parohy, sloni kly, lev hřívou, páv a krocan ocasem. Indiáni čelenkami, králové oznaky své moci, šlechta svou parádou. Z biskupů se od určité doby stávali vládci a nechávali se svést k bohatému čepýření. (Na začátku 20. stol. papež zkrátil biskupům vlečku z 12 m na 3m.) Presidenti jsou už ustrojeni civilně. Někteří církevní hodnostáři se znovu vracejí ke zvýšení církevního lesku. Vládci mají potřebu oslnit davy, diktátoři – nejen Hitler a Stalin –  mívají svou architekturu, průvody, slavnosti, vojenské přehlídky atd. Orient i byzantinci všech dob si potrpí na velkou parádu. Římské, pravoslavné, … barokní, rokokové kostely, a nejen východní liturgie, vypadají o mnoho jinak než židovská rodinná náboženská slavnost, Poslední Večeře nebo slavení večeře Páně prvních křesťanů.

Máme smysl pro krásu (nejen Stvořitel), ale potřebujeme mít na paměti nebezpečí každého bohatství. („Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského.“ Mt 19,23)  

                  

                  /2     Ježíš  svým ponořením potvrdil Janovo působení:  „Obraťte, se, změňte život“, pokračoval v ní a Otec potvrdil pravost svého Vyslance: „Ty jsi můj milovaný syn, ty se mi líbíš.“)     

         

                  /3     Ježíš  mluvil (už pokolikáté) o vydání  se do rukou svévolníků. A zatímco něco takového učedníci odmítali, největší světci: Mojžíš  a Eliáš Ježíšovi přitakávali a Otec prohlásil: „Ježíš je můj milovaný syn, jeho jednání se mi líbí a vy ho, chlapi poslouchejte.“
 

                  /4     Slavnostní vjezd na oslu patří k inauguraci Mesiáše. Vjezd nebyl hrou na Dona Quichota, ale potvrzením Ježíšova mesiášství. Proto představení Synagógy tak vyváděli a žádali Ježíše, aby zakázal učedníkům provolávat hold Mesiáši, Ježíš je umlčel: „Budou-li mlčet, bude volat kamení“.
 

                  /5     Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit do chrámu, byli Řekové. Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, chtěli bychom vidět Ježíše." Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.

Ježíš  jim odpověděl: "Přišla chvíle, kdy má  být Syn člověka oslaven. Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu. Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí.

Jsem teď  sevřen úzkostí a co mám  říci? `Otče, vysvoboď mě  z této chvíle'? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. Otče, oslav své jméno!" Tehdy z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím."

Zástup, který  tam stál a slyšel to, řekl: "Zahřmělo." Někteří ale říkali: "Mluvil k němu anděl."

Ježíš  na to odpověděl: "Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě." (Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)

Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zůstane navěky. Proč  tedy říkáš, že Syn člověka musí  být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?"

Ježíš  jim řekl: "Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí  tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla." Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi. (J 12,20-36)
 

                  /6     Bůh je tak veliký,  že mu žádný člověk není  malý. Bůh se nestydí být  člověkem. Zasvětil nám život, slouží nám a uchází  se o nás jako rodiče o své  děti.

Nestydí  se za žádnou práci. Osvobozuje nás  – žádná práce a služba není ponižující, pokud k ní není člověk nucen.

Ale je třeba mu dobře rozumět. Ježíš nevystupoval jako chudý  příbuzný a nenechal se sebou vytírat podlahu. Neponižoval se ani se nepovyšoval. Zachoval si svou důstojnost. Byl vnímavý, velkorysý a pozorný, ale ze svého neslevil. Vícekrát se s pyšnými přestal bavit. Nebyl „diplomatem“, nepřistoupil na nepoctivou hru.

  

                  /7     Když  vyčerpal všechny možnosti, jak přesvědčit lidi, kudy vede cesta k Bohu, zvolil poslední možnost. Přestal se skrývat a bránit se. Věděl, jak dopadne, ale třeba se zbožní chytnou za hlavu, až se ukáže, jak je jejich zbožnost smrtelně nebezpečná. Jestli na Ježíše dají, pak existuje možnost k záchraně Jeruzaléma, k životu bez násilí, válek a dalších masakrů v dějinách.

Ježíš  se smrti nebál. Věděl o zradě  Jidášově, nepotkala ho Jánošíkova smůla, kterému baba nasypala pod nohy hrách.  

                  /8     „Blahoslavený, komu nejsem kamenem úrazu“.  (Mt 11,6)

Učedníci (nejen emauzští) přestali pokládat Ježíše za Mesiáše: „Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.  (Lk 24,19-21)
 

                  /9     Viděl jsem ve Španělsku velkolepé historické  slavnosti, jízda králů na Slovácku je krásná, na jihoamerické  karnevaly jezdí veliké  spousta lidí, olympijské hry jsou pěknou podívanou.

Církev je po mnoho století  sváděna k napodobování.

                 

                  /10    Kdo je z vás největší, ať  je služebníkem všech. (Mt 23,11)

                          Králové národů nad nimi panují  a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží. (L 22,25-27)

                          Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.

Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.

Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. (J 13,13-15)

                         To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.

Nikdo nemá  větší lásku než ten, kdo položí  život za své přátele.

Vy jste moji přátelé,  činíte-li, co vám přikazuji. (J 15,12-14) 

                  /11    Vzpomínáte? Zemřel okresní  tajemník KSČ. Velitel SNB poslal delegaci esenbáků a napomínal je: „Soudruzi, chovejte se tam inteligentně, ne ať tam uděláte ostudu.“

Hned po pohřbu se ptal, jak probíhal obřad.

„Soudruhu“, referoval velitel skupiny, „ty nás pořád podceňuješ.

Neměli květiny, tak jsem hodil do hrobu bonboniéru a jak začali na hřbitově hrát, byl jsem jedinej, kdo vyzval vdovu k tanci.“